Skip to main content

Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



OTTUV 



SLOVNÍK NAUCNÝ. 



\ 



ILLUSTROVANA 



ENCYKLOPiEDlE OBECNÝCH VĚDOMOSTI. 



OSMY DÍL. 



Dřevené stavby — Faliování. 



SE 17 PŘÍLOHAMI A VJó VYOBK-^ZENÍMl V TEXTU. 



1894. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J. O T T O V P R A Z H. 

TISKEM VLASTNÍ KNIHTISKÁRNY. 



VEÍiKERA PRÁVA SE VYHRAZUJÍ. 



Nově přibylí spolupracovníci. 



Dr. Bayer Edvin, assistent botaniky 
v Praze EBr. 

DvořAk Ladislav, frintanista ve Vídni dk. 

Maohatka FrantiSek, architekt v Praze Mcht. 

Dr. Pekař Jos., kandidát professury . Pkř. 

Panfžek J., žurnalista ve Vídni . . . JP. 

Dr. Polívka Jiří, univ. docent v Praze jpa. 

Prenc Augustin, inženýr v Praze . . Pne. 

Procházka Vlád. J., geolog musejní 
v Praze VJP. 



Prousek Jan, akademický malíř v Tur- 
nove .... 

Dr. Schauer Ant. advokát v Praze 
SládeSek Ant., učitel na Kladné 
Salda František, spisovatel v Praze 
Skorpil Josef, assistent na české těch- 



Prsk. 
AS-r, 
S-čk. 
Sld. 

Špl. 



Inž. Urslny Michal , konstruktér stro- 
jírny dříve Ruston a spol. v Kar- 
lině . . U--y. 



Zemřelí spolupracovníci. 



černý Jan M., sekretář Českého Musea. 
Čížek Karel, ředitel obec. kanceláře v Karlině. 
Dr. Herrmann Emil, advokát v Praze. 
Horník Mích., redaktor Časop. Matice Srbské 
v Budyšíné. 



Dr. Jandous Alois, lékárník v Praze, hlavní 

spolupracovník pro farmacii. 
Dr. Steffal Vád., professor anatomie na čes. 

univ. v Praze. 




Ze Třenice u Lilomylle : a) plot, b) 2voníce, c) atodola. 






Kathedpální chrám v© vsi Kyžich v Rusku. 




Dům p. Havlíčkův v Náchode. 



D. 



Dfevéné stavby se stanoviska tech- 
nického. Hlavni vécí při d-ných s-bách je 
■pojeni dřev nebo vazba trámů. Spojili 
■e dva nebo vice trámfi tak, že Hcné plochy 
tvoří jednu rovinu, jsou trámy položeny vazné 
a sice dle sméru právo- nebo levo vazné 
(příloha obr. a levovazné). Jsou-Ii osy trámQ 
v téže roviné, jsou trámy položeny do os 
(obr. b). Část trámu vyčnívající přes líce při 
■pojeni trámfi nazývá se žhla ví a plocha 
trámfi přes vlákno vedená sluje čelo (obr. c: 
zhlavi je mn\ Čelo je tečkované opo'p'). 
Způsoby spojování trámfi: i. Nejjednodušší 
■pojeni, resp. prodloužení trámfi máme, když 
jejich čela přiléhají k sobe; 2. trámy se křižují 
buď kolmo nebo šikmo (obr. d); 3. ve spojení 
končí jeden trám neb i oba; 4. dva nebo více 
trámfi pojí se po celé délce v celek t. zv. 
rošt. Pří spojování trámfi ke konstrukcím sta- 
vebním jest říditi se pravidly: a) trámy spo- 
jené musí míti výměry, aby v mezích dovole- 
ného namáhání vzdorovaly silám účinkujícím; 
b) spojení má tvořiti tuhý celek, pročež musí 
se dokonale vázati, k Čemuž jest užiti výměr 
vyhovujících příslušnému namáhání. 

Prodloužení trámfi pouhým přiložením 
trámu ke trámu slově lípnutí a je buď rovné 
(obr. a) nebo klínové (v obr. a tečkované) 
nebo šikmé (obr. b). Spojení stuží se skobou 
(kramlí), železnými pasy nebo šrouby. — Spo- 
jováni trámfi děje se dále plátováním a to 
rovným (obr. 1.), vyžadujícím větší styčné 
plochy, a šikmočelným (obr. 2.), jehož uží- 
váno při prfihybu. Proti poSinutí stranou 
púsobi dubové kolíky 2 — 3 cm silné; užívá 
se dvou, každého do V, úhlopříčny plochy 
plátované. Za rfizných směrfi sil užívá se 
u plátování rfizných pomficek: proti svislé 
si e Šikmých čet, při síle kolmo na líce pfiso- 
bicí klínových zapuštění nebo čepfi, při šikmém 
účinku síly užíváme ozubu. Na příloze u pláto- 
vání značí obr. 3. rovné plochy s ozubem, obr. 4. 
klínově zapuštěné. Pfisobí-li více sil v rfiz- 
ných směrech, užívá se šikmočelné plochy 
8 čepem (obr. 5.)* Obr. 6. jest francouzský 
zámek, obr 7. Šikmočelné plátování s ozubem, 
čepem a dvěma klíny. Tyto dvě konstrukce 
na obr. 6. a 7. jsou skoro náhradou za celý 
. trám. Není-H na překážku sesílení trámfi, jež 
se mají spojiti, t. j. větší rozměr co do vý- 
šky nebo hloubky, možno použiti spojova- 

OttBv Sknmlk Nančo^, ■▼. VIII. xx/xo X893. 



čího dřeva a plátování s ozubem obr. 8. Na- 
máhá-li se prodloužený trám na prfihyb, musí 
trámy býti šikmo plátovány a mimo to že- 
leznými pasy a Šrouby staženy; obr. 9. uka- 
zuje šikmé, šikmočelné plátování s podložkou. 
Přeplátování je zasahování jednoho trámu 
do druhého; neúplné přeplátování viz na obr. i.; 
h je hloubka přeplátování; úplné přeplátování 
(obr. 2.) hloubka = polovině výšky trámu; 
Šikmé přeplátování se zapuštěním (obr. 3.). 
Jednoduché nárožní přeplátování (obr. 4); 
šikmé nárožní přeplátování (obraz 5.); kry- 
tého rybinového nárožního přeplátování 
(obr. 6.) užívá se, má-li způsob spojení býti v líci 
skryt. Rybinové nárožní přeplátování s ozubem 
viz na obr. 7. — Kampováním neb osazo- 
váním na ozub zamezuje se pošinutí trámfi. 
Vystupující část jednoho trámu, řečená kamp, 
musí úplně zapadnouti do vyhloubené části trá- 
mu druhého, jež slově hnízdo. Výška kampu 
nebo hloubka hnízda obnáší obyčejně V5 — */« 
výšky profilu trámu. Máme kampování po- 
stranní (obr. I.), střední (obr. 2 ) a křížové 
(obr. 3.). Končí-li jeden trám v druhém a má-li 
býti jeho čelo skryto v líci stěny, užíváme 
jednostranného rybinového kampování s plá- 
tem (obr. 4.). Dvojstranný rybinový kamp zná- 
zorněn v obr. 5. a perspektivním obr. 5*. KončíK' 
oba trámy ve spojení, užívá se rožního rybi- 
nového kampování (obr 6 ). Rybinového kam- 
pování se zapuštěním (obr. 7. s perspektivním 
pohledem 7*.), užívá se, je-íi vodorovně polo- 
žený, tahem namáhaný a ve spojení končící 
trám svisle zatížen. Všeliké přeplátování i kam- 
pování s rybinou opatřuje se kolíky. — Če- 
pování: Čepem opatřen jest jeden, přísluš- 
ným k tomu dlabem druhý trám. Čepy nejvíce 
užívané jsou: Rovný, jednoduchý čep (obr. i. a 
i*),u silných trámů dvojitý čep (obr. 2, a 2',), na 
rohu odsazený čep (obr. 3.). Zaklínovaným 
čepem spojují se trámy velmi pevně (obr. 4.^ 
Čep s jedním nebo dvěma pláty (obr. 5.) slouží 
k opoře hořejšího trámu. Dále jest čep na po- 
kos (obr. 6,.J a šikmočelný čep (obr. 6. a 7.); 
tohoto užívá se při výměnách komínových 
u stropnic. Rybinový čep (obr. 8.) slouží k vod- 
ním pracím, poněvadž se může zapustiti a též 
rozvázati, aniž nutno k němu přistoupiti, třeba 
pod vodou. Čep křížový znázorněn v obr. 9. 
Čep hřebenový neb ostřih (obr. 10.) upotře- 
buje se hlavně u krokví. Čep s rovným za- 

1 



Dřevěné stavby. 



puštěním (obr. ii.) nebo se šikmým (obr. 12.); 
doporučuje se u trámů na prflhyb namáha- 
ných a do sloupů čepovaných. Ke spojení 
čepem v koncích hodí se odsazený čep Šikmý 
(obr. 13.1; nenili na konci trámu, užívá se 
Čepu ob3'Čcjného (obr 14.). Proti pošinutí 
trámů Šikmo postavených užívá se čepu se 
zapuštěním jednoduchým (obr. 15.) nebo dvo- 
jitým (obr. 16. a 17.). Šikmé trámy jest třeba 
při spojování s jinými k zabezpečení pevnosti 
spojiti železnými pasy nebo šroubyjak v obraz- 
cích na příloze naznačeno. Ke spojení třt 
trámů na vzájem veskrze kolmých užívá se 
čepu středního (obr. 18.). — Osedlání: Obr. a 
znázorňuje obyčejné osedlání střední vaznice 
krokví v jalových vazbách, obr. b obyčejné 
osedlání hřebenové vaznice dvéma krokvemi, 
obr. c osedlání se zapuštěním a obr. d osedlání 
8 ozubem. 

Steny dřevené slouží k ohrazení prostor 
a jsou buď úplné nebo jen částečné ze spal- 
ných látek (ze dřeva) složeny. Stavební řád 
pro král. České dovoluje v krajinách, kde je 
nouze o kámea a cihly, užívati ku stavbám 
hospodářským, obytním i průmyslovým též 
dříví (pro král. České § 105. odst. 10. stav. 
řádu, pro Prahu § 51.). Nařizuje se pří tom, aby 
byla podezdívka stavěna do výšky 60 cm nad 
povrch země, tak aby stavení mělo větší trvan> 
livost, jsouc tím chráněno od vlhkosti zemní. 
Na podezdívce provádí ae pak stavba se stě- 
nami srubovými nebo se stěnami hrazděnými. 

Stěoy srubové skládají se z trámů těsně 
na sebe položených; výměry řidí se délkou, 
hloubkou a výškou pater (ooyč. 15—20 cm). 
Trámy jsou buď úplně nebo částečně vyhra- 
něny. Spojeni děje se plátováním jednodu- 
chým a provléknutím tyěe as 2*5 cm silné 
z tvrdého dřeva středem plátování všech trámů, 
Čímž zamezi^je se vybočení trámů stranou; 
spojení takové jest vytvořeno ze dvou rovin a 
má roh hladký. Přesahují-Ii přes líce ostatní 
stěny, t. j. mají-lí trámy zhlaví, spojují se ry* 
binovým přeplátováníra. U posledních 2 — 3 
trámů pod konstrukcí střešní přesahuje po- 
stupně čím výše tím větší zhlaví, jež bývá 
na koncích pěkně profilováno; tím zároveň 
také střecha přesahuje, kryjíc tak zvaný zá- 
xubec, t. j. otevřenou chodbu buď dlážděnou 
nebo prkny pokrytou a nad okolní terrain vy- 
výšenou, tak že pod prahem je plocha zárubce 
a vnitřní podlaha je jen as o 3 cm níže vý- 
*ky prahu. U dveří a oken čepují se do vodo- 
rovných trámů sloupce s drážkou; jsou-li 
okna dvojitá, se drážkou na obou stranách do 
otvoru; u dveří bývá drážka obyčejně uvnitř 
pro otvírání do vnitř. Trámy srubové natírají 
se olejovou barvou; poněvadž omítka Špatně 
drží, nejsou-li trámy úplně vyhraněny, ucpává 
se oblá spára mezi trámy smíšeninou hlíny 
Q mechem nebo řezankou, též se senem nebo 
pazdeřím, a spáry se potom buď bílí vápnem 
nebo se natírají nějakou barvou nerostnou. 
Stavba taková má tu výhodu, že je teplá, ale 
ovšem není ohnivzdorná. Na přiložené příloze 
jsou uvedeny malé příklady stěn srubových, 
nejprve části a sice řpzy: a, b, c; pohledy c', d, I 



Pak je čelní pohled na domek srubový rázu 
českého venkovského (Á). Dále na konci vy- 
obrazení D označuje řez a pohled na hospo- 
dářské stavení práce ruské a vyobr. E detuil 
okna při podobném ruském stavení s rohem, 
kde jsou vystouplá zhlaví. 

Stěny hrazděné skládají se z kostry 
trámové, jejíž mezery vyplňují se látkou ohni- 
vzdornou: cihlami, kamenem nebo lepenicí. 
Užívá-li se k zakrytí mezer prken nebo fo- 
šen v trámové konstrukci, nazývá ss sténá 
taková prkennou nebo fošnovou. Konstrukce 
dřevěná, sloužící za kostru stěn a staveb 
hrazdéných, jest složena: a) Ztrámů hlav- 
ních, vodorovně uložených na podezdívce, 
jež šlovou prahy dolními jsouce oby- 
čejně z tvrdého dřeva, aby vlhkosti z pode- 
zdívky netrpěly; pak jsou prahy mezi výší 
každého poschodí a konečně pod samou stře- 
chou, a ty zovou ře prahy jednotlivých 
pater a prahy střešními. — b) Z trámů 
hlavních svisle stojících Čili sloupců; 
ty jsou na rozích obyčejně o 2—4 cm silnéjAí 
než trámy vnitřní, jež jsou umístěny ve vnitř- 
ních dělicích stěnách, u dveří a oken ; mimo 
to řídí se umístění sloupců i dle £a9ady a dle 
vzdálenosti stropnic, ale maxim. 2 m. Vý- 
měry trámů řídí se tím. čím se mezery vy- 
plňují a zdali se spáry vypalují nebo vyzdé^ná 
pole se omítají. Omítá-li se, musí líce trámů 
více vynikati, tak aby as o 2 cm přesahovala. 
Je-li více pater, dávají se sloupky průbč/nc, 
procházející celou výškou stavby a to buď 
jednoduché nebo dvojité. Aby časem nepo- 
vstala mezera mezi trámy a hmotou vy- 
plňující mezery, přibíjí se trojhranná laf smě- 
rem trámu. Též pro lepší spojení dřeva 
s cihlami kladou se lafky, a cihly se píi- 
sekávají dle látky, jež tvoří pak klín ve 
zdivu vyplňovacím. — c) Z vaznic (ližin se 
užívá obyčejně 15 až 18 cm silných, jako 
u středních sloupků), jež slouží ku spojení 
sloupků a k ukončení stěny každého poschodí; 
mají býti co možno dlouhé, aby tuhost stěny 
netrpěla. Na vaznicích leží stropnice, tvořící 
stropní konstrukci. Spojení stropnic a vaznic 
je rybinové kampování (viz vazbu dřev). 

d) Z paždíků, t j. trámců vodorovných, jež 
slouží ke stužení konstrukce, dělí velké me- 
zery, oddělují okna a dvéře ve stěnách. Spojení 
se sloupky jednoduchým čepem nebo Čepem 
s rovným zapuštěním. Počet a umístění paž- 
díků závisí na fa9adě, abychom na ní obdrželi 
pěkné souměrné a ^geometrické figury. — 

e) Ze zápor opět ku většímu stužení slou- 
žících, jež kladou se do mezer mezi sloupce 
směrem šikmým, ale nesmějí míti směr stále 
stejný, nýbrž musí se směr souměrně mě- 
niti (tesaři říkají: nesmí se honiti). V prahu 
a ve vaznici jsou zápory čepovány a s paž- 
díky plátovány; křižují-li se, jsou též pláto- 
vány. Při stýkání se dvou pater buď vystu- 
pují Čela stropnic kolkolem nebo jen na 
stranách podélných budovy, nebo se zakryjí 
mezery mezi stropnicemi vystupující římsou 
z profilovaných prken. Máli taková budova 
sloužiti k obývání, je záhodno, aby byla stěna 



Dřevěné stavby. 



•spoft 30 cm silná. Vysdfvánf má se diti opa 
trne a všudo náležitě s trámy upnouti. K vy- 
sdívání je dobfe tížiti cihel dutých aspoň do 
vnitř mezer, kde se nepfísekávají; též pěkné 
vypadají cihly polévané, ještě lépe cihly ře- 
čené ftlemovaná, jež jsou na povrchu hladké, 
ale nelesknou se a z nichž pěkné, 'se dělají 
různobarevné desšiny. VSecky trámy natřou 
se dobrou olejovou barvou. Též dobře pfisobí 
v oko přiměřené seříznutí hran trámových. 
Na naší příloze jest naznačena dvojí kon- 
strukce koster hrazděného zdiva označená 
F a G. Součásti obou jsou označeny malými 
písmeny, pod kterými jsme o nich právě po- 
jednali; stropní trámy poznamenány písme- 
nem f. Dále jsou na příloze dva pohledy, jeden 
podélný B, obyčejné naše hrazděné stavení, 
čásf domku lesního z doby novější, druhý 
perspektivní pohled C na hrazděnou budovu 
ze XIV. stol. ve franc. městě Annonay. Pří- 
zemek této jest kamenný, i. a 2. poschodí 
hrazděné a vyšší poschodí vždy přečnívá přes 
nižší. Srv. Pacold, Stavitelství pozemní. Mcht. 
Zajisté již k nejprvnějSím pokusQm stavi- 
telským užil člověk dřeva, jež se mu k tako- 
vému účelu zamlouvalo mnohými výhodný- 
mi vlastnostmi: jef poměrně pevné a lehké, 
snadno spracovatelné, J nalézá- se téměř všude 
u veliké hojnosti, chrání svou špatnou vodi- 
vostí tepla před zimou i před horkem a j. 
Proto stavění ze dřeva jest právě tak staré, 
ne-li starší, jako stavění z kamene; ovšem 
ustoupilo dřevo kameni v některých zemích 
dříve, v jiných později, někde z Části, někde 
úplně, a to pro rOxné nedostatky dřeva, které 
jest podrobeno hnilobě a stálému nebezpečí 
ohně, čím dále více se zdražuje a pod. Přece, 
však hodí se dřevo k některým stavbám po- 
dnes ještě znamenitě, jak dokazují četné aré- 
ny, villy, výstavní budovy a j. Přirozeným 
zpflsobem nezAataly slohy stavitelské, jak při 
architektuře vůbec časem se vyvíjely, úplně 
bez vlivu na dřevěné stavitelství; av^ak cel- 
kem zachovalo toto, zvláště v některých ze- 
mích, velkou původnost a samostatnost, k če- 
muž přispěly různé okolnosti; jednak umění 
toto vyrostlo ze skutečné potřeby lidu, jednak 
materiál dřevěný má určitý počet základních 
iorem, jichž vždy podobným způsobem užiti 
Fe musí, tak že ani konstrukce ani ornamen- 
tace nepřipouštějí oné volností, jakou má sta- 
vitel při kamenném neb jiném materiálu. Tím 
lze si vysvětliti nápadnou podobnost, ba často 
stejnost d-ných s-veb v krajinách daleko od 
nebe vzdálených, na Himálaji, na Alpách, ve 
Švédsku a v Rusku; a přece zase jaká roz- 
manitost! Tím také se vysvětluje, proč na 
d-ných s-bách zachovaly se staré tvary do 
pozdních dob, tak že budovy takové vypa- 
dají často mnohem starší než skutečně jsou ; 
zvláště románské motivy nalézáme často na 
stavbách mnohem mladších. Některé detaily, 
jako na př. všude učívaný sloupec dřevený 
mají prastarý typický tvar všem národům spo- 
lečný, jenž vlastně nenáleží žádnému slohu. 
Známo jest. že při stavbách kamenných tech- 
nická pojmenování vzata jsou z latiny, při 



dřevěných však z jazyků domácích jak u Slo- 
vanů, tak u Němců a j. Vývoj d-ných sveb 
náleží k nejzajímavějším otázkám dějin umění 
ještě nedostatečně propracovaným, neboť jest 
podobně jako jazyky jedním z vnitřních po- 
jídel veškerého lidstva. Monumentálního cha- 
rakteru se d*ným s-bám ovšem nedostává 
nikdy, ani když jako některé kostelní nebo 
palácovité budovy ve značných rozměrech 
JSOU prováděny; za to však vyznamenávají se 
půvabností a malebností, jaké zřídka kdy ka- 
menné stavby dosahují. Avšak příčinu, proč 
se nám chaloupky selské a venkovské kostely 
dřevěné tak zamlouvají, nelze hledati pouze 
ve velké zručnosti, kterouž bývají prováděny 
a ozdobovány, nýbrž spíše v oné harmonické 
spojitosti 8 krásnou přírodou : naproti tomu vy- 
šperkované dřevěné stavby moderní často nás 
nechávají chladnými. 

Z uměleckých památek národů před- 
křesfanských poznáváme jasně, že staří sta- 
věli mnoho ze dřeva; nebof jejich kamenné 
stavby napodobují velmi často jednotlivé formy 
dřevěné, ba někdy i celé budovy ze dřeva; jindy 
zobrazeny jsou malbami nebo reliéfy. Avšak 
ani na základě zpráv historických nenabýváme 
o té věci jasného obrazu. Na as syrských re- 
liéfech bývají zobrazeny stanové stavby; in- 
dické a perské sloupy kamenné upomínají 
velmi na dřevěné; také u Egypťanů fasády 
náhrobní a příchody k hrobům spolu s nesčísl- 
nými malbami podávají nepopiratelné toho do- 
klady. Bible, která se Často zmiňuje Čestně 
o tesařích, vypravuje, že Šalomoun musil při- 
volati cizí řemeslníky, když chtěl vystavěti 
kamenný chrám, z čehož souditi lze, že Židé 
stavěli pouze ze dřeva. 

U klassických národů bylo k soukro- 
mým účelům užito hrazděných staveb, jak 
ve Spartě i zákonem bylo předepsáno: co do 
umělecké ceny byly ovšem velmi nepatrný 
vedle veřejných budov kamenných, tak že se 
nám teprve z pozdních dob o nich zprávy 
zachovaly. Nejlépe nás o nich poučují malo- 
asijské náhrobky tesané z kamene, jež jsou 
tak přesné napodobeniny staveb hrazděných, 
že nejen celou konstrukci, ale i jednotlivé 
detaily na nich poznáváme. Mnohem větším 
nákladem a často v ohromných rozměrech 
prováděny byly při různých slavnostech dře- 
věné stany, jež zvláště za Alexandra Vel. nabý- 
valy skvělé umělecké výzdoby. Také chrámy 
řecké byly původně ze dřeva, ale že záhy 
ustoupily úplně kamenným, nezachovaly so 
po nich ani obrazy ani popisy; zmínky sta- 
rých spisovatelů nepodávají nám dostatečného 
světla a památky umělecké jen zřídka přímo 
napodobují dřevěné tvary, jako sloup s kládím 
na známém reliéfu ze Lví brány v Mykénách. 
Spor, jak veliký vliv d. 8. měly na vyvinutý 
řecký chrám, není ještě rozhodnut, ač některé 
části jeho tomu nasvědčují, kdežto jiné, jako 
strop, bývaly i za dob největšího rozkvětu 
architektury řecké ze dřeva, pročež chrámy 
ničeny častými požáry. 

Mnohem déle než u Řeků udržely se d. 
s. u Italů; tak ke konstrukci etruského 



Dřevené stavby. 



chrámii užíváno hojné dfeva« čími omoi- 
néná byla zvláftté velká vzdálenost sloupfi od 
nebe Četné hrobky a popelnice napodobují 
brazdéné stavby soukromé. Vnikáním řecké 
vzdélanosti do Říma přiilo i tam do zvyku 
stavéti z kamene, ačkoli jeSté do doby císafO 
vétiina mčsta byla dfevéná, v čemž nastala 
rozhodná zmčna teprve po vyhoření Říma za 
Nerona; také basiliky měly, jako etruský 
chrám, na kamenných sloupech kládí a střechu 
ze dřeva. Zvláitni postavení zaujímají v klas- 
sickém stavitelství budovy pro veřejné hry, 
jež dlouho se stavěly ze dřeva; takové bylo 
divadlo v Athénách do VI. stol. př. Kr., kdežto 
pozdější měla jen střechy z tohoto materiálu. 
V Římě vystavěl Scaurus r. 52 před Kr. 
okromné divadlo dřevěné pro 81.000 divákfi, 
AČ starSf Pompejovo bylo již kamenné; ze 
dřeva byla také známá dvě divadla Curiova. 
Jak 5 malebnosti a pfivabnosti Římané ve svých 
Roukromých dřevěných stavbách dosáhli, toho 
Četné dfikazy nám podávají malby pompejské. 

Od dob rozfiíření se křesťanství máme 
mnohem jasnějftí názor o d-ných s-bách, jelikož 
ne nám zachovaly aspoA zpozdějftí doby v počtu 
dostatečném. ZvláStního a samostatného vzdě- 
lání doHtalo se jim u slovanských a german- 
hkých národfi, kteří přirozeně již v dobách 
pohanských své stavby prováděli ze dřeva. 
Jak se veliké skupiny národnostní rflzní od 
fiebe svými jazyky, tak nalézáme při jejich 
d*ných 8-bách podobně základní rozdíly, jež 
od nejstarších dob až na naSe dny sledovati 
mflžeme. Kdežto Slované užívají veskrze a 
výhradně srubu, jenž asi teprve od nich přešel 
(to norských a alpských zemí, 'jsou pro ger- 
mánské a románské národy dva sobě velmi 
podobné druhy, totiž foSnové a hrazděné stavby 
charakteristické. PAvodně měli Germani chaty 
t trámfl se slaměnou střechou, jak jsou zobra- 
zeny na sloupu Marka Aurelia. Novým nábo- 
ženstvím rozšířil se ovšem zvyk stavěti z ka- 
mene, avšak vedle toho starodávný domácí 
způsob dlouho se udržoval a změněným po- 
třebám přizpůsoboval. Tak připomínají se v říši 
francké dřevěné kostely již v V, st., v Anglii 
v Ví. stol.; ještě za Karla Vel. byly i královské 
stavby dřevěné a biskupská sídla ještě ve 
.XH. stol. Němce naučili irští a skotští věro- 
zvěstové stavěti kostely more Scotonnn, jak 
uvádějí staré zprávy » poznámkou, že to byly 
budovy dřevěné a nikoli kamenné. Nejstarší a 
snad již jediná stavba »more Scotorumc v An- 
glii zachovaná jest kostel v Greensteadu 
(Essex). V Dánsku král Harald Blaatand (f 986) 
pochován byl ve dřevěném, od něho vysta- 
věném kostele roskildském. 

Hlavním však střediskem dných sveb 
Normandi, již nejvíce přispěli k rozšíření to- 
hoto způsobu staveb po Skandinávii, Anglii, 
scv. Francii a Částečně i po Německu, jest 
Norvéžsko, kde se podnes zachoval značný 
počet dřevěných kostelů toho druhu většinou 
z doby románské. Hlavní se nalézají v Bor- 
gundu, Tindu, UrnesaHitterdalu; také 
kostel Wang u Briickenberku v prušknslez- 
skych Krkonoších jest stavba noryéžská, te- 



prve 1841 z MI0S0 v Norvéžsku na nynější mí- 
sto přenesená. Tyto kostely, jež počtem' asi 
40—50 většinou pocházejí z XII. a XIII. st. jsou 
si v půdorysu celkem podobny; ke čtverhran- 
nému hlavnímu prostoru, jenž sloupovím bývá 
rozdělen na hlavní a dvě vedlejší lodi, při- 
pojen jest čtverhranný kůr s kulatou apsidou; 
kolem celku vine se ochoz. Příkře skloněné 
střechy těchto jednotlivých části pořadem 
jedna druhou v odstavcích pyramidálně pře- 
vyšují, až uprostřed zvonice celek korunuje; 
někdy několik věžiček a Štítů nemálo zvyšuje 
malebný dojem. Konstrukce těchto fošnových 
staveb jest velmi jasná a tím zvláště zajímavá, 
že výplně tvoří kolmo postavená prkna a ni- 
koliv vodorovná, jak bývají na podobných pa- 
mátkách Švýcarských. Vnitřek kostelů jest 
velmi jednoduchý, kdežto zevnějšek často 
oplývá bohatou ornanřientací z rostlinného 
pletiva s motivy zvířecími, jehož příbuznost 
8 irskými ornamenty jest nepochybná. 

Města ve Francii, Anglii a v- Německu, 
jež od dob křižáckých výprav u velikém počtu 
zakládána byla, skládala se téměř veskrze 
z hrazděných staveb. Kdežto kamenné zdi 
byly i u panských budov jen výjimkami, pro- 
váděly se tímto způsobem, jenž vyžaduje velké 
zručnosti a znalosti technické a Románům 
i Germanům jest společen, stavby všeliké: ko- 
stely, radnice, paláce bohatých, domy občanů 
i chaty sedláků. Přízemek bývá u Francouzů 
celý kamenný, u Němců hrazděný; jednotlivá 
patra jsou zejména při starších stavbách ostře 
vyznačena tím zvláštním způsobem, že každé 
hořejší patro přečnívá do ulice přes dolejší o 30 
až 75 cm, čímž stává se, že nejhořejší patro 
přečnívá o i '25— 3*50 m přes nejdolejší do 
ulice. Uvnitř domů, ve dvorech, bývá tak jen 
výjimečně. Zvláštní ten zjev různě se vysvět- 
luje. Tak se uvádí, že hoření patra přečníva- 
jící chrání dolejší části domu před deštěm 
a že voda okapová tímto způsobem spadá da- 
leko od základu domu. Nemalou výhodou pro 
takové domy také jest, že se v hořejších míst- 
nostech získá mnohem více prostornosti, než 
jest třeba pro vlastní stavební místo. Také se 
uvádí za příčinu, že zdi, jež zatěžují konce 
trámů, zamezují svou protiváhou prohýbání 
při velikém jejich zatížení, jak se stává zvláíté 
při skladištích, umístěných obyčejné v hořej- 
ších patrech. Konečně mělo snad i pevnostní 
stavitelství středověké v té příčině nemalý vliv. 
Časem ubývá přečnívání patera přibývá boha- 
tosti výzdoby. Jinak se starý způsob brázditi, 
stavby neliší valně od moderního. Střecha má 
vysoký, středověký tvar a obrací se štítem 
do ulice. 

Středověké hrazděné stavby dodávají se- 
verním městům, jež svou starobylost zacho- 
vala, zvláštního typického rázu. Malebnost 
jejich úzkých ulic a nepravidelných náměstí 
zakládá se v první řadě na zvláštním přeční- 
vání pater; avšak i různost kolmého, vodo- 
rovného a šikmého směru trámoví zvyšuje 
tento dojem; konečně bohatá výzdoba malbou 
a řezbou pokrývá téměř všechny viditelné části 
dřevěné. Do velmi oblíbeného ornamentu rosť 



Dřevěné stavby. 



5 



liodého vplétají se četné a zajímavé . nápisy. 
Figurální motivy jsou vzácnéjši, avšak vysky- 
tují se také. V dobé. ze které se hrazdéné 
stavby zachovaly, bylo stavitelství to již tak 
vyvinuto, ře od té doby téméř žádných kon- 
struktivné dfiležitých zmén pozorovati ne- 
možno. Chronologické uspořádání četných 
památek usnadněno jest ttm« že velmi často 
bývají opatřeny letopočty. 

Ve Francii stavělo se za MeroveovcA a 
KarlovcQ vše ze dřeva, kostely, paláce i prosté 
domky; avSak když četné požáry, zvláště ve 
válkách normanských, staly se osudnými pro 
celá města, začaly se od konce XI. stol. sta- 
věti výhradně budovy kamenné nebo cihlové. 
Teprve když opět nastal pokoj v zemi, ujala se 
zvláště obchodní města severní opět pohodl- 
nějšího provádění hrazděných staveb. Na jihu 
ovSem již neupustili od stavění z kamene, bez- 
pochyby pro nedostatek stavebního dříví, ale 
severně od Loiry byla v XIV. a XV. stol. města, 
jakoRouen, Caen, Paříž, Remeš, A miens, 
Orléana. Chartresamnohojiných ze dřeva; 
ve starém Burgundsku a v Lyonnaise 
střídá se alpský způsob s hrazděným. Francie 
má mnohem starší památky hrazděného stavi- 
telství než Německoa mnohé z nich jsou po- 
dnes vzorné, zvláště ze XIV. stol., kdy toto 
umění bylo v největším rozkvětu. Při nejstar- 
Aich nalézáme ještě románské motivy, později 
jednoduché tvary gotické, načež nastává čím 
dále větší bohatost v dekoraci; tím nabývají 
domy ty ovšem pflvabnosti, avšak ztrácejí na 
charakteru. V.renaÍ8sanci není již pozorovati 
{tfikroku. (Viz přílohu.) 

. VNěmecku pocházejí nejstarší hrazděné 
stavby asi z pol. XV. stol., kdežto nejmladší, 
které ještě svou úpravou vynikají, jsou z konce 
XVn. 8t Z doby nejstarší zachovalo se několik 
pěkných ukázek, majících charakter zcela stře- 
dověký; přečnívání pater měří asi 45—75 cm. 
Nejznamenitější a nejstarší bývají radnice a jiné 
veřejné budovy, jež se téměř jen větší prostor- 
ností liší od domfi soukromých. Ohromné roz- 
měry má tak zvaná Stará Váha vBrunšviku 
z konce XV. stol.; také několik soukromých 
staveb v Halberstadtu, Mindech, Brun- 
ftviku a Hildesheimu pochází z této doby. 
V druhé době až do zač. XVII .st. sahající zmáhá 
se vnikáním renaissance větší bohatost orna- 
raentiky, při čemž udržuje se ještě mnoho sta- 
rých tvarů ; zároveň však nastává přílišná vol- 
nost, zanedbává se konstruktivní jasnost, což 
vede nutně k úpadku techniky ; kámen a kov 
napodobuje se dřevem a zabedÁuje se za tím 
účelem celá konstrukce, načež se nanáší fa- 
lešná dekorace kamenných staveb se sloupy, 
pilastry, architravy, vaječníkem, zubořezcm 
a pod. Hildesheim, Halberstadt, Han- 
nover a zvláště Brunšvik chovají mnoho 
památek té doby, z nichž velká část vyniká 
skvělým vzezřením a přímo překvapující bo- 
hatostí. Ve stol. XVII. udrj^uje se tento druh 
stavitelství ještě na značné umělecké výši, 
kdežto v XVIII. stol. zbývá již jen hrubá kon- 
strukce; v našem století dokonce se opatřují 
takové stavby barevným nátěrem a. pohazují 



se pískem, aby vypadaly jako z pískovce s'a- 
véně. — Také v Belgii a Anglii se zachovalo 
mnoho hrazděných staveb ze starších dob. 

Ve Švýcarsku rozeznati lze různé druhy 
dřevěných staveb, hrazděných, fošnových 
i srubových; byl li tento poslední zde již pů* 
vodné nebo přišelli, jak se podobá, do země 
teprve později, nesnadno rozhodnouti, jelikož 
památky nepřesahují XVI. stol. Kdežto severní 
a západní Čásf země má stavby hrazděné nebo 
fošnové s vodorovnými fošnami, užívá 8tř(*d 
a východ výhradně srubu; tento vůbec valně 
převládá a nejvíce přispěl k rozšíření slávy 
stavitelství Švýcarského. Zvláště v pol. století 
XVII. dosáhl tento sloh znamenitého rozkvětu; 
později ovšem valně sestoupl s této výŠe, ale 
udržel se přece mnohem lépe než jinde, jak 
dokazují stavby z počátku věku našeho. Přes 
základní konstruktivní rozdíly mají švýcarské 
stavby mnoho společného. Tak zvláště pře- 
vládá horizontála nejen u srubu, u něhož vždy 
se tak děje. ale i u fošnové konstrukce naproti 
vertikále staveb hrazděných Dle toho různí 
se valně i střechy co do sklonitosti, jsouce 
u srubu nízký, u jinV^ch staveb vysoký; spo- 
lečný jsou však galerie, četná loubí, přístřešky 
a zvláštní zařízení malých, ale obyčejně velmi 
četných oken, většinou sdružených. O švý- 
carské stavby opírají se fošnové stavby v Čer* 
ném lese a srubové v Tyrolsku. 

Slované stavěli od nejstarších dob, pokud 
je historicky sledovati můžeme, ze dřeva, uží- 
vajíce veskrze stejného způsobu, srubu, jenž 
jest podnes typický pro stavitelství slovanské; 
avšak nejen konstrukcí liftí se východní stavby 
slovanské od západních románských a ger- 
mánských, nýbrž i materiálem; nebof u nás 
staví a stavělo se většinou z měkkého dříví 
stromů jehličnatých, kdežto na západě užívá 
se tvrdého, zvláště dubového dřeva. Tyto 
charakteristické společné znaky v konstrukci 
a materiálu byly zajisté podkladem našeho 
stavitelského uméní již v době. kdy jednotliví 
slovanští národové se ještě od sebe nelišili. 
Teprve vývojem národností vystouply takA 
různé směry, ačkoli při světských stavbách 
různost jest nepatrná a snad hlavně klímati- 
tickými zvláštnostmi způsobena Zajisté jsou 
si selské stavby Rusů, Poláků a Čechů ve své 
jednoduchosti velmi podobny. Značnější mě- 
rou liší se stavby církevní, tedy hlavně kostely, 
při nichž sledovati můžeme zvláštnosti dle 
potřeb ritu západního nebo východního. Také 
cizí umění, zvláště východní, nezůstalo zde 
bez vlivu. Nejlépe poznati jest na Rusku, jak 
umění stavěti ze dřeva vyrostlo úplně z po- 
třeby a dovednosti prostého lidu, nebof tam 
podnes každý sedlák si svůj domek sám un^í 
vystavěti; vede si při tom tak, jak jeho před- 
kové dělávali před stoletími a jak bezpochyby 
i jeho potomci ještě dlouho dělati budou. Tím 
se vyvinula obdivuhodná zručnost ruských 
tesařů. 

Selská stavba ruská je celkem prinri 
tivní. Obyčejně není ani žádné podezdívky 
nebo jiných základů, nýbrž trámy jsou kla- 
deny přímo na urovnanou zem, čím se stává. 



Dřevené stavby. 



le f« nedlouho domy m různé nakloAují a 
borti. Ptizemck bývá vyvýAen ft vedou k nému 
zvonCf na podélné strané domu kryté schody; 
lomenic* j«tt vysoká, prkny pobité. střechy 
dosti příkré, aby m sníh na meh dlouho ne- 
driel: malá okna nejsou Cetna. aby se oby- 
vatele spíAe ximy ubránili. Výxdoba těchto 
Htaveb soustřecfule se na cevnéjlek, jemui 
rttné vyřezávání a zvláftté hojné onruilovánf 
dodává veselého vzezřeni. Vnitřek jest ná- 
padné jednoduchý; ve velké jizbé zabírá zdéná 
Kec mnoho místa; k holým sténám, jejichž 
tavní ozdobou jsou ikony v koute zavéáené, 
jest kotem do kola připevněna lavice. Ruský 
dům selský b;^vá obvdlen celým příbuzen- 
stvem o několika roctinách, žijících ve spo- 
lečném majetku. Také města ruská skládala 
se dlouho z dřevěných domO, jako na př. 
Moskva ještě v XVI. stol ; největftí hodnostáři 
církevní a světití bydlili ve dřevěných palá- 
cích velmi malebné sestavených z několika 
větAích a menších budov s rOznými lomeni- 
ceml, vyčnívajícími arkýři, krytými vnějšími 
nchodíMi atd.; vnitřek býval vink i u nich 
velmi jednoduchý. Nyní se pohříchu nahra- 
fufí lablonovitVmi stavbami zpfisobu západ- 
ního, a jen několik restaurovaných a moder- 
nisovaných zbytkO zOstalo. (Ideální, poněkud 
fantastickou rekonstrukci takového paláce po- 
dává vyobrazení na XIV. tabulce ke článku 
Architektura.) Velmi Četnyjsou na Rusi dře- 
věné kostely, jel co do velikostí a výzdoby jaou 
tocmanity od nejprostlích církví až ke'chrá- 
mAm velikým a bohatě upraveném. Často ne- 
zvyklé formy střech a kupolí, jež cibulovitě, 
hruškovitě nebo jinak prohybovány jsou, dodá- 
vají jim zvláštního fantastického, bohatého 
vxhledu. Věží a věžiček bývá nezřídka několik, 
kolem dokola vine se obyčejné ochoz; za to 
vnitřek bývá velmi jednoduchý. 

Malebné kostely runfnAké podobají se jefitě 
velmi ruským, kdežto čím dále k západu pozo- 
rovati jest větží jednoduchost Slezské chrámy 
podobají se jiŽ českx^m. Četné selské d. t. 
v hornatých krajinách na Moravě (vc ValaS- 
«(ku) a na Slovensku mají .celkem ráz Český. 
niižSi zprávy o nesčíslných d-ných t bách 
!<1 tvanských podávají Články o uniíěnC jednot- 
livých zemí a národQ. 

Literatura: Lehfeid, Die Holzbaukunst 
( 1 SSo) ; Botticher. Die Holzarchitektur d. Mittel- 
slters Íi856>: Gladbach, Holzarchitektur der 
Sch^-eiz (tí^5>; tVž, Schweizer Holzstil (1882 
AŽ 1SS6); Liebold, Die Mittelalterliche Holz- 
architektur im ehem. Niederwichsen (1S75 ; 
Kuno u. Schiifer, Holzarchitektur Deutsch- 
lands vom XlV,~XVin, Jahrh* (1883-^88); 
l^chncr, Gejich. d. Holzbaukunstt in l>eutschl. 
n$S5— S7); Eisenlohr. Holzbauten d» Schwarz- 
"-aldes; bahl, Denkmáler einer au^^bildeten 
Holzbaukunst Norrej^nsí 1857^; N D,ČeČulin, 
Ivos^kiia derevjannyia Žilyja postrojky v XVI. 
věké (Petr, íSq^^: Matlako^-jiki, Hudounictwo 
lAtďowe na Poďhalu {í8o2\. Rozsáhlá dalií lite- 
ratura je v těchto spisech uvedena. Viz téŽ Mit- 
theilunj::en d. k. k.CwitralkommisMon in Wien 
a odborné slovníky pro architektura, Mj^ 



D. s. české. Stavby pohanských Čechft, 
af ochranné a obranné, ať obydlí, byly ode 
dřeva jako u všech Slovanfi dávných dob, 
jako jmenovitě u Budinfl dle Hérodotovy 
zprávy, o RusO, u Polabských Slovanů (Ar* 
koná, Retra, Stargard, Korěnica a j. dle zpráv 
Helmoldových a Saxona Grammatika). 

Obranné d. s. byly dočasné jako záseky, 
žáru by, nebo stálé na týnech. hradech a 
tvrzích, kolem podhradí a prostěj^í kolem vsí. 
Zásekami, zárubami (brlením) často i sruby 
z pokácených kmenfl hájili Čechové stezek 
vedoucích pomezním hvozdem do ze mé a to 
i za pohanských dob i pozdějSích. Tak za- 
roubeny cesty proti Karlu Vel., za Rostislava 
proti Franko m, za Břetislava I. proti Jindři- 
chovi III , za Václava I. proti Tatarfim, a jeSté 
r. 1620 za Bedřicha Falckého nařízeno Cho- 
dům domažlickým, aby učinili záseky na pří- 
ležitých místech. Na ochranu těchto stezek 
a cest stávaly na pokraji hraničného hvozdu 
tvrze >brány<, »l>ranky«, z počátku dřevěné 
a stvrzené jako jiné hrady vnitř zemé. 

Kromě obyčejných stavení a chalup sta- 
věny za obydlí týny, ohrady to týněné, t. j. 
plaAkami hrazené, hrady, bradce a tvrze 
prvotně také ze dřeva. Jména těchto četných 
na.4ich hradft z dob pohanských většinouza- 
nikla. Známa jsou: V3rŽehraď, Kazín. Tetín, 
Libušin, Pražský hrad, Budeč, Děvín, Vlaslav. 
Hrady ty stávaly na estrozích nebo v lesích, 
při vodách a v bažinách a byly stvrzeny valy, 
na nichž sroubeny z kmenA ploty, dřevené 
hradby Či obruby a sruby, jez, často velmi 
vysoké, věžovité, chránily přede vším brány. 
Tím způsobem byl Velehrad hrubě opevněn, 
jak svědčí annály fuldské. Takové dfevěné 
hradby, roubené z trámA vodorovné klade- 
ních, měl Uké Vyšehrad i Pražsk\^ hrad. 
U tohoto zůstaly až do XL stol , kdy Břetislav L 
r. 1050 dal vystavěti hradbu zděnou. O ka- 
menných hradech Činí se první zmínka za času 
Boleslava I., jenž dal kolem roku 932 stavěti 
nový • hrad se zdí tlustou a v>*sokou, » dílem 
římským «. Stavby toho druhu byly tenkráte 
ještě zvláštností vedle Četných domácích d-ných 
t-veb; přibývalo jich však, jak se válečnictví 
zdokonalovalo, čím dále více, zvláště během 
XIL stoL KníÍEecí, župní. pomezní hrady bu- 
dovány od kamene, během pak XIII. století 
zvláště za Václava I. hrady dřevěné vzaly za 
své a všude po českých zemích stavěny zděné 
hrady na v\*sokých kopcích a na skalách po 
způsobu západním. Nei i na těchto hradech 
byla nriedna část ano i některá stavení ode 
dřeva jako pavlače, různé výstupky a mosty, 
podsebiti (bedněné fMirlače) na věžích, ba- 
štách i na hradebných zdech. Tvrze však 
se i za této doby i je^tě později stavěly také 
ode dřeva. Ještě v XV. stol uvádějí ať tvrze 
buď zcela nebo z Části dřevěné. Všechny pak 
mívaly dře\'ěný srub nebo podsebiti a na hli- 
{ něném valu píot>' pla&kové, zasáté. Tahové 
I plaňkové plotv i mohutn\^ch klad roubené 
: Či prostě plaftky, jaké na Ro« ještě v XVll. st. 
: Tní%'ali (viz náčrty cis ^'y^lanoe bar. Meier 
Iberíja z r. i66i a i66a vydané v Petrohrade 



Dřevěné stavby. 



r. iSz7\ xfízowáfiy a nás také kolem menSích 
mést a byly jeSté ▼ XV. stol., jak víme o Vo- 
zící (1420), jcfíž plaftky Zižka v noci »ti.4e 
probodl « (Staré Letopisy atr. 35) a o Pfíbramt 
11421). Takcnrými plaftkami ohradili se r. 1434 
Novoméstitl proti Staroměstským (Star. Let. 
stT S^— í*9>. Takové plaAkové ploty bývaly 
kolem dvorů a zachovaly se, ovSem že nižftf 
a raenitch roraiérfl, ta a tam na všech (viz 
níic * 

5efi{'dok1adA, Že by pohanStf Cechové méli 
chrámy iako Slované Polab&tf. Za prvních dob 
kfesfanských a nás stavěny zděné okrouhlé 
kaple (viz Cechy, dějiny stavitelství str. 3S9), 
\*edle nich viak budovány také chrámky d^e• 
véné. Jeitěza dob Husových rozlišovány zděné 
kostely a dfevéné církve. I v dobách po- 
zdějších v XV., XVI. a XVII. stok stavěny 
u nás dřevěné kostely, jež zaSly pak namnoze 
věkem, ohněm, nebo za válek nebo nahrazeny 
zděnými. O mnohých víme toliko, že byly, 
jako v Třebechovicích u Hradce Král., bratr- 
ský kostel v Brandýse n. O. poblíže nového 
zámku a j. Některé se podnes zachovaly: 
v Hroamové <x XV. stol.), ve Slavoftově u N. 
Města n. M. (ze XVI. stol.), v Liberku u Rych- 
nova n. K., v Kočím u Chrudimě, v Kousinově 
u Rakovníka. Cetnějií jsou v horských kraji- 
nách zvonice, větSinou skrovných rozměro, 
tíndelem kr3rté někdy dosti malebné, buď celé 
dřevěné nebo zpola zděné s velkým bedněním 
z prken, nesoucím z pravidla vysokou a špi- 
čatou střechu Šindelovou. Takové se posud 
x-A-akytujf v Hronově u Náchoda, v Krčině, 
v' Bohoslavicích u N. Města n. M., v Třenici 
u Litomyile, ve Skramníku u Poděbrad, v Ro- 
vensko a j. 

Jak vj-padala d-ná sba po všech a v pod- 
hradích za předhistorických dob i později, 
n tom nemáme žádných zpráv. Jisto je, že 
vrchná obytná stavení prvotně byla ze dřeva. 
Ibn Jakub, arabský cestovatel v 2. pol. X. stol., 
mluví sice o kamenných domech v Praze; 
ale ty bvly zajisté zvláštností, neboť jeAtě ve 
XIV. atoU dle Tomka, mluví se o kamenných 
domech v Praze a jakýmsi vyznamenáním. 
NeistarSi vyobrazení českého města je v bibli 
Velislavové x konce XIII. nebo z poč. XIV. st. 
Mimo věže a hradby jsou tu zpodobeny Čtyři 
domy, a ca dvou z nich je patrno roubení. 
U rtech pak zajímavý jsou krokve v čele, 
jež křižujíce ae nad štítem samým značně nad 
něj vynikají, podobně jako vídáme u dřevě- 
ných staveb ruských nebo na jihočeských 
•řohatináchc, »perutích< (viz níže*. D. s. 
tyto u náa měly zajisté svflj zvláštní ráz vně 
ivnitf. Svědčí o tom také nahodilá zmínka 
ve starých zprávách ze XIV. stol. »o malé 
jizbičce české* (cum una parva stubella Boe- 
mÍMli. Tomek: Základy I. 223. č. 61.). Měla-li 
Praha jefttě ve XIV., XV. a také zajisté i v po- 
zdějilích stoletích dosti dřevěných domů, měla 
j ch roenSí města jeStě více. Ano mnohá, jme- 
novité menfií městečka v pohorských kraji- 
nách byla celá ode dřeva. V tom způsobu 
xachovala se leckde až do naSeho století a 
ježte podnes najdeme v sev.-vých. a vých. 



Čechách i v městech dřevěná stavení s dře* 
věnými podsíněmi nebo bez nich, jmenovitě 
v Semitech, Železném Brodě. Železnici, Ná- 
chodě, Hronově, Novém Městě n. M.. Rych- 
nově. Ústí n. Orl., Jablonném n. Orl., Solnici, 
Týništi. KySperku a j. a také ve městech ně- 
kdy českých, nyní zněmčilých, jako v Rokyt- 
nici v Orlických horách. VětSina těchto měst* 
ských domů dřevěných pochází ze XVII. stol., 
nejvíce z XVIII. a s počátku XIX. stol. Sloh 
jejich ovSem je starší, jsa posledním stupněm 
a výsledkem dlouhého vývoje. — Na všech 
shledáváme po dnes drahný počet dřevěných 
stavení, vSude po Čechách, nejvíce ov§em 
v krajinách hornatějších, zvi. v Hradecku, Ji- 
čínsku, Bolcslavsku, Turnovsku, v českomo- 
ravské vysočině. Než i v rovném Poděbrad- 
sku je jich dost i na jihu, zvi. na Táboráku 
a na západě českém. Tu však očividně jiŽ 
miz'. Sloh těchto selských stavení je zajisté 
starší nežli stavby samy, zbudované z materiálu 
ne valně trvalého. 

D. 8. české jsou všecky roubené. Za 
starších dob stavělo se obyčejně hned od zá- 
kladu ode dřeva. Nyní vyžene se podezdívka 
a na tu se pak klade roubení. >Lišty< či skouly 
mezi přitesaný mi trámy vyplní se dřevěnou 
»zarážkou< ovinutou slaměnými rulíky v hlíně 
namočenými a pak se vymažou mazaninou, 
nebo se ucpou mechem (»omší se«) a vj^ma* 
žou mazaninou, hlinou to smíchanou s ple- 
vami nebo >sekajnou«. Na roubení se staví 
kryt buď na >osla«, způsob to nejjednodušší 
bez hambalek, nebo »na stolice^ s hambalkami. 
Trámy, na nichž spočívají latě a vůbec krytba, 
slují na západě »lemězy<, jako za staré doby. 
Střecha pokrývá se na vsi dofiky i Šindelem. 
Ve středních a jižních Čechách jdou došky 
od nejhořejšího svého řadu či »šáru« až po 
samé kraje střechy. Na Táborsku, na Bechyň- 
sku a Doudlebsku přidržují dvě prkna krajové 
došky při lomenici obytného stavení. Prkna 
ta na knnci nad lomenici zvlášté zaseknutá 
protínají se nad vrcholem lomenice a tvoří 
nad ní jakoby křídla. Slují »periitě« nebo »ro- 
hatina*. Na sev.-vých. a vých. Čech nesahají 
došky až po samý kraj střechy. Ta má šin- 
delový okraj (»operek«, »okolek«). Krajní, 
schodovité došky při postranních okrajích slují 
»záklasníky«. Na vrchní Šár s obou stran kla- 
dou na jihu a na západě i prostřed Čech 
drny. 

Obytné dřevěné stavení na vsi bývá 
z pravidla přízemní, v sev. Čechách však dosti 
zhusta patrové, bud nenatfené nebo čisté obí- 
lené, nékde jako na Turnovsku i trvanlivou 
barvou natřené. Podél delší stěny do nádvoří 
obrácené táhne se vyzdéný nízký taras plo- 
chými kameny dlážděný řzílsep, násep, záhro- 
bek. zábřež, záprseň, zápraží, zástének). Nad 
záspí vznáší se někdy pavlač s ozdobnými, 
dřevěnými sloupky. Pavlače vyskytují se zvi. 
na severu a na východě, také jinde na sta- 
vení nebo na jeho přístavku f»vvstupku«) 
jakož i na srubu, dle příhodnosti. Štít dřevě- 
ného stavení slově »bedro« (Táborsko), »pe- 
ření« (záp. Čechy;, nejčastěji »lomenice«, to 



Převěné stavby. 



proto, že bývá příčnj^mi, dřevěnými římsami 
na několik polí či ploch jako lámán. Lome- 
nice bývají někdy bohatě ozdobeny dílem te- 
sařským zvláště v sev. a v sev.-vých- Čechách 
a to lištami, plochými sloupky, »krajkami< 
(zoubkovanými lištami), vyřezávanými do 
prken obrazci (srdíčka, hvězdy, kalicha i ptá- 
ků). Lomenice zAstávaji nenatřeny nebo se 
bílí, jeli stavení obíleno. Obíleny jsou také 
vezpod okraje střechy po stranách přes lome* 
nici vybíhající, »okřídlí« zvané. Tato obílená 
okřídlí mají zhusta hrubé malování rudkou, 
nejčastěji vlnitý ornament, někdy i květy. 
Přes temeno lomenice vyčnívá z hřebene stře 
chy malý, okrouhlý přístřešek »kabřinec<, 
»kukla< a »kabelka< řečený. Na něm trčí 
»makovicec (dřevěná) nebo >vrzátko« (z ple- 
chu). Vezpod má kabř^nec vnitř nad lomenicf 
prkno (»záklopac). Na něm bývá zbožná prů- 
pověď i zpráva, kdo a kdy to stavení vystavěl. 
Ve středních Čechách a také novější stavení 
dřevěná vyskytují se bez kabřince. 

Dvéře u stavení bývají bucf v celku, nebo 
pe skládají ze dvou volných, rovných částí, 
z nichž dolejší slově >brankac. Na domovním 
prahu lesknou se podkůvky přibité proti čaro- 
dějnicím, pro štěstí. Ze síně vedou dřevěné 
schody (za starších dob žebřík) na půdu i po- 
nebí, hůra). Nad pOdou bývá ještě jedno pře- 
pažení krovu jako ve stodole >hamba]ka<, 
kteráž, mají-li dobrou podlahu, slouží za sýpku 
(•podlážka*). Ve starých staveních bývala také 
skrýš pro Časy válečné. Ze síně vchází se do 
kuchyně proti domovním dveřím. V ní je otvor 
pekárny či peci. Tu se také zatápělo v ka- 
mnech v >prsku* či »nístěji«, tu je pod ko- 
mínem starodávné »ohniště<. Tato »černá< 
kuchyně upravuje se nyní na jihu v jizbici a 
slově vlašská nebo šperovaná kuchyně. Na 
síni bývá poklop kryjící vchod do sklepa Či 
»lochu* neboli »jámy<. Ze síně vstupujeme 
do světnice (sednice, seknice, sence*. Stěny 
jsou č stě vybíleny, nebo jen skouly mezi 
trámy, kteréž na Jičínsku také fermeží natí- 
rají. Strop nevysoký, z kulatých nebo přise- 
kaných trámců (půvalkový, povalový) natírají 
někde krví, někde od loučí zčernalý vytírají, 
tak že se pěkně leskne. Přes celý strop táhne 
se začasté ode dveří k oknům veliký trám. 
U dveří na Icvo býval ve zdi krb, jenž se 
na jihu a na západě dosud vyskytuje. V něm 
se svítilo v zimě smolnými loučemi (»kocoury «). 
Jinde svítili na »visatém krbu<, nízkém to ko- 
šíku ze železných plátů, jenž visel prostřed 
u stropu. Kouř z hořících loučí stoupal otvo- 
rem vyseknutým do stropu a rozcházel se 
půdou nebo dřevěným komínkem. Nyní jsou 
obyčejný kamna s pecí. V právo ode dveří 
stojí police (suden) s nádobím. Na zdi »mís- 
níkc; v rohu v právo je stůl, za stolem a podél 
zdí lavice s lenochy, postel, truhla. Ze svět- 
nice vchází se na levo do >s?dniČky< (pří- 
stinek, výstupek, někdy také komora). Přes 
niří proti světnici je z pravidla komora, někdy 
dvě. obyčejně bez okna. Slouží za špižírnu 
nebo za skladiště různých věcí. Ve vých. 
Čechách bývá vyzděna a sluje »kamenice« 



(v tč uschovávají hlavně mléko); na Domažli- 
cku slově »sklep<, ač není klenutá. Z komory 
přicházíme do řezárny, z té do chlévů, nej- 
prve do konírny, pak do chléva pro hovězí 
dobytek a za tím někde do ovčína. 

Kromě obytného stavení s chlévy a za- 
hrádkou před průčelními okny mívá dřevěný 
selský statek, zabírající prostoru obdélníkovou, 
s užší stranou do návsi, ještě srub Či sýpku 
(lepenec). Srub stává přes dvůr s obytným 
stavením souběžně a spojen je s ním branou, 
namnoze kamennou, dříve vždy dřevěnou. 
Srub, prvotně stavba ochranná, nemá oken, 
nýbrž jen malá okénka do trámů vysekaná. 
V něm chová hospodář své zásoby obilí, 
mouky, lepší šaty a pod srubem v »lochu< 
či ve sklepě brambory. V Pojizeří vyskytují 
se sruby na zděných sloupech. Na Chodsku 
spojovali srub za starších dob často s obyt- 
ným stavením, a to tak, že byl v Čele stavení, 
před hlavní světnicí, jako na ochranu. Do 
srubu vedou z nádvoří schody vně a to na 
pavlač se sloupky (»besídkuc ve vých. Če- 
chách). Z té se vchází do komor, obyčejně 
dvou. Aby srub byl před ohněm jistější, vy- 
mazují ho leckde hlínou (»lepenec). Dřevěné 
sruby mizejí nyní víc a více. Na jejich mí- 
stě staví se nyní kamenná »sejpkac, »sklep«, 
»Spejchar«. 

Stodola, prosté lomenice, bez kabřince, 
stává na konci nádvoří na příČ, a mívá vy- 
soká vrata, jež vynikajíce nad nízké roubené 
stěny, způsobují zvláštní prolomení ve vy- 
soké střeše Půdorys má podobu obdélníkai 
jehož užiií stěny bývají v sev. a ve vých. Če- 
chách okrouhlé nebo trojstranné. tak že půdo- 
rys nabývá podoby osmistranu. V jeho poboč- 
ných, dlouhých stranách jsou proti sobě vrata, 
jedny do dvora, druhé přímo do polí. Humno, 
mlat, bývá jedno, řidčeji dvě; v právo, v levo 
od humna »párny«, »párníky«, ^přístodůlkyc 
oddělené nízkou, roubenou stěnou (»záteA«, 
oploteA). Nad humnem a přístodŮlky vznáší 
se patro. Vedle těchto stavení vyskytují se 
dle toho, jak je statek veliký, různé dřevěné 
přístavky a jiné stavby, jako chaloupka vý- 
měníková, chlévy pro skot i chlívec či krm- 
ník pro vepřový dobytek, kurník, »maštálka« 
pro vojenského koně, kolna či »podstájí«, ve 
vých. Čechách, pod jehož střechou se ukládá 
seno (»seník«), za statkem na sadě někdy su- 
šírna. Roubená studně, někde s váhou, 
stává na nádvoří nebo před statkem, často 
v zahrádce. 

Dřevěné ploty bývají: »ostávkový«, 
zdělaný z proplétaných mladých stromků les- 
ních nebo vršků jejích. a ten hradí z pravidla 
zahrádku před okny, plot lafový s kamen- 
nými koly, krajinový (z prken), podlahový, 
z přisekaných trámců nehrubých, vodorovně 
kladených, plaňka, plot podlahovému po- 
dobný, dvojstrannou. Šindelovou stříškou krytý, 
mající však hrubé trámy zapuštěné do krát- 
kých, hrubých trámců na přič oněm polože- 
ných. Tyto příčné trámce, sloužící jako koly, 
slují v okolí Veselí »slovénce« a celý ten plot 
»8lověncový«. 



Dřevěné uhlí — Dřevíc. 



^ 



Dřevený dfim městský je roubený jako 
vesnické stavení. LiSf se od ního rozdčlením 
a ie mívá pravidelně podsíAku či podloubí 
o dvou i v{ce dřevěnj^ch sloupech. Zřídka kdy 
jsou zcela hladký. Tesaři je ozdobně přiseká- 
\ali, snaiíce se napodobiti i patu i hlavicí. 
Někdy pnou sě mezi nimi od hlavice k hla- 
vici vysekané, dřevěné oblouky na způsob 
zděných. Z podsíňky dřevěného domu vedou 
obyčejné jedny dvéře do krámku, druhé do 
síně. Ze síně se jde do světnice; ze síně také 
vedou schody do prvního ponebí na sedničku 
a do komor. Dřevěné patrové domy nebývaly 
vzácností a ještě tu a tam se vyskytují na 
severovýchodě Čech. Někdy shledáváme zpo- 
dek zděný a první patro dřevěné. Lomenice 
městských domů má také kabřinec a bývá 
podobně ozdobena jako na vesnických stave- 
ních. Někdy i bohatěji, jmenovité na záklopě 
pod kabřincem, kde kromě nápisu najdeme 
I -malováni barvami (květy, boží oko, symbo- 
lické výjevy). Nápisy obsahují často citáty 
z Písmáka připomínají jako kalichy na mako- 
vicích (Ústí n O.) na doby bratrské. Dřevěné, 
městské domy mívají pavlače, někdy bedné- 
nou v lomenici; mívaly je juž za starodávna. 
]ak zřejmě vysvítá z Husova výkladu písně 
Salomounovy (kap. !.)• U Husa šlovou zá- 
bradlat opažení »jež k krokvám zavěSeno bý- 
vá«; má je za věc ozdobnou. Městské domy 
bývají bíleny, také jizby i strop, jejž také růz- 
nými barvami postřikují. Naši staří dřevěné 
•tropy bohatě malováním ozdobovali, jak 
o tom svědčí strop v zasedací síni staroměst- 
ské radnice a sem tam zbytky po zámcích. 
Nádherné dřevěné stropy dělány i ve zdě- 
ných budovách z prken >uhlazených<, malo- 
vaných, často zlacenými »Škudlami< (desti- 
čkami) opažených (Historie Trojanská kap. 3.)- 
Krovy bývaly a jsou na všech kryty došky, 
také šindelem jako městské domy. Chátrali 
dřevěné stavení, počínají-li se stěny ven vy- 
valovati, stáhnou se »kleStěmi<, či dají se 
do »kleští«, železných to, dříve dřevěných, 
pruhů. Hnije-li někde roubení, vyřízne se hni- 
jícCi trouchnivějící a červotočivý kus a na 
hradí se čerstvými trámy. Tomu říkají, že 
stavení »podvlíkajf«. Často se dávají dřevěná 
stavení »do kožichu*, stará i nová. Do všf ho 
roubení totiž naráží se suchých, bukových 
floků, mezi ně nahodí se malta, ta se uhladí, 
obílí, a stavení je v »kožichu*, vypadajíc jako 
sdéné. 

Také mosty prvotně jen ode dřeva sta- 
veny. Mosty ty bývaly bedněny a střechou 
kryty, jako dosud jsou tu tam ve Svýcařích 
a v německých krajinách. Velkých, dřevených 
iilostfi je u nás dnešního dne poskrovnu. Z vět- 
ších sluší uvésti Lounský. — Také dřevěné, 
staročeské mlýny (v. t.) zacházejí. Řemesla 
zabývající se dřevěnými stavbami, provozo- 
vána u nás od nepaměti, mají vedle pivovar- 
■tvf, nejr>'zejSí terminologii; tak: tesaři, mly- 
náři, sckýrníci. (Viz příl. kdílu VI. České 
■ tavby II.) Srv. Květy (1887), Světozor U887, 
1^90. 1891); Mittheilungen der Centralkom- 
mission in Wien. Jsk. 



Bfevénó nhli viz Uhlí. 

Dřeveni (franc. bohage, rus. /(cpeDniiiisii 
Rptiib, něm. Zimmerungy Holiverban^ v hor- 
nictví značí podporu dolních výrobotek dře- 
vem, aby odolaly tlaku a se nezbořily. Čka. 

Dřevěnice, ves v Čechách, hejt., okr. Ji- 
čín (7 km v.), fara, pS. Radim; 56 d., 551 
oby v. Č. (1890), 2tř. Sk, fid. dvůr a strojní 
pivovar Karla kn. Trauttsmansdorifa, mlýn, 
cihelna. 

Dřevénky, dře vaky (franc. sď^/s), obuv 
pracovaná buď celá ze dřeva, nebo jen cho- 
didlo jest ze dřeva, kdežto svršek tvoří proužky 
kožené. Hotoví se nejvíce ze dřeva olšového, 
smrkového, březového neb ořechového, řidčeji 
z bukového. Nejvíce d-nek hotoví se ve Fran- 
cii, HoUandsku a v severozápadním Německu. 
Zvláště v departementu Lozěre v Cevennách 
hotoví se množství d-nek, kterých užívá se 
po celé Francii při hospodářských pracích a 
v továrnách. Vedle obyčejného zboží hotovi 
se též jemnější pro spotřebu ve městech. Ta- 
kovéto jemnější zboží pracuje se hlavně v mě- 
stech Marvejols, Mendc a Villefortu a jest 
s části velmi bohaté a vkusně dekorováno. 
Ve Francii užívá se k jich hotovení velmi 
zhusta soustruhů. Arbey v Paříži sestrojil 
soustruh* na němž dle dvou zatknutých vzorků 
současně možno pracovati 6 d-nek. Celý střevíc 
zhotoví stroj a jediná práce ruční spočívá 
v tom, že cípky, jimiž dřevo určené ke spra- 
cování zatkne se do stroje, se uříznou. Roční 
produkce d-nek ve Francii obnáší asi 564.000 
párů. Všude jinde hotoví se d. skorém vý- 
hradně jen pro místní spotřebu. Také v Če- 
chách, jmenovitě v Šumavě, hotoví se d. 
Obyvatelstvo Šumavy nosí je ve všední dny 
při práci. Tamtéž hotoví si je skorém vý- 
hradně každý jednotlivec ručně sám pro 
svoji spotřebu. V okolí Krumlova zavedl rytíř 
Lanna hotovení elegantních d-nek po způ- 
sobu ozdobných výrobků francouzských a 
belpických. 

Dřevěný drát, dlouhé kulaté třísky na 
hotovení sirek, jež v sirkárnách získávají se 
rozhoblováním dřevěných polen. 

Dřevěný líh viz Methylový alkohol. 

Dřevěný ocet viz Octová kyselina. 

Dřevei, ves v Čechách, heit. Chrudim, 
okr. Nasevrky (85 km v.), fara Včelákov, pš. 
Hlinsko; 19 d., loi ob. č. (1890), fid. dvůr, 
Ferd. kn. Kinského. 

Drevet í-ve], rod franc. mědiryjců, z nichž 
vynikli zvláště: Pierre D. (* 1664 — | 1738 
v Paříži), syn jeho Pierre Imbert D. (* 1697, 
t 1739 v Paříži) a synovec Claude D.; ryli 
všichni znamenité podobizny a zvláště Pierre 
Imbert náleží mezi nejlepší umělce v mědi- 
ryjectví; z jeho velmi hledaných 33 rytin 
sluší jmenovati podobizny dle Řigauda a hi- 
storické výjevy dle Coypela, A. de Dlena, Re- 
stouta a L. dc Houllořjnea. 

Dřevíě: 1) D., někdy župní hrad na pan- 
ství citolibském v Čechách u vsi Kozojed, 
v nynějším hejt. a okr. lounském. Stojí zde 
kaple sv. Václava a popi. dvór Ad kn. Schwar- 
zenberka. Kosmas nazývá D. přepevném hra 



10 



Dřevíkov — Dřcvnovice. 



dem, jehož se r. Z004 kníže Old ich zmocnil, 
když 8c 8vým bratrem Jaromírem a německou 
pomocí proti Boleslavu Chrabrému ku Praze 
táhl. Hrad zašel asi ku konci XII. stoU a 
úřady župní přeneseny do hradu slánského. — 
Dřevičská župa prostírala se od Dolejší 
Ohře u LfOun k jihovýchodu přes Slané aŽ 
k Libušinu. — 2) D. Horní, ves t, hejt. 
Uroumov, okr. Teplice (7*5 Árw již), fara. pš. 
Starkov; 74 d., 37 ob. č., 393 n. (1890), mlýn. — 
3) D. Nízký, vest., hejt. Broumov, okr. Po- 
lice (5 km jz.), fara, pŠ. Hronov n. M.; 27 d., 
183 ob. č. (1890), tkalcovna na baví. zboží, 
bélidlo. — 4) D. Vysoký, ves t, 83 d., 
625 ob. č. (1890), 2tř. Sk., 2 mlýny a pila, 
výroba baví. zboží po domácku. 

Dřevikov, ves v Čechách, hejt. Chrudim, 
okr. Nasevrky (9 km již.), fara, pS. Kamenice 
Trhová; 43 d., 243 ob. £. (1890), alod. dvfir 
Jana Nevole a dčdicfi. 

Dfevikoviký F ran ti Sek, čes. básník 
samouk (* 1788 v Hlinsku), složil množství 
básní příležitostných, deklamovánek, básní ná- 
božných a jiných lyrických, jevících jemný 
cit skladatelův. Některé vyšly v něm. pře- 
klade A. Waldaua. D. vzdělával se na škole 
v Moravské Třebové, stal se obchodníkem a 
posléze poštovním expedientem v Hlinsku. 

Dřevina (stromovina), čásf lesního 
porostu, ve kterém jest stromoví stejného 
stáří a zrostu, stejně smíšené nebo téhož 
druhu. Leši na skládá se z d-vin více méně od 
sebe se lišících, jednoho druhu nebo smíše- 
ných, které se roztřiďujf ve zvláštní třídy 
stáří. Dle vzrůstu té neb oné dny v porostu 
jsou d-ny nadvládající, stejnovzrůstné 
nebo podřízené. Zkr. 

D. v techno'ogii viz Dřevovina 

Dřevinek Havel, Český bratr a básník 
duchovní (* na poč. XVI. stol. v Pelhřimově. 
t 1563 v Prostějově). Dosáhnuv na pražské 
universitě bakalářství Í1534), oddal se stavu 
duchovnímu i vysvěcen na kněze podobojí; 
později však seznámiv se s Augustou, přistou- 
pil k Jednotě i spravoval tu různé sbory, po- 
sléze třebíčský. O jeho vážnosti v Jednotě 
svědčí volba do úzké rady (1553) a důležitá 
poslání v zájmu Jednoty do Goluchova (1557) 
a do Buzenína. V kancionálu šamotulském jest 
od něho 18 písní. Paměti bratrské líčí jej co 
muže pobožného, pilného a učeného. 

Dřeviny (plantae lignosaé) zovou se rost- 
liny, jejichž několikaletá neb i mnoholetá nad- 
zemní osa jest dřevnatá a co rok vývojem 
nových výhonů se prodlužuje i rozvětvuje a 
obyčejně teprve po několika létech jest květo- 
a plodonosná. Dle toho, trvá-li olistnění 
více let, nebo trvá-li jen po dobu vegetačního 
období, rozeznáváme d. vždy zelené od 
letně zelených. Dle tvaru vzrůstu roz- 
dělujeme d. ve siTomy {arbores\ jež za nor- 
málních poměrů vjrvinují jediný peň, nahoře 
v korunu se rozvětvující, a v keře (fruiices), 
jejichž osa již u zpodu se rozvětvuje v silné 
větve. Dle výše kmenu rozdělují se stromy 
na stromy I. velkosti od 50— 2om, II. velkosti 
20—10 m a III. velkosti 10 — 5 m. Keře mají 



větve buď přímé neb pnoucí se, otáčivé 
a plaz i v é. Přímé keře rozdělují se dle výše: 
ve velké (5— 3 m), prostřední (3 — i%m) a 
malokf e i V, — V, m. P o 1 o k ř er (saffrvtices) jsou 
malé, nízké křovité d., jejichž plodné osy 
trvají jen po jednu dobu vegetační, neplodné 
dřevnatí a po několik let trvají, jen na zpodu 
se rozvětvujíce. Polokře jsou též přímé a 
plazivé. Dle vzrůstu jaou d. rychle ro- 
stoucí (olše, břiza, topol, vrba, akát, modřín, 
borovice) a pomalu rostoucí (jeřáb, jablo* 
ňovité, javor, jasan, buk, habr. dub. lípa. cem- 
brovka, smrk, jedle a zvláště tis); dle chování 
se d-vin k světlu slunečnímu jsou d. světlo- 
mi lovné (sosna, bříza, modřín) a stínomi- 
lovné (buk, jedle, tis); dle zakořenění: 
plocho zakořeněné (smrk) a hluboko za- 
kořeněné (dub, sosna). Zkr, 

Dřevitý cement: 1) D. o viz Dřevo 
umělé. — 2) D. O nazývá se také smíienina 
dehtu, asfaltu a písku, jii užívá se k natírání 
dřeva, střech a p. 

Drevljanó (^peiiJiiiRe), větev Slovanů ru- 
ských usedlá hlavně ve vých. části dnešní 
gubernie volyňské. Vzpomínají se již u Kon- 
stantina Porfyrogenety (/Jtgpifvivtií) a pak 
několikráte u Nestora. Dle tohoto obdrželi 
jméno své od krajiny Dřevy Č. Derevy, ve 
které sídlili, majíce za sousedy na scv. Dře- 
govičc, na vých. Seveřany, na jihových. Po- 
lány, na jihozáp. Dulěb}', kromě toho tnad 
na jihu i s Ugliči a Tiverci hraničíce. Po- 
vahu jejich Nestor jistě příliš Černými barvami 
maluje. R. 883 uvedeni od Olega v poddanství, 
ze kterého marně snažili se vybaviti vzpou- 
rou proti utiskovateli svému knížeti Igorovi 
r. 9x3. Když však Igor těžkými daněmi ne- 
přestával ie mučiti, chopili se vedeni jsouce 
knížetem Malém r. 945 znova meče a zabil! 
jej u města Izkorostena, kamž přišel vybírat 
daní. Smrf Igorovu hrozné na Dnech pomstila 
žena jeho Olga r. 946 a přinutila je opětné 
k poslušnosti. K. 970 seděl v D-nech jako kníže 
údělné Oleg, syn Svatoslavův, vnuk Igorův, 
jenž r. 977 bratrem svým Jaroplukem byl vy- 
hnán a na útěku zahynul. Nejmladší bratr 
obou jmenovaných, opěvaný Vladimír »slu- 
néčkoc, dal Drevljansko v úděl synu svému 
Svatoslavovi. Kraj Dnů a sousedů jejich Dre- 
govičův a Polanů byl jádrem knížectví Kyjev- 
ského. Pp. 

Dřevnioe, řeka na Moravě, vzniká jiho- 
! vých. od Hostýna, přijímá od Vyzovic při- 
cházející Lutoninku, teČe kolem Zlína a Ma- 
lenovíc a vlévá se po toku 34 km dl. sev. od 
Napajedel z levé strany do Moravy. 

DrevniJ létopiseo, staroruská památka, 
v níž líčí se dějinné události od Alexandra 
Něvského do Vasila Dmitrijeviče (1254- 1424). 
Vydán byl Glěbovským a Kozickým r. 1774 
až 1775. 

Dřevniky, ves v Cechách, hejt. Příbram, 
okr. Dobříš iio'$km jv.), fara, pS. Borotice; 
37 d., 264 ob. Č. (1890), Šití rukavic po do- 
mácku. 

Dřevnoviee: 1) D., fiev novice, ves 
v Čechách, hejt. Budějovice, okr. Sviny Trhové 



Dřevo, 



11 



(92:01 ».), fára StfízoY, pfi. Borovany; 17 d., 
122 ob. č. (1890), miýiu 

3) D., Břevnovice, vea na Moravě, hejt. 
Pferov, okr.. Kojetín, fara, pi. Nezamyslice; 
77 d., 440 ob. č., 4 n. (1880, 451 ob. 1890), 
itf. §k., alod statek Max. bar. Ulm-£rbacha. 

I>řevo jest buněčné pletivo ěasto mohutné, 
jež naUzi se v tloustnoucích kmenech, vět- 
vích a kořenech Conifer a všech stromovi- 
tých dvojděložných rostlin a jež vzniká ztlu- 
ftfovací činnoatíJ^ambiálnihq. kruhu (viz Caro- 
biumi na vnitřní jeho straně. Hned po svém 
vytvoření z terminální buňky nebo ze záro- 
dečných pletiv semene a po ukončení svého 
V2r6.<itu do délky skládají se osní orgány to- 
liko z pokožky, základního pletiva a ze svazkO 
cévních. Z toho všeho nezbývá později, když 
osni orgán prostřednictvím cambia dosáhl ji- 
sté mohutnosti, kromě nepatrných zbytícA 
dřeni a svazků cévních, téměř nic. Celý peň 
nebo kořen skládá se pak skoro jen z produktů 
kambiáluích, a sice převládne ze d-va. Toto 
d >est vlastně přímým pokračováním a roz- 
množováním jedné podstatné části svazků 
cévních, kteráž se zove xylem (dřevní Čásf), 
tak jako jest kůra pokračováním diuhé části 
svazků cévních, totiž phloěmu (lýkové Části). 
Možno tedy elementy xylemu nazývati pri- 
márním d-vem oproti sekundárnímu d vu, po- 
cházejícímu z cambia. Co vlastně obecné 
d vem se nazývá, jest v první řadě sekundární 
d.. proti němuž primární d. (xylem) záhy co 
do hmoty své úplně ustupuje Vznik sekun- 
dárního d-va, jež tuto budiž zkrátka >d-vem< 
nazýváno, a jeho poměr ke xylemu svazků 
cevní(;h jest. náaledu jící Do krahu postavené 
cévní svazky s dřevní částí (xylemem) dovnitř 
a 8 lýkovou (phloěmem) na venek mířící mají 
od počátku mezi oběma partiemi vrstvu měk- 
kého pletiva schopnou dělení (t. zv. fascikulární 
cambium). Záhy se v základním pletivu mezi 
svazky cévními a sice v kruhu spojujícím 
fascikulární^umibia vi^ch svazků utvoří vrstva 
buněk čile se dělících přihrádkami tangentiál- 
nimi. To jest cambium interfascikulární, jež 
s fascikulárním dohromady skládá souvislý 
kruh 'vlastně válec > kambiální, který na venek 
n>zmnožuje elementy lýkové (phloěmové) a 
dovnitř elementy dřevní (xylemové) původních 
svazků cévních. Jen že nové ty elementy ne- 
připojují se toliko k původním součástem svaz- 
ků cévních, nýbrž vznikají také v mezerách 
mezi svazky cévními činností tak z v. inter- 
fascikulárního cambia. Tak se tvoří na venek 
souvislý dutý válec lýka a dovnitř souvislý 
vákc d-va. Jeho hmota skládá se právě tak 
jako hmota lýka sekundárního ze dvou sou- 
stav pletivných, jednak z elementů protáhlých 
dle osy dotyčného orgánu, jednak z parallel- 
nich řad buněčných, jež ve formě lišten pro- 
stupují vodorovně směrem radiálním. Longi- 
tudinální elementy první soustavy tvořř totiž 
místy podlouhlé mezery, jimiž ony lištny, 
zvané paprsky dřevními, procházejí. Ně- 
které paprsky dřevní, jak lze se přesvědčiti 
na průřezech směrem radiálním skrze d. ve- 
dených, jdou skrze celou tloušťku d-va až 



do kůry, rozdělujíce d. na menSi počet klíno- 
vitých částí. To jsou ty paprsky, které již na 
počátku tloustnuti byly vytvořeny. Ostatní, 
počtem četnější, sahají více méně hluboko do 
vnitř d-va, dle toho, jestliže povstaly dříve nebo 
později. Jako d. má i kůra svoje paprsky, i jest 
pozoruhodno, kterak paprsky dřevní jakožto 
výživné pletivo nejen s korovými korrespon* 
dují a k nim se připojují, nýbrž i s ostatními 
parenchymatickými (živnými) elementy d-va 
v přímém jsou spojení. Ve d-vě (sekundárním) 
rozeznati lze trojí druh elementů, právě tak 
jako v xylemu čili primárním d-vě. Jsou to: 
I. pravé cévy a tracheidy, 2. dřevní 
parenchym a 3. elastická vlákna dřev- 
ní (libriform . Z těchto elementů mohou ně- 
kdy některé scházeti. Tak u jehličnatých 
skládá se ó., nehledíc k řídce vtroušenému 
parenchymu, výhradně z protáhlých, nahoře 
i dole zostřených vláken t. zv. tracheid, jež 
se vyznačují stěnami dosti silnými a dvoj- 
tečkovanými. U dvojděložných jsou sico tra- 
cheidy také začasté ve dřevě přítomny, vedle 
nich však skládá se d. z cev tečkovaných 
(spirálně a kruhatě ztloustlých cev není v d-vé 
sekundárním!), pak z parenchymatických bu- 
něk vřetenovitých, jednoduchých nebo pře- 
hrádkovaných (parenchym dřevní), vyplněných 
živnou plasmou. Konečně přítomna bývají vlák- 
na libriformová (vlákna dřevní), jež bud co óo 
množství ostatním součástem ustupují, anebo 
nad nimi převládají. Jsou to vřctenovitá vlákna 
tlustostěnná, jejichž struktura jeví všechny 
přechody od pravých tracheid až k vláknům 
lýkovým. Jak již řečeno, stává se nejednou, 
že ten neb onen druh jmenovaných elementů 
schází; obyčejně však jsou zastoupeny ve d-vé 
(kromě nahoscmenných) všechny druhy sou- 
částek. V obou případech z pravidla ten neb 
onen druh převládá. Dle toho, jaký jest do- 
minující a jaký podřízený druh, dále dle toho. 
jak jsou navzájem uspořádány, řídí se povaha 
d-va. Jeli na př. mnoho cev přítomno, může 
býti d. povahy řídké a měkké; rovnčž bývá 
měkké, převládá-li parenchym. Za to nadvláda 
libriformcvých vláken způsobuje velikou tu- 
host a pevnost d-va. Vůbec tvoří libriform, 
tracheidy a parenchym dřevní hustou základní 
hmotu d-va, v níž lze jednotlivé otvory Širších 
cev rozeznati pouhým okem nebo lupou. Cévy, 
tracheidy a libriformová vlákna dřevní mají 
obyčejněsilnéztloustléstčnya obsahují vzduch. 
Naproti tomu parenchymové buňky opatřeny 
jsou stěnami tenčími, tečkovanými a zavírají 
uvnitř životní protoplasmu a produkty assimi- 
lační, ale jen pokud dotyčné vrstvy dřevní 
náležejí k t. zv. běli (viz dole\ V krajinách, 
kde vegetační činnost nebývá přerušena zimní 
periodou odpočinku, tedy v tropech, pracuje 
cambium nepřetržitě a téměř stále stejně vy- 
datně, tak že se zdá býti d. veskrze homo- 
genním. Za to v našich krajinách d. jeví km- 
centrickou vrstevnatost. která jest podmíněna 
tím, že každoročně v zimě utuchne činnost 
cambia a že elementy dřevní vzniklé na po- 
čátku každé vegetační periody (z jara) ievl^ 
odchylky od elementů na podzim vytvořených. 



12 



Dřevo. 



Tím způsobem povstávají vrstvy obyčejné 
pouhému oku na příčném průřezu d-va dobře 
zratelné, t. zv. roční kruhy Čili léta. Každý 
roční kruh nálfledující hraničí svým jarním* 
d-vem 8 d-vem podzimním kruhu předcházejí- 
cího. Rozdíl jarního d-va od podzimního záleží 
v tom, že elementy onoho jsou ŠirSí. mají 
vétfií světlost a tenčí stěny, kdežto elementy 
tohoto jsou v celku užší, četnější a tlustších 
stěn, U mnohých dvojděložných jest již pou- 
hým okem viděti. Že cévy jarního d va jsou 
širší nežli cévy podzimního. U nahosemen- 
ných mají tracheidy v jarním dříví na prů- 
řezu skoro čtverhrannou podobu; v letním dříví 
nabývají podoby plosce obdélníkové, jsouce ve 
směru radiálním na jednu třetinu až čtvrtinu 
svého průměru jako by smačklé. Vůbec jest 
}arní d. porósnějSí, lehčí a chudší na dřevní 
substanci nežli d. letní. Ve starším kmeni 
nebo větvi nahosemenných i dvojděložných 
krntrastuje několik posledních vrstev čili let 
8 ostatním hlouběji uvnitř ležícím d-vem. Kon- 
traat ten jeví se obyčejně již v barvě těchto 
částí, tak sice, že svrchní více méně tlustá 
řada vrstev jest světlejší a nazývá se bělí 
ialburntim^ Splnit), kdežto všechno ostatní d. 
tmavéji zbarvené jest d. jádrové Čili jádro 
I Kernholi\ Poněvadž tloušťka běli jestpříbližně 
rok co rok.táž, patrno. Že za každé nově vy- 
tvořené léto vžay jedna nejvnitrnější vrstva 
připadá jádru. U jedle není rozdíl mezi bělí 
a jádrem téměř žádný (aspoň ne v barvě), 
podobně u rozličných javorů. Kěl se dále vy- 
značuje naproti jádru tím, že ona jediná chová 
pivrenchymatické buňky se životní protoplas- 
mou a s assimiláty a že pouze v jejích elemen- 
tech stoupá voda kořeny přijatá vzhůru ke ko- 
runám listův. Jádro naproti tomu nesúčastní 
se již životných funkcí, spíše jest skladištěm 
luzných sekretů nepotřebných v životě rost- 
lin. Tak již ona barviva všelijaKá, jimiž se vy- 
značuje jádro červeného, modrého a žlutého 
d-va, jsou snad jen sekrety, které však. zdá se, 
prospívají tím, že řečená d-va činí resistentněj- 
Sími. Totéž platí o pryskyřicích v jádře jehlič- 
natých a o kyselině křemičité ve d-vě stromu 
Tectottia ^raudis, které tím nabývá ohromné 
pevnosti (»železné d.«). /c. 

D., chemické složení. Pevná hmota 
dřevná jest založena na buničině, která s glu- 
kosou souvisí — iC„//,^0,.);i . Tato buničina 
jest nejstiílejší součástí d-va, nerozpouStéjíc 
se v nižádném přirozeném rozpustidle, aniž 
jimi trpí. Tato buničina pravá jest prostou- 
pena hmotami založenými na cukrech: xy- 
lose a arabinose C-Z/joGg, pak na hexo- 
šách C,;//,,0,. Tyto hmoty odlučují ve pří- 
padech pathologických gummi, z cukrů těch 
složená, kteráž gummi se vypocují na po- 
vrchu stromO. Šťáva dřevná jest vodný více 
méně úplný roztok látek organických i mine- 
rálných : poslední zbývají v popelu d-va, prvější 
mění se pálením v uhličitany. Čerstvé d. mívá 
i8— 51% vcdy (podle druhu, stáří a umístění), 
množství to klesá sušením na vzduchu na 
15- 20 %. při tom objem jeho ovšem se zmen- 
šuje. Množství popela kolísá při různých dru- 



zích d-va mezi 0,2— sVui obecně ostavuje d. 
jehličnatých méně popela než d. listnatých 
stromů. Vlivem vzduchu a jeho živých sou- 
částí J>oru?uje se odumírající d. tlejíc, rozpadá- 
vajíc se. Process ten jest oxydační viz tvo- 
ření se prsti), jakž z fosforescence (světél- 
kování) d-va hnijícího již souditi dovoleno; 
zabraňujeme mu, hledíce d. uzpůsobiti účelům 
praktickým. Rii, 

D. dělí se dle toho, z které části stromu 
pochází, na d. pňové, okleStkové a pa- 
řezové. D. pňové dělí se opět na d. užit- 
kové a palivní; k poslednímu náleží též d. 
ckleštkové-a pařezové. 

Dem užitkovým zoveme to, jehož pro 
jeho lepší jakost a vyšší cenu neužívá se k pa- 
livu, ke zuhlenf a ic suchým destillacím, nýbrž 
co d-va stavebního a řemeslnického. 
Jest buď d. surové, jak je les poskytuje, 
ntbo přichází do obchodu spracováno (s pra- 
cované Či výřezové d.) a sice: jako kulaté 
d. ve stavu okrouhlém (trouby studničné, 
piloty, jehly, hřídele, sloupy atd ), nebo hra- 
natém (otesané nebo pilou omítané d., trámy, 
sloupce rámové, lati); řezané užitkové d. 
a to hranaté pod 15 cm silné d. sloupové, 
rámové a dolové se Čtvercovým neb přibližně 
čtvercovým průměrem; jako Štěpné užit. d. 
na šindele, štěpné lati, vinné kůly, duhoviny. 

D. palivní. Dva, jež nehodí se za d. už it- 
kove (v krajinách, kde má d. malou cenu, d. vů- 
bec), užívá se za palivo V krajinách, kde je hojný 
odbyt užitkového d-va, zdělává se d. palivní 
z vršků, zvětvovf, pařezů, nerovných a naka- 
žených kmenů. D. palivní slouží buď k to* 
pění neb k získání látek při spáleni nebo 
zuhlení se tvořících (dehtu, octu dřevěného, 
smoly, popela dřevního k výrobě potaše) neb 
i pouhých ostatků dřevních (uhlí dřevěného). 
D. palivní dle své síly se buď rozkálává ve d. 
po lánové, nebo slabší vůbec se neštípá a 
zove se kuláče nebo ram.lí, silnější vět- 
voví a vršky zdélávají se na okleStky, pa- 
řezy na d. pařezové, slabší větvoví, roští se 
seká buď do otýpek nebo se prodává v hro- 
madách. 

Aby hodilo se d. k účelům technickým, 
musí míti určité vlastnosti, z nichž nejdůle- 
žitější jsou: Trvanlivost, t. j. ocpor proti 
zevnějším zhoubným vlivům. Trvanlivost- zá- 
visí na druhu dřeviny. Velmi trvalé d. 
má dub, akát a modřín. Trvalé: jilm, jasí^n, 
sosna a smrk. Méně trvalé: jedle, javor, 
zvláště pak buk, habr, bříza, olše, lípa, topol a 
vrba. Důležitý jsou však růstní poměry 
(na př. jehličnaté pomalu rostoucí trvalejší 
rychle rostoucího); stanoviště (n^odřín z po- 
hoří trvalejší než z rovin); stáří ^vyzrálé 
starší d. trvalejší mladého ; čas mýtění 
(v zimě kácené d. trvalejší než za času let- 
ního; neboť v ten čas má v sobě nejméně 
šťávy a do Času svého upotřebení patřičně 
vyschneš; upotřebení. V suchém místě i 
dřeviny motiší trvalosti dlouho odporují, jako 
javor, bříza, topol. ČervotoČině vydané d. 
bukové a olšové vydrží opět dlouho pod vodou. 
Ustavičný přechod z vlhkosti do sucha vydrží 



Dřevo. 



13 



jen málo. dferin A' to vyzrálé d. starodubové, 
smolnaté d. sosnové^ .lAodřínové, jilmové. 

Tíha (váha) má obzvláštní dAtežitost při 
upotřebení a pH dopravě d-va. K d-vu staveb- 
n.rou do horních častí budov zvláště na krovy 
používá se jen lehčího d-va, též při výrobě ná- 
bytku a k pracím fezbářským. Váha d-va závisí 
ňa slohu vláken dřevních, stanoviště, stáří dva 
a obsahu vody. Velmi těžké je d.: dubu, 
kleče, břekyně, jasanu, jabloně; těžké: habru, 
hrušně, akátu, buku;, prostředně těžké 
většiny ostatních listnatých; lehké: olše, 
sosny, topolu, jedle, smrku, lípy a vrb^. 

Tvrdost, odpor d-va proti vnikání jiných 
hmot pevných, je dOležita při spracování d-va 
fiídí se tím, jakým směrem se vnikání nástroje 
do těla dřevního děje, tvarem nástroje, slohem 
dřevním, vlhkostí dřevní. Velmi tvrdé je d. 
z keřů: hlohu, dřínu, pak ze šeříku a révy; 
měkké z ostatních jehličnatých, pak břízy, 
olše, lípy, jeřábu a zvláště topolu a vrb. 

Pevnost, odpor proti tahu, tlaku, ohybu, 
střihu, kroucení. Pevnost v mezích. žádoucí 
bezpečnosti, t. zv. nosnost, je důležitá při 
ceně stavebního d-va, a touto vlastností vyniká 
zvláště dub, jasan, smrk, jedle, též jemnoletá 
sosna a modřín. Velmi křehký je buk a olše. 

Vracf-li se ohnuté neb i jinak přetvořené 
d. opět do svého tvaru, zoveme tuto vlastnost 
pružností d-va. Pružné jest d. tisu, akátu, 
dubu a jasanu. Houževnatost či tuhost 
dva jest odpor proti trvalému přetvoření. 
Vlhčí d. jest tužší suchého (zvláště tuhé je 
d. pařené), mladší staršího. Nejhouževnatější 
jsou výmladky březové, habrové, osikové, jasa- 
nové a dubové; větvice březové, kořání sosny 
a p. potlačené smrčky. 

Štěpnost či snadná dělitelnost v podél- 
ném směru jest zvláště důležitá pro d. bed- 
nářské. Dobře Štěpné je d. přímo rostlé, 
bezvětné kmenové, kdežto vétevnaté, křivě 
ťostlé a točené d. je Spatně štípatelné. Větve 
jsou rovněž téžkoštěpné a obzvláště pařezy a 
kořen}'. Lehkoštěpné d. má dub, olše, 
sosna, smrk a jedle. Dosti štěpné: jasan, 
javor, lípa, osika, modřín. Těžko štěpné: 
jilm. bříza, habr, akát, topol, vrba. 

Sloh dřevních vláken je důležit pro 
truhláře ařezbáře; pěkným slohem vyniká a 
tudíž zvláště k nábytku je hledáno d. jilmu, 
břízy, ořešáku, též dubu a jasanu. 

Výhřevnost d-va je dle druhu dřeviny, 
dle vzrůstu a jednotlivých částí stromu velmi 
rozdílná. Velmi výhřevné je d. buku, pak 
habrové, silné březové, akátové, smolnaté so- 
snové a modřínové; výhřevné d. má javor, 
jilm, jasan, olše, bříza, dub, též jedle, smrk; 
málo výhřevné: mladé jehličnaté, lípové, 
topolové a vrbové. Husté, pozvolnu rostlé d. 
je výhřevnější rychle rostoucího se širokými 
letokruhy, starší vyzrálé d. lepší mladého Šťav- 
natého; tudíž i dolní části kmene lepší než 
horní, neboť se silou d-va výhřevnosti ubývá. 

Z vlastností, jež upotřebítelnosti d-va na 
ojmu jsou, je: borcení a točení se násled- 
kem nestejného stahování se vláken dřevních, 
k čemuž zvláště d. dubové je náchylno; 



trhání, tvořením se trhlin za rychlého, "sil- 
ného -vysýchání, zvláště po úplném okřesání 
a u lehkoštěpných dřevin, též u kmenů, jež 
ve vodě leží a pak náhle na slunce vystaveny 
jsou; mizení či sesýchání, zmenšení ob- 
jemu d-va po vyschnutí, je zvlášf velké u rychle 
rostoucích dřevin břízy a olše, též u buku, 
habru a lípy. 

D. stavební dělí. se opět dle svého spra- 
cování a upotřebení: I. Ve stavební d. pro 
stavbu nadzemní čili d. pro stavbu domů. 
Nejvíce se zde užívá d-va z jehličnatých dřevin, 
zvláště lehkého smrkového a sosnového pruž- 
ného d-va, do vlhčích míst jedlového, sosno- 
vého a modřínového. V jednotlivých přípa- 
dech užívá se též dubu. 2. Ve stavební d. 
pro stavbu zemní (při stavbě drah že- 
lezničních). Pražce železniční zdělávají se 
ze dříví dubového, sosnového, smolnatého 
modřínového, též ze smrkového, jedlového a 
bukového. K telegrafním tyčím používá se 
štíhlých kmenů smrkových, borových, jedlo- 
vých. 3. Ve stavební d. pro stavbu pod- 
zemní, d. dolové neb báňské na zbudo* 
vání stěn, stropů, podkladků v dolech. Nej- 
trvalejší je na stavby v dolech dub, modřín, 
smolnatá sosna, též hustoletý smrk. 4. D. 
na stavby vodní poskytuje dub a vyzrálé, 
smolné stromy jehličnaté. Stále ve vodě sto- 
jíce mají velkou trvalost buk a olše. Při 
proměnlivém mokru a suchu má největší vy- 
trvalost dub. K násadám na kladiva do hamrů 
a na hřebeny ke kolům upotřcbuje se zvláště 
dřeva habrového pro jeho tvrdost a houževna- 
tost. 5. D. na stavbu lodí, ač používá se nyní 
místo d-va z našich druhů dřevin jednak že- 
leza, jednak velmi silného, trvalého d-va z cizo- 
zemských druhů jehličnatých dřevin. 

D. řemeslnické, i. D. truhlářské musí 
býti zdravé, přímé, bezvětevné, pěkného slohu 
a barvy. Měkké dříví pro snadné spracování má 
přednost před tvrdým, 2. K d-vu koiářskému 
je potřebí zdravého, houževnatého a částečně 
snadno štěpného dva. Nejvíce užívá se mla- 
dého a prostředně starého dva dubu, jilmu, 
jasanu, břízy, habru a buku, též slabého je- 
hličnatého. 3. D. bednářaké vyžaduje zvlá- 
ště snadno štěpných druhů, jako dubu, buku, 
sosny a smrku. Na obruče užívá se výmladků 
dubu, vrby, břízy, lísky. 4. Dříví na ostatní 
štěpné výrobky: K výrobě šindele se 
používá dobře štěpného, čistovláknitého d va 
smrku, modřínu a sosny. D. na pláty a spony 
pro obuvníky a knihaře poskytuje smrk, buk, 
Luby a postranice u řešat zhotovují se z dobře 
štěpného smrku. Desky na nástroje hudební 
zhotovují se ze smrku, jedle, javoru. 5. K d-vu 
řezbářskému užívá se měkkého dva lipové- 
ho, na dřeváky bukového a olšového, na lopaty a 
méchačky březového, bukového a topolového. 
Pažby se délají ze dva ořešáku, babyky, břízy, 
jilmu, buku. 6. D. soustružni cké musí míti 
jemný sloh a napouštční politury býti schopno; 
užívá se bukového, javorového, habrového, 
březového a z ovocných druhů stromových. 
Pro práce košíkářské užívá se prutů z vý- 
mladků vrbových. 7. K hospodářské po- 



14 



Dřevo. 



tfebé na hradby, ploty potřebi kun, latí, hA- 
lek z jehličnatých druhů. /Her, 

Pražené d. Spracovánf d*va. D. pá* 
lene v uzavřených nádobách železných, vzdu- 
chu nepřístupných, dává pfi teplotě 150* až 
430'' C. četné destillační zplodiny na př. svíti- 
plyn, mastné kyseliny, paraffin a při teplotě 
;s8o' C. dává d. pražené. Toto jest barvy 
hnědé, bohatší na uhlík a tudíž i výhřevnější 
a má téměř V, specif. váhy — po ztrátě 64% 
destillačních látek — než d. obyčejné. Pro 
tyto vzácné vlastnosti užívá se ho jako pa- 
liva ve sklárnách, porculárnách, železných 
hutích a p. 

Výroba přadných vláken dřevěných. 
Z Četných pokusů spřádati vlákninu dřevnou 
podařilo se dosici toho dosud jen u vlákna 
lýkového. Hlavně lýko morude poskytlo pěkný 
výsledek, na př. 20 kf( lýka dalo 12 kg vlákna 
spředeného na tkaninu podobnou jutě. 

Konservování d-va, t. j. ochrana jeho 
přirozených vlastností: pevnosti, pružnosti, 
trvanlivosti a p. naproti Škodlivému vlivu 
vzduchu provádí se sušením (průvanem, 
v umělých sušírnách, vypařováním nebo pla- 
vením a p.), napouštěním č. impraegno- 
váním roztoky chemických solí, nebo natí- 
ráním oleji a j. Impraegnování d-va 
znamená d. napouštěti roztoky chemických 
solí a má dvojí účel: d. uchovávati naproti 
hnilobě, proti ohni, proti škodlivému hmyzu 
a Pm nebo proti Škodlivému vlivu vzduchu a 
je zbarviti, na př. při truhiářství nábytko- 
vém, stavebním, v řezbářství, soustružnictvf, 
hračkářství a p. Takto zbarvené dřiví slově 
také mořené, a roztoky soli, žíraviny a ky- 
seliny šlovou též mořidla, jelikož jsouce 
Často bezbarvé tekutiny, způsobují ve spojení 
se d vcm jeho zbarvení, na př. bezbarvý ží- 
ravý louh draselnatý, žíravý čpavek, roztok 
pyrogalolu barví d. dubové hnědě; roztok 
červeného chrómanu draselnatého barví tmavá 
d-va hnědě a světlá žlutě; roztok minerál- 
ného chameleónu moří veškera dva hnědě a 
odvar kampešky a roztok dvojchrómanu dra- 
selnatého černě atd. Napouštění d-va provádí 
se dvojím způsobem: racionálně, celou hmo- 
tou přístroji mechanickými, nebo pouhým na- 
tíráním dřevného povrchu. Racionální im- 
praegnaci dřeva zavedl Burnetttím, že zřídí I 
zvláštní, železný přístroj impraegnační ve spo- 
jení 8 vývěvou a parním strojem, která se 
takto stala světovým odvětvím průmyslu dře- 
vařského. Nejstarší impraegnace dřeva 
proti hnilobě pochází od Davyho a Ky- 
ana (1827) chloridem rtuřnatým, ale ta pro 
zhoubné účinky ná život rostlin a živočichů 
byla zavržena. Napouštění d-va síranem méď- 
natým dle franc. lékaře Boucheriea (1840) 
upotřebuje se výhodně v mnohých zemích, 
na př. v Rakousko-Uhersku k napouštění te- 
legrafních tyČí. Nejrozšířenější a nejzdárnější 
napouštění d-va proti hnilobě jest Bethell- 
Burnettovo chloridem zinečnatým se suro- 
vým dehtem, obsahujícím až 10';, karbolu- 
kreosotu, kterou provádějí bratří Riit Jerové 
(V Rosicích u Pardubic) v Evropě a Americe 



pro pozemní stavby. ZkouSkamí bylo doká- 
záno, že průměrná doba trvání d va obyčej- 
ného obnáší 5 a napuštěného 10 roků. — Im- 
praegnování d-va proti ohni provádí se 
mnohými způsoby a prostředky. Nejprospěš- 
nější impraegnace jest Moorova a Frankova. 
.Moore napouští dříví v Burnettových pří- 
strojích vápenným mlékem a plynnou kyse- 
linou siřičitou; okysličením povstalý neirz- 
pustný síran vápenatý ve d-vě činí toto tvrdým 
a jako špatný vodič tepla nehořlavým. — 
Frank napouští d. též mechanicky močanem 
vápenatým; tím složení jeho se mění, ono 
tvrdne a vzdoruje ohni i hnilobě. U mno- 
hých druhů dřev i barva se mění, tak že tímto 
způsobem možno i d-va cizozemská napodo- 
biti, na př. domácí d. ořechové obdrží barvu 
ořechu amerického, d. hrušně podobá se vzác- 
nému mahagonu atd. Nemenší zásluhu o za- 
chování d-va proti ohni získal sobě c. k. horní 
rada Patera ve Vídni; d. jeho směsí síra 
nem ammonato-vápenatým napuštěné vzdoruje 
ohni dokonale. — Nejvzácnější ohnivzdorné 
prostředky na d. jsou: fosforečnan ammonatý 
a sodnatý, wolframan sodnatý, borax, vodní 
skla a j. 

Příprava dva tvořitebného. D. na- 
pouštěné mnohýnoi roztoky soli nebo zředě- 
nými kyselinami miner. měkne a stává se 
vyšším tlakem tvořitebným, na př. d. a 
obruče bednářské v koncentrovaném roztoku 
soli kuchyňské měkne a .stávají se pružnými ; 
takovým jeví se i d. kolářské. když se na- 
pouští zředěným roztokem chloridu vápe- 
natého. NapouŠtí-li se dříví zředěnou kyse- 
linou solnou a vodou vypírá, stává se měk- 
kým a tvořitebným tak, že se dá na V^ ob- 
jemu stlačiti. Takové d. se při ohýbání ne- 
trhá a není štípatelno. Tyto uměle vyvozené 
vlastnosti d-va mají praktickou důležitost při 
jeho spracování. 

Příprava d-va pružného. D. syrové 
paří se v železných přístrojích za tlaku 7 at- 
mosfér a tím se vlákno dřevěné rozvolňuje, 
d. měkne a stává se pružným. Z pružného 
d-va vyrábějí bratří Thonetové ve Vídni 
ohýbaný nábytek, vkládajíce jednotlivé částice 
dřevné do železných kadlubů (forem) šroubo- 
vých a vysokým teplem je sušíce, aby tvar 
udělený podržely. V Americe praeparují tak 
dříví kolářské, zvané »hikory« pro stavbu dra- 
hých kol kočárových. 

Leštění d-va. Nejstarší způsob leštění 
d-va záleží v tom, že na zbroušený povrch 
nanáší se leštítkem, t. j. chomáčem bavlny 
v plátně, zvlhčeným ve lněném oleji (nyní 
též petroleji), leštidlo (politura) připravené 
rozpuštěním laku v líhu v rychlých pohybech 
kruhových. Leštidlo vypařením líhu zaschne 
a dává d-vu lesklý povlak. Olej slouží pouze 
k urychlení pohybu a přebytečný olej po- 
zději poškozuje lesklý povrch, tak že oslepne. 
Při leštění d-va jsou pozoruhodná dvě období : 
půdování Čili zpodinování, které záleží 
ve stejnoměrném pokrytí plochy leštidlem, a 
vyleštění, jež provádí se na zaschlé zpodině 
říákým leštidlem a posléze lihem. — Nové 



Dřevo. 



15 



leiténf d-va od Willa a Kohlera záleží 
v tom, 2c se zbrouiené d* natírá lihovým 
lalcun Will-Kdhlerovým, až se docílí sklo- 
vité zpodiny; tato pak se zbrousí jemným 
bniflidleni z vosku a pemzy a lefttí pouhým 
tidk£m le&tidlero. Po zaschnutí laku vyleští 
ae jeftté povrch leStidlem, v němž jest jen 
mála oleje. Takto leSténé d. neoslepne nikdy. 
Tento zp&sob leštční d-va podobá se ameri- 
ckému leštčnít které vyniká bohatostí vrstev 
lakových. 

Zlacení d-va provádí se následovně: 
zbroofiený předmět napustí se řídkým, horkým 
klihem a po zaschnutí, nebo když je předmět 
leftténý, natírá se v přestávkách tolikráte le* 
fttidlem, až ae objeví povlak sklový. Suchý se 
hladí achátem, natře kopalovým lakem a 
ni zaschlý ae natře mixtion, t.j. směs fran- 
coozakých lakA, která lionským štětcem se- 
třena zůstavuje jemnou vrstvu lakovou, na 
kterou za 24 hodin, kdy náležitou — zvu- 
čivou — lepivost jeví, pozlátko (pravé nebo 
nepravé) se nanáSí. Zlacený povrch se hladí 
bavlnou a konservuje natíráním vlažnou říd- 
kou gelatinou a pak leštidlem. Tím zlacení 
provedeno. Má-li míti předmět vzhled anti- 
ckého zlata nebo stříbra, natírá se hně- 
dou olejovou barvou malířskou, nátěr se setře 
bavlnou a štětcem svisně tepe. Při plastice 
ae nejvyšší místa bavlnkou stírají (vybírali) 
Máli míti předmět vzhled bronzový, natře 
•c ještě tuhou v octě utřenou a nejsvětlejší 
místa se ihned vyjímají vlhkým hadříkem 
(a při napodobení starožitné mědi se nej- 
nižši místa plastiky stínují plístou rozdělanou 
a černi v octě). Po zaschnutí těchto nátěrů 
Icití se předmět vlněnou látkou a voskem, 
čímž dostává vzezření antické. Tento snadný 
a rychlý způsob zlacení slově lesklé zla- 
cení lakové. 

Vady a nemoci d-va. Vadné d. povstává 
odstředivým a zkrouceným vzrbstem stromů, 
vzdušnými a mrazovými trhlinami a p. Vadné 
d. má původ svůj v půdě, podnebí a ve vý- 
voji stromů. Porušením vývoje stromů, ne- 
dostatkem nebo přebytkem šfav, poraněním 
a j. bývá i tkanivo dřevné poškozeno a tím 
vznikají nemoci dřeva: červená hniloba 
ve d-vě jádrovém hlavně u stromů jehlična- 
tých; bílá hniloba v běli listnáčů, které ve 
tmě světélkuje č. fosforisuje a zapáchá plísní. 
Není tudíž pochybno, že tyto hniloby a j. ne- 
moci dřeva ze zvláštní houby kořenové 
( Tetrametes radiciperda) vznikají. — Konečně 
d. nemálo trpí i Škodlivým hmyzem. Největ- 
šími zhoubci našich lesů jsou lýkožrouti 
č kůrovci. Pod kůrou smrků žije lýko- 
2 rout smrkový (Bostrychus typofíraphus)^ 
v jejich korunkách řádí lýkožrout šestizubý 
(B. chalcographus), v lýku starých borovic 
zdržuje se lýkožrout horo vý (B. stenographus), 
jedlím Škodí zejména lýkožrout křivozubý 
(B, curvidens); modřínům, borovicím i jedlím 
je nebezpečný lýkožrout modřínový (B, 
larlcís) atd« A'š. 

Spracování d-va zaujímá vynikající místo 
v českém průmyslu. Spracování d-va obsta- 



rávají v prvé řadě pily, hnané ponejvíce vo* 
dou, z části vodou a parou neb i parou, jichž 
čítalo se r. 1875 v Čechách na 1500 a jež 
spracovaly asi 614.000 pevných metrů d-va. 
Z odvětví průmyslových v Čechách spracová- 
ním dva se zanášejících uvádíme zvláště vý- 
robu šindele, ruční a strojní (as 7—8 milí. kusů 
ročně , železničních pražců (as 670.000 kusů), 
mostnic, výhybek, výrobu sirek a související 
s ní výrobu sirkových proutků, výrobu dře- 
viny, krabic, beden a hraček, dýmek, holí, 
dřevěnek, kopyt, dřevěných nýtků; loďařství, 
hospodářské a domácí nářadí, nábytek (z ohý- 
baného d-va\ resonanční desky, dřevěné zátky, 
rámce obrazové, tužky, kartáčové desky. V Če» 
ských impraegnačních továrnách napouští se 
do roka asi 42 000 pevných metrů d-va; české 
uhlířství vyrobí ve stojatých milířích neb za- 
vřených křivulích ze d-va na 1.531.350 hektol. 
a p. Jakožto paliva užívá se d-va dosud hojné 
v českých sklárnách, uhelnách, dolech a hu- 
tích, továrnách na porculán, při výrobě hlině- 
ného zboží a hrnčířství, pekařství, uzenářství. 
Statistická data o ceně d-va poučují nás. Že 
stoupla cena d-va k palivu v Čechách od roku 
1828—1871 při d-vu tvrdém o i3iVo« P^i <ívu 
měkkém o isgV,. Stáltě vídeňský sáh r. 1828 
tvrdého 6 zl. x kr. (r. 187 1 13 zl. 90 kr ), měk- 
kého 4 zl. I kr. (r. 187 1 10 zl. 38 kr.). D. 
řemeslné, jehož byl by se platil metr na př. 
na Jindřichohradecku v létech 1830 — 34 za 
3 zl. 38 kr. (tvrdé) a i zl 72 kr. (měkkéi, pla- 
tilo r. 1880 prvějSí 15 zl. 30 kr., druhé 4 zl. 
90 kr.. na Jilemnicku vletech 1816-20 tvrdé 
I zl. 60 kr , měkké i zl. 20 kr. (r. 1880 tvrdé 
9 zl. 40 kr., měkké 8 zl. 5 kr ). Po úhradě 
zemské potřeby zbývá ještě hojně d-va a vý- 
robků dřevených pro vývoz. Doprava d-va děje 
se v Čechách dílem po nápravě, dílem po dra- 
hách a řekách. Z posledních vynikají hlavně 
Labe a Vltava. Předním skladištěm pro vývoz 
d-va plaveného byla ode dávna Praha, z níž ode- 
bíraly a posud odebírají d. drážďanské, lip- 
ské a magdeburské obchodní firmy stavební, 
a řezané, jakož i lodní d. a stěžně pro potřebu 
sev. Německa a zvláště Hamburka, ale i Pru- 
ska. Z jižních Čech dopravuje se d. po prů- 
plavech (nejdůležitější Schwarzenberský prů- 
plav na Krumlovsku zdélí 51905 m, dopravil 
za dobu 90 let celkem 4.528.515 m polenového 
d-va), železné dráze a dále po Dunaji do Vídně. 
Z krajin západních vyváží se d. do Bavor. 
Roku 1884 připlaveno po Vltavě do Prahy 
302.025 pevných metrů d-va stavebního, 78 871 
metrů d-va k palivu a 1,261 494 kusů řezaného 
d-va, odplaveno 223.519 pev. metrů stavebního, 
2620 metrů paliva a 844.329 kusů d-va řeza- 
ného. (Příspěvky ke statistice lesů v Čechách, 
Praha, 18S5.) 

Dle hospudářsko-statistického nástinu král. 
Českého od Frant. Fussa produkováno bylo 
roku 1793 v Čechách 2,164.692 sáhů d-va, a 
sice: 237.844 sáhů (ii7o) tvrdého a 1.926.848 
sáhů (89''/„) měkkého d-va. což dělalo průměrný 
výtěžek 0*94 sáhu na jitro lesa. Fuss sám 
páčil výtěžek výše a sice na 4,272.517 či 
1*85 sáhu na i jitro. Z toho spáleno průměrně 



16 



Dřevo Červené — Dřevořczbářst\'í. 



(633.993 rodin po 6* d-va rořné) 3,803.958', 
i zbylo tudíž každého roku 46S.559 sáhfi na 
stavebni a jiné řemeslné práce, pro továrny 
a p. Dle stabilního katastru iz r 1845) byla 
výnosnost d-\'a v Čechách 3.29S.000 sáhfi, t. j. 
i»/ z jitra (*',• na i obyvatcle\ a sice: 
femeslného d-va tvrdého 50.000', mékkého 
300.000': d-va k palivu tvrdého 390 000 •. mék- 
kého 2.558.000'. R. 1S56 vypočítal dr. Stamm 
roční výrobu d-va na základe úředních údajů 
na 2650000' {22qooo' t\Tdého a 2.430000' 
mékkého). z Čehož připadá velkým prúmérem 
10*, tvrdého Či 22.000' a 20', mékkého či 
4S6.ooo*d-vana d. řemeslné a stavební. Kevido- 
\*aný katastr (1875) udává roční produkci d-va 
užitkového 3S'8', (1.73 2.529*), tvrdého 92.779 
pevných metrů, v cené 913 469 zl., měkkého 
1.639.750 v cené 9.926.0S5; paliva 6i'2%, 
(2,729.235 m), tvrdého (2S4.1SS m) v cené 
1,261.672 2I., mékkého 12,445047 im) v cené 
7,863.970: úhrn. cena d-va k palivu 9. 125.6422! ; 
úhrnem vSeho ďvm. 4.461.761 m ' v úhrnné cené 
19.965.196 zl, prúmérem 3 pevné metry na 
hektar. Z výrcby této připadalo: na velké 
statky 1,851.676 pevných metrů paliva (229.256 
t\Tdé'ho a 1.622.420 mékkého), i.24S.776'peV- 
ných metrů d-va užitkového \ 74.250 tvrdého 
a 1. 174.517 mékkého\ úhrnem 3,100 452 pev- 
ných metrů či 69'5'/,, 3-4 pevných' metrů 
na hektar. Na lesy obcí a korporací paliva 
44S.071 pevných metrů tvrdého 36.590 a 
mékkého 411.4S1 : užitkového dva 201.6x8 
pevných metrů (tvrdého 12.61 S a mékkého 
279000^. úhmcm 739.6S9 pevných metrů či 
16Í6*, výroby vůbec = 2-7 pevných metrů na 
hekíar. Mal^statky: paliva pevných metrů 
420.48$ ;t\Tdého 19.541 a mékkého 400 Q47\ 
užitkového d-va 192.13515902 tvrdéh.^a 1^^233 ] 
mékkého\ úhmcm 621.623 či i3-a* * = 2*2 j 
pevných metrů ra hektar. Priirérný rv^^ni ' 
přírůstek d-va v Cechách čini ra z.i^íavié vv " 
zkumů statistické kanceláře pro Cechy r..i ploJe 
1 47.1-5 xS hektarů cfiicem 4.253.-41* pevných 
metrů. t. ;. 2*0 pevných metrů z hektaru, z če- 
hož připadá 59', č: 2.50070- pevných metrů i 
na d-va k palivu 59' , a' 1,-44.034 či 41', na 
uřitkové d-va. Skutečná výroba d va překra- 
čuje v Cechách rcčn: přírůstek o 2v>S,c23 pev- 
ných metrů či 4- s;', vice. \'iz: Přispí vky ku 
statistice lesů v Cechách, v Pr,i2e. :<55."* 

Dřevo Červené ném. /řor^f -.-.'^j ,•.»•:', f.ir. 
ves v Cechách, hejt. Klatovy, ckr.. p^ Nýr- 
sko 7 t^ záp. : 10 d , 62 ob. n., 3 č, ,x!sx^', 
kostel P. Níarie F?!., 2tř. 5k. 

Dřevohostice* mésto na Moravé, hf;t. 
H?*.e§ov. ckr. ry síříce p. H.; 2:5 d.. 1252 ob 
č.. ?^ n. i5n?. i2>2 cb. i5ow^ , kcstll sv. 
Hav'a ''\z r 13-: rřircmenuíý a r. xř*4 n^^vé 
vystavený. 5:*. ?k.. p?.. rir:ek a par.stv: Leony 
sv r.ir.; re S^rbenských. 

Df evohrysy ném. Zr.V-%;jc':" . ves v Ce- 
ch. i ch. hf-t . okr.. pJ. Teplá (5-5 V-t vych \ 
:ar.i Viirn: 2- c.. Zi2 cb. n. x5ov^\ rriýn. 

Dfevomér v:2 Deadromeir. 

Dfevomorka, bot., viz Merulius. 

Dfevofesba viz Dřevcřezbiřství a 
Řeibářstvi. 



Dřevof exbáfstyl, dřevoryjectvl, 
dřevorylectví. čili xylografie, jest nej- 
starší způsob uméní reprodukčního. Záleží 
v tom, že řezbář nebo ryjec řeže nebo ryje 
původní kresbu do dřeva tak. aby otiskováním 
na papír nebo na jinou podobnou látku dle 
libosti rozmnožována býti mohla. Až do roku 
1770 provozovala se dřevořezba, neboť do 
t-^to doby užívalo se obecné prkének (hruško- 
vých nebo jabloňových' po délce řezaných 
a nástroj, jímž se pracovalo, byl nožík, kter^ 
se držel v ruce asi jako péro při psaní. Od uve- 
deného roku však užívá se ku zhotovení ploten 
(Štočků) téméř veskrze dře\-a zimostrázového, 
íezaného na přič, do néhož pracuje se rýt- 
kem čili rydlem. První použil rýtka An- 
gličan Thomas Bewick .♦ 1753). Proto sluií 
v uméní xylcg^fickém rozeznávati dobu dvojí: 
dobu (starší) dřevořezbářů a dobu (nov^if) 
dřevor>*tců. Společno obéma dcbám jest, fé 
dřevo nejprve musilo a musí býti dobře ohla* 
zeno a natřeůo bílou vodovou barvou, do nff 
přimícháno trochu arabské gummy. Na tento 
podklad pak nanáM se kresba: dříve nanášela 
se ponejvíce pérem nebo štétcem tak, že 
každá čárka, každý puntík přesně byl vy- 
kreslen; nyni dé:e seto mimo olůvko velmi 
zhusta také tulfnebo térkou s pouhým ne- 
značením žádoucího effektu. Často také mo- 
derní kreslič provádí kresbu na papíře a pře-' 
náší ji fotograficky na dřevo. V každém pí4- 
padé v5ak musí kresba na dřevé býti obrá- 
cena, tak že, představn;e-ii původní kresbě 
na př. muže pií^íciho nikcu pravou, musí týí 
v kresbo na dřevé psáti rjkou levou a pod. 
Když řezb.-iř nebo ryjec kresbu prostudoval, 
při kry ie j\ papírem voskcn přilepeným (aby 
kresba chr.inil před poSkozenimi a vytrhne 
dle potřeby kousek papín: tam. kde chce práci 
z.ičiti. S neúnavnou trpřiivcsti řeže se nyní 
Čistka za č.istkoj. předn:ét za předmétem.až 
z celcho dřivcy ii:h.^ povrchu desky zbývá je- 
diné kres^,^ Č":r.j se dřevořezba podstatné 
li^í od méJirytc. který s'.edj;e techniku pravé 
opačnou, -elikor při tonuto kresbu tvoří pravé 
č.isti vyhlouben ě\ Kdy/ ;est rj-tina takto 
dohotoven,\, :^.i^crni se roit Irákem tiskařskou 
černí, čím* ředw vys:oi:r: a nyní nastávají 
opravy, které ovinem ne- sou sr.adny, nebof 
rr.orr.o opr,\Vv"\.\ti ;cn re stínu do svétla a 
rv.:s: se n^^kdy .-:s,\-e:'.l Císí ríotny třeba i vy- 
říznout : a r.\:v.\.!:t: no výr.": .'.fívéným klínem. 

Pokv.d se tyCe proveden: dřevořezby nebo 
dřevoryt'. ny s.ir*.f. ro.-einAvAme způsob trojí: 
.: dřevofeio;: rebo dfexoryi ťac si mílový. 



t.;.sovv. ;c;v 



.i\n-:ř. ůčeíem jest, po- 



***;v«- 



..\\t: pr.vocini Ňresoo. n-t.^l.ko spr.ívné, nýbrř 
: vřrn^ co v*o ;e; ho rv!AJ:r:>:o. individuálního' 
ri.-u: t. i t.i'N. .;Vy ;:: z dřevorytu saméha 
b>!o t.^Ve r.;t:no, -.iVxn^. p.tvcini kresba pro- 
veder.,i bxLi rvate 



o.uv.Ncni 



. ',.*• = 



:da'i pérem nrbo 
Atd. /ni sobem takovířm 



prov,\/í;v >e tť-o-iíf veškery dřevořezby staré; 
.iv>jik : dfe\cry:v ťacsinM o ve i za dnů našich 
dos:: rh;:st.i se xxsky:^ . TíTnií^ime jako pří- 
k\i.: d^evofe.b;: r:ovedcr.'U rytcem A. fte* 
hivkcn: ď.e kresbv los, Mjinesa k nárcdnf 



Dřevořezbáfstvi 



17 



písni »Co to ptáče povídá* (vyobr. č. 1216.).— 

*) Dfevoryt provedený níi zaklade kresby tuSo- 

vmne nebo térkou, nebo přenesené na dfevo 

~^|foto;g rafič dle přírody nebo malby, pří némi 

rjec jest zároveň íMmočinnířm umélccm. Jesliť 

lo idc, pokud se týče proveden! ' fíckého 

ípolohy čar a j,)» ponechíina u , si ; jen 

máyJt tónový říz kresby* byC * ut-t j. těsných 

Itontar. zflseanc zachován. — ► c) Dřcvoryí, 

jenl ve svém provedení spojuje oba uvedené 

rpAsoby tak, áe v ném při vScm zachování 

flzcivité individuálnosti pftvodní kresby, pokud 

= pře«no»ti kontur v podložených tónecht 

vý dojem podán jest s úplnou volností. 

Dřevoryt takový vyžaduje na svém původci 

nv^^m tv1á;Stn{ dovednosti a zvláSté jemného 

letoHko pro liniit nýbrž i pro půvabnost 

nic světel a srínfl v originále se nask)^. 

' ' - 'ak zároveň ryjci také nej- 

V se vyznamenal. Charak 

M , tt.acseíiianty téchto tří smérfi 

pokud se týíe rytin současných 

^^„-, „ :.u* smčru uvedeného sub a) dfevo- 

Vyty thoiovené na základe kreseb Jos. Ma* 

nesa, Frant, Zvéřiny, Petra Maixnera, Mik, 

AleÉe a j.; b) dřevoryty dle kreseb Karta a 

Adolfa Liebschera, Ludvíka Márolda, Viktora 

Olivy a j., a c) rytiny dle kreseb Redř. Ha- 

vrink^, jul. Mařáka^ Ant. Levého a j. 

Jsou ovšem jeSté také i jiné techniky dřevo- 
rytu, jako na př, manýra zvaná » šrotová*, 
clair-obscur (chiaroscuro) a »olÍsky tčrkové*; 
léch viak zde pomíjíme odkazujíce ke zvlášť 
nfm Článkům. Jen tolik budiž zde ještč po 
dotknuto, že dřevořezba nebo dřevoryt celou 
uvíKJ ÍALfijrou. jakož i vzácnou vlastností, že 
1; cdcnou ve dřcvé vsaditi do sazby 

a • s ní též otisknouti, hodí se známe 

niié téi pro illuatrovánf kniht ČímŽ ov^ein 
dřcTofexba nabývá důležitosti netoliko jako 
iedno z předních uméní reprodukčních vůbec, 
nybfl i jako vzácný názorný prostředek vzdč- 
1. r.: ani k jeho mocnému vlivu 

r vkusu a krasochuti mezi lidem, 

jenž K jmym draifiim reprodukcím (jako médi- 
lytiny, fotogravury a j») nemá tak snadno 
pfi»tupu. 

Otisku dřevorytů budiž ješté toto při- 
pomenuto: aby sebe lépe provedený dřevoryt 
do&el plné platnosti, třeba jest i^áležilé nfí- 
privv. V tom velmi důležitým činitelem jest 
ti T); ncbof viccko umřní malí- 

f juvednost rytcova jsou marný, 

ne^wVcUe-ii tiskař dřevoryt otisknouti taíť, 
aby ireikery přednosti bylo znáti také na 
Otisku. Proto rytina (nebo měděný její snímek^ 
galvano), než přijde do lisu, musí býti náležitě 
»po<31oicna«, t. j. musf na místech tmavých 
opatřena býti třeba i trojnásobnou podložkou 
^ -, . ^:o».. t, -vi^tlcjSích dvojnásobnou; na mí- 
* -^ích není jť třeba. Podložky ty 

\ ..^ z otisků rytiny xvláSté k tomu 

L ivcných a lepí se na místa k pod- 

I r riá, Tím pak tlak lisu jest na mí- 

» váných vétSí, na místech 

ÍL M stabií, což kdyby 8c nc- 

•táilv, otisk jednotvárný. Za vxor 

Qv Niuíný, tv. Vlil, lito i8qj. 




C. laiG, 'Co (O piAfe povíd4c. Na dřevo kreilít J« Manet, 
ryl A. I^ehi^ek. 

slouží při tom tiskaři otisk zhotovený od ryjce 
samého z rytiny čistou černi natřené, uhta< 

2 



1-8 



Dřevořezbárství, 



zenou kostí, tak zvaným hladítkem, po pří- 
pade, zejména při rytinách provedených dle 
kresby na dřevo fotografované, původní kresba 
sama. VW, 

Kde, kdy a od koho d. bylo vynalezeno, 
není známo: dávno již zhotovovaly se řezby 
do dřeva, jež bylo Ice otiskovati, avšak dlouho 
nikoho nenapadlo skutečné tak učiniti ; bylyť 
zhotovovány za jinými účely. První počátky 
d. mají bezpochyby původ svůj v uméní ře- 
zati razítka, jak to' již Egypťané a Etruskové 
uméli; dřevenými deskami tiSténé knihy znali 
Číňané již v X. stol , avšak odtamtud se 
západní národové tomuto umění nenaučili. 
Jeho začátky byly velmi skrovné. Již ve 
XII. stol. užívalo se v Einsiedelu ve Švýcařích 
k ozdobení rukopisů většími initiálkami razí- 
tek, jež byla z kovu zhotovena, zcela po 
způsobu pozdějších dřevořezeb. Skutečnými 
dřevořezbářskými štočky byly ony plotny, 
jimiž se ve středověku tiskly na plátno různé 
nárysy pro vyšívání; na starých památkách, 
kde vyšívání jest poškozeno, patrné spatřuje 
se tato předtisknutá kresba. Od konce XII. stol. 
potiskovaly se látky arabeskami a figurami 
(po způsobu nynějšího tisku na kartoun) a 
několik takových látek původu italského s vel- 
kou zručností zhotovených zachovalo se ze 
stol. XV. Konečné přispěla k vývoji a rozší- 
ření dřevořezby také výroba hracích karet, 
jež do Evropy přišly od Číňanů prostřednictvím 
Arabů; avšak nemají důležitosti, která se jim 
v té věci často přikládá, protože začátky toho 
umění jsou ještě starší; nebof d. v našem 
slova smyslu již v XIV. stol. bylo pěstováno, 
ač teprve ku konci XV. stol. může zváti se 
uměním. 

Umělecké provedení nejstarších řezeb jest 
ovšem velmi chatrné, přece však historická, 
cena těchto vzácných památek vývoje umění 
a vzdělanosti lidské jest značná. Na nejstarších 
listech nenalézáme nikdy jména umělcova a 
roku zhotovení; ačkoli první letopočtem ozna- 
čená dřevořezba sv. Krištof z r. 1423 v ma- 
jetku lorda Spencera jeví ještě velikou neohra- 
banost, přece již jest na stupni, který předpo- 
kládá mnoho předchozích. Za nejstarší poklá- 
dají se některé tisky na pergamene, pocháze- 
jící asi z konce XII. nebo XIII. stol. Za star- 
ších dob tisklo se vůbec hojně na pergameaě, 
od zač. XIV. stol. také na lněném papíře. 
S počátku otiskovaly se dřevořezby tím způ- 
sobem, že se na počerněnou plotnu položil 
navlhčený papír, který se tříčem, hladkým 
dřevem, kartáčem anebo koženým polštářkem 
třel, až se řezba úplné otiskla (podobně se 
ještě podnes zhotovují »kartáčové« otisky). 
Br2y se tak tiskly celé knihy (jest jich asi 50), 
při čemž obrázky i text byly na téže plotně; 
to vedlo, jak známo, k velikému vynálezu 
Guttenbergovu. Nemálo přispěla tehdejší velká 
potřeba vyměňovati své náhledy a obecná 
snaha po poučení, jež na konci středověku 
zavládla. Většina tisků v 1. 1300 — 1490 vyda- 
ných jest ovšem náboženského obsahu, avšak 
také několik spisů světského obsahu již dlouho 
opisováním rozmnožovaných nyní ee vytisklo; 



nemívají více než 50 stran. K nejstarším a 
nejdůležitějším stočkovým knihám patří: Ars 
moriendty Ars memoraitdi, Biblia -pauperum, 
a j. K prvním typograficky zhotoveným kni- 
hám obrázkovým patří Bonnerova knilta bajek 
z r. 1461, Biblia paupemm z r. 1463, Sedm 
radosti P. Marie a j. 

Tiskařským lisem od 2. pol. XV. stol. po- 
vzneseno bylo velmi d., jež se nyní úplně ob- 
mezilo na řezání obrázků, kdežto písmena byla 
kovová. Jedno z hlavních děl jest Sche dě- 
lová Kronika Norimberská^ ku kteréž malíři 
Michael Wolgemuth a Wilhelm Plei- 
denwurf téměř 2000 výkresů zhotovili. Přece 
však jeví se značný pokrok a od konce XV. stol. 
stojí d. vůbec na stupni skutečného umění. 
V době, která nyní následuje, v 1. 1500 — 1550. 
dospělo toto umění největšího svého rozkvětu, 
za nímž pozdější doby daleko zůstaly pozadu. 
Látku k rytinám skýtaly kromě náboženství 
všechny tehdejší vědy a uměny. V první řadě 
ovšem zhotovovány obrázky náboženské, ale 
vedle nich i mnoho pohledů na města, země- 
pisné mapy, slavnostní průvody, podobizny ve 
všech velikostech — i životní — illustrace ke 
spisům klassickým a vědeckým, k cestopisům 
a kronikám, herbáře, kalendáře, zvláště také 
četné satirické >letací listy*, karrikatury s poli- 
tickou a náboženskou tendencí a pod.' Spory 
s papežskou stolicí na zaČ. XVI. stol. poskytly 
hojně látky a řezby takové byly vždy velmi 
oblíbeny. Kulturní důležitost d. blíží se v té 
příčině důležitosti knibtiskařství; zvláště svo- 
bodná říšská a universitní města, jako Aug^^- 
purk, Mohuč, Norimberk, Strasburk, Ulm, 
Kolín a j. byly hlavními středisky této čin- 
nosti. Na nejvyšší stupeň povznesl d. AI br ech t 
Diirer. Bohatá a pravdivá koncepce spojená 
s přesným a vkusným provedením technickým 
charakterisuje četné jeho práce, jako Apoka- 
lypsa (1498, 16 listů), Život P, Marie Í20 listů 
z 1. 1509—11), Velké a Malé pašije a j. Ne- 
malou zásluhu si získal císař Maxi mil i án, 
jenž zavdal podnět k několika rozsáhlým cy- 
klům dřevořezbářským, při nichž kromě Dii- 
rer a mistři H. Burgkmair, Scháuffelin 
a j. pracovali; tak vznikl Tcuerdank^ Weis- 
kunigt Triumfální průvod a Triumfální vii^ 
(obraz 23 m dl. a 0*5 m vysoký na 8 plotnách 
řezaný) a konečně obrovský Triumfální oblouk, 
jenž na 92 štočcích vyřezán sestaven tvoří 
plochu 3*6 m vysokou a 2'9i m Širokou. Celá 
škola norimberská stála pod vlivem velmistra 
Dúrera, jak množství řezeb dle výkresů jeho 
žáků a následovníků dokazuje; hlavní z nich 
jsou: Altdorfer, H. S. Beham, H. Bal- 
dung Qreen a Hans Springinklee. 
Jako řezače jmenovati sluší Hieronyma 
And re aa Jo sta Dieneckera. Také druhý 
velikán německého umění H. Holbein ml. 
získal si svými jemnými kresbami většinou 
nevelkými znamenitou zásluhu o d. Nejslav- 
nější dílo toho druhu Rej smrti na 50 listech 
a 91 illustrací ke Starému zákonu pochází od 
Holbeina. Většinu jeho kreseb mistrně řezal 
Liitzelburger z Basileje. Také zakladatel 
saské školy malířské Lukas Cranach zho- 



Dřevořezbářství. 



í9 



fóvil mnoho Icreseb' pro rflzné létací listy a 
spisy, ve ktetýchž často velmi kousavým zpť 
sobem illustroval tehdejší* život knČŽí, a tím 
nemálo přispčl k rozSiření reformace. Ve 2. pol. 
XVL ptol. ustoupilo d. médirvtectví, kteréž za- 
tím bylo dosáhlo znamenitého stupné. Bylo 
ovfiem ješté mnoho dřevořezeb produkováno, 
avftak hodnota umělecká klesla brzy tak, že 
\^'nikající uméici vůbec v tomto oboru umční 
již nepracovali; třicetiletá válka učinila pak 
dalSímu vývoji naprosto konec. Do dřeva ře- 
zaly se pak jen karty, slabikáře, kalendáře a p. 

D. rozšířilo se rychle po všech evropských 
zemích; nejdříve jmenovati sluší Nizozem- 
sko, kde žili mnozí umělci znamenití, d-m se 
zabývající. Ze stočkových knih vynikají Spe- 
culum humanat salvationis a Sedmero smrtel- 
ných hřichuv, V klassické době vynikl zvláště 
velk;^ soupeř Diirerfiv Lukas van Lei den; 
ale I ten opíral se ve mnohém o norimber- 
ského umělce, jehož četné řezby kopíroval. 
Později mnoho se pěstoval clair-obscur, 
pro nějž mistři, jako P. P. Rubens, podávali 
kresby, jež zvláště Chr. Jegherv Antverpách 
prováděl. Dále vynikli Hubert a Hendrik 
Goltzius, Liefrink, Chr. van Sichem, 
Abr. Bloemart, Paulus Moreelse a Jan 
Livens z Lejdy. Rembrandt sám ř^zal 
jeden vzácný list. — V Itálii tiskl Gallus 
Ulricus r. 1467 první knihy ozdobené řez- 
bami; znamenitě jest ozdobena Hypnerato- 
machia FoliphUi z r. 1499 Ugo da Carpi 
<I455 až X523) vynikl znamenitými chiaros- 
curami; z řezbářA jmenovati sluší Antonia 
da Trento, Andrea Andreaniho. Nic. 
Vicentina.a j. Ve Francii žilo v Paříži a 
Lyonu několik znamenitých řezačfi, kteří však 
hlavně pro knihtisk pracovali. Četnými dřevo- 
řezbami ozdobená kniha francouzská jest Spe- 
£tilum' humanae salvationis z r. 147^ v Lyoně. 
lako tiskař a řezač zvláště vynikl Antoine 
Verard, jenž vydal r. 1485 Rej smrti a ně- 
kolik modlitebních knížek (Livres d*heure); 
někdy se V3*skytají přímo kopie d|e Schon- 
• ganra, Diirera a zvláště Holbeina. Ačkoli zvlá- 
ště ze XVI. stol. se zachovalo množství zname- 
nitých dřevořezeb, známe jeh málo jmen řez- 
bářft samých Město Lyon hlavně se prosla- 
vilo znamenitými pracemi, k čemuž v době 
renaíssanČní nejvíce přispěli Bern. Salomon 
fle petit BernardW e a n Cousip, Geoffroi 
TDry, Pierre Ivoeiriot a Jean dé Gour- 
fflond. Kdežto v jiných zemích v XVII. a 
XVnL stol. nastal veliký úpadek, vynikli ve 
Francii v XVllL stol. dvě rodiny umělecké 
Papillonové a Lesueurové, jichž násle- 
dovali mnozí umělci. Michal Papiilon, sám 
zhotoviv znamenité řezby k JLafontainovým 
bajkám (1726), vydal také historii d^ r. 1766. 
Dalftí vývoj tohoto umění ve Francii přeru- 
šila velká revoluce. V Anglii teprve v XVIII. 
století d. dosáhlo znamenitého stupně, a zvlá- 
ště Edw. Kirkall a John Jakson vynikli 
samostatnou, technikou a tvoří již přechod 
k obnovení dfevoryjectví. 

Úplný převrat v technice zpfisobil však 
Thomas Bewick (1753 — 1828), jenž jest za- 



kladateleni moderního d.; jeho výz.ram záleží 
ve zvláštním napodobování médirytectví a v zar 
vedení jemného malebného provedení. Četní 
žáci nastoupili dráhu jím určenou: bratři By- 
f i e I d o v é, R, J ohnson, Chr. Nesbit. Hen- 
ry Hole, R. Branston a j. \V. J. Linton 
zahájil v Severní Americe řadu vynikajících 
ryjců. 

Do Francie zavedl Bewickův žák Charles 
Thompson nový způsob d., které za ne- 
dlouho zde dosáhlo umélecky i technicky stejné 
výše s uměním anglickým; z velikého množ- 
ství znamenitých umělců jmenovati možno jen 
tyto: Best, Bréviěre, Leloir, Regnier, 
Lacost, Lavoignat, Hébert, Piaud, 
Doms, FournierPorret, Pisa n, Lang e- 
val, LaPlante Thiriat, Baude,.Dochy, 
Cabarteux, Froment, Bellenger, Le- 
veillé, Huyot a Pannemaker. — V Ně- 
mecku Gubitz v Berlíně a Bl. Hófel ve 
Vídni, Unzelmann, A. a O. Vogel, MiJller, 
Briickner, Brenďamour, Bong, Weber 
a j. Znamenitého rozšíření došlo d. založením 
velkých illustrovaných časopisů a bohatým 
vyzdobováním obrázkových knih, což vedlo 
ovšem také záhy k tovární výrobě. Ustanove- 
ním zvláštních učitelů na státních uměleckých 
ústavech hledělo se tomuto nedostatku od- 
pomoci. Anglické rytiny vyznamenávají se ve- 
likou technickou zručností, amerícké nejjem- 
nějším provedením, francouzské bohatou ma- 
lebnou působivostí. Tímto povšechně charak- 
terisováni jsou nejen rytci, ale zároveň i kre- 
sliči-illustrátoři , jichž ovšem jest množství 
nepřehledné* .Z umělou- přímo pro dřevoryt 
kreslí vších sluší jmenovati Angličany W. Har- 
vey.e, Q, Cruikshanka, Francouze Grand- 
villa,.Gavarniho, T. Johannota, Horace 
Verneta, Gigonxa, Meissoniera a Gust. 
Doréa,'~Němce Menzla, Neureuthera, 
L. Richtera a Rethela. V poslední době 
hledí se nejráffinovanějšími prostředky půso- 
biti co nejmalebněji. 

V Rusku, kde ve starších dobách d. bylo 
výhradně ve službách církve,' můžeme jeho 
vývoj sledovati od r. 1564 (dle Rovinského 
spisu o dřevořezbářích ruských z r. 1564 až 
1764). V našem století byli v tomto oboru 
činni: NettelhorstKlodt, Maydell, Gern, 
Daugell, Michelson, Bernadskij, Bro- 
nikov, Dericker, Hohenfelden, Link. 
Dammíiller a Kurenkov. Daleko nad své 
soudruhy vynikl Lavrentij Šerjakov, kterýžto 
znamenitý umělec jest epochálním nejen pro 
Rusko, nýbrž i pro Francii, kde několik roků 
žil, jelikož tu zvláště jeho virtuosně samostat- 
nou technikou provedené podobizny mnoho 
byly napodobovány. Také vychoval řadu zna- 
menitých žáků. z nichž jsou hlavní: MafuAin, 
Zubčaninov, M. Gerasimov a Baranovskij. 
U Poláků ve starší době mnoho cizích 
dřevorytin bylo otiskováno, jak lze seznati 
z Muczkowského sbírky dřevorytů v bibliotéce 
university Jagellonské zachovaných (Krakov, 
1849). Avšak i zde mnoho samostatné bylo 
provedeno. V nové době tu pracovali Smo- 
kowski, Styfi, Regulski, Cholewinski, 



^0 



Drevorezbářství. 



Oorftzdowski, Choroinanski* Krzyía- 
nowski, Macho WS k i, Prrykorski, Puc, 
tízymborekitZabtocki, Chelmicki|Eo* 



patronů, fítbíe benátská r^ 1506 a mn. j : v No* 
rtmberce tiskly se hrací karty 9 obrázky če- 
ských sv. palronO; také velká vétSina na- 




, 1^27. PŮvodnt dfevofezbA xe ipliu p. Clibora z Cimburka a x Tovjčov4 »HidAnJ Lit i Pravdouc, vytiitérteho i* t%^ 

u PavIi SeverioA ml. v Priie* 



jarski, Kluczewski, Schubler, Dudrak, 
Raezewski, Olazewski a j. 

V sepsání déjin Českého d, učinil arch* 
Baum v » Památkách Archaeol.« (díl VIL a 
VIII*) slibný počátek; aváak po jeho smrti 
nikdo v práci té nepokračoval nel J- Holas 
v >Typografiic r. 1889 a Quido Mansvet Kle* 
ment ve >Kvétcch« r. 1893, jenž uveřejnil 
článek >0 dřevorytinách* pro belletrístický 
časopis určený. Je nesnadno rozhodnouti, co 
je domácího, a co cizího původu. Jest velmi 
pravdépodobno, 2e d. u nás provozováno jíž 
před zavedením knihtisku roku 1467; zajisté 
války a nesrovnalé politické poméry valné ne 
přály vývoji tomu. Musíme se tedy zatím při- 
drlcti jediné illustr* knih, abychom méli pevné 
základy k dalSímu badání; ku přirovnávání 
uměleckých listfl jednotlivých nedostává se 
nám prozatím materiálu. Vzácné dva listy 
z konce XIV. stol, představující sv. Trojici 
a sv. Volfganga nalezené roku 1845 v Brné 
v Olomouckém missálu jsou ojedinělé, V nej- 
starších prvotiscích v Plzni a v Praze tiSté* 
ných ncnaléziimc dřcx^ořczob: av5ak jiz první 
díla, v nichž ííc vyskytují, na př, Katnohor$kd 
titie Martina ^ Tlštiora z r. 14S8 nezadávají si 
v ničem před prvními tisky cizími Že i u nás 
d, koncem XV, stoL značné pokročilo, jeví pas- 
ihmil z r. 1495 s obrázky sv, Václava, Voj* 
tčcha a Ludmily. JiŽ ve starší dobč tinkly se 
často české knihy v ciziné, na př. ,\Hssdl Maf* 
sky r. 1496 v Lipsku i vyobrazením Českých 



Sich nákladnéjifch tískCl XVL stol., zvláStč ze 
•zlatého veku literatury české«, ozdobena jest 
ném, dřevořezbami- Čilý obchod se západem 
velmi podporoval snahu podávati co ncjlaci* 
néji díla hojně illustrovaná. Tak na př. řczby 
z Lutherovy bible Virtemberské z roku 1534 
nalézáme v bibli z roku 1557 u Pavla Seve- 
rina v Praze tiSténé; později se objevují 
v polské bibli (Krakovské) z r. 1560. Také 
Holbeinflv »Rej smrti< otiskl r. 1563 Melan* 
trich, a staré stočky se podnes zachovaly 
v Českém museu. Máme v£ak ze XVI. stoh 
také pěknou řadu pflvodnfch českých prací, 
zvláště rCizné příležitostní obrázky. Hlavní zá- 
sluhu o rozvoj našeho d. mají imprcssoři, jti 
na fezby vedli náklad; jmenovati sluší Miku- 
láše KonáČe z Hodíštkova, od něhož pochází 
Kronika česká z r. 1510, a Mikuláše Klaudiana, 
jenž r. 1518 vytiskl známou mapu země Čc* 
ské; v Praze na Starém městě měl Pavel Se* 
verín z Kápí Hory velkou tiskárnu, z níl vyšly 
zvláště 2 bible a pěkný, původními dřevo- 
fezbami zdobený spis Tovačovského o »Hádání 
Lži B Pravdou* r. 1539, jejž Baum právem pro* 
hlásil za vzor solidního, pravého Českého tisku 
(vyobr č. 1227. a 1228,). Nemenší hodnoty jsou 
Četné dřevořezby Hájkovy Kroniky z r* 1541, 
vyšlé z tiskárny téhoŽ P. Severina, jchoŽ 
monogram P S. a letopočty 1539— 1540— 1541 
na většině zajímavých těchto řezcb nalézáme. 
Bylo tu ovšem v Praze i na venkově českém 
a na Moravě ještě mnoho jiných tiskařái ktcři 



I 



I 




Dřcvořczbářství. 



n 



•©oleír* - -^^ vánými vydali celou řadu 
illmtr u Vydatné podporovaii d. 

xvlált;! j rich z Aventinii a Daniel 

Adam i v A, z jejichž slavné tiskáš nv 

Vfilo mn ozdobených dřevořezbami, 

aVfcr ! půx*odu cizího. K ncjkrásnéj* 

títn v m v XVh st, vObtc vyiísténým 

nálcic^i ti ai} ské kancÍQndh\ z nichž nejskvost- 
r.ř:ií 2 r* 1576 vyniká typografickou úpravou 
viůrnou pfo vSčchny doby; také jiná vydáni 
jso-j inamcnilá a jeSlé r, 161 5 bylo ttStžno velm* 



*kvoi 
knih 
vUk 
valy 



emplář v praiské veřejné 
i na perř;amcné). Celkem 
stol. poméry tiskařské stá- 
livéjSimi, ai r. i6ao úplné 
Zmíniti se jcSté třeba 
od začátku XVI. stol. 
; počet vyráb*?n býval. 
S' 17 :it;ináiy z r. 15Ó5 s monogramem Z 
r^i-.:*,i se v Ceskéra musteu; jiné z I. 160611 
A 1616 oítiAČcné známkou vyrabitcle H. Flet- j 
ZfUt v Fra^e nalezeny r, 1872 v černé véii na li 
r" lH vi« »Pam. Arch « IX,, 637 a I 

.. 1875* str. 70). Afja, I 

/ * ířcvoryJcĎ aouvékých 

jako M>e M o h r m a n n a a H o f f- 

f" ^ -^ bili v Praze \ii kolem let 

nn řezal jeStČ stejné na ' 

^i;--- .. ..i^.QÍř i znal rýti po zpóaobu ! 

BnMTtcIcové. V letech čtyřicátých soustředil se \ 



mistrft Jana Matějka a Karla Svobody. Kolem 
r. 1847 založil si Mcdau xylografii v Lttomé* 
řicich (*Ennnerunř;en*), s nii se pozdéji pře- 
stí^híival du Prahy, načti po néjakém čase 
pfc^la v majetek K Bellmanna, Touž dobou 
počal vycházeti Heroldáv *Bohmerwald< a 
různá bellctíistícká dilai pro nékterá z nich 
krealil titulní obrazy také Josef Manea, a ve- 
škery v nich ntiáiéné dřevoryty provedeny 
byly v závode samém, a to veskrze ryjci do- 
mácími. Vrchní dozor nad ryjcckým oddd- 
Icním v závode Hcllmánnové mél Rollof, 
1 jehož — abychom tak řtkli — tškoly* vySU 
mnozí z četných pražských ryjcĎ dnŮ naátch* 
jako; Václav Mářa, Jan Jaí^s» Jan Pft* 
točka, Fr Šedivý a j. Nejdůlciitéjším dílem 
ryjeckým z doby té jsou illustrace obrázko- 
vého vydání »Ná*odních písní* a -Královédvor- 
ského Kukopisu* dle kreseb Josefa Mánesa^ 
První z nich byl dřcvor)t provedený na zá- 
klade kresby J, Mánesovy (z r. 1857) k ná^ 
rodní písni: *Co to ptáčet (ryl AI. Řeháček), 
jakož i první kresba Ouidona Mánesa k »Ba» 
bičccc. Počalo v této dobé vůbec svítati i nad 
obzorem českého dřevoryjectví. Dezprostřednl 
vliv na jeho rozvoj mél současné s politickým 
obrozením českého národa utěšené se rozvíje- 
jící rozkvet českého písemnictví Počalaf v lé- 
tech šedesátých vycházeti již pozoruhodná 
obrázková díla česká, jako L L. Kobrova 




I^^Odaa dttvotttbm i« tplau p 




Cuboni I Cimburk* a * Tovuťovt 
u P*vU Scveňcia ml. v Praxe. 



Lij m Pnivdou«, ryúitéaibio r. 1539 



' %'cikerrn dřevoryt pr žský v závode Bo- 

l^j« M- — tJ' !íf fHm tchdáž zaméstnáni 

lOt a francouzský Pepin, 

li , ._ — Lťch Pokorný pozdéfi vy* 

hiavné feibou né kterých čelných o brázd 



•Českomoravská kronika* (1862) s četnými 
původními dřevoryty, zhotovenými témiř li- 
lami domácími lod A. Řeháčka, Volk* 
manna, Slapničkyaj.) ponejvíce dle kreseb 
Petra Maixnera, dále H. Fuchsova «Rodinná 



2Š 



Dřevoryjectví — Dřevo umélé. 




kronikai« a j. R. 1S65 pfUtoupUa k tomu Sei« 
fertova »Ztalá Praha* s hlavičkou rytou od 
Řeháčka dle kresby Ant Waldhauscra. pak 

ř. Vilímkovy »HumorÍ5tické Listy-*, I. L. Ho- 
rova * Biblí svatá* a opét o néco pozdéji 
Gré^rovy .Kvéty* (1S65/. Tento týdenník za- 
méstnávaJ fadu dfcvoryjcQ českých a pfíspél 
ínačnř k dalSímu vývoji domácího dřevorytu. 
Potkáváme se v nich s pOvodními retinami 
Bartla, J. Gareisa* Jassa, Ma^ka, Č. 
Matxnera, Fr, Richtera st., Rousa, Ře- 
háčka, Stadlera/Volkmanna, Zibikera 
a j. dle původních kreseb J, Mánesa, Fr. Zvč- 
Hnv, K. SvobodVt P. Maixnera. Jul. Mařáka, 
C, Melky, A. Bubáka, Fr. Chalupy, H. Ullika, 
B. Barvitia, A, Gareisa, Boh. Kroupy, Frant. 
KryŠpina^ Fr. Čermáka, S. Pinkasa, Ant Dvo- 
řáka. A, Koníka a mn. j. Ke >Kvétfim» při- 
družil se r. 1Ň67 illustr. týdenník »Svétozor<, 
laloicný dnem Fr. Skrcjáovským. Také on 
má, zejména v prvních svých ročnících, značné 
xásluhy o rozvoj domácího dřevorytu. Obje- 
vují se v něm hned na počátku mimo mnohé 
již sx^rchti uvedené práce zejména ryjců V. 
Máry, A. Paláka, J. Slapničky, E, Nó- 
mcčka, Wirla, Jos. Patočky, Quettinga, 
K. Pokorného a j. dle kreseb lémé/ víech 
jii při »Kvét|ch< jmenovaných umélcft. Počet 
ten se později ovšem ještě rozmnožiL Vyná- 
lezem a stálým zdokonalováním reprodukce 
cestou mecnanickou (zejména zinko^rafií) 
ubylo sice ryjcóm také při illustr. listech 
značné práce; úbytek ten byl však z velké 
části nahrazen tím, že v r. 1884 poCal v Praze 
vycházeti nákladem J. Otty nový velký illustr. 
týdenník »Zlatá Praha*. »ZL Pr.« přinesla do* 
sud mimo přečetné jiné práce ryjcĎ: Jana 
Patočky, Emila a Karla NémeČka, Jana 

Íassa, Jana Simáné, Hanuše Svačiny. 
rant. Stolaře, Jana Hraběte, Jos. Pa- 
točky, Frant. Richtera* Zdenky Brzo- 
řádové. Stejnou měrou jako tyto časopisy 
přispěla k nynéjfti dokonalosti Českého dřevo- 
rytu některá nádherná obrázková díla v poslcď 
ním desítiletí vydávaná, jako: J, Ottovo »Ná- 
rodní divadlo*, Šimáčkovy »Hrady a zámky* 
a i. Výtečné rytiny ryjcĎ domácích přináSÍ 
též vcíkolepá publikace » Cechy*, vycházející 
nákladem J. Otty, jakož i ■- ato měrou vy- 
nikající — četné illustrované cestopisy velko- 
vévody Ludvíka Salvátora Toskánského (tBa^ 
Icary*, »Tasmaníen*, »Die Karavanenstrasse 
von Egypten nach Syrien*, »V'achtreise in 
den Syrten* , >Eine Spazicrfahrt im Golfe 
von Konnth*» »Buccari-Porto Ré<, »Liparské 
ostrovy* atd.), pro něž největší Čásf obrazň 
zhotovena byla v Praze. Avšak dřevoryt če- 
ský v době, o níž zde jednáme, neobmezil 
sé jediné na práce illustrativní; mělC dosti 
často také příležitost vyniknouti většími pra- 
cemi samostatnými, k nimž čítáme zejména 
různé diplomy a prémie četných jednot a 
íipolků Českých, jako Umělecké Besedy, Spo- 
lečnosti vlasteneckých přátel umění a j. V od- 
boru tom zvláště byli činní Jos. Holaa a 
AI. Řeháček. Konečně zmíniti se sluší ještě 
u některých rytinách barevných, provedených 



I 



I 



v létech Šedesátých a sedmdesátých ponejvíce 
nákladem dra Fr. Skrejšovského. Mezi oim't fl 
vynikají zvláště některé initiálky z různých ^ 
kancionálfi a insignie a znaky zemi koruny 
České, iež se vzácnou přesností ryli A, Pa- 
láka Ě. Němeček. 

Z ryjců svrchu uvedených dnes dosud 
Činnijsou v Praze; Jan Jass, V. Mářa, Jan 
Patočka, E. Němeček, Jan Šimáně, Jan 
Vilím, Vojtěch Mašek, František R»ch* 
tcr, Alois Řeháček, Jan Volkmann, 
Josef Rous, Praní- Bartel, C. Matxner, 
R. Smělý a j.; za hranicemi: K. Němeček 
fv Berlíně). Jos, Hrabě (ve Vídni), Boh. 
Poláček (V Berlině), Josef Vedral (v Ber- 
líně), Josef Patočka (v Lipsku), Zdeňka 
Brzorádová (v Mnichově), Slech továfv Pe- 
trohradě) a Fr. Šedivý (ve Švédsku*. KM* 

Literatura; Již ve starší době zaměst- 
návali se Fournier le Jcune < Paříž, 1756), 
Papillon (t. 1766^ Heineken (Lipsko, 1771), 
Janscn (Paříž, jSoS) dějinami d. V našem sto- 
letí pak vyšla velká řada dobrých spisů o d , 
z nichž zvláště novější bývají velmi nákladně 
opatřeny četnými faksimily starých tisků. 
V Anglií Ottley {1846). Chatto (1852 a iS6i) a 
\Voodberry(i8S5), ve Francii Delaborde 11882) 
vydali samostatné spisy o dějinách d*: Němci 
od Hellera (1822), Schaslera (1866), Weigla a 
Zcstcrmanna (1866), Liicka (1877), Lipper* 
heida (1SS5), Lfitzowa (18S61 a j. Velmi pří- 
ruční knihu napsal krajan náš J. E. Wessely: 
Anleitun^ zuř Kennlniss u. zum Sammcln der 
Werke dcs Kunstdruckcs (2, vydání, iSSG), 
v němí jest podrobný výčet spisů o d. po- 
jednávajících, doplniti jest tento seznam tě- 
mito novějšími spisy: J, E. Wessely, Geach. 
der^raphischen Kiinste (tSgt); Uř Lippmann, 
Kupfcrstiche u. Holzschnitte alter Metster in 
Nííchbildungen (1889— 92, 4 sv.); G» Hirth a 
Rich, Muthcr,. Mcistcrholzschnitte aus vier 
Jahrh. (tSgjl* O technice d. pojednávají: He- 
ring, Anleitung zur Holzschncidekunst (Lip* 
sko. 1875); Duchesne stár., De la gravure sur 
metal ct sur bois et des ses divcrs procédés; 
A. de Lostalot, Les procédés de la gravure 
(Paříž, 1882); Linton, Wood engraving (Lon* 
dýn. 1^84), MJj, 

Dřevoryjectvi, Dřevoryt, viz Dřeva* 
řezbáfství. 

]>f 6VO umélé, též patentní zvané (boíx 
durci). Jménem tím rozumí se hmota skládá* 
jici se z jemných pilin dřevěných, smíchaných 
s nějakým pojidlem. Smíšenína tato za horka 
silně stlačena poskytuje látku d-vu podobnnu. 
Původně hotovilo se d. u, ze smiseniny dře- 
věných pilin, khhu, též pilin a terpentinu; 
nyní obyčejné t pilin a krve. Piliny, nejlépe 
ze dřeva palisandrového, rozmělněny na prá- 
žek, smíchají se s krvi a vodou a suší se při 
50—60" C. Látka tato po vysušení dává se do 
ocelových forem a silným tlakem při teplotě 
170— 200* C se stlačuje. V tomto stavu jest to 
polotekutá, načernalá, měkká hmota jako roz- 
tavený asfalt, jež po ztvrdnuti dá se jako d, 
spracovati, řezati, soustruhovati, khžili, poli 
rovati, pozlacovatí atd* Hutnost dva u' 



I 



u ho fl 



IJřjeyqviníi — Dreyfus. 



23 



bývá 1*3. D-va u-ho upotřebuje se hlavně na 
ozdobné věci na miste drahých výrobků řez- 
báfských, jako jsou rámy na obrazy, vypuklé 
ozdoby na nábytku a jiné předměty luxunosní. 
Jiné látky toho zpAsobu, jež obyčejné pode 
jménem dřevitý cement neb sciffarin 
na ozdobné véci se uiívají, jsou smíšeninou 
dřevěných pilin, konopných vláken, škrobu, 
některých minerálií a jinoch látek, jež však 
obyčejně v tajnosti bývají chovány. Rka, 

Dřevovina, též dřevina, dřevová drf. 
Sluje tak dřevo na nejjemnější vlákna roz- 
noiěínéné, jehož nyní užívá se hojně jako vege- 
tativní náhrady za suroviny papírní. Získává 
se nejčastéji rozbruSováním dřeva na zvlášt- 
meh přístrojích defibreurech. Ze dřev u nás 
rostoucích nejlépe hodí se k rozbrušování 
dřeva měkká, hlavně smrkové, jedlové, též 
i borové. Výbornou d-nu poskytuje též dřevo 
olšové, vrbové, javorové, lipové, topolové. 
Dřevo třeba vždy spracovati na d-nu, dokud 
jest mlad^ a za syrová. Jinak nutno kmen 
máčeti ve vodě rybničně neb říčné, aby se 
bílkoviny vypraly. Kmen zbaví se kůry, pře- 
řeže na ipalíky asi 40 cm dlouhé a ty se roz- 
Štípají, načež zvláštním brusem se rozbrušují 
na jemná vlákna. Způsob ten zavedl V o I c k e r t. 
Bnisy mívají průměr i— Z3-m a šířku 40 až 
45 cm; bývají uloženy .na ose horizontálně 
neb vertikálně a jsou opatřeny po obvodu 
šikmými ryhamL Dřevo .přitlačuje se po ob- 
vodu k nim. Za tím účelem jsou nahoře podél 
obvodu brusu komůrky mezi dvěma strani- 
cemi, kam se dřevo vkládá na přič. Přitlačo- 
vání děje se písty, na jichŽ ozubenou tyč pře- 
vádí se pastorkem tlak od závaží. Jak dřeva 
ubývá, postupuje píst dolů. Brusy konají asi 
T50 obrátek v minutě a spotřebují i 40 koň. sil 
ku hnaní dle počtu komůrek na obvodu. Aby 
vlákna nezůstala na bruse lpěti, smývají se 
vodou, jež přichází trubicí za každou komůr- 
kou na brus —Výhodnější jest uspořádání Sieb- 
rechtovo s osou vertikální. Podél obvodu jsou 
pak uspořádány symmetricky komůrky, tak že 
není jednostranného tlaku; vlákna smývají se 
z každé komůrky zvlášť. Přitlačování dřeva 
děje se zde hydraulickými lisy. Takto na 
hrubo rozbrouSená d. přichází dále do raffí- 
nenrů, jež podobny obyčejným -mlýnským slo- 
žením, rozbrušují d-nu na jemno za mokra. 
Aby se konečně obdržela Čistá d , t. j. aby 
se odloučila hrubá vlákna od jemných, dlouhá 
od krátkých, jakož aby se třísky, kousky 
kůry atd. odstranily, nutno d-nu tříditi. Tří- 
dění děje se pomocí válcových sít za mokra. 
Osy síta jsou horizontálně a uloženy ve zvlášt- 
ních skříních dřevěných a otáčejí se mírnou 
r>xhlostí. Do skříní napustí se d. a vlákna 
dřevitá jsouce nesena k obvodu prokluzují do 
vnitř síta. Taková síta bývají tři s postupně 
hustšími a menšími otvory. Kde se d. přímo 
dále spracuje, neodděluje se od vody, dová- 
ží- li se jinam, Tiutno ji osušiti, což se děje 
okapováním a pak v centrifugách. Továrny na 
d-nu buď přidruženy 'jsou k papírnám aneb 
spracují d-nu samostatně, aby ji jinam pro- 
dávaly. V Čechách jsou hlavně továrny samo- 



statné nejvíce v lesnatých krajích pohranič- 
ních a rozbrušujíce d-nu asi na 114 defi- 
breurech, produkují do roka asi 478.800 4j 
dny. Rka. . 

DrewaozsrAskl Jan, malíř polský (* 1826 
ve Varšavě), vzdělal se ve varšavské malířské 
škole, odebral se r. 1S51 do Říma, kde přilnul ke 
Škole tak řečených praeraffaelistův a maloval 
výhradně obrazy náboženské. Později stal se 
dominikánem. 

Drewenz viz Drw^ca. 

Drexel Jeremiáš, asketický spis, něnl. 
(* 1581 v AugSpurce — f 1638 t.), vstoupil 
do řádu jesuitského, učil pak po nějaký čas 
rhetorice, na to až do své smrti byl po 23 let 
kazatelem u dvora bavorského. Jádro svých 
kázání spracoval pak v četné spisy asketické 
obsahu kratšího a nápisů rozmanitých, iimiž 
Čtenáře upozorňuje na cil Člověka, na smrť a 
soud, povzbuzuje ho, by zápasil o ctnosti po- 
třebné. D. působil v dobách, kdy morem a 
spoustami války švédské mysl lidu nejvíce 
byla sklíčena; slovem i písmem poskytoval 
lidu útéchu, a proto tento velice k němu lnul. 
Spisy jeho latinsky spracované vycházely ča- 
stěji spolu s překladem německým, přeloženy 
i do jiných řečí evropských, také do Češtiny, 
a byly velmi rozšířeny. So. 

Drey Joh. Sebastian, bohoslovec něm. 
(* 1777 v Killingách — f 1853 v Tubinkách), 
vystudoval bohosloví v AugŠpurce, byl 1801 
na kněze vysvěcen, pracoval pak v duchovní 
správě, až r. 1806 byl povolán za učitele ná- 
boženské íilosofie, mathematiky a fysiky na 
vyšší ústav katolický v Rottweilu, r. 1812 za 
prof. dogmatiky, apologetiky a encyklopedie 
theologické napřed do EUwang, pak b^l od 
r. 1817 v Tubinkách, kdež 1819 ještě s jinými 
založil časopis »Die Tiibinger theol. Quartal- 
schrift«. Hlavní jeho dílo jest Die christlichc 
Afologetik (3. vyd ), pak Ktir^e Emleitimg m 
das Studium der Theologie^ mimo to sppsal 
několik menších prací. So. 

Dreyer: 1) D. Otto, theolog něm. í» 1837 
v Hamburku), dříve kazatel a farář, později 
superintendent v Gothě, od r. 1891 vrchní cír- 
kevní rada v Meininkách. Jsa zástupcem směru 
liberálního, uveřejnil spisy : f ester Glaube und 
freie Wissenschaft (Gotha, i86g); Fiedigten 
(t., 1870); Das ein^ige Erkennungs^eichen rdi- 
gióser Wahrheiten (Brémy, 1874); Das Chri- 
stenthum und der Wunderglaube (t. 1880); 
Undogmatisches C/irfSře»i//iMm (Brunšvik, 1888; 
4. vyd.. i8goV 

2) D. JohannLudvig Emil, astronom 
dánský (" 1852 v Kodani), ředitel hvězdárny 
v Armao:hu. Pozoruje hlavně mlhoviny, jichž 
nejnovější a nejúplnější seznam (v Mem. of 
the royal astronom, society XLIX., I.) r. 1888 
v Londýně vydal. Uveřejnil mimo jiné též 
životopis Tyge Brahův (Edinburg, 1890), pak 
Sotes on the physical appearence of the planet 
Mars réí8r a j.' I^. 

Dreyfas: 1) D. Abraham, dram. spis. 
franc. (* 1847 v Paříži). První jeho dram 
práce La greve des joumalistes (1870), Le bom- 
bardement de Gomorrhe (1871) a Un monsieuv 



24 



Dreyling z Wagreinu — Drhlo. 



€n habít noir (1873) mřly lakový úspěch, že 
se oddal divadlu zcela. Dosud hrály í*e od 
něho: fbtage á ía bisi:iue (1873); Beruc dťs 
deux mondei (1875); Mariages riches (1S76); 
^ ^*Oiei W/ď (1877); Vn Crdnt souš une ietnpéíe 
(1878); Ftmr sauver jeune femme du mondt 
(1878); /ui victime (1880); La gljle (iSSo); 
Le ktephte {iHBir, VinstiiutioH SainUCathe* 
Hlte (i88i); Utte rupture '1885). K pozorova- 
cfmu talentu druzí se u D-a nevyrovnatelný 
humor a jemná kousavost, Čásf téchto veselo- 
her sebrána v Jottons ta comédie (1887). Silný 
ráz mají jeho chroniky ve >Vie parisiennc«, 
>XIXc siécle* > Revue httéraire et politique*, 
*Tcnips<, »llUjstration«, »Gil Blas« pod pscud. 
M. Josse, Chosc et Machin, Nimporteki, Du- 
pont de» artíí. Perrichon a j., shrnuté částečné 
ve Scírnts de ía vie dt Ihéátre (1879), české 
přckL 1 nich v »Ccské Thalii*, »Nár. Listech* 
a ),)♦ a Incettdit des Follet plastiquts (i885). 

2) D. Ferdinand Camille, francouzský 
politik (• 1851 v Paříži). Vyznamenal se ve 
válce franc.-némccké udatností, po ní učil dvé 
léta mathematicc, načež redigoval nékteré re- 
publikánské listy venkovské. Státní podsekre- 
tář financí Wilson učinil ho r. 1879 před- 
nostou svého kabinetu- R, 18S2 vstoupil do 
redakce »Lanterny«i aŽ založil sám r. 18S4 
Aďf/off, jíž dosud vede. Politickou činnost 
veřejnou rozvijí jednak od r. 18S2 jako Člen 
munic, rady pařížské, jednak od r. 18S5 jako 
poslanec departementu seincského. Svým smý- 
ěiením náleží ku krajní levici a jeví prozíravý 
důmysl v otázkách národohosp, a finančních. 
K jeho činnosti žurnalistické druží se roz* 
liínč pamflety a brožury: Une dictature {i^j^\i 
Les tt\iiíés de commerce (1879); Les budgcts 
de iEurope et des Iitats Unis í i S82) ; Lít guerre 
néceíiSitire{íBqo)3íi VédečtéjSím smérem nese 
se Vévolution des mondes et des sociétés {t88S» 
v vBibloth. sctentif. internát.*). D. založil s vy- 
davatelem Baerem velkolepý podnik »Grande 
Encyciopédic*, obdobný na&emu Slov. Nauč., 
a jest jeho vrchním sekretářem, 

Dreyllng^ « 'WagT^lna Oldřich, horní 
hejtman ve Slavkovč iSchlagpenwald), kdež 
od r. 1572 v teto hodnosti pasobiL pozdéji 
jmenován horním hejtmanem v Jáchymové* 
kde 9. srp. 1596 zemřel. Paa, 

Dre^^se: í) D. Johann Nikolaus, tech- 
nik a průmyslník ném., v>'ná!ezce jeblovky 
í''- 1787 v Sommerdé v Durynsku — \ 1867 t.). 
Vyučiv 6e u svého otce zámečnictvi, odeSel 
na zku^nou a pracovat mnobá iéla v Né- 
mecku a pozdéji v Paříži, načež usadiv se 
v rodišti, otevřel nejprve závod železáfaký, 
poidéji % CoUťnbuschcm továrnu na zápalky, 
od kteréž doby neustále zabýval se zlepfio* 
váním střelných zbraní ručních Z té doby 
pochází vynález jehlo vky, jel zavedena byla 
pozdéji v celé pruské armádč. Za pomoci 
' lí zařídil si pak D. %*elikou zbrojovku 
umerdé* Byl jmenován tajným kommís- 
iMM.Jním radou a r. 1S64 povýšen do stavu 
ilcchlického, 

2) Franz von D.* syn před. (♦1822), pře- 
vzal závod po smrti otcové a rozftířil jej, xa- 



ložív strojovnu se slévárnou na stroje obrá- 
běcí a potřeby železničně, 

BreyBohóck: 1) O. Alexander, z nej- 
znamcnitéjřích ktavírních virtuosO našeho sto- 
letí (• iSiS v Žákách v Cáslavsku ^ f 1869 
v Benátkách I. Vychován byv v Praze Tomá- 
Skem» nastoupil roku 1838 umélcckou pouí, 
zprvu po Némcích, pak po Rusku, Anglii, 
Francii, Hollandsku. Uhrách, Dánsku a Švéd- 
sku. R 1S62 povolán za professora na kon- 
servatoř do Petrohradu, kdež jmenován též 
dvorním pianistou a spolu ředitelem carské 
hudební školy pří divadle; po 6 létech viak 
navždy opustil Rus, ano tamní podnebí bylo 
zdraví jeho valné nepřízni vo. a odebral se na 
zotaveiíou do Itálie. Z dél D-ových stojteŽ zde 
fantasie, variace, etudy, charakterní skladby 
pro klavír a p, vynikající vesmés více bríí- 
lantní a bravurní technikou než hloubkou a 
cenou vnitřní Jako virtuos slynul D mcži ji* 
nym hlavné neobyčejnou technikou a v pa- 
sážích dvojhmatových a úžasnou vycvičenoati 
levé ruky. 

2) D, Raimund, bratr přcdeSlého, vé- 
hlasný virtuos na housle {* 1820 v Žákách, 
f 1869 v Lipsku). Strávil řado let na umé- 
leckých cestách a bratrem uvým, od r. 1850 
pflsobil trvale v Lipsku jako koncertní mistr 
při Gewandhause a hledaný učitel hry hou- 
slové. Stt\ 

Drezner Tomaaz, právník polský (^ 1560 
ve Lvové — t 1614 v ZamoŠti), vzdélav se 
na akademii krakovské, pak v cizíné, zejména 
v Paříži, dosáhl po návratu svéra hodnoHtt 
doktora obojího práva a byl hned od knížete 
Jana Zamojského jmenován professorem nové 
akademie v Zamoftti. Vykládaje o historii 
práva a přirovnávaje k sobe práva národfl 
nejpřednéjšícht získal si tím mezi Poláky ne* 
všední zásluhy o védy právní. Sepsal Fh-o 
cefSHs ludidííHití Regni Púlomae tZamošt, 
1601, 3. vyd.. t„ načež dílo ješté kolikráte 
lat, a polsky vydáno); SimHium iuris polontci 
cum iure romano, ceutuna una {Paříž, 1602); 
htstitiitionum Iuris Regni Fbíoniae Uhri IV. 
ex Statutis et Constitutionibus coHecti (Zamo^t. 
1613U 

Drezno (ném, Driesen\ mésto v prus, vl. 
obv. Frankfurtu n O,, kr, friedberském, na 
ostrove ř»ky NotcČe a na zel. bydhoát frank* 
ťurt ké, roá 2 kostely, mést, museum, parní 
mlýny a pily, barvírny, výrobu sukna, nití, 
sirek, bednáfského zboží, octa, mýdla, cihel, 
obchod s dřívím a 5104 ob. (:89oV D, jest 
nejstarším méstem v Nové Marce a bylo dříve 
důležitou pevností* 

DfoYOveo, bot., viz Gleditschía. 

Hrblen jest železný nebo dřevený přístroj 
podobný velkému hřebenu, na kterém se ze 
zralého a jiŽ usuSeného lnu zdrhují paličky 
se semenem, což zove se drhlením. Pak ae 
paličky mlátí a semeno očiSťujc se od Supin 
na obilním mlýnku. Osoba, zamčstnaná drhle- 
ním, slufc drhiice, Ppp 

Drhlo I némccky Láuienvásche\\hQTT\\m 
úpravnictví přistroj k promývání čili má- 
chání rud, Cka 



I 



I 



I 



á 



Drholec — Dřík. 



25 



Drholec, yes na Moravě, hejt. Ncvý Jičín, 
okr., fara a pS. Pfibor; 50 d«, 310 ob. č.. 15 xu 
(18801 366, x8qo), mlýn, továrna na nábytek 
z ohýtMiného dřeva, stanice studenecko-fitram- 
ber^ké místnf dráhy. 

DrhoaloOy Dra honíce (něm. Drohniti , 
ves v Cechách, hejt, okr., pS. Kadaň (8 km j v.), 
fium Sobésuky; 26 d*, zi6 ob. n. (zSgo), miýn, 
chmelnice. 

DrkofroOy Drhovce, osada v Čechách, 
fiejt Přibram, okr. DobNI (5*5 km jv.}, fara, 
pi. Borotice: 5 d., 35 ob. £. (1890). 

IMlOVtoe, ves v Čechách, hejt., okr. Tá- 
bor (7-5 km az.), fara, pi. Dražíce; 42 d., 323 
ob. e, (1890). 

IMiotIo: 1) D., ves v Čechách, hejt, 
okr. Písek (8 Irm S2.), fara, pš. Čfžová; 31 d., 
x66 ob. & (1890), 3tř. &k. — 2) D. zámek t., 
5 d^ 153 ob. č. (1890), alod. panství, zámek 
o kaplf sv. Anny, dvflr, ovčín, pivovar Jífího 
kn. z Lobkovic. Prvnf známý majetník D. 
jmenuje se Bern. nejst Hodéjovský z Hodé- 
jova, jehož potomci zde seděli až do války 
Soleté, kdy zboži to byvSi konfiskováno, do- 
stalo se r. z62j^ DejmAm ze Střiteže a na 
OH, po nich jmenuje se hr. Morsini, jenž 
r. X712 prodal D. a Brloh Marii Ant, vdově 
po hr. Černínu z Chudenic. Po ní r. 1747 dě* 
dila vnučka její Marie Lud. Černínova z Chu- 
denic a provdav&i se za Aug Ant hr. z Lob- 
kovic, přinesla zboží drhovelské rodu lobkovi- 
ckěmu, jemuž dosud náleží. 

IMiOvy. Drhov, ves v Čechách, hejt Pří- 
bram, okr. ĎobřSS (7*5 km jv.), fara, pS. Boro- 
tice; 38 d., 263 ob. č. (1890), rukavičkářství. 

Dréhkofr, ves v Čechách, hejt, okr., pS. 
Slaně (8JinR sev.), fara Slaně a Kvílíce; 18 d., 
X35 ob. č. (1890), kaple sv. Vojtěcha, strojní 
mlýn, chmelnice. 

BrohlAfTA^ Drhlava fněm. Důrchel), ves 
▼ Cechách, hejt, okr., pS. Duba (4 km s.), fara 
Pavlovice; 42 d., 2x2 ob. n. (1890), kostel sv. 
MikuláSe, itř ik. 

Prohniftks viz Anagallis arvensisL. 

Drllmrir* město v prus. vl. obv. minden- 
skěm, kr. hdxterskěm na žel. trati paderborn- 
hoxterskě, má 2 kostely, sklárny, parní pily, 
olejnu, výrobu hrnčířskěho zboží, doly na že- 
lezo, solnato-zemitě prameny, jež slouží k pití 
a koupání, simatě lázně síatinné, zříceniny 
ctarěho hradu Iburka roku 775 zbořeného a 
2499 ob. (1890). 

DfÍMOB viz Drezno. 

Drloflondorf viz StřSžov. 

DrlOfra (od drievo, středo-lat lignum loď) 
▼e XIV. a XV. st slulo slovansky tržiStě, la- 
tinsky nazývaně Forum nebo Mercatum 
Narenti na nejdolejií Neretvě; leželo na 
místě dnešní Gabelly a obývala v něm i stálá 
osada kupců dubrovnických. Lehčí mořské 
lodí pluly až k osadě samé. (Srv. Jireček, 
Handeisstrassen und Bergwerke von Bosnien 
etc. 79.) AV/f. 

XMOold nebo Oreat-D. [grét drífílď, 
město v angl. hr. yorském, sev. od Hullu, 
• nímž spojeno jest prflplavem a žel. drahou, 
v krajině velmi úrodné, má obilní bursu, to- 



várny na látky bavlněné a hedvábné, na che- 
mikálie a strojená hnojiva, mlýny, obchod s obi- 
lím a dobytkem a 5703 ob. (1881); na blízku 
pohanské hroby se starožitnostmi. 

Drift v plavectví značí pojem hnaní 
neb unáSení proudového, na př. d-ice 
[•ajs], led proudem hnaný, d-wood [-uuíd|, 
dřevo proudem unášené, d-anchor [-ankerj, 
proudová kotva ku zmírnění rozchylu (Treib- 
anker). Po. 

D. v geologii jsou uloženiny přenesené 
do krajin cizích ledem v moři plujícím. Vý- 
znamu značného nabyla theorie drift ová, 
jejíž zakladatelem byl Ch. Lyell a která sna 
žila se vysvětliti vyskytování se bludných 
balvanA. Tak jako každoročně plující ledové 
hory z Grónska přinášejí na sobě množství 
štěrku a kamení a ukládají je tam, kde se 
rozpouštějí, podobně dle theone této zanášeny 
byly v diluviu na takových horách ledových 
štěrky i větší balvany ze Skandinávie až ď) 
krajin jižních. Zvláště Evropa, která prý tehdy 
většinou pokryta byla mořem, byla navštěvo- 
vána přečasto takovými plujícími ledy, a ka- 
mení, které tímto způsobem bylo přivezeno, 
poskytlo hmoty k uložeňinám diluviálním. 
Theorie tato nyní zúplna nahrazena theorií 
ledovcovou (v. Dilu^iumaLedovec). Pa, 

Drighlington [dríUngtnl, město v an^l. 
hrab. yorském, má 4213 ob. (i88i\ kteří živí 
se soukenictvím, obuvnictvím, sladovnictvím 
a rolnictvím. 

Dfik (franc. fůt, tige, tronc, lat. scapus^ 
truncus^ něm. Schaft) slově hlavní, nejčastěji 
válcovitá část některých technických před 
mětfl, jako d. nýtu, šroubu, d. nebozezu 
a j., zvláště pak d. (trup) sloupu ná rozdíl 
od jeho patky a hlavice. Na starořeckých 
památkách byl d. sloupu kannelován, t j. po 
délce du nacházely se segmentovité nebo 
ellipsovité prohloubeniny, žlábky, které od 
sebe byly odděleny buď ostrými hranami (sloup 
řeckodórský) nebo plochými proužky č. »stez- 
kami«. V architektuře římské a renaissanční 
už válo se u všech sloupových řádfl d fi kan- 
nelovaných, nebo též jen hladkých. — Neod- 
lučitelnými vlastnostmi každého du jsou ují- 
mání a dmutí jeho. Ujímání d u (franc. coii- 
tracture, něm. Verjúngung) záleží v tom, že 
vrchní průměr du jest v určitém poměru 
zmenšen proti zpodnímu průměru (podrob- 
nější viz Sloup). Dmutí du (franc. enfiure^ 
ním. Schwellung) záleží v tom. že povrch 
d-u není přímočárné válcovitý nebo vlastně 
za příčinou ujímání kuželovitý, nýbrž mírně 
vydutý. Tato odchylka vyduté kontur}' od 
přímočaré tětivy oblouku slově vzdmutím. 
řec. entasis (v. t). U starých staveb byl d. 
sloupu zřízen buď co monolith, nebo skládal 
se (hlavně při starodórském řádu> z několika 
mírné kuželovilých >bubnů«, kteréž byly mezi 
sebou spojeny dřevěnými hmoždinkami, načež 
na povrchu tak obrouSeny, že spáry bylo sotva 
pozorovati. Tyto jednotlivé kusy d-u nespočí- 
valy na sobě zúplna po celé ploše, n/brž do- 
týkaly se jen na obvodu hladce spracovaným 
věncem 10—15 ^"^ širokým. Fka, 



•-m; 



Dril -r- Drinopol. 




Dril, Drilich. víz Dřel. 

Drill, Cynoccfhalus leticoyhaeus Wagn., viz 
Pavitin i. 

DrlUovati 'z angl. to dvUl), ve vojenství 
cepovati, učiti a cvičiti vojáky, hlavně no- 
váčky zpčsubem kruté bezohledným, pedanti- 
ckým a hledícím více na formu než véc; 
jest to nepékná odrůda dressování viz 
bressura). FM, 

IMlls, angl., v hospodářství víz Řád ko- 
váč i stroj. 

Drilotb, mincéř {monetarius) z Němec 
králem Přemyslem Otakarem I. do Čech po- 
volaný, připomíná se v listinách již k r. 1207, 
i nasvědčují tomu mnohé okolnosti, že byl asi 
oním mincmistrem, dle jehož návodu prvé 
brakteaty v Čechách raziti se počaly. Faa, 

Dxim, ře^a, viz Albánie 695. 

DrimsT* Forst., vždy zelené, holé a aro- 
matické stromy a keře z řádu Sfagitoliaceae, 
z příbuzenstva rodu íllicium. Asi 10 druhů 
v teplých zemích Ameriky, N. Zealandu, Au- 
strálie, N. Guinee a Bornea domácích. D. 
U iuteri ForsL, strora na horách z Mexika až 
do Patagonie rozšířený, jehož kůry {Coríex 
Wiuterianus verus; se dříve užívalo v lékař- 
ftlvi proti zimnici a slabostem žaludečním. 
Často se vSak kůra tato falšovala korou z ro- 
stlin Canella alba a Cinnamodendron coríico- 
sum, V Brazílii a Columbii jest posud vá- 
ženým prostředkem proti skorbutu a jiným 
nemocem. Vský, 

Dřin, řeka, viz Albánie 695. 

Dřin, ves v Čechách, hejt.. okr., pš. Kladno 
(2*5 km v.\ fara Rapice; 107 d., 1679 ^^' ^* 
(XS90 , 4tř. Šk., popi. dvůr cis. soukr. statků 
a na blízku hnědouhelné doly. Za vsí 5to;í 
fil. kostel sv. Jana Křt., který byl nepochybně 
far. kostelem zaniklé vsí Cjezdce, jejíž jméno 
blízký les dosud podržel. 

Dřín, botan.. viz Cornus. 

Dřina, starý Dřin os. přítok Sávy na pr. 
bř. přicházející z poloostrova Balkánského a 
skládající se ze dvou hlavních pramenů. Černo- 
horské Pivy a Tary, se kterými se u Foče 
spojuje ř. Čehotína- D. teče hlubokým údolím, 
přijímá na pr. břehu Lim, u Višef^radu po- 
číná býti splavnou a tvoří asi po 200 km hra- 
nici mezi Srbskem a Bosnou: břehy při dol- 
ním toku jsou nLzké a bažinaté, řeka sama 
rozděluje se tu v několik lamen a vlévá se 
konečně u Ráče po toku 267 km dlouhém 
do Sávy. 

DrinSió Milic, vojvc^da rudnický, náleží 
k národním hrdinům, kteří se rekovnvmi činy 
proslavili v bojích proti Turkům vůfcec a za 
osvobozeni Srbska zvláště. Kromě jiného na 
GluScích rozprášil turecký sbor 8000 m. silný 
pod Karahod/ičem a Vodulovičem; r. iSt:)5 
udeřil s hrstkou junáků na Čačak a po úporném 
boji. který trval celý den, posádku tureckou, 
mnohem silnější, odtud vypudil. D. padl 14. Čce 
1S15 v krvavé bitvě na Ljublju, kteráž skon- 
čila slavným vítčzstvím srbským. 

Dřlnek mém. Tr^inka): 1) D., ves v Če- 
chách, hejt. Teplíce, okr.. pS. Bílina ^4 km jv.\ 
fara Kadovesice; 21 d , 05 ob. n. (1^9^)- — 



2) D.. ves t., na úpatí hory Koifátu, hejt 
Litoměřice, okr.' Lovosice (6 Arm jz.), fm 
Sutom, pš. Třebenice; 9 d„ 34 ok n. {iS^i, 
Drinky, plody dřínu» %iz Cornus* 
Drinopol, Adriano fol, tur, Edimc mho 
Edrene, bulhsíTsky Oinn^ hlavní méslo vilájeta 
t. jm. v evTopském Turecku, někdy hl. město 
celé říše turecké, 240,Jbn sz. od Caříhradu, ros* 
kláda se v půvabném a vcleúrodŘéna údotí 
při Marici, jež tu vnimá ^plavné poboCly 
Ardu a Tundžu, a při železničních tratích 
cařihradsko-drinopolské a dři r>o polsko- beby- 
ské. Jako ve vSech městech ttj řeckých j« 
vnitřek jeho Spinax*ý s ulicemi úzkými, kři^^* 
lakými a Špatně dlážděny' mL Ze starých hr&detl 
městských, které s okolních pahorků dobře 
se daly ovládati a proto ní kdy neměly vel- 
kého významu, zůstaly jen nepatrné zbytkyj 
naproti tomu vSak bylo měito i špfed(7iě9tii|ii 
za války r. 1877—78 obchnáuo modeminií 
zákopy, jež táhnouce se po temenech pahorků 
poskytuji se svými zS redutami bezpečnou 
záštitu a činí D. i pro btjdoucnoší místem 
strategicky důležitým. Čelnější budovy pm 
původu tureckého a pocházejí namnoze* z ddbi 
kdy D. ještě býval sídlem sultáni. Nand* 
vyšším místě města pne se slavná mcSitt $^ 
lima II. >Selímijjec zbudovaná v XVI. stol. oů 
architekta sultánova Sinánat který sám prohlá- 
sil ji za mistrovské dílo svoje, Turci pak tiiná* 
vají jiza riejkrásnější meSitu celé říAc, K obrov- 
ské kupoli, jejíž rozpjeti jest mocnější nel vJ^i 
Sofii cařihradské (32*24 jh naproti 5r6t tn.\ 
druží se Čtyři ku podivu štíhlé minarcly, mt* 
jící každý tři ochozy pro vyvoíavače modtitib 
a uvnitř točité schody o 300 stupních; z^tch 
otvírá se skvostná vyhlídka po akolL Í*f«d 
mešitotl nachází se sloupoví z obrovakýc-lt 
monolíthickýth sloupů z drahocenného iftř|» 
moru a syenské žuly, pocházející nepochybiíé 
ze zničených staveb římských. Vnitřek, v nimf^ 
kolossální sloupy porfyrové pocipiraji kupc;^li. 
jest bohatě vyzdoben, ale výzdoba tařo ncruii 
harmonie celkové, jenom těžká železná kofUita 
svítilny s kupole dolů visící vadí ponékwd 
krásnému dojmu. Z ostatních mešit vynikiiji 
mešita Muráda ÍV. ve středu měista s g ku- 
polemi a čtyřmi minarety, merita Bajazeta IT. 
s krásnou kupolí a 2 velkými minarety »Eaki 
nžámi« z doby Muhammed^ L a Murádiji^ 
zbudovaná od Muráda 1. Dále pozoruhodný 
jsou nový serái izámek], dva velké bázáry* 
z nichž bázár Alí paie jest z největších ba- 
zarů Východu, je 600 kroků dlouhý, zbudován 
z bílých a červených cihel se dvénna hlavnfrni 
portály a čtyřmi pobočními a nedaleko Xiá 
něho zbytky staré citadeíly městské. Štiiý 
zámek . Kski serdj), bývalé sídlo sultánĎ tc* 
řeckých, nachází se nyní v rozvalinách, nebQf 
17. led. 1S7S nedlouhá před příchodem Rusů 
vyhozen bvl od vojska tureckého do povětří* 
Na blízku jeho tvoři Tundža -ostrov, jenx^p^ 
kryt jsa košatými plaťany tvoři krásnou pnp- 
ménádu. Z pěti mostů, jimii Tandža jest |ď^ 
pásána, nejznamenitější jest Michalský^ po- 
cházející z dob byzantských. Mimo to má Ú. 
velké množství chánů (zájezdních inCstno^f 



Drinopolský,mír r— Drínov. 



27 



pra cestující), velký vodovod, Četné Školy, 
Tojénslcou akaďeihn, kuchyně pro chudé, ne- 
mocnice a jiné ústavy založené od zbožných 
musHxnO, a jesl sídlem generálního guvernéra 
^váHho) a veškerých ústředních úl^dú vila- 
ietských, velitelství 2. armádního sboru tur., 
řeckého arcibiskupa, biskupů bulharsko-pravó- 
ilavného, bulharsko-katolického a arménského, 
* dále velkorabína, muhammedánského muftího 
(velekněze) a četných cizích konsulú. Mezi 
Marici áTundžou rozkládá se prostranné před- 
městí Jlldyrym a na druhém břehu Marice 
předměstí KarakabS, jež obě jsou sídlem 
čilého prAmyslu. Počet obyvatel v D-i obnáší 
kolem 70000 duší, z nichž polovina je mu- 
haromeďáná (Turků a néco cikánů)^ polovice 
křesťanů (Bulharů, Arménů), Židů i něco po- 
hanů (cikáni). Průmysl je poměrné skrovný, 
soustřeďuje fe v předměstích a obsahuje pře- 
dení hedvábí, kóželužství 'sáfián), výrobu látek 
hedvábných i bavlněných, výrobu koberců, 
voňavek j mlynářství a výrobu »halvy€ (sesam 
s cukrem). Obchod také nemá onoho vý- 
znamu, jaký by mohl míti při výhodné poloze 
D-e ; nejen že se tu slučují údolí tří řek výše 
zmíněných a cesty jimi vedoucí, nýbrž ve- 
škery hlavní cesty, mezi průsmyký balkán- 
skými a.Marmarou, Bosporem. Dardanellami 
a úštÍTn Marice. D. je středem obchodního 
ruchu v Thrákii á na tržiště jeho dostavují 
se nejvíce :plodiny domácí, hlavně obilí, víno 
(pokládaná žá" nejlepší v celém Turecku), 
ovoce a kdotilc. — D. založen byl od císaře 
Hadriána na místě staré Uskadamy, hlavního 
města thráckých Bessiů, a nazván dle jména 
císařova;, aby. pak městu dostalo se původu 
starořeckého, jali se někteří spisovatelé by- 
zantští xváti niěsto též Oresteia. Od počátku 
středověku až do dobytí od Turků nemělo 
město kfidu ;" g, srp. 378 porazili před hrad- 
bami jeho Gotové císaře Valenta, 27. ún. 1190 
.táhli tudy křižáci němečtí a císař Bedřich 
Barbarossa uzavřel zde smlouvu s císařem 
řeckým, 15. dubna 1205 poražen u De císař 
Balduin I. od Bulharů i zajat, a 136 1 vzal 
město sultán Murád I., načež zůstalo až do 
dobytí Cařihradu r. 1453 sídlem sultánů ture- 
ckých a podbeš nazývá se druhým hlavním 
městem ří5é. R.- 1713 od 21. ún. do i. října 
zdržoval se tu V zajetí švédský král Karel XII. 
Ve válce ruskoturecké r. 1828—29 spatřil D. 
po 46S létech opět vojsko nepřátelské před 
hradbanii svýnii, a velitel města Chalíl paSa 
vzdal 19.; srp. 1829 město s 12.000 mužů bez 
odporu ^úsům .pod Dibičem, načež 14. září 
uzavřen tu 'mezi Ruskem á Tureckem mír 
dřino polský. Porta odstoupila jím Rusku 
všecka hrdla dunajská a ostrovy tam se na- 
cházející s doložením, že plavba po Dunaji 
má zůstati.' vSem národům volna, ponechala 
jim z asijských výbojů Achalcych, Anapu 
i f^pti « okolím a pruh pobřeží kavkázského 
od ústí' Kiibaně Ꭰk přístavu sv. Mikuláše, 
slíbila, že zaplatí, během sedmi let 7 millionů 
dukátů Tálecňé náhrady a i'A milí. dukátů 
na odikodněnoa ruským obchodníkům, že 
otevře kupeckým lodím všech států, s nimiž 



v míru se nalézá, DajdaoeUy} ^eskytnouc-jim 
týchž .svobod ol)chodriích' jako Rusům,, a' že 
uzná heodvislóšf Řecka.* Si'I)sk6, 'Valach ie a 
Multany zůstaly sice pod vrchním panstvfm 
tureckým, ale dosáhly jinak úplné neodvislostí 
co dó správy s vlastními knížaty ^ ústavou, 
za kterou Rušlco* se, zaručilo. \ Naproti tomu 
Rusko vrátilo Portě všecky ostatní výboje. 
Za krimské války r. 1S54 bšazén D. od .15.000 
Francouzů pod gen. Bosqúetem; a v rusko- 
turecké. válce r. i877-:-78 zatažen na novo 
do běhů válečných. Poněvadž město smělém 
postupem generála Gurká v^ Červenci 1077 
bylo ohroženo, zřídili " Turci kolem města 
značná opevnění a chystali se tu k posled- 
nímu odporu, ale Rústim podařilo se armádu 
Sulejmána paSé od D-e odříznouti a po zni- 
čení jejím opustilo vojsko turecké tněsto úplně, 
načež je '22. led. 1878 Rusové- béz. překážky 
obsadili. Po schválení předběžnýcTi "podmínek 
míru uzavřeno tu 31. led. 1878 příměří m^ží 
oběma mocnostmi* ale Rusové i po uzavřeném 
míru drželi D. v moci. své, jejž opustili teprve 
v březnu 1879 p,. 

Drlnopolflký mír . viz D r i n o p o L 
Drlnov Marin, bulh. historik a jazyko- 
zpytec (* 1838 v PánápjuriŠti), byl poslán 
r. 1858 na Rus, aby studoval bohosloví, ale 
obrátil se k vědám historickým, byl pak vy- 
chovatelem v rodině knížat Golicynů, s niiňiŽ 
7 let pobýval v Itálii, Švýcarsku a v Praze, 
a od 1871 zaujímá kathedru slovanského děje- 
pisu na universitě charkovské. Za ruské okku- 
páce Bulharska 1877—70 byl civilním guber- 
nátorem v. Sofii, která hlavně Jia jehn nalé- 
hání stala se hlavním městem, a pak prvním 
ředitelem veřejného vyučování. R. 188 1 po- 
volán znova do Bulharska co předseda nové 
zřízené státní rady, ale pro osobní agitace 
proti němu vedené v úřad ten se neuvázal. 
D., je jedním ze zakladatelův (1869) bulh, kni- 
ževného družstva v Braile, nyní v Sofii, a 
posud jeho Čestným předsedou. Bulharský 
jazyk píše se nejvíce jeho (historickým) pravo- 
pisem. Hlavní spisy: Istoričéski pregled po 
blgarska-ta crkva (1869); Zaselemie Balkán" 
skago pobiostrova Slavjanami (Moskva, 1871); 
Ju^itije Slavjane i Viiantija v X, véké {t.^ 1876); 
KovYJ cevkovňo slavianskij pamjatnik s upomi" 
nanijem o slav, pervoučitSljach (Petrohrad, 
1885"^; Késkoljko slov ob já^yké, narodnych 
pésíiach i obyČajach Debrskich Slavjan (t., 1088)' 
a velmi Četné články hlavně v Per. Spisanii 
bulh. kniž. družestva, zejména o dějinách Bul- 
harů i bulh. jazyka, nejnověji i četné práče 
o. otázce Slovanův makedonských. 

Dřinov: 1) D. (něm. Bartelsdo*-/), ves 
v Čechách, hejt. Chomutov, okr. Jirkov (4*5 frw 
sev.vých.), fara, pS. Ervěnice; 43 d.,.257 ob. n. 
(1890), kaple sv. Jana Nep., itř. Šk. a hnědo- 
uhelné doly. — 2) D. také Slánský D., 
ves t., hejt., okr. Slané (5*5 /fm s ), fara Kví- 
líce, pš. Zlonicc; 72 d.. 421 ob. č. (1890% 
kostel sv. Lukáše, 2tř. šk., kamenouh. doly, 
opukové lomy, ložisko modré hlinky na cha- 
mottové zboží. — 3) D ,* také Velvarský 
D., ves t, pod vrchem téhož jména, hejt. 



«8 



Drip — ^^ Drn. 



Slané, okr. Velvary (12 km v.), fara Hostinná, 
pS. Úžice; 87 d., 579 ob. č. (1890), 2tř. šk., 
cihelna. 

4) D., Dřínové, ves na Moravě, hejt 
Kroměříž, okr. Zdounky, fara Pavlovice, pš. 
Zborovice; 97 d., 500 ob. č., 11 n. (1880, 
509 ob. 1890), itř. 8k. a fid. statek s Vrcho- 
elavicemi Art. hr. Desfours-Walderode. Okolo 
r. 1350 připomíná se Jakub, a okolo r. 1370 
Zbyněk ze D-a. Potomci jejich udrželi se zde 
do r. 1447, načež vystřídalo se zde několik 
rodů, až r. 1615 D. dostal se Bern. Skrben- 
skému ze Hříště. Tomuto pro odpor proti 
králi konfiskován a r. 1623 prodán J. Wangle- 
rovi; ale již jeho syn pro dluhy musil D. pro- 
dati J. Walderode, sv. p. z EckhausA, jehož 
potomci statek dosud drií. 

Drip (angl.^ franc. goulotte, něm. Wasser- 
ttase, prohlubenina, která se upravuje na 
2podn(ch plochách římsových desk nebo na 
okenních rámech u venkovských křídel, aby 
voda následkem přilnavosti po těchto se ne- 
rozlévala a po zpodních částech se netáhla, 
nýbrž odkapovala. řka. 

Dřípatka, bot., viz Soldanella. 

Dřipoviónik, bot, viz Schístostega 
osmundacea W. 

Drlssa, újezdné město v Rusku, v pub. 
vitebské při ústí stejnojmenné řeky do Záp. 
Dviny; má 3490 ob. (1885), z hichž polovici 
židfi; pivovar, koŽelužny a cihelny. Zde zřídil 
fjeneralmajor Pfuhl velký opevněný vojenský 
tábor, v němž ruská armáda r. 18x2 očekávala 
Napoleona, jejž však opustila na námitky pro- 
nesené inženýrem Michaudem proti jeho vý- 
hodnosti. — Drissk^ Újezd zaujímá 3052^^1' 
pfidy pahorkaté. jílovité, místy písčité. Z. Dvina 
tvoří hranici vilenské gubernie, mnoho jezer 
(Osveja Lisno); lesů s dostatek (34V )• Oby- 
vatelstvo (77 487 r. 1885), hlavně Hělorusové 
(447o)» Pí*k Poláci (přes 12.000). LolySi (přes 
2000^. živí se rolnictvím a chovem skotu. řt. 

Dřísy viz Dřízy. 

Dílftiál či dřistal a dřeštěl viz Ber- 
beris. 

Dřištálkyi plody dři š falu v. Berberis. 

Dřltefi, farní ves v Čechách na lev. bř. 
Labe, hejt., okr., p§. Pardubice (7*5 /cm s.); 
63 d., 438 ob. č. (1890), kostel sv. ap, Petra 
a Pavla, 4tř. Šk Ve DtČi byla v nejstarší 
době plebanie, která i se vsí náležela klášteru 
opatovickému. K. 1421 přešla D. v držení 
Diviše Bořka z Miletínka a ještě v témž sto- 
letí splynula s panstvím kunětickým a pak 
s pardubickým. Chrám má gotické presby- 
terium s pěknou klenbou, dílo to mnichů opa- 
tovických; neméně památný jsou staré že- 
lezné dvéře mistrné práce kovářské. Nástěnné 
malby v kostele, jež zobrazovaly přijímání 
pod obojí, vzaly za své r. 1864 při opravě 
kostela. 

Dřiteň (něm. Ziniau)^ ves v Čechách, hejt. 
Budéjovice, okr. Hluboká (12 km sz.), fara 
Hůrka Bílá; 67 d., 595 ob. č., 9 n Í1890), fil. 
kostel sv. Dismy z r. 1691, 2tř. Šk., četn. stan. 
A pS., alod statek, dvůr s výrobnou sýra, ma- 
jetek Ad. kn. Schwarzenberka. D. bývala samo- 



statný statek, na némŽ r. 1589 seděl Boh. 
Malovec z Malovic. 

Driva, řeka norvéžská, iio^m dlouhá, 
vzniká najihových. svahu Snehaetenu, teče 
divokým, Častými lavinami trpícím údolím 
na sever, potom na západ a vlévá se do 
Sundalfjordu. 

Drlvasto (starosrb. Drivost), za středo- 
věku biskupské město katolických Albáncův, 
často zpomenuté v dějinách XIL— XV. stol., 
kde bývalo v držení Srbův, ještě za Jiřího 
Brankoviče, posléze BenátČanův. R. 1478 sul- 
tán Muhammed II. za války proti Benátkám 
vzal D. po tuhém odporu; 300 spoutaných 
zajatých sesekáno před hradbami obleže- 
ného Skadru. Od těch dob osada zpustla. 
Nyní zříceniny u alb. vsi DriSe (nebo DriSti) 
na téměř nedostupném skalném ostrohu nad 
ř. Kiri v horách asi 2 hod. sev.-vých. od 
Skadru. KJk. 

Dřivčioe viz Hřivčice. 

Dřlzy, Dřísy, ves v Čechách, hejt Karlín, 
okr. Brandýs n. L. (7*5 km se v.), fara, pS. St. 
Boleslav; 87 d., 653 ob. č. (1890), kaple Stětí 
sv. Jana, 2tř. Šk., dvůr kapitoly staroboleslavské, 
telegr a želez, stanice Rak. sev.-záp. dráhy. 

Drjanovo. okresní městečko v Bulharsku 
při řece t. jména, pravém přítoku to Jantry, 
leží 18 km jihozáp. od Trnová zrovna na po* 
lovic cesty do Gabrova a má 3009 ob. 

Drkalka^ bot., viz Oscillaria. 

Dřkov VIZ Drž kov. 

Drletin, ves v Čechách, hejt. čes. Brod, 
okr., pš. Kostelec n. Č. L. (9*5 km j.), fara Sá- 
zava; 10 d., 58 ob. č. (1890). 

Drmaly (něm. Dúrrňiauťjt ves ▼ Čechách, 
hejt. Chomutov, okr., fara, pS. Jirkov (2'5fcm sv.), 
41 d , 242 ob. n. (1890'. 

Dnnek, bot., viz VitexAgnuscastusL. 

Drmy viz Stolinky. 

Dm jest hustá rostlinná pokr3rvka země, 
složená hlavně z trávy. Přirozený d. nalézáme 
na lukách, pastvinách, pasekách a v příko- 
pech; umělý d. dospívá v zahradách v}'setím 
semen různých travin a picnich rostlin. K do- 
cílení jemného d-u pro ícvětnici berou se se- 
mena nízkých drobných travin, hlavně jílku, 
kostřavy, lipnice a psinečky, k nimŽ se též 
přidává něco bílého jetele; pro hrubší d. 
ve velkých sadech odporučuje se směs semen 
travin bojínku, srhy, lipnice, jílku, smčlku a 
tomky, dále některých picnich rostlin, jako 
jetelů, lucinky, žebříčku a máty. Čím častěji 
se d. v zahradě seče, tím stává se tráva jem- 
nější a hustší; aby se d. po více let svěží 
udržel, třeba co rok z jara jej pohnojiti kom- 
postem a za delšího sucha častěji zalévati. 
Z umělých hnojiv doporučuje se slabá dávka 
ledku za pochmurného počasí. K obrubování 
záhonků, skupin květních a stromů, jakož 
i k obkládání příkrých svahů a hrobů upo- 
třebuje se pravidelně d. přirozený; za tím 
účelem loupají se na pastvinách čtverhranné 
kusy asi 4 cm silné. Takový d. klade se na 
zkopanou zpodinu a dobře se propěchuje; na 
svazích nutno plochy připevniti dřevěnými 
kolíčky. řln. 



Drnák — Drnovský z Drnovic. 



29 



Dmáli^ bot, Qnereus sessiliflora Sm., dub 
zítnni, viz Dub. 

Dnutfreo, bot» viz Parietaria offici- 
nalis L. 

DmŮMBkMf drnkačka, na Moravč gru- 
mle (í, pl.)» na Slov. drmla, brumla, malý 
podkovovitý nástroj železný, v jehož středu 
je pružný jazýček. Dá-li se nástrojek mezi 
zuby a jazýčleem se pohybuje, vyluzují se 
zvučné, ale jednotvárné tóny. Oblíbená to hra- 
čka dítek. Vek. 

2>ni«k viz Drnky. 

DrBéni neboli drnování (milířfl), pokrý- 
vání milířů, v nichž se zuhelftuje dřevo, dr- 
nem, čka, 

Dniholeo viz Drnoholec. 

Dmli (ital. Demis), okr. městečko v Dal- 
mácii v hejt. kninském, 23 km jižně od Knina 
nad ř. Čikolou a při státní dráze spljetsko- 
kninské, má 1456 ob. (1890) srbskuchorv , 
pS. a telegr. úřad. Okolí náleží k nejplodněj- 
ším krajinám Dalmácie. Vyváží se zejména 
víno, známé pode jménem »hrvaStina drni- 
ika«. D. stojí na místě bývalé liburnské Pro- 
mony, nad městečkem zdvihají se na příkré 
skále zříceniny starého hradu, který Turci po 
125 let v moci své drželi a který pak dal be- 
nátský vojevůdce Foscolo rozbořiti, když jej 
r. 1647 opanovat Na dobu tureckou upomfná 
také stará džamie a zbytky velkého vodovodu. 
Z doby benátské zachovala se tu massivní bu- 
dova někdy za kasárny slouživSf. V okolí jsou 
lože kamenného uhlí, které se v Sjevriči do- 
bývá. — Okres drniiský má 20.426 ob. Kn, 

Bmkafilut viz Drndačka. 

Hrnky, Drnek, ves v Čechách, hejt., p§. 
Slané, okr. Nové Straiecí (7*5 km sv.-), fara 
Malkovice; 43 d., 263 ob. č. (1890), poplužní 
dvory Hlína s ovčínem a Martinice. Stával 
zde hrad Martinice a dle pověsti i město 
Svidan neboSvidna, po němž jméno lesa 
se tu dosud udrželo. 

Umné viz Děrné. 

Dmoholeo, Drnholec Tněm. Dúvnholi), 
mésto na Moravě, na L bř Dyje, hejt, okr. 
Mikulov; 546 d., 26 Č., 2900 ob. n. (1880, 3045 
ob. 1890), farní kostel N. Trojice, 6tř. šk. chl. 
a 4tř. dívčí, parní mlýn, nadační panství se 
starožit zámkem, pivovarem, dvorem a cihel- 
nou, majetek Teresiana, p5., telegr., stanice 
dráhy cis. Ferdinanda <HruSo vany Břeclav). 
Ve Xn. stol. náleželo zboží drnholecké Vilé- 
movi z Kounic. Starožitný zámek na místě 
starého hradu stojící byl r. 1468 uherským 
vojskem spálen a teprve r. 1580 KriStofem 
z Teufenbachu opět vystavěn; v 1. 16 19 a 1645 
marné dobýván. 

Dmopole (něm. Dorfiffld\ ves na Mo- 
ravě, hejt., okr. Krumlov, fara Jiřice, pS. Frai- 
spice; 47 d., 263 ob. n., 20 č. (18S0, 233 ob. 
1890). itř. Sk. 

Dmov, ves v Cechách, hejt, okr., p§. 
Slané (4 km v.). faraZvoleněves: 42 d., 276 ob. 
Č. (1800), mlýn, ojpufitěné uhelné doly, alcd. 
dvůr Kich. hr. z Clam-Martinic. 

Bmovlo^: 1) D., ves na Moravě, hejt. 
Uher. Brod, okr., pS. Val. Klobuky, fara Újezd; 



94 d., 492 ob. č., 7 n. (18S0, 512 ob. ,1890), 
itř. Sk. — 2) D., ves t, při potoce Úmořír 
hejt Boskovice, okr. KunStát, fara, p5. Ly- 
sice; 100 d., 770 ob. č., 6 n. (1880, 759 ob. 
1890), ňU kostel N. Trojice, 2tř. šk., alod. 
statek, zámek, dvůr, cihelna, světoznámá to- 
várna na drátěné hřebíčky, nýtky a pod. Qui' 
dona svob. p. Dubského z Třebomyslic. Ve» 
tato připomíná se již r. 1131 a náležela pá- 
nům z Drnovic, kteří zde až do r. 1619 se- 
děli. — 3) D. farní ves t., hejt, okr., p5. Vy- 
Skov; 233 d., 1398 ob. Č. (1880, 1474 ob. 
1 8901, kostel sv. Vavřince, 2tř. Sk., íid. statek, 
zámek, cukrovar, mlýn a cihelna dědiců sv. 
p. Jana z Mundy. 

Drnovský z i>movlo, jméno starožitné 
rodiny vladycké, jež byla jednoho erbu a 
ovSem původu spány zKunStátu, liSíc se 

od nich (kro- 
mě stavu, ja- 
ko na př. Cer* 
nínové v Če- 
chách) erbem 
svým jen to- 
lik, že mělf 
za klenot nad 
helmou dvé 
rohů v (vy obr. 
č. 1229.). Pří- 
jmení své sf 
vzali od tvr- 
ze a vsi Drno- 
vic u Lys-c. 
Jakožto prv- 
ní její držitel 
z rodu toho- 
to vyskytuje 
se Jindřiclv 
2D.,kterýžiř 
jeStě r. 1360 a kromě dcery EliSky syny Be- 
dřicha (1353— 1374), Jana (1353-1407), Jin- 
dřicha (1368 kanovníka, 1376 kustoda kost 
plomúc.)f Bohuslava (1368—1391) a Smila 
zůstavil.BohuSe sloučil jmění rodinné Drnovicer 
a Crhov. Jeho snad synové byli bratří Vojtěch 
a Bohuslav, z nichž onen po r. 1419 zemřef 
a tento zůstavil zboží Drnovské synu svému 
Janovi (1437—47). Tento měl syny Bohu- 
slava Petra a Bedřicha a ti koupili roku 
1464 Rajce, kteréž odtud zůstaly předním sí- 
dlem rodu až do jeho vymření. Bedřich měF 
tři syny Bohuslava, Václava (f 1514) a 
Ctibora. Sčk. 

D. z D. Ctibor, byl nejznamenitějším 
mužem rodu svého, ale o jeho životě málo 
víme. Ač právo zemské dOkladně znal, neza- 
stával nikdy žádného vySSího úřadu a jmeno-^ 
vité nebyl ani nejvySším sudím zemským, jak 
Cerroni tvrdí, ani sudím dvorsk3'm, jak Horský 
míní. Pro znalost práva a zemských obyčejů 
markrabství Moravského byl zvolen do kom- 
misse, která na snémě Znojen^ském r. 1535 
ustanovena byla« aby o soudní a jiné zřízenf 
zemské se radila, z kterýchžto porad vySlo 
zřízení zemské r. 1535 tiskem vydané. Zemřel 
okolo r. 1543. Jméno jeho se zachovalo hlavně 
spisem, ve kterém pojednal o právě zemskén> 




C. itig. Erb Drnovských » Drnovic. 



3a 



Ďf oba -^ DrobeHř póžémků. 



\^CřejnértiVa soukřoméip' á Tiávbd dal, jak se 
e^íLvňm.vůčí pr4vu yfcfejnémů, soudcům pak 
a strainám' při áoudě zemskčnní z&cboyati jest. 
Za základ' při sj^tspvání sloužila mu ták 2vaná 
kniha Tovaf pV6|cá; avšak přičinil lecjaké opravy 
a dotýkal VSech zmén a nových zřízení^' které 
od doby sťpšáhí knihy Tovačovské (1480) na 
Moravé ^e staly.. Spis Ctiborův znám jest pod 
jménem Kniha .Dťnovskd^ kterou V. Brandl 
r. 1868 v Bťné v kritickén^ vydáhí uveřejnil. VB. 

Bohijsíav, bratť Ctiborův, zti stavil z tro- 
jího manželství nékolik synův "advé ddery; 
Jan, syn ilejstarSf, ujal asi r. 1542 Rajcfe, na 
nichž mariž.'Anné" z Žerotíná věnoval. Poné- 
vmil d^tí.po sobe nezůstavil, dědil Kajce po 
nčm bratr Bern ar t,. jenž byl od r. 1589 až 
dm amrti nejv. sudím dvorským a Isa dobrý 
hospodář zboží Jedbvflické a drahně* Vesnic 
přikoupil. Byl také přítelem a ochráncem 
Jednoty bratrské a dočkav se velikého stáří, 
zemřel r. 160.1 (manž. Anna Žabkovna z Lim- 
burkaj. Syn jeho Bohuslav, jenž se oženil 
r. 1593 s M^ndalénou Bruntálskou z Vrbna, 
zemi(el záhy ^ tak se dostalo panství Rajecké 
Jiinovi, «ynu jeho, jenž r. 1617 dne 5. čna 
povýSeh do stavu panského. Zemřel bezdětek, 
jsaposlednínx mužským potomkem vzácného 
tohoto rodp. Dědily po něm sestry Kateřina 
(vd. Héissenst^inová) a Johanka (manž. Ehren- 
fricd z Roggendorfu). — Kromě tohoto rodu 
byl na Moravě ve XIII. stol. jeSté jiný rod, 
který se tajcé z Drnovic psal a erbu čtyř střel 
éipištěmi na způsob kříže spojených užíval. 
Půvpdíště rpdu toho, který byl větví pánův 
z Náměště a ze Švabenic, byly bezpochyby 
Drnovice u Výšková. Z rodu připomínají se 
Slavibor ?.D. (1234—1256) a synové jeho 
Vilém z Náměště (1254— 1269) a Kojata 
z D. (1269—1286). . Sčk. 

Droba jest pískovec hrubšího nebo jem- 
nějšího zrna, z úlomků staršího křemitého a 
břidličného kamení povstalý spojením tmelem 
blinitokřemitým. Zvětšením zrna přechází d. 
ve slepence a přimíšením slídy v drobové 
břidly. Dby jsou obyčejně barvy světle nebo 
tmavě šedé, též nažloutlé a nahnědlé, břidly 
drobové tmavější, až černošedé. V Čechách 
tvoří d. mohutná pásma v zpodním jsiluru. Vf\ 

Dróbak,. přístavní m. v norvéžském amtě 
akershuuském na fjordu christianském, jižně 
od Christianie v překrásném okolí, s pěkným 
zálivem, který hned f jará rozmrzá a jest 
chráněn tvrzi Oskarsborgem; oblíbené mořské 
lázně, vývoz dřeva a ledu, 21 13 ob (1879). 

Drobeni nazývá se v horním úpravnictví 
rozkouskováni rud dle jejich povahy u větší 
nebo jnénSi míře. D. kovů jest totéž co zr- 
' č. granulování kovů. Čka. 

robini poxemků. D-m či dismem- 
p. označujeme úkaz dvojí, a to: i. že 
iijfcím dělením pozemků klesá výměra 
vých pozemkových parcell. a 2. že od- 
n jednotlivých pozemků klesá výměra 
', které patří k jedinému hospodář, 
prvějšího způsobu jest z příčin ho- 
ch úkazem nepříznivým, poněvadž 
ni na ' malých parcellách následkem 



zvýšerté potfeby povozů, ztrať času a častého 
dohledu vyžaduje, nepoměrného tiákladu vý- 
robního, 'dále' ipůšóbujé Velké ztráty půdy po- 
třebou n^ezí, které zase jsou. skrýší pro polní 
š)cůdce, na př. myši a j,^ aponěyadž zejména 
nerovné hranice jsou ^drojem nepřetržitých 
sporů mežr souisedy. Starší zákonodárství 
v některých népiecícých zemích hledělo to- 
muto zp-ůsobu ď. selského majetku zabrániti, 
ustanovujíc pevnou výměru, pod kterou vý- 
měťa' jednotlivé parceUy nesm.ěla klesnouti 
(n^př. Hessy^Nassavskó). Prostředek tento se 
všalc neosvědčil; vhodná výměra parcell sou- 
visí 8 extehsivnějSfm lieb inteftsívnějším způ- 
sobem hospodářství polního, • a ježto toto se 
mění,, nemůže zákonem pevně určená mini- 
mální výměra vystihnouti změny, které ve 
způsobu hospodaření se výsky tOjí. Novější 
hospodářství snaží se zabrániti tomuto d., 
{^odporujíc scelování Či kommašsáci sel- 
ských pozertíků. . 

Důležitější vyznáni sociálněhospodářský 
má d. p.. pokud vyrozumívá se tímto ozna- 
čením úkaz, že následkem odprodejů klesá 
výměra pozemků náležejících k jednotlivým 
statkům. Pokud menší se tato výměra půdy 
náležející k latifundiím (rozsáhlým velkostat- 
kům), má zjev tento v ohledu sociálním pří- 
znivý účinek, ježto roztříštěním takového 
v jednotlivý celek spojeného majetku pozemko- 
vého poskytuje se možnost zříditi větší počet 
statků střední velikostí a rozmnožiti t^k počet 
ipříslušníků sťředního stavu selského. Menšili 
se tímto způsobem výměra středních statků 
selskýchf nelze považovati to jen potud za po- 
vážlivé, pokud zmenšení výměry půdy k jedno- 
tlivým statkům náležející vyvoláno bylo do- 
konalejším způsobem hospodaření na této půdě. 
tak že úbytek co do rozsáhlosti statků se vy- 
rovná zvětšeným výnosem půdy. Jakmile však 
klesání výměry děje se" rozsáhlejší měrou, jest 
zjevem sociálně i hospodářsky nebezpečným, 
ježto ohrožuje sq tíni existence středního 
stavu selského. Proto hledalo a hledá zákono- 
dárství prostředky, jak tomu zabrániti, a z té 
snahy zákonodárné vynořila se t. zv. otázka 
svobodné či obmezené dělitelnosti 
pozemků. Praktické rozluštění této otázky 
cestou zákonodárnou působí proto velké ob- 
tíže, že stojí v příčině této proti sobě pro- 
tivy zásadní. Přívrženci obmezené dělitelnosti 
žádají, aby vlastník selského statku byl ob- 
mezen v disposičním právu se svým statkem, 
odůvodňujíce to tím, že za plné volnosti do- 
volující hospodáři nakládati svým statkem libo- 
volně je tu neustálé nebezpečí, že hospodář 
této volnosti v dobách tísně nebo při nedo- 
statku prozíravosti zneužije, že odprodá od 
statku poznenáhlu pozemky, nebo že statek 
zadluží a vyvolá tak exekuční prodej jeho. 
Naproti tomu tvrdí přívrženci svobodné děli- 
telnosti, že jedině za platnosti plné svobody 
v nakládání majetkem pozemkovým docílí se 
v hospodářství nejpříznivějších výsledků, že 
hospodář sám nejlépe dovede posouditi, je-li 
rozloha jeho pozemků v přiměřeném poměru 
ku kapitálu a k pracovním silám, kterými 



Drobidlo — Drobisch. 



*l 



vládne. Zákonodárný stav n^néjšf spočívá ne]- 
%nce na zásadč svobodné dělitelnosti pozemků. 
Ve Francii odstranil obmezení dčlitelnosti 
Itozemků Code Napoleon, v Némecku v ze- 
mích pruských %talo se tak edikty zemédčl- 
skýmt z r. 1807 a i8íi. V Rakousku trvala 
obméxeiií majetku selského až do let 186S— 70 
• v Čechách dor. 1869 nesměla výměra statku 
klesnouti pod 40 měřic). Nejnověji však sle- 
dovati lze v zákonodárství v jednotlivých ně- 
meckých státech částečnou reakci proti plné 
svobodě v nakládání selskými statky; zvlá- 
itě má zabráněno býti, aby střední stav sel- 
ský nebyl oslabován při dědičné posloupnosti 
buď tím, že dědicové rozdělí se o statek, nebo 
tím. že majitel statku odkázat statek tento 
jednomu z dědicfl, uložil mu ale při tom, aby 
vyplatil spolúdědicAm dědické podíly v takové 
Výti, která odpovídá okamžité ceně statku, 
zpAsobuje vSak novému majiteli taková bře- 
mena, že se na statku nemůže udržeti. To 
jest tendence zákon& o t. zv. právu nápad- 
nic kém, které bvly vydány ve většině států 
fiémeckých. Podobný směr pozorovati lze také 
y Rakousku v zákoně ze dně i. dubna 1889 
^ 52 r. z. zavádějícím zvláštní předpisy o tom, 
jak má býti rozděleno dědictví při rolnických 
usedlostech střední velikosti, jehož platnost 
závisí na doplnění zemským zákonodárstvím. 
Připomenouti sluší, že zákonodárství týkající 
«e svobodné neb obmezené dělitelnosti po- 
zQipKů patří u nás v působnost sněmů, nikoliv 
v působnost říšské rady. Fr, 

* Drobidlo (něm. Quetsche) nazývá se v hor- 
ním úpravnictví stroj, jímž se nerosty drobí. 
'. ]>robllka (Backenquetsche), stroj ke dro- 
bení kamene a jiných kamenitých látek, obyč. 
na drobný štěrk. Čka, 

I>ro1llsoli:l)D.MoritzWilhelm, filo- 
sof a mathem. něm. ('*' 1802 v Lipsku), studo- 
val a r. 1824 habilitoval se na lipské universitě, 
r. 1826 stal se mimoř. prof. filosofie a řádným 
proL mathematiky, r. 1842 i řádným prof. 
nlotcfie. R. 183S— 47 Činně účastnil se reor- 
ganisace veřejného školství v Sasku, a dal 
první podnět k založení Král. saské spol. věd 
(1846). R. 1868 ftložil professuru mathematiky, 
ale professuru filosofie podržel, ač od několika 
let již nepřednáSÍ. Při slavnosti své padesáti- 
leté ročnice professorské (1826—76) vyzna- 
menán byl titulem tajného dvorního rady a 
posud tráví v rodišti svém vysoký svůj věk. 
•Z mládí už stejnoměrně jsa váben k mathe- 
matice i k filosofii, snažil se D. mathematiku 
pojímati a vykládati s filosofickou důkladností 
a zase na záhady filosofie přenášeti ducha 
mathematické jasnosti a přísnosti, aniž smě- 
Ao\'al obé vědy. Tento směr jeho vzbuzený 
Lichtenberf^ovými a živený Kantovými spisy 
došel později svého určitého vytříbení stu- 
diem spisů Herbartových, v nichžto D. shledal 
ducha exaktního badání, přísnost v určování 
a vyvíjení pojmů, spojené s pečlivým* přihlé- 
dáním ke skutkům zjištěné zkušenosti*. D. ujal 
se nauky Herbartovy, upozorňoval na ni. vzdě- 
lával a Šířil ji živým slovem i písmem, tak že 
ji zjednal hojnějšího uznání a správnějšího 



ocenění, a že jeho p&sobením universita íípsVá 
stala se čelnou štěpnicí její. D. v každé knize 
o dějinách filosofie uvádí se jakožto nejpřed- 
nější Herbartovec. Nemohouce rozbírati jeho 
rozsáhlou činnost literární, klademe sem výčet 
jeho spisů: TTieona aualyseos geometricae 
prolusio (1824); Grund^uge der ebenen nnd 
kóvpevlichen Trigonometrie (1825); De rf»*a 
Lunae figura observationibus determitiauda dis- 
quisitio (1826); úvaha o Herbartově psycho- 
logii (1828); úvaha o Herbartově metafysice 
(1820); Pliilologie nnd Mathematik als Gegen- 
stánde des Gymnasialunterrichts betrachtet 
{1832); Ober mathem. Didaktik (18^2); Beitrdee 
^ur Orientierung uber Herbarts System der 
Philosophie (1834); Grund\úge der Lehre vart 
den hóltern numerischen Gleichungen (1834); 
Seue Darstellnng der Logik (1836, 5. vydání 
18S7, ke studiu vlastní logiky nejlépe se hodí, 
i předmluvy jsou významné a velmi poučné); 
Qnaestionum mathematico-psychologicarum spe* 
cimina I.— V. (1836—39); Grundlehren der Re- 
ligionsphilosophie (1840, kterýžto spis zvláště 
důležitým se ukázal, an zahájil jednání o filo- 
sofii náboženství v duchu soustavy Herbar- 
tovy, o čemž pracovali dále Taute, AUihn, 
Thilo, Flúgel, Schoel a j.); Empirische Psycho- 
logie (1842); Blick auf die philos, Zust^nde der 
Gegemvart (1845); Ober die mathem, Bestim- 
mung der musikalischen Intervaile (i8^6); Dis- 
quisitio mathematico-psychologica de perfectis 
notionum Complexibus (1846); Erste Grund- 
lehren der mathem. Psychologie (1850); Ober 
musikalische Tonbestimmung und Temperatur 
(1852); Ober die Stellung Schillers ^ur Kan- 
tischen Ethik (1859); De philosophia scientiáe 
naturali insita (1864); Die moralische Statistik 
und die menschliche Willensfreiheit (1867); 
Untersuchungen uber die versch. Formen des 
Hexameters bei den griech.^ róm, und deut- 
schen Dichtem (1866); Ober die Fortbiídung 
der Philosophie durch Herbart (1876); Kants 
Dingean sich undsein Erfahrungsbegriff {iSS$). 
Konečně řada článků v listech periodick^xh, 
•Zeitschrift fur Philosophiec (Fichte), »/eit- 
schrift fur exakte Philos.*, v Poggendorfíových 
Annalech, ve spisech Král. saské společkiosti 
věd a j. Dd. 

2} D. Karl Ludwig, hud. skladatel ném. 
(* 1803 v Lipsku — t 1854 v AugSpurce), 
kromě v rodišti svém vzdělával se hudebně 
i v Drážďanech, Praze, ve Vídni a v Itálii. Jsa 
pak od r. 1826 učitelem hudby v Mnichově 
a od r. 1837 ředitelem kůru v evang. chrámě 
v Augšpurce, věnoval se studiu hudby církevní 
a sám v oboru tom pilně skládal. Z jeho více 
než 100 mší, requií a menších skladeb ko- 
stelních většina vydána tiskem. Dále složil 
oratoria: Bonifacius {182^); Des Heilands letíte 
Stunden a Moses auf Si na i. 

3) D. Gustav 'Iheodor, spisovatel něm. 
('^ 181 1 v Drážďanech — \ 18S2 t.). Působil 
při různých časopisech, zvláště při »Dresde- 
ner Presse«. a vydal mnoho operních textů, 
spisů pro mládež, básní a povídek, které pro 
zdravý humor a prostonárodní sloh došly ve- 
liké obliby a rozšíření. Jsou to: Leipiiger Tage 



32 



Drobivost kostí — Drogheda. 



nnd Náchte (Lipsko, 1842); Paul Gerhavd 
(t., 1842); Humoresken u» Satiren (t., 1844^; 
Aut yoUer Brust (t, 1844); Kunterbunt (Dráž- 
cfany, 1862); Bunte Glasuren (t., 1S63I; Fúr 
Welt und Her^ (t., 1868); Humoristisdie Vor- 
lefungen (Berlín, 1864) a j. S H. Margraffem 
vydal: Hausschat^ deutscher Humoristik (Lip- 
sko, 1858—60, 2 sv.). 

DroMvost kosti (osteoporosis) jest zřid- 
nuti tkané kostěné následkem zánétlivých 
aneb atroíických processQ. Kosť jest řid^i, 
daleko lehčí, houbovitá a někdy i drobivá. Hva, 

Drobná válka, guerilla, jest zpQsob bo- 
jování tlupami menšími, ale zvláště odhodla- 
nými, chrabrými a otužilými, spravovanými 
vůdci vybraně důmyslnými a ráznými v území 
hlavně hornatém, porostlém, prorvaném, ba- 
žinatém anebo jinak vůbec málo schůdném, 
kde nepříteli nelze rozvíjeti veškery síly své. 
D-nou v-kou velmi platně se uhranují menší 
zástupy vojskům mnohem četnějším a to méně 
velikými a rozhodujícími bitvami než stálým 
znepokojováním, ohrožováním spojidcl: že- 
leznic, mostů a pod., zvláště v týle nepřátel- 
ské armády, přepadáním v boky nebo do 
zad, záskoky a záludími, útoky na ne- 
přátelské dopravy potravin, střeliva, zbraní 
a jiných potřeb a tak zemdlením a unavo- 
váním. V d-né v-ce obyčejně vedené slabším 
soupeřem namnoze sbory dobrovolnickými na 
obranu vlasti jest hlavní věcí, aby vůdcové a 
vojíni znali důkladně území, mžikem se shlukli 
na útočnou výpravu a vykonavše ji se roz- 
prchali po kraji v těsném souhlasu s obyva- 
telstvem. Skvělé příklady d-né v-ky podávají 
nejČastěji v bojích občanských vzbouřenci 
proti státní moci, jako v Čechách za válek 
selských, ve Španělsku Karlisté ve druhé 
třetině XIX. věku, Srbové a Rumuni 1848 
proti Uhrům, jihoslovanští Hajduci za 
všech dob nového věku proti Turkům a 
konečně franc-tireuřive Francii 1870—71 
proti Němcům a j. FJ/. 

Drobné peníze viz Peníze. 

Drobnic Jozef, spis. slovinský (* 1812 
u sv. Emmy n. Sotlou — f 1861 ve Štýrském 
Hradci). Vystudovav v Celji a Celovci gymn. 
a bohosloví, byl kaplanem do r. 1849, na to 
gymn. učitelem v Celji, po nějakém Čase pak 
vychovatelem ve Vehovarově ústavu v Terstu. 
Churavé delší čas vrátil se do své otčiny, 
kdež ve St. Hradci od r. 1857 na pymnasiu 
učil slovin&tině. Přispěním prof. Mazuraniče 
v Záhřebe sestavil Ilirsko-něm.-tilianski réčiiik 

Ínákl. Matice Ilirské z Záhřebe 1846—49). 
i, 1850 založil v Celji list ^Slovenska Čbelica<. 
jenž po 3 měsících zanikl. Po něm vycházel 
v Celovci od r. 1850—53 jiný jemu podobný 
•Slovenska Bčela«. V Terstu vydal D. r. 1858 
Slovensko-nemskotaljanski i taljanskonemsko- 
Movtnski besednjak a v Celji r. 1850 a 1859 
několik divad. her z němčiny přeložených. Lo. 
Drobnitko viz Nonius. 
Drobnjaoi, plémě černohorské, sídlící na 
if straně Durmitoru v horské, chladné pří- 
^ u počátku řeky Pivy. D., počtem asi 
duši, jsou lid bojovný, který dlouho byl 



na pomezí mezi Černou Horou a krajinami 
Turkům poddanými ^viz Čengiči), při tóra 
mysli Čilé, vtipné a veselé; zabývají se pa- 
stýřstvím. hlavně chovem ovcí, pročež každá 
ves má svůj »katunc (salaš) k pastvě. Hlavnf 
osada jsou Šavnici. První zmínka o D cích je 
ve XIV. stol. Spatřují se stopy hradů, starých 
cest a mostů; rozhledem do krajiny ovládá 
velikolepý Durmitor, pod jehož svahy lež! 
četná jezera. KJk, 

Drobnohled v. Mikroskop. — Drobno- 
hledný výzkum viz Mikroskopický vý- 
zkum. 

Drobnokvět, bot, viz C o r r i g i o 1 a 1 i t o- 
ralis L. 

Drobnomalba viz Miniatura. 

Drobnomér viz Mikrometr. 

DrobnooSky viz Capsidae. 

Drobovloe, Doubrovice, Dobrovice, 
ves v Cechách, hejt., okr., pš. Čáslav (2*5 km 
již.), fara Potěhy ; 62 d., 523 ob. Č. (1890), mlýn, 
cihelna a pískovcové lomy. — Stávala zde 
tvrz (dosud říká se na »Hradištic), která, když 
tu vystavěn klášter řádu Německých rytířů, 
přešla v držení řádu toho Klášter sám zbu- 
dován v prvním 2oletí XIII. stol., záh^ hojnfi 
nadán pozemky a různými dávkami a Jati 
z Polné vystavěl řádu při klášteře kostel P. 
Marie. Klášter vzal za své ve válkách husit- 
ských a D. se zbožím klášterním prodány 
r. 1458 ryt. Jetřichu Chlumeckému, za jehož 
doby klášter, kostel i tvrz do základu roz- 
bourány a později připojeny k panství tupá* 
delskému. Srv. Henrich, D. (Zpráva mu8« 
spolku »Čáslavská Včelac oa r. 1886—87). 

Drobovlk^ ruské staré dělo, podobné hu- 
sitské houfnici a píšťale, od nichž však uvnitř 
lišilo se tím, Že mělo komoru ku konci za- 
ostřenou. Metali z něho hlavně kameny zdrob* 
nělé a odtud jeho jméno. Zdokonalené polním 
zbrojmistrem hr. Suvalovým, obdrželo pak 
jméno jedinorog. Proslulé obrovské dělo 
v Moskvě na Kremlskéra náměstí zvané 
car-puSka rovněž jest d; — Tak se také 
nazývaly ručnice nedlouhé se Širokým roz- 
trubem, s vnitřkem rýhovaným, x nichž velmi 
dobře střílely se broky (drob), JTk. 

Drobýiek, bot., viz Centuncalus mi- 
nim us C. 

Drog^den, čásť úžiny Sundské mezi dán- 
skými ostrovy Amagerem a Saltholmem. pro 
značnou hloubku svou od lodí nejvíce užívaná. 

Drog^et (chagrin, satinet, groguet.druggit)^ 
vzorkovaná tkanina hedvábná, při níž zvlášt- 
ním způsobem docíleno jest stejnoměrného a 
jednoduchého vzezření. Mimo to šlovou d. též 
látky z česané vlny nebo částečně z Česané 
příze, Částečně ze lnu zhotovené, nebo též 
zcela bavlněné nebo lněné tkaniny. JJd, 

Drog^heda, město na hranicích hrabství 
louthského a meathského v Irsku, na příkrém 
lev. bř. ř. Boyne, 5 km před jejím ústím do z á- 
toky Droghedské vlrském moři, na žel. trati 
dundalk-dublinské, sídlo katol. arcibiskupa, 
má 4 kostely, 3 kaple, 7 klášterů, soud, ne- 
mocnici, chudobinec, divadlo, věznici, kasárny 
vojenské, tržnici na obilí a na plátno, vysoký 



Drogista — Droit. 



33 



|elezni£nf- most/yeliký vodovod, přivádějící 
deríné 4 mtll. litrů pitné vddy, výrobu plátna, 
bavlněných látek, tabáku, mýdla, svíček, strojů, 
piva« obchod s obilím, moukou, dobytkem a 
s usněmi a 12.2^97 ob. (1881). D. jest z nej- 
starších míst irských, již z dob sv. Patricka, 
který tu kláSter založil; r. 1649 bylo od Crom- 
welta dobyto a obyvatelstvo skoro všechno 
pobito, k. 1690 zvítězil til Vilém III. nad 
Jakubem II., a paměf toho hlásá obelisk nad 
fekou postavený. 

Drogilsta, obchodník s drogy. 

Ihrogy (z holland.), suroviny z fíSe živo- 
čiSstva, rostlinstva i nerostti, které slouží za 
lékv, nebo z nichž léčivé praeparáty se vy- 
rábéjí... Jd, 

Drohnlts viz Drhonice. 

DroholiySy město v Haliči na ř. Tysmě- 
nici a na dněstrské žel. trati chyrów-stryjské, 
místo klimatické, sídlo okr. hejtmanství a okr. 
soudu, má pěkný katol. kostel Ve slohu go- 
tickém, kláíter basiliánský, starobylou rad- 
nici, synagogu, vySší reál. gymnasium polské, 
hornickou a průmyslovou Školu, zámek, solný 
pramen o ^^\'^ soli, z něhož se již od XIV. st. 
vyváfením dobývá sůl varná, Čištění petroleje, 
výrobu oleje, paraffinových svíček, plátna, 
brnčífského a koženého .zboží; obchod s do" 
bytkem a obilím, v okolí .prameny petroleje 
a 17*784 ob. (1890 obec), z nich skoro polo- 
vina židů. — V drohobyčskcm hejtman- 
ství žije X19 226 ob., v okr. 75.642 ob. (1890). 

Drohovyftt, ves na Ďnčstru v židačov- 
ském okresu v HaliČř s pověstným ústavem 
pro sirotky a chudinu, jejž r. .1343 založil 
hr. Skarbek, věnovav na jeho vydržování dů- 
chody z tak zvané skarbkovské nadace, t j. 
z.-realit oceněných skoro na 3 milí. zlatých. 
V. ústavě má celé- zaopatření 400 zchudlých 
osqb obého pohlaví a 600 sirotků, kteří zde 
navštěvuji čtyřtfídní školu a podle nadání 
jednotlivce v dílnách ústaVŮ se vyučuje růz- 
ným řemeslům; Po vyučení .poslouchá každý 
ještě 2 léta předmět]^ theoretické. Řř. 

Brookendorf viz Drochy. 

Droohy, T^r.óchy (něm. Drochersdorf), 
ves v Čechách, hejt., okr. Kaplice* (4*5 km jíz.)» 
fara Rychffov n. M, pS» Dvořiště Dol.; 18 d., 
66 ob. n. (1890), sam. Jeschkermůhle. 
. Drolt ídr6iL|, francé, právo. — D écrit 
|ekrí], právo psané* zákonné, pocházející 
od moci zákonodárné ve státě v protivé k d. 
coutomiér [-kutymié], totiž k právu obyče- 
iovému. Rěením d. écrit vyrozumívalo se 
druhdy zejména právo římské. — D. d*épave 
l*páv|. právo přivlastniti si věci pána nemá* 
jfcí, jmtépvitě zaběhlá dobytčata a věci mo- 
Áem' na břeh pfiplavené .(<^. maritime). Právo 
toto příslušelo dříve ve Francii- vrchnostem 
pozemkovým ohledně jejich území. Roos, •— 
V prAvu finančním sluly různé dávky 
mimořádné, zaváděné ob čas králi d-s ca- 
suels [-kazyelj. — D-s uniformes byla 
společná cla zavedená Colbertem pro jedno- 
tlivá celní území francouzská pro některé 
druhy zboží r. 1667 ; vedle toho vybírána v pro- 
vinciích zvláštní místní cla, d-s locaux 

Ottfhr SlOTiifk fitaOnf, tv, VIII. 13.10 1893. 



[-lokój, jež zrušena r. 1790 a nahrazena ta- 
rifem jednotným {tarif uniformě). — D-s réunis 
[•reyníj sluly za konsulátu a prvního císař- 
ství různé dané nepřímé, jimiž nahrazeny 
dávky zrušené za veliké revoluce, zvláště spo- 
třební dané z nápojů, tabáku a karet; správa 
jejích byla společná; za restaurace zrušeny, 
av^ak zavedeny opět brzy pcde jménem con- 
tributions indirectes. red. -— D. de 
statistique, dříve též d. de balance í-láhs| 
(vážné), poplatek statistický mající tvořiti čá- 
stečný ekvivalent nákladů vzcházejících státu 
tím, že správa celní k účelům statistickým 
zjišťuje počet, množství, váhu, druh, původ a 
určení veškerého zboží jdoucího přes hranice 
tím neb oním směrem á bez rozdílu, zda zboží 
dotyčné clu jest podrobeno čili nic. Poplatek 
ten bývá zván téi clem statistickým. Ve 
Francii (zákon z 22. ledna 1S72) činí d.tle 
statistique 10 centimů z každého kusu zboží 
9 obalem anebo z každé tuny zboží bez obalu; 
Předměty určené pro výstavy jsou poplatku 
toho prosty. Toto d. vyneslo ve Francii r. 1892 
asi 7'/3 mill. franků. Podobný poplatek za- 
veden jest také v Německu (zák. z 20. čce 
1879), pak v Uhrách a ve Švýcarsku. — D. 
fixe [fix I nebo také v novější době d. déter- 
mine, pevná dávka tvořící čásť franc. daně 
živnostenské {contvibution des patentes; pa- 
tente = list Živnostenský), jejíž pohyblivou 
částí jest d. pr opor ti o nnel (dávka poměrná . 
Cont. d. pat. zavedena byla zákonem ze dne 
2. bř. 1791, na to zrušena zák. z 21 bř. 1793 
a obnovena opět zák: ze 4. Thermidoru 111. 
(22. čce 1795). Po různých změnách, z nichž 
nejdůležitější stala se zák. z 25. dubna 1844, 
upravena byla tato daů posledně zák. ze dne 
15. čce 1880. D. fixe stanoveno jest 3 tabellami 
i4, Bj C, jež jsou částí zákona. Tabella A ob- 
sahuje všechny živnostníky nezahrnuté v ta- 
bellc ^ a C a jest rozdělena na 8 tříd obje- 
mových (dle rozsahu živností) a 9 tříd míst- 
ních dle počtu obyvatelstva ve stanovisku té 
které živnosti. Prvou třídou místní jest Paříž, 
druhou města s více než 100.000 obyv., po- 
slední pak místa s méně než 200 ob. D. fixe 
prvé třídy objemové Činí v Paříži 400 franků, 
v poslední místní třídě 35 fr.; d. fixe 8. třídy 
objemové obnáší v Paříži 12 fr. a v poslední 
třídě místní 2 fr. — Dle tabelly B platí se 
d; f. ze živností zvláště zákonem vytčených; 
jmenovitě sem spadají obchody bankovní, do- 
pravní, zprostředkovací, pojistné a j. — D. f. 
stanovené tabellou B skládá se však ze 2 částí, 
pro každou totiž sem náležitou živnost vy- 
tčeno jest jednak několik sazeb dle počtu 
obyvatelstva {taxe déterminée), jednak platí se 
z každého živnostenského pomocníka přesa- 
hujícího počet 5 zvláštní dávka, zvaná taxe 
variablc, V tabelle C, rozdělené na 5 sekcí, 
zahrnuty jsou živnosti, pro něž lidnatost je- 
jich stanoviska jest nerozhodnou, jako huti, 
továrny, podniky akciové, obchody podomní 
a p. D- fixe stanoveno jest dle různých o ob- 
jemu živnosti svědčících známek, jako na př. 
dle počtu dělnictva, strojů, kotlů, vřeten a j. 
Kromě d. fixe stanoveného dle zmíněných tří 

3 



u 



Droitwich. 



tabell platí každý Živnostník t. zv. d. pro- 
portionnel, určené jistým zlomkem nájemné 
hodnoty místností živnostníkem užívaných. 
D. prop. kolísá mezi '/,, a *'f^^ a stanoveno 
jest zákonem rfizné pro jednotlivé svrchu uve- 
dené třídy a sekce. Poslední 4 třídy místní 
7. a 8. třídy objemové tabelly A jsou od d. p. 
osvobozeny. Živnosti řečené liberální (archi- 
tekti, advokáti, zubní lékaři, lékaři, ranhojiči, 
zvěrolékaři, odhadci, soudní písaři, soudní vy- 
konavatelé, civilní inženýři, zmocnénct při 
soudech obchodních, majitelé ústavA vycho* 
vávacích) osvobozeny jsou od r. 1850 od d. f. 
a podrobeny pouze d. prop., jež činí ',& ná- 
jemné hodnoty bytu. Od dané živnostenské 
jsoa v&bec osvobozeni mezi jinými tito živ- 
nostníci: umělci výtvarní, pokud jediné své- 
výrobky prodávají, pomocnice při porodp, re- 
daktoři, herci, spořitelny, vzáj. poji§ťovny»obch. 
příručí, dělníci i když pracují ve svém obydlí, 
avšak bez pomocníků (vyjímajíc vlastni dítě), 
vdovy provozující živnost s jediným pomoc- 
níkem svého muže atd. — Počet osob podro- 
bených dani živnostenské činil ve Francii 
roku 1791 659.715, nyní pak obnáší přes 
1,600.000; výtěžek by) r. 1820 22 milí. fr., 
r 1892 více než 113 '/« milí. fr. — D. fixe na- 
zývá se též druh pevného poplatku z práv- 
ních jednání, d. ďenregistrement [-dáil- 
režistrmio)], kterýžto poplatek byl spolu s Uzv, 
d. proportíonnel, poplatkem poměr- 
ným, zaveden již zákonem ze dne 22.Pni- 
mairu VII.^ k těmto pak dvěma druiffim při- 
stoupil zák, z 28. ún. 1872 9pevný stufl^ovaný 
poplatek*, d fixegradué ['^yé). D. prop, 
vyměřované dle hodnoty předmětu stíhá- jed- 
nání převodní, d. L grád. některá • zvláité 
zákonem vytčená, d. f. pak většinu všech 
ostatních neosvobozených jednání. Právní jed- 
nání zákonem nevytčená a neosvobozená vý- 
slovně podro- 
bují se poplat- 
ku dle analo- 
gie, — Srov. 
Vignes. Třai- 
C it3o. lé des impóts 

DrNerie «Jtrom«hké (PaříŽ, 188Ó); 
'*"'*•• Hock,DieFi. 

nanzverwal- 
tung Frank- 
reichs(Štutg, 
1857); Kauf- 
mann^ Die Fi- 
nanzen Frank- 
reichs (Lip- 
8k3, 1881). 

V právu 
mezinárod- 
ním jest d. 
de visitě či- 
li d. de re- 
cherche [-de 
vizit, de re- 
šerši, právo 
nr o hlídky příslušející stranám válčícím ohle- 
A k lodím neutrálním za tím účelem, aby 
tno bylo, nevezou-li kontraband, nepřá- 




telské osoby nebo majetek «tát(i nepřátelského. 
Právo toto jest již známo sbírce zásad mezi- 
národního práva námořního, zvané >Conso- 
lato del mar< z XIII. 
nebo XIV. století. 
Prohlídka koná se 
na všech lodích kro- 
mě válečných, a vy- 
konati ji mfiže veli- 
tel lodi válečné nebo 
lapací,pokud posled- 
nější k tomu zvláště 
jest zmocněn. Loď 
chtějící vykonati d. 
de visitě, zastaví do- 
tyčiHm loď ranou 
dělovou {coup d€ se- 
monce, coup ďasstť 
rance) a vyšle na 
loď oddělení muž- 
stva 8 dfistojníkem, 
jenž především pro- 
hlédne lodní listiny, 
totiž list sekerní, se- 
znam mužstva, lod- 
ní denník, konose- 
menty o zboží a j. 
Loď odporující pro- 
hlídce, vezoucí ne- 
přátelské oaoby ne- 
bo majetek státu 
nepřátelského nebo 
kontraband, odchý- 
livší se od povod- 
ního směru plavby, 

pebo loď, jejii listi- ' t « ■ 

ny kiejspu v pořád- 
ku, propadá zabavení) o jehož správnosti roz- 
hoduje lapací soud onoho státu, jehož loď za- 
bavení provedla. ^ Roos, 

O. de rcfuge [de re(ýž], právo úto- 
čiště, přísluší lodím v době námořního, ne- 
bezpečí, lodím prchajícím před nepřítelem 
pebo kapéřeoK Právem tím mohou se utéct 
do přístavů, kde se jim musí poskytnouti po- 
moci, pokud nebezpečí trvá. Právo útočiště 
sluší rozeznávati, od vlastního práva asyl- 
ní ho, dle kterého se mohou lodf utéci do 
přístavu mocností neutrálních, 9hy zde kotvily, 
pokud jejich bezpečnost vyžaduje, při^ čeini 
povinny jsou zachovávati mír ke všem i k ne- 
přátel&m, jsou-li v přístave, nedoplAovati a ne- 
sesilovati své posádky, nerozmnožovati aniž 
sesilovati své dělostřelectvo, obrnění a vý- 
zbroj. Asylu nesmí se zneužiti k vyčíhánf ne- 
přítele. Přístav nesmí se opustiti před uply- 
nutím 24 hodin od vyplutí lodi nepřátelské, 
která asylu užívala; nesmí se snažiti učiniti 
kořisť násilím ani uskokem v obvodu neutrál-' 
ního territoria; nesmí se v asylním přístavu' 
prodávati kořisf, o které nebylo kořistním 
soudem rozhodnuto. Sg, 

DroitWioh (drojtičl, město v angl. hr. 
Worcesteru na řece Salwarpe a na žel. trati 
worcester-birminghamské, má 3 kostely, solný 
pramen, ze kterého vypařováním dobývá se 
súl, průplav k ř. Sevcrnu a 4021 ob. (1891./ 




ó. tsai. 

Drólerie KUmaĚštké 




Dróle — Dróme. 



S^ 



]|fdl« [dról|, fmnc*, veselý, žertovný, 
ttvermčivý. 

M^Tie [droirí], veselost, bujné čtve- 
iL — O. v malířstvi jsou drobné Icr 
\ výkresy v miniaturních rukopisech, přeď 
•tftvojíci Ttztté netvory sestavené z t&^XÍ lid- 
tkýcli « řvífecích* Bvvaji to ostré satiry na 
iiirot bUkupůf mnichů a jiných vysokých 
hodno^tif 6 : jindy míVaif pouze zábavný dčel. 
Zvíilté ' tsy oplývají d-mi« 

čehož IV 11 jest Jaroméfská 

bihhc r Ccskcnj niUJiCLi v Praze, z níž podá 
víme čtyti ukázky (viz vyobr. Č, 1230, až 

DroUtBir Marlinr malíř franc, í* 175Z — 
I17 v P:iříři maloval ve způsobe mistrů 
Bd«l i dovedné různé výjevy ze 

tnt\. i, zvlitóté domácího; k nej- 

l&pSsn jeh^i pracím náleží Vnitřek kuchyni 
¥ LottvrtL — Jeho ayn O. Michel Martin 
t7S6 — f 1H51K žák Davidův, maloval hi- 
toiické olirazy a podobizny; hlavní jsou dva 

a v Louvrů a velká komposice Krista 
itvajího ve chrámě se zákonntky. Ntél 
láky a jeho ^Hv na mladší generaci byl 

fec. ípoiiofřoc, béhoun), též 
em I CasuaridŮ. Zobák má 

LrálL, ., , . „,iovaný; veliké nozdry jsou 

|iokf)rty koií, béhák silný, noha tříprstá 5e sil- 
— * — ' drJpv: křídla bez perutí, ocas bez per 
( krk jsou lyséf pef i dlouhé, 
nkové. Jediné dva druhy 
í mezeny jsou na Attstralii, 1. D. Kovae* 
Hae jeal 3 m vysoký, mdle hnédý, 
~ fnilý, na vrchu temnější, ve zpod 
místa lysá na hlavě a krku modrá. 
>bí' ; odél temné pruhovaná. 

by i_ vSude v Austrálií a 

nlciiosuovrLtt tiojný, od bělochů v5ak 
J více do puMých rovin zaháněn Volný 
Fiřvol jest málo znám» ale liíí se od pštro- 
sího. Emu hodí 
se nejlépe z běŽ* 
ců do zajetí a 
k eavedcní do I 
parků, kdež f^e \ 
irořmnožuje.Sa 
mec sám sedá na 
vejcích temné* 
zelených, brada 
vičnaté drsných, 
z nichž v 58 
dnech líhnou bq 
mláďata; tato ve 
dvou létech do- 
růstají. — 2. D. 
irraratusBtnncX, \ 
Druh tento jest 
mnohem vzác- 
nějÍ! předešlého 
a 21 ' í a 

záp ra- 

Hc. — i rcu aruh 
O* aíer iil na 
tOolcftofm, byl viak již na počátku 



Éňbk. 






DrOdDQ [dróm], za starověku Druna, řeka 
118 km dl. v jihových. Francii* přítok Rhónu» 
náleží celá de- 
partementu dle 
ní nazvanému, na 
jehož vých* hra 
nici vzniká vDau* 
phincjských AI* 
pach, 4 km na* 
de vsí Valdróme 
(S59 frt), pod 44* 
31* s. 5, Tvoříc 
několik jezer te- 
če až k Die (4oo»;i) 
na sev.-záp,, pak 
na západ ( 10 Arm), 
na jih (8 km) a 
dále opét na zá- 
pad kolem města 
Cresiu až k ústí 
svému (93 m) pod 
Lavoultem. Vté* 
kají do ni s pra- ^ '*J3' 

vé strany Bez Drólerit 1 Jaroméř»ké 

(23 km) a Gervan* 
x\c{^okm\ s le\ié 
strany Roanae 
{34 km). 

Dle řeky té 
nazván dróme- 
ský departe* 
ment, jenž utvo< 
řen jsa z části 
dolní Dauphíneje 
a z malé částí 
Provence hrani- 
čí s dcpartemcn 
tem Isére, Hau- 
tca-Alpes, Bas- 
ses-Alpes, Vau- 
tlusc a Ardcchc 
a zaujímá 6560 
^"i^sc3o6.4i9ob. 
(iSgiř. V obvodě 
jeho <45oífm) na- 
lézá se enkláva 
dcpart vaucluse- 
ského, totiž celý 
kanton valréa- 
ský, Orograficky 
dělí se ve Iři čá- 
sti: I. severní ro* 
viny a pahorka- 
tiny na březích 
Iséry, blíže Khó- 
nu velmi úrodné, 
dále k východu 
četné prairie ob- 
sahující, kterýžto 
kraj nesahá výSc 
než 550 m n, m. 
(Mantaillcsky a 
Tivoletský les): 
z, rovinu rh6n- 
skou od soutoku 

Bourny s Isérou až k jižním hranícím de- 
partementu (ValcDtinois, Tnca^tin)« iQ^Txykm 



^» 




:)G 



Dromedár ^!--Dmniaskop, 



^rokou, dvakráic pfcruienau odnožemi Alp 
skýmí, ncjpr\*c McrsannrsVým lesetn. témé'f. 
al k samému Rhónu přistupujícím, pak vý* 
bé/kem oddélujícfm rovinu montélimarslcou 
od Tricastinu; 3, hornatinu na severu a vý- 
chode, kde Dauphinejské Alpy a jejich pod- 
hoří vyplňují dvé třetiny departementu, Jsoir 
to horské řetězy a inassivy podivně seskupené* 
jež k východu atále stoupají iCréte desAJKUÍUes 
3405 ni, Pie do Costcbelle ijSa m, Glanda^ 
2025 m, Signál de Toussíéres igig m, Lucct 
1760 m. Tuyer 1710 m). Vodstvo departementu 
fiálcii zcela úvodí rhónskému. Rhane jest jeho 
í.'lp. hranicí po celé délce (125 km) a k němu 
pfft^^kají od severu počínajíc! Ciaire, Gelaure, 
íal-re (přítoky ÍSavasHc, Hcrbasse, Bourne, Ver- 
naison), Véoure, Dróme, Roubion se Jabroncm 
a Rimandoulou, Beire, Lauzon, Lez, Ai^íucs 
<By^u€s) k Ouvéze s Touloureiícem; nepatrná 
Jiiif vodstva odtéká k Durenci. Podnebí dc- 
partcmentUt jenž s výSe 2405 m sklání se ai 
k 50 ni (výtok Rh6nu z dep.), obsahuje v5e* 
liké Mupné pásma mírného, celkem pak jest 
příjemné ft zdravé. Východ jest velmi srtudený, 
kdežto údolí Rhónu má jižní podnebí. Jižní 
vétry přinášejí velkou vlhkost; roční voďní 
•rážky změřeny u Valence a Montélifnaru na 
80 fm, u Die na 100 a v horním údolí D-my 
130 crfu V dolejším údolí Rhónu daff se již 
pomoranče, fíky, olivy, oleandryi inandlovn^ky 
a j.; alpský východ ovšem jest mnohem chud5ř» 
má sice pěkné lesy, ale nemnoho, a kdeilo 
na dolních jeho svazích roste plenice, ořechy 
a kaštany, nalézáme dále na sever jil jen 
ječmen, žito a hojné pastviny. Hlavním pra- 
menem výiivy obyvatelstva jest fohíictví, pé- 
BtovAnf ovoce, hedvábnictví a sýrařstvf. Pfed 
vystoupením fylloxery kvetlo zde i vitřařství, 
ale to pak značné pokleslo. R. iSSg sklizeno 
1,800.000 fii pšenice, 198.000 hl žita, 147.000 hl 
ječmene, 756.000 /iř ovsa, 57500 ir/ kukuřice, 
1,612.000 q bramborfif 555,000 q fepy, 74,000 tti 
vina, 15.600^ oliv, 624.000^ listí morušového, 
2 156.000^ jetele, 70.000*? ofccha. Včelařství 
vyneslo 1405^ medu a 396^ vosku* Stav do* 
hytka byl téhož roku: 19.456 koni, 14.95a me» 
ikĎ, 5394 oslů, 39.222 kusů dob. hovězího, 
4^7*230 ovcí, 129.360 kusů dob. vepřového a 
96.725 koz I jiné zvéře živí departement hoj- 
nost. V horách jsou medvědí, kamzíci a kozo* 
rolci, na Uhóně vydry, želvy i bobfi; hojné 
ryb a divoké zvéře. Těžba uhlí a kovfi jest 
nepatrná, za to poskytuje půda mnoho mra- 
moru, žuly, stavebního a mlýnského kamene, 
tufu, sádry, cementu, kaolinu a hlíny hrnčířské. 
Hojné minerAinf prameny poskytujídoaud málo 
užitku. Rovněž průmysl jest dosud ncvalrvý. 
R, 1888 byl v d«p, 365 závodů s parními stroji 
o 2722 koft< silách. Nejdůležitějším promyslo- 
vým odvětvím jest spracování hedvábí, jími 
r, 18S8 zabývalo ac 9326 délníkd (v dep. sa 
mém r. tfiSg vypěstováno 12 154 ^ hcdv. Uo* 
konŮ): íilá jest výroba zboží hrnčířského, 
vlněné i^tíic, sukna, papíru, lanýiových paitik 
a knnserv, acthcr. olejů a j. Vyváží se hedvábí, 
Kukna, kůže, olivový a ořechový olej, vlna, 
lanýie^ obilí, dobytek adřivfr dováží ae uhlí. 



^íSm 




zbpii; nsadňickě,. raudní a.oídóbnicki^'.* éúkr| 
a j. Železnic má dep, 237 km. Co do vzdéíár 
obyvaieísivi udri'^"* ^^^ ^epaf^i;. v průinérnéj 
vý5ÍFrartcie; r i . no mczt 243t:r»lb'*| 

díky povimiými m , 1 službou ctj anaV«< 

fiibetO. T. r. b^rlo-zdeSgg ikoÍ oážiluh, čtyři kfll^ 
leje a dvě paedagopia.l'>ep,. roždí len ve Čtřff4 
arrond. fDic,. Montělrmar, Nyofts, \ 
29 kanto aů a 3 79 obcí. Yd je ns ky r. . 
XIV, arm. sboru, sbndněrk apcllačnimu ^M-mdi 
v Grenoblů, církevně k arcibiskupství avi^nom^ 
slcémi^, Refar [pováni .mají zde 5 konststormclv 
cbrájuů, : Hlavni město. V ale n c c^ sidlcr- bÍM 
skupské. /,:■ 

Drosiedáfy velbloud, jednohrbý iCa* 
meius dromciiariuj, Eťxl.), riz , V é 1 b I o u d i, ^ 

DTOiDtns 15on , chluporožec, md man 
lých (4— 6 nrm) broukíl z^čeledi^ tř c vl ik ťíJ 
iCarabídae), příbuzných známýrp pr 
(Brachiitus), jinaž se podobají tělem | 
a krovkami vzadu jako ufatýrai; átjí ptřnojvitel 
pod korou rozličných. stronjů, živíce !se tarrfl 
jiným drobnějším hmyiem.Nalc druhy, ji-chil 
asi 10 známe, mají těla nej£dstě)i hn^dé n«b 
načernaLér nohy obyčejné bícdé žlutavé m^ 
krovky ča?ito se 4 žlutavými skvrnami, LD\Í 

DrSmUiiši bažinatý pruh země, 56 wf nad | 
hladinou moř.r v pru3, vL obvt. magdeburském,! 
zabíhající do Brunšvicka t délce, a áífcc asf^ 
30 /fw, prntřknixý AUerbu a Chrna, na jaře j 
akorp cc]ý pod cVodog, ze kltrc.ÍLi a tam malí 1 
ostrůvky jí dubovými losy 
čásf^ v 1.178^— rgé značné 1 
néna jest nyní. v louky a pastvin y^jYaktery^Jn 
daří sr chov dobytka/ zvJá-tě koní "Scíííácil 
driámhnítí v%'nikali velikou od váz ljvosU{'r.^3^ 
zničili oddíl vojska madar&kéha..' * ' 

Drtiixtón(řec. běhoao^fi^u1l " ■ :vcři 
lodí vaječných, vy Jtnač ujitích se . ch* 

lostí, jichž bylo' uiívárlo.v scv. itam im po*íi 
Čátku středověku O zařízeni těchto Jodf \^k^\ 
máme hic bliiáf ho (Isidor/ Orig 1^ i,' f4t 
Cassicdor Var. epLst. 5, 17). Později sluly tak i 
obyčejné Válečné lodi byzantské, 

I>riimord{Druid-Morc), město hrabství 
downského, prov^ ulsterské v Irsku n ř. La* 1 
gami a na žel. trati newrybelfastskc, sídlo ^| 
katol. biskupa, má protest, kostel, pláteníciví, ^| 
vyiivání raušdinu, minerální pramen, v okolí 
rašeliniště a 2491 ob. íiSSiV 

nromos (řec.^ běh o závod), nejstarší a 
ncjjednodul^í — původní prý jediný — ^vod i 
olympijský, známý již rekům doby hérojské.^ 
D. záležel v jednom proběhnutí stadia; r. 724.^ 
př, Kr. zaveden byl též dvojběh (diaulos, 
v. t.). Chlapci- závodili {po r. 632) jen během 
jednoduchým, a bylo jim, jak se podobá, pro- * 
béhnoutí jen polovičku stadia: Konečně za- 
veden byl v závody olympijské r. 52a př Kr. 
běh ozbrojenců. Původně běželi zápasníci 
v pfné vojcjiské výzbroji; pjozdéji v5ak po- 
držen jediný Štít; stadionu mu$ílo.drakráte 80 
obéhnouti* ' C/>. 

Hromoikop (z fec, tohk co udavateV 
běhu [lodního]), jest nautický nástroj sloužící 
ku^rafickému znázornění ďovfaco iv. t)[' 
Skládá se ze dvou kruhových desek,- z ni4hl^ 



i 




Drómsdorf — PropsV 



sr 



[•Jedoa (fievni) sm^ry ůvěióvé, druhá . psk na 
pfv"^ ' — r -'íy pohyblivá, de^aci udAvn* 
Sr -r a Gcícicl% Handbach drr 

N^^ . . M L v.ljc. iSgo). . ... Z4I- 

Brdiiiidorf VÍ2 Dfcmovice. 

BronAXi ÍK-ra v Alpách Penninakých na 
ZÁp* ad VeL Bernarda na hranici švýcarsko^ 
ttmlfké. jest iq^qm vysoká a tvoří předči vod 
Dory Baltcv a Dra ne c, 

ÓronerOf m^io v ital provincii a kraji 
Ctfneo* oa L bř. Miicry, ^o ^m od Cunea na 
B«v.'£épi., má 7275 oby v. íiSSi ', pékný kostel, 
div&fllot nemocnici* asyl dětský a ikoly reálné. 

Hrosfltld \UÍŮ\, měslo v an^l hr. Derby 
n* ' ' ---Ti nottinghanvshcfficldské, má bo- 
hj' na uhlí, slévárnu, výrobu teiéz^^ 

li. ocelového zboží, hospodářského 
oliiku airnatý pramen a 4531 oby- 

Droagen víz Tronchienncs. 

Z>TOIilie [dran|, řeka ve Francii, vzniká 
v horách Itmoui^^inských v depart. Haute- 
Vienoe, tcCc smérenii jiho2áp, mezi maleb- 
nými břehy departementem Dordogne a vlévá 
me. po 17'^ km dluuhém toku u Coutrasu do Isle 

pfitokt: 

l>rri 

]^^Ol3 ih eiin '■ [ / Ir u 1 1 > j n 1 c m, 

van Broogeabroek f bruk} Jan, vlámský 

bi"^ "^ '''"■■' "' ^' ^mindsu na Skaldé), 

y' koty, konečné úřed- 

Qv ^ V Brusselu. Pastuje 

•e icu a sice tbeorelicky i prak- 

til t Ziílibóu napodobuje tvary a 

rozměry exotické, hlavné orientální. Posted- 
rTf;tf rnvedl prvý ďo nízozemiiké literatury 
Twi^ři fjí (ikaseUH (2. vyd , Gcnt, 
u&tnf poesie uvádíme sbírku básni 
Ej ' lijn Zonuextralčft (6 vyd., Brussel, 

,%2 .r:orctickych prací imenujemccc' 

" ^ ■■■ assing vjti 



ificsrí o řh 
lOioicijch v , — 

ffAtr.vcfi h,ihí]t: 
ke 



ťíH o;> 4Íť 
. j Lr , vcJlc starých 
j a přehledů meter 

ifV, tvoří čclccf 
ch se nedoslat* 
tak že nohy jejich mají 
■ 1 nbráconé. Zobák jest 
■ne siíný a tvrdý, na 
va^. V křídlech pro- 
tká nejde Uí, krátký 
i z 20 per; prsty a 
' jhv a sUný. O. jsou 
i, fen téicc létají a 
pnr^- '-*•' *• '' ch rovinách sta- 

\n :& ' stále; iivi se 

'•"V 11 a červy. Sa- 

l;ých jamek na 
nekrmí jich. — 
fítrdai icst na svrchní 
1n hnéda s četnými Ima- 
híaVA a krk jsou 
sy mají bílé ostny, 
^Li bélavé; ocaa na 
m pruhem lemová- 
siJirrcocu; nuiay sccc. oamec má pod koutky 



lEobákú po Uaióé rstrané vousy z dlouhýchi bí- 
lých, -roztřepených pírckf tím delších, čím pták 
jest BtárSí; sarmce nemátém^ř žádných vousů 
a bývá menář, -Délka 1 »#r, déíka křídel jocm, 
váha 15—16%. V malých hejnech .vyskytují 
se d, v jižni a střední JEvropé; ivláStó v jii* 
nich Uhrách, Rumunsku a Rusko, Škodí osení; 
střílejí ;sc, počítáni jsouce k vysoké zvéřit 
Velmi obtížné jen mláďata krotnou a zvykají 
zajetí. Maso není yaíné. -^ 0r£>p malý {Oth 
íetrax) nemá vousĎ; nohy žlutavé^ hUtva a 
áíje vzadu zdobena jest chochol koa z delších 
a uzounkých pírek* Délka 50 cm. Domovem 
jsa v jízni a východní £vropě, zaletuje po 
různu do Némec i k nám. Ozdobný tento pták 
iiví se hiavné hmyzem; pro užitek, jaký po- 
skytuje, snažily se spolky pro ochranu ptactvaf j 
aváak marné, uchrániti jej v Durynsku a Slez-^ 
sku, kami častéji zalétá a kde se í hnízdí. Bššgl 
Dropa (Droops) šlovou v Angíii nábřeírtl| 
jeřáby ke spouštční železničních vagónů z ní- 
veau nábřežních 
kolejí k lodi, aby 
se zde obsah je- 
jich (obyČ, uhlí 
nebo koks) do lo* 
dt složil. V Anglii 
užívá se téchto 
strojO v různém 
provedení; prin- 
cip všech vSak 
jest ten, ie va- 
Jí on i kolejí vje- 
de do klece za* 
věSené na páoc, 
načež otáčením 
páky vahou ná- 
kladu způsobe- 
ným snáfiíseklec 
a vagónem k lodi 



^^ 




Č. it3|. Dfopi. 



P^ vyprázdnění nabývá převahy protizávAfíj 
a klec s prázdným vagónem pohybuje se opi 
oa původní místo. Na obr* č. 1234. a 1355. 




tiS5. Dfopt. 



naznačeny jsou 2 způsoby d-Ď; a jest podlaha 
nábteiních koleji, P páka otočná kol o s klecí 
fr, Q protizávaií. K zastavení páky v libovolné 
poloze slouži brzda: na hřídelí nakUnován 
jest brzdový kotou6 k, na néjž pfttlačován jest 
kožený nebo železný pás působením na páku p^ 
což vykonává délník na podlaze kolejí stojíd. 



Dropsy — Droseraceac 



\loierzi jeHbj celící témoi očelo kon- *- z hmjzn a pfechizf do pIctiTa listn. Jest taáii 
xrzcrisj jsca tak. že lze dáti Uecí i m va- rosidka praroo masožraroB bylinou. -* Roxe- 
fi^aez tákxrvé sakiccém, abj nhli nebo koks znáTá se as. 90 dnzhft podo D • iež roz^ifeny 

ic lodi ae vrsA-palo a nebvlo třeba je jaoo po cejvériim dCe srfta V Čechách zná* 
ar. TakoW cfa jMht jest mnoho re pfi- 
L TÝch. kfeha Anglie, odkudž raooho 
2tÁ a Kzksss. po icdíica se Tyřáií. (Viz Zeitschr. 
i. Ver==es -Ťr.třw Iri Ingen.. 1S92. t, 17..1 JJX 
Arapapf Józe£ lékaf polský (* v KrakoTé >. 
a*t,?cifrT i> »pj aa oaiTersité bierlínské, osadil 
je aa Vstyiá. Jest rynálezcem noré theorie \ 
lt:lssL eiekrříaoa, zakládající se na zásadě, le ' 
zr.ťrrss:. jacoc rozmacisé rozdělena na k&ii 
-^ésL ie ▼ kafdési stavu pathologickém. Po- 
moc: ^.i^TřízT D. saazi se léčiti každon od- < 
aij*jci zd ssrsilnfho staro, jakož r^bec kaž- 
ř>3c ci:cr=c3 Methoda jeho nebyla desod ré> 

ixsžca. Spisy jeho: Eletíro^kemfie ou 
'ZH wUJiLsle, fractíqu£ de 1'electrídté 
4^?á^-L i:f7 a polsky Petrohrad, 1Š60): Zásady 
ZíTZííďz^ 7as:6so9xnÍ2 eléktryc^mosci w eeím 
fry^z-fisT^irm. paíožoficimrm i ierapemtye^- 

wjí uzer^Amyck oJkrydack ojrarte <Var- 



:*70 . ICmo to rydal po-ednáni Amaltcla 
i€ wczrio Brigktíi BeVlin. 183S): O ckoier^e 
x^ystydúej i srodkack jej lecčem m (Krakov, 



Drot, řeka firanc, xzSkai dlouhá, 
prášení se na Capdroptn t dep. dordof:De- 
skéa. teče dep. lot-et-garonoeskýra a rlérá ae 
▼ dep. prondeskčm pod městem Gironde drě- 
ica rarrcry do Garonny. V dolní sré části 
jest na 63 kat kanalisorána a 21 staridly pro 
splamost nprarena. Unese lodi o 15 tónách 
a doráží ae po ní dřiri, rxno, líh. olej a ze- 
kcioT. 

TÍz Strážor. 

tíz Drozdor 2), 
L., costčka. rosnatka. Vytr- 
ralé byliny z řádu D-tiseraceae. Listy nereliké, 
čloaze řaptkaté, namnoze okrouhlou nebo p^ 
dlouhlou čepelí ckoočené sestareDv jsou r při- 
zemni růžici, z niž ryniká kolmV, beziistý. 
hroznec: rícekrětým okončený strol; hrozen 
krět^í jest ca konci sehnutý a nese redle 
kritkl Icpisk^rité listence. BÚžSím ohledáním ! 
brzo se lze pf esrědčiti, že hrozen tento jest 
^ jstr.é jednostranným rijacem. Krěty jsou 
nereLké, jer. za slunečná se oterxrajici, r ka- 
lí ir^ &sr=2é a tyčinkách pětičetný, koruna 
bf-á, na pisdj ryirTárajici, aexnenník jedno- 
pcczirf. \ i dr^clanýci čnělkaxr.i a s třemi ná- 
stěnný mi lemenicemi. Plod trojchjopná, vice- 
•en:er.-:á tc^slka. Rosičky rostou na bažincych 
TS,i%'i'Sz. hamě r raíelinách mezi mokrým 
cierhen: a >i= i zjcrem i životem srým reími 
za/n-iT*. D^žraté iisty prosázeny jsou na ce- 
•ém ř.i-fe 4-= pcrrcha červenými, dlouhými 
hrz/i<^.: ch.iry, jež konči Jrclrritou žlizkou. 
i*^ r:«A ic :fpT::2-:. V této lepkavé rlázce 
^h^AJtr.z, h^--cs: pcpsinu. Jacmile usedne 
Tr.zSm^ -eb ;:->- hn:yz na list. ihned podriici 
te r. etivD v í-pcli listoré a list i se žlázami 
p-čr- »e •^i kra e k= pře stř edku chc uzliti, až 
obe -:e rrilírnutý h=yz a hojné žŤraré i laiky 
pfit »in'.- se k těln vězně. Pčsobenim pep 
aíns v:i:f£iiTá se Ižáva a potiamá hmoui 




C. xxjS. ^^Drosera retcaiifolia L... 

**^^^_ vato v j/tím. vcMkaisi, r> cví 
tabofta zviti. 

me 3 druhy: D. rotmmJifolU L*. (obr.Č. 1256*). 

D. lomfifolU Flay. a CX JntermeáJM Flay. lYnif 
druh má listy přiokrouhlé, drahý více čárko* 
vité nebo klinovitě prodloožeDě: oba rostoa 
viode na raSdinách. Listy chutnají trpce a 
ostře a bývaly npotřebovány k nniTecsáloíinii 
léku A^j wi. Tekutina toto BÍcfaali Vlaši 
do likéru rosoc/to, jenž ae nyní obecni pii- 
pravu;e z růžových plátků. lU^. 

|IÍMl>i>HMÍt, rosičkovitě, fid mtlÍB 
prostoplátečných (Ohorfprtaiae), namncifn 
útlé. šfavnaté byhny s listy přízemními, lůži* 
co vitý mi. Květy jednotlivé' nebo do květenatvf 
hrozen napodobující sestaveně, pravideiaéi 
obojaké, kaliSaích' lístků 5. korumúch rovnéi 
5 v pupen střech ovitě složených, tyčinek to- 
lik co plátků nebo dvakráte tolik; aemeonfk 
svrchní, rolnv, třemi čnělkami dynukbuiýiiii 
okončený, jcdnopoozdrý, se aemeniccmi tfend 
nástěnnými nebo se semeny na zpodo dutiny 
semennikové: plod vicesemenná tobolka* ae* 
měna bilcčnatá. O. rostou nejěastěji naraše- 
linných a balinných místech nebo Te vodě. 
Jsou památný svými listv. jež jaou podivu- 
hodně rařixeny k lapáni iivébo hmyzo. jejž 
z;iZkan?.i střebavými na listu > jsaá v a jt (tis 
Masožravé rcštlinyV Čítají aai 1 10 druhů 
T mimych a teplých pásmech Tůbcc roiiiře- 



Dro.šlau — Drossbach. 



89 



nýčh; někter6 (Droseřa roiundifoUa, Aldro- 
wmndia) jsou domovem skoro po celém svčté. 
Významu praktického nemají skoro žádného. 
V systematíce mají nejbliŽftí vztahy s řády 
Viotaceae, Gstaeeae a Barnassieae. Rody zná- 
mé jsou: Dionaea^ Aidrovandia, Drosophyllum, 
Drosera, ByWs^ Roridula. Vský-. 

Droslau viz Tvrdoslav. 

Drosofor {z řec.)f franc. refraichisseur 
[-reiísér] £i roxpraiovač. malý přístroj, 
jfmi tekutiny v mlhový práSek se rozstřikují. 
Skládá se ze dvou skleněných nebo kovových, 
v jemné ipiČky vybíhajících a těmito kolmo 
k sobě pfiléhajfcfch rourek, z nichž jedna po- 
stavena v tekutině, druhá (vodorovná) opa- 
třena nějakým dmychadlem. Pustí-li se vodo- 
rovnou rourkou silný proud vzduchu, vyssává 
se tím vzduch z rourky kolmé, následkem 
Čehož tekutina z ní vystupuje a proudem vzdu- 
chovým se rozpraSuje. D-u užíváno nejprve 
při pěstování rostlin a to nejen u milovníků, 
ale i v zahradnictví skleníkovém. P&vodné 
užíváno rozprašovače k postřikování rostlin, 
k zavlažování květníkfi jemným semenem ose- 
tých, potom k [Mirfumování a desinfekci, dále 
i v lékařství při antiseptickém obvazu a j., 
posléze v domácnosti k navlhčování prádla a 
fiatfi, k žehlení a postřikování SatO a kožišin 
ochrannými prostředky proti molfim a pod. 
D. byl s počátku pouhou lomenou rourkou, 
která se jedním koncem kladla do tekutiny 
a do druhé se foukalo; později ovSem zdo- 
konalen; dmychání opatřuje měchýř a kolmá 
rourka nahrazena nádobami vfielijak přizpů- 
sobenými. Fin, 

Drosom^tr (řec), roso měr, přístroj, kte- 
rým se měří množství rosy na r&zných před- 
mětech se usazující. Množství rosy určuje se. 
obyčejně vážením předmětO před orosením a 
po něm. Wells užíval balíčků vlny lo ^ též- 
kýclH jež rozložil času nočního po zahradě a 
jimž nřibylo přea noc tím více na váze, čím 
vfce oyly oroseny. Dines užil místo vlny 
hodinkových sklíček. Ob^ejný d. jest kovová 
deska, spočívající na citlivé váze, jež ukazuje 
nejmenSi přírAstek v obtížení desky rosou. 
KernerQvd. sestrojen jest na principu husto- 
měm na váhu. Skládá se z aluminiové desky, 
spočívající tia horním konci skleněného válce 
opatřeného na dolním konci kovovým bubín- 
kem a postaveného v nádobě s vodou tak, že 
jest ježte část válce s ceXfm bubínkem ve 
vodé ponořena. Na desce mající plochu '/,«, m* 
jest pioloŽena vrstva suchého mechu, jež se 
před Zachycováním rosy pokrývá stejnoměrné 
čerstvými lupínky řAznj^ch rostlin. Rosa, jež 
se přeš noc na rostlinách usazuje, pAsobí svou 
x'ahott« Že se válec hlouběji ve vodě ponořuje; 
válec opatřen jest dvojí stupnicí, tak .že lze 
ustanoviti jak absolutní váhu vodní srážky, 
tsk i její výšku. Na ploše Vtt *»* odpovídá 
výšce I mm váha 50^. Aft. 

DrOflOiphyllUi lusitanicum Lk., jediný 
druh svého rodu z řádu Droseraceae. Jest 
endamitou atlantským, z Marokka do Portu- 
leal a jižního Španělska rozšířen}^. AČ rodu 
Drofera nejpříbuznější, jest přece zjevem velmi 



odchylná rostlina. Z polokřovitého oddenku 
s Četnými r&žicemi dlouze trávovitě protáhlých, 
žlázami posázených listtt vynikají až na '/, m 
vysoké stvoly, velikými květy okončené. Ko- 
runa a kalich jsou sice pětičetné, ale tyčinek 
10—20. Semenník rovněž pětičetný se semeny 
na zpodu semenic přisedlými. Praví se, že 
chová se v Portugalsku v bytech, aby sloužil 
co přirozený lapák na hmyz. Listy totiž jsou 
podobně zařízeny k chytáni hmyzu jako u Dro- 
séry. Vsky-, 

DrSaowitz viz Střížovice. 

Droaab&oh Maxi mi lián, filosof, něm. 
(* 1810 v Dinkelsbiihlu v Bavorsku — f 1884 
v Báumenheimě;. Jakožto strojník a zejména 
znatel v odboru přádelnickém přišel v létech 
padesátých na Moravu, nejdříve do Šumburka, 
kdež založil a řídil prádelnu, pak za podobným 
účelem i do Čech, byl technickým ředitelem 
továrny v Chocni a přesídlil r. 1860 do Lito- 
myšle. Odtud r. 1865 vrátil se do Bavor a po- 
stavil vlastní svou továrnu v Báumenheimě 
(blíže Donauworthu). Ve filosofii byl D. samo- 
ukem, ale přemýšlení filosofické bral do opravdy. 
Pružinou k filosofování byla mu hlavné záhada 
osobní nesmrtelnosti. Při tom jsa věrný učeň 
přírodních véd, byl přesvědčen o pravosti zpy- 
tovacf methody jejich, i dospěl k náhledu, že 
ani nesmrtelnost nebude moci jinak býti pro- 
ukázána než na základě přírodovědeckém. 
Snaha ta vedla ho ke studiu atomistiky, od 
níž postoupil k monadologii, při čemž měl 
zřeni ku Kantovi a k Herbartovi, až opět sta- 
nul ve studiu fysiky a mechaniky. Filosofíckoú 
práci D*ovu lze vyznačiti jakožto stálé obdě- 
lávání pojmu o atomu, o jednoduché bytosti 
(více o tom viz v Durdíkových Děj. Filosofie 
nejnovější). Tato nemfiže zaniknouti, trvání 
tedy jest každé bytosti jisto, i osobní ne- 
smrtelnost. Sebevědomí totiž jest sice závislé 
na organismu : nervy a mozek jsou jeho pro- 
středky, a když ty se poruší, zaniká sebe- 
vědomí. Bytost klesá zpět ve stav bezvědomý, 
ale ona sama přece trvá, tak že opět mfiže do- 
trvati se budoucně podobných poměrfl, v ja- 
kých byla, zbudovati si znova soustavu ner- 
vovou a pomocí její sebevědomí zase vytěžiti. 
I pojímá D. nesmrtelnost osobní nikoli jako 
neustálé, ustavičné vědění o sobě v záhroM, 
nýbrž jako opětované, znova vždy přicháze- 
jící vzkříšení jeho, jako intermittující jiskry, 
které osvětlují stálou trvalost bytosti. Budiž 
atomft sebe více, přece v tomto pochode zase 
dojde řada na každou jednotlivou bytost, aby 
uvědomila sobě jsoucnost svou. Když držímie 
nauku o atomech či prvcích novověké pří- 
rodovědy, přijdeme dflsledně ku poznání pravdy, 
že hmota jest pouhý zjev, že atomy jsou by- 
tosti duševní, že trvají, při čemž periodicky 
sebevědomí si zjednávají. Tímto způsobem 
jednak zachovají se zásady, směry i poznatky 
přírodovědy, jednak i požadavky srdce lid- 
ského, co se tyče nitra, mravnosti a nesmrtel- 
nosti. Pokus Ď-Av náleží tedy k naukám plu- 
ralistickým, avšak nemůže býti přidělen k ato- 
mismu pouhému, který nitra neuznává. Nej- 
význačnější spisové jeho jsou : Diš indhiduelte 



40 



Drossen — Drotán 



Unttérbiichkeit vom monadistUch-metúpkyu- 

s(*' ^ :'::.'■ ' Das Weitit JčT Sútuv- 
íií re dťr indii*iiinťilťti 

/./£.><(^ títcri it ,i i ^- . '>c' ííarmonie der Ei - 
gettti$í€ der Xaturfotichítttf' mit den forde 
rungcn des menschlichett Gemuthes, oder dit 
persónliche IhtitťrHkhkeit aU Fi^lge der a to 
fnUuschea Verfaisun*; der Nátur (1S58); Diť 
M€*tesh des Bťwuiitsťtm nach jtomhtisciwn 
Fňrtdptén (1860); Ober dte Objtctt der síhh- 
/iV/i e n U 'ah me hm ung ( 1 86 5 ) ; Obe »* Erke*t n t w iss 
(ÍS65): Gber die versMtdenen Grade der /ir- 
tdic^eni tníd der Sittlichkeít tn der Xatur 
(1873); Ober Kraft nud fícivetfmif: (1877); Ober 
de*i AnSi^angspunkt und die Grttttdhf(C der 
rhiUnophie (1681); Ober die schetnbaien und 
dle mrklkhen Urtachen des Geschehent in der 
Wdt (1884), Dd, 

Dfossen: I) O.* polsky Drzeá, krajské 
mé sto v prus. vL ob v. frankfurtském v Bráni 
bor?«ku na t Lenre, «ev -vých od Frankfurtu. 
roA kraj. úřady a soud. učitelský seminář s pří- 
pravkou, valchy, předení vlny, soukenictví, 
výrobu flanclu, stroj fl. cihel, připravování 
tfí^b, na blízku doly na hnédé uhlí a na méd 
a *v277 ob. (ib85). 

2} O. v Cechách viz StraSeft. 

2>roi8Íll!s Georgios» novořccký básník 
(* 1859 v Athénáchi, vyniká hlavné oprflvdo- 
vostí citu a ušlechtilou prostou mluvou. Vy- 
dal do r. 1891 pét Hbirck básnických (Pítviť 
činy, Krápník)', ídrily\ Stamt^uky a Ámaríittta) 
vedle prosou psaných prací Venkovské ihty^ 
Tři dny rta Tinu a Vypravúvdni a vzpomínky. 
Od roku 1 388 vydává illustrovaný týdenník 
tHestía*. 

von2^oite-H&lshoff:l} Cle mens Aug. 
v. D-Hm svob. pán, práv, ném. (<= 1793 v Cocs- 
feld6 — I 1832 ve Wíesbadcnu) Byl učitele m 
na firymn, v Mlinslcru, stal se doktorem práv 
r 1820 a vyslán pruskou vládou do Vídné a 
Mnichova studovat poměrů církevních a ^kol 
ských, \i* 1S22 stal se docentem v Bonnu. r. 1823 
mimoř. a r. 1825 řádným prof práv. Sepsal: 
Oe iuris áustriaci et communiií cattonici circ^ 
matrimonii impcdimenta discnmine (1822); 
Lehrb, dei Natttrrech/s (i823» 2. vyd. 18311; 
Reehtsphiiosoph, Abhandlun^en (18:34); EUtiti^ 
tung in das gem. dcutiche Kriminalrecht (1826); 
Grund&át\e d, gem. Ktrchemechts der Katka 
liken toid iri'ťiřf^ť//it/ieíí (1828—1835^. Ve filo- 
sofii byl stoupencem Hermesianismti a. hájil 
Hermesa i po jeho smrtí. 

3) Annette Elisabeth v. D, H* svob. 
paní, básnířka ném. (* 1797 na statku Hiib 
Hofu u Miinstcru — ♦ ^'^i^ na /ámku Mccrs 
btirku na lJodamskt:i Nar. ze staré 

šlechtické lodiny v. a často chura 

véjíc, byla vychováí>a vzdálřna svéta a nabyla 
dftkladného védcckého vzdČLíní. Od r. 1Š40 
^ilft u svého ^vakrí^t jřnáméh.) učence Josefa 
z Las!(bcrku na Nferr^burku. Nejvlasfnéjáí pů- 
aobiAté její jest ; vpriivování* v n^mz 

vytvořila svá r,r díla. Předností její 

h ^ líčení přírody i po- 

v ; : i^ tvoření a vřelá néi- 

Duiv. ^,i-,Mj> iv./liudn,:ho katolictví vedly, ji 



po celé pAsobeni jejU jakož t názory feudální, 
nebo vUf^tnč patrUrch^^lní. s nimil v^ak smi- 
řuje šlechetnost a humanita její. Silné kořeny 
jejího tvoření leží pravé v živote církevním, 
v domácí půdé vcsttáUké a v tradicích aristo- 
kratických, V5cchnv l\'tn r'ř'-'ín.'.^ti m.^ií liř 

její Diditungen\\ 

Nejvýše vynikají . . j 

Die Sd tlach i im Lornerbruciu /M^ trd^lcin 
von Rodenschild, Die Kráhen. Die Sdhi*ě$rťrn 
a i» Po smrti básnířky vydán byl přkný cyklus 
Das geistlidie Jahr (rSjo) a Letíte Gaben 
(i86o)» pak BWť/e (1877). Sebrané spisy vy^Sly 
r. 1S79 ve 3 sv. — Viz L. Schuckinj? A» von 
D,-H., ein Lebensbild (1S71K Claassen, A, v. 
Dm Leben und ausí^ew. Dichtun;*rn { 1883 . Ks, 

von Droste za VUolieriiig: r i . . . - ^ ^ 

August, svobodný pán, arcibiskLii 

(* 1773 ve Vorhelmu — i 1845 v :v l). 

Posvéccn na kněze r. 1798, zvolen r* i3<»5 
generálním vikářem v Mttnstcru. musil v§ak 
ustoupiti r. 1813 hrabéti Spie^clovi, určenému 
Napoleonem I, R 1815 převzal opét správu dié* 
cése, dostal se ve spor » vládou pruskou v při- 
čine smířených sňatků, při nichž nedopouSté) 
intervence farářů, ba ani ohláiky. Vystupoval 
proti učení prof, Hermesa na univ. v Bonnu 
a zapovídal návStdvu university té, načež 
vlád.i zrušila thcoloi^ické přednášky v Mún- 
stcru R. 1820 vzdal se proto úřadu a vénoval 
scJíprávě duchovni a spisovatelství; když v5ak 
bratr jeho Kašpar Maxmilián r. 1825 stal 
se biskupem, jmenován svétícim biskupem a 
r. 1835 arcibiskupem* podrobiv ae na oko sta- 
novisku pruské vlády. Pro nový ostrý odpgr 
a stihání Hermesiantsmu suspendován r. 1S37 
u odveden do Mindcnu, propuStČn vSak» když 
vláda povolila, rehabilitován Bedřichem Vilé- 
mem IV. a vzal si biskupn ^ l^i 
za koadjutoni a právem r i: 
Uiber die Rdigionšfreiheií a. hamountH 1 i^ij); 
tifber den Erteden unfer der Kirche und den 
Síaafen (1843). 

Drot, reka franc. viz.Dropt. 

Drotár (drálenik) šlovou sIovcoSlí oby- 
vatelé v uherské župé trenčínské na neúrod* 
ných kopčinách mezi Váhem a Kysu^čou kolem 
vesnice Rovné, Pro úplnou chudobu vycha 
zeji muži. berouce s sebou i malé hochy, 
skoro do všech zemi mocnářství Rakouakp- 
uherského. aby drátováním hliněného pádobl* 
výrobou dráténých a pleciiových pře^Im&tQ, 
nebo pronajímáním 9e do tézSí práce do&li 
obíivy. Často sestupují se v menSí společen- 
stva pod vedením zkuSeného mistra, který nA* 
jjnpi-i-- ♦^ ^řeby, vede účty a rozdíf' ^ ^ h-íi-^. 
N - si z výdélku svého '.' 

pr li v nos, vracejí se vétiinou ii , . _y 

si Iti pozemek zakoupili nebo zvelebili: rté* 
ktefí, naSodSe pfiméřené zamé^itnání, z&slá* 
vají trvule v ciziné, Chvályhodná jest jeiich 
poctivost, nslužnost, pracovitost a dobrosrdeč' 
no9t, Viz Slováci* v. .-^ ^ ; 

Dle S 17 odst, e), patf «e 4 asAří 1852 
Č, Z52 f íí " ' ' váčti po<k>bfié 

jako obyvaíc l^ chudN^ch kra- 

jin %*ýhod v Jíl itinc vL'Li]'."tjiř podomního v ce- 



Dróttkvaett — Drouyn de Lhuys. 



41 



lém mocnářství. O oprávnění jejich rozhoduje 
příslušný list podomní. Sméjí tedy prodávati. 
zboží. plechové, zní-li* tento list na prodej zbožr 

Slechového nebo železného; nesmčjí však po- 
óbné zboží vyráběti nebo konati práce klem- 
pířské, nemaji-li příslušného listu živnosten- 
ského (v)-n. min. vnitra ze dne 20. čce 1S78 
Č 16351. 

Bróitkraett^ v metrice staronordických 
fikaldň verš o šesti slabikách skupených ve 
tři takty. V prvém a druhem taktu mohou 
délku nahraditi dvě krátké slabiky. Ks. 

Drottnini^liollii, t. j. královský ostrov, 
^rál. letni sídlo na ostr. Lofó v jezeře Má- 
larském, li Irm od Štokholmu, má skvostný pa- 
*lác vystavený od královny Hedviky Eleonory 
na místě zámku od královny Kateřiny Jagieí- 
íonské založeného a r. 1661 vyhořelého, krás- 
ný park 8 vodomety as letohrádkem 9Čínou<, 
obrazárnu a několik budov za Čínou, 9Kantonc 
zyanýchi sjoužicích' za letní obydli. 

Ixronals [draé], rodina francouzských ma- 
lífO, z nichž nejstarší D. Hubert (* 1699 — 
t 1767) a jeho syn D. Fran9ois (• 1727 — 
t 1775) byli portraitisty Mladší stal se mód- 
ním porťraitistou při dvoře Ludvika XV. a 
"vA^podobnil zvláště paní de Pompadour a pí. 
uubarry v nejrozmanitějších kostýmech. Prací 
jeho jest mnoho, a ačkoli jako umělec neměl 
citu a síly, byl přece módou protěžován a po- 
dnes jest vážen. — Jeho syn D. Jean Ger- 
main (* 1763 v Paříži ^ f 17S8 v Římě) 
byl jedním z nejlepších žákfi Davidových a 
Francie ztratila jeho předčasnou smrtí zna- 
menitý talent malířský. Dostav r. 17S4 za 
obraz Kristus a \€na Kananejská (nyní v Lou- 
vrů • velkou cenu. Šel se svým učitelem Da- 
videm do Říma,; kdež ještě zhotovil obrazy: 
kaňénjř gládiatór (1785); Marius v Mintur- 
nach {jyS6t nyní v Louvrů) a Filoklét; obraz 
'Gracchus z&stal nedokončen: 

' DroUttt [dnié]: 1) D. Jean Baptisté, 
pbšrmistr v St. Menehouldě (* 1763 — f 1824), 
ttaVs.: pověstným, žé poznal krále Ludvíka X VÍ , 
když prchal z Francie, podle podobizny na 
assif^nátech a způsobil jeho zatčení ve Varen- 
nech. Za Čiit tento obdržel odměnu 30.000 fr. 
■|^*,fcyl"zvolen za departement marnský do kon- 
ventu, kde hlasoval pro smrť královu. Poslán 
'fiyv' r. 1793 jako* vojenský kommissař k se- 
verní 'ariňádě, byt od vojska rakouského v Mau- 
'beugi jat a v^ Oromouci řnternován. Chtěje se 
'Zachrániti útěkem, skočil s okna svého vě- 
zéhí, ale ilámal si '.nohu a opět uvězněn, 
^jt' 1795 8 Bcurnbuvillem a" j. vyměněn z^ vé- 
Voďkyni Angoulémeskou, načež vstoupil do rady 
'pěti set. Byv pak obviněn, že účastnil se spik- 
'ftyll Kabeufova, uvězněn, ále podařilo se mu 
pprchnbtfti"d9 Švýcs^^ska. Uznán jsa nevin- 
'Vitf^ krátil éé do Francie a stal se 1799 .pod- 
breťeLtem v Menehouldé: Po druhé restauraci 
.Dyfjakpkralpvralr z Francie vypověděn, ne- 
opustil však Francie, nýbrž žit pod jménem 
'Kfenrčf.V Mácpnii až do svéř smrti Kfk\ 
'J".8J p." Lóui 8, virtuos a skladatel franc. 
(J^.X792 v Anrtftcrdiímé' -^ f.v Bernu). Vzdélav 
K'na konservatófl pařížské, pásobit jako zna- 



menitý flétnista na dvoře krále hollandskéhb 
Ludvíka, byl pak dvorním virtuosem Napo- 
leona I. a na to členem královské kapely 
v Paříži. Ještě jednou přišel do Nizozemí kde 
stal se divadelním kapelníkem v Haagu, ce- 
stoval pak po Anglii, Rusku, Itálii, Německu 
a j., vzbuzuje všude obdiv skvělou svou techni- 
kou, a r. 1836 přijal místo vévodského Ica- 
pelníka v Koburku, kde po osmnáctileté službě 
i léta svého odpočinku trávil, konaje Časem 
cesty do ciziny, mino jiné i do Ameriky. 
Složil školu pro flétnu a půldruhého sta skladeb 
hlavně pro flétnu, celkem pěkných a vděč- 
ných. V listech ném. uveřejnil zajímavé své 
memoiry, v nichž hlásí se — podobá se, že 
právem — k autorství hudební části slavné 
někdy písně Partant pour la S^rie na verŠe 
hoUandské královny Hortensie, jejíž býval hu- 
debním tajemníkem. 

3) D. Henri. zoolog francouzský (* 1829 
v Troyes), vystudovav práva, byl delší Čas 
úředníkem vládním v různých departementech. 
Záhy věnoval se vědám pi4rodním, hlavně 
studiu měkkýšů, a za tím účelem podnikal vý- 
zkumné cesty po Francii a r. 1857 do Por- 
tugal a na Azory. Z četných jeho spisů buďtež 
uvedeny: Etudes suv les naiades de la France 
(Paříž, 1854 a Troyes, 1857, 2 sv.); Enumé- 
ration des molíusques terrestres et fluviatUes 
vivants de la France continentale (Pař., 1855); 
Rapport á S. M, le rot Portugal sur itn voyajze 
ďexploration scientifique aux tles A^ores (1S58) : 
Molliisqnes marins des iles A^ores (1858 ; Essai 
sur les moHusques terrestres et fluviatilcs de la 
Guvane fran^aise {i8^g); Eléments de la Faune 
acoréenne (1860): Unionidae de la Russie 
d^Europe (1881), děla Serbie (l882^, de V Itálie 
(1883, dodatek 1884); Alser et le Sahel (1887). 

Dronet ďErlon [druě derlóii] Jean 
Ba p tište, maršálek franc. (* 1765 v Remeši — 
f 1844 v Paříži), bojoval ve všech válkách 
Napoleonských, vyznamenal se zvláště u Jeny 
r. 1S06, v Tyrolsku i8og a na bojišti Španěl- 
ském 1810—14. P" bitvě waterlooské byl vy- 
pověděn, ale r. 1825 amnestován a přijat do 
volska franc. R. 1835 byl gener. guvernérem 
v Alžírsku a r. 1843 stal se maršálem. Na- 
psal: Soiice sur la vie militaire du maréchal D. 
(Paříž, 1844'. 

DroQOhaveo, ves v Čechách, hejt., okr. 
Sušice (7 km sz.\ fara Hory Matky Boží, pft. 
Velhartice; 22 d., 99 ob č. (iSgo), popi. dvůr. 

Drouk, drouh, bidlo, socóor, páka. — 
D ( Trapbolien), v délostřelectví jest že- 
lezná plitka podstrčená pod fošnou řídidelní 
u vysokých lafet, ^V. příl. ke či. dělo. B.) FM. 

Drouyn de lahnyi [druéh dMyíj Ed- 
mond, státník franc. (* 1805 v Paříži -^ 
f 1881 t.). Pro vynikající schopnosti a pro 
obratnost diplomatickou, kterou ukázal dva- 
kráte jako Člen vyslanectva v Madridě a jako 
plnomocník v Haaf^u .1833-36. jmenoval ho 
Thicrs r. 1340 ředitelem obchodního oddčlení 
^ ministerstvu zahraničním. R. 1842 zvolen . 
byl do sněmovny, i vystupoval proti politice 
Guizotově, poutaje pozornost elegantní a pře 
svědčivou výmluvností. R. 1848 byl jmenován 



43 



Droužek — Droz. 



L 



fnim«trcin véd zahraničnfchi 1849 vyslancem 
v Londýne. 1831 dvakráte ministrem i řidil 
za války krimskét ke které radil, diploma- 
tické jednání a účastnil se konferencí vídefr^ 
fikj^ch (1854—55). K* *S63 stav ae po čtvrté 
ministrem, prostfedkoval mezi Vatikánem a 
Itálií a horlivé vystupoval proti politice Pruska, 
v jehoi zmáhání se předvídal poru§ení rovno- 
váhy evropské; maje jiné náhledy než Na- 
poleon IIL, ustoupil z úřadu r, 1866 a byl 
členem tajné rady. R. 1870 opustil Pařiž; 
vrátiv se 1871 zabýval se literárními pracemi 
a vydal na obranu své politiky východní: 
Ilistoire diplomatique de la crise orientaU 
(Brussel, 185S) a Les Neutřes pendant la guene 
ď Orient (PaHŽ, r868). 

Broatek (zdrob. drouh), bidelec, kterým 
ae lovečtí psi spínají. 

nrouidtloe^ ves v Čechách, hejt*, okr., 
fara, p§. Strakonice <3 km s.); 28 d., 196 ob. č. 
f 1890), kaple P. Maric, alod, dvfir Alf. kn. Win- 
dischgrátzc, sam* Ccmékov. 

Droyl8de& [droylsdnl, mésto v angl. hr. 
lancftsterskóm, na RochdaJském průplave a na 
nékolika iel. drahách; 9482 ob. (1891 1, výroba 
kartounu, předení bavlny a bafvířství. 

]>royi9n: 1) D. Johann Gust, historik 
ném. (* 1808 v Treptové — f 1884 v Berlíně). 
Habilitoval se na universitě berlínské, načež 
stal se řádným professorem v Kielu, kde pod- 
poroval slovem i písmem snahy holfttýnsko* 
Élcavické proti Dánsku. Po snémé frankfurt- 
ském, na kterém přidat se ke straně ústav- 
ního císařství, stal se professorem dějepisu 
na universitě v Jeně a r. 1859 v Berlíně. Práce 
jeho založeny na svědomitém studiu, vyzna- 
menávají se správným pojímáním věcí, vě- 
deckou hloubkou a íivým, zajímavým líčením. 
Hlavní dílo jeho jest: Die Geschichte der 
preuss. Politik do r* 1748 (Lipsko 1S55— 85, 
14 av.). Kromě toho jmenovati sluSi: Otrer^ 
ffřfwwg lí. Kommentar des Aeschylos (Berlín, 
1832, z sv., 4. vyd., 1884); Geschichte Aíejran^ 
der des Gi% {U 1S33; 3. vyd. v Gothé, 1880); 
Getchtchte des Hellenisnms (Hamb , 1836—43, 
2 fiv.; 2. vyd*, Gotha, 1877); Ůbcrsttxtotf^ des 
Ariftophanes (Berlín, 1836—38; 3 vyd. i88i); 
Vorlesungen uber die Geschichte der FrciJteíts- 
kriefe (Kiel, 1S46); Leten des Generah York 
(Berlín, 1851, 8. vyd, 1877^; Grundriss der 
Historik (L, 1868; 3. vyd. 1883); Abkandlun- 
gen \ur neueren Geschichte (i,, 1876) a a M^ 
Dunckerem vydal- P^eussische Staatsschriften 
aus der Regieruiif^s^eit Friedrichs I!, it., 1877 
ai 1885. 2 sv.)- Víz M, Duncker: J, G, D. 
(Berlín, 1885). 

a) D. Gustav, historik něm. (* 1838 v Ber* 
líně), syn pfcd., professor v Halle, zabývá se 
zvlá&té dějinami XVI. a XVIL stol. Napsal: 
Albrechti L Bemúhungen um die Nachfolge im 
Heiche (Lipsko, 1S62); Arlanibaeus, Gúdof re- 
dut Abelinus^ sivé saiptorum de Gustavi Adolfi 
expediíiúne princeps (Berlín. 1864); Gustav 
Adoif (Lipsko, 1869—70, 2 sv.); Schrt/tstúcke 
v, Gustav Adolf (Štokholm, 1877); fíer^og 
Hemhard v. Wťimar (t., 1835, 2 sv,); A!íge- 
meifier Uistor, Atlas (Biclcfeld a Lipsko, 1886) 



a v Onckcnoví sbírce: Bas Zeitatterdtt drein*g- 
fáhri^en Krie^es (Berlín. 1888). 

Uros; 1) D. Pierre Jacquet. mechanik 
franc. (* 1721 v La Chaux de-Fonds ve Svý- 
cafích — f 1790 v Bíenně), hodinář, zdoko- 
nalil podstatně hodinový stroj. Sestrojil také 
mnoho automatů, z nichž podiv budil automat 
psací {Cécrivain\ figura to, jel rukama 
i prsty pohybovala, Snaiil ae Úl sestrojiti 
perpetuum mobile. 

2) D. Jean Pierre, ryjcc franc. 1* 1746 
v La Chaux*de-Fonds — f 1823 v Paříží), syn 
před , známý pracemi a vynálezy voboru ražení 
mincí. Zhotovil v pařížské mincovně stroj na 
raženi mincí, jenl si materiál na matrici sám 
podával, mince odebíral a zároveň písmo a 
ozdoby razíL Později odešel do Anglie, kde 
společné s Boultonem obdržel právo k ražení 
měděných mincí. Vrátiv se do Francie, stal 
9e za vlád;^ direktoria ředitelem mincovní 
kanceláře, jíž vedl az do r 1S14. Za své práce 
obdržel na výstavách mnohé odměny. Známy 
jsou jeho ryté podobizny generála Bonaparta, 
císaře Napoleona, lorda EUiota a doktora 
GuiUotina. Rka. 

3) D. HenriLouisJacquet. mechanik, 
bratr před. (* 175Z v La Chaux-de-Fonds — 
f 1791 v Neapoli), oddal se pod vedením svého 
otce mechanice a sestrojil též celou řadu 
automatů, z nichž nejzajímavější byla dívka 
hrající na klavíru, sledující očima noty a po 
ukončení hry obecenstvu se uklánějící. 

4) O. Fran^oisXavierJoseph, tiíosof, 
historik a nár, hospodář franc, (* 177^ — 

4 1850), stal se r. 1796 professorem řeČnictvf 
na ústřední Škole v Bcsan9onu, pak v Paříži 
úředníkem finančním a věnoval se od r. 1814 
pouze práci literární. R. 1813 stal se Členem 
akademie franc, r. 1S33 členem a 1838 přeď 
šedou akad. věd morál, a politických. Sepsal 
díla z filosofie zvi. morální: Essai sxtr ťart 
ďétre heureux (1806); Ěloge de Sfontaigne 
(1812, 3. vyá, 1815); De la philosophie morale . * 
(5. vyd. 1843), dílo vyznamenané cenou Mont- 
hyonovou; Application de la morate a la phi- 
losophie et á la poHtique (1825); Pensées sur 
te Christianisme (6, vyd 1844) a ^veux d*uH 
plíilosophe chrétien, v nichž z přívržence sen- 
sualismu se stal zastancem katolictví, Z ná* 
rodohosp. spisů, v nichž byl celkem stoupen- 
cem Sayovým, vynikají LoÍs relatives au prá' 
gres de iindustrie (iSoi), kde se vyslovil pra 
svobodu živnostenskou, pak Économie poUtique^ 
ou princi pes de la science des richesses (3, vyd# 
1854; přeL dr, Fr. L. Riegcr 1853). Nejdůle- 
žitéjŠím jeho dílem je Histoire du repie df 
Louis A' V/, pendant ies années ou Von pou%*att 
prévenir ou diriger la révotution fr, (1839 — 4$* 

5 sv,). Napsal román Lina (3 sv*, 1804). Se* 
brané spisy své vydal r, 1826 ve a a v. Red, 

6) O. Antoine Gustave, spis. franc. 
(* 1832 v Paříži), První známosti v obecen- 
stvu získal si jako malíř několika pěknýnil 
gcnrovýrai obrázky {Obol Caesarův, Vsakristi(}t 
ale záhy nechal štětce, podav ve >Vie poji- 
8ienne« řadu scén z rodinného a společen- 
ského života pařížského. Vyšly osobě: Mon- 



4 



Drozd — DrozdcL 



48 



fíwir. Madame er fíébé (t866« íllustn E. Mo* 

^ .c^t „ j. ., '^' 7U Je to cearé, 

>y. Gyp, Ange- 
)0Ž zdar zálc/i 
hia sti, D, vynik4 

vn- ysou, hlubokou 

Xf)«io^ii ier>«kého srdce « graciosní lehkostí, 
Lccco5 7 nbou sbírek přeloicno do čeitiny. 
Zn^ - psychologem a t?cniálním sty* 

ii*t - D. o«tatoé v románech: Le ca- 



'o.;ř 



Gib€^ (1868); Autour ďtnie 

p^rqttet Je ttttres (1870); Ba- 

:>i/e (1S75); Les 

:niha TřistefSfs 

|.'uuav,* isjyiicnky a dojmy 



stttf>rovy. 

6) D. Numa* Ftátnfk švýcarský [^ 1844 
» Cbaui de-Fondíi). udil se pb vodné kovoryj- 
cem. ale s^Dukromým studiem nabyl takového 
Tidflání* ze se r« 1863 stal učitelem, r< 1864 
redaktorem časopisu »National suisse* v Neuf- 
cháteiu a r. 1S69 členem rady neufchátelské, 
kteri ho r. 1S72 vyslala do rady spolkové. 
Neúnavnou praco*'ito«tf, jímavou výmluvností 
A velikými svými schopnostmi zaujal zakrátko 
v radé vynikající místo, i byl r. 1881 a 1887 
ipolkovým presidentem a ministrem zahra- 
ničních vécL Jeho působením zavedeny jsou 
zákony o manželství, užívání metrických mér 
a vmh, ochrana továrních a obehnáni, h známek 
a u^avfena obchodní smlouva 1882, 

Z pracf ieho literárních jsou 1 ^ \: La 

prapriété i»dttstrielte^ broSura; Manuel ďin- 
$tm€tion civique a ííistoive ďnn proscrit de 

Ilrosd, rod pévctí z Čeledi drozdů (v« t.), 
{ftajícf as too dnihA. jsou dobří pévci a maso 



mají chutné, i 
pfvdabá ae ť 
barerný. Tt! 

22 01I4 kf ídel 



obecný (Turdu^ musicus) 
v* t), jen ocas má jed no- 
- olivové ftedé, chustfice 
I má křídlo jasnou barvu 
< po obou stranách vrou- 
-.,,.. ^ernohnédých. Délka téla 
it cm, ocas 8 cm, D. obecný 



hníiái ae po lesích listnatých i jehličnatých; 
fftfvá od bfezna ai do července; koncem září 
t!téhu>e se do krajin teplejšich. Ztvi se hmyzem 
H. p'IÍ, jcjichi ulity prý o kámen rozbíjí.— 
«. O, •ikaTnf iT. faxatUh) náleií k ncjoblí- 
bfr I v klecí chovaným; pochází 

I j: - řcmf kolem Středozemního 

HKjfc, iiúti řdríoje se V roklinách skalních, 
lednrtthvé park)* zalétajt i severnéjt, tak že 
I u n^s byl d. skalní pozorován. Hlava, krk 
m liořcjSÍ Čáaí 2adku jest modroSedá, dolei^í 
eéiiť blrfií.: ^'-Fprtd télarzivorudé Délka téla 
ttf^H, ^ Živí se kuklami mravenčími 

moo^nv : y, tvarohem a pod. — 3. D 

mcidrý {T, cf-a>tn$) jest modroSedý, samička 
hnét!r*.ecfír Tiélla ?.í CM, Jest domovem jeStČ 



Tr 

iře 



vsev. Itálií, sev. Africe 

tífttč zvučnéjSí a táhlejší 

a zvyká jako tento klecí* — 

I a 5 n ý ( }fi ni u a polrglot t ii$\ . 

v vySSí, před koncem zakři- 

r.a vrchu lila seLÍ.>hnédé^ ve 



řpyu Piiivuuíícuií, oko bledé ilutc. Délka 25 cm* 



Domovem jsa v sev. Americe, stehuje te n» 

jih. zdrluje se na písčitých rovinách fek a 
moře. Slávy nabyl ne tak vlastním zpévemí 
jako spile výbornou schopností napodobiti] 
ipév jiných plákč. V zajetí nepozbývá hu» 
moru a napodobuje vSeíiké zvuky a Sra- ] 
moty. Bsc, 

Drozd Jan, spis. Český (♦ 1S57 v PrazeJr] 
studia vykonal a r. 1860 na knéze vysvécert] 
ve svém rodiití; pak kaplanoval na Prosekuť 
u sv. HaStala a u sv. Vojtécha v Praxe 
a r, 1871 jmenován učitelem náboženství na 
městském reál. ^^ymnasru malostranském, kde 
pfisobí dosud. D. byl v I, 1869^-1871 prvním 
redaktorem klerikálního listu »Čech* a při- 
spívá články literárními do »Cas. kat. duch. «' 
a do »Vcč. Novint, jejichž spolu a drem Boro- 
vým jest zakladatelem, upravil k tisku 3, vy* 
dání liturgiky Frenclovy a vydal pro ékoíy 
střední Déjlny cirkevui^kícré přehlednou uspo* 
řádanostf a důkladností, byf jen stručnou, se 
zamlouvají. Od r. 1S73 je D. předsedou S\^ato- 
václavské záložny a členem správní rady 
Živnostenské banky. Jf. 

Drozda JosefVáclav, lékař a spisovatel 
čes, {^ 1850 v Klatovech). Odbyv, ^ymnas. 
studia ve svém rodišti, studoval lékařství pod 
Škodou, Rokitanským, Duchkcm a Loeblenu 
ve Vídni a vstoupil po dosaženém doktoráte , 
do c. k. vSeob. nemocnice a na lékařskou 
Školu Duchkovu. R, 1879 stal se assistcntcm 
dra Loebla, habilitoval se r. i8Sojako docent 
pro vnitřní nemoci a působí od r. iSgo jako i 
primář a přednosta prvního lékař, oddétenf 
v c. k. nemocnici cfs. Františka Josefa. Kromfi 
►Klinických výkladů Škodových a Duchko- 
vých«, které r. 1871 počal vydávati a kromé 
přtspévků do různých odborných časopisů vy* 
dal: Příspěvek ke klimckému studiu fysiotogiš 
mozečku (Čas. Čes* lék., J876); Studie o bytu 
ttatkosXt vyznamenanou cenou Jungmannovoti 
i 1879); Studtťti uber das Wesett der i>Carkof€ 
(18H0); Neuropathologische Beitráge (Vídeů, 
1880 a 1882^; Beitrag jhj- Kemftrús der šog. 
Unkshhuigkčít der met f ten Menschen {X., tSBoM 
Klittischc Beitráge ^ur Kenntnis der Pancreaf* 
evkrankungen (t , 1880); Zur DiagnoUik der 
Hirnerkrankutigen (t . 1881); Ober die Bedin" 
gungcn des Zustandekommens von mustkatischeít \ 
Her^geráuschen (1883); Ober die Depressionf' 
^íistdnJe des Gehims (t., 18S5); O uemoceck ' 
ústřední soustavy iivstva v Eiseltovč • Odborné 
pathologii a thcrapii* {Praha, 1885— 1886); hť 
fl Učily a (iBqoi a j, 

D^ozdoi {Py-cnoíwtidae, bulb úlové čí 
by lby love; buíbul^ perský název slavíka a 
s různými přívlastky řady různých ptáků na 
Východe žijících \ Čeleď ptáků v rab co- 
vitých (Passeres)t žiiících hlavné v oblaKtf ^ 
aethiopské a orientální a zahrnující nékolik 
rodů a vétM počet druhů. Jsou to nevelcí 
ptáci, menAí nel naši drozdí, mající Štíhlý, na 
konci krátce zahnutý zobák, nohy se slabými 
béháky, křídla a ocas délky prostřední. Jsoti 
výborní pévci, létaji čile v párech nsbo ma* 
lých rodinách, hnízdí se na stromech a křoví* 
nach a živí se hmyxem a plody. Snadno »e 



iďSLi 



4i 



Drozdi -^ Droždí. 



ochočujf, dovážejí tie k nám v značnéni počtu 
•a jsou v zajetí oblíbeni pro ipév svfij a vy- 
'tn*aIo5t. Z druhá jbou známéj&í drozdec 
h néóý {P>'cttouotti$ xanthopyiíosi, iijícř v ji ho- 
'^p. Asti a objevující se i v Evropč (na Ky- 
'Itlaclech) n drozdec Šedý (f^cttonótus ar- 
§inoe), žijící v krajinách nilských. Z druhO in- 
iíických zasluhují zmínky f*y'cnonotu$ pygaeus 
'• P, haemorrhous. Samci kovédruhu posledního, 
'znatelní chocholkon a vynikající bojechti- 
V sti, vychovávají se na Ceyioné k zábavným 

Brozdi {Tmdidae) tvoří četeď pévcG těla 
«tatneho, Stihlého, veliké hlavy a silné hrudi, je- 
jíchž zobák jest silný, néco kratší hlavy, pfímý, 
•«a konci málo zahnutý, u kořene tak feifoký 
jako jest vysokým Kfídla dosahují do polovice 
■40ca^u, ručních Ictek jest i o, z nichž třetí bývá 
'inejdeUL Péra rýdovací ocasu jsou na konci 
'tafpičatélá. Nohy jsou silné a vysoké, béhák 
'V předu pokryt jest z pravidla botkou, řidčeji 
íjáko u rodů amerických) Štítky oddčlenymi. 
^Úékké peří jest buď jednobarevné nebo kro 
pcnaté; u vélAiny druhů podobá se samec co 
ůó barvy samici. Přečetné druhy rozšířené 
po v§cch dílech světa podobají ae sobe více 
•méné způsobem života. Všude oživují les, jsou 
výborní pévci, jsou chytří, lstiví í drzí; živí 
se hmyzem, pl/i a červy, na podzim a v zimé 
bobulemi. Hnízdo stavéjí z tenkých ohebných 
'včtvičck a mechu v houštinách, zřídka vysoko 
•na stromech. VétŠina d-dů jsou ptáci stehová ví, 
K d dňm v užším .smyslu čítáme rody; Tur- 
id US ^ drozd, brávník, kvíčala. cvrčala. kos), 
'Afimttit (víz Drozd mnohohlaaný)^ Gtileos- 
topfen a Harpoi-hynchus, B(e* 

ProzdJóe, Droždice, vca v Cechách při 
Chrudimce. hejt., okr., fara. p5, Pardubice 
(3'5 km jv,); ij d., 129 ob. č, (t$qo), 

BroEdov: 1) O., ves v Čechách, heft , 
okr. Hořovice Í5 km sz ), fara, p5. Cerhovíce ; 
91 d ♦ 6S9 ob. č. (1890), chemická továrna a 
výroba spodia, alod. dvůr Jos, kn. Colloreda- 
Mi«nsřelda, 

2) D*. Droznov (ném, Drosenau), ves na 
M :.ivé, heít.. okr., pft. Zábřeh, fara Jedle: 
í ;m li , Sil ob. č (rSSo. 812 ob. 1890), kostel 
, Níincbevzctí P. Marie. itř. Sk., parní pila, 
' Drazdov A. víz Filaret. 

Drozdowskl Jan, spi?, polský (^ 1759 — 

4 iRfot prusUvil se výbornou komedii Bffros 

J ve Variavé, 18031. psanou verSem 

I , prodchnutou jadrným vtipem a ži» 

*::kou. Kromé toho vydal tiskem 

ft,, 1786 : Umi^^i éia pr^y- 

Zastavil v rukopise operu Dwtč 

s hudbou MiiHerovou a i. Práce 

4 ^L-.iij polské často bývaly hrány a 

velmi oblíbeny. Jeví «e v nich vesmčs 

' '■'' nr* flint a vřelý cit, 

D t látka, jež vzniká při kvapení, 

T^-nr rn, a ktrré se v prĎmysUi užívá, 

tředí vzbuzeno bylo 

du rozeznává se dle 

no: d. lisované obilné, 

né d. pivní a d. vinné. 

.'•jniF].in.iiyiM v>-.cuovántm shledáváme, to 



podstatnou částí každého 4. jest matmky orga- 
nismus rostUnný jednobunéčný, zelení listové 
prosty, totiž houba kvasničná Čili kvasnice 
v užším slova smyslu. Buřika kvasničnii žívá 
jest tvaru buď kulatého neb obJého, neb vej* 
Čitého neb válcovitého, více neb m/-rv nro- 
táhlého neb i nepravidelného. V; vá 

^ až II mikromiiimetrů dlouhá. * na 

jest blanou bundčrvou, vyptnéna protopiasmou 
(hyaloplasmou i polioplasmou), ve které se 
často nalézají vakuoly. 

Octnc-li se buňka kvasničná v roztoku zkva- 
sitclného cukru, tu za vhodných podmínek 
(náležité teploty, vhodné koncentrace, přitom* 
nosti nutných živin, slabé. kyselé neb obojetné 
reakce) počne se pučením rozmnožovati a 
zároveň cukr rozkládati. Wofic z tohoto htavné 
alkohol (alkohol aethylnatý) a kysli«!nik uhli- 
čitý. Mnohonásobným rozmnožením tvoří 
souhrn takto vzniklých bunék kvasnic ných 
v tekutiné zákal, který dalším postupem mi^, 
při čemž ae kva«níce bucf ná dné nádoby 
usadí (zpodní d.\ aneb unikajícím kysličníkem 
uhličitým na povrch vyneseny bývají (svrchní 
d.)- Takto vyloučené kvasnice se v prámysíu 
odliičuíí od tekutiny vykvaSené (sbírají) A 
slouží bucf jakožto kvasidlo k novému zave* 
dění kvaSení lihového v čerstvých tekutinách 
cukrnatých neb v tésté moučném (d. lito* 
vanél aneb se jinak v průmyslu zužitkují (d. 
vinné), 

Při výrobe vína, cidru (vína ovocného Či 
moátu) a néktewřch piv (zvlááté v Bel«/ii) tit" 
»akvaSují se dotčené tekutiny cukrnaté úmy- 
slné přidaným d-m, z předcŤiozfho kvaScní ji- 
ných tekutin cukrnatých pocháiejícfm, nýbrŽ 
dotčené ony tekutiny cukrnaté fvylisovaná 
Afáva z bobulí hroznů vinných neb z jabtek, 
hruSck atd., resp. mladina pivní) ponechávají 
se za vhodných podmínek samy sobe, aŽ 
v nich vznikne kvapení líboVé, Tu se žaVádí 
kvašení lihové buňkami kvasničnými, které 
již v přírodé na surovině (na bobulích, na 
ovoci) se byly usadily, aneb které zt vzduchu, 
z nádob atd. do cukrnaté tekutiny se byly 
dostftly^ Při takovémto samovolném kvafiehí 
vyvíjejí a rozmnožují se v kvastci tekutiné ča* 
sto i jiné organismy, které vzbuzujíce kvaSeltí 
cizí (mlédné, máselné, slizké atd.> líhové kva- 
Sení obmezují neb ru5( ná úkor jákoatl takto 
vytvořeného výrobku. 

Takové kvaAcnf »nečisté' je i d. 

nečisté. Mnt>hdy za nepřízn zmínek 

(nečistoty místností, nádob, vzaurnu, vody 
neb suroviny nčb ku zakva£ení ulitého 6.) 
vytvoří a sbírá se d, ncíisté \ v onéch od* 
vétvích průmyslu, kde se cukrnaté tekutít>y 
umele, totiž úmyslně příť:T>in\Sii dm /hI\íísm]]> 
Poněvadž pak z kvale: vi 

výrobek chatrný (piv u .^í, 

nepříjemné ■) aneb tn r 1 u 

není poměrno mnc'/ .ny 

řv lihovarství), zavedeno bylo v dobA novčíŠÍ 
užívání d. čistého fčlíítých kultur kvafínič- 
nich). Důmysl n nodamitet " ^jje 

tdi obchodního raVá zpĎ-^ ka 

kvasničná, kteii* ^ť nrjprv« za »álcíitycri pt>d- 



4 



4 
4 



n 





Drozdi damáci. 
Drožd obecný, brávník, kvíčaía a kos obecný. 



OTTOV ^X>Vf<tl£ NAUCNV, 






Droždice ^- Drslavici. 



4^ 



mínek: rozmnoiř ir.nfalém.(v!labaratofi , po- 
zdéji-.ve velkém, v. náJéžité. konstruovaných 
apparátecb .tak,, aby pfi tom iádným jiným 
míkrooirganhimem .ze vzduchu nebo z nádob 
nebyla znečištěna,* naČež se teprve takto zí- 
skané d. dokonale čisté přenáší do vlastních 
tekutin cukrriatých, jež ve velkém mají býti 
zkvaSeny. . 

Obyčejné .<L obchodní. (pivm'. neb lisované 
obilné I tákméť nikdy není čisto, t- j; kromě 
vlastnfhp- kvasidla.- (pravých buněk kvasniČ- 
ných} obsahuje, .v sobě rAzné látky cizorodé 
i cizí k\'asTdlá ve větší neb -menší míře: d. 
pivní,^ hlavně prysky řnaté součástky chmele, 
kvašením vyloučené, které je zbarvují na hnědo 
a-dodáraji mu chuti hořké, d. lisované obilné, 
pak kvasidlo mléčné a menší ;(nahodilé) neb 
větší f úmyslně přidané) množství škrobu. Vý- 
roba lisovaného d. obilnébtx jest zvláštním od- 
větvím .prflmyslu,. při ktei-ém získává se líh, 
jakožto dfiležitý I^Vobek .vedlejším (Viz též 
Kvaanice.).- ' i . -w^ 

> ]>roMioa viz Droždice. ' .. 

Ďroldln, ves na Moravě, hejt., okr. Olo- 
inijc.-fara^ X^. Sv. Kopeček'u Qlotnúce; 121 d., 
772 obt č.", iL n/<j88o,^8o2 1890), itř. Sk., ci- 
hťlna. Ves ta itáleieiá. již' roku .1360 klášteru 
hradiSťHkéitiii. . : * . 

TkrÓVULrtun. drófki, pfivodné ruský krátký 
vozilc pro lehkou jízdu v^ městě. V Moskvě na- 
zývaly se vol oč lei a ntěly-li tedtfdlo- na sloup- 
cích; .k to Ib i ki.. Později sloupky zaměněny 
prtfžinami a nad koly přidělávána křídla proti. 
p«Bchn a blátu, .Okrouhlé, d-ky slují v Rusku 
pťoletkir-d-ky pcoré^yii bsoby s. podélnou 
příčkou á drtihdy. často*, se. střechou na č ty- 
fech sloupcích á se. záclonami kolem — Ii< 
něj k i. .V 1. i8ť2— í^ d-ky dodaly se za hra- 
nióer s. název ten. zobecněl zdtf hlavně pra ve- 
řejné povozy -jédoospřefní o- dvou až Čtyřech 
mfstech, už ívatrfé- hlavně ve- Větších městech 
k- příležitostným í>íztfám. • V :Práz6 zavedeny 
b3rtv^ r.: 1856;"/ V- Berlíně iJilujt též Comfor- 
table. : ■ • : - . 

]>roiilh:.Spiřidon[Doiitri>evič, ru- 
ský básník-samouk (* 1848 ve vsi Nizorvce na 
Volze, t^rské' gnb.), při svém podřízeném za- 
městnání v rĎzných .obchodech velkoměst- 
ských, naučil se piátl a; jal «e ^skládati ptsíně 
dle vzohi KólOováa Někrasova, opěvuje v nich 
téžk4 osud rolnického' li dli. Pocházeje sám ze 
střeáu lidu, zná výborně jeho potřeby a próťo 
písně jehó t^fti ser 'velké oblibě a. záhy zná- 
rodňují. . ■ . . : i. • . Šuk. 

DnlAVi Stsu^očěské jíĎéfTúi mužské, stažené 
ze statrŠíboDriislav. Oblíbené skratky jeho 
a jmen Držimíra Drž-ikra} byly Drž, 
Držek m Dřžaťa. . : Sčk, 

Bvslsvíoe: t) D.,-' ves v Čechách: hejt., 
okr/Klatovy <6 Arm' iz.), fara, pS. PoIeň; 37 d., 
192 ob. č. (18901^ clcft]. statek se dvorem Jar. 
hr. Ceťnína z: C)írud^nřc«^ Na poČ. XVII. stol. 
bvl majetníkem D«ic rodhr. Kolovratů, po 
bitvě na Bílé Hoře ■ připadly' kfáJ. komoře, od 
níž jé koupil- r. 1^3 kn. z Bf^g^nberka. Koku 
1834. koupil' O. Buff. hh Černín z Chudenic. 
Jak Izfr .se. b«ipě£n| 4ldfun(vati, náleželo pG- 



vódně celé zboží drslávické, jakož i D na- 
Prachaticku rodu Drslaviců (v. t.) — 2) 0#- 
Drošlovice, Dršla.vice, ves t., hejt., okr.- 
Krumlov (10 km jz.), fara. p§. Hořice u Krum'- 
lova; 2 d., 19 ob. n, (1890). — 3) D., ves t.,. 
hejt.. okr., pš.. Prachatice (8*5 km sz.), fara 
LáziAté; 43 d., 257 ob. Č. (1890)* Starý zámek, 
hčkdcjSí sídlo ĎrslavicQ, dosud obýván. 

4) D., Drzlavice, ves na Moravě, hejt., 
okr., pš. Uher. Brod, fara HradČovice; 99 d., 
470 ob. č. (1880, 492 ob. 1890), itř. Sk. . . 

DrsUivloi byli od starod<ívna prvním' pan-^ 
ským rodem na Plzeí^sku a. zastávali nejen 
v taniéjším úkrají první úřady, jako Drslav 
praefectus urbis Pelzen (]i6o«-89), Sezema 
praefectus de Plížen (1175 a 1176), Břeti- 
slav de Pilzne 1232, nýbrž i v nejv. hodno- 
stech zemských postavení byli, jako Černín^' 
nejvyšší komoří v 1. 1205 — 1212, Děpolt 
z Risenberka, nejv. komoří v 1. 1279— 821-' 
Břéněk z Risenberka, nejv. sudí zemský- 
v 1. 1396 a 1397, Vilém ml. z Risenbeťka, 
nejvyšší komorník za králů Jiřího a Vladi- 
slava až do své smrti r. 1479 a Pfi ta z. Ri>^'l 
8er\berka, nejvyšší sudí v 1. 1479 až I504r' 
(O hodnostech hrabat Černín fi- z Chudák- 
nic viz teřito článek.) Erb D-cfl, rozdělený 
na zdél štft červený se třemi pruhy bílýnír 
v. pravé nebo levé polovici štítu, zachóvalf 
podnes hrabata Černínové z Chudenic,' 
jediná' větev D-cfi, ale s rozdílnými barvami'. 
V čele D cft bývali od 2. pol. XIII. «tol. pá-^ 
nové z Risenberka a mezi těmito pošloiit- 
skalská, která po sídle Švihově Švihovskýmt • 
z Risenberka se nazývala a r. 1/20 po me£^* 
vymřela.. Vedle Svihovských proslula věťe^^ 
do lan ská a vydala ze sebe haluze Výrkft" 
z Risenberka, kteří ve XIV. stol. z Výrova sr^ 
psali, a vladyk ze S vrč ovce a' z Bystřice."' 
^eyerně od Švihová na Vřeskovicích usadili!'* 
se vlády kove ze Vřeskovic erbu Risenber- • 
ského, jejichžto nejstarší předek Ota ze Vře- 
skovic- odjinud z Biřkova r. 1339 se připo- - 
míná^ ratolestí Vřeskovských byli vladykovér 
ze Schonangeru, mezi nimiž se proslavir- 
Racek ze Schonangeru jakožto válečn''k>- 
proti . pohanským Litvanům roku 1385 a na r 
hranicích ChoVcátska u Dunaje roku 1-302^. 
PřeStice smrtí Svatobora z Přeštic ao-' 
staly se z držav D cfl před r. 1238 řádu-*' 
maltánskému: SkoČice, Poříčí, Jinín a Rou- - 
pov drželi tři bratří Jaroslav, Drslay a*; 
Ota v létech 1320— 1339, ale již v drUhé' 
polovici XIV. stol. vladyícové z Roupova ji-'- 
ného erbu než Risenberského v těch m.stech*' 
se rozrodili. V jiných stranách z kmene D-cOí«^ 
vyrostly haluze pánů z Kanic, vladyk z Ma- - 
lešic u Plzně (Dorota z M. 1. 1432) a Uli^ 
ckých z Ulic, kteří Černé pruhy na zlaténr' 
Štítě měli a hejtmanem křivoklátským Václ. - 
Uličkou z Ulic brzo po r. 1576 vymřeli, Po- 
láků že Sulislavi a Mnichů z Blahousf: 
u Stříbra. Vladykové Sulkové aStachové*' 
z Hrádku byli kolem Slrážova usedlí a vy- • 
mřeli v XVI. stol, Čejkovských z- Čěj- 
kov osudy vypsali jsme ve zvláštním článkUr* 
K Černínům z Chudenic patřil Černín zer* 



46 



Drsník — Drtidlo. 



St»nétic ač synem Sigmundem Černí* 
ncm, jenž r. 146'; dvůr svobodný ve Stané- 
licích prodal, a Černín z Kuchoníperka 
nebo Kouřimi u Polyné, po jehož vdové Ma- 
ruicc r. 1404 odumrf provolána jest. Kh\ 

Branik, ves v Čechách, hejt.» okr. Příbram 
<9'5 km jv.|» fara Pečíce Velkém pŠ. MíIíHi 19 d,, 
140 ob. ď« (1S90). 

I>r8ter vii Silistr^ 

Drikairioe, ves ve Slezsku, hejt., okr., 
pl, Opava, fara Ncpiachovjce; 24 d., 12S ob. 
é, (18S0, 16 [ ob. iHqo\ ttf. ák.t alod. statek 
a dvůr ArnoSta sv, p. Sedlníckého. 

Britékryje, Dyštékryje, DrStěkrý, 
vc» v Cechách, hejt. Jičín, okr., pS, Sobotka 
(6 km \v,\ fara SamSina; 31 d., t6i ob. Č. 
í iSgo), kaple sv. Prokopa, alod. dvůr Erv. hr, 
Suita. O. byly tvrz a samostatný deskový 
statek, jenž níleřcl v XVÍ, stol. Jindf. Kraov- 
Bkému z Krsovic a na O-jích a poidéji se 
Btatkem SamSinou připojen k panství vclíšeko- 
vokiickému. 

Dritkavá, ves na Moravě, hejt. okr. Ho« 
leiov, fara KaŠava p6. FrySták ; 134 d,, 849 ob. 
č. Í1S80, 789 ob. 1890), výroba Šindele, hospo- 
dářského a kuchyňského nádobí. 

Drf, na drobno róidrccné, rozetřcné nebo 
rozemleté kamení, dříví, suché plodiny a j. 
O. papírová viz Papír. — D. v lékařství a 
v agronomii vir Detrítus. 

DrtidlOi též drticí stroj vQbec, jest pří- 
stroj, kterVm se práce drcení (v* t.) provádí. 
OOa jsou buď ruční, jako hmoždíře s tlouky, 
roztírácí misky 9 třídly^ruíní stoupy atd., ntb 
ďla mechanická. Sem spadají mechanické 
•toupy, hmoždířové mlýnce, konické mlýnky^ 
kulová drtidla, kotové mlýnc-e. mlýnská slo- 
žení, drtné kotouíe. válcové stolice a deain- 
tepratory. Hmoždíře jsou litinové neb mo- 
Ha/né nidoby duté s vydutým dnem, v nichž 
déie se drceni materiálu bucf roztloukáním 
neb též roziíráníni pomocí tlouku. Materiál po 
hladkých sténách padá stále zpčt na dno, 
tak ie znenáhla veSkcrcn jest zasažen tluka* 
dlem- Misky krozctirání bývají buď po r- 
culánové, achátové neb kovové s drsnými sté- 
námi* v nichi se materiál obyčejně na prach 
paličkou roxetírá. Jak hmoždíře tak misky uží- 
vají se jen pro malé množství materiálu hlavné 
vlékárnictví a laboratořích chemických k roze- 
tírání rtízných chemikálií sypkých, hmoždíře 
pak v hospodářství k drcení luštčnin (kde vSalt- 
ui jsou často zastoupeny diy válcovými) a p. 
Slcupy užívají se nyní ménč zhusta; dříve 
fiahnxovaly každý jiný stroj na drcení. Tak 
méjy rozicáhlé upotřebení v papírnictví ku 
•pracování drti papírné, v olejnách na drcení 
•einen, v mlynářství na délání krup a jáhel, 
v iřtnlbvnách íva rozmélftování třísla. ve ápo^ 
d^rnich na drceni kostí^ v továrnách na hlí- 
oéaé zboží na rozméíňovánf hJíny atd. Nyní 
jcQ podřízené k drcení rud, kamene, vápen- 
ce^ k vyrábění kovových bronzí. V posled* 
lúax případě nedají se ani jiným přístrojem 
nahradily poněvadž kov jen od stAtého tlu- 
čení stává se křehkým tak, ie m úplné roz- 
drtí. 



^—^ 



Obr, i. na příloze předvádí takovéto stoupy 
na bronz čili t. zv. brokátové. 5 jsou tli 
tlouky neb stupicc, na nichž nacházejí se na- 
rážky /í, za něž zachycuji postupné tři evol- 
ventní palce //, uklínované na hnacím hřídeli* 
jenž dostává pohyb řemenem od tran^misse. 
Každá sttipice má dvě svislá vedení. Při otá- 
čení hřídele zdvihají se stupice postupné palci 
a otáčejí zároveň kol své osy. Když narážky 
přijdou mimo dotyk b palci, padají stupice 
vlastní vahou na materiál umístěný v prohlu- 
bině a, která zde jest úplně uzavřena, aby se 
kov nerozpraSoval Jemný prach kovový vhání 
se zvláštním ventilátorem Kdo skříně, kde se 
usazuje na prknech 1. Na stoupách dole jsou 
malá křidélka, jež pří otáčení se stupic stále 
materiálem míchají. 

Stoupy na jiný materiál bývají jednodušeji 
zařízeny. Z prohlubně stoupové materiál se 
též někdy vyplavuje při L zv. stoupách 
mokrých aneb někdy přepadá našita přímo, 
kde se třídí, jako jest to u stoup na rudu. 
Váha stoup bývá od 50 — 250 kg^ zdvih 15 až 
5Z cm, počet zdvihů bývá 30—100. 

Vyobr. č. 1237. znázorňuje stoupy s pohyb- 
livou spodní mísou soustavy Fisherovy. 
Stupice, vlastně buchar, jest zde přímo pohy- 
bována parou. Mísa spočívá na zvláštním ku- 
zeli s vodorovnou osou, který též otáčí se 
parním strojkem. Tím otáčí se též mísa. Prach 
odděluje se rourkou t\ ústící k ventilátoru, toz- 
mélněný pak materiál sítem 5 nasazeným na 
roise, Buchar mívá 400 — 800 zdvihů v minulé. 

Hmoždířové mlýnce jsou přístroje, jeŽ 
drtí materiál, napodobujíce při tom ruční práci 
tření na misce. Velice účinný takový apparát 
znázor/^uje obr* 2. na příl. od Rcnetta v Lu- 
tichu. Pohyb hfídclc B od řemenového ko* 
touče A převádi se konickými koly C na bří* 
del D a pomocí kulového '^epu f na hrubku G, 
jež v nádobě K vykonává složitý pohyb ro- 
tační a kývavý. Pákou // dá se její vzdále- 
nost od nádoby měniti a tím též velikost zrna. 
Materiál vypadává zpodem, HpřejSí díl hruSky 
při tom drtí, dolejší rozetírá maleriáL Hřídel 
B konává 250 obrátek. 

Konické mlýnce. Nejznáměji takový 
mlýnec jest kávový (obr. 3 rta příl;). Účinné 
nástroje jsou zde hrany na kónusu B, jel buď 
ustřihují materiál neb drtí, dle toho jak jsou 
vřdáleny od sebe. Velikost zrna reguluje se 
matkou^ wi. 

Výhodný jsou tyto mlýnky konické k drcení 
třísla. Mívají věiSí rozměry, a rýhy jsou Ják 
na kónusu tak na vnitřnf pracovní plo&e 
Oboje však mají nestejný sklon, tak íc otvor 
pro materiál dolů se zužuje. 

D'la kulová. Účinné nástroje těchto ap* 
pařátů jsou lité koute, ktefé se valí po vnitřní 
straně železné válcovité nádoby. Tato d<U 
kulová hodi ae oejtépe na velice křehký ma- 
teriál, jako uhlí, zeminy, barvy a p. a ujívaji 
se dosti často ve slevárnictví na získání uhel* 
n6ho prachu a rozmělňování pisku 

Obr> 4. na příl. naznačuje d. kolové od 
Hauctina. Hřídel A koná asi 80 obrátek za 
minuta a s nim válec Q jenž na svém ob' 



I 



I 



I 





T\*kem V OvVí ^ '^w* 



Drtina — Drůbež. 



47 



vodo má otvory, ve kterých jsou lité koule, jež 
pfi rotaci válce valf se po pláSti J/, jenž celý 
pNstroj obejťxná. Pfi G se materiál do pláSté 
v^pá, při G* vychází. Apparát vyžaduje asi 
2 koAské sily. koule uloženy jsou po obvodu 
iroubovité, tak že pfi otáčeni zprostředkují 
pohyb materiálu ve sméru osy hfídele. 

Mlýoce kolové nacházejí hojného upo- 
třebení k rozmélftování písku, chamottu, hné- 
déle. kosti. Zařízeni jich naznač, v obr. 5. na 
příloze. Vertikální hřídel A otáčí se od trans- 
mtMe a pohání i kameny S^ S^ na příčné ose 
am volně otáčivé tak, že se valí po podložce 
A Kameny mohou se však s osou aa na hří- 
deli A zvedati .^v rozporu G), podle tloušťky 
vrstvy materiálu pod nimi. Při otáčení na- 
stává též klouzání, tak že kameny p&sobí 
jalu) iLaČkadla i jako třidla. Vedle toho jsou 




1137. Stoapy Fiiherovy. 



nM hřídeli A zvláštní hřebeny Pa P", jeřma> 
teriál stále vhrnujC pod kameny. Jiný hřeben 
P^pfivádí materiál rozdrcený příslušným otvo- 
rem z mísy B. Obyčejně bývají oba kameny 
n«<itejně daleko od osy hřídele A, a opisujíce 
tedy rftzné dráhy, působí na větší ploše 
miíy B. 

Jiná kamenná d-la t zv. mlýnská slo- 
žení opotřebují se nejčastěji v mlynářství. 

Drtné kotouče. Těmi rozumějí se mlýny 
» hórizontálným hNdelero, jež vSák místo ka- 
menfi mají lité desky, které na vnitřních plo- 
chách jsou buď hladké a pfisobí pak třením, 
aneb jsou opatřeny rýhami neb zuby a pů- 
sobí pak drtivě. Mlýnce na různé nerosty a 
rady patří obyčejně k prvému způsobu, mlý- 
nec druhého způsobu, jak se ho na př. i k dr- 
ceni 4hÍ1í dá použiti, naznačen v obr. 6. na 
ipříloze. Jest to t. zv, Triturateur Andu- 
zeho. Materiál vsype ne u E a vychází roz- 
drcen a £*• Kotouč D s hřídelem a konává 
500--500 obrátek v x min. Tyto mlýnce blíží 
se svým působením desintei^ratorům (v.t.), 
nč rozdd přece jest jen značný co do práce. 



Válcové mlýny a stolice skládají se ze 
dvou válců, jež proti sobe se otáčejí a svými 
povrchy vykonávají práci drcení. Nyní zhusta 
užívá se jich v m 1 y n á ř s t v í (v. t.), ale i jindy 
k drcení rud, uhlí atd. Působení válců jest 
velice různé dle toho, zda povrchy jejich jsou 
hladké, rýhované neb ozubené a pohybují-li 
se stejnou či různou rychlostí. Válce bývají 
ocelové, litinové, kamenné (v mlynářství též 
porculánové\ Pohybují-li se stejnou rychlostí, 
mačkají, jinak rozetírají materiál; maji-li na 
svém povrchu zuby neb zářezy, působí drtivé. 
Jiná d la jsou t. zv. čelisfová. V obr. 7. 
na příl. naznačeno čelisfové d. na Stčrk dle 
Hlakea. V mohutném stojanu AA jsou zasa- 
zeny dvojdílné čelisti C, C,. Čelisti Q C, ulo- 
ženy jsou pomocí klínu Cg a šroubu 5 v páce 
A jež oscilluje kol čepu E. Pohyb vychází 
od ocelového hřídele F, na kterém vedle 
kotouče řemenového a mohutného se- 
trvačníku uklínován jest excenter, jenž 
tyčí H a vzpěrami J sl K pohjrbuje 
páku D a tím též zbližuje čelisti při 
každé obrátce hřídele a drtí štěrk, jenž 
mezi čelisti se vsypává. Zadní opora 
vzpěry K dá se posouvati klínem L, 
čímž mění se též nejmenší vzdálenost 
čelistí. Zpátečního pohybu páky D do- 
ciluje se zpružinou. Účinnost takových 
d del bývá různá v mezích z — 1*5 tuny 
« za I hod. na i koň. sílu. 

Při obdělávání pQdy upotřebuje se 
konečně t. zv. d-del ježkových neb- 
ježků na drcení hrud. Jsou to dře- 
• - věné válce opatřené hustě železnými 
ostny na povrchu, jimiž se hrudy při 
pojíždění drtí. Bka. 

Drtina František, spisovatel čes. 
(* 1861 v HněvŠíně), studoval na gym- 
nasiu a na universitě v Praze, pak 
V.Berlíně, stal se r. 1889 doktorem 
filosofie a vykonav v létech 1889—91 
vědeckou cestu po Švýcarsku, Francii, 
Anglii a Německu, habilitoval se za docenta 
filosofie při české universitě v Praze. Se- 
psal: Tridém jevu duševních v řecké filosofii 
(Praha, 1890), kteréžto dílo r. 1893 poctěno 
cenou Šetkovou ; O studiu filosofie ve Francii 
(Athenaeum, 1892—93) a četné články z dějin 
filosofie pro Ottův Slovník Naučný. Od r. 1892 
jest též spoluredaktorem »Athenaea€ a od 
r. 1893 revue »Naše doba*. 

Drtiny jsou drobné odpadky materiálu 
povstalé při pilování, řezání pilou, vrtání, sou- 
struhování a hoblování dřevěných, křehkých 
kovových, kostěných a pod. předmětů. Dle 
toho rozeznávají se d. dřevěné, železné, mo« 
sazné atd. D. pilováním a řezáním pilou vy- 
tvořené šlovou též piliny. Od d-in rozezná- 
váme třísky, větší spojité to odpadky, vy- 
tvořené soustruhováním a hoblováním dřevě- 
ných neb z houževného kovu zhotovených 
předmětů. Čím houževnější jest kov, tím spo- 
jitější (delší) dává třísku. THsky hoblováním 
povstalé šlovou též hobliny. JJd 

Drůbet, opeřená zvířata domácí, jakož 
jsou: kur, husa, kachna, krůta, perlička, holub, 



49 



^JTmmZJi Z. ITT. 



i-r.'-'.*'^ ťrtvíi ir.-vi.- :*..trí^ .. z >,* *. 
Ža r ;.« í:fe*.'.'.aL. r,-. .; 2 *: - -.r ;l- :'-.-ir-ixt;- 
c •'. r. i»t :-•-•.- r.*-; --cr;. i'". V5,-,. íjí i tzr:; 
Č". r- « t : r- j^ír •. .i ci '.i ji ^t i* ? r»r :-■: ■ C , íh r 

♦'-■. »^T' '-' '. iT'T*^r, ř: c. L'*j~a:'.. Iítít,-^ 

rr.í tri, r.'^:'ri v S?t. Arrírři*. D ^tn r-^z- 

vírrTr -.;.v-*.i Y-''-*- * ř'- í'-' i* '"'■"•' í-*- 
•TfíC'i íi-vrvv '■f;'íf.i ; r:í''*TÍ^5 M^li -t^ 
Mez r í-zr, < rr. . r. í r ', *: v -.~.r.. i-.i . i .i« t c - c ih ■ v- 
d-c ř rr.ť.t a S.'-t*-.*. D- ;-,ťívt. * rt cí. 
jtk^^ir-s zií;vr.v a zťrkry y.czzr. á p-, — icc: 
pr 1 'T y v r, v "- . c'r -t, t n-. i %'- & ^ *: i : rsť iit^ri 
;ef! tíž yÁc^rr. r,kzí\r.':cr. -ív. ia.žar-r. p*r- 
íí<.ír . ' ' Ta. 

Dráb^ialetTÍ zá>2: v p^rr.t- rb* a zi- 
cr.'/y^ -řrlveže a rr.ísít ht p.".-.oz'-.'.a': rr: n 
•rr,Ýf*rr. : pro vt/,*. pro r:aío an*'i^ pr- -.b* 
t/e: y , V '. < vi : v ti . t ;.' i h rr. 4 1 1 '.e c r. s vá d r 1 1 1 i 
h:avr.4 ra rr^t-o A'C %t d. vyty V á rív^r.-:!- 
notí . ř ? cí,e př : roz -j rr. r. t .-r# c h '. ru - í ty o o - a k u 
pfe%víd<j;í, a r.c.epíír^* příílaťem ;sou Frar.- 
c*»uz/:*vé. rr.í«t/í v d., kteří ze vitch rÁrzdt 
ryvíie.í nejvíce raec. kapoor.fi a poiilardi. 
IJo Lon^ý-na »e denné až 2 miíl. vajec při- 
váží. V Itaiíi zr\i.Í*A malorcHníctvo d. pečlivé 
provozuje. Pokrok íJribež nicky le podpcrjjc 
zUtnňriínim píemer.ných ttaníc/sl-jčo^-án-m se 
v dr už fttva, vývtavamí a cdrnénami ťSpoIek 
pro zvelebení chovu dom. užit. zvífat pro kráL 
Čeiké v Praze ^ r-ci. 

I>nM víz Drut. 

2>nioldJ ^poUky Drucki;. jméno kníže- 
cíh^y rod-j poUkorukkého. odvozujícího p^vod 
•v^ij fA Michala, syna Romanova a knížete 
haJi<«ik4ho a vladínijro-\'oIyř.skčho, jenž na- 
zval ^n tak dle v/ého úd41u, mésteČka Drucka. 
liéo »e na nékolik vétví. jako D.-Lubeckij, 
D. 'Sokoiin«ikij. D.-Oorikíj a j. Z rodu 
tohfi vyniklí mnozí jednotlivci ve fclužbé polské 
i ru\ké. 

J^meatiA, lat. jméno feky Du rance. 
' ]>ra«y [dryéj Charles, státník švýcarský 
í* 1709 ve l-aou^u — f 1855 v lierné . vy. 
atudovav práva usadil se v kantoné vaudském. 
•tal se Cleném Tyi&/ tohoto kantonu a fídil 
T* 1^45 liberální hnutí, načež stal se r. 1849 
místoprenídentem a r. 1850 presidentem spol- 
kové rady. 

Dmírel August, historik ném. (- 1841 
v Kobleňci — f i8qi), od r. 1S85 prof. déje- 
pisu v Mnichové, vydal velmi cenné Bčitiáfie 
i{uv Kcichsffeitchichte rS4y — S:£ (Mnichov, 1S73 
až iH^xj, 3 sv.); Des Vif^lius von Xwichem 
Taffebnch de% Schmalkaldhchen Doitaukrie^s 
(t., 1877); Kaiser Karl V. uud die rOm. Kurie 
iS44''4^/ řt., 1S77 — 81;; Ifinatius v. Loyola 
au die rom. Kurie i't., 1879;; Monumenta Tri- 
dentiiia ít.. 1884-87). 

Dmh ťdruho, druf^o, der ho, starosl. 
drll^^ lit. draú^a.s) čili družinník, mini- 
ateriíil jest název nižního služebného Šlech- 
tice, který ae dával do služeb a ochrany 



t «: : • : e 17 f.i_a- . Sdcsct 6-t rrnfi- £ 7 a ž : d o 
FUiricí-n r-i rrrnr . r "liirŤt- r*aícč» « k o z o 0- : 
i:t:. LZtTt pL^a rrebr TCTrixsua t bc;i a 
r.ii rcii ;ieTr: kagr^nrT^ ař řázi pizšé^ná-- 
íel-'c tiCTTT rru K rins^ ksrzcheriuflB^ 



« ve 



a bi?!cc«^fs£é pnce. 

:rA «, Nr.jcart frzi:sT bviv tm 
cfiřL SluíjJt se a »?ó\ýko-, 
r. :i:'r-; a iTrrxse sZrirT*. Z>r=iiw)0 
:;. j »Llir>rT*« jzriireíe BcíiTaje:, apo--- 



>či r ra ;y:J:: 

friTeih £ 

r-ÍT£ :c:ir. 

taciŤ; 

1tí ré s r.:z ríkfifa:. šr^iir^ *t. Vác^i-a, 

cfrž itI :: rratra rrehr t BoúesLar:. a >^ 

Z dr::r:2 kr izeil^ir i}i» :f:.T se prrdíj: různé 

dTrrské tfaiy. — Ze starých d-i prTStali asfi 

rczdé: pasrirvé- í»:^r re.rir.ii iiccht|r* 

které r.er-.lv -ř^té ras-r-ri-v ra rrtffe. Li- 



:r,5iy r.=z;.vi 

Dnib v rr.rrc: 
: stlir.zá a žítc 



se :r- ít r* 



h \£^ch tíz S?ust«v% 
ini — D. r Ickpce. tfida 



edir.ct vvkaz-":cich sprlcčáé znftkvs- vix 
Pcje:::. 

Bmh, Drzhan. Drsžata. Drnžek« 
starcčfská *!r.ésa C3žski a* skimikv iiix 
Drahar-. ' Sči. 

Dmhaaie^i osada t Cechách n ChotusiCt 
hejt., okr.. p{. Čáslav '4*5 km %,\ fara Chota- 
sice ; 3 d., 35 ob. C. 1S90 , alcd. statek sé dvo- 
rem Jgs. Osv. hr Thcna-HohénSteina« mlÝfl. 
DmliAiiov, ves v Cechách, hejt^ ékt. 
Leded Ci km v ), £ara, p&. Svétti n 8b;.x8 d.t 
307 cb. č. xS90^ továrfia a bmimfc nir sklo. 
BmhllGe, tes v Cechách, hejt. PKbramt 
okr.. p5- DcbříS (5-5^111 jiiX Éwa Svat^P^le: 
41 d., 260 ob. č. (1S90). mlýn, dhetoa Cásf 
vsi Skalice. 

]>niliohory jsou třetí skopinon tiU epo* 
chou v geologii následu^-ící po prahorách a 

* prvohorách: Jsou to vitSinou vápeníte VfStry 
na mnoho tisíc metrů mocné, jejichž uloženi 
jest pomérné málo mieno, obyčejné vod^*.-. 

! rovno nebo mírné naklonéno. Jen ve vysokých* 
hfbetech horských, jako v Alpách. v)-skyttijfv 
se sílnéj^í záhyby až i kolmé vztyčeni vrstev. -. 
Pokud se petrográ6cké stránky týče, vyznaéi^. 
se tím, že vrstvy této skupiny |8oa yétéinóv? 
bohatý na vápno, kdežto bfidlice, kfemencc; 
a j. horniny v prvohorách obecné zde. úplné 

. chybějí. Činnost sopečná v té dobé velice klesls»«, 
tak že po ní nalézáme stopy jen na nečet- 
ných místech. Sopečné kamení vrstvy druhó— 
hor prorážející v)'vřelo v dobé pózdéjSi v tfeti«-< 
horách. — Pokud se zbytků zvífen týČe, po-. 
zorujeme mezi prvohorami a - druhohorami i^ 
velice určitou mez, která jest naznačenerdflein--- 
vymřením celých oddělení zvíféctva, dflťiD. 
vyskytnutím se tvarů nových. Prvohorajah 
v\ mřely pancéřované ryby; trilobiti, koťále* 

. desko vité a korále se 4 příČkamr {tabttfatmtt: 

I tetracoralla) cystcidca, dále rostliny z pHbo-^ 
zenstva rodů Lepidodtndron, Cálamites aj.'- 

' V d-rách nové vystoupli první ssávci,'p(áct^. 
a ryby kostnaté, jakož i rcstliny listnaté. Dáls 

' vyznačují se d, značným rozvojem . joStérůt^^ 



Dnihorozenství — Drummond. 



49 



imaoftttů, bekmnitOt korál& se 6 příčkami 
\{kt-t\] ' " A j. Vývoj ramenonožců a lilijic 

luk > v prvohorách se zde zmeniil a 

iio 2 ifíd ŽivůčiSstva hojnéjšiini 
lt a jcíovlcy. — D. délí se ve tři 

> : i. iriasavý, 2. jurský a 3. krí- 
ilový. Fa. 

Drah orozeni tví Císekundogenítura» 
ipnosli dědické, vyskytující 
cích, jakoi i u rodin byv. 
^vytikc iicvhty tiše nčmccké a v tom zálcie- 
}td, if tffuhoro/ený ^ivn obdržeti má určitý 
t|»íKl 1 ■ ' m jméní movitém nebo 

neir^ iiu držení a užívání pro 

*cb- ^y s.e, av4ak tak, že podíl tento 

i n. Uti má integrující součástí úhrn- 

n<h.r ;,,,..,,. rodinného. Vymřeli tedy rod 
dfiihorozeného, spaciá d. zpčt na onu linii, která 
Jéxá v di/rní nrvorozenství či primo- 
Itiry. V r ibsburské bylo na pf. 

^Wřodsť. iislié už do r. 1859 dm, 

Hnřífte Rakouské tvofil prvorozenství* 
(lat druídťi, staroirský druiii), 
ftéží keltských v Gallii a Kritannii* oá- 
ié dle Piinía od drys (dub), dle Vossa 
•tlickfho dru (víra), dle Bartha od dryod 
ný mui)» D. tvořili zvláštní^ prívilc^o 
»u třídu obyvatelstva! neplatili žádných 
c!*ni a byli prosti povinnosti vojenské; do- 
filAovalt te stále novými Členy, kteří se musilí 
dfíre po ao kt cviCili a pilné učiti starým 
.rpévŮmt r.-iulv;<m L^J skvrn a nřírodním a ob- 
|*dOro r h ústním po* 

Idiofm tn i. Na předním 

Imfttébylí d* hU^tcli nauky tiáboženské učíce, 
J»04i tři původní jednotky r bůh* pravda a 
c^da, a tři kruhy života: kruh nckoneč* 
ve kterém božství přebývá, kruh puto- 
kterým každý Clovčk za svého života 
íř, akruh étčslí, do kterého človék te- 
po fvé smrti přichází. Učili tedy ne- 
smrtelnosti du5c a bohy své, kterým dávali 
lidiká tČta, ctilr zpčvy a obětmi, zvláSté lid^ 
akýittí* Jako prostředníci mezi bohy a lidmi 
pátrali po vflli bobů a oznamovali ji lidem 
I letu pcákG, z vnitřností zvířat obětních, ano 
i ^« chrénf svalťi občtí lidských, které v du- 
baTých lesích na veltkých kamenech, nebo 
nu k^fintnns^ch nltíiřích, nebo v Britannii 
chrámech, velikých to 
hájí se zříceninám veli* 
k)ch budov, Ui>njfcovali. Kromé téchto vé- 
domosti A znalostí obřadů náboženských 
iznali také některé síty přírodní, pozorovali 
llitéz^lDati nebe, léčili ííd 1 stáda a zastávali 
^u mnohých kmenů, jako u Carnuntů, úřad 
soudcovsky. Za doby Caesarovy hlásali d 
'- *— n^rndní nx-houzeli v kmenech kelt- 
ířném původě a pod- 
odporu proti Římanům. 
i ve i třídy : bardy, kteří 

i <téjiny národní, ovady 
pozorovateli zjevů 
.y to a právníky; 
'iriccií it^in<^ irid stál vrchní knéz 
I Vedle 4*4A byty tjiké druidky (dru sady, 
ndtf. fmtmAě)^ které lily na ottlrovech^ jako 
CiUiv Slwaft íiét^ttKS, rt. VIIL toto 1S93. 



před ústím Loiry a na západn. pobřeží Armo- 
riky (ostr. Sena), kam žádný muž nesmél 
vstoupiti; i ty znaly síly přírodm\ mely prý 
moc nad mořem a nad vétry, nad nemocmi 
i nad osudem a umély předpovídati budouc* 
nost. Za panství římského počala moc d dů 
klesati; zvláSté když Augustus a Claudius 
vydali přísné nálezy proti učení druidskému 
a proti lidským obětem, musili d. utíkati 
se do hlubokých tesů, počet jejich stále kle- 
sal a jen v Britannii zachovalí se až do 
doby křesCanské. Viz Davies, Mythology and 
rites of Ihe Brítish Druids (Londýn, 1809); 
Barth, Ober dic Druiden der Kelten (Erlangy, 
1826); Barghon Fort-Rion, Lc druidiame au 
moycn ágc (Paříž, 1874); d*Arbois de Jubain* 
ville, Introductíon á Tétude de la littérature 
celtique (t., 1^83 . 

Dmldaké pomníky^ dříve dosti často^ 
ale chybné užívaný název pro zvláStní druh 
praehistorických pomníků, nyní t, zv. me- 
^alithů (v. t, pak Dolmen, Cromlech, 
Menhir), 

Dsmldjiký fád sluje tajná společnost svo- 
bodomyslné tolerantních zásad, která má za 
účel přede vším vzájemné podporování ČlenA, 
Byla zalo/ena v Londýne r. 1781 a rozSířila 
se odtud do Austrálie a jeSté více od r 1835 
do Ameriky, kde r* 1849 lóže řádové nazvány 
grovc (háj) a podřízeny novoyorkskému *veí- 
koháji Spojených Obcí«. V Německu, kam se 
d. ř dostal r. 1872, je od r. 1874 v Berlíně 
řifiská vetkolóže s několika obvodními velko- 
lóžcmi čítajícími 30 hájů asi s 850 Členy. 
Scvcroamer. orgánem řáduje »Dcr Erzdruide« 
lAlbany), německým »Deutscbe Druidenzei- 
tung*. Srv« Druidenkatechismus (2. vydání, 
Augfipurk» 1884). * 

Brnja, zvaná druhdy také Sapiežyň ja* 
kožto majetek hrabat Sapiehů, město ruské 
v gub, vilenské a v új. dísenském při vtoku 
říčky Drujky do Dviny, má 5524 ob. (18S5) 
a čilou stanici lodí, vozících plodiny z Bílé 
Rusi do Rigy; pěstuje se zde konopí. 

Bmjeo viz Drut. 

Hnunaim Karl Wilh. , historik něm. 
{* 1786 v Danstcdtě — \ i86i v Královci), 
byl v L 1821 — 56 prof. dějepisu v Královci a 
kromě svého hlavního díla epochálního v hi- 
storiografii římské: Geschtchtt Rom$ in stínem 
(Ibet gange x'on der republik, \ur monarchischen 
Verfassuttfí (Královec, i834*-44, 6 sv.) vydal 
Ideen twr Gesch, des Verfalls der griech, Siaaíen 
(Berlín, 18 15); GrundHss der KuUurgeschichte 
(Král,, 1847); Bonifacius VIIL (t./i852U Die 
Arbeiter und Kommimisten m Griechenland u> 
Rom (t. 1860). 

XlriBJílAV Vaši lij, spisovatel bulharský. 
od n 1874 biskup trnovský jménem Kliment, 
napsal román z kírdžalského povstání St* 
štastna famiiija i*B]^. knižici*, 1860 a o sobě 
1873), drama Ivanka, oboject na A^éna L (Braj- 
lov, 1872) a j. 

Drtumnofid [drdm'nd]» starý rod skotský, 
založený prý uherským velmožem Mauritiem, 
jenž usadil se ve Skotsku, byv 2a různé služby 
anglosaské princezně Markétě prokázané od 

4 



50 



Drutnmond — Drury-Lane 



Maicolirift III. obdíifen pozemky v hrabstvt 
stiHmiském* Od ndho pocháícla AnnabcUa, 
manieika Roberta III. ;:390 - i4o6>. Jiní vy 
nikajicí členové tohoto rodu jsou: 1) Wil- 
liam D. oíHawthornden, básnik (*" 1585^ 
f Í649 . Studoval práva v Edinburce a ve 
Francii. Po smrti otcové (1610) usadil se na 
svcm romantickém panství v řlawthomdenu 
u Edinbuika a vénoval bc cele lilcratufc 
Hdsné jeho Tears on rUt Death of Moehades 
(Hdinb . 1613): Tlte Manderin^ Áfuses (1616); 
forih FeasttHg M617) zjednaly mu slavné 
líjméno, nevynikají však zvláštními ^ifednostm}. 
iMapsal také déjiny péU (skotských) Jakubů 
) Básnické spisy )eho vydal dr. Irwmg 1832 a 
[obšírný iivotopts Masson (D. of Hawth) 1873 

James D oť Hawthorndcn, čtvrt<' earl 

Pcrth (* J648 — t 1716 v St Germamu) 
^yl vérným přívržencem Jakuba U a svou 
neobllbenost u lidu dovtStl pfestupem ke Ua 
lolictví. Po revoluci chtél prchnouti (i688i« 
ale byl jat a véinén 4 léta v Síirlingu. Potom 
odebral ac k Jakubovi do Francie, kterýž jej 
povýlil na vévodu z Perthu a ustanovit vy* 
chovatelem Waleského pnnce* Camden So 
Ciety vydala jeho Letters from Jamti, Earl 
0/ /Vi ř/r, i o hii Siiter the Countess of Errot 
(Londýn, 1845). — 3) Gcorgc D, earl of 
Perth and Mellort (• 1S07). Nabyl toho 
titulu, kterýž leho pfedkům byl odftat, r. 1855. 
kdyi byl ángl, vládč mnohé dOleíité služby 
prokázal. Jeho strýc Charles Edward D. 
vévoda z Mellortu, byl praelátem římsko kat 
církve a zemřel r, 1840 v Říme. 

Dmmmond |dr5m'nd]: I) D. Thomai;. 
inienýr angl (^ 1797 v Edinburce -- f 1840 
v Irsku), byl kapitánem inženýrem v anglickém 
vojsku, pak státním podsekretářem irského 
místodriitele. Jeho jméno jest nejvíce známo 
vynalezením rntcnsivního svétla dle ného 
nazvaného (viz Drummondovo svétlo). 
jel popsal v pojednání : On the mřa*it nf 
facihtating the obíervaiton 0/ di^iant ita 
fíOMi in geodettuil oftrationt (Phtlos. Trans 
i8a6). Zabj?val se téi fotometrií Byl Cle 
nem angl král spol. nauk a král astronom 
spol. Pka, 

2) D Henry, geolog a vynikající irwin 
gián v Anglii (• 1852 v Stirlingu ve Skotsku), 
1 rodiny původu hrabécího, syn ílena parla 
mentu, protektora Irwingova a lapoltola* ir 
wingianského téhoi jména, zemřelého 1860. 
jest od i87q prof. přírodních véd v Glasgowě 
Maje smýšlení biblicko křesťanské a drže se 
|«třízUvé nauky Darwinovy o vjHoji. zastupuje 

f|«nci řelicf ke smífení obou, působí ve 

' ilu křcafanskoapologetickém, snalí se ve 

r]ncU:x V oboru mravního a duchovního 

i ukázali lytéi processy, klerél 

flé -Mé hmotném. Sepsal: Safurat 

taw in the spirituai world (Londýn. 1883 ; 
Trtificat Africa (t , 1888); The greatest thhtg 
in the ívorld (I., 1890}; Pax poNscum (t., 1890); 
A (h*inKed tife (t, j8gi): The program of 
( ify (t., 1892) V&ecky tyto spisy byly 

T líc vydány a téi do némČíny pře- 

ved m v bSí 



Dmmmoadovo ivétlo* Zapálili se vo 

dik, unikající z rourky a iene-li se do pla* 
mene vodíkového proud kyslíku, vzniká krátký, 
bezbarvým syčící plamenný kužel, jehožto te- 
plota dle Bunsena obnáSí 2844* C. (dmychadlo 
kysliko-vodíkové) V plameni tom mnohé látky 
tají (platina), jmé netavitelné rozžhavu'í se ň 
vydávají silné bílé svétlo, ku př. kysličník 
vápenatý, dioxyd cirkonu Thom. Drummond 
rozžhavit v přiméřeném přístroji plamenem 
tím roubík vápenný t získal již před mnoha lety 
svétlo bílé, neobyčejné intensivní, )ei po tom 
překonáno bylo jen svétlem oblouku elektrí 
ckého a hořícího magnesia* Dokud tyto pra 
měny svétla nebyly v obecném užívání, slou 
iilo O S k nočním signálům, v majácích a 
pod Dnes uf Ivá se D va s la hlavné jen v pro 
jekčních apparátech (velká laterna magical* 

♦ není třeba užívali hořícího vodíku, jelikož 
svétlo skoro tak silné obdržíme pomocí svili 
plynu, který se do polovice z vodíku sktádA. 
Zejména rozvířilo se užívání Dva 9 la k projek 
cím védcckýčh diagrammů, praeparátů 1 h»lo 
grafří (diapositivů) v Anglii a z části téŽ na 
kontinente, od lé doby, co Brinova spolcč 
nost dodává kyslík komprimovaný pod vel 
kým tlakem v silných ocelových válcích, pu 
případe i vodík do míst nemajících svítiplynu 
Krásné svétlo skýtají dle Linncmanna roz 
ihavené tenké desky cirkonové Bur 

Drummond' Wolf Sir Henry vi? Woli 
Dramont |drymoh| Edouar d Adolphc^ 
Iranc publ. {♦ 1844 v Paříži). Proslul hlavné 
antisemitským spisem La Fia*iíe ;i/ii'f ( i886í, 
jímž způsobil hlučný rozruch: dokazuje v ném 
/€ úpadek nynéjíí společnosti irancouzské je 
^avinén židy Útoky na Laurenta, redaktora 
•iParisu«. a A Meyera. red »Gauloisu«, pfi 
vodily mu souboj s obéma. DalSí publikace 
téhož rázu: La řtauce juive Jans íopmion 
1,1886); La ňn dun monde (18SS); Jesfameni 
ďun antisemité (1889); La demise batmUe 
íiSgo); Le secret de Foutmiei {iSqz) sotva 
rozčcfily hladinu obecné pozornosti. D* byl 
čilým spolupracovníkem Časopisů » Univers*. 

• Nain jaunc«, "Liberté*. »Monde«, »La France 
théátrale*, •Contemporain-, • Revue du monde 
cathohquc« a j. Aspoň zajímavé jsou publi 
kace fetes nationaleií de h France (1879), Mmt 
ťietix PíTříí, hommes et choses (1879) a román 
Le detnier des Trémolin (1879!, záslužné Ai- 
piers itfédits du duc de Satnt Simon; lettrt% 
et dépéches de íambanade ďíispag^e (1880) 1 
Le joiirnai dti Anthoine ía mori de Lottit A7K 
( I SSo) 

HranČe^ ves v Cechách, hejt. Pelhřimov* 
okr, Kamenice {q km záp ), (ara, p§ Mnich; 
20 d., 117 ob d. (1&90), alod. dttt Heleny 
kn. Rohanové. 

Brtipa, peckovice, viz Plod 

Bmpaoeae víz Amygdalaceae. 

Drury-Lano l-lén], jedno z ncjslavnéiifch 
a nejstarších divadel londýnských, ve čtvrti 
Wcstminsterské v ulici Bridgc's Street, Po 
vstalo za Jakuba I, z budovy určené pro ko- 
houti zápasy; Karel II udélil k nému r. 1661 
zvláštní výsadu TomáSi Killigrcwovi, Herci 



II 

4 



I 



_J 



Drus — Drusus. 



51 



tohoto divadla byli nazýváni >král. služeb- 
níky« a lo z nich milo titul »gentlemanfi 
velké komory*. Bylo několikráte přestavováno : 
po požáru r. 1672 (otevřeno 1674), od stavitele 
Hollanda r. 179 x (otevf. r. 1794) a po požáru 
r. 1809 (otevř. r. 18x2). Má krásné prfičelí 
v dórakém slohu, skvostný foyer a hlediště 
na 2800 divákA. Hrají se tam většinou jen 
dramata, tragédie, komedie a p. (zvláště Sha- 
kespeare), kdežto opera je skoro V3'loučena. 
V O.-L. vystupovali nejproslulejší herci an- 
gličtí jako Garrick, Kemble, Kean, mezi ře- 
diteli jmenují se Fletwood, Green, Garrick, 
Sherídán. 

Dnw (něm. Truss)^ ves v Čechách, hejt., 
okr- pi. Planá (65 km již.), fara Brod; 11 d., 
71 ob. n. (1890). 

DraslllA b3'la'dle Skut. apoSt. 24, 24 i^i- 
dovka a dle Jos. Fl dcera Heroda Agrippy I. Ač 
byla již v útlém mládí svém od otce zasnoubena 
s kommagenským princem Epifanem, přece 
se zaA neprovdala, protože se nechtěl podro- 
biti obřízce, nýbrž za Aziza, krále emesského. 
Seznámivii se přičiněním židovského kouzel- 
níka Šimona Cyperského s Felixem, římským 
vladařem v Caesarei, opustila i muže svdho 
i částečné židovskou víru a mravy a uzavřela 
s ním nový sAatek, z něhož pe zrodil syn 
Aprippa, s nímž později následujíc Felixa do 
Itálie při výbuchu Vesuvu za panování Tita 
zihynula. — O jiné D-le, rovněž choti Feli- 
x»\é, zmiAuje se Tacitus (Hist. 5. 9) a praví, 
ž. bvla vnučkou Antonia a Kleopatry. Jrk. 

Dnutofl Jan, učenec nizozemský ("^ 1550 
▼ Aldenardé — | 1616 ve Francku), vynikal 
zvláště jako biblický exeget a kritik. Když 
otec jeho Klement k protestantismu odpadl 
a proto statku jsa zbaven a z vlasti vyhnán 
do Londýna se uchýlil, povolal sem r. 1567 
i syna svého Jana, ktei^ až dosud u katolické 
matky své za velikého strádání byl vycho- 
váván. V Londýně a v Cambridgei věnoval 
se O. nejdříve studiu latinských a řeckých 
klaisíkAv a později biblickému studiu staro- 
zákonnímu, hebrejštině a aramejštině (chal- 
dejštině a sy retině). R. 1572 stal se v Oxforde 
profeasorem těchto řečí a navrátiv se r. 1576 
% otcem svým do vlasti, zastával týž tjřad 
v Lejdé a později od r. 1585 ve Francku, kde 
přednášet hebrejštinu a starozákonní exegesi 
až do své smrti, jsa při tom i literárně velmi 
činným. Z přečetných jeho spisů vynikají 
hlavně tyto: Animadversiomim libri dito^ in 
quibus praeter dictionem ebraicam plurima loca 
Scripiurae interpretům que veterum explicantur, 
^menjAiiÍNr (Lejda, 1585); Tá iigá nagáXXrjXa, 
raraMlasacra (Franěk, 1588); Observationum 
sacrarum libri XVI. (t., 1594); Quaestionum 
Fbraicarum libri třes (t, 1599 . Z jednotlivých 
knih biblických, ieŽ D. vykládal, sluší jme- 
novati: Přísloví Šalomounova, Ježíš Sírách., 
I. kniha Makkab. a j. Z jednotlivých pojed- 
nání zasluhují zmínky: De Hasidaeis; De 
Komíne Dei Elohim ; De Nomine Dei proprio, 
quod Tetragrammaton vocant; De Patriarcha 
Htnoch eiusque raptu a j. Cpiný výčet D-ových 
spisfi podává Nicéron, Mem. XXII. 67. — Srv. 



Crítici sacri sivé annotatíones doctissimorum 
virorum in Vetus et Novum Testamentům 
'Londýn, 1662, Amsterdam, 1698); G. W. 
Meyer, Geschichte der Schrífterklárung lU. 

413- •^''^• 

Dnxsnov viz Druzcov. 

Dmitová viz Druž do v. 

Dmsiui, jméno větve starořímského rodu 
Líviova a některých členA rodiny Claudiovy, 
do níž se dostalo adopcí. Nejznámější Dsové 
jsou: 1) C. Livius D., konsul r. 147 př. Kr., 
koUega mladšího Scipiona. Syn jeho téhož 
jména náležel k předním učencfim a spiso- 
vatelům právnickým. — 2) Marcus Livius 
D., syn před , tribun r. 122 př. Kr., kollega 
C. Graccha, kterého připravil o přfzeA lidu 
chytráckým návrhem, aby chudým občanům 
římským pozemky (36.000) udíleny byly v Itálii, 
tedy nikoli v provinciích, jakož zamýšlel C. 
Gracchus. Proto poctěn příjmením patronus 
setiatus. R. 112 byl konsulem a potom pro* 
konsulem v Makedonii, kdež zvítěziv nad 
Skordisky zabránil, aby nepřešli přes Dunaj, 
začež se mu dostalo triumfu. Na r. 109 zvolen za 
censora i skonal nedlouho potom. — 3) Mar- 
cus Livius D.. syn před.. Šlechetný ari- 
stokrat, chtěl optimátům a senátu zachovati 
panství, ale vyhověti i lidu obecnému. Zvolen 
byv za tribuna, obnovil r. 91 některé zákony 
Gracchovy jako, aby chudině udělovány byly 
pozemky, a navrhl, aby místa při soudech 
[qnae^tiofies) odňata byla rytířům a vrácena 
senátorům. Tím ovšem podráždil na se rytíře, 
a poněvadž zároveň také chtěl, aby spojencům 
italským uděleno bylo římské právo občanské, 
připravil se i o přízeň lidu. Zavražděn paV 
úkladně, což mělo za následek, že spojenci 
italští, v naději sklamáni, proti Římanům uči- 
nili povstání. — 4) Nero Claudius D., syn 
Claudia Nerona z Livie, pastorek Augustův 
a mladší bratr císaře Tiberia, nar. r. 38 př. Kr. 
Augustus chtěl, aby Dunaj byl hranicí římské 
velkoříSe. Proto vyslal pastorky své D-sa a 
Tiberia r. 15 př. Kr. proti Rhaetům a Norikům. 
D táhl na Rhaety od jihu soutěskami tyrol- 
skými a Tiberius od západu údolím Rýna a 
se strany jezera Bodamského. Rhaetové pod- 
maněni a téhož osudu doznali i Taurisci a 
Norikové. Od r. 12—9 př. Kr. D. k rozkazu 
Augustovu válčil proti Germanům. Vytkl si 
za úkol podmaniti Germanii od Rýna až 
k Labi. K dosažení toho užíval nejenom zbraní, 
ale i různic mezi Germany, z nichžto mnohé, 
jako Batavy a Frisy, získal i za spojence. Bo- 
joval proti Usipetům, Brukterům, Chaukům, 
Sigambrům, Chattům, Cheruskům a j. R. xi 
pronikl až k Veseře a založil u Lippy pevnost 
.Aliso. R. 9 pronikl aŽ k Labi, dále však ne- 
mohl, a žena jakás postavy obrovské zvěsto- 
vala mu, že brzy umře. Umřel také hned na 
tažení zpáteČném, spadnuv s koně. Z Antonie 
'mladší) dcery triumvira někdy M. Antonia a 
sestry Augustovy Octavie ostavil syny Ger- 
manika a Claudia a dceru Livillu. — 5} D. 
Caesar. syn císaře Tiberia z Vipsanie, nar. 
ok. r. 10 př. Kr. Tiberius nastoupiv na trůn 
poslal ho do Pannonie zkrotit vzpouru legií 



52 



Drusův průplav — Drózové. 



'(f,.X4 po Kr.), Také pozdéji otec ho posílal 
válčit do zemi podunajských^ a D. mnohem 
více docíliti umel lstí a chytrostí nei zbraní. 
Dkolem jeho zejména bylo podvrátiti moc max' 
komanskou, oslabenou již porážkami od kní- 
žete Cheruskův Arminia. D. využívaje různic 
mezi Markomany, postavil proti kra! i jejich 
Marobudovi knížete gothonského Katvatdu^ 
následkem íehož Marobud přiSed o vládu, 
uchýlili se musil k ŘímanCm (r ig po Kr), 
D» sprovoděn se světa úklady milce Tiberiova 
Sciana. kterého byl jedoou za hádky zpoli- 
čkoval, Scianua chtěje se domoci trčnu, hle- 
děl rod Tiberů v vyhladiti a první obětí stal 
se nenáviděný D. Seianua svedl manželku 
jebo Livillu (dceru D s<i předeSJého) a manže- 
lovi oklamanému podán jed ( r. 23 po Kr.). šra, 
Dmvův průplav viz YsseL 
Hrttt, Dru c. Dru je c, řeka ruská, 270 /rm 
dlouhá, pramení se v gub, vitebské na mo- 
čálovité vysočině, protéká gubernii mohilev- 
skou a vlévá se u Rogačeva s pravé strany 
do Dněpru. D. z jara vystupuje ze bfehů a 
daleko široko nížinu zaplavuje; jest splavný 
pro plti a lodi a oplývá jesetry a sumci. Hlavní 

Íeho přítoky jsou s pravé strany Osli ca a Do- 
trica. s levé Babic a Griza. 

Dmza zove se skupení krystallŮ narost- 
lých v nepravidelné poloze na společné pod- 
ložce buď nerostu totožného nebo cizího. Je-li 
d< vytvořena v dutinách hornin mandlovco- 
vitých, nazývá se geodon; jsouU krystal ly 
v d zu srostlé velmi drobné, označuje se co 
korá krys taliová. VV. 

DraiOOir, Drusnov, DruŽkov {něm. 
Diausendorf), ves v Čechách na úpatí JeStědu, 
hejt, Čea. Lípa, okr. Mimoň {tj kni sz.)* fara, 
pš. OseČná; 97 d., 456 ob. n. (1890), ztř. šk., 
alod. dvůr Fr. hr. Ilartiga. D. byl za války 
3olctě zvláštní statek a náležel nejdříve Albrech- 
tovi a pak Krist. hr. z Valdštcina: r. 1675 
připojen k panství mimoAskému. 

llriizdoir, Druzdová, Drustová, farní 
ves vCechéchi hejt, okr., pS Plzeň (6*5 km sv*), 
69 dn 501 ob< č. (1890), kostel sv. Maří Magd,, 
kaple sv. Jana Nep.» 3tř. Sk., strojní mlýn, 
zříceniny hradu, na němž seděl Petr z Visky. 

Ihrúzové (a rab, Drúx nebo Muvahhidín^ 
t. j. vyznavači jediného boha), osamocený, , 
politicky a zvláfitě nábožensky zajímavý ná- 
rfídek syrskoarabský vsev. Sýrií, bydlící již, 
Maronitů na záp, svahu Libanonu a na Anií- 
libanónu, na území, jchoŽ hraničnýmí body 
jsou Beirut, Saída, Středozemní moře a Da- 
mašek, dále, hlavně od n 1861^ v HaurántJ. 
Čítají asi So^ooo hlav, z nich 20.000 mu£Ů 
zbraně schopných a vojenskou službou po- 
vinných* V dobách pokoje jsou větSrinou rol* 
oící, již a velikým namáháním vzdělali svahy 
horské terasovité založené. učinivSe z někte- 
rých nejúrodnější kraje syrské. Vedle rolnictví, 
s nímž spojují pěstování morufie (a chovem 
bourců a výrobou látek hedvábných), oliv, 
vína a tabáku, hledí si hlavně jen politiky 
a bojů, vnitřních I voéjSích* Bydlí v městech 
A dědinách a to sami asi ve 120, společně 
s Maronity (na 8evcru)i s Řeky a Melchity na 



jihu asi ve 200, Hlavní místa jejich jsou Deir- 
ul-kamar, sídlo velkého cmírá, Baklio, Aín 
Matur na Libanonu, Hasbája a Rešája na Antt- 
libanónu. Mluví nářečím arabským, pQvodcm 
svým jsou vSak směsí obyvatelstva syrsko- 
arabského, v němž živel syrský rozhodné pře- 
vládá (i jméno jejich D- spojují někteří se 
starosyrským kmenem Iturejců), Z dob kři* 
žáckých válek datuje se pravděpodobně jejích 
smíšení a národy indoevropskými. Jsou statní, 
čistotní, pracovití, střídmí, celkem i mírní, 
ač i velmi citliví, pomstychtiví a ve věcech 
náboženských fanatičtí, Turkům věrolomní. 
Pohostinství a krevní pomstu pokládají za 
svatou povinnost. Svobodu milují nade všecko. 
Vzdělání jejich obmezuje se na čtení a psaní* 
jemuž téměř všickni se učí, po r. 1864 do- 
stali od Dáúda>pa§e prvý vyS$í vzdělávací 
ústav v Aleihu. Pro činnost duševní nemají 
smyslu ni zájmu. Postavení žen je slufiné. 
Mohou účastniti se i shromáždění muž6, třeba 
za oponou, a býti i členy třídy ukkalQ \v\z 
nížcj. Venku zahalují se ženy úplně až na 
levé oko. Mnoholenství íest dovoleno, ač sko- 
rém ani se ne vy skytá. Ústava 0-zň jest re- 
publika se Šlechtou v Čele, v niž časem vy* 
stupuje v popředí jednotlivec jako prvý mezi 
rovnými. Rodiny Šlechtické rozpadají se oa 
rodiny emirĎ a Seichfl. Titul beg, který udílí 
vláda turecká osobám vynikajícím, nemá na 
domácí poměry D*zfl nijakého vlivu. Nejvíce 
vynikají z rodin těch dům Džumblátflv a dŮm 
Abú Nakedův, mezí sebou v stálém sporu Ží* 
jící {kromě za vnějšího nebezpečí), dle nichž 
rozpadají se i D. sami politicky na dvě strany 
Džumblátíje a Jczbekíje. Řada rodO neutrál* 
nich straní se obou. V čele dědin nalézají se 
nejstarší z obce. Spory domácí jsou časté; 
menši vyřizují se prostřed kováním přátel nebo 
Seichft dotyčných rodin. Turecku, jež od 
r. 1864 dosazuje nad nimi křesťanského, aČ 
nikoli domácího guvernéra, jsou poplatní, ji- 
nak však neodvislí. Neméně zajímavosti neíli 
jako národ mají D. jako společnost nábožen- 
ská. Náboženství jejích jest muhammedánský 
gnosticismus s jednotlivými názory pfejatýmí 
z pohanství (syrský kult přírodní), židovství 
(Pentateuch), křesťanství, magismu a per- 
ského súfismu. Zakladatelem jeho jest cgypt* 
ský chaJífa Fátimovec Hákím bi amrilláh (996 
až loai), známý svými ukrutnostmt a svou 
výstředností. Jsa polostřeštěn tvrdil o sobe. 
ie jest repraesentantem ^vtělením) boha i na- 
lezl v Muhammedu bnu Ismiilovi Darázím, 
který pak dal O-zúm jejich jméno, horlivého 
přívržence. R. 1010 (407 Hidžry) prohlášeno 
veřejně v Kihiře vtělení ducha božího v Há- 
kimovi. Nenalezlo však přízně a Darází nucen 
byl utéct. Uchýlil se na Libanon, kde počal 
hlásati novou nauku, jii ve vlastní systém 
uvedl pak Peršan Hamza, rovněž stoupenec 
a později i ve2ir HAkimQv, dodav jí přítalíi- 
vosti a síly, jímíž nová nauka teprve svého 
významu nabyla. Proto D. pokládají Hamzu 
za vlastního zakladatele svého náboženství. 
Náboženská nauka O tt uložena v 6 knihách 
o III traktátech, k nimi přibyla r. 18x7 



« 



I 



4 

Á 



Drúzové. 



53 



kniha 7. nalezená v Egypte. Své knihy tají 
O. co nejpečlivěji, věří v jediného nedíl- 
ného boha (odtud i název mutfahhidinf který 
si přikládají). Bfih tento jest neviditelný a 
nemaje přivlastkfi i neurčitelný, zjevuje se 
však svým vyvoleným inkarnacemi, jichž uzná- 
vají D. celkem xo. Předposlední inícarnact byl 
Ježíš, poslední byl Hákim, který odešel sice 
z tohoto světa, by zkoušel víru sluhfi svých, 
aJe ijevf se opět, aby založil světovou říši a 
veškero obyvatelstvo světa obrátil na víru 
D-zA. Prflvodcem každého vtělení boha jest 
současně vtělení se prvého výtvoru božího, t. j. 
v^erozomu (olrlť kuli). Posledně zjevil se osobně 
v Hamzovi, synu Alího, a zjevil tak lidstvu 
pravdy božské nauky D-zfi. Tento výron boha 
jediného. vSerozum, stvořil všecky lidi a sice 
v určitém (od počátku světa) počtu, který se 
nevětší ani nemenší. To děje se tím, že duše 
člověka umírajícího přechází do těla nově se 
rodícího, a sice dle stupně mravní své hod- 
nosti v tělo Člověka horšího nebo lepšího. 
Toliko duše v lásce k bohu k nejvyšší doko- 
nalosti dospěvši a během věkfi očištěné ode 
vší skvrny, docházejí klidu. Pokud povinností 
se týče, jež nauka tato Dz&m předpisuje, 
jsou: X. pravdomluvnost, aČ toliko naproti 
O-zflm a i zde s výhradou případA, kdy 
zatajeni pravdy jeví se prospěšným; 2. vzá 
jemná ochrana; 3. vzdání se každého jiného 
vyznání; 4. vyznávání jedinosti Hákima jako 
vtěleni božího ; 5. spokojenost s jeho dílem; 
6. podřizováni se jeho vfili; 7. stranění se 
bludařfl a daemonfi. Knězi u D-zfi není, ač 
mají zvláštní prosté chrámy (chalve) pro svoji 
bohoslužbu, v nichž uloženy jsou sbírky zpěvfi 
a jejich prapory. Naproti tomu dělí se vSickni 
O. vzhledem k náboženství na dvě třídy, 
ukkálfi, t j. znalcA, lidí zasvěcených v nauky 
náboženské, a třídu džuhhálfi (nevědomcfi). 
Ukkálové jsou jedině zasvěceni nejen v ta- 
jemství nauk náboženských ale i v nejvyšší 
zájmy obcí. Mezi sebou tvoří tajný řád o růz- 
ných stupních, dostati se do řádu jest však 
volno každému Dzovi bez rozdílu pohlaví 
i stava. Podmínkou jest určité prohlášení, 
jakoi i zdržování se všeho, co dovoleno sice 
džáhilovi (člověku z třídy nevědomcfi), ne 
však ákilovi. Ukkálfim není dovoleno totiž 
xdobiti se zlatem, oděv jejich není hedvábný 
ani vyšívaný ani nijak nápadný. Mají povin- 
nost zdržovati se vfibec vší nádhery a všech 
zbytečnosti; proto nekouří tabáku a nepoží- 
vají vína ni lihovin. Nepřísahají, nemluví ne- 
slušné věcí, nelhou, neúčastní se slavnostních 
shromáždění dŽuhhálfi. Hlavou ukkálfi jest 
šeich-ul-ukkál. Za vše to požívají velké 
vážnosti; ale z Čestného postavení svého ne- 
mají prospěchu hmotného, leda že vybírají 
se z nich většinou Šeichové. Odznakem jejich 
jest velký, volný turban. Třída džuhhálfi ne- 
stará se o náboženství a nemá žádných zá- 
kazA ani z\'láštních povinností (obřízky, mo- 
dliteb, postA a p.). Pijí víno a požívají vepřo- 
vého masa. Jejich vědomosti obmezují se na 
tajné známky, dle nichž poznávají svou sektu 
právě tak jako ukkálové. V té přičíně D. vy- 



značují se zvláštní obřadností, hlavně v oslo^ 
vení a pozdravu, jakož i v odpovědech na obé, 
dle nichž rozeznávají D-za od cizince. Jinak 
nemají D. zvláštních obřadfi náboženských. 
Zemře-li kdo, vystaví se v nejlepších šatech 
a pochová se v komorovitém hrobě v horách. 
Náboženská shromáždění, konaná vždy ve 
Čtvrtek v každé obci, jichž účastní se i ženy, 
ač za zvláštní oponou, jsou rázu nábožensko- 
politického. Počínajíf hovorem politickém, po 
kterém následují výtahy z náboženských knih 
a válečné hymny opěvující záhubu nevěrcfi 
a dobytí celého světa D zy. Vedle shromá- 
ždění obecných pořádají se i shromáždění 
župní, k nimž vysílají jednotlivé obce po jed- 
nom delegátu, a v Baklíně zemské shromáž- 
dění delegátů vyslaných po jednom ze žup- 
nich shromáždění. Předmětem porad jsou 
snesení shromáždění nižších. 

Historicky vystupují D. poměrně pozdě. 
Ještě za křižáckých válek byl význam jich 
nepatrný, třeba měli tenkráte již dávno (aspoA 
dle vlastních zpráv) dědičné náčelníky z rodu 
Tanúch a po něm z rodu Maánova, který sám 
pocházel prý z rodu chalífa Abú Bekra. R. 1588 
byli podmanění sultánem Murádem III. a ná- 
čelník jejich s titulem velkoemíra učiněn Tu- 
recku poplatným. Zmohli se však v XVII. st. 
pod velkoknížetem Fachruddínem, jemuž po- 
dařilo se i rozšířiti území D-zú na úkor Tu- 
recka. Fachruddín sám však od svých opuštěn, 
zajat a r. 1635 v Caři hradě uškrcen. Po něm 
klesá význam D-zQ, již opět stali se poplat- 
nými Portě a nezmohli se ani, když vymře- 
ním rodu Fachruddínova přešla vláda na pří- 
buzný rod Šihábovcfl (XVIII st.), kteří vládli 
asi 130 let. Poslední z rodu toho emír Bešír 
hrál obojakou úlohu při obléhání Akky Fran- 
couzi i ve sporech Porty s Egyptem. V po- 
sledních stranil místokrálfim egyptským, až 
konečně r. 1840 definitivně nahrazen emírem 
Bešír-al-kásimem a Sýrie vrácena opět Portě. 
Intrikami Francouzů a Angličanů vzplanuly 
však brzy potom vnitřní boje mezi D-zy a Ma- 
ronity. Porta užila té příležitosti, by zlomila 
samostatnost obou těchto kmenů spojených 
pod vládou Bešírovou, což podařilo sejí potud, 
že po dvou létech dosazen na místo Bešírovo 
Omar paSa Ale tyranství jeho způsobilo nový 
odboj proti Portě. Ale také spory mezi D zy 
a Maronity trvaly dále, stále se přiostřujíce, 
až dostoupily svého vrcholu v děsném vraŽ- 
dění od května do října 1860, jemuŽ za obět 
padly tisíce Maronitů v Libanonu a Damašku. 
Krveprolití 'zvl. od 9. do 16. Července) na 
Maronitech páchané vzbudilo ú?as Evropy a 
mělo za následek zakročení pěti velmocí, jež 
zabezpečily neodvislost Turecka. Pařížská 
konference usnesla se, že má francouzská 
armáda táhnouti do Sýrie a potrestati D-zy, 
současně měla evropská kommisse vyšetřiti 
události na místě. Před franc. vojskem unikli 
D. do Hauránské pouště, za to zjistila kom- 
misse, že hlavni vina zločinů spadá na Turky 
a luzu damašskou, jejichž zločiny D zům při- 
pisovány, jakož i že Maronité počínali si stejně 
krutě. Vyzváno tedy Turecko, by potrestalo 



54 



Družba — Družičalo. 



hlavní vinníky, což se stalo. Mezi jinými za- 
střelen i guvernér damašský Ahmed pa§a a 
r. 1861 vrátilo se vojsko do Francie, r 1864 
(6. září) pak podepsána kommissionáfi na- 
vržená nová ústava, dle níž rozdélen Libanon 
na 7 krajfi, pod náčelníky nábož. vyznání. 
jež v dotyčném okresu převládalo. Z okresfi 
téch byly 4 maronitské, i drúzský a 2 řecké 
Meden siednocených, druhý nesjednocených 
Řekfi). Vrchní vláda svčřena křesťanskému 
guvernérovi, který- však nesmí býti domoro- 
dým a jejž jmenuje Porta. Ustanoven jím 
arménský křesťan Dáúd pasa. Následkem to- 
hoto zavedení jednotné správy vystehovali se 
D. v hojném počtu do Hauránu. 

Literatura: Silvestře de Sacy. Exposé 
de la religion des Druses (Paříž, 1828, 2 sv ) ; 
Earl of Caernarvon, The Druses of the Le- 
banon (Londýn, 1860); Churchill, Mount Li- 
banon IV. (2. vyd. t., 1862 ; Guys, La natíon 
druse (Paříž, 1864): Petermann, Reísen im 
Oriente (2. vyd. Lipsko, 1874, I.); Wilden- 
bruch, Einen Blick auf den Libanon (Berlín. 
1860); Socin v Bádekerovč Palaestina und 
Syrien (2. vyd. Lipsko, 1886). Dk, 

Dmtba jest druh ženichův, jenž provází 
ne vistu k oltáři; místy slově též mládenec. 
D-bou bývá též nazýván jinoch, který do- 
provází k hrobu mrtvolu dítéte nebo lidí 
svobodných. Zbt. 

D. divockyj na svatbě haličskoruské jest 
mládenec, jejž volívá nevčsta ke své úsluze 
Činně vystupuje při Čepeni, při rozplétání copů. 
při blahoslavenství a jiných obřadech svateb- 
ních. Kromě toho odváží nevěstinu výbavu 
do jejího příštího bytu. Ří\ 

Draibaoka Elžbieta, rozená z Kowal 
skich, básnířka polská (* 1687 ve Velko-Pol 
sku — I 1760 v Tarnově), nabyla pečlivého 
vychování a provdala se za Druzbackého, žy- 
daczcwského podstolího, načež ovdověvši vstou- 
pila do kláštera. Psala básně duchovní, didak- 
tické, panegyrické i světské. Souborně vydal 
je poprvé j. A, Zaluski v díle Zebrania li\t 
mów pr\e\ wiers^opisów iy^jacych (Varšava, 
1752, 2. vyd. v Lipsku, 1837, 2 díly). D. vy- 
niká v nich čistou mluvou, jemným vkusem 
a prostotou, tak že bývá pokládána za před 
chůdkyni obrození polské literatury. Vedle 
těchto básní, líčících mezi jiným čtyři doby 
roční, krásu přírody, dobré i zlé živly, na 
psala veršem fantastické povídky Fabula o X 
Adolfie, Historya clnješcianska Elefantyny 
Eufraty (Poznaň, 1769). Šňk.' 

Dmžbadlná neděle, družbadlnice, t 
co Družebná neděle (v. t ). 

Dmžbaneo, koláč pečený na družebnou 
neděli; název starodávný, doložený staroče- 
skými památkami. Pak značí jméno d. vůbec 
koláč podoby věncovité. Viz Č. Zíbrt, Staroč. 
výr. obyčeje, iSSg, 51. Zbt, 

Dnvkbiokl Kasper, erbu Nal^cz, spis. 
pol ('•' 1590 ve vojvodství Sieradském — f 1660 
v Poznani), r. 1609 vstoupil do řádu Tov. Je- 
žíšova a byl kazatelem v Lublině, pozdčii 
rektorem kolleje v Kalíszi, Ostrogu a Poznani. 
Jako prokurátor své provincie súčastnil se 



dvakráte gener. kongregace v Římě. Jeat auto« 
rem četných asketických spisů, oblíbených 
svého času zejména v katolickém Německu. 
Hlavní z nich jsou: Opera ascetica (Kali&z a 
Poznaň, 1686—87); Priemysfy xysku duchow' 
nego (Krakov, 167 1 a častěji); Uturgicae obser- 
vationes (Oliva, 1692 a častěji) a j. Latinský 
životopis D-ckého napsal Ď. Pawski (Kalisz, 
1682). 

Dmtóyny na svatbě haličských Rusínů 
jsou : I ) Traklace, již nevěstina družice v oby- 
dlí svých rodičů a svým nákladem pořizuje 
pro svatebčany nazejtří po oddavkách. Na 
d. se jde společně z obydlí nevěstina, s hud- 
bou v čele a podmládenčf přiná&í derevce 
zabodnuté do korovaje (velkého kulatého pe- 
čiva), které po Čas ' hostiny stojí na stole. 
Družička při té příležitosti vybírá od hostů pe- 
níze na krytí výloh na hostinu. — 2) Obřad 
praktikovaný za den po oddavkách po roz- 
krájení korovaje mládencem, jenž hledá scho- 
vavší se před ním družici, aby posadil se s ní 
za stůl, kde jí zaplatí za pás, stužku a prsten 
a ona jej tím vším oděje, kdežto její matka 
oběma pak předloží svůj nápoj a jídlo. Viz 
»Záb. Listyc, 1891. /?r. 

Dmžebná neděle Oat. Dominica Laetaré) 
nazývá se čtvrtá neděle v postě, a to proto, 
že za starodávna družbové a družičky v ten 
den jarní květiny ku svěcení na oltář kladli. 
Dle jiných pochází název d. n. odtud, že tato 
neděle byla poslední lhůtou k ucházení se 
o nevěstu (čili družbení) takovému ženichu, 
který hned po velikonocích čili s provoda 
po prohláškách řádně vyšlých chtěl míti od- 
davky. Bvý. — V tu neděli přicházíval družba 
se ženichem na ohledy do domu, kam by rád 
byl přišel v pondělí velikonoční na námluvy, 
na záselky. — Z obyčeje, že papež toho dne 
světí skvostně urobenou zlatou růži, aby ji 
pak poslal některému panovníkovi nebo via- 
dařce (latinsky proto nazvána tato neděle do- 
minka Rosae), mylnou etymologii byla od ně- 
kterých n. d. jmenována »nedělí růžcbnou*. 
Viz C. Zíbrt. Staročeské výr obyčeje, 1889, 
50. Srv. Družbanec. Zbt 

Dmžeo, far. ves v Čechách na Kačickém 
potoku, hejtm. Kladno, okres a pošta Unhošt 
(6*5 km sev.-záp.); 106 d., 761 obyv. Ces. 
^890), kostel Nanebevzetí P. Marie (plebanie 
byla zde již r. 1352), 5tř. Sk., % mlýny, ci- 
helna. 

Dmtenskó Jezero {Drauscnsee) rozkládá 
se na hranicích prus. vlád. obvodu gdaň- 
ského a královeckého. jihovych. od Elblagu 
jsouc 10 km dl. a 4 km Sir. Jest to zbytek 
velikého jezera s výtokem Elblagem do zátoky 
Frižské a s Horním průplavem (Oberlándisch. 
Kan.). Na něm provozuje se velmi čilá plavba 
a obchod. 

Družice (astr.) slově v soustavě slunečné 
hvězda, která kol oběžnice krouží (trabant, 
satellit). na př. i měsíc, v soustavě stálic pak 
ona hvězda, jejíž pohyb kol hvězdy hlavní 
sledovati lze. Lj, 

Drntifialo, nazývá se u Srbů druhý pon- 
dělek po velikonocích. Toho dne odpoledne 



Družička — Drvodélka. 



55 



dívky s dívkami, jinoii a jinochy za rozmani- 
tých obfadú, zejména za líbini a vyméňován{ 
véncA s vrbových prutfi spletených a malo- 
vaných vajec vzijemnd ae spfátelují, pobra- 
timy, posestrínami se stávají. Obřad sám sluje 
druitčanč. 

Drotldka, pftvodné společnice. tovarySka, 
pak d. o svatbě, společnice nevěsty, kterou 
provází s družbou k oltáfí. D-ky doprovázejí 
takě dítě a svobodné lidi ke hrobu. Dmi bý- 
vají též nazývána děvčata, bíle vystrojená, 
která o slavnostech církevních (pfi prQvodech 
na Boží Tělo, o pouti, při svěcení a pod.) neb 

slavnostech světských se účastní slavnost- 
ního výkonu, obřadu. 2^L 

DrnilBay ▼ právu slovanském tolik co 
družstvo (zádruha). Dnou v celém slovan- 
ském světě rozuměl se vůbec určitý počet 
svobodných lidi, kteří vzali na sebe povmnost 
podporovati ve vSem, zejména ve válce svého 
náčelníka, jenž je sám vydržoval, jak vidéti 
ze zpráv o baltických Slovanech, d ny byly 

1 za pohanských dob a při tom u všech ma- 
jetných lidí, nejenom u knížat. Z alBek 
riho. Galia a Nestora mfižeme souditi, že d 
byla neobyčejně důležitým faktorem při se- 
sílení knížecí moci v období vzniku velkých 
slovanských říší v IX. a X. stol Zy^^el. 

D-ny vyskytují se zejména též po příchodu 
Rurika i bratří jeho u Rusů. Kronikář Nestor 
výslovně připomíná (Lavr. sp. str 9% ie Rurik 
d-nám svým rozdával ruská města, a z Ruské 
pravd v seznáváme (Pyc. lip. Ak. ig, 20, 21; 
Pyc. íííp. Ar kap. i\ že d. dělila se ve starší 
i mladší. StarSí družinníci nazývali se též 
ogniščany a náležely k nim osoby v bezpro- 
střední službě knížecí se nalézající, i splynuli 
záhy s bojary. Mladší družinníci (gricT; byli 
nesvobodní sluhové knížete, mohli však za 
zásluh)' býti pojati v d-nu starší. Název d in 
u Rusá vymizel ustálením se názvu bojar, 
označujícího Šlechtu zemskou. Mimo to dnou 
dle ruských památek vyrozumívala se ar tel 
(VÍZ Artele), na př. zedníků, rybářů, konají- 
cích živnost společně a skládajících se ze 
starosty a ze členů. 

D. {comitatus, Gefolg^chaften) u národů 
germánských byly zvláštní sbory bojovných 
mladíků, vůdci svému přísahou se zavázav- 
ších, s ním bojů se súČastňujících a v době 
míru tvořících Čestný jeho průvod. Vůdci 
din byli původně knížata (srv. Dux), později, 
když u velké většiny národů germánských 
moc královská se byla ustálila, pouze králové. 
D-ny tvořily tu ve válce jakousi tělesnou stráž 
královu, v době míru pak jakýsi sbor, s nímž 
zajisté již záhy král i radu bral o záležitostech 
veřejných. Právně historický význam din 
hledati sluSi jednak v tom, že se v nich jeví 
jedna z prvních stop rozkladu svazku rodo- 
vého, jakož i v tom. že d mi uveden jest nový 
činitel v rozvoj poměrů stavovských i veřejné 
správy, osobní totiž poměr, v jakém se na- 
lézal jednotlivec k panovníku. Caesar ještě ne- 
zná d-in u národů germánských, Tacitus však 
(Germania c. 13, 14) již podrobně je vyličuje 
a právě v době mezí Caesarem i Tacitem za- 



čal rozklad řádů rodových u Germanů • se- 
sílení moci královské. Srv. Brockhaus, Oe co- 
mitatu Germaniae (1863). ' 

D. v Cechách viz Druh. 

D. u Jihoslovanů viz Zadruga. 

D. ve vojenství: i) menší jednotina 
taktická, jako setnina, batterie a pod.; 2) d. 
(franc. suite^ corťege), soubor podřízených or- 
gánů, pomocníků toho kterého vyššího velitele, 
kterého provázejí a sledují členové dny do 
všech úfednich výkonů, hlavně do válek a 
bojů. FM 

DmiinlB Aleksandr Vasiljevič. spis. 
ruský (* 1825 v Petrohradě — f 1864 tamže), 
vzdélav se ve sboru pážat. byl důstojníkem 
u čuchonského pluku, pak úředníkem v mini 
sterstvě vojenství a r. 1847 šel do výslužby 
V literatuře obrátil na sebe pozornost již první 
povídkou Poleňka 5a/f!ř (»Sovremennik«, 1847), 
vynikající vřelým a pravdivým líčením života, 
třeba že v kresbě hlavní hrdinky znáti vliv 
cizích vzorů (George Sand). Po ní následo- 
valo několik jiných povídek {Ra\ka^ Alekséja 
Dmitrijeviča, Doktor i pacient a pod ). V téže 
době jal se vydávati sbírku vynikajících ro 
mánů se životopisy autorů a jsa dobrým znal- 
cem anglické literatury, napsal několik cen- 
ných studií (Sheridan, Shakespeare, Crabbe, 
Scott) 1 pořídil zdařilé pfeklady Shakespea- 
rova »Leara<, »Richarda III « a »Coriolanac. 
Vynikl též jako kritik, maje v •Sovremcnniku* 
a později v »Bibliotece dlja Čténi;a«, kterou 
nějakou dobu i redigoval, stálý leuilleton Pís- 
ma inogorodfiago podpísčíka o russkoj ^urnali 
stiké. Oplývaje mnohdy vtipem a zdravým 
úsudkem, obmezoval se jako kritik pouhým 
vyznačením vnějších předností neb nedostatků 
bez hlubšího psychologického rozboru Hlavní 
síla jeho spočívá v literárních essaiích (D\on- 
son i Bosvel, Karthtki britanskich literatur 
nych nravov vo vtoroj polovině XVIÍI veka 
a j.). Sebrané spisy jeho vyšly v Petrohradě 
(1868, 6 sv.). Snk. 

Dmžiniiík, člen družiny. 

Dmikov viz Druž co v. 

Drnžkovioe, Droužkovice (německy 
Tiaiischkowit^), far. ves v Čechách, hejt., okr , 
pš. Chomutov (3 km j); 96 d., 625 ob. n. 
(1890), kostel sv. Mikulá.^e, 2tř. šk , alod. dvůr 
Gabr. hr. Thun-Hohensteinové, na blízku doly 
hnědouhelné. 

Družstvo (konsorcium) je název pro 
různá spolčení osob, na př. pro spolky nábo- 
ženské, studentské, společenstva vVdělková a 
hospodářská (d. divadelní), společenstva dle 
vodního zákona (d vodní); obyčejně užívá se 
jména d. při volném spojení více osob k pro- 
vedení nějakého účelu, na př. o společnostech 
zábavních, jež nťmajíce zvláštních pravidel a 
orgánů, vymykají se zřízení spolkovému. 

Drvan viz Der van. 

I>rviitě znamenávalo tolik co paseka 
(mýť). 

Drvodélka (Xyhcopa Latr.\ rod včel, 
podobajících se siíným, zavalitým a hustou 
černou srstí porostlým tělem značně Čmelá- 
kům, od nichž však liší se životem samotář- 



Mima 

m. PjuBjT 
se Ůa Itna vp»éá 
p3ži ZlEňmjji • fBsve suxnír do Tiai^c. O. jest 

_M!3f IjAnú^ sm:!, SBe^«^ relÉicai 




bá, v niž iilolcaf ímo 
ijgéaňďrwétwiaky.cim^ 
pyla a aíeda a ^dy jedao va- 
• (^tmM ^mwmY; kmĚáik bottt nkfMts 
éfémk ^tktím x nielvflag^ýai pilla ile- 
Mis. s tsk Tiáiiwifog h^kf tt •eboB. «i 
Gsié roufa jesi ryp lniiu i; ▼fvoj Urrv trvá 
aií tH oedÉla. O. fialová Jett iS— 25 ■« ve- 
liká. btfVfteraéslMMMteikMmtí; kf^ls 



sflji porferfol a aáafcy tyladtl akřírcaé a 

Hrwfoa .oilii. I3inř»nt{ » řrkji 238 km d! , 
pfAiacaí m ire VýcH. Pnnicii ve vladaH- 
tnáknreckáai o Mel&ctjii^ teče tmé t^m wt 
poá méHgaa Qil0adc protéká íerero L jm- 



l)OL|oaai. 

" ■ " « Ul ' 

I- 

«r gpifávcc a i hákMftk 

a KstE'vil sa coéy€€ iaoa |Af svfiký apn>é^ 

jloy vid d&lef tf f lattlo^ jdio Ubomr Gi- 

Bámki (Loodfo. 1796-1800. $ fr). Vedle 
tóno Bířcveiiiil m í řffiiil c tii í m i ffeoiedaMM ^fů: 
»PlMÍooopÉ* TfaasKt.* a vTiaB^ct. of Vin- 
BamiSoc« 

9) Ol Erosi Hernaa, eiaag. boKo- 
slo^YC nta. 4^ tS^i ir Hafidi ital «e r. 1874 
bifálcia w Boaait, r* iSSt v Beritofi^ od roltu 

•JiMro#n sflijFSBaiBi oa oUcmhí cCfaDe jako otce 
kba Henaia (f tSSo), >eal hfl hjiftm a clr* 
kevTTfni spiso^rataieir v Hiffr. D jesl olilQie* 
kuatekm S- ^«^, fWdigttm 

i.BottfwiSS^ , ť« kltft^ dbriit. 

JL/i^^ (8. vydn t- iS6; . BM 



« 



I 




Dryaňdra — Drygalski. 



67 



Orjaadra R. Br., stromy a kefe z fádu 
Ftoteaeeae, Listy jsou dlouhé, tuhé, kožovité, 
úzce čárkovité, vykrajované zubaté, vezpod 
často bné. Zbytky australského rodu tohoto 
objevuji se fiasto v usazeninách křídových a 
tfetíhorních. Vský, 

DryttS L., rod rostlin z řádu r AŽ o vi- 
tých {Rosaceae Juss.) s rodem Geum L. nej- 
příbuznější, od néhož se liší nedostatkem ka- 
líšku, květy 8— QČetnými a Čnélkami po od- 
květu pérovitými, nečlánkovanými. Velmi zná- 
mou alpskou rostlinou jest D. octopelala L., 
nizký keř a listy vždy zelenými, vroubkovanč 
pilovitými, tupými a vezpod bélovlnatými. 
Nažky pérovitě ocasaté, květ nejčastěji Sčetný, 
bílý. Vyskytuje se po celých Alpách a jiných 
horách evropských ve výši od 1600—2000 m 
a sestupuje někdy podél říček horských hlu- 
boko do údolí. Stopy rostliny této nalezeny 
ve mnohých TaSelinách, což svědčí o její exi- 
stenci v době glaciální. Pěstuje se také v za- 
hradách pro ozdobu. Vs, 

Drylnurgli AblMy fdreibdrg ábbi], staré 
opatstvi ve skotském hrabství Berwicku na 
f. Tweedu, založeno r. 1 105, v něm v postranní 
lodi chrámové hrob Waltera Scotta, jeho man 
želky a nejstaršího syna. 

Drydttll [drajdn] John, básník a přední 
zástupce pseudoklasstcismu v Anglii (* 1631, 
f 1700), studoval ve Westminstru a Cambrid 
gei a žil pak v soukromí, jen literárními pra- 
cemi se zaměstnávaje, v Londýně. S počátku 
skládal básně příležitostné, první na smrf 
lorda Hastingsa r. 1649 a mn. j. také zvláště 
zdařilé Heroic Stan\as^ zvelebující Cromwella 
po jeho smrti r. 1659. Po restauraci Stuartů 
stejně horlivě opěval krále Karla II. a r. 1668 
povýšen jest za básníka dvorského, potom od 
Jakuba 11. ustanoven historiografem králov- 
ským. Ve druhé revoluci (1688) úřadu toho 
pozbyl a zemřel jako soukromník. R. 1667 
vydal obsáhlou báseA popisnou Annus Mira- 
Mis^ ale teprve r. 1680 politickou satirou Ab- 
saiom and Achitophel proti vSemohoucímu 
tehdáž vévodě Monmouthovi a jeho rádcfim 
Shaíteaburyovi a Buckinghamovi vynikl nade 
všecky spolubásníky. Podobného rázu byly 
skladby 77ie Medal, Satiře on Sedition a sou- 
kromý útok na soka v poesii Shadwella pod 
názvem Mack-Flecknoe (obě z r. 1682). V týž 
ěas D. básní Religio Laici vystoupil jako ob- 
hájce církve anglikánské; ale když potom roku 
2686, bezpochyby z nátlaku krále Jakuba IL, 
přestoupil ke katolicismu, neméně snaživé 
zastával se zase tohoto vyznání allegorickou 
skladbou The Hind and the Panther, v níž laA 
zastupuje církev katol., pardal církev biskup- 
skou. Nejbližší a velmi pékný plod musy D ovy 
byla lyrická báseň Alexander*s Feast čili Ode 
4m 5ř. Ceciliďs Day^ jež oslavuje moc hudby. 
Po ztrátě úřadu a státního platu D. překládal 
na výdělek Vergilia, Ovidia, Juvenala a Per- 
sia, a výsledek pilné jinak práce podle této 
pohnutky nemohl býti jiný než chatrný. Zda- 
řilé jsou však zase Fables čili Tales, veršo- 
vané povídky, vzdělané dle Boccaccia a j. 
aovell italských a francouzských a vyd. roku 



T700 krátce před smrtí básníkovou. Avšak 
hlavní činnost D-ova spadá na pole dramati- 
cké a tu jeho zásady nejjasněji vystupují na 
jevo. Vyslovil je v několika prosou psaných 
pojednáních a prakticky doložil četnými dra- 
maty. Z prvních jest Essay on Dramatic Poetry 
11668), v němž ukazuje na přednost angl. dra- 
mata proti francouzskému, ale chce, aby blanc- 
vers ozdoben byl rýmem. Když proti zásadám 
v tomto spise (jenž má formu dialogickou), 
zdvihl se odpor, D. vydal A Defense of an 
Essay of Dramatic Poetry ; obrana však se mu 
hrubě nepodařila. Později sepsal jeStě An 
Essay of Heroic Plays a The Grounds of O-í- 
ticism in Tragédy^ v nichž již více nadržuje 
tragediím francouzským. Hleděl >spojiti klas- 
sické drama francouzské s romantickým* čili 
národní kusy Shakespearovské přetvořiti podle 
klassických vzorů ve smyslu francouzském, 
což se mu ovšem nemohlo podařiti. Již vrstev- 
níci se proti tomu ozývali, nejvtipněji a ne- 
úspěšněji v komedii »The RehearsaU, kterou 
s jinými společné složil George Villiers vé- 
voda Buckingham. Doba pozdější D-a úplné 
odsoudila. Ve vlastních dramatech D. zá- 
sady své ovšem uváděl v platnost; psal tra- 
gédie i komedie stejně neúspěšně; tragédie 
strádají příliš strojeným pathosem a nadutou 
deklamací, soíistickými úvahami o citech a 
chatrnou charakteristikou; komedie odporný 
jsou přímo nestoudnou oplzlostí, jež však byla 
zlem časovým a Dovi zcela přičísti se ne- 
může. Ještě nejlépe dařily se mu scény eri- 
stické které končívají smířením. Kusfi sepsal 
27; z vážných pomérně nejlepší jsou All for 
Love dle Shakespearova »Antonia a Cleopatry* 
a Don Sebastian, z komedií The Spanish Friar 
or the Double Discovery, Charakteristickým 
důkazem převráceného vkusu jest také D-ovo 
vzdělání Shakespearovy » Bourec (r. 1668) a 
•dramac State of Innocence or the Fali of Man 
(1673), v němžto Miltonův »Ztracený ráje str- 
žen jest na nízké stanovisko blýskavého před- 
stavení operního. D-a vrstevníci uznávali bez 
odporu za největší ozdobu anglického Par- 
nassu. Samuel Johnson sepsal jeho životopis 
(nejlepší ze všech jeho »Lives of the Poetsc); 
ještě Walter Scott r. 1808 pečlivě opatřil vy- 
dání všech jeho spisů (jež obnovil Saintsbury 
r. 1884); ale novější kritika dospěla k mínění 
podstatně změněnému Srv. Lowell, Among 
My Books. V.\f. 

Drygalski Albert, vojenský spis. něm. 
(* 1836 v Královci). Vystoupiv pro nemoc 
z vojska pruského, počal učiti polské a ruské 
řeči a podnikl několik cest do Ruska, Polska 
a Čuchonska, studuje mravy a život lidu a 
věnuje velikou pozornost vojsku ruskému, 
o kterém vydal mnohá pojednání. Napsal: Die 
Ruisen in Turkestan^ Bilder aus dem russ. 
Soidatenleben in Asien (Štutgart, 1S76, 1878); 
Schattenbilder aus Russland (t., 1876); tytéž 
pod názvem: Russische Plaudereien (Lipsko, 
1885); dle Dragomirova: Die neurussische 
Taktik ^Berlín, 1880); Die russ. Armeein Krieg 
M. Fvieden (t., 1882); Die Entwickelung der 
russ. Armee seit d, J. 1882 (t., 1884). Přelo- 



50 



Dryobalanops — Dryopithecus. 



iil Alex. Vaa. VereŠČagtna spisr In d€r Hei- 
mat und im Krie^t it., 1886, 3 částí) a Mas* 
alovakého Der Sjebeujáhrige Krieg ruch russ, 
Darsíeíiung {t., 1888). 

Dryobalanops Gaertn., monotypický rod 
rostlinný z čeledi Difterocarpeae, známý dru 



dorůstajících plátků. Velké semeno má 
tenké osemeni a jeho zárodek vyniká kořín- 
kem, jenl dírkou klovou pfi klííení vice ménŽ 
daleko z konce nažky vyniká. Statný tento 
atrom Ind. archipelu má listy rožtroulené, 
hladké, lesklé, koiovité a vcjžité, Z. nářeítft 



hem D.aromaítca Gaertn. (D. Camphora CoK), \ starcích kmenů dobývají silici kafrovou; k té- 
ABC 




Č. If39 Dry opithiřcu* Lirt. 

A\ Zpodni ttWtX PryopUheka te ntíny, Hi Kimp»aze. C Horicrnon» 1, Zpodol řeií»t DryopUhtlu svrchu, 

2. SCirilty, 3. ftttupa.ii»c« 4. Hoitcniotla^ 



poskytujícím borneol (v. t.). neboli kafr I 
bor nějaký a su materský. Strom ten m;\ I 
kvéty buif v úilabiCkových nebo vTcholíívyth 
^ln}*r,T'rh ^r,,7ncch. Jsou pravidcIné, 5Čctné. 
počtem prost\ th tyčinek, jichž 
i , praSnJky pfcsaíiijje. Svrchní 

5pou£drý scmenník mi čnčlku převyšující ty- 
činky a v kaidém pouzdru po 2 vajíčkách ve 
vnilfnkh tihlech. Nalita i xfídka iscraenná 
objala jest u ipodiny číi^kou, jejíž okraj 
nci»e 5 kalilních, vedíouhá stejná křídla 



muř cíli deatillují i jeho dřevo. Také v pukli- 
nách kmenů objevuji bc kusy krystallíckeho 
borneolu* jchoí užívají v Japanu jako mocného 
léku. pro značnou cenu u nás sotva známého. 
Nejvíce kafru toho spotřebují rájové na Bor* 
neu a Sumatře ku konservování mrtvol svých 
předků. Dia. 

Hryooopos viz Datlové. 

Dryophia viz BiČovky* 

Dryopiiheont Lart (vy obr. Č. f 2ig \, 
rod vyhynulých vclcopŮ {Anthr&femorf^ha) 




Dryopove — Držba. 



59 



z TTBtev třetihomfch. R. 1856 nalezl Fontán 
v miocénu jihofrancouzském u Saínt-Gau- 
densu (dep. Haute-Gajonne) úlomky dolní 
čelistí a kosti ramenní, v nichž Lartet po 
znal zbytky veleopa, jejž pojmenoval O. fon- 
tam. Lartet a po ném jiní pfisoudili této opici 
podle vlastností zachovaných zbytků ústroj- 
nost dokonalejší, než jest u veleopfl nyní ži 
jících, a z toho vyvozen dal&í závěrek, že na- 
lezen dlouho hledaný pfedchúdce člověka, 
jenž mél býti, soudíc dle nálezu, obyvatelem 
lesů. Živiti se plody a robiti a užívati nástrojů 
pazourkových nalezených v týchž vrstvách. 
Xovčji nalezl F. K*gnault na témž nalezišti 
poněkud zachovalejší čelisf zpodní, již dů- 
kladně mohl ohledati Gaudry. Porovnal ji 
s čelistí nyní žijících veleupů i s Čelistí lid- 
skou (hottentotskou) a dospěl k úsudku zcela 
jinému, než byl Lartetův, jiných a dříve 1 jeho 
vlastní. Čelisf Deka jest velmi protáhlá a 
zúžená, značně delší než Širší, as jako u go- 
rílly a více než u oranga a šimpanze. Dole 
na jpředu jest silně ztlustlá a na zad až ku 
krajině zadních stoliček prodloužena, tudíž 
více než u gorilly, ještě více než u oranga 
a mnohem více než u šimpanze. Obé fady 
stoliček sestaveny rovnobéžněji nežli u go- 
rilly a ještě více než u Šimpanze, jehož zpodní 
čelisf ještě . nejvíce ze všech veleopŮ blíží se 
obloukuvité úpravě Čelisti lidské. Z uvede- 
ných znaků možno souditi, že tvář vyčuho- 
vala značné do předu, nabývajíc více zvíře 
čího výrazu než tomu u gorilly, a dále že 
prostora pro jazyk byla těsnější než u velc- 
opů nyní žijících a že jazyk mél asi tvar ja- 
zyku vlastních opic, na př. magota nebmakaka 
Dle vylíčených znaků stojí tedy D. svou 
ústrojností níže nynějších veleopů. Blíží se 
také značně k vlastním opicím {Cynofithe 
ciui)^ byl pravděpodobné intelligence velmi 
omezené a nemůže naprosto, soudě dle toho 
vS?ho, býti považován za předchůdce člověka, 
ani za Článek, jenž by spojoval dvojitou vétev 
vývojovou člověka a nyní žijících veleopiV 
Pfirovnáme-li (s Gaudrym) D eka k veleopúm 
nyní žijícím podle vlastností právě uvedených, 
bude státi v řadě nejníže a řada bude vze- 
stupně následující: D., goriIla,g 1 bon, orán g 
a šimpanz. Schlosser, jenž srovnal vyhynulé 
a žijící veleopy hlavně dle povahy zubů a 
poměru okončin, soudil o D eku ješté dle stár 
ších nálezů a nepovažoval D eka za pfed- 
chůce Člověka, avšak za veleopa jemu ncj 
bližšího. V jakém jest poměru D. dle nového 
nálezu k ostatním vyhynulým veleopŮm (Pliopt- 
thecus autiatttis, Troifiodrtes siťalensis, Simia 
sp ) a k vyhynulým opičím, jež popsali Cope 
v Scv. Americe a Ameghino v Jižní Americe, 
zbývá ještě vyšetřiti. Vedle uvedených hlav- 
ních zbytků O eka sluší ještě uvésti nálezy 
kosti stehenní (již 1820!) a ramenní v plioce- 
novém dinothcriovém písku v Eppelsheimu 
u Wormsu a jednotlivých zubů u Salmen.iing 
a Heudorfu v Německu. Srv. Lartet, Notě 
sur un grand singe fossile v Comptes rendus 
v akademii věd v Paříži, sv. XLllI., 1856; 
Gaudry, tamtéž, sv. iio, 1890 a v Mémoircs 



de la Société géologique de France, i8go: 
Schlosser. Die Afíen, Lemuren, Chiroptcren 
etc. des europáischen Tertiaers v Beitráge zur 
Palaeontologie Oester.-Ungarns, sv. VI. a 
VIL, 1888. Se. 

Dryopove, příbuzný kmen Lelegům ve 
starém í^ecku, obývající v krajině Dryopis, 
později Dóris zvané, mezi Oitou a Parnassem, 
byli od přistěhovavších se Dórů zatlačeni na 
ostrovy (Kythnos, Euboiu a do Argolidy, kdu 
brzo pomísilí se s ostatními Řeky. 

Bry Qnakers [draj kvékrs , t. j suší čili 
pevní kvakerové, zove se v evang anglicko- 
americké sektě kvakerů strana přísná, starých 
řádů se přidržující. Viz J. Rowntrte, QuaUe- 
rism past and prcsent (Londýn, 1S59). UM, 

Drýsioe, ves na Moravě, hejt.. okr., p^. 
Vyškov, fara Pustoměř; iio d, 665 ob. č., 
12 n. ob. (1880, 646 1890), kostel Navštívení 
P. Marie, 2tř. šk. 

DrsnEkov viz Držko v. 

Dridóř, staročeská obměna jména Desi- 
derius, obvyklá na Plzeňsku. Sčk. 

Drzewlecki: 1) O. Józef, spis. polský 
(* 1772), byl jako jinoch vzdělaný a výmluvný, 
již v 18. roce věku svého zvolen poslancem, 
potom konal vojenské služby pro Francii a 
v Itálii, při Čemž vyznamenal se nejedenkráte 
osobní statečností. Vrátiv se na Volyň věno- 
val péči zejména povznesení škol a v pozdním 
veku jal se spisovati své paméti. které vy- 
dány s názvem : Pamietniki J, Dr^ewieckie^o, 
spisatie /?»ítfí uie^^o samef;o {í7J2 do iH0'2\ 
liid\ie( res^ty Famtetuika tcgoj {í8o6—!8Si) 
7 papieróiv fo nim po\ostatych \ebraue od I 
I, Kraszeuského (Vilno, 1858). Paměti tyto 
setkaly se s velikým úspěchem jak pro svůj 
zajímavý obsah, tak pro lahodný způsob vy- 
pravování. 

2) D. Karol, syn před. (* 1805), sloužil 
u vojšté polském. Znám jest jako spisovatel 
dramatický. Z kusů jeho uvésti dlužno Re- 
sta uran a (Vilno, 1842 ; Kontrakty (t., 1842); 
Aj»/ro/ř/ (18541; Jcrenui U '1*5 »iiow/>ť/fi\ Lipsko, 
1852), kteréžto drama pokládá se za nejlepší 
jeho dílo. 

Drzlavloe viz Drs lavice. 

Briba. Východiskem pojmu d-byjede- 
tence (vláda, Infiabung § 309. obč. z.), totiž 
poměr faktické moci právního subjektu nad 
věci. Jest li s touto faktickou mocí spojena vůle 
subjektu s věcí jako s vlastni nakládati, na- 
zýváme pomér ten d bou. Vale řečená, li.sic 
se od vůle opírající se o poměr právem uznaný, 
tedy vůle vlastnické {animti^ dominiy animi s 
fossidcndi^ jen tím, že sméřuje pouze k tomu 
věc fakticky míti, jeví se býti faktickou vůlí 
vlastnickou. Pojem d-by obsahuje tudíž dvé 
momentů: faktickou moc nad věcí (ťor;'íís) 
a v Q li, s věcí jako s vlastní nakládati {auimi.<). 
Vůle véc ve své moci podrželi isrv. íj ^oq. 
ob. zák.) a mínění držitele, /e je vlastníkem 
oyinio dominii), jsou momenty nerozhculné. 
Dle toho nejsou pro nedostatek řečené včle 
držiteli věci zejména držitel ruční zástavy, 
sekvestr a výprosník t. zv. odvozené d by 
řím. práva rak. právo nfzná). 



60 



Držba. 



Vedle této d-by véci zná zákon i t. zv. 
dbu práva {Rechtsbesii^ § 312. obč. z.), zále- 
žející v možnosti faktického výkonu jistého 
práva osvědčené skutkem. I zde shledáváme 
svrchu uvedené dva momenty: corpus, totiž 
zevnější možnost výkonu práva a animus, 
totiž vQli dotčeného obsahu. 

Podle řečeného je d. pouhým faktickým 
stavem. Tím, že s ní positivní právo spo- 
juje jisté positivní účinky (ius possessionh), 
zejména soudní ochranu, stává se d. ovSem 
ústavem právním, ale zůstává přes to pouhým 
faktem (aČ ji obČ. zák., sleduje starší doktrínu, 
vřaďuje mezi práva věcná, srov. § 308. o. z.); 
ochrana, která se jinde poskytuje právu, po- 
skytuje se tu pouhému faktu. DQvod ochrany 
té záleží v tom, že vQle individuální, i když 
nikoliv jako oprávněná, n^brž pouze jako fakti- 
cká vystupuje, chráněna býti musí proti každé 
svémoci, každému útoku, jenž se neděje ve 
formě právní. Důsledně chrání se proti své- 
moci d. o sobě, tedy bez ohledu k právu, při 
doznaném nedostatku práva, třeba i proti 
tomu, kdo právo má. Pouhá detence soudní 
ochrany nepožívá. 

Pokud se týče pod metu (subjektu) d-by, 
třeba vzhledem k pojmu její podotknouti, že 
předem předpokládá se schopnost k vflli drží- 
telské. U osob právních, dětí do 7. roku a ší- 
lenců, zprostředkuje však positivní právo mož- 
nost d-by ustanovením, že tu platí vflle zá- 
stupců za vůli jejich (§§ 21., 26., 337. ob. z.). 
Jelikož pak d. náleží v obor práva majetko- 
vého, předpokládá se způsobilost jmění míti ; 
komu zákon způsobilost tuto co do jmění 
vůbec anebo co do jistých věcí upírá, jest 
vůbec nebo co do těchto věcí d-by neschopen. 
Osob prvého druhu dle rak. práva vůbec není 
(bez povolení vystěhovalí, sběhové a řeholníci 
slavné sliby složivší ztrácejí pouze schopnost 
jmění nabývati a správu jmění již nabytého, 
ale nikoliv jmění samo; podle práva obec- 
ného přecházelo jmění do kláštera vstupují- 
cího na klášter); jisté věci nemohou ovšem 
jisté osoby držeti, jako Černohorci statky ne- 
movité v Rakousku, řádové minoritu a ka- 
pucínů statky nemovité podle svých pravidel, 
poddaní některých cizích států statky selské, 
úředníci horní doly ve svém úředním okrsku, 
osoby nemající povolení zapovězené zbraně 
a střelivo. Církevní korporace a židé jsou 
vůbec d-by schopni. 

Pokud se týče předmětu fobjektu) dby 
věcí, vyloučeny jsou věci, které nejsou před- 
mětem právního obchodu; tak i. přirozených 
příčin vzduch, tekoucí voda (jinak led), moře 
ve své celistvosti; následkem positivních práv- 
ních předpisů pak věci veřejné, jako veřejné 
vody (§§ 2. a 7. říš, vod. zák. z 30. kv. 1869 
č. 93 ř. z.), cesty a místa atd.; nikoliv však 
pozemky železniční. Ostatky svatých jsou 
předmětem dby, nebof pouze úplatné zci- 
zení jejich je zakázáno (dv. d. z 25. května 
1S46 č. 2234.), rovněž věci bohoslužbě za- 
svěcené íjinak dle řím. práva 1. 30 § i. 
D. 4]. 2), jakož i statky, jichž zcizení před- 
pokládá povolení úřadu nebo panovníka 



(statky poručenou, církve katolické a fidei- 
kommissy). 

K nabytí dby věcí vzhledem k pojmu 
potřebí je usnesení se na vůli vlastnické {ani- 
mus) a činu, který možnost faktické výhradné 
vlády nad věci (corpus) zjednává, t. zv. appre- 
hense. Vůle musí se zjeviti výslovně nebo 
býti z okolností patrná. Pokud se týče ucho- 
povacího činu, jest tento podle předmětu a 
poměru různý. Zákon nepodává (§312.) žádné 
definice jeho, nýbrž uvádí pouze za příklad 
některé případy. Mylný byl tu názor starší 
doktríny, jež shledávala podstatu apprehense 
ve fysickém styku osoby s věcí, vyžadujíc 
tedy uchopeni movité věci rukou nebo vstou- 
pení na nemovitou věc a vykládajíc místa 
v pramenech, kde se nabývá d-by, ač tu ta- 
kového přímého styku není (na př. při ode- 
vzdání klíčů) za apprehensi t. zv. symboli- 
ckou. Již Savigny prokázal, že podstata appre- 
hense záleží v ovládnutí věci, stupftujíc se tu 
podle okolností od pouhé přítomnosti až 
k uchopení rukou nebo zahrazení pozemku. 
Příkladem sluší uvésti: přítomnost u véci 
stačí, pokud zprostředkuje fakticky vládu nad 
ni (opatřeni známkou je z pravidla pouhým 
jevem vlády jinak nabyté); uložení věci v míst- 
nosti, jíž vládneme, třeba i místo přístupno 
bylo osobám třetím, jako dvůr; odevzdání 
klíčů u věcí zavřených; vykopání pokladu 
(nikoliv již odkrytí); uchopení zastřelené zvěře 
(nikoliv již postřelení) atd. Ovšem sluší po- 
dotknouti, že faktická vláda, d-bu předpokláda- 
jící, není snad stálou, bezprostřední, fysickou 
vládou nad věcí, nýbrž že mimo moment fysi- 
cký spočívá také na momentu morálním a 
právním. Vláda trvá, pokud vůle dotčená se 
respektuje. Zákonník občanský stojí tu poně- 
kud ještě na stanovisku starší theoríe, uváděje 
odevzdání > znamení mi c ( Zeichen, §§315., 427.). 
Ovšem slovo toto nedá se stotožAovati se 
symboly; znameními sluší rozuměti vůbec pro- 
středky zjevu vůle mimo slova. Skutečným 
případem symbolické apprehense je odevzdání 
listinami (§ 427.), jež vlastnictví prokazují, 
jako jsou kupní smlouvy, soudní odevzdacf 
listiny, kupecké faktury. Odevzdáním listu 
skladního {warrant) převádí se vedle zákona 
z 19. června 1866 č. 86 vlastnictví věcí ulo- 
žených ve veřejných skladištích. Konečně zmí- 
niti se sluší o případu § 429. obč. z., podle 
něhož přechází d. (a vlastnictví) věcí odesla- 
ných na destinatáře již odevzdáním poSté, po- 
vozníku, dráze atd., pokud poslední způsob 
dopravy sám urČil. Jen zmíněných dvou mo- 
mentů {animus a corpus) třeba k nabytí d-by; 
vědomosti dosavadního držitele a titulu se 
k dbě vůbec nevyhledává. Podle řečeného 
není žádné sukccsse v d-bu, nýbrž musí tato 
jakožto stav faktický vždy původně nabyta 
býti. Rozvrh způsobů nabývacích §§ 314. a 
315 je pouhé bezvýznamné napodobení roz- 
vrhu nabývacích způsobů práv na původní 
a odvozené. 

D by nabyti lze i zástupcem, jenŽ ovSem 
musí býti sám způsobilým k právním činům. 
Zde třeba jest tedy uchopovacího skutku zá- 



Držba. 



61 



atupcova s vfllf, nabyti d-by pro zastoupeného 
a vAIe zaatoapeného, nabyti d-by zástupcem, 
jež zjevuje se pfíkazem nebo i dodatečným 
schválenfm. Zastoupený nabývá d-by oka- 
mžikem, kdy zástupce se uchopil d-by; po- 
zdéjSi schváleni působí zpět Vytknouti sluší, 
že u osob hromadných platí vflle zástupců, 
kteff tedy na vůli držitelské, třeba dodatečně 
usnésti se musí (srv. § 337. o. z.)f uchopovací 
skutek vSak vykonati mohou i osoby jiné 
k tomu zmocněné. Pfí věcech veřejnému uží- 
vání zůstavených {res publicae, quae iu com- 
muni usu šunt) stačí, předpokládajíc, že se 
zá tupci obce nebo státu usnesli na vůli 
držitelské, když kdokoliv užije věci jako ve- 
řejné. Pokud v§ak věci náležejí sice obci, ale 
užívání jen jistým členům nebo třídám vy- 
hrazeno je (na př. t. zv. občiny, Allmende)^ 
mohou pouze členové této třídy d by se ucho- 
piti. Též u Sílených a blbých a dětí do 7. roku 
třeba je vůle zástupců, vůle a vědomost za- 
stoupených je nerozhodna. Osoby pouze ome- 
zené k právním činům způsobilé (nedospělí 
a nezletilí, marnotratníci a hluchoněmí, jimž 
dán opatrovník) mohou nabyti dby bez vě- 
domi zástupců, neboť zastoupení nezávisí na 
jejich vůli ; ovSem může i zástupce (poručník, 
opatrovník) pro né i mimo jejich vědomí na- 
byti dby. Zvláštním případem nabytí d-by 
zástupcem je constitutum possessorium, totiž 
prohlášení vůle držitelovy, že odtud nikoliv 
více ve vlastním, nýbrž ve jménu jiného držeti 
chce. Jeví se tudíž dosavadní držitel býti zá- 
stupcem nového držitele; poněvadž pak tenato 
zástupce &ktickou vládu již má, třeba toliko 
jeSté prohlášení vůle nabyvatelovy 'zastoupe- 
ného). Nezáleží na tom, má-li dosavadní držitel 
sám véc v detenci, nebo místo něho třetí 
osoba (pacbtýř a j.); okamžitý detentor ne- 
musí ani o změně v osobě držitelově zpraven 
býti. Od zástupce liší se pomocník í posel), 
jenž pouze cizí vůli zjevuje a náhradník, jenž 
nabývá d-by pro sebe s úmyslem přenésti ji 
později jinému. Poslednější musí tu tedy d-by 
teprve samostatné nabyti. 

Spoludržba více osob v příčině celé téže 
véci (eompossessio plurium in solidům) jest vy- 
loučena, nebof pojem d-by předpokládá vý- 
hradnost její {plures tandem rem in solidům 
pouidere non possunt 1. 5. § 12. D. comm ). 
Od této lišiti dlužno: spoludržbu reální 
dle podílů skutečných (comp, pro diviso), 
kde různé osoby drží reálně oddělené samo- 
statné věci. kteréž však spolu přirozeně nebo 
právné souvisí, na př. části téhož lesa, různé 
pozemky téhož knihovního celku ; dále spolu- 
držbu intellektuální, dle podílů smyšle- 
ných (comp, pro indiviso), kde skutková vláda 
nad věcí a tedy i nad nejmenší částkou její 
jest u několika osob vespolek, avšak u žádné 
z nich výhradné, jsouc mezi né rozdělena 
(§833. ob. z.); smyšlené (ideální) podíly musí 
být určitý a spoludržitelům známy; dále 
spoludržbu v příčině věci složené, 
jejíž jednotlivé Části více osob drží tím způ- 
sobem, že držitel celku díly v cizím jméně 
detinuje; díly ovšem musí podržeti svoji fy- 



sickou samostatnost; konečně obmezenou 
d-bu věci a současnou d-bu práv k téže 
věci osobami jinými (sr. § 327. ob. z.); oboji 
dba má tu různý předmět {A je držitelem 
usufruktu k věci, kterou <lrž i- B). 

Nabytá d-ba trvá, pokud nepominula vůle 
držitelsícá a nezanikla faktická vláda nad věcí. 
Netřeba ovšem stálého vědomí vůle nebo 
stálé detence, nýbrž dostačí, když vůle ne- 
byla změněna a možnost reprodukce vlády 
překažena. Pomíjí dle toho d. corpore 
i animo smrtí držitelovou a tradicí. Animo 
pozbýváme d-by zjevem vůle, že nechceme 
s věcí již jako svou nakládati, na př. opu- 
štěním (§§ 349. a 362. o. z.); totéž shledá- 
váme u constitutum possessorium (§ 319. o. z.). 
Osoby k právním Činům nezpůsobilé nemo- 
hou se platně usnésti na vzdání se vůle drží 
telské, nýbrž pouze jejich zástupcové. Po- 
zbytím rozumné vůle se d. vedle positivního 
předpisu zákona (§ 352 o, z.) neztrácí. Vůle 
vzdáti se d by může také býti vyjádřena koii- 
kludentním skutkem. Nevykonáváním dby po 
delší čas vedle posit. předpisu § 351. o. z. 
tato nepomíjí, » vyjímajíc případy promlčení 
v zákoně stanovené*. Poněvadž nemůže býti 
d by, kde zákon vůle držební neuznává, po- 
míjí d. také, když věc z právního obchodu 
byla vyloučena (§311* o. z.) a když jisté osoby 
způsobilosti míti jmění v příčině jistých věcí 
výslovně jsou zbaveny. Corpore pomíjí ko- 
nečně d., když držitel naprosto a trvale po- 
zbyl možnosti věcí nakládati, tedy zmarem 
věci, dále octne-li se věc na místě držiteli ne- 
známém nebo nepřístupném, uvázáním se jiné 
osoby v d-bu ať právem Či neprávem (zvlášt- 
nosti řím. práva, že když se někdo ujal tajné 
dby pozemku, dosavadní držitel teprve po- 
zbyl d by, když o tom zvěděl a se na tom 
spokojil, rak. právo nepřijalo), když držitel 
k pozemku připuštěn není, když z d-by ná- 
silím nebo výhrůžkou byl vypuzen. Nepozbý- 
váme však dby, když o věci okamžitě ne- 
víme, nebo pro pomíjející překážku (zatopení 
pozemku) k ní nemůžeme. Starší doktrína 
shledávala tu mylně příčinu trvání d-by v tom, 
že tu držitel d-bu pouhou vůlí (sálo animo) za- 
chovává (t.zv. mentální d.,srv §352., I. věta), 
přehlížejíc, že jen rozhoduje, je-li nemožnost 
faktické vlády trvalá nebo pomíjející. Za to 
nepozbýváme d-by způsoby, jimiž pozbýváme 
práv na př. promlčením. Při zastoupení po- 
zbýváme rovněž d-by buď vzdáním se vůle 
nebo pominutím faktické vlády. Nezaniká tedy 
d., když zástupce zemře, vůle neschopným se 
stane nebo věc opustí, protože tím nestává 
se vláda ještě nemožnou: ale ovšem pozbývá 
d-by, když se jiný ujme d-by věci, kterou zá- 
stupce opustil, nebo jemu odevzdal. Pouhou 
změnou vůle zástupcovy nepozbýváme d by, 
ale ovšem skutkem osvědčeným usnesením 
se jeho, že nadále detinovati bude pro sebe 
nebo pro osobu třetí, a to hned. Ustano- 
vení řím. práva, že držitel pozbývá d-by po- 
zemku teprve, když o zpronevěře zástupcově 
zvěděl a na tom se spokojil, rak. právo ne- 
přijalo. 



62 



Držba. 



O d-bé priv, to jest skutkové možnosti 
výkonu obsahu práva, nemAže býti feči, kde 
zákon néjakého práva vAbec neuznává. Podle 
i 311. o. z. jsou dále pfedmčtem d-by pouze 
prá\'a tvořící pfedmét právního obchodu ; vy- 
loučena jsou tedy t. zv. prá\'a osobní (§ 15., 
x6— 20 ob z.), jei vlastné nejsou právy sou- 
kromýmu a práva rodinná. V pf íčiné majetko- 
vý ch práv plyne opét z pojmu d-by. že ne- 
níohou pfedmétem její býti práva, jedním vý- 
konem pomíjející, nýbrž pouze práva* která do 
pouAtéji opétovný výkon. Podle toho jsou pfed- 
métem d-by služebnosti, z obligaéních práv 
pak opétovný výkon dopouitéjicí práva k dů- 
chodům z nájmu a pachtu, z půjčky (commo- 
datum) reální břemena a práva donucovací 
<;; 1469, 1470., 1471. ob. z.)« naopak nejsou 
pfedmétem d-by právozá8tavní,dédické(dlužno. 
li&íti od d-by jednotlivých věcí do pozůstalostí 
náležejících) a práva obligační pomíjející je 
díným výkonem. 

K nabytí d-by práv třeba předné vůle 
driitelské, sméřující k výkonu obsahu práva 
pro sebe. jako by tu právo bylo (§ 312. o. z., 
nenabývá se tedy d-by, když se právo vykoná 
z nouze, jako právo veřejné, nebo s ohledem 
na přátelské poméry atd.) s úmyslem založiti 
možnost opétovného výkonu, třeba jen do 
odvolání {precarío, §§ 345., 1464. o. z), za 
druhé skutečného výkonu podstatného obsahu 
práva; dostačí f jinak řím. právo) vSak vůbec 
výkon jediný. U práv v užívání cizí véci 
záležejících, zejména kladných služebností, 
třeba tedy skutečného použití cizí véci pro 
sebe; dostačí vSak již detence véci, pokud 
výkon detencí je podmínén. Aby vlastník o vý- 
konu védél, nebo dokonce svolil, třeba není 
^i 313- o 2. má na mysli jen obyčejný pří- 
pad*. 0-by služebností trvalých iservit, 
continuae), jej chž obsah záleží ve stálém za- 
řízení na cizím pozemku iiiffni immitendi, 
onerís ferendi, § 475. o. z.) nabývá se sku- 
tečnou úpravou zařízení; d-by služebností 
přerušených {discontinuae) , záležejících 
v právu k jednotlivým občasným skutkům 
(na př. služ. cesty § 477. o z.), nabývá se 
výkonem takového skutku. U práv směřují- 
cích k opominutí osob jiných, zejména slu- 
žebností negativních (§ 476. o. z)., jež opráv- 
něnému poskytují právo k jistému stavu slu- 
žebného pozemku, tedy moci zápovédi (na př. 
služebnost světla; záleží výkon v tom. že ne- 
změň vný stav věci služebné trvá jakožto ná 
slcdck zjevené vůle vlastníka věci panující 
(zákazu, skutečného zabránění opačného po- 
kusu, soudního zákazu neb rozsudku, smlouvy), 
jíž se držitel dobrovolné podrobil nebo pod- 
robiti musil. u práv zapovídacích [Bann- 
rcíhtc) pak. záležejících v tom. že se zavá- 
zaný zdržeti musí jistých činů (na př. odebí- 
rání piva od osob jiných), spočívá výkon 
v tom. že se zavázaný následkem projevené 
vůle opiávněného ončch činů vskutku zdržel. 
U břemen reálních záležejících v povinnosti 
k trvalčmu plnění (desátek, výměnek), třeba, 
by poskytnuto a přijato bylo plnění jakožto 
následek reálního iskutečného nebo domně- 



lého) břemene. Jako u d-by véci tak u d by 
práv možno je nabytí zástupcem, zejména 
constitutum potsessarimwL, 

Ztrácí se d. práv animo, vzdáním se 
vůle držitelské, tedy zjeveným usnesením vice 
nedržeti (amimus in comtrarium, § 352. o. z.), 
jež se i konkludentnimi činy státi může, na- 
stalou nemožností výkonu icorpore), a vedle 
toho podle rak práva též nevykonáváním po 
jistou dobu. V pKčiné nemožnosti výkonu 
sluSí rozeznávati mezi případy, kde nemož- 
nost nastala bez přičinění druhé strany, tedy 
smrtí držitelovou, záhubou véci panující a 
služebné nebo změnou, jež činí výkon trvale 
nemožným, změnou právních poměrů, jeŽ ne- 
možnost práva způsobuje, jako ztrátou d-by 
panujícího pozemku nebo zapovědí práva Zde 
ztrácí se d ihned Poknd \-tek nemožnost, 
nastala činem druhé strany, jako odnětím de- 
tence věci, zničením zařízení na cizím po- 
zemku, překažením pokusu použiti cizí véci 
atd., ztrácí se d. teprve, když držitel na tom 
se spokojí a zachování d-by žalobou nestíhá 
<§ 351. o. z.). V příčině ztráty d-by nevyko- 
náváním sluší podotknouti, že vedle positiv- 
ného ustanovení § 351. o. z. pomíjí d. práva, 
když obsah jeho se nevykonává po takovou 
dobu, jejíž uplynutím právo samo se proml- 
čuje. V příčině pozbytí d-by práv zástupcem 
platí obdobné zásady uvedené o ztráté d-by 
věci zástupcem. 

Právní účinky d-by jsou, že požívá 
soudní ochrany proti svémocnému rufiení 
(§§ 339—348. o. z.), že držitel nemůže žalo- 
bou vyzývací poháněn býti k udání titulu své 
^•^y (§§ 323 . 324. o. z.); neprávem uvádí tu 
zákon (^ 323. o. z.), že držitel požívá právní 
domněnky platného titulu. Ostatní t. zv. účinky 
d-by spojeny jsou buď již s pouhou detencí 
(na př. retence, pokud vůbec místo má), anebo 
předpokládají, jako vydržení, d-bu zvláStě 
kvalifikovanou. 

K ochraně d-by slouží dle rak. práva 
žaloba pro rušení d-by a pro vypuzení z dby. 
Žaloba pro rušení d-by předpokládá před- 
kem d bu věci nebo práva, při ČemŽ neroz- 
hoduje, je-li tato obmysl ná nebo bezelstná 
(malae, bonaefidei, redlich), pravá (echt) nebo 
nepravá, totiž násilím, tajně, výprosem (vi, 
dam, precario) nabytá, pořádná, totiŽ na práv- 
ním důvodu (titulu) se zakládající (Jm/tf pos' 
sessio, rechímássig)t nebo nepořádná a rušení 
její. Pouhá detence ochrany nepožívá. Ruše- 
ním pak jest každé vsaŽení ve faktickou moc 
držitelovu; staČí tu i pouhá zápověď anebo 
hrozba, nikoliv však pouhé popírání cizí d-by 
nebo vychloubáni se d-bou. Popírá-li rušitel 
d-bu cizí a připisujeli si ji sám, má-li úmysl 
d-bu rušiti a vůbec, jedná-li s vědomím, že 
d-bu cizí ruši, je veskrze lhostejno. Rušení 
musí býti svémocné (eigenmáchtig)^ čímž není, 
když jednáno bylo se souhlasem držitele nebo 
nepochází z volného činu, jsouc způsobeno 
přirozenými událostmi. Rovněž nespadá pod 
Ji 339. svémoc zákonem v\'jimečně dovolená 
srv. ^$ 442 , 1321. o. zX Žalobcem je držitel, 
resp. jeho dědic. Singulární successor nemůže 



Držba. 



žalovati pro roSenf d-by svého předchfidce. 
Týž čin m&že ostatek ruliti zároveA d-bu véci 
(vlastnfka) a d-bu práva (pachtýře). Žalovaným 
je ručitel, žaloba přechází na dědice. JednaMi 
rušitel z přikážu neb v zájmu osobv jiné ve- 
doucí zřejmé o rušeni, lze žalovati oba. Nárok 
žalobni sméřoje k odstraněni rušení, pokud se 
týče uvedeni d-by v předešlý stav a k soudní 
zapovědí dalSiho rušení. Jistotu, že nebude d. 
opět rušena (eautio de ampiius non turbando), 
vedle rak. práva žádati nelze. O nároku k ná- 
hradě škody, jenž ovšem předpokládá vinu 
žalovaného, lze v řízeni o rušené d-bé (upra- 
veném cis. nař. z 27. října 1849 č. 12) rozhod- 
nouti, jen když žalobce dobrovolně jej uzná 
(S 5 cit.). Námitky odvozené z nějakého práva 
jsou vyloučeny; připouští se pouze námitka, 
že žalobce d-by nabyl od žalovaného nepra- 
vým způsobem {exceptio vitiosae possessionis 
ab adversario) a námitka promlčení; Ihflta pro- 
mlčecí činí 3odnA od nabyté vědomosti o Činu 
ruSebném. Ve 30, resp. 40 létech promlčuje 
se žaloba bez ohledu k vědomosti rušeného. 
Zvláště je upravena žaloba pro rušeni 
d-by vedením stavby (§§ 340.— 342. o. z.). 
Kdo chce prováděti novou stavbu neb pod- 
statné změny na stávající stavbě, musí míti 
k tomu povoleni stavebního úřadu. K žádosti 
o povolení k stavbě ustanoví úřad místní še- 
třeni, k němuž povoláni jsou stavebník, sta- 
vitel, pak sousedé a interessenti, o jejichž 
předvolání stavebník žádá. Nedostavili se po- 
zvaný ínteressent anebo nečini-li námitek, ne* 
požívá ochrany, pokud provedenou stavbou 
bude rušen podle schváleného nákresu. Čtní-li 
námitkv, má se úřad pokusiti o smírné vy- 
rovnání jejich. Nedosáhne-Ii se toho, odkáže 
stavební úřad námitky ze soukromého práva 
na pořad práva a rozhodne toliko, Ize-li stavbu 
připustiti z ohledů veřejných. Stavebník může 
pak (§ 72. soud. ř.) podati proti tomu, kdo 
soukromoprávně námitky činil, žalobu vyzý- 
vaci, aby právo své provedl, jinak že mu ulo- 
ženo bude »věčné mlčeníc Podá-li žalovaný 
žalobu vyzvanou, provede se spor, nepodá li, 
uloží se mu věčné mlčení. Je-li však žalovaný 
▼ d-bě práva, o něž svoji námitku opírá, uhájí 
se vyzývaci žalobě námitkou, že má d-bu, 
Čímž stavebník přinucen je podati sám žalobu 
petitomi, že Žalovanému právo nepřísluší 
(actio negatoHa). Počne-li stavebník se stav- 
bou, nevyčkaje rozhodnutí rozepře, mfiže jej 
odpArce porušený stavbou v d-bé žalovati 
pro rušení d-by. Zároveň anebo během roze- 
pře mfiže žádati, by soud stavebníku až do 
vyřízení rozepře zakázal další stavbu. Zákaz 
ten musí býti vydán, leda by hrozilo patrné 
nebezpečí, nebo stavebník byl ochoten složiti 
přiměřenou jistotu, že v případě ztráty pře 
uvede vše do předešlého stavu a veškeru 
škodu nahradí, kdežto odpůrce by takové ji- 
stoty pro případ ztráty své pře neposWtl 
(|$ 340m 341- o. z., § 8. říz. o ruš. d-bé). Ža- 
loba pro rušenou d-bu vedením stavby, jsouc 
toliko zvláštním druhem žaloby pro ruSení 
d-by vAbec, předpokládá ostatně jako tato d-bu 
a rušení její a rozeznává se od ni jen tím, že 



nemá místa, když pozvaný držitel v čas ne- 
činil námitek a že soud zákaz dalši stavby 
vydati musí, kdežto jinak je jeho volnému 
uvážení zflstaveno, má-li se žalovaný do ukon- 
čení sporu zdržeti změn na věci (§§ 8., 9. říz. 
o ruš. dbě). Nebyl-li interessent povolán 
k místnímu šetření, může v případě rušení vy- 
stoupiti žalobou pro rušení d by podle §§ 340. 
až 142. o. z 

Žaloba pro vypuzeni z d-by (§ 346. 
o. z.) předpokládá, že byl držitel nepravým 
způsobem [vitiose t. j. vt, clam^ precario § 1464. 
o. z.) z d-by vypuzen (dejekce). Slovem ná- 
silí {vis, Geivait) rozumí se každé svémocné 
zasaženi v d bu cizí, jímž tato zaniká. Dal-li 
držitel věc dobrovolně z ruky (pronájemce, 
commodant, deponent), nemůže pro odepření 
návratu užiti této žaloby. Jednal-li dejicient 
obmyslně nebo bezelstně, kladl-li držitel od- 
por, byl-li přítomen, věděl-li o dejekci, jest 
veskrze lhostejno. Tajným vypuzením (c/tfift, 
heimliche Einschleichung) rozumí se úmyslné, 
dosavadnímu držiteli zatajené uchopeni se 
d-by. V podstatě spadá toto vypuzení zároveň 
pod vypuzení násilné. Vypuzení stane se ko- 
nečně precario, když výprosník (§ 974. o z.), 
zneuživ výprosu, věc zadržuje, jí zneužije 
nebo práva přes odvdání držitelovo (konce- 
dentovo) dále užívá. Žalobcem je vypuzený 
držitel anebo jeho dědicové. Žalovaným je 
dejicient anebo jeho dědicové, při čemž jest 
lhostejno, má-Ii v Čas žaloby ještě d-bu, nebo 
zmocnil-li se vůbec dby sám, vypudiv držitele. 
Třetí osobu, která věc v d-bé má, dejekce 
se však nesúčastnila, žalovati nelze, třeba 
o dejekci byla věděla. Nárok žalobní směřuje 
k restituci d-by, resp. ceny její a k náhradě 
škody, V6 kteréž příčině platí totéž, co o tomto 
nároku při Žalobě pro rušenou d-bu řečeno 
bylo. Rovněž jsou zde námitky tytéž. 

Dle rak. práva sluší zmíniti se též o d-bě 
tabulární (Tabularbesit\), záležející ve skU' 
teČnosti, že právo nějaké v knihách veřej- 
ných pro jistou osobu zapsáno jest (§ 321. 
o. z.). Předmětem tabulární d-by mohou býti 
dle toho jen práva, jejichž knihovní zápis se 
připouští (§ 9. kn. z.), tedy práva věcná, reální 
břemena, právo předkupní, právo zpáteční 
koupě a právo z nájmu. Podle § 322. o. z. 
zdálo by se, že v příčině věcí nemovitých a 
práv knihovních zákon uznává pouze tabu- 
lární d-bu, nebo že aspoň v případě kollise fy- 
sické a tabulární d-by přísIuM této přednost. 
Avšak vedle §§ 339 , 346. a 347. o. z. a § 5. 
říz. o ruš. d-bě pouze naturální držitel požívá 
soudní ochrany, ano držitele tabulárního nelze 
v této dbě ani svémocné rušiti ani vitiose 
z d-by vypuditi. D. tabulární není vůbec ja- 
kýmsi druhem d-by, nýbrž zcela zvláštním 
faktickým poměrem, jehož právní povaha, na- 
bytí a pozbytí (zápisem a výmazem) a účinky 
jsou naprosto různý. Tak má vklad věcných 
práv tytéž účinky jako tradice u věcí movi- 
tých (§$431.-439., 445., 446., 1498. o. z.), 
vklad knihovní činí zapsaný poměr veřejným, 
tak že se nikdo neznalostí jeho vymlouvati 
nemůže (§§ 443., 469., 526., 928., 1398.), dů- 



64 



Držba. 



véra v zápis se za jistých okolností chrání 
(§§ 469-1 526 , 1443 » 1446- 1500 o. z., §§ 65. 
až JI. kn. z.)« zápis dodává jistým piivflm 
obhgačním povahy reální (§§ 107a, 1073., 
1079., 1095 , 1021.. I022.), konečné může d. 
knihovní sloužiti za základ knihovnímu pro- 
mlčení (§ 64. kn. z.). Že předpisy o tabulární 
d-bč položeny jsou v obč. zákonníku v kápi 
tole o d-bé, vysvétluje se tím, ie redaktoři 
hledíce k terminologii staršího domácího zá- 
konodárství a nemajíce jasného pojmu o po- 
měru d-by skutečné a tabulámí, hleděli gene- 
ralisací pojmu dby vysvětliti účinky tabulár- 
ního vydržení a upraviti obě d-by podle týchž 
zásad. 

V řím. právu zavedlo praetorské právo 
k ochraně d-by Ipossessio) zvIáStni žaloby 
(interdictd). Této ochrany požívá však také 
zástavní věřitel ^^1. i. § 15. D. h. t. 1. 16. de 
usucap. 41., 3. 1. 35. § I. D. de pign. act. 13. 
7.), sekvestor (1. 39. Ďh. t, I. 17. § i. D. de- 
pós. 16. 3.) a prekarísta (1. 10. § i. D. h. t. 
1. 4. § I. D. de precario 43. 26.^ kteří místo 
vlastníka ochrany požívají (t. zv. odvozená 
d.)- Ve příčině ochrany jest nerozhodno, je-li 
possessio justa či injusta, bylali vi, dam, 
precario, bona či maJa íide nabyta. OvSem 
vede possessio bona fide a iusta causa nabytá 
k v}*držen{ (possessio ad usucapionem) a jest 
žalobou chráněna (pMidana in rem actio^; 
poněvadž pak vydržení je ústavem práva ci- 
vilního (ÍKS civile), nazvána tato d také ci- 
vilis possessio. 

Důsledné s pojmem d-by nejsou dle řím. 
práva způsobili k d-bě otroci, zajatci, rovněž 
měla maxima capitis deminutio nezpAsobilost 
k d-bě za následek. Podle staršího práva ná- 
ležel sem i filius familias (Gaí IL S9.), vyjma 
v příčině peculium in castrís adquisitum. 
Vedle Justiniánova práva je schopen dby 
(§ I. J. 2. 9.); pouze to, co náleží k peculium 
profectitium, drií jím otec iL. 93. D. de R. 
J. L. I., 5., 5., D. h. t.). I to odpadlo v právu 
obecném. V kanón, právu nejsou dby schopni 
mniii (cap. 6. X. de státu monach. 3 . 35.1, 

Interdicta j«ou retinendae a recuperanďae 
posaessionis, prvá k rozhodnuti o tom. kdo mi 
d-bu a zamezeni porušeni ie.ií, druhá k obno- 
vení ztracené d-by směřující. 

Interdicta retinendae possessionis jsou inter 
oti possidetis pro nemovité a interd.u trub i 
pro movité věci: v Justinián. právu rozd:l 
tento vymizel. Účelem jest uznání d-by, ná- 
hrada škody rušením způsobené, zdrženi $e 
dalš.ho ruSení. ve kterémž směru podle okol- 
nosti cautio de amplius non turbando se po- 
skytuje. Interdikta tato jsou duplicia interdicta, 
obě strany roa-i postaveni žalobce a iaiovA- 
ného. Vítězem ;c strana, která má přivě d-bu. 
nenabyla-ii jí vjdně ivitiose^ od oJpirce. Ná- 
rok na náhradu škardy promlčuje se v annus 
utilis od nastalého r^s^ení. 

Interdicta ířj^irr^-j^rJjí roíí«í;oit;.< -soa 
iaL de vi. tomu přisiis^ici, kdo nisii-.m v»'í-< 
aínauri z d-by nemovité věci vypuien b> I .:>- 
iectusY Žalovaným je. kdo njisili piovcji. :• 
ným provésú dal. anebo ve svém jméně uvi- 



něné schválil. Nárok směřuje k obnovení d-by 
a náhradě veškeré škody, po uplynutí annus 
utilis jen in id, quod ad deiicientem pervenit. 
Žaloba přechází aktivně i passtvně na dědice. 
Podle I. II. Cod. h. t. 8. 4. (Justinianus Joanni 
p. p. a. 532.) směřuje žaloba také proti tomu, 
kdo se zmocnil pozemku držitele nepřítomného, 
podle jiných ustanovení vůbec mimo vůli drži- 
telovu Ve příčině věcí movitých poskytovalo 
při odnětí d-by až po Justiniána ochranu interd. 
utrubi, při němž zvítězil, kdo během posled- 
ního roku déle než odpůrce, nikoliv vi, clam, 
precario od tohoto d-bu měl. V Justiniánovč 
právu obmezeno však interd. utrubi na d-bu 
přítomnou; zdali bylo pak interd. de vi na 
movité věci rozšířeno, je sporno. Kanonické 
právo uznává však k ochraně d-by vůbec tak 
zvanou actio spolii (cap. id.X. de restitu- 
tione spoliatorum 2. 13. , směřující i proti tře- 
tím nabyvatelům d-by, kteří o vypuzení držite- 
lově věděli. Inter diet um de precario vztahovalo 
se konečně k případu, kde přenechána byla ně- 
komu d. do odvolání (t. z v. odvozená) a vý- 
prosník d-bu po odvolání zadržoval. 

Také k ochraně d-by práv poskytovalo řím. 
právo ochranu, ovšem pouze ve příčině někte- 
rých důležitějších služebností. Teprve v právu 
pozdějším došel pojem d-by práv uznání zcela 
povšechně připuštěným vydržením služebnosti 
ve způsobe d-by k vydrženi způsobilé {possessio 
ad usucapionem). Zejména sloužilo k ochraně 
služebností osobních, předpokládajících de- 
tenči věci interdictum uti possidetis anebo 
utrubi utile a interd. de vi utile, rovněž interd. 
de precario. Pro některé služebnosti byla inter- 
dicta zvláštní, totiž int. de itinere actuque 
při vato pro služebnosti cesty a sice pertinens 
ad tuendas rusticas tantummodo servitutes, 
předpokládající, že se právo během posled- 
ního roku nejméně po 30 dnů vykonávalo, 
nec vi, nec clam, nec precario ab adversario. 
Mimo to int. de itinere reficiendo. K ochra- 
ně d-by práva vodovodu sloužilo interdic- 
tum de aqua, předpokládající u aqua quoti- 
diana nejméně jedno užití v posledním roce, 
u aqua aestiva j'en v létě používané) v po- 
sledních dvou létech. Mimo to k účelům 
opravy interd. de rivis. K ochraně d-by 
práva čerpati vodu slouží interd. de fonte 
a interd de fonte reficiendo. Konečně 
k ochraně možnosti čistiti a opravovati stoky 
slouží interd. de cloacis. Pokud služebnost 
předpokládá trvalé zařízení na panujícím po- 
zemku chráněna byla interd. Qti possidetis. 
Ve přičíně ostatních služebností uznává dneinf 
obecné právo bui vůbec podle vzoru kanón, 
práva act spoiii. anebo užívá analogicky shora 
uvedených interdiktů. 

Literatura: Randa, D. dle rak. právm 
^i^v-: týi. Der Besiu nach ost. R. (3. vyd., 
iS~o'. d*.e nichž článek tento pracován; Thi- 
ba;:t. Besiti ur.d Verjáhning (1S02); Savigny, 
Das Kecht des Besitzes vi&3* 7- vjfd. 1865); 
Lenr. Kecht d. Besiues (1S60'; Iheríiig, Ober 
den Grund des Besities (1S69'.; Wettcr, Traité 
de la possesíion en droit romain I1868); Bmnt, 
Pie Besitzkagen des rom. o. heut R. (1874); 



Držemberk — Dualismus. 



65 



Mcischeider, Besitz u. Besitzesschutz (1876); 
Scotti, La protexzione del possesso (1877); II 
possessio e la prescripzione (1878); Monti, Del 
possetso e delle azioni (1878); Canstein, Der 
Besitsschutz nach osterr. Recht (Gríinhuts 
Zeittchr. V, 1878, Nr. XIII); Bekker, Das 
Recht des Besitzes bei den Romern (1880); 
Kindel, Die Gnindlagen d. rom. Besitzrechts 
(1883); Burckhard, Syst. des osterr. Privatr. 
IIL Theilt I. Besitz (1885); Strohal, Succession 
in dero Besitz (1885); Madyski, 2^rys nauki 
o posiadaniu (1887); Iheríng, Der Besitzwille 
(i88q'« a mn. j. Šikl. 

ImmmhBťkj někdy hrad, nyní zříceniny 
na pohoff Džbánu u Mutéjovic nad roklí zva- 
nou Ve vratech. HradiSté i s okolím patřívalo 
k panství křivoklátskému a dostalo se zásta- 
vou panně Markétě z Donína, která je zapsala 
Herbartovi z Kolovrat Možná, že tento D. 
vystavěl, možná i že syn jeho Beneš, jenž se 
v 1. 1428—32 v jeho držení nacházel. Odkud 
vSak pojmenování vzal a co by znamenalo 
(der Isenberg?), nesnadno rozhodnouti. Ná- 
lezem soudu zemského odsouzen BeneS roku 
1437, abv zboží to zase Markétě vydal. Zboží 
z D-a a Revniěovské připojeno ke Křivoklát- 
sku teprve poě. XVI. stol. a mezi tím byl D. 
zpustl. SČk. 

IMkrnni víz Držba 

P. vprávu německém viz Gewere. 

DfllO (lat. a ital. Dersa), slavná rodina 
dnbrovnická. V listinách se zmiňuje co první 
toho rodu Drž i mír (Dersimirus)^ syn kneza 
(ťomes) Petra 1190—99. Potomci jeho psá- 
vali se do konce AlII. stol. Dersimirí, ale 
častěji Dersie, Dersa. Rod náležel k no- 
bilitě městské, avSak tato větev mizí r. 139S; 
dále nalézáme jen D*e neSlechtické, měšťan- 
ské, kteří prý b}*li z veliké rady vyloučeni 
pro útěk z města v čas moru. Z nich vyšli 
dva vynikající básníci jihoslovanštf, Jiří D. 
na konci XV. stol., spolu s vrstevníkem svým 
ŠiŠkem Menčetičem zakladatel slovanské poesie 
v Dubrovníku, básník erotický, později kněz, 
a Marin D. (f ok. r. 1580), který kromě men- 
lích písní složil veršované hry náboženské a 
jmenovitě řadu komedií (Novela od Stanca, 
Tirena, Dundo Maroje^ Arkulin a j.), pro po- 
znání současné Hpolečnosti a jazyka velmi za- 
jímavých (Starí pisci hrvatski,jihosl. akademie, 
díl IL básně J. D-e a Menčetiče, Vil. spisy 
M. D-e). KJk. 

Dfiló Blaž, malíř a řezbář chorv. (^ v Du- 
brovníce na poč. XVI. stol. — f mezi 15S0 
až x^go), byl bezpochyby samoukem a náleží 
k nejstarším a největším umělcům dubrovni- 
ckým. Petr Aretino uvádí ho pod jménem 
Blale Dubrovčanina jako umělce velkého vý- 
znamu, zhotovujícího též mnohé věcí ozdob- 
nické, zejména kol r. 1545, kdy přišel v ob- 
chodě o jmění. R. 1548 bohatě se oženil. Nal- 
jelkovič chválí ho jako znamenitého malíře 
obrazA a krajin, z nichž za nejlepší pokládá 
•Zemský okruh«\ nalézající se ve sbírce kar- 
dinála Carpia v Římě. Dle téhož svědectví D. 
uměl též dovedně ozdobovati své řezbářské 
práce zlatem a stříbrem. Z jeho sedmi synfl 

OitilT Slovník NauCný, sr. vm. so/io 1893. 



vynikl němý Ni kola též jako malíř a řezbář. 
Z jeho prací nic se nezachovalo. 

Drilslav, král chorvatský ok. r. 970 až 
1000, syn Kresimira I., panovník jen slabě 
známý. Za válek Byzantincfl s bulh. carem 
Samuelem znepokojoval byz. města v Dalmácii, 
načež doze benátský Petr II. Orseolo, patrně 
na vyzvání císaře Basilia II., podnikl (1000) 
tažení do Dalmácie a v města ta se uvázal. 
Bratr D-flv Svetoslav, řečený Surinja, jenž se 
nastolením D-a pokládal za zkrácena, se při 
tom v Trogiru BenátČanfim podal. Viz Rački, 
Documenta a Smičiklasovy Dějiny chorvat- 
ské. KJk. 

Driitel viz Držba. 

Brikov^ D ř k o v, D r v z k o v, městys v Če- 
chách při Mikšové Hoře (577 m), hejt. Semily, 
okr. Žel. Brod (5*5 km sv.); 115 d., 943 ob. č. 
(1890), kostel sv. Bartoloměje (již ve XIV, st. 
far.), 3tř. šk , Četn. stanice, pš., mlýn »Ma- 
chlovc, prádelna, 4 brusírny ski. korálfi, do- 
mácí průmysl broušení a sekání ski. korálfl, 
cihelna, nedaleko lomy vápencové, žulové a 
jílové, láznč »Boží Voda«. 

DržkraJ (starší Držikraj), staroč. jméno 
mužské, někdy oblíbené. Srv. Drslav. Sčk, 

Brikrajov, ves v Čechách, hejt., okr., 
fara, pš. Milevsko 13 km sv.); 28 d., 168 ob. č. 
(1890). 

BrŽOV, ves v Cechách, hejt , okr. Písek 
(7 km s.), fara, pš. Horní Záhoří; 15 d., 127 ob. 
č. (1890), myslivna, sam. Držovská a Zálesná 
či Vystrkov. 

Briovloe: 1) O. (něm. Tirschotviti), ves 
v Čechách, hejt, Litoměřice, okr., fara, pš. 
Oštěk (3*5 km sA; 24 d., 131 ob. n. (1890), 
dobrá hrnčířská hlína. 

2) O., ves na Moravě, hejt, okr., pŠ. Pro- 
stějov, fara Vrahovicc ; 128 d., 837 ob. č. (1880, 
822 ob. 1890), 2tř. šk., kaple sv. Floriána. 

B. 8. v hudbě Dal segno (v. t.); na re- 
ceptech =: detur, signetur, budiž dáno, 
budiž označeno. 

B. 80., na anglických universitách skratka 
Doctor scientiarum, doktor véd. 

Bs^ viž Desky. 

Bt«, skratek = dědit, dal. 

Bnab viz Doáb. 

Bnál {dualis) viz Číslo (v gram.). 

Bualin, třaskavina podobná dynamitu, li- 
šící se od něho tím, že místo moučky křemi- 
čité užívá se nitrovaných pilin, které se na- 
pojí nitroglycerinem. Ls. 

Bualiiia jest vymřelý rod mlžfi z českého 
silurského útvaru s miskami sobě nestejnými 
a velmi nestejnostrannými tím, že naduřují 
na nestejných místech. Příbuznost s mlži nyní 
žijícími jest neznáma jako u většiny m\ft 
z prvohor pocházejících. Barrande popsal 10 1 
druh veskrze ze třetí zvířeny silurské, z nichž 
největší počet 99 druhíi vyskytuje se ve vá- 
pencích budňanských (e.J. Pa. 

Bnalismna ve filosofii značí nauku, 
která klade za základ dva principy. Dle jedno- 
tlivých oborů rozeznáváme zejména: i) d. 
theosofický či kosmologický, jenž hlásá jako 
od věků bytující dva principy, princip dobra 

5 



66 



Dualismus. 



a zla. Tento d. zastihujeme nejen v někte- 
rých naukách náboženských (Avesta), nýbrž 
dvojenství boha a světa charakterísuje i ce- 
lou dobu alexandrijské filosofie a proniká úplně 
v soustavách (rnostických. zvláště pak půso- 
bením asi parsismu v manichaeismu (III. st.)> 
pie nauky manichaeismu od věků proti sobě 
jsou bflh a satan; svět vznikl směsí dobrých 
a zlých živlfl, a proto také v člověku duše 
dobrá a zlá stále zápasí. Příkrost takovéhoto 
názoru světového jest příliš zřetelná, než aby 
se nebyly záhy staly pokusy ji zmírniti. Ale 
i ve spisech na př. sv. Augustina setkáváme 
se, arci s jinou formou, dmu tohoto. V po- 
zdějším středověku ohlašuje se d. jakožto dvo 
jenství tak řeČ. říše přírody a říše milosti, 
i jeví odlesk svflj i v dualistické nauce o tak 
řečené »dvojí pravděc (pravda v theologii a 
pravda ve filosofii). S d-mem theosofickým stýká 
se 2) d. metafysický. Ten obyčejně shledává 
se již v nauce Platónově vyjádřen, která staví 
í^proti světu pouhých zjevů fv němž jest je- 
nom ytPtcig) svět skutečného jsoucna (ovcia), 
proti věcem smyslovým (ildala) idce (udrjy 
-xagadsiynaxá), a poměr obou světů hledí vy- 
ložiti tím, že věci podobají se ideám (iiifirjaig), 
anebo že jen bytují, pokud mají účasř na 
ideách (lU^t^ig) anebo pokud idee v nich 
jsou (Ttagovaia). Tento d. Platónův přemohl 
sice Aristoteles svou naukou o obecném pro- 
gressu v celku jsoucna, ale reflex jeho nachá- 
zíme v nauce sv. Augustina, k níž se zase sv. 
Tomáš Aquinský v podobném poměru nalézá, 
jako Aristoteles ku svému velikému učiteli. 
Na počátku novověké filosofie Descartes nej- 
určitěji formuloval d ; nebof dle něho všecko, 
co jest, jest buď >res extensa* aneb »res co- 
gitansc, vše jest buď těleso prostorné anebo 
myslící duch, mimo arci >ens perfectissimum«. 
Boha, který jest nekonečné jsoucno proti ko 
nečnému jsoucnu věcí. Dualistické jsou i po- 
zdější nauky filosofické, na př. Kantova (svět 
zjevů, fenomén, proti světu domyslů, noumen), 
Herbartova (zjevy proti reálům a jich vnitřní 
mu dění) atd. 3) d. psychologický Či anthro- 
pologický, učící, že člověk skládá se z hmot- 
ného, pomíjejícího, složeného těla a nepomíje- 
jící, nehmotné, jednoduché duše, naproti moni- 
stickému názoru o jednotě obou; arci dmu 
psychologického jsou mnohé a tak rozličné 
odstíny, že pamatovati sluší, že není odbyt 
tento d. vůbec, vyvrátí-li někdo jeho nějakou 
určitou formu. S ním úzce souvisí a tvoří jaksi 
jeho podklad 4) d. noétický, určitěji poprvé 
formulovaný Lockem. Locke, veden jsa na- 
ukou Descartesovou, stanovil dvojí pramen lid- 
ského poznání: »sensation«, kterou skýtá se 
nám zkušenost vnější, o věcech mimo nás, a 
»reflexion«, podávající zkušenost o pochodech 
vnitra našeho. Poznání vniterných stavů jest 
přímé, bezpečné, »intuitivnÍ€, kdežto poznání 
vnějšku jest nepřímé, zprostředkované, méně 
bezpečné. 5) D. ethický zastihujeme již zcela 
zřetelně v naukách řeckých. Tak na př. stoi 
kove hlásali, že Člověk má přemáhati ve svých 
pudech svět ctností, což předpokládá v lidské 
přirozenosti rozum a jemu odporující smysl- 



nost. V pozdější době osvědčuje se nauka ta 
plodnou a vzniká spojením její s d-mem meta- 
fysickým religiosní d., se kterým setkáváme se 
ještě na př. v »ReIigionsphtlosophiic Kantové. 
Nebof i dle Kanta jest proti sobe příroda a 
mravnost, která obráží se ve dvojích pudech 
Člověka, dobrých a zlých; mravní příkaz žádá 
podrobení pudů smyslných mravním, ale pů- 
vodem svým jeví přirozenost lidská náklon- 
nost ke zlému. 

D., a( té či oné třídy, jest založen v po- 
vaze myšlení lidského, jehož základní vlast- 
ností jest srovnávání podle relace podobnosti 
a různosti. Ve vědomí svém pak zastihuje 
Člověk dvě velké třídy stavů duševních: jednv 
odkazují ho pouze k němu, k jeho bytosti, 
jiné však vedou jej ke kladu jsoucna jeStě ně- 
čeho >mimoc něj. A z tohoto základního nee- 
tického d-mu vyplynuly a temeni dosud vSe- 
cky ostatní formy dualistické, jež proto mají 
v podstatě své oprávnění prese všecky výtky 
monismu, které se týkati mohou jen určitého 
tvaru d-mu, nikoli však dmu vůbec. Nebof 
pravda jest sice, že Člověka neuspokojuje d. 
a že každý snaží se nalézti vyšší nějakou 
jednotu, která by oba principy zahrnovala, 
ale neméně jest pravda, že i monismus, af 
se jeví jako materialismus či spirítualismus 
Či jako (nověji oblíbená) filosofie identitní, jest 
jen zakuklený d. Oba dva ostatně nejsou leč 
lidské pokusy zodpověděti základní a nej- 
těžší otázky noétické, psychologické, metafy- 
sické, otázky, které převyšují schopnost Člo- 
věka, a jako pokusy jsou arci v konkrétním 
případě více nebo méně zdařilé; bez nesnázi 
a nedostatků není však ani monismus ani d. 
Ostatně viz Monismus. Ča. 

D. theologický jest náhled, že d vepří* 
čin prvních spolupůsobilo ku vzniku a sestro- 
jení všehomfra; d. vystoupil ve dvojí formě: 
buďto kladl jednu příčinu duchovou a druhou 
hmotnou 'osobního Boha a hmotu) aneb obé 
duchové, jednu dobrou, druhou zlou. První 
způsob vyvinuli filosofové řečtí, kteří s po- 
čátku se domnívali, že hmota jest původem 
všeho (ač nemyslili hmotu neútvarnou, nýbrž 
určitou, t. oheň, vzduch, vodu, zemi), později 
pak přidali i sílu pohybující, jež prý hmotu 
do různých tvarů uvedla; A naxagoras nemoha 
účelnost věcí takto si vysvětliti, místo síly 
pohybující uznal mysl rozumnou, jež prý ze 
drobných částí hmoty vše byla uspořádala: 
sotva však myslil Boha osobního, jak někteří 
se domnívají, a hmotu pojal již poněkud urči- 
tou, nebof pravil, že drobné částky její jsou 
různorodé; Platón určitě vyjádřil, že Bůh 
světastrůjce {Sr^iuovgyóg) ze hmoty neútvarné 
dle ideí věčných veškerenstvo učinil, ale pro 
odpor hmoty ni jedna věc ideu úplně neob- 
rážela; tímto chtěl spolu naznačiti, že příčina 
všeho zla jest hmota. — Ale hmota, jak Ari- 
stoteles praví, jest bytost v potenci, t. j. můŽc 
z ní se státi kterákoli věc, ale sama o sobe 
není ani tou ani jinou věcí, jinými slovy jest 
bytost nejvíce nedokonalá; přijímali se však 
hmota sama od sebe jsoucí, byla by zároveft 
naprosto dokonalá, což nemožno jest; mimo 



Dualita — Duálové. 



67 



pTMvi Aristoteles, le dfívéjSí fttosofové ni^ 
eho tak rytrvaíe se nebáli, jako vzniku vécf 
ůmhtj, a pfedpokládati hmotu véčnou» ne 
le důkazem se přesvčdčili» nýbrž proto, 
Enik vécí jinak si pfedstaviti nedovedli; 
kdyby hmota byla původem zla, vysvétlilo 
^y 9^ sotva 2I0 fysickét nikterak zlo morální 
druhé forraé objevil se d, na východe* kde 
mnohých dfevných národů se vyskytla dvo- 
jce bohd nejvyšších, dobrého a zlého, hlavné 
Parsiitmu búh světla Ormuzd a bflh tem- 
nosti Ahriman, ustavičné spolu zápasící, avšak 
celku dle mythologií bOh dobrý jest vySéí 
'm mocnéji] neí bůh zlý; gnostikové pak a 
KUvn^ manichscQvé uznivali dvé nejvyšší du 
chová bytosti rovnomocné, dobrou, jež jest 
pAirmleni v3eho dobra, a zlou, jež jest půvo^ 
lem vlebo zla a také hmoty; chtéjice vyšli- 
pOvod zla, soudili na ticho, že taková 
4dtna býti musi, jaký jest účin, tedy pochá- 
^Účín dobrý z příčiny dobré, zlý pochází 
vit dobro pochází z jedné nejvyšší pfí- 
Jný dobré^, vSechno zlo tedy z jedné nejvy^Sí 
y íJé. — AČ by se toto rozluštění otázky 
býti jednoduché^ přece jest nemožno, 
zlo jest nedostatek nebo zbavenostdo- 
^ (fin jyK slepota u živočicha), není tedy 
co kladného, nýbrž rápomého, a nejvyšM zlo 
jrst t^plný nedostatek dobra, tudíž i bylí, 
nebof » býti * jest dobro, a lépe jest býti 
li€i nebýti, jak Aristoteles praví; protož ne* 
Íf>«tAvá li se nččemu i tohoto posledního pod- 
Hu kladného, pak to vúbec není, protož 
' týi filosof, že zlo, kdyby dovršeno bylo, 
Ksmo sebe; nejvyŠSí zlo tedy vůbec 
jtost. Dále praví tento d.. Že zlý prin- 
^bytost sama od sebe jsoucí; co však 
imo ze sebe, to jest nejvýš doko- 
líoalé; ale tento princip, jelikož zlý a zbavený 
'^iricho dobra, ieisit zase nejvýš nedokonalý, a 
nemolno jest, by obojí spolu na témže poď 
méCu bylo. Mimo to nevyhovuje účelu, neboť 
oef^vitluje, kde se vzalo zlo na svété; jsouOi 
oba principy rovnomocny, dobrý zamezí 
^Icchno atJo, a zlý všechno dobro; vidíme 
Ic ve svété jest zlo vedle dobra, ano 
oji pospolu pomišeno jest, a někdy 
řlo ř ftobra a naopak. — Jakákoli 
veškerenstva jest 
í je z ničeho stvo- 
t LVi»r, nlavně člověk, zne- 
vé vůle; Bůh pak mocen 
tlil uiw-t.. uvi.jiití, ano jc i v dobro obrá^ 

tf%t «nti^T:ivft vládni záležející v tom, 
vá na dvou bodech, 
licm oblasti, v ohledu 
úplné nebo čá- 
)CÍ, D. tvoH takto 
.i ccíi ti iilism u, jednnk protivu 
ied- '. kt^rý př«?ie stpjnomérně samo- 

lích individu- 
dní. O* jest 
Icu. wiri. c-ia v život tím, 

Ic po pfoiřed - celého mocnář- 

•rvi doAto krc^.i^uv.. r.L..ii4<ao práva v zemích 
luintny Sirat«4té pánské, následkem čeho pak 



jednak země tyto» jednak zbytek dřívějšího 
státu ústředního uČínény byly základem dua- 
listického ústroje mocnářství. Počátek d-mu 
klade se obyčejné do r. 1S48, kdy uherskými 
články zák, Č, 3.-7* došlo k opětnému uznání 
ústavy zemi koruny Svatoštépánské, kdežto 
pro ostatní země mocnářství vydána byla 
ústava ze dne 25. dubna 1S48 (srv. Čechy, 
sir. 540); vskutku však hledati sluší tyto po- 
čátky již v dobách dřívějších, když po kata- 
stroŘ bělohorské došlo k obmezení samostaV 
nosti zemí Českých, kdežto v Uhrách tamějšf 
ústava přece poskytovalaponěkud lepší ochranu 
oproti snahám centralisačním. Nynf došel d. 
výslovné sankce vyrovnáním uherským z roku 
1867, jehož podstatné částí již na jiném mí- 
stě byly vyloženy (Čechy, str* 557). Důsledné 
ovšem musí d. v dalším postupu vésti k fede- 
ralismu, jenž i ústřední mocí poskytuje vzá- 
jemnou rovnováhou jednotlivých částí státu 
lepši garancii úspěšné činnosti nežli d,, při 
némž vždy jest s mnohem větší obtíží čeliti 
směrům centrifugálním. P^k, 

D, v hospodářských účtech, nazval 
řakto prof. Lambl způsob účtování, který se 
v XIX. stoL rozhostil zaváděním úČetntctvf 
podvojnélio čili doppiky v hof5podářství k ne- 
malé jeho škodě. D. tento záleží v tom, že 
považuje se dobytek za kupce krmiva a stc- 
ííva, který za to platí a napotom zase mrvu 
hospodiíři prodává; tedy chov dobytka vysta- 
vuje se jako zvláštní závod vedle nebo mimo 
polní hospodářství. Lambl opírá se tomuto 
d mu, který ve skutečnosti nikde nemá místa, 
anoť všude polní hospodářství co nejúžejí slou- 
čeno jest v jeden závod s chovem zvířat, kle- 
rážto mu slouží za jediný prostředek spené- 
žovati krmiva, která by jinak — mimo hospo- 
dářství — kupců nenalézala. Záhubné následky 
tohoto d mu vylíčil Lambl podrobně svým spi* 
sem »Taxacc pozemková, její překážky a jich 
odstranění*. JL. 

Dualita v geometrii viz Reciprocita. 

Duálové (Duallové, Di valové), kmen 
bantské skupiny v Kamerunu v láp. Africe. D. 
obývají po obou březích řeky Kamerunské, ve 
vzdálenosti 24— 3ofrm od jejího ústi. Na ^ever 
sahají až po 3* 8. L Dříve však sídlili O 
v horách Kamerunských, na severozápadě od 
nynéjáích svých sídel. Muži jsou postavy vy- 
soké a silné, pleti tmavohnědé, někdy však 
též jasnější. Také albíni se mezi nimi zhusta 
vyskytuji. Vous mají řídký, následkem čehož 
pěkný vous platí za velikou okrasu. Ženy 
jsou mnohem menší a nehezké. Vlasy přístfi- 
hují si úplně krátce. Obě pohlaví tetuji se 
v obličeji a na prsou; téŽ vyškubávají sobě 
brvy, poněvadž prý brání bystrosti zraku, 
D. chodí skoro nazí, pouze kolem beder ovi* 
nujf si pruh strakaté látky. Při tanci ověšují 
se různými ozdobami, jako jsou zvonečky, 
perly, prsteny, nákrčníky, náramky atd. Hlav* 
ním jejich zaměstnáním jest obchod, při němž 
z vrozenc V ' " ' '■ -' *ádných 

podvodů. v mífc 

nejnepntriit jbi, ^i w.*wvM.iwi,.vt. ^- ...-jy polní 
práce ženám a otrokům. Proto také vypěsiéné 



^flU 



68 



Duar — Dub. 



plodí rvy sotva stačí ku vlastní jrch spotřebé. 
Otrokťi nabývají na loupežných výpravách vá 
léčných, aneb také koupi, nezacházeji s ninni 
vfiak knilé Žen nabývají kou^í. Průmérnó 
obnáfti kupní cena ieny 5—600 li., ovšem ne 
v pcnézích, nýbrž ve zboží, Je-li však otec 
děvčete váienéjSÍ, stoupá cena tato jeáté da- 
leko výSe, Následkem této vysoké ceny žen 
jsou chudší muři Často nuceni delší dobu slou- 
žiti, aby sobě ženu zíakali. Splacením kupni 
ceny stává se vSak žena úplné majetkem 
muže, který ji mčže dle libosti darovali, půj- 
čiti neb prodati, což váak jen xfidka se stává. 
Se fenami zacházejí D. velmi bídné, nepova- 
Zujíce je za mnohem více než tažný dobytek. 
Nemá li zena dítek, muž požaduje od otce 
jejího kupní cenu zpét, 2 čehož povstávají 
čelné a velmi prudké spory. Cizoložství se 
trestá velmi kruté; ženu nevěrnou má mu/ 
právo usmrtiti, kdežto mužský svůdce neb 
i svedený musí buď platiti náhradu, buďslou 
žiti nějaký čas. Kdežto zřídka kdy muž ženu 
pro nevěru usmrtí, poněvadž by tím zničil 
velkou čásť svého jmění, tož naproti tomu 
nastupuje ac vždy proti muži cizoložnému, 
ano mnozí, jmenovitě pohlaváři, všemožně o to 
usilují, aby ženy jejich svedly k cizoložství 
Evropany^ na nichž pak vynutí velké náhrady. 
1 to jest význačné pro jejich velikou ziskuchíi 
vost. D. oddáni jsou fetiftismu a jsou velmi 
nepřístupni vzdělání evropskému. Proto též 
snahy miasionářO mají u D lů výsledky jen 
nepatrné. D. obývají v čistých, úhlfidných 
vesnicích, z nichž jmenovité velkostí svojí 
vynikají město krále Bella, město krále Akvy 
a město Didovo, která dohromady tvoří mi 
sto Kamerun evropských map. S Němci 
měli D. mnoho urputných bojů, o nichž viz 
Kamerun. 

Oaár [duvdr arab, stany) jsou u arab 
ských kočovníka v aev. Africe, zvL v Alžír 
sku řady stanů (10 — 30/ rozložené v kruhu, 
v jejichž středu ukrývá se za nocí dobytek: 
skládají se z rodin společného původu a na 
lývajf ^e jménem náčelníka; vělSÍ jejich po 
Čet tvořící vojenský tábor sluje smála, — 
V Alžírsku (v. t. str. 5!) rozděleny arabské 
ktreny ve smíSených a domorodých obcích 
usnesením senátu franc, ze dne 22. dub. 1863 
v d y (t/Oířťif -<K Tci tvoří osobu právní idouar 
commune)^ majíce vlastní jmění a jsouce spra- 
vovány radou (ťř(řt«j4i) S— i2Člennou, jmeno' 
vanou na 3 roky gen* divisijním* Hs\^ 

Daarenai F r a n c i s c u s (franc. D u a r e n. 

1~ Douaren), romanista franc. {'^ i5c*Q v Mon 

contouru — t 1559 v Bouriícsu), Stal se roku 
I53Q professorem práv v Bour^esu, r. 1554 
vTéítil se do Paříže, aby tam provozoval praxí, 
ujímal se studentů německých a popudil stu- 
denty franc. tak, že obraz jeho přibili na 5j 
benict. R. 155: povolán opět do Bouri^esu, 
kde t*c dostal ve spory s líaudouincm a Cvija- 
ciem M stal se radou vévodkyně Markéty, Se- 
psal různé kommrntáry, zvL Commentarli n; 
fl/ ÍMjt tituitti Digestontm ťt Co*Íich. J)e s^jcis 
Klesiae mimsttriit et betie/fdis tibn VIJI yto 
trtatibtts eccttsiae gatlkanae. Sebraná dila 



jeho vyíla r 1550 v Paři/i, pak častěji, zvi 
1765 72 v Lucce; vynikaji lasnym a přesným 
slohem. D, byl z předních romanistů své doby, 
a vážen 1 samým Cujaciem. 

HÚry {dit*ara, L }, brány, vlastně prů- 
smyky), nejkrajnéjSÍ údolí jihových, svahu 
Himaláje, v indobrit. prov, bengťilské a assam* 
ské, kr, goálpáráském počtem 18 mezi ř. Tí- 
stťm a Maňasem* dt^ležitá v ohledu strategi- 
ckém a obchodním, velmi úrodná, se 127.727 
ob. (i8Sr, Původně náležely k Assamu, kdyi 
r. 1S26 Angličané Assam opanovali, obsadili 
Bhutíové d. a podnikali odtud vpády do iizem( 
britského a vybírali tu clo ze zboží. Vláda 
britská zavázala se, že bude jim platiti ročně 
1000 liber ^ter., bcdouli chovati se pfátcU 
sky, když vSak Bhutíové slovu nedostáli, ob- 
sadili An<íličané d* a aby přátelství bylo Mi- 
chováno, zavázali se platiti Bhutfům 2500 lib. 
ročně. 

Dub (Quercui L.), rod z řádu čí^konoť 
ných {Cupulifťraí)^ stromy namnoze statné^ 
s mocným kmenem, řidčeji stromy nízk#» 
skoro vzrůstu křovitcho. Listy střídavé, řa- 
píkaté, s opadavými, blanitými palisty, ncj- 
častěji více méně hluboce laloČnaté neb zu- 
baté, vzácně celokrajné. Nervatura v listu jest 
velmi význačná » vynikle sífnatá, přehustá, 
U vScch druhů jsou vyvinuty listy koiovité> 
u jedněch však na zimu opadávají (tak u Če- 
ských druhů), u druhých v§ak vytrvávají přes 
zimu (tyto vždy zelené druhy jsou hlavně na 
jihu Evropy a v Orientě domovcmt. Pupeny 
d djsou velké, zvláště konečné, obaleny jsouce 
četnými kožovitými lupinami, které odpoví* 
dají paUstům. Květy rozděleny jsou na dvoje 
kvétenstvi dle pohlaví na týchž větévkách* 
Samčí tvoří visuté jchnědy opadavé na kráť 
kých postranních větévkách. Samicí sedí v růz- 
ném počtu na krátkých větévkách klasnaté 
nebo ojediněle v úžlabí listů na konečných 
IctoSních větvích, Samčí květ skládá se z 5- 
už 7d(lnéhO| nepatrného, nebarcvného okvétf 
a z 5-9 tyčinek. Samicí květ dokonale vy- 
vinutý nese na vrcholu 3 nebo 6 zoubků, jež 
odpovídají okvětí se semenníkem dokonale 
srostlému. Mezi zoubky vynikají mocné tři 
blizny bez čnělky zvláště vytvořené. Semen- 
nik (tudíž zpodní) jest trojpouzdrý, pouzder 
dvojvaječných. Celý kvét samicí sedí v mi- 
skovitém útvaru (čí§ce\ který nese zevně 
Šupinky hustě sestavené, někdy v dlouhé třísně 
přetvořené. Číška tato jc5t osním útvarem, 
na němž sedí listy v Supiny přeměněné <viz 
Cupula a Cupulifcrac^. Zajímavo jest, 
že v čas oplodnění nejsou ani číška ani pou* 
zdra vaječná jeStě vyvinuty; ty se počnou 
tvořiti až po vykonaném zúrodnění. Plod naž- 
kovitý — /námý žalud — uzraje buď na 
nodzim téhož roku, bud ai v roce příštím. 
Žalud skládá se z miskovité číšky, kožovttébo 
oplndí, blanitého osemenf a semene jediného, 
ktcrč má obrovské dvě dělohy bez bílku, mezi 
nimiž u konce šedi kliček s kořínkem rovným* 
Ph klíčeni ostávají dčlohy pod zemí, sloužíce 
mladé rostlince za výživu. Klíčivost trvá pouzo 
do přiitiho roku. 



I 



■ 



m, |JWW*V ^^_ 



Dub, 



fit 



D'^ rozeznává se asi 2S0 druhA, z nictiž 
142 nilezj Amencc, 148 Asií a jen 17 Evrapé. 

V Cechách máme jen 3 druhy (Qutrcus p<* 
dMMcmiata, Q. sessUiflora, Q, pubescens). Rostou 

V rovinách i na horách mcíi 30 ' a 60** s. fi. 
rtA ttcvrmí polokouli. Skládají buď samy nebo 
re spole^osti jiných stromA často rozsáhlé 
le»y. V nAl^fť^rvf li kr;iiínářh, jako v Sev Ame* 
rice* v 1 rié jeví druhy d fl 
siitiý pc' : ' mnohdy nesnadno 
ilftnovtui kulík roz^cžnávati třeba druhá nebo 
odrůd. Tuto bohatost forem podporuje také 
náklonnost mnohých druhů d Ů ku pomčšo- 
vání se Rozdélování systematické provádí se 
na zákUdé podoby číšky, blíient rudimentů 
pouzder vaječných* doby zrání plodů a opa- 
úáriini listo. 

D y JSOU v praktickém ohledu velikého 
vý;. /,.,H }]f dřevo jejich jest tvrdé, pevné 
a K Lizným se hodící. Dřevní pletivo, 

ktr ita ve vrsivé jarní obsahuje ve- 

[.' r : ' r cévy, prostoupeno jest mocnými 
i^.rcvyr II paprsky* Kůra jest v mládí leskíá, 
hiAdká s čelnými čočičkami llenticelly). Po- 
zdéji iTjéní se v peridcrm a borku rozsedalou, 
někdy mohutnou, neopadavou, zevné Často co 
kosí tvrdou, jindy uvnitř mékkou, houbovitou — 
zniiv k v obchodu. Žaludy slouží za 

l*oi TI i různému dobytku, číSky po* 

Iřc 1 tfíslu. Na d ech iije celé mnoi* 

%\\' o hmyzu, který mnohdy způsobuje 

na i. v^^... i^upencch, vétevkách, plodech po- 
divuhodné znetvořeniny a výrůstky; známy 
jsou zvlášté d u b * n ky nebo h á i k y, jichí 
ulivá se k technickým i lékařským účelům* 
QvercHí ptdunculaía Ehrh. (Q. Robur e, p., 
tohoto názvu neradno užívati, poněvadž jím 
od autorů brzo tento, brzo následující druh 
bývá označován), křemelák, letnák. Listy 
rozličné laločnaté, dole nestejné ouSkaté vy- 
' ' 'tc© řapíkaté, úplně lysé; žaludy 
ité, jednotlivé neb podvouvúilabí 
ii%i 1. r.i rsnclák jest statný, krásný strom, ncj- 
častém 3«:> — 35 m. řidčeji až 58 m vysoký. V su- 
chyxh H hubených půdách zůstává vzrůstu 
nízkého, slabého (tak Často v hájích okotí 
praiskéhol, v žírnéjší a vlhčí půdé v4ak vzrůstá 
v mohutné kmeny. Koruna jest košatá, dolů 
po kmenu laksí vbíhavá^ což pochází od ma- 
lých větévek, j«i co rok v množství ze spí- 
cích pupenů na starém již kmenu vyhánérí. 
Staré větve jsou charakteristicky křivolaké. 
Kfira n^ starém kmeni hrubá, tvrdá, roz- 
' ' ' ^ m podobou velmi proměnlivé, 
ivati množství odrůd. Doba 
f. - .1 u nás asi na druhou polovici 

; v té dobé na hlavních konec- 
í-nu ji z vyvinuty. Po odkvětu 
r často ještě jednou mladé 
n květních; tyto listy (sváto- 
u prvých větSí a v mládí červe* 
jsou válcovité, na konci králce 
v <?lě, hladké. Misky nebo ČÍSky 
:, éedé a jen dolejSek žaludů 
lak aspoň bývá nejčastěji. Ale 
trar pto<lA v různých krajinách převelmi se 
tBěof, tak Ic í botanikové na základě tom 



vitak % 

níi' 



cbiim^jik. 



z křemeláku Četné Spatné druhy a odrůdy po- 
psali 2alady jsou v ČiSkách al do konce ttr* 
věnce zavřeny, tu pak teprve vyrážejí ven a 
rychle rostouce již koncem září dozrávají. 
V řijnu vypadají posléze z Čí Sek, Mladý atrom 
jest plodný od 20—50 rokÚ, Množství ptodů 
objevuje se po 3—4 rocích. Klíčeni děje se 
Časně z jara. — Křcmelák roste do výSe až 
asi do 200 roků, kmen a větve vftak dorůstají 
na tloušfce jeátě dlouhá léta, tak že kmeny 
několik set let staré nejsou právě vzácností* 
Stáří nejstarších známých křemeláku odhsi^ 
duje »c as na 200Q roků. Takové kmeny měly 
na dolejSku až 7 w v průměru. V Čechácíi 
známo také mnoho starých ďů. Historicky 
památným jest d, Oldřichův v Peruci, jenž 
daleko převyšuje stáří 1000 let. Jiné d-y pa* 
matné, nikoliv však stářím, nýbrž podivným 
vytvořením žaludů pozoruhodné, jsou úy po- 
děbradské. Žaludy těchto jsou v prostřed 
namnoze trojlaločným vrubem ve dvé roz- 
děleny. Morfologicky bezpochyby zjev ten od- 
povídá zevnímu kruhu okvětnímu nedorost- 
lemu do Špičky plodu. — V zahradách pěsto- 
vnné d y náležejí k odrůdám zahradnickým 
s listy rozličně barevnými a laločnatými, visu* 
tými větvemi atd. 

Křemelák rozšířen jest po celé téměř 
Evropě, v Kavkaze a Malé Asii bývá sice 
udáván, ale jest tu pochybný. Severní hranice 
jde Skotskem při 58 ^ Norvéžskem západním 
při 63* 26* (u Trondhjemu roste ještě v za- 
krslých stromcích), Norvéžskem východním 
při 60" 43', Švédskem a Ruskem při 60' aŽ 
po Hclsingfors, u Petrohradu při 60", odtud 
v stejné výšce na východ až do Permu při 
57* 30'. Zde ohýbá se hraníce na jih, jižné 
od Ufy překračuje Ural a mezí Orenburkem 
a Orsítem dosahuje řeky Uralu. Touto jde 
nyní směrem jižním až ke Kavkazu. Zde však 
jako i jinde na jihu Evropy hraníce jeho ae 
ztrácí; aspoň pro nejjižnější Evropu dokázán 
jest z málo míst. Jistě znám jest z í^ecka 
a Sicílie, kdež jest jeho nejjižnější hranice, 
laké na Balkáně, ve Francii, ve Španělska 
jižním až po Sierru Mořenu křemelák jest rof- 
^iřen, V tomto okrsku jest ovšem v rozličné 
míře hojný. Nejbohatší a krásné lesy skládá 
hlavně na jihovýchodě Evropy, Rozsáhlé jsou 
lesy dubové třetihorní pahorkatiny a roviny 
uherské. Pěkné doubravy nalézají se dále 
v Chorvatsku, Slavonsku a Sedmihradsku; 
méně hojny jsou v lesnatých zemích Haliče a 
Bukoviny. V Německu dubové lesy až na malé 
háje v rovinách skoro vymizely, hlavně posud 
vyskytují se v provincii pruské, Brandenburku 
a j, V Cechách rovněž nestejně křemelák Jest 
rozšířen a sotva kde čisté doubravy skládá; 
v nížinách polabských, třeboňských známy 
jsou vysokokmenné lesy* ale i do pásma pod* 
horského na hranicích zasahuje. 

Křemeláky náležejí hlavně rovinám a pahor- 
katinám, v žádné zemi nejde vysoko do hor» 
I v aamé jižní Evropě nepřestupuje výši 1000 m. 
Hlavní podmínky zdárného vzrostu křemeláku 
jest aspoň čtyřmésíčná doba vegetační, během 
JÍŽ nedo&tavují se dlouhá sucha a rovněž 



70 



Dxib. 



ladné mrazy, prostfední teplotsi 12*50 C od 
počátku kvétna do konce fijna, co možno 
velké svétlo a hluboká, dole nikdy nevysychá* 
jící jílovilě písčitá půda. 

Ď. jett nejen ncjozdobnéjším a nejušlechti- 
lejším stromem našich lesů^ ale zajisté také 
ncjuiitcČnéjším. Dfcvo jeho jest pfetvrdé, 
tuhé. pevné, téáké a trvanlivé. Jest proto vý- 
borným materiálem při stavbách, ve atrojnictvf, 
tfuhíáfství, bcdnáfství, řezbářství a j. Ku spra- 
covánt jcmnéjšímu méné se hodí, protože pro 
hrubé pletivo a silné dřeňové paprsky, jež 
jeví se na řezu radiálním jako lesklé ploSky, 
télko se dá hladití a leštiti. Lefí li dlouhá 
léta ve vodé, zčerná úplné, aniž by hnilo a 
jest pak tím hledanéjíím pro práce obdobné. 
Jako palivo nenáleží pravé ke druhům nej- 
íepéím. Kůra jak z mladých stromů a větvi 
tak ze starých kmenů obsahuje množství tří- 
aloviny; jest proto velmi hledanou Ic potře- 
bám koželužským a p. — Na kfemciáku žije 
množství druhů hmyzu. Druhy drobných žla- 
batek iCynips] píchají do čepele nebo řapíku 
listového, do Číšek, vétevek, pupenů kladouce 
tam vajíčka. To způsobuje podráidéni pletiva 
a hojný přítok látek výživných. Tak neoby- 
čejně rychle vzrostou místa nakažená v tvary 
podivné, brzo jako koule, brzo hranaté a kří- 
dlaté* V těchto útvarech — hálkách Či du- 
ben kách — prožije hmyz své stadium lar- 
vové a posléze dokonale vyvinut malým otvůr- 
kem ven vyletuje. Hálky dubové křemeláku 
i jiných druhů d-ů obsahují množství tříslo- 
viny a tanninu. Sbírají se proto ve velkém 
množství a rozvážejí do obchodu k potřebám 
barvířským, chemickým a lékařským. Podle 
zemí a druhů ďů, 2 nichž duběnky pochá- 
zejí, rozeznávají se různé dubré druhy dubénck. 
Žaludy křemeláku jsou výborným krmivem 
prasatům, jenže pohříchu na krmivo toto nelze 
spoléhati, proto že se žaludy v hojnosti každý 
rok nerudí. Obsahují vedle množství Škrobu 
také tříslovinu, a proto chutnají trpce a od- 
porné. Praženy a rozemlety slouží sem tam 
za náhražku kávy nebo za prostředek lékařský 
podobné jako kůra dubová. V nuzných kraji 
nach, jako na vysokém severu, bývají žaludy 
obyvatelům v čas hladu a bídy Jediným po- 
krmem, 

D- byl jií v nejstarších dobách odznakem 
síly, vérnosti a vytrvalosti, U f^eků a Římanů 
byl posvěcen JoviSovi (háj posvátný v Dodóné). 
Posvátným stromem byl také Germanům a 
Keltům, kteří pod ním bohům ubétovali, pří 
slavnostech ratolestmi dubovými se vénčili 
a v háiich dubových k poradám se scházeli. 
A je&té dnes jsou haluze dubové v Německu 
odznakem slávy a vítězství. 

Qu€icus sessitifora Sm., drnák nebo zi- 
mák, od předešlého se podstatně liéí pouze 
listy dole volněji klínovité v deUí řapík zúže 
rivmi a kvéty sami čími fpak plody) v užlnbí 
tlivé nebo nahlouČené přisedlými* Ostatní 
ny znaky jsou více méné nestálé a pro 
vé, Drnák jest asi stejné velký strom 
ifedešlý^ ale celkem vidy slabSího kmene 
a pravidelnéjSÍ koruny. Pupeny jsou Míhiejftt 



a §pičatéjší. Listy, ačkoliv také nestálého 
tvaru, jsou v nejmnožSích případech pravidel- 
něji laločnaté než u před,, v mládí podle nervů 
chlupaté, posléze vfiak úplné lysé. Řapík bývá 
delSÍ než u před., květy i plody jsou téráéř 
stejné jako u křemeláku. Doba květní a ra* 
éení listů jest asi o 10-14 ^"i pozdější než 
u ^křemeláku. Uschlé listí ostává jmenovité 
na mladých stromcích po celou zimu seděti, 
kdežto u křemeláku brzo opadá, Drnák úkon* 
čuje svůj život as v 120—200 rocích a pak 
odumírá, ačkoliv sem tam mnohé stromy 
i stáří 600—700 let dosahují. Celkem vSak 
drnák nikdy nedorůstá v taJč mohutné a vě- 
kovité kmeny jako křemelák. — 7 aké drnáku 
rozeznává se množství odrůd, Z těch toliko 
zmíniti se jest o od rudé Qnercus sess, var. 
aurea Wrzb. s listy v mládí zlatožlutými, po- 
zději nervy žlutými protkanými; roste v Ba- 
ňaté, Sedmihradech a Srbsku. Druhá jest 
Qufrcus sess. var. Tenorei DC, která má vé* 
tevky sametové chlupaté, listy vezpod trochu 
chlupaté a plody na tlusté, dosti dlouhé stopce 
četné sestavené. Roste v Banáté a činí patrný 
přechod k následujícímu druhu Sem snad lz9 
klásti také sedmihradskou odrůdu Quercui 
Escuiits Auct, 

Drnák jest na menším okrsku rozSířen nci 
křemelák, méné vysoko zasahuje na sever, 
ale za to jde dále na jih. Při 59" běží jeho 
hranice ze Skotska do Norvéžska při 60* 11*, do 
Švédska při 58*30', Vých, Pruska, středního 
Ruska asi při 54** ai po jižní Ural. Odtud jde 
jeho východní hranice na Krim, do Malé Asie 
(Kilikie), kdež při 40* počíná hranice jižní, 
jež pak probíhá Řecko, dolní Ualii, Sardinii 
a střední Španělsko. Západní hranice dotýká 
se Irska a končí v severním Skotsku. V tomto 
okrsku dosahuje nejzdatnějšího rozvoje v dol- 
ním Stýrsku, Korutanech. Uhrách, Slavonsku, 
Chorvatsku a Sedmihradsku, Zde hlavně v pa- 
horkatinách a předhoří skládá velkolepé lesy 
buď sám nebo Častéjí s křemelákem a cerem. 
Směrem k severu lesů drnákových ubývá. 
V Cechách jest podobně rozfiířen jako kře- 
melák, drží se však více poloh vySSích. Vůbec 
drnák do rovin nerad sestupuje, avšak také 
dí> pásma alpinského daleko nezasahá, I na 
jihu nevystupuje přes i3<x)m do hor. Podmínky 
zdárného rozvoje drnáku jsou podobny kfe- 
melákovým s tím pouze rozdílem, ze jest 
drnák choulostivější proti prudkým zimám, 
za to vSak snáSí palčivější léto. Užitek po- 
skytuje celkem týž jako křemelák. 

Quercui pubescent W.. Sípák, ve v§ech 
znacích shoduje se s předešlým aí na to, fc 
1 sty, pupeny, větévky a číSky jsou zvtálté 
v mládí hustě plsfnaté, Ano listy i ve eláří 
jsou zvlažte na zpodu Sedo-plsfnaté, Vrrůslu 
jest mnohem menSiho (nejvýSc 20 wi), ba často 
i křovitého. Žaludy jsou často menSÍ Kvete 
v květnu. Také áipák vytvořuje celou fadu 
odrůd, hlavně však na jihovýchodě Evropy. 
Okrslek jeho rozšíření zaujímá celou jižní po> 
lovici Evropv a Orient; severní hranice za- 
bíhá až do Čech a Německa, kdež u Jenvjest 
výběžek nejscvcrnéjSí. V Čechách jest hojné 






i 




Dub* 



71 



rozSířen na vápencích nejteplejších poloh. Tak 
hlavně na kopcích kolein Ptahy, u Berouna, 
Kariova T^aa, KnUop, Ml. Boleslavi, Roud- 
nice» LhomSfic, Zitenic, Lovosic. Panujícím 
stromem a tudíi v nejbohatším rozvoji jest 
v Uhrách, Srbsku, Pomoří rakouském, Sedmi- 
hradsku a Bulharsku. Zde skládá buď roz- 
sáhlé kfoviny nebo lesní podrosty nebo i dosti 
vysoké lesy. V horském pásmu německém a 
rakouském schází úplně, rovněž mizí na Česko- 
moravské vysočině. V Dolních Rakousích ob- 
jevuje se co keř na teplých třeti horních pa- 
horcích vápenných. Na jihu vystupuje na ho- 
rách (na Sicílii, v Macedonii a j.) až do výše 
iioo ifi. Sipák miluje hlavně vápennou pádu 
a co možno výslunná stanoviska; v Uhrách 
roste také na trachytu, jílech i písku. 

Quercus hungarica Hub. (Q. Conferta Rchb.) 
má listy krátce řapíkaté, dosti veliké, hluboce 
laloěnaté, vezpod pýHté. Tento ozdobný d. 
rozšířen jest v Banátě, jižním Sedmihiadsku, 
Slavonii a v rumunské i bulharské Dobrudži. 

Quercus Cerris L., cer, má listy podlouhlé, 
chobotnaté nebo protisečné nebo hluboce zu- 
baté, lalokfl nebo zubfl špičatých. Mladé vě- 
tévky pýřité, palisty Čárkovité, ještě po od- 
padnutí listfl vy trvávající ; plody zrají až 
druhým rokem a číška jejich má podobu je- 
žatou» poněvadž jsou její šupinky nifovitě pro- 
dlouženy. Jest to strom menší křemeláku, 
Často jen nízkého vzrostu. Cer obývá jižní a 
jihových. Evropu. Na severu nejdále zabíhá 
do Dol. Rakous a Moravy. Na jihu znám na 
Sicílii, v Kalabríi, ve středním Španělsku a 
Turecku. U nás vídáme druh tento v sadech. 

Quercus SuberLi, plut nebo d. korkový, 
strom menší, lo — i6m vysoký, s listy vždy 
zelen^i^mi, vejčitě nebo srdčitě podlouhlými, 
kožovitými, celokrajnými nebo ostře zuba- 
tými, posléze vezpod běloplsfnatými. Cišíky 
mají rovněž jako cer šupinky nifovitě pro- 
dloužené. Tento d., pak Quercus PseuJosuber 
Sant. v jižní Itálii domádí, poskytuje v ob- 
chodě známý koře k. O. korkový roste hlavně 
v teplé jihozápadní Evropě a v Alžírsku. Špa- 
něly a departement constantinský v Alžírsku 
jsou vlastí nejhlavnější korkových lesfl a odtud 
také do světa nejvíce korku se vyváží. Korek 
jest houbovitý periderm, jenž v mocné vrstvě 
se tvoří na vlastní živé vnitřní kflře. První 
a nejstarší a nejzevnějSí periderm (borka) jest 
tvrdý, k technickým účelflm nepotřebný. Tento 
se sám olupuje, kdežto vnitřní houbovitý ko- 
rek alupuje se na starých větvích a kmenech 
každých 8—10 let, v kteréžto době vždy znova 
dorAstá. Rozumí se, že korkotvorná kúra 
vnitřní nesmí se při loupání korku poškoditi. 
Rozeznávají se mnohé druhy korku podle 
krajin, strom fl a způsobu přípravy korku, než 
do obchodu se vyveze. Upotřebení korku na 
zátky, práce vyřezávané, podeSvy atd. jest 
vQbec známo. Výhody korku záležcjí v jeho 
pružnosti a nepromokavosti. Již za Plinia 
užívali ftímané korku; činí se také zmínka 
o střevících římských dam s korkovými pode- 
Svy. Spálený korek dává čerň španělskou, 
známou v malířství. Mladé kflry užívají doma 



za tríilo a pražené žaludy jedí, proto že jsou 
sladké a chuti lahodné. 

Quercus coccifeva L., d. k e r m e s o v ý, 
vzrůstu nízkého, křovitého, skládá rozsáhlé 
hustiny v pahorkatinách a rovinách všude podél 
Středozemního moře. Listy jsou vejčité, kož- 
naté, vždy zelené, krátce řapíkaté, nahoře 
temně, vezpod bledé zelené, celé lysé, žaludy 
druhým rokem uzrávající, jsou číškou až do 
dvou třetin zabalené, šupiny na číšce hrubé, 
tuhé, prodloužené. Na tomto d-u žije Červec 
kermes {Coccus neboli Lecauium ilicis), jehož 
samičky co hrách veliké naplněné červenou 
stavou se sbírají a do obchodu rozvážejí 
{nQLvoíióxoí Řekfl, grana chermes v obchodě). 
Slouží za náhražku drahé košenily ku připra- 
vování červených barev a laků. Jmenovitě 
v Řecku sbírají kermesové červce pastýři a 
chudý lid seškrabujíce je nehty s větévek 
du; vyvážejí se pak hlavně do Tunisu a 
Alexandrie. Řekové a Turci barví kermesem 
své vlněné látky. Dříve sloužily také v lékař- 
ství. Červec kermesový píchá do mladých 
jehnéd a způsobuje tím vytvořování hálek po- 
dlouhlých, stopkatých. 

Quercus infectoria Oliv., d. hálkový, keř 
nebo strůmek 1—2 m vysoký, s listy malými, 
vždy zelenými, vejčitými, po kraji 3 — 4 zu- 
bými. Jest domovem v Malé Asii a Řecku. 
Z tohoto druhu d-u pocházejí v obchodě 
známé duběnky nebo hálky turecké, ha- 
lebské nebo levantské zvané. Jsou kulo- 
vité, 1—2 /, cm v průměru. Četnými hrboulky 
pokryté, tvrdé; narůstají na větévkách mla- 
dých následkem píchnutí žlabatky C^^nips gal- 
lae tinctoriae Oliv. Hálky tyto obsahují ze všech 
nejvíce třísloviny. Nejlepší jsou ty, ze kterých 
posud hmyz vyvinutý nevyletěl, které tedy jsou 
bez navrtaných dírek. V lékařství potřebují 
jich jako prostředku stahujícího v podobě 
Tínctura gallarum. Jinak slouží v barvířství, 
jmenovitě k připravování dobrého inkoustu. 

Quercus Vallonea Kotschy, strom s listy 
vždy zelenými, srdčitě nebo vejčitě podlou- 
hlými, nestejně ostře zubatými; plody dvou- 
leté. Číšky veliké, až přes 3 cm v průměru, 
s hrubými šupinami, nažku skoro zcela oba- 
lující, sbírají se a v obchodě rozvážejí pode 
jménem valony nebo v elány a slouží jako 
tříslovina nebo ku připravování černých barev. 
K témuž účelu sbírají se plody příbuzných 
druhů Q. macrolepis Ky. (Kréta, Attika, Malá 
Asie) a Q. sophora Ky. (Malá Asiei, jež dříve 
stahovány byly veskrze pod jedním druhem 
Q. Aegilops L. 

Quercus Ilex L., nevysoký strom, hustý, 
větevnatý, s listy vždy zelenými, celými neb 
pilovitými, nahoře lesklými, lysými, dole 
šedoplsfnatými. Roste v zemích kol Středo- 
zemního moře, kdež také se sází do živých 
plotů a ohrad. Má výborné, pevné a těžké 
dřevo; žaludy jsou jedlé. 

Quercus Pfiellos L., Q. imbricaria Mchx., 
Q. nigra L., Q. rubra L., <?. palustris Dur., 
C>. coccinea Wangh., Q. tinctoria W., Q. /a/- 
cata Mchx., Q. Uicifolia Wang. tvoří skupinu 
d-ů sekce Erythrobalanus Ortt. Jsou to 



72 



Dub. 



vesměs d-y v atlantské severní Americe do- 
máci, 8 listy letními více méně kožovitými, 
ozdobné laločnatými a vykrajovanými, fídce 
celokrajnými (Q. Phellos a Q. imbricaria), jeí 
nesou na Špičce nebo lalocích osinky. ČiSky 
mají malé, pfitisklé Šupinky. Plody uzrávají 
ve dvou létech. Listy před opadáním zčerve- 
nají. Pěstují se u nás v sadech pro ozdobu. 
Doma vesměs dávají dobré dřevo. — Q. tinc- 
toria W. poskytuje známou v obchodě kflru 
quer citrónovou, jež obsahuje žluté barvivo 
quercitrin. 

Quercus ilicifolia Wang. jest křovitý, asi 
I m vysoký, s hsty laločnatými, vezpod Sedo- 
pýřitými. Roste v horách Sev. Ameriky, kdež 
poskytuje svými žaludy roědvědflm důležitou 
potravu. Q. rubra L. má listy okrouhle vej- 
Čité, laločnaté, s laloky na konci osinatě za- 
končenými. Jemu jest podoben Q. coccinea 
Wang., jenž má listy podlouhlejší, hluboce 
peřenosečné. Oba poslední sázejí se u nás 
v sadech i lesích a doma poskytují asi týž 
užitek jako naSe d-y české. 

K těmto řadí se dy po větSině horské 
v Mexiku až do Guatemaly a Verague roz- 
šířené, jako na př. Q. Castanea Née., Q. lan- 
rina H. B., Q. mexicana H. B., Q, xalapensis 
H.B. 

Skupinu Přinos tvoři dále severoame- 
rické d-y namnoze s jednoletými plody, let- 
ními listy a tenkou korou: Q. alba L., Q ob- 
tusiloba Mchz., Q, Ptinos L. K těm lze za- 
řaditi mexické a columbijské Q. germana 
Ch. Schl., Q. reticulata H. B., Q, maaophyUa 
Née. Ve Skalných horách obývá Q, undulata 
Torr. a v Kalifornii Q chry^solepis Liebm.; 
tento poslední druh, pak Q, alba, Q, undulata 
a Q. agrifolia Née mají žaludy jedlé, jež slouží 
domorodcfim za důležitý pokrm. 

Quercus Ballota Dsf. roste v Berbersku, 
na horách Alžírská, ve Španělsku, Portugalsku 
a Řecku. Již Dioskorídes činí o něm zmínku 
pod názvem tptjyóg. Žaludy toho druhu, jakož 
i řeckého druhu Q. Esculus L. se sbírají a buď 
syrové nebo pražené jedí. V mnohých kra- 
jinách jsou důležitou potravou obyvatelův. 
V Alžíru a Madridě jsou obyčejným tržním 
předmětem. V Turecku robí z nich s pHmí- 
Sením cukru, koření a škrobu druh náhražky 
kávové {rakahut nebo />a/amu/). Ve Španělsku 
a Portugalsku se druhy ty v lesích uměle 
pěstují. 

Rod Quercus vyskytuje se s určitostí posud 
jen v mladší křídě. Takové zbytky známy jsou 
na pf. z křídy vestfálské a České. Ve všech 
vrstvách třetihorních objevují se však nej- 
rozmanitější d-y všeobecně, a sice ze všeho 
příbuzenstva nyní žijících typů. Listy a je- 
jich nervatura jsou sice dosti význačný, ale 
víme-li, jak list žijících druhů mnohdy tvarem 
velmi se mění, nesnadno z pouhých listů třeti- 
horních souditi, kolik vlastně třeba druhů 
rozeznávati. Mimo to mohou zbytky tyto 
í rodům Pasania a Castanea náležeti. Než 
""Miine také zbytky plodní a květní, jmenovitě 
iež v jantaru byly objeveny, a z těch 
tné se potvrzuje, že d-y v třetihorách 



byly rozSfřeny. Ve slarSím tertiéru evropském 
jsou óy více podobny druhům východoasij- 
ským, jihoasijským a severoamerickým. Te* 
prve v pliocénu a miocénu objevuji se d-y 
podobné dům nyni zde žijícím. Ano v pliocénu 
a diluviálních usazeninách nalézají se již druhy, 
jež nyní žijí v Evropě. Zajímavo při tom, že 
v diluviu za doby ledové d y naSe obývaly 
krajiny, kde jich dnes není, z čehož patrno, 
jak během doby té poměry klimatické se vy- 
střídaly. V polárních krajinách, tak v Grónsku, 
na Špicberkách a na AljaSce nalezeny v třeti- 
horách d-y, které dnes rostou u nás nebo 
daleko jižnéji, z Čehož zřetelno, že změna po- 
měrů biologických od těch dob velmi se 
pozměnila. V-ský; 

D. v lesnictví. D. ve svých dvou dru- 
zích (robur a pedunculatd) jest po střední 
Evropě dosti rozSířen; křemelák činí větSí po- 
žadavky na teplotu ovzduší i roste více na 
jihu a západě v rovinách a předhořích v te- 
plejších polohách (na př. v dolním rakou- 
ském Podunají), kdežto skromnější dmák vy- 
skytuje se k severu a východu, v pahorkati- 
nách a pohořích. D. jakožto vysokokmenná 
dřevina potřebuje ke zdárnému vývoji náležitě 
hluboké. Čerstvé a prostředně vazké půdy; 
choulostivějšímu d-u letnímu daří se zvláště 
ve velmi Čerstvých, vlhkých i dočasně zapla- 
vovaných půdách ; naproti tomu roste d. zimní 
dobře i na méně silných půdách písečných 
ve středohoří. Celkem Činí oba druhy dosti 
značné požadavky na jakost stanu a nelze 
je pěstiti s uspokojivým výsledkem na skrov- 
ných, sešlých půdách. D. roste v prvním věku 
svém poměrně k jiným listnákům pomalu — 
růst jeho závisí zvláště na čerstvosti a ky- 
prosti půdy — za to však roste velmi dlouho, 
a dosahuje obrovských rozměrů do síly a 
výšky a vysokého stáří (400—500 let) při 
úplném zdraví; i při nastalé hnilobě roste 
ještě dále mnohá století. Růstem liší se oba 
druhy od sebe tím, že v mládí d. zimní žene 
více do výše, kdežto d. letní jeví velkou ná* 
klonnost k rozvětvování. V zápoji vyrůstají 
oba v silné přímé bezvětné kmeny, ve volném 
stavu však příliš se rozvětvují, a kmen již 
v malé výSi od země rozděluje se v mocné 
haluze. 

Jako stromy lesní chovají se oba druhy 
téměř stejně. Proti pozdním mrazům jsou 
květy a listí velmi choulostivý, a jen pozdějSí 
rašení chrání proti častějšímu poškození; 
zvláště později rašící drnák je méně ohrožen. 
Časné a zimní mrazy usmrcují nezřídka Spatné 
zdřcvnatělé svatojanské výhony; proti holo- 
mraznicím však a účinkům vedra chrání již 
v prvním roce dobře hluboké zakořenění. 
Trhliny mrazové vyskytují se často. Spálou 
netrpí d. pro svou silnou kůru Staré v okolí 
vyčnívající d-y bývají velmi často poškozeny 
bleskem Ze živočišstva škodí zvěř vysoká 
otloukáním hladkých výrostků; žaludy jsou 
oblíbeným žírem mnohých zvířat. Hmyzem 
trpí d. málo, neb i po ožrání na holo (babkou, 
bourovcem dobovýma výhony svatojanské 
opět se zmlazují a škoda v tom jen záleží. 




Dub drnák (Qucrais sessiliflora Srn.). 

I. Kvetoucí vétevka. 2. Větévka plodná. 3. Květ samiČí, zvětS. 
4 Květy samčí, zvětS. 




Dub kfemelák {Qurrcus pcduncnlata Ehr.)* 
l. Kvetoucí větévka* 2 Vétevka plodná, 3. Cásť kvétenství, jtvéti. 4. Tyčinky. 
5. Prdfcí priiftiiiku. 6. Kvét samici, zvétft; 7, týl v průře/u. 8* Zimní, be2< 

lista vřtevksi. 



orrOv SLOVNÍK nauCnv. 



Tykčon J. Uity v Pkasc. 



Dub. 



73 



ie zrAat se opožďuje. Z rostlinstva Škodi d-u 
některé houby dráhu Foljrporus, a v mnohých 
krajinách ochmet evropský. 

D. co avétlomilovná dřevina nesnáSí sil- 
nějšího zastínění bez ujmy na vzrfistu. Ná- 
sledkem velké potfeby světla prosvětlají se 
kmeny a porosty dubové brzy, a jíž starší 
tyěkoviny se tak prosvětluji, ze slabSí pQdy 
pustnou a hubnou, Čími v zápětí rfist chabne 
a porosty klesají ve své jadrnosti. Světlá ko- 
runa poskytuje též velmi skrovný odpad listí 
a ú. nemÁže tudíž v Čistém porostu sílu a 
Čerstvost v pfidě udržeti. 

Výmladnost d-u je velká a trvá dlouho, 
neboť za příznivých okolností i stoleté dy 
silně V3TáŽejí a též i pařezy dlouho svou vý- 
mladnost podržují. Náhle uvolněný nebo osa 
motněle postaveny kmen vyhání hojně vlčkfi 
a zasýchá ve vrSku. 

Lesní dOležitost d-u byla a jest dosud 
značná, třeba jeho rozšíření značně ubylo. 
Dřevo jeho jest přímo nenahraditelno pro 
mnohé technické účely; též velkou cenu má 
zvláště pro zvěř a vepřový dobytek, a i tříslo 
a horky dubové nelze dosud nahraditi žádným 
jiným surrogátem. 

Příčina změn Se ní území d-u jest jednak 
ta, že Čerstvé, silně hlinité půdy v teplých 
nížinách a rovinách, na nichž d. dříve hlavně 
rostl, a jež se hodily výborně k pěstění pol- 
ních plodin a na lučiny, při stoupající lidna- 
tosti k těmto bylo použito, jednak že hrabá- 
ním steliva, pastvou a sečemi ve mnohých 
dubových lesinách pAda byla zpustošena, a 
nebylo již lze na ní d. pěstiti. Novější doba 
věnuje opět d-u zvláštní pozornost a pěstí jej 
s úspěchem jak ve vysokokmenném tak i ve 
středním a nízkém lese. 

V hospodářství vysokokmenném pě- 
stujeme d. k vypěstění cenného dlouhopňo- 
vého silného dříví ve smíšeni nach s bukem 
nebo s jehličnatými stromy, a to buď jedno- 
tlivě nebo lépe ve skupinách a pruzích. Čisté 
lesy dubové zakládají se pro Časné se vy- 
světlování d-c jen na zvláště čerstvých pů- 
dách v údolích řek, anebo se později tyčko- 
viny podsázejí bukem nebo jedlí, a hospodaří 
se pak v prosvětlených dubovinách na t. zv. 
přírflstek ze světlosti. V nízkém ho- 
spodářství zaujímá d. pro svou velkou a 
dlouho trvající sílu reprodukční první místo, 
a loupaniny dubové jsou velmi rozšířeny, po- 
skvtujíce cennou kúru na tříslovinu. Ve střed- 
ním hospodářství pěstí se d. co vrchní 
dřevina, a namnoze se ho užívá i k oklešfko- 
vému a vrSkovému hospodářství. 

Pěstění d-u děje se buď setbou na mí- 
stech, kde žaludům a semenáčkům nehrozí 
příliš nebezpečí, a to t. z v. kladením žaludů 
nebo sadbou, kde jest se obávati zatravna- 
tění půdy. K vypěstění skupin a do smíšení n 
vysazujeme mlází Skolené, ve Školkách pě- 
stěné, 3 — slete výrostky; mezery v loupani- 
nách V3'lepSujeme pahýlovými sazenicemi ; též 
užíváme silnějších školených výrostků na mí- 
stech mrazy a buření ohrožených. Sadba s vý- 
rostky vysokými jest drahá, a proto vysazují 



se tyto jen v oborách, ve středním lese k vy- 
pěstění vrchní dřeviny a v poříčí a na po- 
břeží vod, Zkr, 

Dub, jméno Četných míst v Čechách a na 
Moravě: 1) D., ves v Čechách, hejt. Hradec 
Král., okr. Nechanice (8*5 km sv.), fara Stra- 
čov, pš. Sadová; 29 d., 204 ob. Č. (1890). — 
2) D., ves t., hejt. Benešov, okr., pš. Vlašim 
(4 Xrm jz), fara Kondratce; 23 d., 175 ob. č. 
(1890), mlýn ^Vítův« na ř. Blanici. — 3) D., 
farní městys t , hejt. Strakonice, okr. Volyně 
{ivskm jv.); 79 d., 527 ob. č. (1890), kostel 
Rozeslání sv. Apoštolů, 3tř. Šk., četnická stan., 
pš., mlýn, alod. statek se zámkem, dvorem, 
lihovarem a cihelnou Aliny Bellotové. Býv. 
zámek, původně hrad, r. 1853 úplně přesta- 
věn. D. jest kolébkou ryt. Dubských z Třebo- 
myslic, ícteří v XV. stol. odtud se vyprodali 
a na Moravě se usadili. V^XVI. stol. seděl 
zde ryt. Diviš Boubínský z Újezda. — 4) D., 
ves t., hejt., okr. Tábo: (12 km sv.), fára, pš. 
Hory Ratibořské; 34 d., 297 ob. č., 4 n. (1890), 
mlýn, stříbrné a olověné doly, samota Pu- 
chýrna — 5) D. Český (n BóhmischAicha), 
okr. město t. v hejt. turnovském, má 235 d., 
875 ob. Č., 1693 n. (1890), děkan, kostel sv. 
Ducha a hřbitovní N. Trojice, zámek s kaplí 
sv. Jana Nep., po požáru r. 1858 znova vysta- 
věný, typickou starou radnici s osmihrannou 
věží (viz vyobr. na příl. »České stavby* J.), 
5tř. Čes. obec. školu, 5tř. ném. obec, a 3tř. 
měšf. pro chl. a pro dívky., 2 mateřské šk., 
četn. stan , pivovar, mlýn, prádelnu na ba- 
vlnu, továrnu na bavlněné a vlněné zboží, 
okr, hospodář, (čes.) záložnu, měst. spořitelnu 
(něm.), vápencové lomy. Město osvětleno ply- 
nem. Fid. panství jest majetkem AI. kn. Ro- 
hana. Okres obsahuje 24 místních obcí ve vý- 
měře 12^*67 frm', s 2518 d., 14.026 ob. č. a 
n. (1890). red. — D. Č. dříve hrad, při- 
pomíná se jako mě- 
sto již roku 1347. 
Znak jeho jest ze- 
lený dub ve stříbr- 
ném poli (viz vyobr. 
č. 1240.). Prvním 
známvm držitelem 
D-uC. jest Jiří Ber- 
ka z Dube (1317). 
Po pánech z Dube 
vládli zde Vartem- 
berkové, z nichž Jan 
z Vartemberka, nej- 
vyŠSí purkrabí král. 

C 1240. Znak města Dubu Čes. Čcského, r. 153I mě- 

stu mnohé výsady 
udělil. Adamu z V^artembcrka byl D. spolu s ji- 
nými statky králem Ferdinandem r. 1547 pro 
vzpouru odňat a prodán Janu z Opperštorfu. Po 
Opperštorfech přešlo panství r. 1599 koupí na 
Sigmunda Smiřického ze Smiřic, jehož rodu 
až do pobélohorské konfiskace zůstalo. D. Č. 
připadl králov. fisku a prodán i se statkem 
starodubským r. 1623 hr. Alb. z Valdšteina 
za 69.968 zl. 40 kr. Po zavraždění vévody 
Fridlandského daroval Ferdinand II. statky 
dubské i s Hodkovicemi hr. Janu Lud. Isola- 



2131 




7i 



Dub. — Dubánck z Duban. 



novi. Téhož dcera a abatyše voTíii kláltera 
ve Vídni odkázala panství klášteru (1653)1 po 
jehož zrušení r 7785 připadly statky ty cis. 
komoře a odevzdány náboženakému fondu^ 
od néhoi D. Č, koupil kníže Kamil z RohanD 
r 18^3 a připojil jej k svému panství Sychrov- 
^Ujma. -- Ve XIV. a XV. stoL byla zde při 
chi ;\mé sv. Ducha kommenda maltánská ; byla 
clnniá a udržována 2 vytěžkQ nékolika sel- 
ských živností Konvent čítal r. 1373 5 rytířů 
a 5 knéží; ale jii roku 1421 byla kommenda 
dubská od Husitů úpind zničena. D, Č. býval 
méstem ryze Českým, ale vlivem tovAren 
Schmidtových valné se pozmíníl ráz jeho 
iivota. Zde narodil se archaeotog Fr. Beneš 
(;SiQ— 18B8) Ptsk, — 6) D- Malý. Doubí 
(n. kíein^Aschii), ves t, hejt. Turnov, okr, fara, 
p§. D. C. (15 km si: 19 d , izo ob. č,| 2 n. 
i 1*^ )<i'i 5tř» Sk„ továroa na bavlnéné zboží 
j . o dčlnlkft). — 7) D. Malý v okr česka- 
ljp:Utm viz Doubí. - 8) D. Starý (n Alt 
Aiclta), ves t., hcjt, Turnov, okr., fara, p§. D. 
C. (2 km s.); 48 d., 374 ob. Č. US90), mlýn 
Alod. statek St. D. připojen nyní k panství 
českodubskému. — 0) D. Starý Hofení» 
osada t., hejt. Turnov, okr, D, Č. (5 km s,>, 
fara, pS. Svčtlá, 12 d., 81 ob, č., 2 n. (1S90), 
kaple Navát. P. M, 

10) D , far. městys na Moravě při pr. bř. 
Moravy, v hejt, a okr. olomúckém; má 136 
d,, 790 ob. č. (1880, 865 ob. iSgo), poutničky 
chrám OčiSt P. Marie s proboStstvím (fara 
i XIL stoL), 2tř. Sk., p§. D. uvádí se v listi* 
nach poprvé r 1131. R. 1866 byla zde srážka 
rakouského vojska s pruským — 11) D. <ném. 
Daub), ves t , hejt., okr. Hranice, fara Husto- 
peč, pš. Polom ; zj d,, 19 ob. č., i66 n< (1880, 
187 ob. iSqo). 

Dub^v bot skralek = J. E. Duby, farář 
genevský (♦ 1798), jenž psal o řádu pf vosen' 
k o v i t ý ch ( Pi'imuhceaf . 

Bnoá (ném, Dauba): 1) D , mčsto v Če- 
chách na potoce t. /m., má 256 d , 1769 ob, 
n., 55 č. fTÍ59o), hejt., okr soud, financ, str^ž, 
ccichov. úřad. poát. a tclcgr. úřad, okr, čet 
niclíévchícL, krásný 
kostel Nal. sv. Kfiže -^i 

z I 1740— J76U, 3tř. ,r^ ' 
obec, šk. pro chl a 
pro div., 3tř. rn^ář. 
pro chl ♦ 2 vile. mlý- 
ny, cíhchiu a hlučné 
trhy na chmel Oby 
/' lé živí se země* 
tvím,zvlá&tépé- 
iiivantm chmele a 
drobný rtjí fcmesly. 
V okrese dubském 
vAbec péíttuje se 
h-Jiné chmel »úSté* 
cienáč«. Znak 
tský (vil vyobr. č. 1241.) má ve slřlbr 
. poli zelenou dubovou vétcv se třemi 
iJy, — O původu mésia není zpráv. FŮ- 
1 > stál naproti bývalému kostelu sv. Petra 
via nad rybníkem na pahorku nyní xv. 
rwunnelbiihl hrad, jehož néktcré stopy dosud se 




C. lt4K 2niilr méitm Vuht 



1 spatřujff Hrad sám byl původním sídlem slav- 
ného rodu Berků z Dube (v. t.). Rod tca 
sedel zde do bitvy bélohorské, kdy panství 
pcmStýnaké i s Dubou VácL Berkovi z Dube 
pro jeho účastenství v povstání bylo odňato 
a nejprve Adamovi, potom Albrechtovi z Vald' 
Šteina prodáno, po jehož zavraždéní Ferdi- 
nand IL daroval panství pernStýnské i Dubou 
Rich. Walt. Buttlerovi, jehož potomek Theob. 
VácK Buttler prodal (1723) je Frant. Karlu hr. 
Sweerls-Sporkovf^ po němž (1766) následoval 
Jan Krist. Sw -Spork a dcera jeho Barbora 
provdavši se za lir* 0'Retlly, postoupila pan* 
ství pernStýnského s Dubou Arnoštu hr. z Vald- 
šteina, jehož potomci je až dosud drží — 
Soudní okres dubský obsahuje 40 politi* 
ckých obcí» zaujímajících 301 08 /fw' a majících 
2872 d, 15.815 ob, n., 173 Č. (1890); okres, 
hejtmanství dubské, k němuž náležejí 
okres, soud)' D. a §tétí, zaujímá 440*6 km* 
s 5246 d, a 27,476 ob. n., 706 Č. (1890). red^ 
2)D.(ulidu též Stará p., též Hradiště neb 
Podubaký hrad), zříceniny starého hradu 
mezi Komorním Hrádkem a Letěním v okr* 
beneSovském. Na hrade spatřují se ještě ná- 
klady kostelíka sv. Klementa, který dal okolo 
roku 1350 Ondřej z Dube postaviti. Ke hradu 
přihrazeno bylo méatečko Odranec, z něhož 
zóstaly vysoká věž s branou a néco hradeb. 
D. založena od pánů z Dobé (v. t.) a zůstala 
v jejich držení až do XV. stol. R. 1428 pro- 
dala Markéta z Rychemburka hrad Dubou, 
městečko Odranec a vesnice k tomu patřící, 
kteréž držela ve věnné zástavě, Perchtě Stern- 
berské z Kravař, od níž postoupeno r. 1440 
Bůžkovi, Mrakšovi, Přechovi a Zdeborovi bra- 
třím z Božejovic, aváak právo dědtčné poklá- 
dal si Kuncá F^ozkúš z Dube Oboje koupil 
Bohuše z Postupic v 1. T443-1447 a připojil 
Dobou ke Komornímu Hrádku. Sčk. 

Duliaii Cdybáh) Jacques Felii, archi- 
tekt franc, {<"■ 1797 v Paříži — f 1870 v Bor- 
deaux), obdržel r. 1823 velkou cenu, vykonal 
studila v Itálii, zvIáStě v Římě a Pompejích, 
vrátil se r. 1828 do Paříže a od r. 1830 byl 
činným při stavbě budovy pro Ecole natio- 
nalc de bcaux arts, jejíž stavitelem se stal již 
po dvou létech. R. 1833 byl jmenován zástup- 
cem chcfa 14. sekce pro zachování veřejných 
památek R, 1840 účastnil se konkursu na ná- 
hrobek Napoleonův a začal opravu Sv. Kaple 
{Sainíc Chapeííe] V Paříži; pak opravoval 
zámky Bloís, Dampierre a Chantilly. R 1S49 
byl jmenován architektem zámku Pontatne- 
bíeau, pozdéíi i Louvrů, kde až do r, 1H53 
opravil a vyzdobil nékolik galerií a sálů. Kromě 
toho vystavél D. Četné velké budovy a ná- 
hrobky, 

Babánek % Daban, jméno staročeské 
rodiny vladycké, jejíž erb byl kačer a pftvo- 
diátě ves Dubany u Heřmanova Městce. 
Z rodu tohoto se již ve XIV. stol. mnozí při- 
pomínají, jako Mikuláš r. 1363 -73. Jan kanov- 
ník v Litomyšli r. 1363 a Oldřich roku 1378. 
Dubany držel PeSek (1360- 1383), ale prodal 
je r. 1380 a sedel polom na Lochynicích, 
které drželi po něm synové Vilém starSÍ 



I 
I 

I 



— -^^ 



Dubanský z Duban — Dubarry. 



75 



(1386 — 1405) a Vilém mladší (1401— 1409). 
Současné seděla větev na Moravě zejména 
Markvart Hadač ({ kol 1407) a syn jeho Jan 
RySek, držíce Miroslav a jiné statky. Janovi 
bratři Oldřich a Markvart (1412—20) seděli 
na Kunovičkách a Mikulčicích. Syn jednoho 
z VitémAv byl Jan D. z D, jenž držel po 
otci Cijevice a v tehdejších bězích straně pod 
obojí pomáhal (1440—64). Synem jeho byl 
snad Vilém D z D., který byl r. 1464 pod- 
komořím králové a vytáhl r. 1468 k obléhání 
Konopiště a tu padl. Král Jiří znaje jej jako 
čackého a věrného bojovníka, smrti jeho velmi 
litoval. Poslední toho rodu Jindřich D. z D. 
prodal r. 1491 Val, držel r. 1503 i Dubany 
1 Cijevice a neměl s manželkou svou Annou 
ze Sekeřic potomkfi. V tituláři r. 1534 vyda- 
ném připomíná se ještě Adam D. z D. Sčk. 

]>ál»aiiaký s Dnban, jméno starožitné 
rodiny vladycké, tak řečené po Dubanech 
a Libochovic. Erb: na zlatém poli stříbrný 
beránek a nad helmou jako klenot lilie. Před- 
kové jejich držíce malé statky pozemské 
v Litoměřicku již ve XIV. stol. se rozvětvili; 
připomínají se tehda Karel (1358— 1364), Jan 
(1361) a synové jeho Aleš řeč. Beránek (1374 
až 1396) a Ješek, Zdeslav (1358/, Jindřich 
(1378) a bratří Petr a Jiří (1378). Na Duba 
nech seděl Dmitr (1389 — 1399), jenž však bez 
potomků zemřel. Na poč. XV. stol. rozdélil 
se rod ten na větve D. z D. a Žichovcfiv 
z D. (v. t.)« vedle nichž se později i větev 
Soušských z D. vyskytuje. Jindřich z D. 
seděl v 1. 1418-63 na Dubanech, po něm ná 
sledoval syn jeho Oldřich (f 1482). Ten měl 
z manž. Doroty z Velezic syny Viléma a 
Karla, kteří Ďubany prodali. Onen zemřel 
záhy, tento získal Liběšice a některé menší 
statky okolní, od r. 1540 byl také pánem na 
Roudnici. Byl muž vzdělaný, který účasten 
býval všelijakých jednání veřejných, sedal 
také na soudech a potřebován v rozličných 
kommissích. Ač byl katolíkem dobrým, přece 
byl k poddaným svým jiného vyznání šetr- 
ným, býval také censorem knih katolických 
m 8 jinými přehlížel kroniku Hájkovu. Při tom 
jsa dobrým hospodářem, odměňovati dovedl 
zásluhy těch, kteří mu díla svá připisovali. 
Zemřel r. 1542, z&staviv z manž. Barbory 
(t 1540) jediného syna Oldřicha, jenž držel 
Liběšice, Byčkovice a Ploskovice jako i ně- 
které menší statky otolní, byl král. radou, 
roku 1548—60 hejtmanem hradu Pražského, 
r. 1552—69 podkomořím králové a na snémích 
volen býval za nejv. berníka a zřizován k vy- 
mustrování vojska (manž Anna z Vřesovic). 
Poněvadž jím rod D. z D. nadobro vyhasl, 
dostaly se podle úmluvy r. 1574 učiněné Li- 
běšice a Drahobuz do rodu ŽichovcQv a Plo- 
skovice a Byčkovice s jinými statky ostatním 
dědicům. Sčk. 

IhllMUiy: 1) D., ves v Cechách, hejt , 
okr., pš. Chrudim (6 km sz.), fara Třebosice : 
20 d , 240 ob. č. (1890), alod. dvůr Ferd. hr. 
Kinského, mlýn. Po D-nech jmenuje se staro- 
žitný český rod Dubánků z Duban. — 2) D., 
ves t při Ohři, hejt. Roudnice, okr., fara, pš. 



Libochovice (25 km z.); 64 d., 303 ob. č. 
(1890), kostel sv. Petra a Pavla, váp. lomy, 
nedaleko pohanské pohřebiště. Odtud psal se 
rod Dubanských z D-n. 

3) D., ves na Moravě, hejt., okr. Prostějov, 
pš. Vrbátky; 70 d., 428 ob. č. (1880, 491 ob. 
1890), far. kostel Naroz. P. Marie, 2tř. šk. 

Dn Barail [dy baraj] Fran9ois Char- 
les, generál franc. (* 1820 ve Versaillech), 
vstoupil r. 1839 jako prostý vojín do jízdy 
franc. a postoupil až na hodnost brigádníka. 
Po návratu ze zajetí, do kterého při kapitulaci 
metské upadl, byl r. 1873 — 74 ministrem vojen- 
ství a na to velitelem 9 armád, sboru v Toursu. 

Dubarry [dyb-J: 1) D. Marie Jean ne, 
vicomtesse (* 1743 ve Vaucouleursu — \8 pro- 
since 1793 v Paříži), nemanželská dcera Anny 
Bécuové. Kmotrem byl jí finančník afílanthrop 
Billard du Monceaux, jenž děvčátko, které již 
záhy vynikalo krásou i marnivostí, dal na vy- 
chování do ústavu a potom do kláštera jakéhosi 
pode jménem slečny de Beauvarnier. 
Když jí bylo 16 let, vstoupila do módního 
obchodu v ulici Saint-Honoré, kdež děvčata 
kromě zboží prodávala i sebe. Odtud dostala 
se po dvou létech za společnici k bohaté paní 
de La Garde, která ji však za nedlouho vy- 
hnala, když oba synové její do ní se zamilo- 
vali. Tehdy Jeanne stala se Členem pověst- 
ného ústavu paní Gourdanové v ulici des 
Deux-Portes, kdež u všeobecnou známost ve- 
šla pode jménem Lange. Tam poznal ji ko- 
morník krále Ludvíka XV., Lebel, a jeho po- 
mocí stala se nástupkyní markýzky Pompa- 
dourové. Aby pak mohla býti uvedena ke 
dvoru, oddána na oko s hrabětem Vilémem 
du Barry a tak povýSena do stavu Šlechti- 
ckého. Král býval rozkoší takořka bez sebe, 
když ji slyšel mluviti nářečím hampejzů, když 
smíchy si tropila z etikety a škrobcnosti. 
Šlechta, ba i praeláti mnozí, holdovali nové 
Afroditě, která se byla vynořila ne tak z pěny 
jako spíše z bláta, a nové hvězdě na nebi 
versailleském kořil se i Voltaire. Za okolností 
takovýchto dívka z lidu stala se nejmocnější 
paní v celé Francii a zasíhala mocně též i do 
věcí politických, jsouc však ve příčině této 
pouze nástrojem pletichářů. Vlivem jejím padl 
ministr Choiseul, jenž se jí nekořil, a na mí- 
sto jeho nastoupil vévoda z Aiguillonu. Po 
smrti Ludvíka XV. ji z Versailles vyhnali a 
vypověděli do Pont aux Dames. Než po ně- 
které době královna Marie Antoinetta jí do- 
volila, aby směla bydliti na zámku Luciennes, 
kdež kníže Cossc-Brissac všemožně se přiči- 
nil, aby na Ludvíka XV zapomněla. V Lu- 
ciennes kořili se jí Franklin, Cagliostro, Beau- 
marchais a j. Když pak vypukla revoluce a 
bakchantka monarchie v zjevný boj se pustila 
s bakchantkami hrůzovlády, Kobespierre ji 
dal zatknouti a guillotinou popraviti. Pozna- 
menati sluší, že na vrcholu štěstí svého se 
chovala sice lehkomyslně, že rozhazovala pe- 
níze, ale že byla i dobrá, že mnohému po- 
mohla z nouze a štědře odměňovala umělce 
a básníky. Srv. Vatel, Histoire de Mme Du 
Barry (Versailles, 1880;. Sra. 



76 



Dubbcltje — z Dube. 



a) D. Armand Ernest, spis. frmríc. 

C^ 1S36 v LorientUu Redigoval turinskou, po* 
zdéji florentskou »ltalier a byl pak Hmským 
korrcspondentem pro »Illustration«, »Liberté*, 
• Opinion nat.«, »Journal desdébats*. Od roku 
1S71 redigoval »Pays*, od n J876 >Gaxette 
de France , psal do >Fígara«, »Hallíementu« 
a i* Z jeho Četných románů kromé histori* 
ck)'ch oblíbeny jsou hlavnC ty, kde dle vzoru 
Verneova popularisuje poznatky védecké; tou- 
ic snahou vyznačuji se jeho Články v »Mu8Bé 
des f&mtltes*. Uvádíme: Dtujc mois de Vhi- 
stcire dť Vetiíse (1869); Le román ďun batet- 
ii/ťr (1869); Les drames de f Orient (1870); 
Piřtite France, novclly (1S75); Quatre céUbrités 
(1874^; VAhace Lorraiue en Austrálie {iBy^): 
Triti* histoires de ierre et de mer (1874); Le 
ttigandage en Itálie (1875); La belle-soenr ďun 
yflpe (1878); fíistoire de la cour de Home 
(1879); Le sac de Róme pat* un Bourbon (1879); 
Voyage au Ddhomey {iSyg]i L'AUemagne che\ 
eUe et che\ les autrct (1880); Splendeurs #f 
míséref de I a cour de Home (1881): Leš m^en- 
tures ďun dompteur (1882); Le Boíre et le 
Manger (1883); Les colons du Tanganyika 
(1883); Perdus sur la mer de Corail 1 1884); 
La mer <i886); Li folie cabofine (1887) a j. 
Sbírka lyrických básni Sans voile (1893) ob- 
sahuje bizarrnf smés poesie náladové. 

Dllbbellje, D u b I e t j e, v N tznzem í drobná 
mince Via zlatého či 10 ccntĎ; d t, j, dvojí 
zvána proto, že rovná se 2 starým sluiverfim. 

BllbČ&BSký, jinak Habrovanský ze 
Zdcnína a na Habrovanech Jan, morav- 
ský vlády ka, nábolenský hloubatel a spiso- 
vatel v prvé poL XVI. stol. Byl pánem na 
Hftbrovanech, Lilči a Koutf i stýkal se tu 
s mor. novokfténci, zvlášté s Bart. Hubmoe- 
Ttm z Friedberka, jenž věnoval mu svĎj traktát 
o novém zpflsobu křtění n 1527, a Burianem 
Sobkem. K. 1526 spřátelil se s Br. Matějem 
Poustevníkrm, s nimi a s Václavem z Lilče 
í j. jal se hloubati o založení nové náboien 
ské sekty. S Jednotou bratrskou udržoval 
s počátku přátelství, ale to brzy se zkalilo 
po odpovědích Br. Lukáše a také jinde po- 
tuchla přízcfi k D skému, když pokouSel se 
své náhkdy šířiti násilím a pronásledováním 
(kn. BartoSe), Proto odhodlal se D. zříditi 
samostatnou církev* jíJ byl hlavou, se sídlem 
v Koutě, s tiskárnou v Lilči (1530; tn Monte 
liHarum)B.%]n\kx\em Habrovanských (v- 1.)* 
I^' 153' P^ smrti Br. Lukáše vyjednávat D. 
opět s Bratřím i (v Prostějově a po 4 litech 
v Kyiavě), avSak opět bez výsledku, načeí 
i '^ " ' t;e vydati podle příkladu Bratří Apo- 
. Krok ten byl pro něho osudným 
Ju k -v'' obeslán D. do Prahy ke králi Fer* 
dinandcivi L, jen! dověděl se o jeho učení 
2 překladu Apnlog^itf od biskupa vídeňského 
Fahra. předsevzat s n$m výslech i uvězněn 
v Černé vě/i. Teprve r. 1538 propuštěn O- 
z věřeni pod tuhými výminkami, z nichi první 
byla, aby ani ústně ani písemné s ni kým 
o vife rozprav nemíval a žádné strany se ne- 
dotýkal pod ztracením hrdla i statku. Tím 
osud jeho I Habrovanských rozhodnut. Lite* 



rárnl Činnost D ského týkala se vSecka zájmfi 
sekty Habrovanských. Jsou to Listo%*é BratHm 
Boleslavským posláni (Prostějov, 1527); Psáni, 
odpovídající na odpovětf Bratří k Listftro 
(1527); Spiš proti spisu bratrskému o víře kusé 
(t., 15281; Písničky křesťanské (Lileč, 1530 ; 
Ukd\ánS nedostatkův i také neupřímnosti učí* 
néné ndm od starsich Brd řri' (1531); De monte 
liliai-um, polemika na odpověď Bratří (1532)! 
Ukázáni v dvojí strance i. o pořádku služeb- 
ném a 2, o původu (1533); SptS j pisem sv* 
sebraný o pravém a věčném Bohu (1534); 
Píani (1535); Apoíofíta (Lileč, 1536^. Spisy 
tyto nejsou jen prací Oského, ale vedle svých 
přívrŽencĎ měl zajisté na všech značný podfl* 
Viz J. Jirečck, Rukověť. 

Dnbě&ny: I) D. něm. Dubschan), ves 
v Čechách, hejt., okr. Žatcc (8 km jv.), fara, 
p5. Libi§ice; 31 d.» 201 ob, n, (1890), alod. 
statek se dvorem a ovčínem Ant. Knoblocha. 
2) D., ves na Moravě, hcjt., okr., pS, Li- 
tovel, fara Cholina; 47 d., 513 ob, Č. (t880| 
332 ob, 1890), itř. ik. 
Dnbiioe viz Dučice. 
zl>ii1>é:l) z Dm jméno rodu staropanského 
a někdy slavného, jehož erb byl střela zavinu- 
tá červené barvy 
na stfibrném 6tf- 
tě tviz vyobraz, 
č 1242,) Pochá- 
zeli od Matouše 
Benešov ce, jenž 
držel zemi okolo 
Bystřice pH Sá- 
zavě a okolo On* 
dfejova a pfed 
r. 1257 zemřel 
(viz díl ni, str. 
751). Ondřej 
r Kavčí Hory, 
potomek jeho, 
postavil před r, 
12S3 hrad Dubou 
a účastnit se do 
r 1297 všelija- 
kých běhů veřej' 
ných.R, 1297 při* 
pomíná se druhý 
Ondřej (snad 
syn jeho), jenž byl purkrabím na Mostě a bez- 
pochyby jest týž, který se od r. 1337—56 pfipo- 
pomíná, maje manž. EÍiiku ín 1361 vdovu V Kro- 
mě dcery Anny (vd, za Beneše z Buzova r 1353) 
měl sjrny Ondřeje, V^áclava a Benc 4c, 
Ondřej připomíná se poprvé r, 1343 jako sudí 
zemský čili cudař, ve kterémž úřadě nachá- 
zíme jej až do r. 1363, v I, 1368—69 byl mi* 
strcm komory královské, an doprovázel tehda 
Karla IV, do Itálie, r 13S0 popravcem kraje 
Vltavského a Kamýckého^ v L 1384—94 vy. 
skytuje se zase jako nejv. sudí zemský. Bouře 
jednoty panské zpQsobily, že Ondřej iSřadu 
tohoto sproštěn, ale odd,in jss věrností králi 
Václavovi nejen mu pomáhal proti téŽc jed- 
notě, nýbrž byl i r. 1399 ^'c<Jíc strýcír svého 
Vaňka s markrabím Prokopem a těmi, ktcfí 
hubili statky kostela olomúckěho. Kril Vát- 




č. » >4i. Erb clarcpanikého roáa 
t Dutx, 



I 




z Dube. 



77 



dav ctil ho jako radu svého a zápisy na roz- 
ličné dflchody jej odméAoval. Jsa majitelem 
hradu Zlenic a několika vesnic blízkých, On- 
dřej jmenován byl popravcem kraje kouřim- 
ského, sedal také na soudě dvorském (1410) 
a zemřel, tuSím, roku 1412, zQstaviv vdovu 
Annu. Děti, pokud jest známo, neměl a zboží 
jeho dostalo se zpQsobem neznámým Pfitovi 
z Častolovic a Roěkovi z Poděbrad. Dlouhá 
doba pfisobení jeho v tehdejších bězích ve- 
řejných a soukromých (1343— 1411)1 dlouhému 
věku lidskému se vyrovnávající, ukazuje na 
to, že Ondřej dosáhl neobyčejného stáří (f 1412 
na Zlenicích) a skorém do smrti čilost du- 
Sevní podržel. Ačkoliv věk takový není ne- 
možnosti, přece se zdál Palackému býti ne- 
podobným pravdě, protož za to měl, že byli 
dva Ondřejové a dva sudí zemští, otec a syn, 
ale z pamětí tehdejších nutně jde na jevo, že 
to byla jedna osoba. Sčk. 

Po r. 1394 Ondřej z Ď. věnoval prázdné 
své chvíle sepisování Výkladu na právo zem- 
ské české. Dokončiv své dílo kolem r. 1400, 
poslal je s přípisem králi Václavovi. V přípise 
vysvětluje, že knihu svou sepsal > nejvíce proto, 
aby ta ctná paměť a zemský řád s ním starým 
člověkem neminula*. Spis ten podává nám 
dosti jasný obraz o zemském českém právu 
processuálním, o soudní organisaci a částečné 
i o právu hmotném. Povahou svou jest Výklad 
p. Ondřej&v prací sice soukromou, nicméně 
pro svou d&kladnost a pro autoritu spisova- 
telovu požíval vážnosti sbírky úřední. Pravíf 
ve přípise ke králi Václavovi Ondřej sám, že 
dflo své psal jen na základě toho, co »od 
svých předkův i od mnohých starých pánů, 
ježto jsou země České práva milovali, slýchal, 
a sám, jsa mnoho let v úřadě sudího nejvyš- 
šího, se naučil, vedl a držal věrně, i s svými 
tovařiši věrnými, i s jinými toho času úřed- 
níky*. Celý Výklad má 123 články, původně 
sepsán byl však jen o 82 článcích, jak uka- 
zuji některé rukopisy. Další čásť přidána byla 
teprve později, jak svědčí několik článků, 
v nichž uvádějí se nálezy z r. 1402 (či. 83.), 
1410 (či. 89.) a 141 1 (ČI. 90.). V prvých třech 
článcích uvádějí se různé soudy v koruně Če- 
ské: dvorský, zemský a duchovní. Výklad 
jedná jen o soudě a právu zemském, dotýkaje 
se ve či. 90. a 91. též kompstence soudu zem- 
ského naproti soudu duchovnímu. Ve Či. 4. 
přechází k Hčcnf práva processuálního. Po- 
čínaje půhonem a rozličnými jeho formami 
(či. 5. a násL), píše dále o žalobách a průvo- 
dech (či. 9., 17. a násl.), o stanném právu 
(ČI. 38. a nájsl.), o řízeni exekučním po právu 
stanném (ČI. 43. a násl.), o nálezech a potazu 
panském (či. 56.-65.), o zmatcích, o řádu ko- 
morničím a o vj^strahách při výkonu exe- 
kuce (78.-82 ). Čí. 66.-77. jednají o otázkách 
práva hmotného (o dílu, o věně a o poručen- 
stvf). V později sepsaném dodatku k Výkladu 
(od či. 83. do či. 123.) mluví se o různých 
věcech z práva processuálního i hmotného. 
Mnoho článků psáno jest tu ve formě obec- 
ných nálezů. Jsou tu ustanovení o zemském 
zhoubci a Škůdci, o braní, násilí, loupeži. 



o nářku chlapstvem, o nejvyšších úřednících 
a komornících zemského soudu, o deskách, 
o taxách a vinách (platech) úředničích, o řeč- 
níku (advokátovi), o vise, o odporu atd. — 
Naproti knize Rožmberské, první česky psané 
právní sbírce, jeví se ve Výkladu p. Ondře- 
jově stilisticky značný pokrok. Některá místa 
nejsou sice podána zcela jasně, avšak po úry v- 
kovitosti a neohebnosti slohu knihy Rožm- 
berské není tu ani stopy. Také věcně vyniká 
Výklad nad knihu Rožmberskou. Rozdělení 
jeho jest daleko symmetričtéjší a celek po- 
dává nám také přesnější obraz o českém zem- 
ském právu, které arci od dob sepsání knihy 
Rožmberské až do konce XIV. stol. valně se 
proměnilo. Obmezil se v něm především ne- 
obyčejně rozvinutý formalismus práva pro- 
cessuálního, známý nám z prvého stadia ří- 
zení soudního, z dopravení osoby pohnané 
před soud. Kdežto kniha Rožmberská velmi 
široce vypisuje, s jakými formálnostmi sluší 
pohnati kterou osobu (jak ženatého, jak ho- 
lomka, jak vdovu, jak osobu duchovní atd.), 
věnuje Výklad půhonu mnohem menší pozor- 
nost. O řízení exekučním opět se kniha Rožm- 
berská ani nezmiňuje, kdežto Výklad píše 
o něm dosti obšírně. — Ze spisu Ondřeje z D. 
poznáváme, že celé řízení soudní rozpadalo 
se na tři stadia: na řízení průpravné, na pře- 
líčení a na řízení donucovací. Prvou i posle- 
dní čásf processu řídili nejvyšší úředníci zem- 
ští společně s úřadem zemských desk. Obě 
tyto části soudního řízení byly také časově 
mnohem delší než vlastní soudní řízení, ko- 
nané před pravými soudci zemskými, pány 
zvanými kmety, kteří nemohli ovšem soudním 
řízením dlouho se zabývati, poněvadž zemský 
soud zasedal jen čtyřikráte do roka. Za to 
velmi dlouhé bylo řízení donucovací (jeden 
stupeň jeho, zvaný panováním, trval na př. 
půldruhého léta). Dlouhé toto trvání vysvět- 
luje se tím, že úřad donutiti chtěl strany, aby 
se smířily. — Také po stránce jazykové jest 
Výklad p. Ondřejův knihou velice cennou, 
vynikaje krásnou češtinou. Zachoval se ve 
více než 20 rukopisech. Tištěn byl Ondřejův 
Výklad na právo zemské české v Archivu če- 
ském (II. díl, str. 481—517), ve Výboru lite- 
ratury české (díl I.) a v H. Jirečkově Codex 
juris bohemici. Kritické vydání s vysvětliv- 
kami a s použitím všech rukopisů bohužel 
ještě vydáno nebylo. -dle. 

Od bratří Ondřejových pocházely dvě po- 
Slosti. A) Vanék z D. (1356- 77) byl pánem 
na Dube a Humpolci a zemřel záhy zůstaviv 
z manž. své Freydle (f i382\ sestry Jana Že- 
lezného biskupa, tři syny Heřmana (1365), 
jenž byl duchovním, Václava (1382 — 1416) 
a Jindřicha (1382— 1413). Onen seděl na 
hradě Dube, kterýž právem věnným zastavil 
manž. Markétě z Rychemburka, tento měl po 
otci Humpolec, držel vedle bratra a strýce 
Ondřeje s králem proti jednotě panské a způ- 
sobil r. 14 13 velké záští, kteréž mnoho povyku 
v zemi způsobilo (viz Arch. č. II.). Jindřich 
zemřel ok. r. 1416 zůstaviv vdovu Markétu a 
dceru Anežku. Syny jednoho z obou byli bra- 



Dubce — Dubec. 



Uf KuneŠ Rozkoé (1437—57} ^ Ondřej- 
Onen koupil roku 1443 hrad Kostelce n. S, 
s mnohým zbožtm« odkudž r. 1448 začal válka 
8 jednotou Poděbradskou. Proto Kostelec ob- 
letěn, dobyt a pobofen, KuneS pak, kdyi pfes 
zápis pálil a hubil, odsouzen jest roku 1453 
vSeho jméní svého. Krom* tři dcer mél syna 
Ondřeje (1450— X460), jenž sedel na Ralsku. 
O potomcích jeho není nic známo» — B) Be- 
neš z D, (1361—81), třetí bratr OndfcjGv. 
držel hrad LcŘtno s Bystřící, býval s bratrem 
Ondřejem při dvoře královském a zůstavil 
z manf. Markéty ze Zvířetic Čtyři syny: On- 
dřeje, HaSka, BeneSe a Václava. Václav, 
nejmladší z nich (1396—1422), dricl po otci 
LeStBo, provázel n 1415 J' Husa do Kostnice, 
ale růstal potom králi Zikmundovi věren, 
jsa nějaký řas (1419) jedním z vladařů země 
České, podkomořím (1420 — 21), podpurkrabím 
hradu Pražského (1420) a sám třetím hejtma- 
nem krajů bechyftského a pracheftského. Také 
byl úča^ten některých bojů tehdejších, zejména 
v březnu 1420 jako velitel vojska královského, 
jei Plzeů oblehlo, t* r. dne 7. kv. ve vojsku, 
jež obsadilo hrad Pražský, a dne ig. května 
u Poříčí n. S., kdež vojsko královské od 
Žiiky poraženo. Bratr jeho Ondřej, řeěený po 
svém erbu Roháč (1381 — 1411), aeděl napřed 
na Libouni a potom na Zvěstově. Synem jeho 
byl pověstný vůdce Táborů Jan Koháč» jenž 
r* )437 potupnou smrtí se§eL (Viz Roháč, 
tnanž. Eliška z Kolovrat.) Druhým synem byl 
snad Ondřej, jenž mél za manželku dceru 
Žižkovu a r. 1424 u MaleSova padL Třetí syn 
BencSův BeneS řcČ. Libun (po sídle svém 
Libouni, 1381 1398) mél syna též BcncSe 
(1428-45), kterýž seděl na hradě Kozlí a r. 1434 
u Lipan bojoval Jeho syny byli Jan (1448) a 
Fknci (1461—1475), jimž snad tato větev vy* 
mřcta. V jižních Čechách žil Ondřej Soko^ 
IíkzO,(t4tQ— 56) maje tu menSí statky pozem- 
ek é, jež pak 
prodal syn je* 
ho Jan So- 
kolik (r478 
al 1503) a jsa 
potom ve služ- 
bách Rožm- 
berských, byl 
u nich napo- 
sled purkra- 
bím heUcn- 
burským a od 
hrabat Har- 
deckých do- 
sazen jest za 

purkrabě 
v Kladsku. Ji- 
ná vétev té* 
* ' riidu, kte- 
■ ai do 
Jv . li. století 
udržela, sedřla na Mraři (viz M racky)* SČk, 
2) z D., jméno slavného rodu panského^ 
erbu dvou ostrví a rozrodu Konovsktho(vyobr. 
Č»i243.)* Všichni pocházejí od Smila Svět* 
lického, druha Přemysla I, v jeho vyhnan- 




I3|j Erh rodu t>«n«kébo 1 Dtibé. 



ství r. 1193 -1 197, jenž byl r. izii purkrabí 
Kladskýmt a od syna jeho častolova z Žttavy 
(1216—53). Syn tohoto Jindřich (1249 -1309) 
stal se skrze své dva syny předkem Adr^pa^ 
chův 2 D. (v. t.) a Berkův z O, (vrz Berka), 
od Jindřichova bratra A 1 b e r t a pocházeli 
Škopkové z D. (víz Škopek). Sek. 

Dllt»eo (něm. Tuti), ^^^- ves v Cechách, 
hejl. Tachov, okr. Přimda (6 km již.), pš. Bělá; 
29 d*, 1S4 ob. n , 2 č, (1890), kostel sv. Mar- 
tina (z r 1815), 2tř. gk 

Dabeo, ve starých listinách jakás lesni 
robota, která záležela v poráženi a přivážení 
dubových dřev. (Viz Glossarium od V. Brandla 
s. v.> 

Bubeo: 1) D. Jan, ^rtuos a skladatel 
i* 1828 ve Vídni — f 189E t). Byl houahslou 
u Josefovského divadla ve Vídni, ale později 
věnoval se výhradně hře na kytaru, harfu a 
citeru s výsledkem skvělým. Byl též mistrem 
na melofonu, mandolině, houslích a klavíru. 
R. 1S52 vydal současně s Umlaufem první 
skladby pro citeru, jež patří k nejlepSím v lite- 
ratuře citcrní. Konal též koncertní cesty po 
Evropě. BS, 

2} D, Alexandr Jaroíslav, spisovatel 
český (* 1863 v Dubicku na Moravě — \ 1S88 
v Lukavicí), vlastním jménem A, J, Krejčí, 
studoval na gymnasií olomúckém a na 61os. 
fakultě v Praze, kde byl i nějaký Čas vycho- 
vatelem, ale jsa zdraví chatrného trávil po- 
slední dobu svého života u bratra svého v Lu- 
kavicí. Literární činnost poíal záhy drobnými 
obrázky v »pDzoru<, pak hojně přispíval po* 
dobnými pracemi do » Našince*, »Vcsny« 
{Sousedé; Na pustém statku; Červená ritfe a j/<, 
• Obzora*, »Zory< {Krajánkovo dité), > Vlasti* 
a j, O sobě vydal svazek svých prací s ná' 
zvem Pod tichV-mi ki^ovy (Mor. BibL XXK, 
1886), Pírdtdé švétU (Pakostovy Zábavy veČ,) 
a Ze stalých dob Moravy t na oslavu tisícileté 
památky ssv. ap. Cyrílla a Methoda 

Hnbeoko, Du beč kov, osada v Čechách, 
hejt.. okr., fara, pŠ, Turnov (4 km j,); 13 d., 
70 ob. č. (1890), mlýn. 

Ilab«oký z Dtibče, jméno staročeské 
vladycké rodiny, jejíž erb byl ňiit na příč na 
dvě rozdělený a křídlo nad helmicí. Předkové 
jejích byli měŠfané pražští z rodu Vclflova. 
Jeden z nich Menhart, jinak Mei ni, držel ve 
XIV. st ves Dubec u Prahy a jiné statky po- 
zemské. Syn jeho Jan (1396— 1437) držel týl 
?«ratek, zdědil také Chlumín a Vinoř a koupil 
Průhonice. Všechny tyto statky zdědil po 
ném syn Matěj (1425—1465), jenž se v tch- 
JcjSích bězích veřejných a válečných strany 
pod obojí vyskytuje. Potomek jeho Jan D. 
i D. přikoupil hrad Frydštein, avSak měl 
7 maní. své EliSky 2 Krasclova jedinou dceru 
Zofku, tak že rod ten po meči vyhasl. Podle 
posledního pořízení Janova (15081 dostaly se 
staiky jeho v Kouřimsku zcti jeho Zikmun- 
dův i Zapskému ze Zap* Sčk. 

Dnbmč: 1) D., městys v Čechách, hejt. 
Ces. Brod. okr. ŘlČany (9 km sxO, fara Uhří- 
něves, pt Běchovice; 90 d.. 710 ob. č. (tSgo), 
3tž. Ik.| fíd. dvůr a mlýn Jana kn. Liechten- 



I 



I 




Dubeček — Duběnky. 



79 



šteina. V Dubci stávala tvrz, pfi vodní sídlo 
soujmenného rodu panského. V XVI. století 
sedel na DubCi Adam Zapský ze Zap a na 
Dubci, jemuž r. 1622 D. i s tvrzi byla konfi- 
skována a konečně Karlu kn. Liechtensteinu 
prodána. Mezi DubCem a Běchovicemi bývala 
tvrz a far. ves Li tož nice. — 2) D , samota 
o Prádla v Čechách, hejt Přeštice, okr. a pš. 
Nepomuky, fara Prádlo; 3 d., 22 ob. č. (1S90), 
alod. dvQr Viléminy kn. Auersperkové. 

Ihibetek, D u b e č k y, ves v Čechách, hejt. 
Č. Brod, okr. Říčany (gXrmsz.), fara Uhfiné- 
ves, p§. Běchovice; 39 d., 231 ob. č. (1890), 
kostel av. Petra a rozvaliny tvrze. 
IhibeSkOT viz Dubecko. 
Ihibečliy viz Dubeček. 
IhllMteOy ves v Čechách, hejt. Poděbrady, 
okr. Městec Král. (7 km s.), fara a pš. Knéžice; 
58 d., 328 ob. č. (1890). 

]>llblÍ}OTlO«y ves v Čechách, hejt. Bene- 
ioY, okr. Vlašim (11 km v.), fara a pš. Soutice; 
43 d., 264 ob. č. (1890), kaple sv. Jana Nep. 
IhllMll, název čtvrtého měsíce roku zvaný 
tak od dubu, který toho času pučí. Viz April. 
IMbail, město v pruském vl. ob v. mezi- 
horském, ícr. bitterfeldském na Muldé, má 
soud, prflmysl košíkářský, koželužský, obchod 
•e dřívím, na blízku železné hamry, huti a 
3165 ob. (1885). U města počíná Diibenské 
vřesoviště, planina asi 160 km veliká, pís- 
čitá, vřesem a nízkými jehličnatými stromy 
porostlá. 

Ihibeneo: 1) D., farní ves v Čechách, 
hejt., okr. Dvflr Král. (6-5fcm již.); 233 d., 
207 ob. č., 1 112 ob. n. (1890, ve skutečnosti 
600 ob. č., 700 n), kostel sv. Josefa (pOv. ze 
XIV. stol.), itř. čes., 3tf. něm. šk. v Dolním 
a 2tř. v Hor. D-nci, četnická závod, stanice, 
4 mlýny, 2 cihelny, pískovcové lomy, pŠ. 
R. 1229 >cděl na tamějSí tvrzi Zbraslav z D nce; 
v XV. st. byla majetkem Koldy ze Žampachu, 
jemuž r 1441 útokem vzata a spálena. — 
2) D.. ves t., hejt. Budějovice, okr., pš. Hlu- 
boká (13 km sz.) fara Nákří; 21 d., 160 ob. č. 
(1890). — 8) D.. ves t., hejt., okr. pš. Pří- 
bram (4*5 km v.), fara Pičín; 48 d., 404 ob. č. 
(1S90), kaple, mlýn, hornictví. 

Ihibraí kU« viz Kůže (vydělávání). 
IhibinkOTá ImeUna viz Tříslovina. 
IhiběakoTá tmktara {Tmctura galia- 
rhm^, viz Dub, str. 71., si. 2 

Jhibenky: 1) D. Horní, ves na Moravě, 
hejt Dačice, okr. Telč, fara. pš. Počátky (v Če- 
chách), 70 d., 594 ob. č. (x88o, 444 ob. 1890). 
itř. Šk., myslivna. Na blízku zříceniny hradu 
Janšteina Zde přepadl roku 1441 Menhard 
z Hradce tábor HusitQ a úplně jej zničil. Na 
památku toho založen prý tu byl rybník »Kr- 
kavec« - 2) D. Panské, far. ves t., hejt. Da- 
Čice, okr. Telč, pš. Studená; 53 d., 325 ob. č., 3 n. 
(1880, 306 ob. 1890), kostel sv. Epifana, 2tř. šk., 
továrna na košíky a koSíkářství po d omáčku. 
IhiMllkjr (viz přílohu) jsou druhem h á I e k 
Či cecidií, jež vytvořují rAzné druhy žlabatek 
na dubech. Ježto d. mají veskrze tytéž znaky 
i co do zpftsobu vzniku i co do obyvatel s hál- 
kami vflbec, jest nutno o těchto posledních vše- 



obecně i zvláště pojednati. Hálky jsou roz- 
šířeny na značném množství rostlin jevno- 
i tajnosnubných. R. 1877 napočítal jich Karsch 
1250 druhů, kterýžto počet však známostí 
nových druhů značně vzrostl. Pětina těchto 
hálek náleží žlabatkám. Některá rostlina jest 
proto hmyzem velmi hledána; dub na př. má 
90 7» všech žlabatkových d nek, Kermes vy. 
hledává jen stromy jehličnaté, Nematus vrby. 
Roztočové a bejlomorkové hálky nalézáme na 
dřevnatých i zelinatých rostlinách. Z tajnosnub- 
ných rostlin jest málo hálek známo: na Pteris 
tvoří je pouze jedna žlabatka, na Vaucherii víř- 
ník SotommataWerneckii. Velikost hálek jest 
různá; nejvétSf, v průměru jablka (6cwi), shle- 
dal Čzech na dubech kalifornských. 

O hálkách poprvé se zmiňuje Albertus 
Magnus v XIII. stol., udávaje, že v nich viděl 
»vermiculum«. R. 1657 věnoval Marcello Mal- 
pighí zvláštní pojednání hálkám ve svém spise 
'^ Anatome plantarum*. Reaumur popisuje roku 
1737 četné hálky a jejich vznik. Od těch dob 
věnována stálá pozornost těmto útvarům rosť 
liným a zodpovídána otázka, co jest hálka? 
Otázka ta nejčastěji zodpovídána v ten smysl, 
že hálka jest anomální novotvar buněk nebo 
pletiv rostlinných, kterýžto způsoben cizím, 
zvířecím nebo rostlinným organismem, půso- 
bícím na změnu šfav rostlinných. Thomas 
zove veškery tyto abnormity cecidiemi, af si 
již mají původ rostlinný nebo živočišný, roze- 
znávaje tak Mycocecidie, Acarocecidie, Di- 
pterocecidie atd. — Nad míru značná jest 
proměnlivost hálek co do tvaru a části rost- 
liny, na nichž se tvoří. Na kořenech dubu 
způsobuje Biorhija aptera hálky kořenové, 
rovněž jako Phylloxera na révě vinné a Hete- 
rodera radicicola na řepě. Na kmeni dřev- 
natých rostlin jsou hálky celkem vzácnj^. 
Těsně u země má kmen dubu hálky dvoj- 
kuželovité, hluboko do dřeva ponořené, jež 
způsobují 2 žlabatky Cynips corticis (s otvo- 
rem na špičce) a C. corticalis s otvůrkem po- 
stranním. Na prutech vrby jest Cecidomyia 
salicis původem nádorů v lýku, ztluštění 
mladých výhonů dubu Q. cerris způsobuje ^ 
Neuroteriis macropterus^ jehož hálky jsou pod 
korou skryty. K pravým stonkovým hálkám 
náleží ony, jež Aulax hieracii zplozuje na je- 
střábníku. 

Bohatší jest rozmanitost na listech, pupe- 
nech a květech. Na listech topolu máme ně- 
kolik druhů hálek, a sice na stopce listové 
způsobuje vřetenitou hálku Pemphigus bursa- 
rius (obr. I. b)t spirálně stočenou a vakovitě na- 
duřenou P. spirothecae (obr. I. c), ve svinutých 
listech jest hálka P. affinis a na svrchu listu 
pak P. ovatooblongus (obr. I. a\ kdežto na 
svrchu listů tvoří listnaté, později naduřelé 
hálky Pachypappa marsupialis, a na střední 
íilce vřetenitc nebo kulovité hálky pocházejí 
od Chaitophorus leucomelas Zkřivení a svinutí 
listu způsobují bejlomorky a roztoči hálkoví; 
u posledních jest svinutí listů spojeno s tvoře- 
ním silných chlupů, čímž vzniká zvláštní zbar- 
vení; jest to t. zv. erineum č. plsfovitá choroba 
listu. Též žlabatky dubové jsou z největší části 



80 



Dubénky. 



odkázány na listí dubu a to nejen na hlavní a 
poboční žilky a plochu listu, než i na stopky 
listové. Velké kulovité hálky žlabatky Dryo- 
phanta divisa (obr. II. ^i) nalézáme na postran- 
ních žilkách, těsně podél nich ledvinité hálky, 
jež způsobuje Biorhiia rentim a na ploše listové 
známé třeSňově červené Dn'ophanta scutella' 
ris (obr. II. b) a malé knoflikovité Neuroterus 
Rfaumuri. Ty všecky jsou na zpodu listovém. 
Na svrchní straně listů bukových jsou špi- 
čaté, kuželovité, červené nebo zelenavé, po- 
zději hnědé hálky bejlomorky CecUomyiafagit 
na dubu hálky Andvicus curvator. 

Na všech podstatných částech květních 
objevují se hálky; na lůžku plodním a pras- 
nicích květu pšeničného pozoroval Haberlandt 
hálky hlístků pšeničných, jeŽ jsou tak zhoubný 
pšenici. Na jednodomých rostlinách objevují 
se hálky na mužských i na ženských květech, 
z nichž se prvé rozeznávají jako hálky praš- 
níkové, na ženských plodové. — Mužské květy 
lísky skrývají muší larvu Diplosis corylana, 
čímž naduřují v hálky, kdežto roztoči způso- 
bují nápadné deformace jehněd četných vrb. 
Plodové hálky dubu náležejí pouze žlabatce 
Cynips caput medusae na Querciis sessilijlora 
a Q, pubescetis, tvoříce hustý, pestrý chomáč 
dlouhých, rozvětvených a trnitých chlupů nebo 
vláknitých výrostků, v jejichž středu jest ulo- 
žena vlastní terčovitá hálka. V dozralých ža- 
ludech Q. cerris jsou jako semenec veliké 
hálky Audricus glandium 3l na Q. pednnculata 
známé pod jménem borek hálky Cynips cali- 
cis. Velmi zajímavý jsou z druhy vosích hálek 
v makovicích, větší z nich tvoří Auiax Rhcadis 
z nádorů příček, druhé (A. minor) sedí jako 
malá kulatá těliska na příčkách. 

Hálky jsou sídlem různých živočichů, 
kteří zde prodělávají namnoze svou proměnu, 
tak zvláště žlabatek, podružnic a cizopasníků. 
Dle toho se také dělí žlabatky na 3 skupiny: 
vosy hálkotvorné č. Pseuides, podružnice č. 
Inquilinae a cizopasíci. Příklady: Duběnka 
žlabatky Cynips glandulae jest hotova; upro- 
střed října klade sem nájemce Synergus svá 
vajíčka, z nichž líhnou se larvy často v takém 
množství, že zaujmou celou dubénku. Duběnka 
žlabatky Aphilotrix fccundatrix (obr. III.) tvoří 
se koncem Června a počátkem července ja- 
kožto zvětšení napadeného pupene. Tehdy 
však lítá Andricus curvator^ jenž klade vajíčka 
na pupeny i vybírá právě napadené již pu- 
pence vý.še zmíněného druhu, ježto sem snad- 
něji kladélko své zasaditi může. Na ba»i zralé 
hálky fecundatvix nalézá se malá hálka, z níž 
vyletují později individua collaris. — Vedle vos 
podružných usazují se v hálkách též bejlo- 
morky a plísně. Mnohé hálky mají vlastní 
ochranné zbarvení; na plodovém pohárku dubu 
(quercus pedunculata) sedá šedozelená hálka 
žlabatky Cynips superfetationis. Upadnuvši 
podobá se zrnkům prsti a písku, i nesnadno 
jest ji nalézti — Zvláštní jest, že vosy podružné 
v hálkách dříve se vyvíjejí než vlastní jejich 
tvůrcové i opouštějí tedy dříve sídlo své. 

Hálky přinášejí Člověku a rostlině Škodu 
i užitek. Chlorofyllové části rostlin následkem 



hálek ochabují v assiroilaci, hynou, ulamujf le, 
rozvětvují se anormálné,pupenv se ní£i«ve kvě- 
tech nevyvíjí se semeno normální. Tvoříce ple- 
tiva sekundární a z nathromáŽdéných zde liCav 
prodlužuje se život dotyCného orgánu. Muž- 
ské jehnědy dubu, obydlené žlabatkou Spatke^ 
gaster baccarum (obr. IV.), udrf uj{ se na živu 
často až do podzimku a stonek květní nabývá 
zvláštní nezvyklé tloušťky. MXice Aphii amem- 
ticola jest příčinou sezelenění monstrosních 
mužských jehněd na vrbě {Salix alba\ rovněž 
jako mšice Schiioneura lanuginosa^ zplozující 
veliké vakovité hálky na listech jilmu. V obou 
případech dřevnatějí napadené Části květné a 
listové. — Ptáci požírají rádi některých hálek, 
bažanti na př. vyhledávají se zálibou hálkv 
Malpighia centicularis, veverky pak rády poží- 
rají hálky ker m esové. Trioia alacris znetvo- 
řuje listí vavřínu tak. že nelze jich užití 
k okrase; Cynips corticalis ničí mladé doubí 
zároveň s Cynips terminalis, R. 1863 zniCily 
hálky hlístka pšeničného (AneuUlula tritia) 
na statku Dringenburském v Německu přes 
1000 jiter žitniŠJf. 

Ze mnohých hálek má však Člověk pro- 
spěch; obsahujíť mnohé hálky produkty lé- 
čivé, jako tříslovinu. Jako lahůdky požívijí 
děti v Uhrách hálky opencové (z Aulax gH- 
chomaé). Již ve IV. a V. stol. př. Kr. užívalo 
se hálek dubových k napouštění papyru. Ara- 
bové zase užívali jich k černění vlasAv a bl* 
lých skvrn. Po válkách křižáckých veden roz- 
sáhlý obchod s d-kami. Dnes rozeznávají «• 
v obchodě orientálské, evropské a ameríckě 
hálky dubové, pak tamaryškové a ikumpové 
z Číny a Japanu, pistaciové z Malé Asie a 
Afriky. Orientálské d. zplozuje Cynips tiitetO' 
ria na Qnercus infectoria u Alepa, nažvaně 
odtud alepské. Sbírají se v srpnu a září, suší 
se ve stínu, čímž se stávají kruchýmt. Odbyt 
jejich nyní jest menší než dříve. Příbuzný 
druh jsou d. morejské na Quercus cerris tlřtlO' 
ponnésu a basorské z Mesopotamie. Z evrop* 
ských d-nek mají význam přímořské z Istne 
a Gorice, italské z Abruzz a malé uherské 
Cynips lignicola na Q, sessUiflora a pedunat^ 
lata, pak velké uherské z Cynips hungarica 
na Q, pedunculata, zvláště z Banátu. 

Pode jménem českých, německj^ch a rakou- 
ských d-nek přicházejí do obchodu hálky 
Cynips Kollavi na ^. sessUiflora, pedunculata^ 
pubescens, cerris, vubra, fasti^ata a pyrenmica. ' 
Tak zvané borky povstávají píchnutím žla- 
batky Cynips calicis na Q. pedunculata a us- 
siliflora a přicházejí do obchodu z Rakouska. 
S těmi nesmějí se zaměniti borky maloasijské 
a orientálské >valores«, »velanic čili »hale- 
mut« (z řcc. páXcivng). Nejsou to malé d, 
nýbrž rozmělněné číšky žaludů maloasijských. 
Též americké d. vznikají z různých cynipid. 

Tříslovina a příbuzné sloučeniny chemické 
shromažďují se zvláště v hálkách žlabatkami 
a mšicemi způsobených. Nalézají se v du- 
bech, sumachu, pistaciích atd. Dle chování 
se chemického k solím železitým rozezná- 
vají se jakožto třísloviny železo modřící a že- i 
lezo zelenící. Lékárnická tříslovina {acldum ' 



i-UDtrnK'. 



'flAiZúny -a isti 1U3U 2l :o ne:cn na iiavm x 
-:.-3,2Čni ;i.ky jl ^ijchu .:stu. aei ; na stapKy 
.:.-irave. V*ike i -^a vité haiky ilabat*" Dryj- 
snanrj jivýsa .Dor. IL J naiezame na pastran- 
r*icn žiikacn. téané poděl nich icdvinite .laiky. 
sz zpilsobuie 3ior7jr^ -^num j na p 3Še istcvě 
ir.j.T.ť Třeár.ové : mrvené Dr^-yrhjndz iCMniLť 
-:s .'br. IL j' a x.aíe iaarfikoi-řte .V^anre^ii 
.^i*3i.m:<rř. Ty vsccicy sou na ZTJodu "istove:::. 
N.Í svrcnni srrar.é .isri nuKovych jsou spi- 
.:are. i-coiei uvité;. i-r"?ne nebo istcnave, pc- 
^i:éji hnéde naiky bejio merky '^ci^omyř^ 'j^l. 
na luhu halky .4/í»ir:t:í5 isin-jror. 

Na víech padstarnych iáscech slétni cn 
jb-evuii 5C haiky: na ^L^iku piodnim a praá- 
- : c : c h tvén pée n 1 1: n e h o pozn ro val Kab en andt 
.■á\.í'- hiistki p šeni lín y j ::. jeij se u :aK ihcuony 
-.íí»riic:. Na jedncdcmych nstiinach jb;evu:i 
-r -.jiky na muzskýc:: : na -ensk- ::h ívétsch. 
z aicni 3e .^rre r-i2zna.vaii a^j .láiky praš- 
ní k: ve. na ženských p.cdiivť. — Mužsás kvér- 
!ísky 3kr3."va:j xi:š; larvu Di:riosi< j:ír- .ji^. 
..vrr.í naduřuji v iiaik]-. kdeit:? rrzrcč: i:?iáv-- 
"ju/ napadne ieťcr-nace ehněi žcTrr zr, vn. 
?!--:.:ovi haiky ímcsi :za\c1í'í -pcM^^ ::aja:je 
•7. í.rs :jvu: ne^íHJt: na ,'ří«í'-,':ií 'VSí.i/vo' m 
i ". r:ir<;j-».vií. r/jrce nusiy. pestrý.- c:":jn:.ic 
:l.:=invjh.r-32v-í:v»r.vcha ".rr.::" :h cr.rir^ -rebo 
v:aknit;.ca vyr::"'::iu, v "eicnz -sirí-.iu t:s: u.o- 
ier.a vlastni rerJjvTta halka. V i^ríral; ;:h ia- 
'.uiech O. tvr-^fi -se a a.-i:3 ácmcnec vciiki 
haiky A.ijricus jíji:t^:um a na •_" rř.x:.'iLa*j*j 
znamc peč ;měnem borek h^lky uj 'iir>: jjí:- 
w-:... Víinr.i za::.T.avy -šcl: z irjhy vcsícn haie:c 
v n:aic^v!c:ch. ••é:ši i nich :v:ř: .4.1/ j.r J iť^-ris 
z nádc rl přicek. ir:he .4. •ni-.-or sed- a.;j 
T-.aiá kuiata :é".:áka na prčkácn. 

Háiky -31: a sídlem ri^inych iivL-cichJ. 
.i'it: Zvie pr^ďí:áva:i naninoze jvcu prrménu. 
"ak zviaiié iiab-iiťÁ. pcd.--inic a ci^crasniků. 
Z le :jhc se :aki iéli ilajd:ky na j 3ii-^p:ny 
■■:sy halk>:tv:r-.i :. P3<r::Jies. p:čriir.:a 1. 
ti :u :.": 'I Jí a c : J .: c aa : c : . F f* k ! a J y . D '- b é r: !■. a 
i a 3 a:k y O. 'í:l-< ^ ^nJuís,í es: hc : r a : - p r : 
stříd ř-r.a k'jJe <crr. r.JL.crr.ct S\-^e^^us iva 
VI íčka. z nic':.: :!:nc u « "ar/y -aá:r v ta^c-n 
~ncÍ3r.v.ie ia-;m -M :2-cii i-běnk-. ?'-běnk.i 
.: . a b a:k y Ar't:lo : -.v '::cun JjTr i.v j c r. HI. :v r t * 
ae kjr.ce:n :;rvna a ::i:čj::iem ier.*ence a 
k.:.::- zv-lríeni naraien-rho pupene. Teniy 
v^ak ".-.ri .1 !J— j-:-: j:.:-j'?r. ;en/. k.ade vay^-ka 
r.a p.:peny : vybírá přivé napadené i i pj- 
::e-.ce ■••.■íe in:;néneh^ ir-hu. ei:j šen: in-iw- 
r.-í . x.ade.kj i*-; ZAsad:-: m^ií. Na !:a?: zra.r 
"j.xv -Vjit^^: '.j nalťza se rr.JL.Jk. .•.j^ka. z nij 
-y.tzi : z:z.:^ ': :n ::■ :ija j;Kjr- — V;d;e v:< 
r i-ir-zny, -. ií3lz\: . ss v ha. -íjj:: :íí ":e;! •■ 
n::r*y i t :áné. ^ín :.-.-: >.a. íy n-.a via.srr:: 
:-rar.n-i zbar/er ; na z'.z^iz\-irr. rrcar-í- ju:- 



• .i.-.at^y 7 

: Ar.zx 5e z 
ei: i na.e,r. 

■: .".a.k-ic- : 



[.j:.2 



se-a 



5ed:ze 



na..%a 



nA-m pr=:: i r s.^-. 
— Z".iÁZT.: est. ie : 



:r::*-- ! :ví dás:: ris:,:: 



řn i 

7pa.:-:-vi. 
-esniir. : 



na-šledks 



haiei£ scnaouii rasaimiiaci. nyncu. uiamuji :ie, 
r:.\r.-šrra. : íe anorrcainé. pupeny ae oičx. ve kvé- 
-.ecn ne'.-y'.nii se senieno normaini. Tvoří se plc- 
nva 3ej£undárni a z nasňmmaidčnych zde áťav 
prodluiuie se ii'.*':t ictyčneho orgánu. Muž- 
)Ke ehnéi:y iubu. 7cydiene žiabatk;?u Spailie- 
ZJSCč'- jacLJLrum nor. lV . udrf ují se na živu 
1-asta až ze pcdcmKU a atonek kvétni nabývá 
zv:aš;ni nezi-XK.e Ucuítkv. M^ice Apňis .imen- 
Trcoi^ esr prčincu 3cz-:en*ni miinsTr.'SRich 
muiskycn enné-i na •■-rbé Stitijc Mbu . rjvnéž 
ako miice yv".iirr'.»re?-j !jntt^zrto<*x. zpiozuiicí 
vciike -aÁjvTca haiky na .i stech iimu. V obcu 
prradecn Jřevrart i napadené .'asti .vvétné a 
:«cv- — 7rac: pož:ra.í rac: nčkten-ch hálek, 
baianr: na 7:. v\T!Íedava:i <e .laiibuu hálky 
Jfozr-iT^r.a zs?t::c:ii.:r-<. veveriiy nak rady pozí- 
rxi naiky kem:eáv:ve. r-orj Mjcr's znetvn- 
^j:e Í3t: varř-TT.! :aK. ie neize ich ažiti 
i krase: Jvm**- sDr::L'M:s nic: miade icubt 
zároveň s _;. i:r< v^n ;•/*::.•/. R. :2<3j; zničily 
: a. k y h i i s :ka ' < e n : . n - h o .l'rá".' «".« ; J 'rť : : V; 
na *:atku Zrr.^tr.z-j,i^ i-m v N^rmecka rřss 
: 'cc i:-ír :::ni<:. 

Zi mn.'.:'.'.-.": laleyi -na v-aK J:ovék prT- 
-íDěch: :c<a."t.: : -nm;!":.: "":.:! k** 7r:duk:y .ě- 

::ve. ;akj :r:si tu. /^^ ' a-^-^dk" pcž:"a.i 

iě:: v ^VTr^Lcn :.i ;<•• :penc. "t z Auíjjc ^:e- 
snomje . 'i' '•£ IV. a V. >r .. 7ř. Xr -živu.o 
■w halek izjivy-:r. \ napouá:I-r:: rapyru- Ara- 
b. v-í ia5c jí: -a. I ich k j-rn-řn: v asvi" a bi- 
.: zr. s.vvr-. 1^? v:i..^^c;"r xÍ-IjíZ'. ■: : veden roz- 
?ai"?iy jocncd i a^-ia::::. Dnes -•ze-:nava:i se 
v ?bcncdé -r:en:a'.<.í». evr-:;'s.i-: .1 amerrcke 
haikv dubcvs. pa.-i ra:ndry^.v/"-r a ík-impcve 
z ví.ny a "aran-. pisrac:jv- z Maie Asie a 
Arnky Onenrii.s;;:; CÉ. z^U.-z-e C; -lips rlncyj- 
■•:-í na ."iiď^cri* 'i .Lr.írřa j A.eipa. nazvané 
2dvid iieríks Sc!r.iji -e v srpnj a zař-, -^u^i 
se ve 3::n-. j mJ se -írava:: ír-chyríi. Od !?yc 
e-ich nyn: es: men:^: než -::— 2. rř:b-jznv 
irun sou d- mcreske na .y.ic^zus -i"— :V 2 Fiio- 
rcnnesu a rascpík-j z Me-řor :a.-e Z evnp- 
skych ú--n.e< nr:a.i vyzna.-n ?ř'n:i^"^kr z Istrie 
a Gcrce. ira.íiie z A rruzz .1 rr.Ai-i uherské 
C" f/r*" .:;.'■;:.. :3<lX na J ?ťss?/ •r'''J a rtiurtcri- 
.i:j. pa.v ve. ke ui-.er-sKe z -; •::rs ni»i4rarv.j 
na ._'. rťJ-.vi;:í.J.'J. zv aště z Iranarj. 

?:de inenen: ^-esk; ch. nén:eckych arak-^u- 
skvch d-ne.-i ~r:chazi : .:■' -'bchodu háiky 
•_"•. •!;:-.-» Kj*'.^r' r.d. _'. íc'í.^:*''ř."'J. Tk jí wtc.ťMJ, 
r iá íť ;\- . ': .« . -■ í "'■: • . " *- ."■ " J • '"- r - : ■ .ca- - a py '-ť *f a; t j- 
Ti.c zvu ni b:rk.' pcvs:.iv:i : r;chnufn-. žlá- 
za! k v _'■ 'ř;:** »;j.:k.'i ra ._ rť.r ■:l:»..i.'j a .'í""- 
.■.■:7:'.':'-a a rř-.^r.dz-:'. ž? zz^r.:z'z : Rakcusňa. 
S Zirr.: nesmě . se za.-néni:: rrrsv t: a! ca si -^sk-í 
a :ren:a!-ke *vu.:re3». :ví.ir:: ^-h •ja.e- 
rr.zZi z říC. ža'.^:-^' Nť sc- : : n^a'e d. 
■:•. brž rjzrrť.néne ž-.^^yzJL.ziz T:a.casx s;*; jh. 
Tei a-mc-ck.: d. vzniká z r.znych zv-: — .-.*. 

I>. s. -■ v na a př buzn e ?: c -vi e n i n v z h - :r. : c ^ - 
■:nr:~ až .:"■-: 5e zv.a-jié v >j..<.ich ilaza::ta~i 
i n:^:jín:' zriaríren'. j.^ Nil^rza : se v .: : 
bech. áun:aj.h-:, pis:ac:.ch a: i. Ti i chován: 
ie j>.ťn: ,'k-.:: i s^'i m žslez-.tyn: r.-.rez-.i 
vj ■ se Ai.ži:: tř.sijv— y zeiezj n:rdr- ci a že 
'.szz Ziien.c. Lťiarn.cki rf-s! .'í-a j^j\ i 



Duběnky 



81 



tannicum C^^ř/^^OJ)t též tannin zvaná, nabývá 
se z d-nek levantských extrakcí alkoholického 
aetheru. Jest to slabé žlutavý práSek, pfisobící 
stažlivé na sliznici ústní. 75% tanninu obsa 
hují pouze turecké č. alepské d. (Gallae Quer- 
cus Turcicae, Gmllae Levantinae čili Hale- 
pensei). 

Až dosud nejvíce zkoumán byl vznik vosích 
bálek na dubu čili pravých d-nek (obr. V.). 
Pupeny jsou dvojí, buď velké č. makroblasty, 
jež z jara pučí a ve vétevky vyrůstají, a pak 
kryptoblasty č. pupeny praeventivní, »oka<, 
jež tak dlouho spí, až strom větve a ratolesti 
z části ztratil; pak se vyvíjejí ve výrostky 
náhradné. Na kryptoblasty kladou jednotlivé 
žlabatky svá vajíčka a to na určitá místa; 
na pf. vajíčko žlabatky listové nachází se na 
ve^tačním bodu spícího pupenu, vajíčko žla- 
batky Neuroterus centunculavis na okraji lístku, 
kdežto Cynips Kollari klade vajíčko do úžla- 
bíčka zavřeného lístku. Působením hálkotvorce 
tvoří se na rostliné pletivo hálkové, nazvané 
plastem, na rozdíl od meiistemu, kterýmžto 
jménem botanikové označují normální pletiva 
orgánů rostlinných. V plastemu zveličuji se 
buAky následkem vakuol, množí se, obalují 
ponenáhlu vajíčko a utvoH t. zv. komůrku 
larvovou, charakteristickou to čásf hálky. Tak 
|e8t hálkotvůrce úplné uzavřen. Je-li více va- 
jíček, zrychluje se růst a povstává více ko- 
můrek V pokožce hálky hromadí se žluté, 
Červené a hnědé látky pigmentové a dle toho 
jsou také hálky pěkné zbarveny a mohou se 
i chlupy vyvinouti; tak jsou jemně síťovité 
hálky u Neuroterus ostreus, vlnaté u Andri- 
cus amentorum, bodlinaté u Diastrophus rubit 
mechovitě huňaté na Rhodites rosae. 

Již v době, kdy larva ještě není úplně ob- 
rostlá, možno zjistiti rozvětvení svazků cév- 
ních v plastemu, z nichž vzniká též stonek 
hálek na listech vytvořených. Cévami stává 
se hálka útvarem samostatným. Buňky jsou 
zde vrstvitě sestaveny; vrstva larvu obklo- 
pující má často zrnitou, kalnou protoplasmu, 
v nii lze dokázati oleje a bílek. Jest to prvá 
potrava larvy, jež ji endosmoticky přijímá, a 
zove se tudíž prvotným pletivem potravním. 
Vrstva ta iest objata t. zv. vrstvou křišťálo- 
vou, jejíž buňky se vyznačují obsahem uhliči- 
tanu vápenatého. Obé tyto vrstvy larva po- 
zději ztráví. Na vrstvu křišťálovou následuje 
pletivo škrobové s hojnými zrnky škrobovými. 
Pak přichází pletivo kambiové s buňkami 
ifavnatýrai, uhličitan vápenatý nebo i krůpěje 
třisloviny obsahující. Z něho vznikají 2 vrstvy 
buněčné, totiž sekundární pletivo Škiobovéa 
kůra hálková, kterážto se na vzduchu zbar- 
vuje na hnědo. Nejlépe jeví poměry tyto hálka 
žlabatky Aphilotrix globuli (obr. VI.); jest to 
zelená, jako hrách veliká kulička, jež na pod- 
zim s pupenu dubu na zem padá a vyzname- 
nává se příjemně nasládlou chutí. Jindy není 
%rstevnatost tak zřetelná. 

Veškery pfe^.imující d. listové a pupen- 
cové spadají za živa s rosthny. Je li v nich 
larva dospělá, nepotřebuje potravy; pak usychá 
pletivo hálky a slouží za další obydlí hmyzu 

Ottftv Slomik Naučný, <▼. VIII. 23.10 1893. 



až do vylíhnutí; tak Cynips glummae, coliaris 
atd. Není-li však larva dospělá a potřebujo 
potravy, jako u Neuroterus laeviusculus a lenti- 
cularis (obr. VIL), neumírá hálka, naopak buňky 
její žijí dále, zduřují a vyvíjejí oleje a tuky. To 
trvá až do podzimku a zimy, kdy se larva za- 
kuklí. Některé hálky jeví velkou schopnost 
životní, žijíce i tehdy, kdy již veškery části 
rostliny odumřely; tak četné hálky bejlomor- 
kové a kermesové, pak i hálky růžové (bede- 
guary), jejichž pokožkové nádorky mohou se 
i v lístky vyvinouti. 

Někteří hmyzové mohou zploditi různo- 
barevné hálky na různých rostlinách; tak 
Cecidomyia sisymbrii a C artemisiae, Rhino- 
cola speciosa zplozuje jiné hálky na topolu 
v Německu než v Aragonii. — Z brouků zplo- 
zují hálky některé druhy nosatců; Ceutorhyn- 
chus sulcicollis (obr. IX.) klade vajíčka na různé 
druhy rodu Brassica, zvláště na řepku, zelí atd., 
a to do malé jamky, již dříve vyhledal rypá- 
čkem. Brzy se tu objeví pučící hálka a v ní 
bílá larva, jež se pak malým otvůrkem vy- 
klube a přijde do země, kde si vytvoří malý, 
z písku slepený kokon, v němž prodělává pře- 
měnu. S hálkou tou často se objevuje na zelí, 
kapustě a řepce jiná choroba, způsobená cizo- 
pasnou plísní Ffasmodiophora Brassicae, — 
Z motýlů jsou to housenky microlepidopter 
a mimo to též větší Xylotropha {Sešia a Cos- 
sus)\ některé z nich se zavrtávají do dřeva 
a zde se v hálce zakuklují. Pod korou mla- 
dých výhonů borových sídlí larva Škodlivého 
mola Tortrix resinana (obr. VIII.\ na kterémž 
místě vypryšfuje hojně pryskyřice, čímž vzniká 
zevní veliká hálka zdánlivá. 

Mezi hmyzem dvojkřídlým vynikají 
zvláště bejlomorky s rodem Cecidomyia^ tvo- 
říce velmi četné a různotvaré hálky, kdežto 
jiné cizopasí pouze v hálkách jiným hmy- 
zem zplozených. Tak Leucopis puncticornis 
cizopasí v hálkách mŠice Tetraneura ulmi^ vý- 
značná píďalkovými pohyby. Cecidomyia fagi 
(obr. X.) má v kuželovitých hálkách otvůrek, 
jímž 7. jara vylétá; hálka odpadává z jara 
s listu. Hálky bejlomorky C ulmaria otvírají 
se skulinou, kdežto C tiliacea se otvírá ví- 
čkem. Důkladněji jest známa t. zv. muška 
hessenská {Cecidomyia destructor), R. 1776 
objevila se v ohromném množství v Americe, 
1H33 v Uhrách a 1860 v Prusku, působíc ško- 
dlivě na oseních. Samička klade 80—100 va- 
jíček jednotlivě mezi 2 nervy mladého osení. 
Mladé larvy po 8—9 lze nalézti v úžlabí mezi 
stéblem a pochvou listovou. Zde povstává 
hálka, uzavírající larvy, V tom místě se stéblo 
ohýbá. Z pup líhne se komár v září a klade 
vajíčka na podzimní osení. Pupa spočívá na 
zemi. 

Mšice zplozují hálky ananasovitého, jaho- 
dového a vakovitého tvaru, mimo to pak 
ve sklerenchymu kůry stromové nádory. Tak 
Lachnus exsiccator 2 — 3 mm tlusté hálky vkam- 
biu dřeva, kteréžto místo odumírá a jest známo 
pod jménem »rakoviny dřevní«. Vakovité 
hálky zplozují četné mŠice listové: tak Tetra- 
ueura uhni. Kermesové hálky jsou zplodiny, 

6 



82 



Duběnky. 



vzniklé vyssáváním matečné mšice, růst je- 
jich pak pokračuje působením mláďat. Nejprve 
ztloustne osa výhonová, zůstávajíc pak krátkou, 
při čemž rozšiřují se šupinaté masité jehlice, 
tvoříce uvnitř komůrky hálkové. Linnéův 
Chermes viridis rozpadává se ve dva druhy 
viridis a coccineus^ mimo to pak žijí některé 
málo známé druhy na jedli. Přeměněné jehlice 
jsou bledězelené nebo bělavé oproti bujné zele- 
nému jehličí neporušených větví. Jejich pa- 
rcnchymové buňky jsou však přeplněny škro- 
bem, kdežto zdravé jehličí Škrobu nemá. 

Cholodkovský, Blochmann a Dreyfuss vy- 
šetřili podivný cyklus životní těchto mšic. Cher- 
mes viridis (obr. XI.) přezimuje jako černé, bez 
křídle zvíře (I. generace) na pupenech smrku. 
Z jara se třikráte svléká, sezelená a vylučuje 
jemnou vlnu. Jest to samička, jež klade loo 
až 150 vajíček, načež umírá. Z vajíček líhnou 
se štíhlá žlutá zvířata (II. generace), stěhující 
se do hálky, kterou píchnutím způsobila matka. 
Na stěnách komůrek ssají mláďata a hálka 
roste, zdřevnatí, až se posléze komůrky ote- 
vrou, což se děje v srpnu, kdy mSice opouští 
po trojnásobném svlékání sídlo své. Mají kra- 
tičká, nerozvinutá křídla a lezou zvolna po 
jehlicích v okolí hálky. Zde se po čtvrté svlé- 
kají a dostávají křídla. Pak se usazují buď na 
nejbližších jehlicích, kladou žlutá vajíčka a 
umírají v záři (neokřídlená zvířata, III. gene- 
race, lezou na zpodu mladého pupenu, přissá- 
vají se pevné a přezimují, představujíce tak 
generaci I., aneb odletují okřídlené mšice a 
objevují se jakožto Chermes laricis na jehli* 
cích modřínu, kde se usadí, kladou vajíčko a 
hynou. Zvířata z vajíček se líhnoucí (rovněž 
III. generace) rozeznávají se od svých sester 
tím, že krátce ssají na jehlicích modřínu a 
pak se uchylují do Štěrbin kůry, kde přezi- 
mují, aby se z jara svlékaly a vajíčka kladly. 
Z nich povstává IV. generace, jejíž individua 
mladé jehlice vyssávají a kolínkovitě ohýbají, 
posléze křídel nabývají a na smrk se vracejí. 
Sem kladou vajíčka dvojí velikosti, z nichž 
se dvojpohlavní, tedy V. generace, líhne. Po 
spáření klade samička 2—3 vajíčka pod zevní 
kůru větviček smrkových. Z nich povstalá 
VI. generace přezimuje na zpodu pupenů smr- 
kových a stává se generaci I., od níž jsme 
vyšli. 

Hálky psyll jsou známy již od r. 1620 na 
sítině druhu Livia juncorum. Samičky jeho 
přezimující v mechu a pod listím z jara se 
páří a kladou v květnu a červnu vajíčka do 
okvětí sítiny Juncus lamprocarpus. Larvy ssají 
mladý květ a způsobují tak hálky. Z vos listo- 
vých plodí hálky některé druhy rodu Nemattts 
téměř veskrze na vrbách; tak N, medullaris 
na větvích Salix alba, amygdaliua, aurita^ 
fraf^ilis a pentaudra ve způsobe hnědých, 
někdy jako vlaský ořech velikých dřevnatých, 
mnohokomůrkatých boulí. N. Vallisnierii zplo- 
zuje 2 — 8 pohromadě stojících bobovitých čer- 
vených a na obou stranách listů viditelných 
hálek na Salix caprca, kdežto na stoncích 
listových téže vrby se objevují světlezelené, 
chlupaté hálky N. pedunculi. — Žlabatky do- 



sahují nejvýše 10 mm délky a mají vláknitá 
tykadla, nejvýSe iččlenná. Dospělý hmyz ne- 
přijímá potravy, lízaje pouze rád vodu a šťávy 
rostlinné. Některé jsou neokřídleny jako Tri- 
gonaspis renum a T, synaspis Na břišní straně 
zadku nalézá se kladélko zatažené, skládající 
se z pochvy dvojklapkové a 2 zakřivlých štětin. 
K tomu se řadí několik párů chitinových 
plátků, na něž se připínají svaly kladélkové. 
NeuroteruSt kladoucí vajíčka do listů, má 
kladélko spirálně stočené, kdežto Spathe- 
gaster, kladoucí vajíčka do listů, má kla- 
délko krátké, málo zahnuté. Co do rozplozo- 
vacích orgánů známe 3 biolo|;ické skupiny: 

1. se sámečky i samičkami, jako Rhodites; 

2. bezpohlavní, samobřezností se rozmnožu- 
jící generace; tak u Aphilotrix, v dubnu po- 
letující; 3. žlabatky, u nichž se střídá samo- 
březná generace 8 generací gamogeneticky 
plodící vajíčka v pravidelném cyklu hctcro- 
genie. Dříve se znala zvířata obou generací, 
ale mezery jejich života zůstaly neznámy. 
Teprve r. 1873 pokusem dokázáno, že dvě 
různé formy hálek na témž dubě pocházejí 
od jednoho druhu, tak sice, že jedna obsahuje 
individua obou pohlaví, druhá jen bezpohlavní 
samičky. Dalšími pokusy zjistil 1877 Adler, 
že pravidlo to u žlabatek jest všeobecné. Po- 
dařilof se mu z vajíček Neuroterus vypěstiti 
zcela rozdílnou generaci, která až do těch dob 
byla známa jako jiný rod Spathegaster. Tento 
zákon vSak platí pouze pro žlabatky dubové, 
na jiných stromech se neosvědčil (Trail). Vý- 
hradné samobřezné druhy rodu Aphiloterix 
létají v dubnu. Druhy dvou generací jsou tak 
rozděleny, že pohlavní generace objevuje se 
v červnu, jindy již v květnu, jako druhy 
Spathegaster, jež v generační proměně nále- 
žejí rodu Dryophanta. Andricus noduli teprve 
v srpnu létá. Rody Dryophanta a Biorhi\a 
od října do února napichují pupeny; i za sil- 
ného mrazu (— 6'— 8") nalezl je Beyrinck pra- 
cující na pupenech. Larvy z vajíček neoplo- 
zených se rychle vyvíjejí, nemajíce stadia 
klidu, kdežto larvy z vajíček oplozených vy- 
žadují delší doby k vývoji a přezimují v hál- 
kách. Larvy Neuroterus rostou v mladé hálce, 
ale pak odpočívají, až zralá hálka spadá na 
zem, načež se teprve dále vyvíjejí. Též RhO' 
dites rosae potřebuje k vývoji jen jedné gene- 
race přes 13 měsíců. 

Reaumur poprvé objevil roztoče jakožto 
tvůrce hálek na listech lípy, jež Dujardin 
označil jménem Piiytoptus, Dosahuje 0*05 až 
o 25 mm délky. Mladí roztoči opouštějí hálku 
a přezimují pod listím. Skoro všecky druhy 
rodu Phytoptus plodí hálky, afsi korní, pupe- 
nové, listové nebo květní. Z babyky zná se 
6 různých roztočů, bříza, buk, dub mají je 
na listech, líska na pupenech. Zakrsalé květy 
jasanu pocházejí od roztočů a rovněž tak 
deformace listů topolových. Též lípa, jilm, 
jeřáb, bez, borovice a vrba jsou jimi napa- 
deny. »Áscariasisc na hrušních, jevící se zvlášt- 
ním černobradavičnatým vzhledem listí, jakož 
i plsfovina na révě (obr. XII.), složená z bí- 
lého nebo Červenavého erinea na zpodu listf, 



Bubenské jezero — Dubienka. 



83 



rovněž jako žluté nebo zelenavé nádory na 
svrchu listí pocházejí od roztočů. V, 

JHkhBnmiié Jezero {Dubensee, Daubensee) 
v Alpách bernských v prfismyku Gemmi u výši 
2206 m jest 2 km dlouhé, s pustým okolím a 
bývá po 10 mésícfi zamrzlé. 

IHlbenaký z Ohlmnil, jméno starožitné 
rodiny vladycké, jejížto erb byla střela (jako 
u pán& ze Strakonic . Příjmení z Ch. obrali si 
bratři Beneš a Dobeš (1279) po vsi Chlumu 
u Zlaté Koruny; onoho snad synové bylí 
Jindfich a Smil (1315, 1318), držíce také 
Křemži. Potomky jednoho z nich byli vlády- 
kove z Křemže, z nichž proslul nejvíce Jan 
Smil (1422— 1447), pověstný vfidce Táborflv. 
Na Chlumu seděl Přibík (1365— 1404); sou- 
Časné také žil Beneš, jenž byl (1361—69) 
v několika místech farářem a s Petrou, se- 
strou svou, některé vesnice v okolí držel. 
Příbtkfiv 83*n Beneš (14 14) měl syny Při- 
bika Chlumského a Beneše. Onen (1451 
až 1495) rozděliv se s bratrem, seděl potom 
v Dubnem a do r. 1482 držel také Vlhlavy; 
tento ujav Chlum (1458) zanechal jej synu 
svému Přibíkovi mladšímu, který držel 
se strýcem svým Vlhlavy ři482) a koupil Če- 
čovice (t 1^44). Poněvadž syn jeho Pavel 
hned po otci zemřel a s ním větev Chlum- 
ských z Chlumu vyhasla, dostaly se Chlum 
a Cečovice vdově Markétě z Dlouhé Vsi a je- 
jímu příbuzenstvu. Přibík starší měl tři syny; 
třetím synem byl Beneš D. z Ch., jenž byl 
r. 1549 při létech a Dubny zapsal synu svému 
Janovi. Když tento r. 1554 zemřel, zdědily 
týž statek sestry jeho Anna (f 1585, manž. 

Íindřich Ojíř z Protivce), Kateřina (f 1569), 
^idmila (Drochovcova), Justina (manž. Jiří 
KunaS z Machovic), Brigida (Kunašova) a 
Alžběta, kteréž se podvolily k tomu, aby zfi- 
stal po smrti otcově (f 1567) v držení mateře 
Markéty z Dlouhé vsi (f 1578). A tak ten ve- 
Skeren rod vyhasl. Dubny držela pak Alž- 
běta, jež jej odkázala Ctiborovi Ojíři z Pro- 
tivce. Sčk. 

JKlbeuz [dybé] Louis, orientalista franc. 
(* 1798 v Lisabone — f 1863 v Paříži), kde 
byl od r. 1848 professorem turečtiny na Ecole 
des langues oríentales a před Renanem na 
ěas i professorem hebrejštiny na Collége de 
France v Paříži. Napsal: Eléments de la gram- 
maire turque (Paříž, 1856); La Perse (v Uni- 
vers pittor. t., 1841) a přeložil z perštiny: 
Chronique ďAbou-Djafar Mohammed Tabari 
(t., 1836, L díl). 

IhlM: 1) O., ves v Cechách, hejt. Něm. 
Brod, okr., fara, pS. Humpolec (5 km jv.); 
19 d., 134 ob. č. (1890), alod. dvůr dra G. 
Grosse a mlýn. — 2) D., Duby, ves t , hejt., 
okr. Kladno (3'5 km sv.), fara, p§. Rapice; 
126 d , 1881 ob. č. (1890), kamenouhcl. doly 
buštěhradské dráhy, která zde r 1891 dobyla 
1.887.336^ uhlí, cihelna a ložisko kaolinu. 
Obyvaielé až na malé výjimky horníci. — 
3) D , Duby, ves t., hejt. Rychnov, okr., fara, 
pS. Kostelec n. O. (2*5 km sv.); 23 d., 160 ob. 
ies. (1890^ značné sadařství. — 4) D. v okr. 
teplickém viz Doubí. 



DablAg:o Dimitríj Ivanovic, astro- 
nom ruský (* 1849 v Soině, gub. mohylevské), 
studoval math. vědy na universitě petrohrad- 
ské, byl pak astronomem při hvězdárně v Pul- 
kově a od r. 1884 jest univ. prof. a ředitelem 
hvězdárny v Kazani. Uveřejnil některé vý- 
zkumy o planetě Dianě, o hvězdách podvoj- 
ných a j. a účastnil se r&zných prací hvě- 
zdárny pulkovské a kazaňské. Gs, 

Dabioa, jméno mnohých osad jihoslov., 
z nichž jsou důležitější: 1) D. bosenská, 
město v kraji bihačském, okr. kostajnickém, 
v Bosně, na pr. břehu Uny, 11 km nad jejím 
vtokem do Sávy se 4998 ob. (1885), většinou 
muhammed. Byla důležitou pohraniční pev- 
ností a náležela Johanitům, později rodu Zrin- 
ských. R. 1538 zmocnili se jí Turci, r. 1685 
a 1687 císařští, r. 1718 vrácena byla Turkům, 
až r. 1788 Laudon znova se jí zmocnil. — 
2) D. chorvatská na 1. bř. Uny proti D ci 
bosenské, kr. záhřebském, okr. petrinjském, , 
má katol. a pravosl. kostel, vinohrady a ovocné 
sady, krásné lesy, obchod s obilím a vepřovým 
dobytkem a 3150 ob. (1890). R. 1513 porazil 
tu bán Petar Berislavič Turky. 

DaMoe, (něm. Dubit\\ ves v Čechách, 
hejt., okr. Ústí (7*5 frm), fara Stebno, pS. Za- 
lezly; 48 d., 281 ob. n. (1890), alod. dvůr 
Marie hrab. Sylva-Taroukové, sadařství. 

Dabioko, ves na Moravě, hejt , okr. Zá- 
břeh; 90 d., 767 ob. Č., 7 n. (1880), far. kostel 
Pozdv. sv. Kříže Qiž r. 1350 farní), 2tř. Sk., 
pš. — Na vých. straně Oka stával hrad >na 
Tvrzisku«; při zakládání nového hřbitova na- 
lezeny popelnice a rozličné starožitnosti. 

DabiCná: 1) D. Dolní, Dubičina (něm. 
Nieder-Eicht)^ ves v Cechách, hejt. Litomě- 
řice, okr., p§. Úštěk (3*5 km sev.), fara Kóno- 
jedy; 23 d., 113 ob. n. (1890^; na »Dubičné 
hoře* čedičové lomy. — 2) D. Horní, Du- 
bičina (Ober-Eicht), ves t., 10 d., 50 ob. n. 
(iSqo), 2 mlýny, cihelna. 

Dnbieoki Maryan, historik pol. (* 1838), 
ukončiv studia na universitě kijevské, stal se 
gymn. profes, ve Varšavě. Z jeho prací za- 
sluhují zmínky: Rys d^iejów najtíows^ych 
(Vil no, 1880); Historya Stanów ^jednoc^onych 
Ameryki; Obraly i study a historyc^ne (Var- 
šava. 1884); Historya literatury polskiej na 
tle diiejów národu skrešlona (t., 18S8, 2 díly). 
Mimo to nákindem krakov. akademie vydal 
hist. monografii Kudak a uveřejnil několik 
cenných studií v polských časopisech (Za- 
wia\ki d\iejów Sic(y Zaporo-^kiej^ Instytucye 
Záporová a pod.). 

Dnbiecko, městys v Haliči, hejt prze- 
myšlském na ř. Sánu, má okres, soud, krásný 
Zří mek, ve kterém narodil se básník J. K ra- 
si ck i, lihovar, chov krmného dobytka, v okolí 
sůl, prameny petroleje a 1699 (1890) ob. pol- 
ských. — Okres dubiecký má 20.026 ob. 
(i89o\ 

Dabienka, město polské v býv. kongres- 
sovce v gub. lubelské a v kraji hrubČšovském 
na 1. bř. Bugu, má 4686 ob. (1885) většinou 
žid.: provozuje se tu čilá plavba po Bugu. 
Mezi D-kou a vsí Kulemczycemi svedena byla 



84 



Dubíkov — Dublin. 



dne 17. Ccc 1792 bitva mezi 4cxx> Poláky pod 
Koáciuszkem a 18.000 Rusy. RusA padlo 4000, 
nicméné Poláci přesile ruské ustoupili. 

DablkOV, Dubičné íném. Dubiken^, ves 
v Cechách, hejt., okr, Budéjovice (5 km v ), 
fara, pS. Kudolfov; 40 d., 64 ob. č., 168 n. 
(1890). Cásť vsi nazývá se D. Nový. 

DaMna: 1) D., osada v Čechách, hejt, 
okr., p5 Čáslav, fara Krchleby; 6 d.. 52 ob. 
č. (1890). — 2} D., ves t., hejt. Ledeč, okr. 
Dolni Královice 1 10 km s ), fara, pš. Zruč; 
21 d., 136 ob. č. (1890). — 3) D. v okr. rych- 
novském viz Doma^fn. — 4) D, Dubiny, 
ves t., hejt. Kr. Vinohrady, okr. Jílové (12 km 
vých.), fara Popovice, p§. ČerČany; 21 d., 
104 ob. č. 1 1890). — 5) D. MoraŠická, osada 
t., hejt., okr. Chrudim, fara Morašice, pS. Hef. 
Městec; 9 d., ^16 ob. č. ^890). 

Dubiny: 1) D, osada v Čechách, hejt. 
Plzeň, okr. Blovice, fara, pS. Letiny; 11 d., 
65 ob. č. (1890). — 2) D. v okr. jílovském viz 
Dubina. 

DuMosa (lat.), pochybné pohledávky za 
jinými, které z pravidla na zvláštních kontech 
se účtují, a objeví-li se nedobytnými, se schvá- 
lením příslušných orgánů se odpisují. Ku, 

DuDiOSXIÍ (z lat.), pochybný. 

Dabis, starovéké jméno feky Doubs. 

DubitfA, feka ruské gubernie kovenské, 
asi X4olrm dlouhá, vytéká z jezera téhož 
jména u města Šavel, zvána jsouc s počátku 
!^ventupis, teče celkem k jihu a nedalej^o 
města SredikA vtéká do Němna. Viz Ig. Bu- 
szyiSski, D.« glówna rzeka v dawném ksi^- 
stwie Zmujdzkiém iVilno, 187 i^i. 

DuMtatio [-tácio], lat., pochybování, 
býti na vahách, rozmýšlení se, co říci nebo 
Činiti. 

Dublům, lat., pochybné. 

DubJaay viz Dubřiany. 

Dubka, malá loďka s ploským dnem na 
Dnéstru a Bereziné, nesoucí přes 4000 kg. 

Dubkovloe viz Dobkovice. 

Dublaay, ves v Haliči, v hejt. sambor- 
ském, okr. lackém s 2290 oby v. pol. (1S90) a 
vySSÍ hospodářskou Školou. 

Dubletu viz Doublette. 

Dublin (dóblin): 1) D., přímořské hrab- 
ství leinsterské provincie v Irsku, hraničí s Ir- 
ským mořem (na vých.) a s hrabstvími meath- 
ským (s \ kildareským (z.) a wicklowským 1 j). 
Povrch (9x8 Arm^) jest z větší Části úrodná ro- 
vina, stoupající na jihu v pohoří 773 m vys. 
vKippure). Jediná důležitá řeka jest Liffey, 
jel vlévá se do Dublinské zátoky a kanály 
Královským a Velkým spojena jest se Shan- 
nonem. Z nerostů dobývá se měď a olovo 
{u Scalpu\ železo na Howthském poloostrově. 
Výborné stavivo poskytuji skály žulové a vá- 
pencové. Podnebí jest mírné. Ňa sev. a záp. 
jsou dobré louky a pastvy, kolem města D-a 
zelcnářské zahrady, mlékimy a školky. Z pol- 
ních plodin pěstuje se nejvíce oves/ pšenice 
a brambory. Z ryb loví se tresky, lapači, bě- 
lice a ^.; také lov ústřic značný. Průmysl 
obmezuje se na hlavní město. Z obyv. 42Q.111 
(iS9i> je 77V, katolíků. Hrmbstvf rysiťá do 



parlamentu 2 Členy. Na různých místech četné 
starožitnosti, jako cromlechy a trosky hradů 
a klášterů. — Hlavním městem je 2) D., zá- 
roveň hlavní město království Irského, sídlo 
místokrále, nejvyšších zemských úřadů, katoL 
i prot. arcibiskupa, mnoha konsulů i rakou- 
ského. Rozkládá se po obou březích ř. Liffey, 
která tekouc od záp na vých. dělí město ve 
dvě téměř stejné části, a opouštějíc je Síří 
se v Dublinskou zátoku, sahající na severu 
k Howthskému poloostrovu, na jihu pak ke 
Kingstownu. Řeka je splavna až do středu 
města (ku Carlisle-Bridge), avšak pro těžší 
lodi zřízeny jsou velké doky, jež Královským 
a Velkým kanálem jsou spojeny se západem 
a jihem Irska. Vnější přístav je chráněn dvěma 
hrázemi, z nichž North Wall má 2700 m 
zdélí. Bull Wall 4300 m. Ústí přístavu je i za 
nejnižšího stavu vody 4 m hlub., a úzký vjezd 
do něho označen světlem poolbegského ma- 
jáku. Vlastní město, oddělené od četných před- 
městí (Ringend, Donnybrook, Rathmines, Ra- 
thar, Pembroke, Kilmainham, Glasnevin, Clon- 
tarO stromořadovou Okružní silnicí (Circular 
Road), jež je ellipticky obepíná v délce 14 km, 
zabírá 500 ha rovné půdy, jež toliko na jihu 
stoupá v mírné návrší. Východní, aristokrati- 
cká čásf, na severu i jihu od řeky, vykazuje 
krásná náměstí, nádherné třídy aterassy; ve 
středu a na sev.-záp. nalézají se velká em- 
poria obchodu, kdežto jihozápad, tak zvané 
Liberties, druhdy bohaté středisko obchodu, 
nyní útulek chudiny, sestává z úzkých, křivo- 
lakých, špinavých uliček. Všechny ostatní no- 
vější ulice jsou široké, ladné výstavné a pro- 
tínají se pod pravými úhly. NejiroposantnějSÍ 
z nich je Sackville Street, 52 m široká a na 
600 m dlouhá, 8 nádhernou budovou poštov- 
ního úřadu a Nelsonovým sloupem (37 m vy- 
sokým , jež na sev. ukončena je Rotundou, 
kolossální to budovou sloužící karnevalu i ji- 
ným účelům shromažďovacím, na jihu pak 
vybíhá v elegantní, stejně Široký Carlisleův 
niost, za nimž zvedají se klínovitě budovy 
Westmoreland Streetu. Na jižním konci tohoto 
mostujeumístěnajezdecká socha lorda Gougha, 
na severním obrovská socha 0*Connellova; 
pomníky vynikajících Irů jsou vůbec hojně 
roztroušeny po dublinských třídách a budo- 
vách veřejných. Úchvatný je i pohled na zá- 
pad, od sochy 0*Connellovy, podél nábřeží 
přes hustý les lodních stožárů k celnici, ha- 
dově 115 m dlouhé, na jejíž kupoli (38 m vy- 
soké) vznáší se socha Naděje. Žulová nábřeží 
se Širokými jízdnými drahami, vysokými do- 
my a elegantními krámy táhnou se celým 
městem po obou stranách řeky, přes niž pne 
se 9 mostů, z nichž 2 jsou železné. Na jižní 
straně vyniká x ulic zvláště CoUege Green 
s velkolepými budovami Irské banky a du- 
blinské university, iakož i jezdeckou sochou 
Viléma III. a pomníky Goldsmithovým a Bur* 
keovým, která s Dáme Street tvoří hlamí 
tepnu dublinského života* Irská banka, ▼ níž 
před unií zasedal irský parlament, vábf již 
z daleka svou kollonádou iónských sloapO, a 
naproti ni onirersitiií bodová koríatbským 



Dublin. 



85 



sloupovirn uprostřed prfiČelí loom dl. Veřejné 
budovy imponují vfibec svou monumentálností 
(budova Čtyř soudfi, The Four Courts, na 
ICing*s Quay, se Šesti mohutnými korinthskými 
sloupy a vysokou bání, je 138 m dl.) a pA- 
sobi tím mocnéji, ježto obytná stavení jsou 
oejvfce z červených cihel. Hrad, druhdy pev- 
nosf, od r. 1560 sídlo místokrálovo, nevyniká 
architektonickými krásami; na prvním nádvofí 
▼laje na stožáru Union Jack, vlajka anglo- 
irské unie, ústřední to bod britské moci v Ir- 
i^u, kolem něhož kupí se budovy všech hlav- 
ních vládních úřadfi ve stínu anglick}'ch bo- 
dákfi; na druhém nádvoří nejstarSí čásť hradu, 
Birminghamská věž (XII. stol.V s archivy. 
Zvláitním rysem D-a jsou čtverhranná námě- 
stí se sady uprostřed (t. zv. squares) Největší 
S nich j« Stephen's Green (8 ha plochy) s je- 
zdeckou sochou Jiřího II., nejeleg^antnějŠí Mer- 
rion Square (5'Sha) se šlechtickými paláci. 
Velký park a squary náležející k universitě 
zaujímají 16 ha. Z kostelfi jsou nejpamátnější 
kathedrály sv. Trojíce (Holý Trinity, též 
Chríst Church) z XI. stol. a sv. Patricka ze 
XrV. stol., jež v novější době dali obnoviti 
sládek Guinness a vinopalník Roe. Kathedrála 
sv. Patricka má věž 91 m vysokou, náhrobek 
Swiftftv a jeho Stelly, vlajku rytířfi sv. Pa- 
tricka a mn. j. podobných relikvií. Obě jsou 
protestantské. Chrámy katolické jsou nověj- 
šího pfivodu a vystavěny nejvíce z veřejných 
sbírek; z těch zvláště dlužno imenovati ka- 
thedrálu Neposkvr. Početí (s dórským slou- 

Siovím) a kostely sv. Ondřeje (ífotickýi a sv. 
iří (v řec. slohu). — V čele školství stojí uni- 
versita, zal. r. 15^2 Alžbětou dle vzoru Trojické 
kolleje v Cambridgei (odtud sluje také Trinity 
College). Správu její vede vedle kancléře a 
místokancléře provost (rektor), dva prorektoři, 
dva děkanové, censor, knihovník, auditor a 
profcssoři; senát se skládá z bakalářův a 
doktorův všech fakult. R. i8gi měla univer- 
sita utoo posluchačů; z řad jejich vyšli Burke, 
Sherídan, Curran, Swift, Goldsmith aj. Řím 
sko-katol. universita (zal. r. 1854) je řízena 
duchovenstvem s 33 professory. Queen*s Uni- 
versity (zal. r. 1850) jest určena pro všechna 
vyznání. Mimo medicínské fakulty těchto vy- 
sokých Škol slouží vzdělání lékařů ještě 4 
ústavy, z nichž jeden řídí College of Physi- 
cians a druh^ College of Surgeons. Samo- 
statnými učilišti jsou také kněžský seminář a 
AU Hallows College, ústav ku vzdělání kato- 
lických missionářú. Royal College of Science 
(ústav póly těch nicky), zal. r. 1868, má 14 pro- 
íessorfi. O nižší vzdělavatelny pečuje přede- 
vlim National Board (zemská Školní rada\ 
potom Catholic Church Society a různá kato- 
lická bratrstva a sesterstva. Od r. 1866 jest 
sde i dámská střední škola Alexandra College, 
již navStévuje na 500 Irek. Hospodářskou aka- 
demii v Glasnevinu vydržuje stát. Středf^í 
ákoly navštěvuje celkem 5000 žáků, národní 
27.000. Z učených společností buďtež uvedeny 
Royal Irish Academy (zal. r. 1786 pro vědy 
a starožitnosti) s museem a starými památ- 
kami irského písemnictví, pak Royal Society 



(zal. r. 1750 pro orbu a průmysl), Zoological 
Society se zoologickou zahradou ve Phoenix 
Parku a mn. j., jako geologická, chemická, 
přírodovědecká, starožitnická a zemědělská. 
Z jiných ústavů má Národní museum sbírky 
přírodnické i zemědělské, obrazárnu a bota- 
nickou zahradu (v Glasnevinu), kdežto Hiber- 
nian Academy vydržuje malířskou akademii 
a pořádá umělecké výstavy. Přečetný a bo- 
hatě nadány jsou lidumilné a dobročinné 
ústavy, jako 2 chudobince. 28 nemocnic, 2 
blázince, 3 ústavy pro hluchoněmé, 3 pro 
slepé, 4 sirotčince, veliká útulna pro staré 
vojíny a námořníky (Kilmainham Hospital) 
mimo mnohé jiné, jež r. 1881 vydržovaly cel- 
kem 10.6 1 1 osob. Kromě toho má D. 4 věz- 
nice, 2 káznice a 8 kasáren. Zábavě pak slouží 
3 divadla, několik koncertních sálů a velká 
zimní zahrada s parkem, pozůstatek to vý- 
stavní budovy z r. 1873. — Průmyslu jest na 
ujmu nedostatek vodní síly a uhlí. Velezná- 
mým výrobkem dublinským jest p o p 1 i n, polo- 
hedvábná látka Ve velkém vyrábí se toliko 
silné černé pivo, t. zv. dublinský stout, a whi- 
sky. D. má také sklárny, prádelny a tkalcovny, 
železárny, loděnice, slévárny a tiskárny atd. 
Dopravu uprostřed města prostředkují drožky 
a tramwaye, dopravu vzdálenější zpomenuté 
již kanály a železnice, jež vedou nyní do všech 
důležitějších míst království; paroplavebně je 
D. spojen s Belfastem, Queenstownem, Glas- 
gowem, Whitehavenem, Liverpoolem, Holý- 
headem, Milfordem a Bristolem. Přímý ob- 
chod s cizinou, ač v posledních létech poněkud 
se zvedl, je velmi omezen, ježto Glasgow, 
Liverpool a Bristol jej z větší části na sebe 
strhly. Důležitý je obchod pobřežní, na nějž 
r. 1890 připadlo 10.166 lodí z 10.936 do pří- 
stavu vepluvších. Tyto přivezly obilin, ryb, 
ovoce, vína, cukru, hnojiv, skla, petroleje atd. 
za 2*28 milí. lib ster., kdežto vývoz obnášel 
toliko 105.61 1 lib. ster. (za pivo 16994 lib. 
ster., vlnu 24.631 lib. sterl. atd.). K přístavu 
náleželo r. 1887 380 lodí o 55.204 / a 429 bá- 
rek rybářských. — D. vysílá 2 členy do parla- 
mentu (universita také 2); správu jeho vede 
městská rada, sestávající ze starosty, 15 star- 
ších a 45 radních. Obyvatelstva r. 1891 na- 
počteno 254.709, s předměstími 361.891, z nichž 
8o7« katolíků, proti 248.525 (349.688) z roku 
1871 a 152.090 z r. 1804. — Okolí D-a jest 
velmi malebné. Rathmines, jižní předměstí, 
stal se v poslední době oblíbeným sídlem zá- 
možnějších obchodníků. Severní, Glasnevin, 
má zajímavost literární jakožto residence bá- 
sníka Tickela, pak Addísona. Steela, Parnella, 
Swifta. Sheridana a mn. j. liter, celebrit; na 
ieho hřbitově odpočívá Curran, 0'Connell a 
Steele. Phoenix Park zabírá yzqha místy 
rovné, místy pahrbkovité půdy, jejíž obory 
skytají útulek nesmírným stádům jelenů a jiné 
zvěře. V něm nalézá se sídlo místokrálovo, 
vojenské cvičiště, vojenská nemocnice, kasárny 
pro stráž bezpečnosti, Wellingtonův obelisk 
(62 m yys.) a sloup postavený v upomínku na 
zavraždění Cavcndishe a Th. Burkea (6. kv. 
1882). Vůbec jest D. se svou velkolepou zá- 



86 



Dublinsko-wexfordská železnice — Dúbner. 



tokou, svým krásným okolím, svými nádher- 
nými parky, monumentálními budovami, ši- 
rokými ulicemi, prostrannými squary a ele- 
gantními nábřežími jedním z nejkrásnéjSícb 
i ncjpřívétivéjSích mést v Evropé. — D., snad 
Ptoloroeova ^/difd, nazýval se pfivodné Bally- 
ath-cliath, t. j. mésto na lisovém brodu; 
nynější jméno odvozeno z irského duibhlinn, 
t. j. černá kaluž. D. přijal křesťanství již roku 
448 od sv. Patricka. R. 838 byl od Dánů do- 
byt a opevnén. Velikou porážku utrpěli dán- 
ští vetřelci v 1. 989 a 999, zvláště roku 1014 
i.u Clontarfu). Biskupství zal. r. 1038 povýšeno 
na arcibiskupství r. 1214. Angličané zmocnili 
se D-a r. 1169 Richardem Clareským (hrabě- 
tem Pembrokem). Do XV. století tvořil D. 
zvláštní hrabství. R. 1659 prohlásili zde Stuar- 
tovci Karla II. králem anglickým. Od té doby 
až do nynějších časů byl D. střediskem ná- 
rodní i církevní opposice proti anglické vládě. 
Srv. Sullivan, D. Guide Book (Dublin. 1889^; 
Black, Guide to D. (Edinburk. 18S6); Gilbert, 
History of the City of D. (Dublin, 1859 3 
svazky). Z)/. 

Dabllnsko-wexfordská teleznice pro- 
bíhá vých. Irskem z Dublina na jih. Jest 
143 angl. mil. č. 230 km dlouhá (v délce 
28 angl. mil dvoukolejná), náleží privátní spo- 
lečnosti se sídlem v Dublině a má koncessi 
ze dne 16. čce 1846 a 24. čna 1851. Vozivo 
skládalo se koncem r. 1888 z 51 lokomotiv, 
236 vozfi osobních a 629 vozfi nákladních. 
Příjmy činily t. r. 241.539 lib. st., výlohy 
1 1 1.766 lib. st. čili 46*/* hrubého příjmu; zá- 
kladní kapitál obnášel 2,512.232 1. st. R. 1876 
koupila tato společnost traf z Ballywilliamu 
do Macuime a v 1 1882 — 84 byla oprávněna 
stavěti dráhy poboční do Shanganaghu. Rath- 
douno, Ballynerrinu a Balligannona a spojo- 
vací dráhu z Wcstland-u Row-Terminus s kole- 
jemi irské dráhy Great Northern a Midland- 
Great Western. Ba. 

Dubliny, Dublin, ves v Čechách, hejt., 
okr, pš. Sedlčany (6*5 /rw j.), fara Chlum; 
13 d» 73 ob. č. (1890) Nedaleko stával hrad 
Kozí hřbet, jenž ve XIV. a XV. stol. nále- 
žel Břekovcům z Hrádku. 

DabUe, ves v král. Srbském, kraji šabe- 
ckém a okr. mačvanském s 1884 oby v.; jest 
sídlem soudu smírčího. Osada ta jest památná 
bitvou dne 14. čna 181 5, v které tu povstalí 
Srbové vojsko turecké pod Abarašli-Alí pašou 
rozprášili a pašu samého zajali. 

DaMone, špan. zlatá mince, viz Dob I on. 

Dablovati viz Do úhlovati. 

Dablovice: 1) D., správně Dúdiebice, 
Doudlebice, far. ves v Čechách, hejt., okr., 
pS. Sedlčany ^4*5 km sz.^; loi d., 714 ob. č. 
(1890), kostel N. Trojice (již r. 1350 farní\ 4tř. 
Sk., fid. dvflr Mor. kn. Lobkovice, mlýn, ne- 
daleko antimonové doly a při Vltavě žulové 
lomy. D. bývaly zvláštní statek, jejž r. 1578 
od Viléma z Rožmberka koupil Jakub rytíř 
Krčin z Jclčan, po jehož smrti připadl dceři 
jeho Ludmile, provd. za Adama Šřastncho 
Vojkovského z Milhostic, seděním na Kněvízi. 
Ten pro víru roku 1628 se vyprodal a ušel ' 



z Čech a D. koupila Polizena z Lobkovic a 
připojila je k panství chlumeckému. 

2) D., městys na Moravě, hejt., okr., p5. 
Hodonín; 413 d., 2320 ob. č., 99 n. (1880), 
far. kostel sv. Josefa, 5tř. šk., parní mlýn. 
.\si Vi hodiny odtud skelné huti. — 3) D. 
Dolní, ves t., hejt., okr., pš. Krumlov,*; 91 d., 
426 ob. č (1880). itř. Sk., fil. kostel sv. Vá 
clava. — 4) D. Horní, far. ves t., hejt., okr. 
Krumlov, pš. Tule5ice; 90 d., 476 ob. č.. 2 n. 
(iSSo), kostel sv. Petra a Pavla, i tř. Sk. 

Ihibiia, dvě řeky ruské: 1) D., ř. v trub. 
vitebské, 99*80 km dlouhá, má pfivod svfij ve 
dvou silných potocích, které sesíleny vodami 
četných menších jezer vlévají se do jezera 
Výšky, odkudž pode jménem Dny vytékají. 
Dále D. protéká jezer>' KopeAským a Luknov 
ským a vlévá se do Dviny mezi DviAskem 
a Koplaujem. — 2) D. (splavná ř. gub. vladi- 
mírské 149*34 km dlouhá), pramení se v új. 
alexandrovském. Od ústí řeky Vely tvoří hra- 
nici mezi gub. vladimirskou a moskevskou, 
dále hranici mezi gub. moskevskou a tverskou, 
načež vlévá se do ř. Sestry. Od Konstanti- 
nova dolů na 37 km teče D. kotlinou, jež bý- 
vala jezerem. V kotlině této jest na 100 je- 
zírek a močálQ buď s D-nou i na povrchu 
spojených neb alespoň bahnitým dnem sou- 
visících. Za veliké vody ovšem kotlina jest 
zatopena. Po Dně plaví se dříví, obilí, mouka, 
lněné semeno, sfil, železo a jiné zboží. 

Dablkak Horní, osada v Bulharsku ne- 
daleko Plevna, památná bitvou mezi Kusy a 
Turky dne 24. října 1877. Rusové chtějíce 
Osmana v Plevně se vSech stran sevříti, mu- 
šili se zmocniti Du a Teliše. které TurkQm 
zjednávaly spojení s venkovem. K dobytí osad 
kommandována garda ponejvíce z mladých vo- 
jínA se skládající, která úkol svAj provedla 
skvěle, ovšem s ohromnou ztrátou. Posádka 
turecká obnášela málo přes 4000 mužA. ale 
bránila se zoufale; z RusA padlo 127 dAstoj- 
níkA a 3400 vojínA. S obou stran vykonány 
divy udatnosti. 

Dubikany, Dubjany, popi. dvAr u Stu- 
dené v Čechách, hejt., okr. Královice, býv. 
panství a fara Chříč . majetek ans:l. panen 
v Praze, Stávala zde tvrz, jejíž držitelé jme- 
novali se z Dan; z nich r. 1400 připomíná 
se Jan z Dan. 

Dabnéy Dub no (něm. Duben), farní ves 
v Čechách, hejt., okr., pš České Budějovice 
(S'skm z.); 53 d.. 389 ob. č. (1890), kostel 
Naneb. P. Marie (z r. 1525, pAv. ze XIV. st.), 
4tř. šk.. sam. Matouš, Šejchl a Šindelář. Tvrz 
D. byla pAv. sídlem starožitné rodiny rytířA 
z Dubného. Po bitvě bělohorské byla tvrz D. 
s popi. dvorem Ad. Chvalovi Kunašovi z Ma- 
chovic konfiskována a prodána Budějovicftm. 

DUbner Friedrich, filolog něm. í* 1802 
v Horselgau — f 1867 v Montreuil-sousBois 
u Paříže). Studoval v Gothě, pak klašs. filo- 
logii a filosofii v Gotinkách, 1827- 31 pAso- 
bil jako inspektor při gymnasiu v Gothě, od 
r. 183 1 až do své smrti byl činným v zá* 
vodě Didotově v Paříži, kde revidoval citáty 
a obstarával korrektury Stephanova Thesauru 



Dubnica — Dubois. 



87 



a řídil též Didotovu sbfrku Bíbliotheca graeca. 
Z filologických publikací D-ových uvésti jest 
▼ydání luština (Lipsko, 1831), nové spracování 
Casaubonova Persia (t., 1833), vydání scholií 
k Arisiofanovi (Pafíi, 1842), Anthologie Pala- 
finské (t., 1864—72), Theofrasta, M, Antonína^ 
Epiktéta, Kebéta a Maxima tyrského (t., 1840), 
Píut archových Moralit (1841) a Zlomků (1855) 
a konečné sebraných spisfi Jana Zlatoústého 
(x86x). Dále spracoval zlomky Asiovy, Peisan- 
dropjr, Panyassidovy, Choirilovy a Antima- 
chovy pro Lehrsovo vydání Hésioda (1840), 
pro Wagnerovo vydání zlomkfi řec. tragiků 
spracoval dramatická díla křesťanských bá- 
sníků (1846), pro Dindorfova Aristofana zlomky 
Filemonovy a Menandrovy (1838), pro Amei- 
sovy, Bussemakerovy a Kochlyovy Poetae 
bucolici et didactici spracoval M, Fila (1846 
až 185 i), dále spracoval scholie k Theokritovi 
(vydány se scholiemi k Nikandrovi a Oppía- 
novi, jež spracoval Bussemaker), dále vydal 
deklamace Himeriovy (vyšly při Westerman- 
nové vydání Filostrata a Kallistrata), spisy 
Porfyriovy, Proklovy a Priscianovy (vyŠly při 
Crcuzerové vydání Plotina), s Mullerem spra- 
coval Arriana {1846) a Strabóna (1853—57). 
Pro Didotovu CoUection Elzeviríenne spraco- 
val Horatia (1855) a Vergilia (1856) s poznám- 
kami. Mimo to opatřil nové vydání Meyerovy 
sbírky Orátorům Komanorum fragmenta (Pař., 
1837), na rozkaz Napoleona IIL vydal kriticky 
Caesara (t., 1867). D. získal si též veliké zá- 
sluhy o povznesení studia filologického ve 
Francii tím, že napsal některé nové učebné 
knihy {Grammaire élémentaire de la langue 
grecque. 1855, Lexiqu^ fram^ais-grec^ 1860) a 
opatřil některá nová školní vydání auktorA 
řeckých. Srv. Allgemeine deut. Biographie, 
V., str. 440. Vý. 

IKlbiiioa (maď. Dubnic^), poutnické mě- 
stečko v Uhrách, v župě trenčínské, okr. ilav- 
ském, na 1. bř. Váhu, má 1752 obyv. slov. 
(1890), velký farní chrám, pěkný, r. 1719 Mik. 
niésházym vystavěný zámek, želez, stanici, 
telegraf, lihovar a pš. R^, 

Dabnioe: 1) D. (něm. Hennersdorf), far. 
ves v Čechách, hejt. a okr. Jablonné (5*5 km 
jv.), p5. Vartembcrk; 230 d., 1067 ob. n. (i8go), 
kostel P. Marie (z r. 1700), 2tř. Sk., mlýn 

2) D. (něm. Taubnit^), ves ve Slezsku, 
hejt, okr. Krnov, fara Hlubčice, 46 d., 244 ob. 
n. (1880), itř. ftk. 

]>abiio: 1) D.| ves v Čechách, hejt., okr., 
fara, p5. Příbram (3 km sv.); 76 d , 635 ob. č. 
(1890), 3tř. Sk., cihelna. Čásf vsi Nová Ho- 
spoda. — 2) D., osada t , hejt., okr, fara, pš. 
Rychnov n. Kn. (2 km z.); 9 d., 83 ob. č., 
a n. (1890), popi. dvfir Karolín — 3) D., 
popi. dvhr a bažantnice t., hejt. Nové Město 
n. M.« okr., fara, pš. Skalice (i km v.); 4 d.. 
46 ob. č, (1890). — 4) D. v okr. budějovickém 
viz Dubne. 

]>abao. új. město v Rusku ve volyň ské 
gub. na poloostrově omývaném říčkou Ikvou, 
má 8942 ob. (1885), z toho asi 6200 židů, zá- 
mek, 5 pravosl. chrámfi, katol. kostel, klášter, 
synagoga a dlnou voj. posádku (jezdectvo, 



pěchotu i dělostřelectvo). — Dubenský 
Újezd (3958 /rm*), zaujímající záp. díl gub. 
volyňské, jest krajina prostoupená výběžky 
karpatskými, nejvyšší bod u vesnice Gurnik 
(349 m), 150.400 ob. (1885) živí se rolnictvím 
a chovem dobytka; nepatrný průmysl v pivo- 
varech, lihovarech a koželužnách. Ft. 

Daboo [dybók]: 1) Charles Edouard, 
spisovatel něm. (* 1822 v Hamburce), pseud- 
onymem Robert Waldmiiller. Pocházeje 
z otce Francouze, věnoval se obchodu, ale 
brzy oddal se zcela literatuře a sepsal množ- 
ství zajímavých románA, novell a básní, z nichž 
uvádíme; Únterm Schindeldach, idylly (Ham- 
burk, 1851); Merlins Feiertage (t., 1853J; Ge- 
dichte (t., 1857V, Novellen (Berlín, 1860); Gehrt 
Hansen (t., 1Š62, 4 sv.) ; Passiflora (Lipsko, 
1868); Das Vermáchtnis der Millionárin (Lip., 
1870, 3 sv); Leid uiid Lust (Štutgart, 1874, 

3 sv.); Schloss Roncanet (Hannover, 1874, 

4 sv); Der Sekundant (Vratislav, 1878); I>on 
Adone (t., 1883, 2 sv.); Maddalena íAugSpurk. 
1883); Darja (Lipsko, 1884, 2 sv.v, Um eine 
Perle (t., 1885, 2 sv.); Das Geheimnis (Roz- 
toky, 1887). Též sepsal truchlohru Brunhild 
(t , 1873) a činohru Die Tochter des Prási- 
denten (Drážďany, 1880). — 2) D. Julius, 
spis. něm., bratr před. (* 1829 v Hamburce), 
studoval ňlosofii a historii na universitách 
giesské, lipské a berlínské, byl spolupracov- 
níkem některých liberálních listů (v 1. 1864 — 70 
berlínské »National-Ztg.«) a usadil se pak 
v Drážďanech. Tiskem vydal: Gesch, der engl. 
Presse dle Granta (Hannover, 1873); Die Psy- 
ekologie der Liebe (t., 1874); Das Leben ohne 
Gott (t., 1875); Gegen den Strom, Gesammelte 
Aufsát\e (t., 1877); Reben u, Ranken, Studien- 
blátter (Halle, 1879); Der Optimismus als 
Weltanschauung (Bonn, 1881); Die Tragik 
vom Standpunkte des Optimismus (Hamburk, 
1886); Heriensgeschichten, novelly (Drážďanv, 
1888); Hundert Jahre Zeitgeist in Deutsch- 
/^zn^ (Lipsko, 1889 j; GrunJriss einer Trieblehre 
(t., 1892) a j. 

Da Boooag^e viz du Boccage. 

DaboU Idyboá]: 1) D. Pierre, publi- 
cista franc. na konci XIII. a na zaČ. XIV. st. 
Byl od r. 1300 usazen v Coutances jako král. 
advokát a zabýval se horlivě záležitostmi ve- 
řejnými, podávaje o každé důležitější, obecně 
zajímavé otázce důkladné pamětní spisy Filipu 
Sličnému. Ač jinak byl synem své doby, za- 
sluhuje zmínky pro své originální myšlénky, 
které novější doba uvedla na přetřes; D. již 
tehdy horlil proti světskému panství papežů, 
proti majetku církve a klášterů, proti coeli- 
bátu, navrhoval mezinárodní smírčí soud za 
prostředek proti válkám, řeŠil otázku ženskou 
atd. Vydány jsou: Summaria, brevis et com- 
pjndiosa doctrina felicis expedicionis et abbre- 
viationis guenarum ac litium regni Francorum 
ve franc. výtahu v »Biblioth. de TÉcole des 
chartes* (2. řada, IIL), De recuparatione Terrae 
sanctae naposledy v »Coll. des textes« (1891), 
menší rozpravy v »Noticcs et extraits de manu- 
scritsc (XX., 2. díl'. Srv. Renan, Hist. littér. 
de la France (XX VL). 



m 



Dubois. 



2) D. Ambro i a, rnahř vlAmský (* 1543 
v Antverpách — f 1614 ve Fontaineblcau)i 
přijel kol, r. 1578 do Francie, kdei při dvofe 
Jindřicha IV, maloval ve smřru Franzc Flo- 
risa kromf bibhckých déjů zvhí^tí velké 
cyUv, k nímž obíral si látku z oblíbených 
tchtiy románů. Tak nalózají se v Louvrů dva 
obrazy 2 cyklO Theagenesa Chdrícleia ^ Tan- 
cred a Oihrhtda, 

3} D. Fran9 0is Syivius viz de la Bo^. 
4) D. Guillaume, kardinál a ministr 
franc, ♦* 1656 v Brive-laGaillardc — | 1723 
ve Veisaillcch). Dostal se do dnmu vévody 
orlcanakého a řídíl vychování mladého vé- 
vody Filipa, potomního rej^enta. zu nezletilostí 
Ludvíka XV. Vtipem, uhlazeným a obratným 
chováním a chytrou vypočítavostí nabyl D. 
v domi vévodové pevného postavení a bové 
vSem choutkám a výstřednostem Filipovým, 
získal si svéřcnce svého tou měrou, že za 
jeho vladaření řídil vlastně D, politiku fran- 
couzskou a to se značnou obratností a zdarem, 
Zprostfedkovav sňatek Filipa s legitimní dce- 
rou Ludvíka XIV., mademoiscllou dc Bloia, 
obdržel ZA odménu opatství St, Just v Picardii, 
i sta] se kabinctním sekretářem a byl r. ťjtS 
pávodcem t. zv quadruppelaliance proti Albe- 
ronimu. 7.a to sta) se ministrem zahraničních 
vécí, r. 1720 biskupem v Cambrayi a 1721 
kardinálem. Vedl život nezřízený, ale úfad 
Bobé svčřený zastával Bvédomit6 a snažil se 
v§emožné, aby zemi vytrhl z neblahého stavu^ 
do kterého systémem Lawovým byla uvržena, 
§) D. Jean Antoine. míssionář franc« 
(* 1765 v Saint-Reměze, dcpart, Ardéze — 
f 1848 v Paříži)* Pobyv 32 let v Indii» uve- 
jřcjnil Letters on the statě of christianiřy in 

^Jndict {Londýn, 1823); též jiné dllležitc'dllo 
Des moeurSf instituíiont et cérémonies des 
pcuples de V Inde (1825) bylo prvotné vydáno 
anglicky (1S16). 

0) D* Franíois, malíř franc. ("^ 1790 
v Paříži — ^ 1871 t.>, byl z IcpSích žákó 
J. Regnaulta. jiŽ r 1814 vystavil v Salonu obraz 

, Kimona si*be vlasti obětujkiho a podobiznu. 

^tdyž v, 1819 obdržel velkou cenu» odešel do 
Íima» kde vznikl leho Rybář nalé\ajici mla- 
iiho Chlodi'ika tta břehu AÍarny (r. 1822 koupen 
králem franc.) a v Salonu vystavil r. 1824 
pastýř i okoli neapolskébo a r. 1S27 SfanUus 
^a/itolbms. DaJíli jeho díla jsou; Si', Lev 
sroboxujicí xajaíé a Sy. Ludvik vystupujtcf 
Dctmietíy na pevninu. Pro museum vcrsail- 

|}eské zhotovil kromě nékolika podobizen, me^i 
nimiž Františka L císaře rak,, rcpracsentaíni 
obrazy, jako Predčitdni deklarace poslanců 
t83o a j- R, 1848 vystavil v Salonu Dafnh 
a Chíoe a r, 1852 naposledy řílauu mladého 
tnkovana. Ačkoli zatím romantický směr 

^dávno vAude byl zvítězil, zfistal D. svému s a- 
rému zpásobu věren. 

7) D. Paul Francois, spis, a politik 
|[anc. ^* 1793 v Renncs — + 1S74 v Paříži 1. 
yl professorem na různých školách střed- 



univ.«, psal pro >Censetir européen« a založil 
s Lcrouxcm a Lachevardiěrem r. 1824 žurnál 
»Globe*, R. 1830 jmenován vrchním Školním 
inspektorem, r, 1839 tituL radou universitním, 
r. 1S40 fedilelem vysokého učitelského semi 
náfe v Paííží [Ěcole normále), kleiýžto úřad 
odňat mu zase r, 1S50 pro jeho liberální ná- 
zory, V L 1831-46 zastupoval ve sněmovně 
město Nantcs. Jeho literární články v »Globu* 
vydal Vacherut (fragmeHts litíéraires^ í^79)i 
s biografií, 

8) D. Fred éric, přtrodozpytec ivýcarský 
(*= 1708 v Motíers Travers — f 1849)* zce- 
stoval Polsko, Litvu, země severní a Lcmo- 
mořské, načež se stal r, 1S43 prof* archaeo- 
logie v Keufchátclu, Sepsal: Cónchylwlof[ie 
f os sile o li A p perlit fíéoguostique des formát ion a 
dif píaí ca u ro ÍH) n ie n po dolien < 1 83 1 j a Voyaf[e 
en Crimée, en Coíchide^ en Géoi gie et autour 
du Ca u ca se, 

9) D, Edmond Paulin, hydrograí franc 
(• 1822 v Brestu ^ | 1891 t.). Sloužil do 
r, 1S46 u námořnictva, načež se oddal stu- 
diím vědeckým; r. 1851 byl jmenován pro- 
fessoiem hydrografie a r. 1855 astronomie a 
nautiky na námořní Škole svého rodiSiČ. Se- 
strojil kompass se dvojí jehlou, určující od- 
chylku, která povstává na lodích dbitých ie* 
lezem. Napsal: Cours ďastronomie (1855—58, 
3. vyd, rozmn,); Revue asttonomique 4f% an- 
néťS í86q^62\ Etudě hiiior, et philos. sur U 
mouvemettt de la terre (1S61); Les paua^^es 
de Vén US sur Ie disque sóla i re (1873); Cours 
ďasíroifumie et de navt^atiou (1880), Résumé 
auahtique de la théorie des marées (1S85) 
Kromě Četných Článkft v >Cosmos«, v ^Les 
Mondes<, v bulletinech učených spol, přeložil 
Gaussovu »Theoría motus corporum* a vy- 
dával od r, 1871 EpUémérides astronomiques 
et annuaires de marées, 

10) D Eugě ne, básník belg. (- 1827 v Ant- 
verpách — f 1870 t. sebevraždouK Za svého 
života vydal toliko sbírku Penser et oublier 
(1855); teprve po jeho smrti sestavili jeho 
přátelé Eug. Gens a G. Lagye z pozĎstaloati 
Oeurres com pleteš (1873, 2 sv.). 

11) D. Paul, sochař a malíř francouzský 
(* 1829 v Nogentsur Seině), náleží z matčiny 
strany k rodině slavného sochaře Pigalla, 
pročež se někdy také D.Pigalle podepi- 
soval Věnovav se původně právnictví, vstoupil 
r. 1856 do dílny Toussaintovy ; následujícího 
roku poprvé vystavil v Salonu podobiznu a 
poprsí dítěte. Procestovav v 1. 1859— 62 Itálii, 
kde delší dobu žil ve Florencii , vrátil se 
r, 1863 do Francie, Z doby italakéhn pobyly 
pochází socha mladého su, Jnua Krt ^ kteroui 
po svém návratu provedl v bronzu ' nyní v mu- 
seu Luxembourském); r, 1863 zhotovil také 
madel pro Narcissa v ld\ni K 1865 obdržel 
velkou Čestnou medailli za sílavného Flortn- 
timkého pěvce f XW stol ; po 2 létech pro* 
vedl toto pro moderní sochařství epochální 
dílo z bronzu a Narcissa z mramoru {obé 

lích i vySiích až do r. 1S21, kdy z politických v muneu Lu.^emb,), Současna jest mramoiová 
příčin byl úřadu zbaven. Vydával s Mignctcm, skupina Madonnv * dif^iem v kostele sv, Tro 
Xémusatem a Thiersem časopis »'labletles ' jicc v Paříží. Teprve po pěti létech (1873) 



* 



^fi&i. 



Duboís ďAmiens — Dubois de Jancigny. 



89 



vystoupil opét ve veřejné výstave, nynt také 
jako malff; vystavíK v Salonč dvé malované 
podobizny a model £vy; r. 1876 v Salonu 
vzbuzovaly obdiv malované podobizny uměl- 
cových détf. Téhoi roku obdržel vtlkou čest- 
nou medailli za sochy Udatnosti a Lásky, urče- 
né pro pomník generála Lamorciéra, Toto 
veledílo moderního sochařství bylo r. 1878 
vidéti na v&eobecné výstave v Paříži, načež 
násl. roku postaveno v nantské kathedrále. 
Mramorová socha generálova leží pod por- 
tikem s bílými a černými sloupy, v rozích 
jsou bronzové sochy Lásky, Udatnosti, Mou- 
drosti a Víry, na podnoží geniové v bas re- 
liéfu; pQvodce architektonické části jest Boitte. 
R. 18S6 D. vystavil v Salonu jezdeckou sochu 
connéiabla A. de Montrnorency, r. 1889 model 
jezdecké sochy Panny Orléanské, určené pro 
RemeS. Zhotovil také řadu podobizen a po- 
prsí, jako Hennera (i875S Baudryho (1S78), 
•Pasteura (xSSo a 1890), Cabanela (1882), Gou- 
noda (1886) a Bonnata (1889); také maloval 
četné podobizny mladých žen a dětí. Jsa 
z největších sochařfi franc. byl r. 1873 jme- 
nován konservátorem musea Luxembourského 
a r. 1878 ředitelem na École nationale des 
beauz-arts; 1867 stal se rytířem 1874 dů- 
stojníkem, 18S6 kommandérem a 1889 velko- 
důstojníkem čestné legie. 

12) D. Louis, malíř belg. (* 1830 v Brus- 
selu — 1 1880), vynikající zástupce realistické 
Školy belgické, jehož obrazy při velké živosti 
jeví často nedbalou kresbu a komposici. D byl 
mnohostranně Činným; z jeho podobizen, kra- 
jin, marin, genrfi, zátiší atd. vynikají zvláště: 
Knéi ke mši se připravující (1857); Čápi (1860, 
v brusselském museu;; Choralista, Samota 
(1863). 

13) D. Alphée, medailleur franc. C^ 1831 
v Paříži), Žák svého otce Josefa Eug. D. 
(* 1795 — + 1863), J. J. Barra a Fr. Dureta, 
obdržel r. 1855 velkou cenu římskou za ka- 
menořezbu Vojín umírající na oltáři vlasti. 
Pobyv 4 léta v ftímě a vycvičiv se na mistra 
znamenitého, byl od té doby v Paříži velmi 
činným. Hlavní jeho práce jsou: Papef ^ehua- 
jici novoro\eného prince císařského, medaille 
na upomínku na objevení 100. planety (1869^ 
prflchod VenuSe sluncem (1877), proklamace 
republiky (1882), medaille mnohých výtečníků 
a vyznamenáni pří konkursech a v Salonu. 

14) D. Clément Fran9ois Theodore, 
hud. skladatel franc. (* 1837 v Rosnay, dep. 
Marné). Vzdělal se na pařížské konservatoři, 
kde měl mezi učiteli Ambr. Thomasa a Be- 
noita; pflsobí tamtéž od r. 187 1 jako prof. 
harmonie, od r. 1891 í komposice. Z jeho 
skladeb uvádějí se: kantáta Atala (1861); ora- 
toria Li$ sept puroles du Christ (1867) a Le 
púradis perdu poctěné r. 1878 cenou města 
Paříže; náboiný nbor Deux Abraham ; Marche 
arientale; Marche héroíque de Jeanne ďArc 
A j ; dále opery Le pain bis (187Q); /.ď guila 
de fémir (1883); AbenHamed (1883) a ballet 
Fardndole (1883) a j. 

16) D. Alp hon se, zoolog belg. ('*' 1839 
▼ Aii Ia-Chapíelle)i konservátor přírodověd. 



musea v Brusselu, spisovatel četných děl sou- 
stavných, faunistických (hlavně Belgie se tý- 
kajících) a populárních. Společně s otcem 
svým Ch. F. Dem vydal: Les oiseaux de 
VEurope et leurs oeufs (Brussel, 1857—72) a 
Les lépidoptéres de la Belgique (t., 1860—84); 
samostatně: Entomologie ortícole, agricole et 
forestiére (Gent, 1865); Conspectus systema- 
ticus et geographicus avium europaearum (Br., 
187 i); Histoire populaire des animaux utiles 
de la Belgique (t., 1873, též vlámsky vydán, 
nové vyd. 1889); faune illustrée des vertébrés 
de la Belgique (t., 1876 a n.) a j. 

16) D. Albert, advokát, publicista a ce- 
stopisec belg. {"^ 1845 ^ Monsu). Byl dlouhou 
dobu viCekonsulem španělským a brazilským 
v Monsu a zdržuje se nyní v Schaerbecku 
u Brusselu. Je horlivým cestovatelem, přispě- 
vatelem r&zných čascpisfi turistických i den- 
níků politických a vydal o sobě: VEspagne, 
Gibraltar et la cóte marocaine (1881); VAu- 
triche-Hongrie a vol ďoiseau (1881); A travers 
Vltalie (1881); Autrefois et aujourďhui (iSSj^); 
Au pays alpin (1884); Croquis alpin (1884); 
Le pays des dolomí tes (1884); La Belgique et 
Vémigration (1884); A travers Londres (1884); 
Cótes normandes et brgtonnes (1887); Ty pes 
et costumes (1888) atd. 

Dabois ďAniiens [dyboa damiéH] Fré- 
déri c, vynikající lékař franc. (* 1799 v Amien- 
su — t 1873 t.), od r, 1836 člen akademie lé- 
kařské. Z prací jeho uvádíme: Traité de pa- 
thologie generále (Paříž, 1837, 2 sv.); Histoire 
académique du magnetisme animal (t., 1841, 
8 Burdinem); Recherches historiques sur les 
incident s du meurtre de Jules César (t., 1868); 
Recherches historiques sur la vie privée de 
Vempereur Auguste, sur ses maladies atd. (t., 
1869). Obsahem i formou zajímavý jsou jeho 
nekrology Členfi lékařské akademie, jež měl 
jako doživotní tajemník v 1. 1845—63 (vyšly 
t., 1864, 2 sv.), 

DaboUi de Cransé [kraBsé] Edmond 
Louis Alexis, generál a státník francouzský 
(* 1747 v Charleville — f 1814 v Rethelu). 
Sloužil nejprve ve sboru mušketýrfl králov- 
ských, až r. 1789 zvolen byl do národního 
shromáždění a r. 1792 do konventu, kde při- 
dal se ke straně jakobínské a přispěl k pádu 
girondistů. Téhož roku byl poslán k alpské 
armádě a r. 1793 operoval proti Lyonu, který 
spálil a zpustošil. Na to velel v krajinách bre- 
tonských, rozdvojil se s Robespierrem, byl 
r. 1795-97 členem rady péti set, r. 1797 až 
1799 generálním inspektorem armády na Rýně 
a r. 1799 ministrem války. Nepohodnuv se 
s Napoleonem, ustoupil z veřejného života. 

DnboU de Janoiyny [žansiňi|: 1) D. 
Jean Bapt, spisovatel franc. (* 1753 v Jan- 
cijrny — f 1808 v Moulinsu). Pobyl nějaký 
čas v Polsku jako professor obecného práva 
na král. kadetce varšav., pak jako rada krále 
Stanislava a biblíotékář vojenské školy. Do 
Francie vrátil se r. 178 1, stal se jednatelem 
zemědělské kommisse, později odborným che- 
fem v ministerstvě vnitra za konventu, za 
direktoria svěřena mu rfizná poslání země- 



90 



Duboisia — Dubokovié, 



délská a obchodní* r. 1801 jmenován prefektem 
v Gardu, r. 1805 berním ředitelem v Allieru. 
Založil r. 1788 »Supplément au journal ge- 
nerál de France« a r. 1790 rolnický časopis 
»Feuille d*agriculture<, později »Peuille du 
cultivateur« (až do r. 1798), uveřejnil nčkolik 
odborných spisů ( Vues générales sur VaméVío- 
ration de Vagriculture en France, Du commerce 
franq, dant tétat actuel de VEurope a pod.) a 
napsal literární historii polskou Essai sur Vhi- 
stoire littéraire de Pologne (Berlín, 1778) mi- 
mo překlady z polštiny a němčiny. — Syn 
jeho a) D. Adolphe Philibert (♦ 1795 
v Paříži — t 1860 v Čandarnagaru), jako ná- 
čelník ministerské kanceláře účastnil se po- 
sledních výprav Napoleonových, načež uchý- 
lil se do Indie. Zde stal se za druhého po- 
bytu svého (1830) pobočníkem krále audh- 
ského, jímž vyslán s poselstvím do Evropy 
(1834— 35). Jako člen ministerstva zahraničních 
záležitostí poslán r. 1841 do Číny, načež vedl 
obchodní a vědeckou výpravu na Jávu. Vý- 
sledkem jeho cest jsou: Inde (Paříž, 1845) a 
Japon, Indochine (t , 1850. tvoří III. a VIIL d. 
1'Univers pittoresque) ; Histoive de I' Inde ati- 
cienne et modeme et de la confédération indo- 
britannique (t., 1858) vedle studií o stavu angl. 
Indie (t., 1840), pokroku Anglie v Indii a Číně 
(t., 1841) a p. 

DaboUiia [dyboaz] (dle Rich. Duboisa, 
Svýcar. botanika, | 1850): 1) D. Karst. synon. 
Pleurothallis R. Br. — a)D. R.Br.,rostlinný 
rod čeledi li Iko vitých (Solanaceae), tribu 
Salyiglo^scae, rostoucí dvěma druhy v Austrálii 
a Nové Kaledonii. Kvéty jejich jsou souměrné, 
kalichu 5zubého a trubkovité koruny s skla- 
ným krajem, jehož uSet jeden větší jest 4 ostat- 
ních. Vedle 4 dvojmocných tyčinek bývá je- 
fttě pátá jako staminodium. Z 2pouzdrého více- 
vaječného semenníku vyrftstá bobule, jejíž se- 
mena obsahují zárodek s dužnatým bílkem. 
Ísou to dřeviny s listy roztroušenými, celo- 
rajnými a s květv drobnými, bílými ve slo- 
žených bohatých latách. D. myoporoides R. 
Br., někdy též u nás pěstovaná, slouží v oč- 
ním lékařství, neboť obsahuje alkaloid, s hyos- 
cyaminem příbuzný. D. Hopwoodii F. Míill. 
(Ď. Pituri Bancer.) poskytuje australským do- 
morodcflm opojné listy, jež žvýkají neb kouří, 
aby se bucf při lovu nebo při útoku na ne- 
přítele opojili a osvěžili. Alkaloidem téhož 
druhu jest prý nikotin. Děd, 

Dabolsln [dyboazín], jedovatý alkaloid 
z rostliny Duboisia mroporoides R. Br., dle La- 
denburga jest identický s hyoscyaminem. Jd, 

Daboia-Pigalle viz Dubois 11). 

Du BoUi Beymond [dyboa remoh] : 1) D. 
B.-R. Emil, něm. fysiolog (* 1818 v Berlíně\ 
stud. theologii, pak vědy přírodní v Bonne 
(ffcologii^ a Berlíně (anatomii a fysiologií), kdež 
stal se doktorem, načež se tamtéž habilitoval a 
později (1858) stal se nástupcem učitele svého 
Joh Mullera na stolici fysiologie. Jest členem 
a stálým sekretářem akademie věd v Berlíně, 
Členem mnoha učených společností v cizině 
a tajným radou medicinálním Z jeho spisfl 
'-nenovati sluší: Ober den sogen. Froschstrom 



und die elektromotorischen Fiscfie (v Poggen- 
dorfTových Annálech, 1843 ; Quae apud ve- 
teres de piscibus electricis exstant argumenta 
(Berlín, 1843, doktorská these); Untersuchun- 
gen uber tierische Elektríiiíát (t, 1848— 1860, 
2. vyd. 1884, 2 sv., hlavní dílo autorovo); 
Beschreibungen einiger Vorrichtungen u. Ver- 
suchsweisen \u elefctromotorischen Zvrecicen (t, 
1868); Gesammelte Abhandlungen ^ur allge- 
meinen Muskel- und Kervenphysik (Lipsko, 1875 
až 1887, 2 sv.). Od r. 1857— 1877 redigoval 
s Reichertem od Joh. Mullera založ. Archiv 
far Anatomie, od r. 1877 rediguje sám Archiv 
fúr Physiologie. Ze sebraných jeho řeČÍ slav- 
nostních a přednášek (Lip. 1885— 87) z oborfi 
literatury, přírodní ňlosoíie, kulturních dě- 
jin , biografie a j., zvláště se staly pověst- 
nými neb pozoruhodnými: Gedáchtnisrede auf 
Joh, Múllev (1860); Ober den deutschen Krieg 
(1870); Ober die Gren\en des Naturerkennens 
(1872); Góthe und kein Ende (1883) red. 

V pojednání »o hranicích přírodnického 
poznání* postavil se proti materialismu, zvlá- 
ště tehdy se šířícímu, vysloviv o poznání 
hmotné podstaty známé »ignorabimus«. Ve 
svých řečech a rozpravách stává se leckdy 
nepříjemně subjektivním, zabíhaje zvláště 
v obor národně- politický, při čemž projevuje 
jakýs chauvinismus tím nepříjemnější, že jest 
sám francouzského původu i vzdělání. V té 
příčině zůstávají jeho řeči a všeobecná po- 
jednání daleko za věcnými a klidnými roz- 
pravami Helmholtzovými. Vědecký význam 
D. B.-R-ův záleží u výzkumu živočišné elek- 
třiny, objevené pokusy Galvaniho. D. B.-Ft 
uspořádal veliké množství příslušných pozoro- 
vání pod jedno hledisko i vytvořil nové vý- 
zkumné methody, dal celému oboru přesné 
vědecký, fysikální základ Od té doby se arci 
nauka ta v mnohém změnila proti učení D. 
B.-R-a: přes to dlužno jej pokládati za tvůrce 
»elcktrofysiologie«; více v Článku »Elektro- 
fysiologie*. ^fs. 

2) D. B -R. Paul, bratr před., mathematik 
a fysik něm. (* 183 1 v Berlíně — \ 1889 ve Frei- 
burce), studoval v Královci, jsa žákem Richelo- 
tovým a Neumannovým. Po krátké učitelské 
činnosti na gymnasiu habilitoval se r. 1865 
v Hcidelberce a r. 1870 byl povolán za řád- 
ného profcssora do Freiburka, později do Tu- 
bink a odtud r. 1884 na vysoké Školy technické 
v Berlíně. Jako fysik zabýval se v 1. 1854 až 
1869 ponejvíce zkoumáním šíření se kapalin na 
kapalinách a uveřejnil výsledky prací svých 
v Poggendorffových Annálech. Více znám jest 
svými pracemi mathem.: Beitráge ^ur Inter- 
pret ation der partiellen Differentialgleichungen 
mit drei Variabeln (1864); Seue Lehrsát\e uber 
die Summen unendlicher Reihen (1870): Cber 
die Fourier*sche Darstellungsformeln ( 1 876) ; Zur 
Geschichte der trigonometrischen Reihen {i^So) : 
Allg, Funktionentheorie (1882) a j. Z prací pro 
Širší kruhy určených jmenujeme: Ober die 
Unbegreiflichkeit der Fernkraft (Naturwissen- 
schaftl. Rundschau III. 1888). La, 

Dubokovló Juraj {* 1800 v Pitvách na 
Hvaru — f 1874), studoval gymnasium ve 



Dubos — Dubravius. 



91 



Hvaru a bohosloví v Padově. R. 1866 stal se 
biskupem hvarským a višským, v kteréžto 
hodnosti byl pravým dobrodincem všech osad 
své diécése a studující mládeže. O národ zí- 
skal si nevSední zásluhy tím, že z kostelů a 
ze ftkol vytlačil jazyk italský. Sepsal Nauk 
vjere kričanske, 

ItabCMi [dybó] Tabbé Jean Baptisté, 
historik a aesthetik franc. (* 1670 v Beauvais, 
t 1742 v Paříži). Byv přijat do ministerstva 
zahr. záležitostí, konal r&zná diplomatická po- 
sláni v Némecku, Itálii, Anglii a Hollandsku 
a účastnil se jako franc. plnomocník míro- 
vých smluv v Rijswicku a Utrechtu. V od- 
menu svých zásluh obdarován od LudvíkaXIV. 
vydatnými benefíciemi. R. 1720 stal se členem 
Akademie a r. 1723 jejím stálým sekretářem. 
Z jeho historických prací nejcennější je ///• 
stoire critique de Vétablissement de la monar- 
chie Jranq. dans les Gaules (1734, 3 sv.), kde 
dokazuje, že Frankové zmocnili se Gallie zpA- 
sobem mírumilovným ; jeho názor, proti nčmuž 
Montesquieu se opíral, přejal v novější době 
Fustel de Coulanges. Na svůj čas nové a dů- 
kladné úvahy aesthetické obsahují Réfiexions 
criiiques tur la poesie et la peinture (1719, 
2- vyd. 1732 a 1740, 3 sv). Srv. V. Tremblay, 
Notice sur 1'abbé D. (^Beauvais, 1848) a A. Mo- 
rel, Etudě sur Tabbé D. (t., 185 1). 

IKllKNioq fdybók] Louis Jules, optik 
franc. (* 1817 ve Villaině, dep. Seine-et-Oise, 
+ 1886). byl žákem a nástupcem Soleilovým, 
jemuž vydatně pomáhal při hotovení nástrojů 
diffrakčních a polarisačnich. Sám zdokonalil 
mnohé přístroje optické, zvláště mikroskop 
fotoelektrický, jímž možno prováděti nejjem- 
néjšf pokusy optické, a poprvé zavedl upo- 
třebeni dvojitých snímků fotografických při 
stereoskopu. Za záslužnou činnost dostalo se 
mu četných vyznamenání na světových vý- 
stavách a jmenován též důstojníkem čestné 
legie. 

IHibOMMury, město ruské v gub. cher- 
sonské a v új. tiraspolském na 1. bř. Dněstru, 
má 10.460 ob. (1890) rumunských, malorus. a 
žid., kteří provozují vinařství a sadařství, pě- 
stujíce hojné tabák a vedouce čilý obchod 
s dobytkem. Z průmyslu uvésti jest výrobu 
svíček a kpželužství. 

]>aboQr|^ viz du Bourg. 

ttnbOTá: 1) D. (něm. Stubau\ ves v Če- 
chách, bejt . okr., pŠ. Krumlov (7 km i.), fara 
ZátoA; 12 d., 70 ob. n. (1890). — 2) D., ves 
t., hejt. Chrudim, okr. Nasevrky (7-5 km v.), 
fara Kostelec, pi. Chrasť; 13 d., 96 ob č. 
(1S90). 

]>ubov4 (maď. Garam S\enť Miklós), ves 
v Uhrách, v župě zvoleňské, okr. brezenském 
na Hrone s 329 slov. ob. (1890) a starobylým 
kat. far. chrámem (viz o něm Sasinek, Let. 
Slov., 1876). V listině z r. 1424 uvádí se D. 
pode jménem Sv. Mikuláše nad Hro- 
nem. R\, 

]>abOTá Mra obsahuje 4— 167„ tříslo- 
víny. a proto se jf užívá v koželužstvi více 
než kúry kteréhokoliv jiného evropského stro- 
mo. Kůra je vedlejSfm ziskem při dubu ku 



kácení dospělém. Má 4 - 1^'^ třísloviny, kdežto 
kůra z mladých, 12— isletých stromů má až 
i67o třísloviny. Proto zavedli v některých ze- 
mích pěstování dubů jen pro tříslo, tak ze- 
jména v Dol. Rakousích, Uhrách a některých 
krajinách Německa. Kůra olupuje se v dubnu 
a květnu buď na stojato, nebo se stromky dříve 
kácejí. Poznalo se, že olupuje-li se kůra v zimě, 
má více třísloviny, olupování že však jest ob- 
tížnější Kůra mladých dubů jest na povrchu 
stříbrošedá, hladká a lesklá, na vnitřní straně 
červenohnědá. D. k. se musí přechovávati 
v suchu, deštěm by se tříslovina vyluhovala. 
Vedle třísloviny obsahuje d. k. hořkou látku 
quercin a cukr quercit. D-vé k-ry užívá 
se též v lékařství jako stahujícího prostředku 
buď jako prášku neb odvaru, tohoto vnitř 
i zevně; podobně ve zvěrolékařství. LL 

Dnboveo (pol. Dgbowiec), farní ves ve 
Slezsku, hejt. Bilsko, okr. apš. Skočov; 125 d., 
979 ob. pol., 9 n., I Č. (1880), Šk. 

Dabové dřevo západoindické, ze stro- 
mu Chrysophyllum glabrum Jacq. rostoucího 
na ostrově Martinique, viz Chrysophyll um. 

Dnbovice: 1) D., ves v Čechách, hejt., 
fara, pS. Prachatice, okr. Netolice {ir^km z.), 
9 d., 43 ob. č. (i8go>. — 2) D., ves t., hejt., 
okr., fara, pS. Pelhřimov (3 km z.); 24 d., 
156 ob. č. (1890). 

Dnbovka či dubovník viz Polyporus 
frondosus Tries. 

Dnbovka: 1) D., ves v Čechách, hejt. 
Benešov, okr., fara. pS. Neveklov (1*5 km sv.); 
II d., 65 ob. č. (1890).— 2) D., ves t., hejt. 
Benešov, okr. Vlašim (8 km sv.), fara Zdebuze- 
ves, pš. Kácov; 18 d., 107 ob. č. (1890}.— 
3) D., samota t., hejt. Sedlčany, okr., pš. Vo- 
tice, fara Ouběnice; 2 d., 26 ob. č. (ií?9o). 

Dnbovka, městečko ruské v gub. sara- 
tovské, új. caricynském na pr. bř. Volgy při 
ústí říčky Duhovky, má 14.572 ob. (1889) a 
přislav. Obyvatelstvo provozuje obchod ze- 
jména také po řece Volze se solí, hořčicí, 
která se tu rozsáhlou měrou pěstuje, se sta- 
vebním dřívím a rybami. R. 1734 D. osazena 
kozáky a stala se hlavním městem kozáků 
volžských, sídlem atamana a vojenské kance- 
láře b. přidržela se Pugačeva, za kterouž 
příčinou r. 1771 odvedeno odtud na Kavkaz 
517 kozáků, kteří se stali základem pluku 
mozdockého, a ze zbylých kozáků sestaven 
r. 1778 pluk volžský. Zároveň však D. ote- 
vřenasousedním osadníkům maloruským, kteří 
ji záhy obchodem velmi zvelebili. 

Dnbovnik viz Cnethocampa. 

Důbrav viz Doubrava. 

Dnbravina: 1) D., vlastně Jan Skála 
z Doubravky a Hradiště, proslulý biskup 
olomúcký a dějepisec (* ok. r. 1486 v Plzni, 
f 9. září 1553 v Kroměříži^, pocházel z rodičů 
katolických, zámožných, jak patrno z náklad- 
ných studií theologických a právnických, jež 
konal napřed ve Vídni a potom v Itálii. Stav 
se doktorem církevního práva na universitě 
v Padově, navrátil se kol. r. 1511— 12 do vla- 
sti a v brzku povolán do služeb olomúckého 
biskupa Stanislava Thurza, Štědrého příznivce 



92 



Dubravíus* 



snah humanistických DĎkladným vzděláním, 
zejména %*clÍkou zbihiostí v jazyce latinském* 
nevšední výmluvností a přesným jednáním 
/(skal £} na dvofe značnou důvčru a rychle 
v liodno^tech postupoval; učinén byl sekre- 
liřem biskupovým, obdržel místo kanovnické 
ph kapitole, n 1513 dosáhl arcijahenstvi a 
pozdéji proboStslví v Kroméříii a Olbram- 
kostele. Jsa důvěrníkem Thurzovým O* mél 
hojnou pffleíitost bh'že poznávati Čelné huma- 
nisty tchdeiáí a zároveň přicházeti ve styk 
s mnohými osobami vysoce postavenými; tím 
na jedné strané rostla povést jeho učenosti 
a na druhé rozmáhal se vliv pfi záletitostech 
livota veřejného. Koku 1517 při korunovaci 
krále Ludvíka v Praze povýšen byl f^polu 
8 několika jinými druhy ve stav rytířský a 
upojtv se v erbovní strýcovství s Kašparem 
Ebcrzvinem z HradiSté (u Plzné), počal se 
psáti na základe král. majestát j >z Doubravky 
a z HradiSté*. R. 1518 měl přední účastenství 
v posclstvé polskoČcském, jei bylo vypraveno 
do Neapolska a Milána vyjednávat o sňatek 
polského krále Sigmunda^ bratra Vladislava 
Jagailovcei s Bonou, dcerou Jana Galeazza 
Sforzy, vévody milánského; věc se vydařila 
podle přání, a na Ovia potom velmi Často 
vkládány byly úkoly prostřcdnické v rozma- 
nitých důležitostech veřejných. R. 1522 marné 
usiloval, byv ustanoven k tomu biskupem 
Thurzcm, pohnouti rázného stoupence Luthe- 
rova* jihlavského faráře Pavla Speráta^ by na 
vrátil ac k víře katolické; přítomen byl i «oudu, 
konanému pfcd králem Ludvíktm v Olomúci, 
jeho^ rozhodnutím Sperát za svou ncústup 
nost pykati mél v plamenech a jen na mocné 
přímluvy vyhoštěním ze země byl potrestán, 
V létech následujících, hrozivými přípravami 
Turků a konečným vpádem jejich do Uher 
vždy více nepokojných, býval D jakožto hlavní 
pomocník biskupa Thurza na sjezdech, sně- 
mech a radách namnoze v popředí; nedlouho 
pfed bitvou u Moháče dostalo se mu i hmotné 
odmény udělením z milosti královy hradu a 
Qtéstečka Břeclavě ve svobodný maíetek. 

Neméně rozsáhlá byla Činnost D iova za 
Ferdinanda L^ K, 1528 byl v Čele deputace 
vypravené z Cech, Moravy a Slezska do Kra- 
kova ke králi Si^mundovi, o němž na jisto 
so soudilo, ie spojí se s odbojným Janem ZÁ- 
poUkým, a nesnadné toto poslání docílením 
neutrality výhodně zakončil; r. 1529 mél po- 
díl při vojenském taiení Jana z Pcrn^tcína 
k vybavení od Turkův a za let potomních 
hlavně v poradách snémovnich mtiudrou pro- 
Iností se vyznumenávaL K vrcholu moci 
/c dospěl r 1541* povolán byv po brzké 
biiirti Bernarda Zoubka z Détfna, Thurzova 
nástupce, Kapitolou oíomúckou na uprázdněný 
itolec biskupský; bylté od té doby v přímém 
atyku a panovníkem a ve věcech i politických 

í ř-,n;ín 'nich í.ik rj,l,imí t^lí ^ln?l.flmí ícmu se 

i dceru 

,;munda 

i sřifttck v Krakove konaný skvělou 

I L R. 1545 zdárné vyjednával v Praze 

Q viíMíiOii pomoc proti Turkům a hleděl tél 



ve věcech církevních strany k odklizeni sporů 
získati. Proti Jednotě bratrské postavil se 
mnohem důrazněji neilí jeho předchůdci a 
mocně k tomu pÚsobiU ie roku 1546 starií 
bratřiti mandátem královským ze zemí Če- 
ských byli vyhoStěni; avSak 5 krutými pro* 
středky, jakých zejména po r. 1547 bylo Uih 
váno, nesouhlasil a dokonce přímluvu za stř* 
hané panovníkovi předloiil V bouřích roku 
1346 se zdvíhajících usiloval bez účinku stavy 
České odvrátili od spolku a německými kní* 
žaty evangelickými; na soudě potom zHze* 
ném ku potrestání odboje byl předsedou. Osta- 
tek života svého D. trávil poklidně, staraje 
se pilně o zvelebení svých statků biskupských 
i soukromých, a vedle toho pracemi literár- 
ními stále se zabývaje. Zemřel náhle, raněn 
byv mrtvicí, na zámku Kroměřížském a po- 
chován byl v Olomúci u sv. Petra na před* 
městí; později mrtvola jeho byla přenesena 
do chrámu kathedrálního a pohřbena blíle 
rovu Stanislava Thurza- 

D. náleží ve vlasti naSf k nejpřednějším 
stoupencům směru humanistického a k osobám 
mezi vrstevníky zvláště památným. Nebyl to- 
liko učencem na theoretické dráze utkvělým, 
nýbrž zároveiS i mužem světa zkuSeným^ po- 
vah lidských i potřeb životních výborně zna* 
lým a dle toho též své jednání moudře zaři- 
zujícím. Sama Činnost jeho literární o tom 
svědectví podává* obsahujíc větším dílem práce 
poučné a návodné. liž za dob studijních '^'y* 
dal s kommentářem spis Mariiani Capetiaů 
Sitpfhe Mei curii cum Philotoffia (Vidcři, 1516) 
a připsal jej biskupovi Stanislavu Ihurzovi. 
Z mladých také let pochází spracování ivět- 
5{m dílem v iambcch) staročeské básně *Nové 
Rady* Smila Flaíky z Pardubic, nadepsané 
Therwbulia JoiSnnis Dubravii iurisconsulii ei 
equith aurati De ref^iis praeceptis, ve dvou 
knihách, věnované králi Ludvíkovi a vydané 
poprvé reku 1520 v Norimberce bez vědomi 
Diova Linhartem z Doubravky, příbuzným 
auktorovým (po druhé v Krakově r, 1521 a 
po třetí ve Vratislavi r, 1614) V obor kraso- 
řečnícký náleží sbírka řečí a listů příležitost- 
ných (vyd v Prostějově r 1549), íoko na pf- 
Oratío ad Sif^hmtmdum re^ťm Poloniae de 
auxilio cotttra Turcas, Oratittffcula in ttuptih 
rť^ia Palonlae Sigismuiidi iunhns^ Orado fu* 
itebrh íh Si^ismttudi *ff:is Polomíte ějre^ttíts 
a j,: také zajímavý výklad žalmový Commen* 
taiii iVi V Daí'idit psalmum ke sbírce jest při* 
pojen. Záležitosti hospodářských dotýká se 
spisek JJhellti^ de piscinis et piscium, quí in 
eis ahmttív, nátura (Vratislav, 1547), obsaho- 
jící v ftesti knihách podrobný návod k rybní- 
kářství, svědčící o znamenitém smyslu prakti- 
ckém; do polštiny pteloiil jej Ondř. Prog^a a 
vydal v Krakově r. 1600 NejobiirnějŠí a nei* 
proslulejší D Íovo dílo íest Hhtoria regni Ro' 
hefttiae de rébus memoria di^ftii itlá geitti ak 
initio Boemoritm, qui ex lihria vtriUntes tan- 
dem Boiemiam in medio propemúd*fm ^uperhn* 
Germetntae sifam occurai^erunt. Lfbri XXXIJÍ 
etc. (Prostějov, 1 55a), připsané Maximííiánoví ]I„ 
nově zvolenémtj tehdáž králi českěmu; napřed 



I 
I 



_2_Ki 



,^Xi 




Dúbravka — Dubrovník. 



93 



jest položena stručná charakteristika zemé 
i lidu, uvedeny zprávy ze starých spisovatelfi 
o dfevnfch národech v Cechách a potom při- 
kročeno ihned k vypravování déjin od pří- 
chodu Čecha a Lechem až do zahynutí krále 
Ludvika v bitvé u Moháče roku 1526. Celek 
dlužno nazvati pouhou kompilací, ba namnoze 
latinským spraco váním kroniky Hájkovy s roz- 
manitými dodatky a proměnami; pAvodnéjší 
a cennéjSf zprávy obsaženy jsou téměř jen 
v posledním oddělení, kde spisovatel z vlastni 
zkuSenoati příběhy vypisuje. Ve stilisaci zračí 
se nevSednf obratnost, jinak převládá ráz 
rhétorícký a vQbec okrasný, vlastenecká hor- 
livost i hrdost národní na mnohých místech 
vyniká. Prvního vydání byl tiStěn počet jenom 
skrovný, tak že kniha v cizině, pro níž se 
hlavně hodila, nedošla povšimnutí; teprve 
když r. 1570 Krato z Kraftheimu, životní lé- 
kař Maximiliána II., a Tomáš Jordán z Klau- 
senburka přičinili se o nové vydání v Basi- 
leji, nastal obrat a historie D-iova rozšířila se 
záhy na vše strany, ježto mimo kroniku Syl 
viovu nebylo v novější době příhodného děje- 
pisu českého latině psaného. Další vydání 
pořízena byla v Hanavě (1602) a ve Frank- 
furte n. M. (1687). — Zevrubný životopis D-iflv 
sestavil Ant. Kybička v ČČM. r. 1875; tam 
uvedena též veškera literatura starší i novější. 

2) D. Daniel, slovenský kněz a spiso- 
vatel (* kol r. 1600 v Žilině — f 1655). Po 
studiích skončených r. 1619 ve Vitemberce 
stal se rektorem Školy v Trenčíně, pak Březně 
a Bánovcech, při Čemž získal si nemalých 
zásluh. Z Bánovec odešel za dvorského ka- 
zatele do Predmiera k hr. Kašparovi lUéshá- 
zymu, kde podepsal r. 1641 pravidla bratrstva 
TrenČínského, pak do Senice, odkudž r. 1635 
vypuzen. Po smrti Mik. Martiniho vyvolen 
roku 1648 za superintendenta. Ze spisA jeho 
známy jsou: Gymnasium logicům in ordine et 
methodo defensum (Vitemberk, 1819); Evan- 
gelickd ruční kni\ka (Senice, přeložená z něm- 
činy r. 1650); De eductione formarum e po- 
tentia materiae (Vitemberk, 1652, dle Jana 
Milochovského). Viz Slov. Pohlady, 1887. 

S) D. (Dúbrava) Antonín Ferd., du- 
chovní spisovatel (• na konci XVII. stol. v Pří- 
bore — t 1756 v Podivíne); stav se roku 1706 
katol. knězem, byl farářem v Horním Újezdě 
(1710), v Lukové (i7i3>, v Jaroměřicích Í1716) 
a od r. 1731 v Podivíne, kde také pohřben 
v kapli jím vystavěné. Napsal dvž kázání če- 
■ká (1727 — 28) a Virgo Maria, reg, urbis Bni- 
nensis a Sueco obsessae patrona (Brno, 1747). 
Viz J. JireČek, Rukovět s. v. 

BŮDravka, dcera knížete českého Bole- 
slava L, vdala se r. 965 za knížete polského 
MeČislava, jejž potom přiměla ku přijetí víry 
křesťanské; příkladu knížete následovali dvo- 
fané i znenáhla všechen národ polský. Dle 
udání Kosmy zemřela r. 977. Poláci ji jme- 
nuji Dabrowka. Klk, 

DŮvraTka (maď. Hidegkút, něm. Kalten- 
brunn), ves v Uhrách, v župě prešpurské, okr. 
prešpurském se 752 slov. oby v. (1890), katol. 
fiirntm chrámem a poštou. Zde a u Lamače 



skončila se r. 1866 bitkou, dne 22. čce válka 
rakousko-pruská. Původní obyv. byli Chorvati, 
již se zde v XVI. stol. osadili. R^, 

Dnbravník, bot., viz i. Melissa ofřici- 
nalisL., 2. MelittismelissophyllumL. 

Dabrawskl J^drzéj, Šlechtic polský 
(t kol. 1803), proslul v době konfederace bar- 
ské jako krutý a mstivý pronásledovatel haj- 
damáků, tak že podání lidu na Volyni dosud 
mnoho o něm vypráví. R. 1767 byl poslem na 
sněme kijevském a po r. 1793 vypovězen na 
Sibiř, odkud vrátil se za Pavla I. 

Dabray [dybré| Vital Gabriel, sochař 
franc. (* 1818 v Paříži), vynikl jako žák Ra- 
meyiiv hlavně svými pomníky, z nichž hlavní 
nalézají se v Paříži: Sulla, Ciodion, maršál 
Lannes, Sp. Benedikt, Sv, Ambroži ; také zhoto- 
vil 2 mramorové sochy císařovny Josefiny^ 
jezdeckou sochu Napoleona L (1865) a mn. j. 

Dabrovln Nikolaj Fedorovič, gen.- 
lieutenant a současný historik ruský. Hlavní 
jeho díla jsou: Istorija vojny i vladyčestva 
russkich na /f^i^/ra^é (Petrohrad, 1871, 3 Části); 
Matévijaly dlja istonji krymskoj vojny; 0té' 
čestvennaja vojna v pismach sovremennikov ; 
Vostočr.aja vojna i8S3—56 godov (t , 1878); 
Pugačev i jego soobščniki ít., 1884) ; Biografija 
Fr{evaljskago (t., 1890). Mimo to ve » Sbor- 
níku* petrohradské historické společnosti vy- 
dal protokolly a listiny vrchní tajné rady ru- 
ské (dosud 6 dílfi\ Jest mimořádným členem 
petrohradské akademie nauk a r. 1893 zvolen 
za stálého tajemníka akademie. 

Dnbrovna, městečko ruské v gub. mo- 
hylevské a v új. goreckém, na Dnépru, se 
7200 ob.; má 5 pravosl., i katol. kostel a 
I žid. synagogu; vyrábí se zde sukno a plátno 
a obyvatelé provozují po řece obchod se dří- 
vím. — Dne 8. září 1514 zvítězili tu Poláci 
nad carem Vasilijem Ivanovičem. 

Bubrovnloká literatura viz J i h o s I o- 
vané (literatura). 

Dabrovnlk (ital. Ragusa), starožitné pří- 
stavní město v jižní Dalmácii. Dvě části jeho 
stojí na skalné půdě, totiž nejstarší město nad 
srázy k otevřenému moři a sousední Čtvrť 
Pastjerna s jedné strany, a kamenitý svah hory 
sv. Sergia s ulicí Prieko s druhé; mezi nimi 
v dolině leží na rovné písčité půdě, sotva 
I m nad mořem, nejskvělejší díl města. Přístav 
je malý, ale navštěvuje se i od menších par- 
níkův; veliké lodi přistávají v blízkém Gruži. 
Celé město je opásáno kamennými hradbami 
z XV. stol., které jsou nyní nejvíce porostly 
popínavým rostlinstvem ; hradby ty tvoří troj- 
hran, jehož nejvyšší úhel označuje zdaleka 
viditelná vřž Minčeta, dle rodu Menčetičův 
z domácí šlechty tak zvaná. Vchod do přístavu 
hájí dvě tvrze, Castello di Molo na mořské 
straně a r. 1539 vystavěný Revellino (nyní 
kasárny) na pevnozemské. Na hradbách všude 
stojí ve výklencích sošky městského patrona 
sv. Blasia (»sveti Vlahoc). Hluboký příkop 
ohrazuje hradby zvenčí; je umělý a vznikl 
tím, že ku konci středního věku obyvatelé 
nuceni bráti stavební kámen jen z tohoto pří- 
kopu. Z přístavu vedou do města dvě brány. 



u 



Dubrovník* 



z pevné zetné opět jen dvé. Píle na BZ*t Floče 
na jv, Domy jsou vysoké z neomítnutého ka- 
mene, rbudované se všemocným využitím mí- 
sta, ulice úzké, často se schddky do strmého 
vrchu* Hlavní ulice je p i\í^c 2. (lisíl, stradone) 
mrxi obéma branami, asi 400 kroků zdélí* 
U Pločí stojí klášter dominikánský, u Pil fran- 
tiškánský, oba s čclnCmi památkami, starými 
kostely, náhrobky aiď,; naproti franti.íkánCim 
spatřuje se u Pil přes ulici starodávná fon^ 
tina 2 XV. veku, za ntž jaou »Puncclee, do 
r, 1806 kláSter ženský sv. Kláry, nyní dělo* 
střelecký sklad. Na této ulici stojí »Orlando«, 
socha mladíka v pancéři s mečem s počátku 
XV. věku. v posledním století vichrem pi^c* 
kocená a nedávno zase obnovená. Od této 
ulice odděluje se menSí náměstí ^Prcd dvo- 
rom) směrem k Pustjcrně: u něho stojí *rvO' 
nik* (věí a hlavni stráží), nová radnice, vy- 
stavěná na místě starého paláce veliké rady 
(shořel r. 1817 1 a starožitný palác vládní (7^^- 
iattum regimhtis, dvoř) z r, I435» nyní sídlo 
úřadft politických a finančních. Malebná je 
>divóna« (celnice) z r, 1520, v nli bývala 
mincovna republiky s celnicí, sálem pro schflze 
učencův atd. Naproti těmto budovám stojí 
kathedrála P« Marie a kostel sv. Bla^ta, ale 
v nynějií podobě obě budovy jsou nové vy- 
stavěny po zemětřesení 1667, Na nejstarších 
místech D-a stoji jesuitský kostel, kollej je- 
suitská (nyní voj, nemocnice) a kasárny, zří* 
zcr\t z bývalých ženských kláSterČ. Domy 
jsiuj po zemětřesení r 1667 nejvíce znovu vy* 
ř.Uiv^ny; staré budovy s ornamenty XIV— XV. 
stoletf spatřují se toliko v Pustjerně a na 
Prieku. Uvniíř hradeb nebydlí nyní více než 
asi 3000 duSí Před branou Pile ícží nejkrás- 
něiSf čásť města, rozsáhlé podméstí, řečené 
tél Pile (»na Pilama*), plné zahrad s jižní 
vegetací, vavříny, palmami, citroníky a po- 
morunčníky atd. Ú moře stojí nedaleko za 
branou na strmé osamělé skále pevný malý 
hrjti sv, Lovrinac {Latirentius\ posud od dělo* 
<tf Icův obsazený. Nejvy&lí Čásť tohoto pod- 
Til Stí na podhoří slově Konó (od kanálu, 
v I I o vodu). Domy Pil řadí se Icměf ncpfc- 
tt/itč až k zátoce Gružské I Gravosa), dle jejíž 
v, i hodní strany se prostírají hustc domy; 
7.1] iLlní strana, poloostrov Lapad, je plna roz* 
!: nych sadův a lesnatých vriká. Za Gruiem 
ot irá se vchod do malebné doliny Rijtky 
(Ombla), která je splavna až k svému moc- 
němu vřídlu ze zpod skal hcrcegovských. Na 
' ní slraně Rijcky přijde se dle vodovodu do 
<j..',iAy Sumetu (Zonchetto) se silnými pra- 
f! rjny: vodivod šám je dílo 1. poL XV. věku. 
Narrníi ttjmu za druhou branou »na Plo- 
* 1 [ v: nic se za Revellincm toliko ka- 

i I ', na niž tábořily turecké kam- 
'■ '^^ a hany, a dále sporá řada 
moře veliké jeskyně) až 

_ru sv. Jakiii>^>. Oilttid vede 

.11 1 I mořem umělá doliny 

/ . ir , plné vaí a Ic pod po- 

• mi VlaSticc ía řehol ků 

iiých. Nad na >m vy. 

plná S.C vrch av. Sergia(Srgj} a&Í 400111 ^výSfr 



s tvrzí Fort Imperiál, z níž je rozkoiný po- 
hled na město s okolním pomofim, na Gruž, 
Kijcku a Sumet a jedné strany. Župu a po- 
čátek Konavlí s druhé strar.y. Přistup z hor 
hercegovakých k hoře sv. Strr^ía prostředkuje 
těsné sedlo mezi dolinami Sumctem a Župou 
u vsi horního Brgatu iBergatto superiore, 
středověká Tumba), u níž byla u skály Že- 
lezná Ploča hranice D a proti Slovanům, po- 
zději Turkům; tudy vede i silnice do Tre- 
binje. Před městem leží blízko zelený ostrov 
Lokrum (Lacroma), do doby francouzské sídlo 
benediktinů, pak majetek soukromý, posléze 
císaře Maximíliána a korunního prince Ru- 
dolfa, nyni zase sídlo mnicha dominikánCi.. 
Vyhlídka mořská z města a okolí sahá na jih 
do Cavtatu (Ragusa vecchiai v KonavJích a 
na sever ke skále Sveti Andrija s majákem 
(za středověku sídlo eremitův, S. Andrcas de 
Pelago) a k dalekým obrysům hor ostrova 
Mljetu. Podnebí D-a je mírné; v dcStivé zimě 
sníh je vzácnosti, za to často zuří »bora«* — 
D» je sídlem okresního hejtmanství, krajského 
soudu a nautických i celních úřadův. Je zde 
katolický biskup s kapitolou; pravoslavní, pod- 
řízení biskupu kotorskému, nejvíce Herce- 
govci, mají veliký nový kostel uprostřed města; 
španělských židův je jen několik rodin. Je zde 
vyšší gymnasium, nautická škoU» ženské pacd- 
agogium a biskupský seminář, jehož chovanci 
navité vují iřymnasium. Nová budova je zemská 
nemocnice na Pilácl% k níž ic přidělen na- 
lezincc, jeden z nejstarších v Evropě. Biblio- 
téky veřejné ncni; zato mají františkáni ve- 
likou knihovnu. Slavný je archiv republiky^ 
dílem v paláci vládním, dílem u soudu; privi- 
legia r. 1833 přenesena do dvorního archívu 
vídeňského, Jsou tu 2 tiskárny a vycházejí 
dvojí noviny, »Dubrovnik< (srbské strany) a 
•Crvena Hrvaíska* (chorvatské strany), Časem 
i časopisy a almanachy nepolitické, V měaté 
sídlí i cizí konsulové, v létě pobývající u dvora 
černohorského na Cetyni. Domův Čítá se 
v městě asi Soo, na Pilách ke 400 Obyvatelů* 
kteří se zovou DubrovČanin, žen, Dubrov- 
kinja. měl D. r, iSSo; 10.936 (obec), r. 1890: 
11,177. K obci náleží i Gruž a celá 7':^" "'^vnl 
zaměstnání je obchod a plavba nu lú 

paroplavební spulcČnusti), vedle V) i . . jvi, 

áatu falbánské kroje) 
a zkanického zboK 
dle národního vku- 
su. NižSÍ třídy žijí 
při tjpadku města ve 
veliké chudobě. — 
Znak O a má tfí 
modrá břevna s levé 
alf- V ivé iik- 
m cnána 

poii ^v.v^Mcm (vy* 
obr. č. 1244.). 
Dějiny. I. Do* 

č. »Sf4, Znak mfstji Dabrov&íU, ba byzantská od 
VIL atol. do X305. 
Kolébkou D a je římské město Eptdaurum, 
li km na jihových* oa oválním poloostrově, 
na néml nyní atojí méstečko Cavtat, ítal Rú- 



I 
I 




Dubrovník. 



95 



gusa vecchia (za středověku Urbs nebo Cívi- 
tas vetus). Jméno se zdá býti řecké. Poprvé 
se uvádi r. 47 př. Kr., když jej pompejský 
vojevůdce M. Octavius po moři a po suchu 
obléhal, ale od P. Vatinia, vojev&dce Caesa- 
rova, poražen a zahnán. Zdejší »co|onia< pa- 
třila k »tríbus Tromentinac; z nápisů známe 
Četná jména obyvatelův, vesměs latinská. Dle 
podzemního vodovodu, podnes viditelného, 
sousední krajina se zove od středního věku 
Canale, slov. Konavle (plur.). Poslední zmínka 
o Epidauru je ve dvou listech pap. Řehoře I. 
(590—604). Dalmácie v VII. stol. dobyta od 
Slovanův. ŘfSe východořímská uhájila jen jed- 
notlivá města s malým územím, spravovaná 
od stratiga thematu dalmatského se sídlem 
v Zadru (viz Dalmácie, dějiny). Dle po- 
vésti, zaznamenané od císaře Konstantina 
Porfyrogenety , méSfané Epidauru od Slo- 
vanů dílem pobiti, dílem prodáni do otroctví. 
Ti, kteří se uchránili, založili na blízku na 
místě nepřístupnějším nové městečko, na strmé 
skále, spadající k moři příkrými srázy (labes) 
a oddělené od svahův vysoké hory sv. Sergia 
vodami těsné laguny (palus\ opírající se o malý 
přístav (/^r/115). Nové město slulo latinsky Ra 
g u s i u m, a By z. 'Pacvatov, slov. D u b r o v n i k, 
dle lesa (d^bri, arbor), který se prý v dávné 
době prostíral na svahu řečené hory. Přístup 
po suchu byl nesnadný. Nejstarší čásť města 
{castčllum) ležela na skalnaté půdě, s malými 
dřevěnými a kamennými domky, k nimž vy- 
stupovaly uličky se stupni do skal vytesa- 
nými. Zvětšena předměstím u přístavu, ře- 
čeným Posterula (dnešní Pustjerna). Brána 
západní posud nese staré jméno Pile {porta 
Pilařům, od nvlai). Nejstarší chrám biskupa, 
nástupce biskupův epídaurských, byl kostel 
sv. Štěpána (od r. 1667 zřícenina). Vodu měli 
obyvatelé skalného hnízda toliko z cisteren. 
Sluli Romani, u sousedních Slovanův »Latini<. 
Latina se držela v jejich úřadech po více než 
tisíciletí, v protokollech senátu do r. 1S08. 
Osobní jména z dob do r. 1300 mají, jako ve 
všech městech dalmátských, typus poslední 
doby římské: Lamprídius, Sabinus, Ursus, 
Lamponius, Proculus, Primus, Bonus atd. Po- 
loha byla osamělá, jakožto jediného byzant. 
města mezi Spljetem a Kotorem, ale osada 
zůstala chráněna svou polohou, námořskou 
převahou obyvatelův a ochranou mocného 
impéria cařihradského. Měšťané se živili plav- 
bou, r>'bář8tvím a vinařstvím. Území na pev- 
nině, t. zv. Astarea {z aestuarium) bylo ne- 
patrné, asi 6 km zdélí, ale obsahovalo úrodné 
okolí zálivu v krajince řečené Gravossium, 
slov. Gruž, kolem vrchůvMons Acutus (Pětka) 
a Mons Rertus (Montovjerna). Na moři D u 
náležely ostrovy Lokrum (latinsky Lacroma, 
Croma-, Mrkán (Mercana) před ssutinami Epi- 
dauru a »Elaphitae> Římanů, totiž Koločep 
(Calamota , Lopud (Dalafota) a úrodný a ve- 
liký Šipan (Jupana\ D. ležel na pomezí dvou 
kmenů slovanských, jejichž župani byli pod 
vrchností byzantskou: Chlmanův Čili Zachlu- 
manův v poříčí Neretvy a v Stonu a Tre- 
biojanův, k nimi patřily i Konavle. Za vinice 



za pomezím platil D. Slovanům daň mo- 
goriŠ {margarisium), v X. stol. po 36 zlatých 
nomismatech na každé straně. První zmínky 
o městě jsou z IX. století. Arabové, loupíce 
z apulského Bari po celé Adrii, obléhali D., 
ale když císař Basilios I. (867 sld.) vypravil 
do Dalmácie veliké loďstvo, zase ujeli. Ok. 850 
(dle Jana diákona) D. poškozen velice bouří, 
*mar:set venti impetu€. Dle akt synody spljet- 
ské 924 bylo tehda biskupství dubrovnické a 
kotorské spojeno, ovšem podřízeno jsouc arci- 
biskupu spljetskému co nástupci staré církve 
Salonské. Dle popa Dioklcjského bulharský 
car Samuel ve válce proti císaři Basiliovi IL 
(976 — 1025) vpadl jednou do pomoří dalmat- 
ského a vypálil Kotor a D. Z doby Basilia II. 
pochází nejstarší listina o založení benediktin- 
ského kláštera na Lokrumu. Roku 1000 Ba- 
silios II. dovolil dožovi benátskému Petru 
Orseolovi ujmouti se panství nad městy se- 
verodalmatskými, aby je chránil před útoky 
Chorvatův. U sv. Maxima na Korčule se do- 
žovi poddal i biskup dubrovnický s měšťany. 
Vše to bylo však jen dočasné. Neboť za cí- 
saře Romana III. Argyra (1028 — 34) Dubrov- 
čané bojovali zase v byz. loďstvu náměstka 
Nauplie Nikefora Karantina, které porazilo 
africké a sicilské Saraceny, loupící v Řecku. 
V XI. stol. jevil se mezi sousedními Slovany 
odpor proti slábnoucí moci Byzantinců. Srbský 
kníže Štěpán Vojslav držel Zetu i pomoří až 
ke Stonu. Dle Kekaumena byl tehda, snad jen 
dočasně, zvláštní »stratig€ v Dubrovníku, 
Katakalon Klazomenites; s několika dromóny 
(vál. loďmi) vyjel na pobřeží, chtěje tam dle 
úmluvy s Vojslavem se sejíti a býti kmotrem 
syna jeho, ve skutečnosti však myslil jej 
úskočně zajm.outi, ale při tom sám i s loďmi 
svými lapen od Srbův a odveden do zajetí do 
Stonu (ok. 1040). Když ok. r. 1045 ^ Baru 
zřízeno zvláštní arcibiskupství, oddílné od 
Spljetu, i D. vystoupil s požadavkem podob- 
ným a sice, jak víme z listův papeže Ře- 
hoře VII., měl proto r, 1078 styky s Vojsla- 
vovým synem, králem srbským Michailem. 
Arcibiskupství potom skutečně zřízeno, zdá 
se 1. 1 102; brzo vystoupilo s nároky na vrch- 
nost nad celým arcibiskupstvím Barským 
(četné listiny, falsifikáty). Dle popa Dioklcj- 
ského D. již tehda býval asylem praetendentův 
v bojích mezi župany srbskými; proto prý 
Michailův syn, král Bodin obléhal D., dal syny 
příbuzného svého knížete Branislava před 
městem popraviti a D-a prý dobyl; odjinud 
o tom nevíme. Jisto však, že za války Alexia I. 
Komnena s Normany v 1. 1081—85 Dalmaté 
a »gens Raguseac bojovali co spojenci Nor- 
manův a že se 1108 v D-u datovalo zase dle 
let císaře Alexia. Zprávy letopiscův XVI. až 
XVIII. stol., že D. v 1. 1122—52 byl pod Be- 
nátčany, nemají listinného důkazu. Naopak 
se v XII. stol. město uvádí pod správou do- 
mácích »comites€ a >consules«, kteří nepo- 
chybně jako Kotorští stáli pod byz. »dux Dal- 
matie et Dioclie*. Smlouvou s Pisany r. 1169 
začíná se řada obchodních listin. Současný 
Arab Idrísí (psal r. 1153 na Sicílii) praví o Du : 



9S 



Dubrovník* 



•obyvatelé, prĎmysInf a bojovní Dalmaté, mají 
znaCné loďstvo a podnikají daleké plavby*. 
Přijimáním uprchlíkil do mésta a sňatkyse 
aousedy zatím se i itvel slovanský v méstě 
arsiloval ívjriikající rody Gojslaviči, Bolesla 
viéi atd,). Za války Bcnátíanů proti Byzan- 
tincŮrn loďstvo ben. 1171 připlulo před D.: 
méšfané pod císařskými korouhvemi {tmye 
rialia vexiila) postavili se na obranu, ale Be- 
nátčané se zmocnili nékterých véii a po ka 
pítulaci zbořili Částí zdi a jakous akropoli 
(turrh tmperaíon deputata)^ Ale po nezdaru 
benátské výpravy v Řecku Byzantinci asi ob- 
novili svou autoritu, jakož tehda drželi í Spljet. 
Po smrti cis. Manuela (1180) nastaly v sou* 
sedství veliké převraty. Srbský veliký župan 
£tépán Nemanja přivedl pod svou vrchnost 
Kotor a s bratrem svým Miroslavem, knězem 
chlm$kym» znepokojoval i D-* který se za 
slabosti Byzanlincftv uchýlil pod ochranu krá- 
lův obou Sicílií, Viléma li. a Tan kréda, jak 
patrno z listin r. 1186 a 1190, V méstě sídlil 
královský úředník {Tnsuligard, regis camera- 
ritts)^ ale správu vedl domácí comes čilí slov, 
kněz Gcrvasius iKrvaS) z rodu MartinuSičŮv, 
jenž uzavřel r. 11 86 mír s Nemanjou a jeho 
bratry, r, 1189 obchodní smlouvu s báném 
bosenským KuUnem, r iic)0 smlouvu s piráty 
Račicí, vládnoucími v Omiíi. Od téch dob 
počet zachovaných listin roste a dějiny mésta 
jaou jasnéjSí, Za promén v dolní Itálii D. se 
dal zase pod vrchnost byzantskou. Území 
vinic obsahovalo jtž řásť župy /rnovnice(Brcn- 
Dum), údolí Bjeky (Umbla) a Zaton iMalfum). 
2* Pod vrchností benátskou 1205 až 
1358. Veliká zména nastala dobytím Cařihradu 
od křižákův a BenťitéanO» kteří tehda dosáhli 
vrcholu své moci. R* 1205 plul nově zvolený 
patriarcha cařihradský, Benátčan TomáS Nfo- 
rosini do Cařihradu a po cestě přinutil bez 
boje D. k uznání vrchnosti benátské. Dle po- 
věstí v pozdějších kronikách ponlcdní comes 
Juda (osoba híslorická) město utiskoval a proto 
prý Dubrovíané sami povolali Bcnátčany. 
Původní smlouva se nezachovala^ ale máme 
smlouvy z K lajz, 1^36, 1252* stejně se opa 
kujici, tak že se nemýlíme, domnívajíce se, 
ic I první se od nich ncliSila, V měslě do- 
ftazován kněz Cíli conteš^ Benátěan* ale ostíitní 
úředníci* ročně volení {vicáHun čili vicecomťs, 
judicčífRtá.) byli Dubrovčané* Všichni muiovc 
nad 13 let byli povinni dožovi přísahati. Ve 
válkách O. byl povinen vystrojiti lodi do 
locfstva benátského. S počátku nalézali se v Be- 
nátkách i rukojmí z O-a* Jinak městu pone- 
chána celá vnitřní samospráva, i diplomatické 
styky se sousedy* pfi čemž ovScm ochrana 
mocné republiky byla velmi závažná. První 
comes byl Jan Pandolo v 1 1214—37; ^'^' 
Btupci jeho posíláni však z Benátek vidy jen 
na dvě léta. Na moři obchod D-a kromě Itálie 
brzo zasahoval i do Egypta í do Černého 
moře, Nejblížii styky byly ovficm se Srby; 
týkaly se dílem obchodu^ dílem pomezí, po- 
něvadž Dubrovčané své vinice a sady ne- 
ustále iirili do území srbského Hlavní ku- 
pecké místo ti vnitrozemí tehda bylo Brskovo 



1u Kola^ina na horní Taře)» navštěvované I oé 
Cotořanáv. Král Štěpán Radoslav přiSel 1254 
do města co uprchlík a v listině slíbil v n&^ 
ději na opětný návrat na trůn veliké svobody. 
Brati jeho král Vladislav zrušil sice »m.ogoriá«, 
placený z pozemků v zupě Žrnovnici, ale 
zároveň vymohl u D*a roční dar 1000 perper 
a 50 loket ískrlata* červeného, základ po- 
zdě jSích tributů srbských. Zároveň zkvttal 
obchod D a v Chlniu. na ústí Neretvy, v Bosně, 
na pobřeží Albánie a Epiru, a když říSc epirská 
r. 1230 dobyta od Bulharů, Dubrovčané ai vy- 
mohli obchodní privilej od cara Asěna IL. 
tchána krále Vladislava. L 1242 Tataři ne- 
mohouce dobyti Tro^íira a Spljeta, táhli okob 
Da, vypálili Kotor (kromě hradu) a okolo 
Skadru se obrátili do Bulharska. Když král 
Vladislav od mladšího bratra Stepána UroSe I, 
co spoluvládce zatlačen do pozadí, O- 1243 
a Urožem zjednal přátelskou smlouvu, aji? 
brzo se s ním nepohodl K tomu se pftdruřU 
spor s pomořskými městy Zety o církcvni 
vrchnost nad Kolorem, Barem, Uíctném atd., 
kterou Dubrovčané připisovali svému arci- 
biskupovi, R. 1252 vojsko Uro,íovo loupilo po 
okolí města» ale mír je^tě na Čas obnoven. 
R. 1253 nepřátelství vypuklo znovu, D. siednal 
spolčíc s mladým carem Michailcm Asěnem, 
jehož vojska tehda vpadla do Srbska a tam 
vypálila i klášter sv. Petra na Limu (v Ujelo* 
polji), a a županem chlmským Radoslavem, 
až válka ukončena mírem 23. srpna 1254, dle 
kterého obnoveny meze, jaké byly za krále 
Štěpána PrvověnČaného, otce Urošova> Mezi 
Kotorem ípod vrchností srbskou) a D-cm trvala 
stálá obchodní řevnivost. Zatím se vytvořilj^ 
i vnitřní poměry. Od r. 1253 nalézáme in 
rady: »veliko vieče« (consUium maius)^ totiŽ 
veliká obec staroŽilův. mezi nimiž brzo vy- 
nikaly rody Menčctičův (Menze), LukariČŮv 
íLucari). Gunduličův iGondola). Sorkočevidflv 
(Sor^o), Gradičúv (Gradii, RanjinŮv (Kagnina) 
atd*, dále ivieče umoljeno* (consUum rojtfA/o* 
rum) jako senát, "málo vicčc« {cons, minus) 
jako rada knězova. V XIU. století budována 
nová (posavad ní) kathedr/Ua (S, Maria) a 1222 
rod Gunduličův založil před městem kláitcr 
sv. Jakuba ve ViSnjici, Přcsc vSecky zákazy 
Srbů vintce se šířily za pomezím a sahaly 
brzo k sau tínám Epidauru, u nichž byla malá 
osada srbská. Ostrov Lastov fpřcd r. 1373) 
dobiovolně se poddal D u. Základ k domácímu 
zákonodárství položen byl sepsáním statutu 
r. 1272 za kneza Marka Justiniana; později 
doplňován novými sbírkami zákonův {Liheť 
Reforma ti onum z r. 1335, L. Viridis 1358 ai 
1460, L. Ooceits aid,K Okolo bývalé laguny 
vzniklo mezí zahradami rozsáhlé podměMf 
{burguí), které po velikém požáru r. 1295 pří- 
vtélcno k městu rozvířením hradeb v rozmě- 
rech, jak jaou podnes Laguna zmizela docela; 
na jejím místě stojí nynf nejskvělcjŘi část 
města, na písku na pilotech. Uroie I. svrhl 
syn jeho Štěpán Dragutin 11276—821; v listině 
od něho vytlané poprvé se zmiňuje srbský 
tribut ve foimé potom obvyklé, 2000 nt;rpcr 
na den sv. Dimitra. Bratr Dragutinfiv Štěpán 



I 



titWSÍ. 



-^ ■"■- 



Dubrovník. 



97 



Uroft II. fečéný Milutin (1282 -1320), zakla- 
datel rozvoje HSe srbské proti Byzantincfini 
na jih, byl v přátelství s městem, ale za druhé 
polovice své dlouhé vlády dvakráte se stal 
nepfitelem. R. 1301 kupci dubrovničtí v Srbsku 
zjímáni a vojsko srbské drancovalo vinice du- 
brovnické; Dubrovčané obsadili ostrov Míjet, 
na némž pod vrchností srbskou vládl opat 
tamniho klážtera benediktinského, a znepoko- 
jovali svými lodmi pobřeží srbské od Stonu 
do Bojany. R. 1302 uzavřen mír intervencí 
loďstva a poselství benátského a sice urovnány 
hlavně právní poměry kupců v Srbsku. Léta 
13x7 — 18 král opět dal pleniti okolo Da a 
mír zase obnoven zakročením Benátek. Roz- 
kvet obchodu těmito srážkami zastaven nebyl; 
zmáhal se pod vlivem rozvoje hornictví v Srb 
sku a sahal až do Uher. Za Štěpána Uroše III. 
11320 — ^31) bosenský bán Štěpán začal obsa- 
zovati Chlm a válčiti se Srby až blízko Da. 
Srbští velmoži Branivojeviči, vládnoucí na 
Stonu a v celém okolí, učinili se samostat- 
nými, znepokojovali D-, který se proti nim 
spojil s Bosňany, ale posléze přemoženi : hlavní 
z nich, Branoje zemřel ve vězení krále srb- 
ského. R. 133 1 Bosňané co sousedé města žá- 
dali pro sebe i chlmský »mogoriŠ«, který jim 
pak stále vyplácen. Po nastolení Stepána Du- 
^na (1331—55). svého přítele od mládí, Du- 
brovčané prostředkovali r. 1333 mír mezi 
Srby a BosAany a za to obdrželi Ston i pólo 
ostrov Stonski Rat (PeljeŠac), potud srbský; 
Srbflm dáno 8000 perper a roční plat 500 p. 
na Velkonoce (Duáan tento důchod r. 1348 da- 
roval srbskému klášteru sv. Archandělův v Je- 
rusalemě a syn jeho car Uros 1358 ustanovil, 
že po zapu.stnutí tohoto kláštera důchod ten mají 
bráti athonské kláštery Chilandar a Sv. Pavel, 
což vykonáváno až do konce republiky), Bos- 
fianům vyplácen roční plat 500 perper na 
den sv. Blasia, patrona městského. Král srbský 
Du při tom daroval i pomoří od Stonu k D-u 
a ostrov Posrednici na ústí Neretvy, ale Bos- 
ůané, kteří ta místa drželi, k tomu nepři- 
stoupili. Dubrovčané město Ston znova za- 
ložili a opevnili zdi od moře k moři (stojí 
posud); poloostrov sám rozdělili na úděly mezi 
nobily a měšťany. Od konce XIII. stol. začal 
se totiž vedle starožilův co šlechty (nobiles, 
slov. vlastelin, žen. vlasteoka, vladika) při 
vzrůstu města tvořiti nový stav kupecký z při 
stčhovalých obyvatel Q v, hlavně Slovanů v, proti 
kterému se vládnoucí patriciové, jmenovité 
když se počet rodin jejich morem ve XIV. věku 
silně ztenčil, vždy více uzavírali. Do rad a 
hodností měli přístup jen Šlechtici; měšťané 
zastávali jen nižSí úřady a časem konali i po- 
selské jízdy menší důležitosti. Vrůst říše Ště- 
pána Dušana, jenž se prohlásil 1346 carem, 
sloužil i obchodu Da, který svými kupci byl 
stále zastoupen na všech velikých tržištích 
Srbska, nejen v Rudniku, TrepČi a slavném 
hornickém městě Novém Brdě, ale i v kra- 
jinách albánských a makedonských. V nejbliž- 
ším sousedství ovšem D. trpěl tím, že tehda 
ležel na pomezí Bosůanův (v Popově a Pří- 
moři od Stonu k Zatonu) a Srbův (v Tre- 

Otlftv Slovnik Nauíný, tv. Vili. 30/10 1893, 



binjsku a Konavlích). kteří stále mezi sebou 
válčili. Slavnou událostí byla návštěva cara 
Štěpána Dušana spolu s caricí Jelenou a synem 
jejich Urošem v D-u koncem října 1350, na 
tažení proti Bosňanům. Smrť Dušanova 1355 
i veliké rozbroje, které potom následovaly 
v Srbsku, byly pro D. velikou ranou. Mladý 
car Uros 1357 daroval D-u pruh země nad 
vinohrady dubrovnickými v podhoří nad Žrnov- 
ničí, Sumetem (Junchctum) a Rjekou, který 
ještě drželi Srbové; od těch dob se hranice 
na tu stranu neměnila a další snahy Da do- 
byti hor samých až ke hřebenu byly marný. 
V únoru 1358 dokončena válka mezi Benát- 
čany a Uhry o města severní Dalmácie mírem 
Zaderským, ve kterém se Benátky odřekly 
všech měst a ostrovů od Quarnera do Albánie, 
mezi nimi i Da. 

3. Vrchnost uherská 1358— 1526. Po 
odjezdu posledního benátského kneza Marka 
Superantia dosazena provisorní vláda, která 
upravena brzo tím způsobem, že na každý 
měsíc volen zvláštní re c tor, slov. kněz. 
Král Ludvík I. ponechal Du za roční tribut 
500 dukátů v úplnou samosprávu a daroval mu 
i pomoří od města ke Stonu, ale Bosňané 
i tenkráte této krajiny nevydali, ačkoli byli 
pod vrchností uherskou. Poměry se Srby se 
touto proměnou zhoršily, jelikož mezi nimi 
a Uhry byla válka. D. v 1.- 1359—62 bojoval 
se sousedním knězem srbským Vojslavem a 
s Kotorany. opíraje se o pomoc Balšičův, až 
s carem Urošem sjednal mír v OnogoSti 
'NikSic). Když Uros byl zbaven moci, D. věrně 
platil tribut srbský jemu až do smrti. Proto 
nový sousední župan Nikola Altomanovič 1370 
až 1371 pleněním celého okolí město velice 
tísnil. Potom 1373 — 77 sousedem Da byl Jiří 
Balšič jako pán Trebinje a Konavlí. Trvalý 
obrat nastal, když bán bosenský Tvrdko se 
prohlásil králem a r. 1378 opanoval Trebinje 
a Konavle; Dubrovčané od té chvíle odváděli 
tribut srbský (na sv. Dimitra) králi bosen- 
skému až do tureckého dobytí Bosny a také 
sousedili na suchu jen s říší Bosenskou. V Bo- 
sně samé hornické město Srebrnica stalo se 
důležitým obchodním místem pro Dubrovčany. 
Ve válce Benátčanů proti Janovanům a Uhrům 
1378-81 D. ovšem byl na straně nepřátel 
Benátek. Od kancléře Jana z Ravenny máme 
z 1. 1384—87 první podrobnější líčení města 
a života v něm. Za boje Anžovincův o korunu 
uherskou proti Sif^mundovi Lucemburskému 
D. zůstal na straně Sigmundově, ale boje se 
neúčastnil. V následující době za nejskvělej- 
šího rozvoje obchodu v Srbsku a Bosně do 
popředí vystupují snahy o zvětšení území. 
Bratři Bjeljak a Řadič Sankoviči 1391 prodali 
D-u celé Konavle, ale odevzdati je nemohli, 
neboť bosenští vojvodové Sandalj a Pavel Ra- 
denovič se ihned zemí jejich zmocnili V pros. 
1396 pobyl v D-u král Sigmund, vraceje se 
po bitvě u Nikopole na lodích okolo celého 
poloostrova domů. Roku 1399 král bosenský 
Ostoja D-u postoupil Přímoří od Zatonu k Stonu 
(Terre Nove, Riparia Slani), čímž darování 
cara Štěpána Dušana a krále Ludvíka I. ko- 

7 



w 



Dub rovník 



rak briQ mu 

[KoiwvU od 

Itfiq. 7 4^) 



Bt^Rř vvkoftáno. Afe 1405 BosJVané^ podporu- 

polského proti Sigmun- 

':a. PřimoH zase obsa 

e-^tn, až 1405 obnoven mír a 

ri. R. 1415-1417 DubrovČané 

' --ní Sigrnundova spra- 

Hv«r a Bračijeř byly 
vévody Hrvojet S\g- 
<?jich do svých rukoUf 
I Benátfané. Koupení 
Radoslava Pavlovice a Sanďalja 
laméstnávalo D po mnoho let 
11 vzal sobe opevňovánf Cavtatu, 
liru. za záminku k válce o na- 
j-ítí Konavií. D. postavil proti 
:. naverbované v Zetě, Albánii 
polek se Sandaijem, velikým 
m* a s králem Tvrdkem II. 
u^iancm o koupi zemí Rado- 
.'délrni jich mezi spojence. Sul- 
;va D a na Konavle a za haraČ 
íuk. přidělil D u Trebinje a Klobuk» ale 
alav místa tato ncchtél vydati, král bo- 
pntký tavnčl se vzpéčoval a Turci sami od 
'*éťl Uitoupili; mír 1432 obnoven bez proměny 
hranic pfed válkou. Doba tato je znamenána 
i utavbami co vrchol rozvoje obce! nový 
palác vládní (1435)* vodovod ař ze Šumetu 
U4jS)» továrny na sukno atd. Velmi důležit 
^U^ai^ný (1440) sptá o mésté od italského 
iniaty Tílippa de Divcrsis (yyá, Brunelli 
Idru. 1882) Po smrti Sandaljové staí se 
po néktcrych zménách synovec jeho Stipan 
VukČič (1435—66), pořdéjáí »herccg<. samo* 
I jediným sousedem DubrovřanÓv na pevniné. 
|JBlí*ké bylo sousedství Benátčanft» klefí od 
[r. 1440 dricli Kotor a KorČuhi, Ve velmi pfá- 
fKlili\*ch stycích byl s Dem srbský despot 
j k<»vió (14Í7— 56), u néhoz sloužili 

*., dubrovniítf ve vysokých úřadech 

"tujc Sorkočevjč, DamianGjorgjid); r, 1440, 
la jita vypuzen, pobýval v Du. O Konavle 
xnova t4ji— 54 herceg Slipan» ale Du- 
cané línkali proti nému krále bosenského, 
\ ' ■ f^- Rýna jeho Vladi<^Iava, i vypsali 
I velikou cenu. Král bosenský 

k,. . '. při tom listinou z r 1451 da- 

mn\ Ou z ťi/emí Sfi panova celé severní po- 
li llťky Kotorslíé, hrad Noví se Sutorinou 
niař«fvicí. Morinje a Risan, ale da- 
li tr» nppravedeno. Pád Srbska <1459' a 
!'(»leBtné se dotkl D a, nebot hor- 
,u)d 7*urky zaSta a také kvetoucí 
i4iulJ. R. 1466 opanovali Turci zemi 
^vvM tkl k pomtří D a, Herccgoviči udr- 
iSí\ v Novém a na ústí Neretvy 
lou za stálých bojů, které D. 

'' -rlikoí obec jim pomoci 

n vSak hledéla s Turky 

-^ch Namísto starých 

ských nastoupil tribut 

vím posílaný sultánovi, 

iiikutOv. Styky se soused 

van^kými učinily místo po- 

sand/akbc^y Hcrcego- 

la kfesfanských knížat 

■ iMiui »uUánĎv, které do XVÍ. 



století vydávány jazykem srbským. Obchod 
Da rostl do vnitra říSe osmanské; koncem 
XV^ stoh kupci zajíidéli daleko do Bulharska, 
Makedonie atd, Tím způsobem byl D, vedle 
Multan a Valachie jediný starý státní útvar 
na poloostrove Balkánském, který se udržel 
do XIX. stoL; umel se co obec kupecká vždy 
s Turky srovnati a nikdy s nimi nepřijel do 
srážky válečné. Ovšem v XV. a XVL stol 
opevnén hradbami, které stoji podnes. Styky 
s Uhry posléze byly velmi skrovné a po bitvé 
u Moháče docela se přetrhly*. R. 1520 O, po- 
škozen silným zemétfesením. 

4. Pod tureckou vrchností 1526 az 
1806, Republika dubrovnická obsahovala po- 
břeží od Kleku k Sutoriné a ostrovy Míjet, 
Lastov, Šipan» Lopud a KoloČep, asi 25 Čtver. 
mil 8 50,000 obyv. Styky s Turky zůstaly 
celkem vždy přívětivé, arci za ustavičných 
darův a platův* Při tom v£ak O. hledal ochranu 
i u jiných mocí, u Španélů, vládnoucích v pro- 
téjSím Neapolsku, u papežCt v jehož hlavním 
přístavu Jakiru méti celou osadu kupeckou, 
u Francouzův a j,; jen s Benátčany Dubrov* 
čané bývali opatrní, ve stycích s nimi vedeni 
jsouce vzájemnou nedůvěrou, jmenovitě kdyl 
území bcn, v Dalmácii (viz Dalmácie, dě- 
jiny) začalo se rozšiřovati a když ostrov La- 
stov povstal (r6o2 — 1606) a na čas se pro- 
hlásil pro Benátky. Obchodní privilegia ob- 
drželi od Anglie a jiných vzdálených mocí. 
Pro tuto mnohonásobnou ochranu malá re- 
publika často nazývána posméSně le sette 
banJíeiei^tám praporův). Za Častých velikých 
válek v sousedství D. ovšem býval v nesná- 
zích a nejednou byl nucen po dobrém odmí- 
tati plány i Turkův i křesťanův, kteří chtěli 
v území D a si zříditi oporu k válečným ope- 
racím, jako za Španělské okkupace Herceg- 
Nového r. 1538—39. K samostatné válce Du- 
brovčané prostředků neměli; mohli vystrojiti 
jen galeje k pronásledování pirátův a postaviti 
několik set ozbrojených sedlákův a měšťanů 
k obraně svého území. Město samo bylo opa- 
třeno velikým dělostfclstvcín; pevnosti byly 
kromě toho jen Ston a hrad Sokol v Konavlích. 
Mnohostolelý mír přispěl k materiálnímu roz- 
voji obce. Jediné důchody státu byly cla a pro- 
dej soli stonské. Vedle plavby mořské (až do 
Ameriky) kvetl v XVL a XVIL stol. obchod na 
poloostrově; kupci dubrovničtí měli stálé ko- 
lonie v Sarajcvé, Novém Pazaru, Skopji, Pro- 
kupjí, Bělehradě, Sofii. Trnově, Provadijí atd., 
jmenovitě také v Cařihradě, kupčíce i ve Va- 
lachii a Multanech. 7a rostoucího bohatství 
a trvalého míru nastal nkolo r. 1500 rozvoj 
véd a literatury, jmenovitě poesie slovanské, 
která začíná s Riskem Menčetičem a Jiřím 
Držíčcm a dosahuje svého vrcholu v >Oa- 
rnanu* Ivana Gunduliče {\ 1638). Vedle toho 
pěstováno i básnictví latinské, a vůbec je pa- 
mátno> kolík vynikajících hlav vySlo z této 
obce: mathcmatik Mflrin Gctaldič {f 1627I 
vatikánský bibliotékář Štěpán GradiČ {{ 1683), 
slavný lékař Baglivi {\ 1707). benediktin An- 
sclm Banduri i| 1743)* účastník pařížské edice 
Byzanttncův, astronom Roger BoĚkovič (f 1787) 



< 



I 



A 



Dubrovnik. 



99 



atd. Pofet tehdejšího obyvatelstva městského 
není určité znám; ovoitf hradeb bylo něco 
pfes 800 domQ. Ačkoli se v kancelářích psalo 
latinsky a italsky, slovanftttna v domě i ve 
veřejnosti vládla více než kdekoliv v Dalmácii. 
Správa byla aristokratická, jako v Benátkách 
a v Janové, ale šlechta, která jeSté počátkem 
XVII. století Čítala 330 mužských hlav, ne- 
ustále se ztenčovala. V čele byl vždy měsíčné 
se střídající kněz čili »rector<. Měšťané (pu- 
cáni) v etiketě více vzdalováni do pozadí než 
xa středního věku. Úpadek začal současně 
8 úpadkem italského vj^chodního obchodu 
oproti rostoucí konkurrenci Francouzův, An- 
gličanův a HollanďanQv v XVII. stol. a s úpad 
kem sousedního Turecka. Mnohé osady u vnitro- 
zemí zanikly za válek rakousko-tureckých kon- 
cem XVII. stol. ; osada v RuSčuku zašla v pol. 
XVin. stol. a ku konci obchod vnitrozemský 
obmezen na Bosnu a Novipazar. Velikou po- 
hromou bylo zemětřesení časně z rána 6. dub. 
1667; z nenadání začalo silným otřesením a 
po 8 dni znepokojovalo celé pobřeží od Stonu 
do Baru. Vysoké domy se zkácely. rovněž 
i kostely, kněz Sime Getaldič se senátory za- 
hynul v troskách vládního paláce, ve zříceni 
nach vzAal se požár, který trval mnoho dní, 
a při prvním otřesení i moře vystoupilo z pří- 
stavu. Zahynulo přes 4000 lidí, mezi nimi 
i hoUandský vyslanec, jedoucí do Cařihradu, 
Jiří Crook. Jen hradby vydržely Zbytky Šlechty 
shromáždily se v tvrzi Revellinu. K sesílení 
nobility přibráno 10 vynikajících kupeckých 
rodflv mezi »vla8teliny< (Nataliči. Božidaro- 
viči, Zlataríči, Prímojeviči, Vodopiči a jiní . 
Turci chtěli po této pohromě kořistiti z ne- 
snází D-a, který nemohl platiti tribut; vyslanci 
dubrovničtí r. 1678 uvězeni v Cařihradě a 
Silistríi, ale r. 1681 vše mírně vyrovnáno. Za 
veliké války »svaté li^y< proti Turecku v lé- 
tech 1683 — 1699 D. byl ohrožen postupem 
BenátČanflv, kteří jej mohli docela ohraditi 
po suchu, a veškeru naději skládal v dobytí 
Bosny a Hercegoviny od císaře Leopolda I., 
při Čemž doufal Trebinje a Popovo získati pro 
sebe. Hlavou politiky DubrovčanQ byl Rafo 
Vlád. Gučetič, který r. 1684 ve Vídni sjednal 
smlouvu 8 cis. Leopoldem, v níž obnoveny 
dávné styky s korunou uherskou. V D-u sí- 
dlil tehda 1 cís. resident se setninou Choř- 
vato ze Senje. Styky s Benátčany byly velmi 
napjaty, jmenovitě když vojska ben. r 16S7 
obsadila tvrz Caři nu na cestě do Trebinje a 
r. 1694 vzala i Trebinje samo. Vidouce, že 
xbrané cí.sařské nedosahují do Hercegoviny, 
DobrovČané zase se sbližovali s Portou a 
proto na konfirressu Karloveckém r. 1699 "^^'' 
velikou protekci i císařskou i tureckou. Dle 
9. ČI. míru měl D hraničiti s Portou jako 
dříve a od nových territorií benátských od- 
dělen býti úzkými proužky tureckými, sahá- 
jícími až k moři, v krajinkách Sutorině a 
Kleku. O tributu ustanoveno ve smlouvě roku 
1703, aby byl placen jen každý třetí rok. Za 
války rusko-turecké roku 171 1 D. zase pfi^^el 
roezi několik ohftfi, chtěje se zachovati i Tur* 
kfim i caro Petru Vel. i Černohorcům, s ni- 



miž styky bývaly nejvíce nepřívětivé pro olu* 
pováni karavan a nájezdy do Konavlí. Ve 
válce benátsko-turecké v 1. 17 14 — 18 Benát- 
čané zase obsadili Popovo a Trebinje, ale po- 
měry byly přívětivější a dokonce propouštěny 
i karavany dubrovnické dále do Turecka. Bě- 
hem XVni. stol. D. klesal víc a více. Mezi Šlech- 
tou byly dvě strany, Salamankézi čili stou- 
penci staré politiky a Sorbonnézi, mladší lidé, 
nadchnutí ideami francouzskými, k čemuž se 
družila nechuť staré šlechty k rodfim povýše- 
ným r. 1667. Vychování od r. 1654 bylo v ru- 
kou jesuitů. Za války rusko-turecké v 1. 1768 
až 1774 D. se dostal do sporu s Rusy. Dal 
od republiky janovské zabrati kaperskou loď 
se 26 děly, tam vystrojenou pro Rusy, poně- 
vadž se pravilo, že bude loviti i lodi dubrov- 
nické. Alexej Orlov, velitel loďstva ruského, 
velmi byl rozkacen na D., hrozil bombardo- 
váním a okkupací, žádal 250.000 dukátů ná- 
hrady a dal asi 50 kupeckých korábů dubrov- 
nických zjímati. Vyslanec D-a Frant. Sav. 
Ranjina čtyři léta marně proseděl v Petro- 
hradě. Diplomacie dubrovnická se již neho- 
dila pro novou dobu, republika se přežila, vi- 
děla nové okolnosti, nové mocnosti, senát se 
radil o každé maličkosti a nemohl se dora- 
diti, boje se každé novoty. Ranjina odkázán 
posléze na Orlova v Livorně, kde r. 1775 vše 
vyrovnáno: zabrané lodi puštěny, dubrovnický 
obchod na moři uvolněn, armatoru konfisko- 
vané lodi v Janově zaplaceno 4300 dukátů 
náhrady, ale D. přinucen přijmouti ruského 
konsula s pravoslavným kostelem v jeho za- 
hradě, proti čemuž D. dlouho se vzpíral ze 
strachu před houfným přistěhováním pravo- 
slavných Hercegovcův. D. přežil republiky 
Benátskou a Janovskou, ale roku 1797 dostal 
místo Benátčanův nového souseda, Rakousko 
v Dalmácii a v Boce. Francouzské loďstvo 
vymohlo r. 1797 na republice velikou kontri- 
buci, jejíž následek bylo zrušení benediktin- 
ských klášterů na Lokrumu a na Mljetu i za- 
brání jejich jmění. D. sloužil za vzor ještě 
při zřízení Jónské republiky r. 1800. Obchod 
zkvétal hlavně plavbou do Černého moře; 
lodí bylo posléze 260. 

5. Francouzi (1806— 1814), Když Raku- 
íiané Dalmácii r. 1806 přenechali Francouzům, 
a Boka rychle obsazena od Rusů, D. ocitl 
se v strašných nesnázích. Veliká vojska po- 
stupovala k městu, které od staletí nevidělo 
nepřítele před svými hradbami, a nastala po- 
hroma, v níž D , tato »oasis au milieu de la 
barbarie«, jak praví Marmont, ztratil svou 
svobodu. Ruský admirál Seňavin pohnul D. 
k prohlášení neutrálnosti, ale silnější strana 
francouzská mezi šlechtou byla již dříve Fran- 
couzům povolila průchod. Dne 25. kv. i8o6 
f^enerál Lauriston přirazil před město s 1500 
muži. žádal jen o průchod a Spíži, ale v mě- 
stě hned vedle korouhve dubrovnické vztyčil 
prapory francouzské a dle instrukce Napo- 
leonovy tam zůstal; opevnil na rychlo ostrov 
Lokrum, ale zapomněl opevniti i horu svatého 
Sergia. Operace Francouzů proti Rusům a 
Černohorcům v Konavlích se nedařily a po- 



100 



Dubrovník. 



'?^tk'-m éervrta nastalo acdenní óbleieni D-a 
0/1 arfmírila SeAavína. gfenerála knížete Vjíi- 
;E«ni<ikého a vladyky řetřa I. Petraviče* Čemo- 
h<yrcí přeraziti vodovod a vypálili letohrádky 
a domy v celém okolí, které je podnen pkno 
^*<'itin; Celkem ničili 66d domflv, uČinívSe 
4k^y na 9 milí. frankfl. Dne 5. Čce veder 
vybavil mento náhlém pffchodem i^enerái Mo- 
litor. Po rtem pfíjel marííál 3íarmofie; operace 
v Konavlích nevedly k vítézstvf, za to zřízen 
Port Imperiál na vrchu %v. Serjpa a Fort 
Poyal í\íi í^okramu ji řadou pohfefních bať 
t<rií. Marmont mél od Napoleona instrukci 
r>i)hřovřany utišiti sliby, ale mé»to neopusitíti 
ani po ukončení v^Iky: melo »e »titi velikým 
francou;r<kým přístavem pro Orient. Dubrov- 
éan<*, třsnéni kontribucemi, rekvitncemi a ztrá- 
tou cel, jednali na vSech iitranich vyslanci 
v Paříži, ve Vídni, v Ca/ihradé Po míru Tylž- 
Jikém r. ř8o7 Napoleon přijttoupil k annexí. 
V prosinci sundán prapor dubrovnícký se sto- 
žáru v mésté a záfovcft lodím vnucen prapor 
království italského. Dne 51. led. íSoS senát, 
jenž nechtél povoliti, seíel ne ve vládním pa- 
láci, ale budova obklíčena oó voják, déla pev- 
nr^stní obrácena na mésto a áo senátu vstou- 
pilo nékolík dftstojníkA frar>couzských s písem- 
ným dekretem od Marmonfa (ten pak v březnu 
dostal titul »duc de Ragiiae«;, že republika 
dubrovnická je zra^iíu a Že senátoři mohou 
jíti domft co prostí méSfané Francouzi ihned 
se zmocnili pokladen a úřadfiv a internovali 
vynikající osoby v Itálii. H, iHo^ D, s Kóto- 
rem se dostat přímo pod Francii co jedna ze 
sedmi provincií Illyric. Obchodní lod^tvo pod 
vlajkou francouzskou téměř celé schytáno od 
An^liřanfl, Čímž ztraceno hlavní jménf oby- 
vatfhtva. R. ifti3 Anf^liČané obsadili ostrovy 
dubrovnická a Cavtat Šlechta býv. republiky 
pomýillela na povst/íní a obnovení republiky 
pomocí Anglie, ale byla nesvorná; mnozí méíí 
vétAí zálibu slou>^ftf velikým mocnostem, nežli 
panovati v miniaturním státe. Dne 15 list. 
1H13 vztyčen v Cavtatu zase dubrovnlckV pra- 

fíor a pozdraven dřly ariglícké frejtfaty Selský 
id pod vedením ISlechticA Natalíče, hraběte 
Hlaxeje Kabo^y a markýze nuni(!e zaČal s An- 
gličany obléhftti D Dne 3. led. 1814 přirazil 
do Orule rakouský f^enerál Milutinovič ae dvě- 
ma prapory hranirárftv, ale bez dčl. Měl roz- 
kazy nepouporovati dubrovnického povstání, 
ale nesnáze s AnHIČany a možnost, Že by se 
ozbrojený lid selský rozbéhl, jej pohnula srov- 
nati se s nim! Dne iB. ledna Alechta dubrov. 
se v pnlAcl OjorgiičOv na Rijece formíiinč 
usnesla obnoviti republiku a dosadila i pro- 
zatímní vMdu. /atím se v mčstř Dubrovfané 
vxbouflll ntotl l'Vancoii/.flm, vztyřill prapory 
dubtovnicKÓ na vržích, ale chtřll republiku 
demokratirkou, ne Alcchtickou. Dne 28. led. 
generál Montrichard kapituloval. Do mésta 
veXIi jen HakuHrné a Andičané; nazejtří dal 
Mlhitinovlé korouhve duorovnlcké odstraniti 
a dne 15. iln. D. přísahal včrnost císaři ra- 
kouskému Jen knci ostrovft Jeroným Natali 
tiecht^^l bez povolení Anglie sundati britanský 
prapor, coJf atalo ae teprve 13. čce. Marný 



. byl protesr fiechty pnm akkofiaci a mamě 
j^ reklamace práv staré republiky. VFdeťtský 

I koniniesa r. iác5 přiflmul D. Rakouska : zi- 
publiky dobravnické ae žádná vcdmoc nezai* 
stávala. 

Naatalo hluboké Meamrtf miatau které do 

' r. i38:t bylo pevností. Nestalo se ani svobod- 
ným přístavem, ani neobdržela zvláštního sta- 

. tutu municipálního* Kapitály uložené v loď- 
stvu byly ztraceny a teprve zvolna se plavba 
zase vzmáhala. Do r. iS^ byi D 



územím náhradou za xtritj ve francouzských 
válkách osvobozen ode v^ech přimýcfa áskoi, 
5)lechta získána do vojenakýclL, politxck^cfa a 
diplomatických služeb rakouských (genenfi 
hrabe Caboga a j ), ale jedna Čiat radéji ^e 
vystehovala do Itafie; mnohé rody (jako Resti, 
Menze, Ranjina) vymřdj hned po pádu re> 
i publiky. Literární studie klesaly; posledními 
I spisovateli ze staré i^enerace byli : latinský 
pévec Bcmarf*© Zamanja ' f i8ío), lékař fCgjÁ 
! rt 1833) a lezikograf StnllL Sfiad^í básník, ná> 
' leiející novému slov. hnutí, byl hrabe Medo 
I Pucíč í+ i8í^2'. Za konstitu^ního ruchn D. 
■ se prohlásil hned zprvu pro véc slovanskou. 
j V městé byía na vrchu národní strana srisska- 
Chorvatska i'v Čele Puciči}, ale při obecních 
! volbách roku 1890 nabyla vrchu strana čisté 
! srbská. Ze staré šlechty trvají jcáté rody: 
Buniči (Bona, markýzové). Bonda hrabata^ 
Caboga (hrabata), Getaldiči (Ghetaldí), Girrgi, 
GnrMralfči i^vlastné Ghetaldi-Gondola, baroni, 
jichž poslední potomek je n3méjit starosta 
městský), Gučetiči (Gozze, hrabata). Gradiči 
(Gradí). Nataliéi, Pudčí (Pozza, hrabaU , Sa* 
raca, Zamanja; kromě D-a žijí jeilté potomci 
Sorkočevičflv fSorgo), Cricvičftv (Červa > a 
Božidaríčfiv fBosdarí;. Trvalým příznakem 
staré civíltsace je zdvořilost, přívětivost a či- 
stota obyvatelstva, spolu s láskou k literatuře 
a vědě. Ale obyvatelstvo starého pflvodu vy- 
mírá, 8 ním i mravy jeho a charakteristické 
jeho nářečí, a usazují se noví lidé, nejvíce 
z Konavlí a z Hercegoviny, kteří nemají 
svazku se starými tradicemi místními. Životni 
otázkou Da je železniční spojení jeho nebo 
Gruže do vnitrozemí. 

Literatura. Monumenta Ragusina, vyd. 
jihosl. akad. (Záhřeb, 1870, 2 d., dor. 1360. viz 
CČM. 1885, sv. 4.) : Gelcich et Thallóczy, Diplo- 
matarium relationum reipublicae Ragusanae 
cum regno Hungariae fBudapeŠt, 1887, uh. 
akad. Listiny řecké vydali Tatel a Thomas 
(Sitzgsber. víd. akad , 1851^ slovanské MikloSič 
(Monum. serbica, 1858), Medo Pucič iv Běle- 
hradě, 1858, 3 sv.) a Konst. Jireček (v Běle- 
hradě, 1892). Srv. i Ljubičovy Listině sv. i. 
až 10 (iihosl. akad.\ hl. benátské. Annales 
Ragusíni ed. Sp. Nodilo (Záhřeb, 1883, jihosl. 
akad.); Jakub I.uccari. Annali dí Rausa (Be- 
nátky, 1605); Junius Restič (+ 1735), Chro- 
niche di Ragusa, rkp. (1882, Gelcich vydal 
jen začátek); FarlatiColeti, Illyr. sacrum vol. 
VI. (1800); Appendini, Notizie etc. de Ragusei 
(Dm 1800 sld., zdily): Engel. Geschichte des 
Frystaates Ragusa (Vídeft. 1807); MakuSev^ 
n3c.ntA0B«MÍH oói ncTop. nsMRTiniKaxi JHy- 



2 Dubrovnika — Dubský z Třebomyslic. 



101 



ópoBHĚKA (Petrohrad, 1867, v Zápis, akad.^; 
Matkovič, Prílozi k trgovaČko- polit, istoriji 
republike dubr. (Rad, sv. 7. a 15); Ljubič 
o pomérech D-a k Benátkám (Rad, sv. 5., 53., 
54.); Jos. Gelcich, Sviluppo civile di Ragusa 
<D., 1884, 8 illustr. . O konci republiky Erber, 
Storia della Dalmazia, v 6 sv. Viz celou lit. 
historii jihosl. s edicemi básníkův dubrov. a 
místní časopisy »Dubrovník< (almanach) a 
>Slovinac<. KJÍc, 

z Dnlnrovnika Jan viz Stojkovič. 

DolirOTlldJ (Dubrowski) Petr Pavlo- 
vic. apisoTatel rusko-polský (* v Kijevé — 
\ 1S82 Tc Skiemiewicfch), jsa od r. 1837 gymn. 
učitelem ros. jazyka ve VarSavé, vydával zde 
polsko • ruský časopis » Jutrzenka • Dennicac 
(1842—43), věnovaný zájmům všeho Slovan- 
stva, který však pro netečnost polské společ- 
nosti k věcem slovanským neměl dlouhého 
trváni. Od r. 1845 byl censorem, r. 185 1 stal 
se pro£ polského jazyka v hlavním paedagog. 
institute v Petrohradě, načež r. 1855 jmeno- 
ván adjunktem, později mimořádným členem 
druhého oddělení tamější akademie věd. V » Zá- 
piskách* akademie uveřejnil své výzkumy 
z polského jazykozpytu a polské literatury 
(^Petr Skarga, 1862 a j.). Z jiných jeho prací 
jmenujeme: Rossijsko-polski Komenius\ (Var- 
šava, 1843, 2. vyd.); Stownik polsko ruski ad- 
ministra^jny i sadowy (t., 1867, 2. vyd.); 
Adam AÍickiewic^ (Petrohrad, 1858); Polnyj 
ilovar polsko-russkij i rusko -polskij (Varšava, 
1876 — 78) a pod. V polských a ruských časo- 
pisech uveřejňoval též pojednání o českých 
věcech a dopisoval si s mnohými českými 
učenci, jako Šafaříkem, Purkyní a Hankou. 
Některé jeho listy k Purkyftovi otiskl Slov. 
Sborník, 1886. Snk, 

Datenafknt [dybrénfó] August, chemik 
a technolog franc. (* 1797 v Lilie — f 1881 
v Paříži). V 1. 1825— 1830 byl prof. fysiky a 
luČby na obchodní Škole v Paříži, později byl 
továrníkem zařídiv si destillerii v Douai a 
velké lihovary ve Valenciennech a v Bercj^. 
R. 1861 jmenován rytířem a r. 1878 důstoj- 
níkem Čestné legie. Vedle obsáhlé činnosti 
vědecké zabýval se hlavně cukrovarnictvím 
a obohatil je důležitými výzkumy a vynálezy. 
R. 1 8 19 zavedl montejus, t. j. přístroj na zve- 
dání šťávy parou na místě čerpadel. R. 1849 
x^ymohl si ir^sadu na těžení cukru z melassy 
pomocí stroncianu, kterážto mcthoda byla 
r. 1853 uveřejněna, ale pro velikou tenkráte 
vzácnost stroncianitu nedošla rozšíření až te- 
prve v době novější. Také pomocí saccharatu 
barytového podařilo se D-ovi vycukrnění me- 
lassy úplně, avšak předsudek, ze nelze úplně 
vyloučiti jedovaté sloučeniny barnaté z vyro- 
beného cukru, zabraňoval zužitkování tohoto 
vynálezu, až r. 1866 Stammer pokusy svými 
domněnku tu vyvrátil. D. vynalezl r. 1854 a 
předložil akademii věd popsání důmyslného 
těžení cukru z melassy osmosou a r. 1863 
sestrojil také první osmogén. Stanovení 
theoretické výtěžnosti {rendement théorétiqué) 
cukru a na ní spočívající francouzská basis 
prodeje cukru mají svůj základ v pracích 



Dových. Znamenitá jsou jeho díla: Traité 
complet de Vart de la distillation, VArt de 
fabriquer le sucre de betteraves, Le sucre dans 
ses rapports avec les s:iences, VagricuUure^ 
Vtndustt ie etc, vedle četných jiných. DČ, 

Duba Jakob, státník a právník Švýcarský 
(* 1822 v Afifolternu — + 1879), stal se roku 
1846 soudcem vyšetřujícím, r. 1849 státním 
zástupcem, pak soudcem spolkovým. R. 1847 
přidav se ke straně liberální zvolen do velké 
rady a stal se r. 1853 předsedou jejím, vystu- 
poval rázně, zvi. jako žurnalista proti konser- 
vativcům a sociálním demokratům. R. 1849 
zvolen do rady národní, r. 1854 předsedou 
jejím. R. X855 byl poslancem a r. 1857 před- 
sedou rady stavovské, súčastnil se jednání 
o vynikajících otázkách, zvi. se přičinil o nový 
zákon školský a církevní, v radě stavovské 
byl zpravodajem o otázce neufchátelské a sa- 
vojské. R. 1861 přes odpor radikálů zvolen 
do rady spolkové, jejímž předsedou se stal 
r. 1864; pečoval o uzavření smlouvy obchodní 
s Francií, emancipaci židů, vypracování zá- 
kona obchodního a směnečného pro Švýcary, 
snaže se o jednotné zákonodárství i v ostat- 
ních oborech. R. 1872 vzdal se úřadu, odpo- 
ruje revisi ústavy spolkové ve směru centra- 
listickém, a působil k zamítnutí její. Vyslán 
do rady spolkové za kanton vaudský, přimlou- 
val se r. 1874 2a revisi federalistickou, jež 
i přijata. R. 1875 povolán do soudu spolko- 
vého a stal se r. 1878 místopředsedou jeho. 
R. 1880 zřízen mu pomník na hoře Utli u Cu« 
richu. Sepsal: Entwurf evies Strafgeset\buches 
fůr den Kanton Zúrich (1855); Entw. eines 
Unterrichtsgeset\es f. Z, (1857); Zur Bundes- 
revision (1866); D. schwei^, Demokratie {1S6S); 
Diisóffentl. Recht der schweii. Eidgenossenschaft 
(1878, i franc). 

Dubsko, osada v Čechách, hejt. a okr. 
Benešov, fara, pš. Poříčí n. S.; 9 d., 81 ob. 
Č. (1890), fil. kostel sv. Klementa, nedaleko 
zříceniny hradu Zle nice. 

Dubský % Třebomyslic, jméno hrabat 
a svob pánů rodu staročeského na Moravě, 

pocházejí z ves- 
nice Třebomy- 
slic na Horaž- 
Jovsku a mají . 
za erb štít mo- 
drý, na němž 
jsou dva Čer- 
né rohy buvolí, 
každý okrášle- 
ný třemi ruka- 
mi lidskými při- 
rozené barvy 
až pod zápěstí 
i obr. č. 1245.). 
K erbu a ro- 
du jejich hlási- 
li se vladykové 

Í45. Erb Dubských r Třebomyslic. 2, Malonic, Ze 

Sluhova, z Mlá- 
zova a z Hradiště mezi Klatovy a Sušicí. Předek 
rodu toho nejstarší jest Oldřich i T., jehož 
vdova Anna r. 1381 zemřela, a po něm Jan, 




102 



Dubský z Třebomyslic 



jenž švakrové své Markétě véno vyplatil roku 
1384, ale již r. 1396 zemřel. Vilém z T. při- 
pomíná se v 1. 1387—1429 i se svým erbem 
v archivu maltánském a po ném Jan v létech 
1442— 1461 a Jindřich v 1. 1447—99. Sou- 
časné s Jindřichem žil Ahnfk z T., jehož 
syn BeneS r. 1509 od Prachatických čásf 
Dubu koupil, po kterémž statku prvnf D*m 
z T. se nazýval a r. 15 19 purkrabím rožm- 
berským na Helfenburce sousedním byl Spolu 
s Ahnikem připomínají se bratří Vilém a 
Václav z T., kteří po Otmarovi z Nezna- 
šova r. 1482 dédili a z nichžto Václav purk- 
rabím rožmberským na Choustníce byl v lé- 
tech X487 — 96. NynéjSí hrabata Dubští mají 
v čele rodokmenu svého svrchu připomenu- 
tého Bene Se D-ského zT., který jeSté r. 1523 
na Dubu sedel a naposledy r. 1533 v naSich 
pamétech se vyskytuje. BeneS měl za man- 
želku Annu Planknarovou z KynSperka a s ní 
syny Jana, Jaroslava, Václava, Petra a 
dceru Kateřinu, ze kterých všech nám jen 
poSlost Janova známa jest, o níž později pro- 
mluvíme Václav D. byl úředníkem rožmber- 
ským na Libéjicích v 1. 1565- 73 a Petr D. 
sedel r. 1579 v Přechovicích. Jan D. mél za 
manželku Ludmilu Přechovnu z ČeStic a s ní 
syny Jáchyma, Jindřicha, Viléma a Pe- 
tra ml. zplodil. Jáchym připomíná se r. 1594 
ve sporu s Burianem Špetlí z Janovic, Jin- 
dřich držel Hořčice r. 1581 a později r. 1602 
Tisovou a Petr ml. D. dostal se skrze man- 
želku svou Majdalenu z VlČíhory na TěSetice 
na Moravě r. 15^1. Ze vSech bratN těchto 
v>'nikl nejvíce Vilém D., jenž z Čech záhy 
na Moravu se odstěhovav, nejprve Johanku 
Vranovskou z Vranova za manželku pojal a 
podruhé Zahradeckou ze Zahrádek a nabyl 
statkQ Jimramova, Dačic, Řečkovic a Nového 
města. Nové vlasti své zavděčil se platnými 
službami, mezi kteréžto náleží ustanovení 
hranic mezi Uhrami a Moravou (1603 ^ 1609), 
a revindikací vévodství Opavského pro Mo- 
ravu (1605). Císař Rudolf jmenoval ho pro 
zásluhy jeho nejv. sudím markrabství morav- 
ského r. 1607 a povýšil ho r. 160S do stavu 
panského, ale pro účastenství své ve stavov- 
ských bouřích r. 1620 Vilém D. vSeho svého 
majetku odsouzen jest. Stejný osud potkal 
Vilémova syna Jana, který někdy r. 1641 
zemřel, měv s manželkou svou Helenou Zoub- 
kovnou ze Zdětína syny Jiřího Viléma. 
Alexandra a Zdeňka Bohuslava. Jiří 
Vilém (t 1660' byl dvakráte ženat, nejprve 
se Zuzanou Griinovou ze Stúrzenberka a po 
druhé s Marii .\nnou ze Švabenic. Se svým 
bratrem Alexandrem obdržel r. 1635 od Ji- 
řího st. D-ského z T., syna Jaroslava D-ského 
na Vyčapech (1590— i62o\ tento statek, ale na- 
byv Nového Mezeřička r. 163S aSIavětic r. 1649 
postoupil bratrovi .Alexandrovi své poIo\nce 
Vyčap r. 1650, a když také Nové Mczeřičko 
před r. 1651 prodal bratru Zdeňku Bohusla- 
vovi a r. 1660 Slavětice z držení svého pu- 
stíl. zbylo jedenácti dětem jeho jen panství 
Biskupice r. 1660 koupené; ale dědicové jeho 
již následujícího r. 1661 je prodali. Synové 



zůstali po Jiřím Vilémovi: Hynek, Ferdi- 
nand Leopold, Rudolf, Adam Ladislav 
a Jan Ignác; z dcer jmenujeme FrantiSku 
Beatrix, která byla v brněnském ústavě Šlech- 
tičen (f 172 1), a Antonii, jeptišku kláStera 
Sv. Kateřiny v Olomúci (f 1745). Rod O-ch 
z T. povznesl k dřívější slávě Ferdinand Leo- 
pold, jenž byl velkopřevorem řádu maltánského 
v provincii české, nuntius generalis, c. k. 
místoadmirálem, přísedícím většího zemského 
soudu a místodržícím království českého (ze- 
mřel 27. ún. 1721). Zdeněk Bohuslav D. zí- 
skal rodu svému Biskupice na Znojemsku a 
dvakráte se oženil, nejprve se Sidonií Maxi- 
milianou Přepyšskou z Rychemburka a po 
druhé s Genovefou svobodnou paní z Říčan, 
8 nimižto oběma sedm dětí zplodil, syny Ar- 
noSta Ignáce, Kryštofa Ludvíka na Bi- 
skupicích, Jana, jesuitu (f 1700), Ferdi- 
nanda Leopolda (f 1683^ Karla Zik- 
munda a dcery Annu a Johanku FrantiSku 
(I 1708) provdanou za Františka Adama svob. 
p. z Ledské na Pačlavicích. Kryštofu Ludví- 
kovi z trojího manželství s Annou Příchov- 
skou z Příchovic, Františkou svobodnou pani 
z OsteŠova. vdovou po Jindřichovi Slavíkov- 
ském ze Slavíkovic a Alžbětou Zňovskou 
z Korky ně narodili se synové Antonín Ju- 
lius, Maximilian Augustin (1688—1767) 
a Jan Karel (1690—1772), kteří Biskupice 
do r. 1761 drželi. Jan Karel oženil se s Rosoa 
svob. paní z Kaisersheimu (| 1756) a měl s nf 
několik dítek. Nejstarším synem jeho byl 
František (1750— 1812), cis. tajný rada, pre- 
sident zemského soudu v Brně a nejv. sudí 
v markrabství Moravském, jenž r. 1810 do 
hraběcího stavu i se svými potomky povýSen 
byl a z dvojího manželství svého s Františkou 
svob. paní ze Stemeggu a Antonií Piatiovoa 
z Drnovic na Lysicích a Dmovicích (f 1843) 
tři dítky měl, ze kterých dvě v útlém mládl 
zemřely a jen syn Emanuel zůstal, který 
byl c. k. komořím a pánem na Lysicích a Dmo- 
vicích, na kterýchžto statcích vzorné hospo- 
dářství zařídil. Pro dokonalou znalost záleži- 
tostí moravských stal se r. 1S61 hejtmanem 
zemským a později c. k. tajným radou i\ iSSi\ 
Za manželku pojal Mathildu hr. ze Zerotína 
a svob. paní z Lil^enova, která mu jedenácte 
dítek porodila, totiž pět dcír: Serafínu, Her- 
minu. Marii. Oldřišku a Vigu a šest synA: 
Guidona, Ervína, Oskara. Zbyňka, Al- 
fonsa a Richarda. Z těchto Guido je dnes 
hlavou rodiny první větve hrabat D-ch a svob. 
pánů z T , pánem na Lysicích a Dmovicích 
na Moravě, c. k. komořím, generál majorem^ 
poslancem na říšské radě a na sněroě morav- 
ském. Hlasuje se stranou ústavovémou. S man- 
želkou svou .Alžbětou hrab. Kinskcu, dámou 
řádu kříže hvězdového, má dvě dcery Felicita 
a Markétu a syna .\lbrcchta »* iSS^^. Z bra- 
tři a sester hraběte Guidona zvi dnes hrabe 
Ervín. c. k. komoří a kapitán trrcattní mimo 
službu, a sestry Marie. OIdfi>ka a Viš:a. Kromě 
Františka hr. D ského, jehoi poV.ost jsme \-y- 
líčili, měl ctcc jeho jan Karel -eétě čtýti 
syny: Vincence. Josefa Tcnice, Jana a 



Dubský 2 Vitíněvsi — Dubuíe. 



103 



Viléma avob. p. D-ského zT., o jichžto po- 
tomcích, jaké který měl, povíme, co nám ve 
známoat ve&lo. Vmcenc D. (t 1800) stal se 
krajským hejtmanem olom. a měl s manželkou 
Marí{ sv. p. z Jungwirthfi na BudíSovČ dceru 
Karolina a tři syny: Josefa, Jindficha a 
Ludvíka. Josef byl c. k. praporečníkem a 
zemřel r. 1814. Ludvík byl vychován v tere- 
ziánské akademii ve Vídni a disputoval roku 
1826 pod auspiciemi císařovými, o třetím pak 
synu Jindřichovi později promluvíme. Tře- 
tím synem Jana Karla byl Josef Ignác a 
čtvrtým jan, jenž se stal c. k. tlumočníkem 
ve Hranici vojenské (f 1790) a z manžel- 
ství svého 8 Johankou svob. p. Moškopovou 
(f 1812) mél čtyři dítky: dceru Helenu, pro- 
vdanou za Václava Ebnera svob. p. z Eschen- 
bachu, c. k. podmarSálka (f 1821), a tři 
syny Josefa, FrantiSka a Bedřicha. Jo- 
sef if 1813) byl c. k. komořím a setníkem, 
František stal se c. k. komořím, majorem a 
rytířem ruského řádu sv. Vladimíra, Bedřich 
pak zemřel r. 18 14 jako c. k. poručík u my- 
slivcfl. Čtvrtý syn Jana Karla D-ského Vilém 
zemřel r. 1802 jako kancelista při moravsko- 
slezákem soudČ zemském. Druhá větev hrabat 
D^h a svob. pánfi z T. má za zakladatele 
připomenutého právě syna Janova, Bedřicha, 
D-ského, jenž r. 1843 do stavu hraběcího po- 
výSen byv, ze čtverého manželství svého 
8 Konradmou svob p. ze Sorgenthalu, Marií 
korouhevní a svob. paní z VockelQ, Éugeníí 
svob. paní z BartenSteina a Xaveři nou hrab. 
Krakovskou z Kolovrat zplodil tři dcery : Be- 
dřiSku provd. za Augusta hrab. Kinského ze 
Vchynic a z Tetova, c. k. komořího a ryt- 
mistra mimo služba: Marii, manželku Morice 
hrab. Ebnera z Eschenbachu. c. k. podmar- 
iálka, a Julii, chof Eberharda II., knížete 
z Waldburku, Zeilu a Zurzachu, c. k. majora 
m. si. Kromě těchto dcer zCstali po Franti- 
ikovi hrab. D-ském synové: Adolf (*i833\ 
Viktor í* 1834) a Jindřich (* 1847), kteří 
všichni potomky mají. Adolf, hlava rodiny 
druhé větve hrabat D-ch, drŽí statky Ho- 
stíce, Zdislavice a Lebedov na Moravě, jest 
c. k. komořím a plukovníkem i. pluku dra- 
gounfl zemské obrany, od r. 1865 jest poslan- 
cem na sněme moravském, kdež náleží k t. zv. 
•střední strané«, a od r. 1867 zasedá na říšské 
radé v levém středu. Z dvojího manželství 
jeho se Žofií, ovdovělou hrab. Jelačičovou 
z BuŽimi roz. hr. ze Stockau, a s Giselou hr. 
Palfíovou z Erdod, se mu narodila dcera Marie, 
provdaná za Filipa hr. Kinského ze Vchynic 
a z Tetova, c. k. komořího a nadporučíka, a 
dva synové Viktor (* 1868) a František 
(<= 1883). Adolfův bratr Viktor, čestný rytíř 
suverénního řádu maltánského. c. k. komoří, 
tajný rada, podmaršálek a mimořádný splno- 
mocněný poslanec v Madridě, pojal za man- 
želku Rosinu hrab. Thunovou z domu klá- 
štereckého, s nížto má dceru Helenu a syna 
Adolfa. Druhý bratr Adolfův Jindřich, c. k. 
komoří a rytmistr, oženil se s Consuelou hr. 
Mels-Colloredovou a má s ní syna Jind řicha 
(* 1874). Třetí větev D-ch z T. zůstala ve 



stavu svobodných pánů, a náležejí k ní po- 
tomci Jindřicha D-ského (f 1834) ^Y^^ Vincen- 
cova: Otakar sv. p. D. (♦ 1825), c. k. poru- 
čík, a Sidonie (* 1832). Klř. 

Dubský % VitinéTSi, jméno svob. pánů 
rodu českého, pocházejícíodVáclavaDského 
rodem z Vitiněvsi u Jaroměře, jenž byl na 
zač. XVII. stol. správcem panství heřmani- 
ckého ve službách Hann. z Valdšteína a bě- 
hem let 161 1— 20 tři domy v Jaroměři si kou- 
pil. Roku 1626 dostal erb a praedikát z V. a 
usadil se na Pičíně v Berounsku, kde po něm 
následoval jeho syn Jan Václav. Stářím jsa 
obtížen prodal Jan Václav statek Pičínský 
synu svému Karlu Ferdinandovi r. 1689. 
Tohoto nástupce Maxímilián Josef D. za- 
bředl do takových dluhů, že jeho statek k roze* 
brání mezi věřitele přišel. Kromě těchto 
D ch z V. jiná ještě větev současně kvetla: 
Kajetán D. z V. koupil r. 17 14 statek Zbra- 
slavice na Čáslavsku od Barbory Věžníkové 
roz. Švihovské z Risenberka, ale prodal je 
brzo Jáchymu hr. Bredovi. Ignác Kajetán 
sv. p. D. z V. pojal za manželku Josefu dceru 
Jana Viléma sv. p. Příchovského z Příchovic 
r. 1727 a měl s ní dva syny: Jana Nep. a 
Františka Josefa a dceru Karolinu, jichžto 
poručníkem byl r. 1745 strýc jejich František 

Josef svob. 
pán Příchov- 
ský z Přícho- 
vic. R. 1788 
byli živi z té- 
to rodiny Qu i- 
rin sv. p. D. 
z V., Anto- 
nín Franti- 
šek Ludvík 
a Jan. Za na- 
šich dnů měl 
Eduard sv. 
pán D. z V. 
nachamottky 
továrnu v Plz- 
ni, ale odstě- 
hoval se do 
Pešti. Klí:-^ 
Znak Dch 
z V. byl roz- 
půlený štít, v jehož hořením modrém poli 
jest zelená větev dubová se třemi žaludy, 
ve spodním červeném ruka bambitku držící. 
Fanfrnochy z klenotu vycházející jsou na 
pravé straně modrozlaté, na levé červeno- 
stříbrné (vyobr. č. 1246.). 

Dnbnfe |dybýfj: 1) D. Claude Marie, 
malíř franc. (* 1789 v Paříži — \ 1864), žák 
Davidův, v jehož směru zhotovil četné kom- 
posice; z této první jeho doby pochází Kri- 
stus kráčejici po moři. Osvobození sv, Petra a 
jiné. Největších úspěchů však dobyl svými 
genry sentimentálními a občanskými, jež za 
doby restaurace byly tak oblíbeny; hlavní jsou 
protějšky V^pominky a Lítost (1827). Také 
byl dobrým malířem podobizen. 

2)D. Louis Edouard, malíř franc, syn 
před. (* 1820 v Paříži — f 1883 ve Versaillech), 




Č. 1246. Erb Dubských z Vitén^vsi. 



104 



Dubuquc — Ducange. 



iák svého otce a P. DcUrocheá, maloval 
s počátku biblické a historické obrniy, z ntchí 
slufif jmcnoviiti: Zvěstováni P. .UjnV, Lnrkyné 
(1839), ^, Alžběta (1840) a Vé^tň chillonskÝ 
(1846); od roku 1845 véno val se však úplné 
podobiznáfstvf^ v némř stal se bory ncjoblí* 
bcaéjfiím uméícem V2ne5en3'ch kruhů fran* 
couzských. ZvláSté proslul dámskými podo- 
bi;rnamt| zejména císařovny Bugente US51), 
hr.de Montehelh, paní Rouherové {iH^j), /fosr 
Bonheurové, princezny MatHUdy (1861) a j 
Také zvéénil mnoho Vynikajících mužfl, jako 
Hnh, Fieuryho (1863), Gounoda (1867), Demt 
dova (i%Š\ gen. fletévrho (1869), hrabete 
yi^uwerkefkea (1869), Dum a. ta ml. (1873', E. 
AugiiTíi (1876) a mn. j. Konečné sluSí také 
pfipomcnouti velký porlrailní jeho obraz Kon- 
grenu PaHiského (1856) a Ztraceného fyna 
(1867, ve slohu Paola Veronesa)* 

3) D. Guillaumc i* 1853 v Paříii), maltf 
franc, syn před,, žák svého otce a NfazeroUtv, 
vynikl vzácnými vlastnostmi dekorativními, 
elegancí a poeliéností. Přední jeho díla: Smrf 
ÁdonUova (1877'; AUegorU Dubna, sv, Cvciíte 
(1878); dyptichon Hudba ctrkevui a hudba s^dt 
skd (i8S2« pro pafíiskou konservatoř): velký 
s5*mbolický obraz Trojice poetická; V. Hugo, 
Liímartine \ A» de éHusstt (iSSg) a strop foycni 
v Comédie Fran^aise (1885) 

Dabaqae [dybyk , mésto v lowě (Spoj, 
Obce severoamcr,), na pr. bř. Mi^isaippi, má 
26.350 ob. (i 885), mezi nim* hojné Némcft 
V okolí doly olovené- Zváno po Francouzi 
Julíenu Dubuqucovi, ktenř se tče uaadil roliu 
178S. 

Dabns viz Tuboá. 

ZHibtit de Laforest [dyby ďlaforé] Jean 
Louis (* 1S53 v SaintPardoujc, dép, Dor 
dogne). Po právnických studiích vstoupil do 
prcfektury departementu Oise, ale již po 3 
létech vzdal se svého úfadu a oddal se litera- 
tuře V Četných románech psaných promyšle- 
ným slohem s dramatickou živostí rozebírá 
přímo védccky du&evní Rtavy, a jeho postavy 
jsou často myslitelný jen jako abnormální 
individua. Román Gaga (1885) byl soudné 
stihán pro »nemravnost*. Ostatní: Les dames 
de Lametě (1880); Téte a Venvert (1882); La 
cntcijíée (1^83^ Le révě ďun viveur (18S3); 
Belíe^maman (1884I: Mllr. Tantale (1S84); Con^ 
tes a ia patesseuse (1885); Les dévoranfs de 
Paris (1885^: ťespion Gismarck tSS^); La 
batonne Emma (18S5); Contes pour ies baignen- 
tes (1886); La bonnc a tout faire (18861; Lf 
cortfac (1887); Documents humains Í1S8S): 
Mile, de Áfarbeyf (1888); La femme ďqfahes 
Í1889); Vabandonné (1893) a j. S Yvelincm 
Rambaudcm napsal Le faisseur ďhommes 
(1885). Ve »Figaru* podepisoval chroniky 
pseudonymem Jean Tolbiac. 

IHiby viz Dubí 2) a 3). 

Daby Kubiko V3P, ves v Cechách, hejt., 
okr- Čáslav {155 km jv.); fara Béstvina, pS. 
Ronov; 18 d.« 215 ob ^. (1890 . 

0IIO Myk]t franc* z lat* dux, vévoda. 
Ilecistícká hodnost ve Francii stojící mezi 
|irincem a roarkýzem. 



IhiO [dyk] Joseph Louis, architekt rranc 

(• 1802 v Paříži — \ 1879 l.). Za svého po- 
bytu v Itálii konal studia na etruských hro«| 
bech, pompcjských domech, sicilských chrá- 
mech a vydal četné kresby o tom, R. 18291 
provedl nákres opravy Colossea. První díla] 
vétšího významur které ve svém domově vy* 
tvořil, bylpomnik červencový postavený roku I 
1833 na Bastillském namésti. Ncjvétším jehol 
dílem však jest rekonstrukce a oprava Pataial 
de justice, jemuž zasvétil téméf 40 posled- 
ních let svého života a za néŽ r 1869 dostalo 
se mu čestné ceny Napoleona ITT. 100.000 (u 
za nejlepší soudobé malířské neb architektt>J 
nické dílo umélecké ve Francii* Z části tétal 
ceny D, založil nadaci ku povzbuzeni 5tudÍ{| 
architekturních, 

J>lloa kaj, itaL, z lat. dux, vévoda. 

Bncado f-ká-], stará §pan. citací hodnota] 
penéžní, které se užívalo částečné až do roku] 
1864 htavně pro směnné kursy oproti cizině. 
Sménný d. (d. de cambio)^ déUcí se ve 20 sueldů 
po 12 dinerech, obsahoval 375 stříbrných mara- 
vědí; 2S9 směnných d, = 300 stHbr* piastrů. 
V Malaze platil směnný d. o '/„^ méně. 

Da Camp [dykan] Maxime, spisovatel 
franc. (* 1822 v Paříži). Po studiích doslij 
nedbalých proSel r. 1844 — 45 Orienti Alžír 
sko a Itálii, súčastnil se červnových boj6 roku 
184S v fadách národní ^ardy a r, 1S49— 51 
cestoval znova « G. Flaubertcm po Egypte, 
Sýrii. Palestině, Řecku a jifní Itálii. R. 1851] 
/.aložil s Th. Gauticrcm, L. Pichatctn a L-f 
Ulbachem »Revue de Paris*, jež bylar. 1858 _ 
po Orainiově attentátu potlačena. Potom byl 
mezi hlavními spolupracovníky » Revue des 
deux monde»c» kde od u 1867 uveřcjf^oval 
řadu důkladných administrativních studií o Pa- 
řili, sebraných pak v celek s tít. Pari$^ tet 
org^iJtes, ses fonction^, 7a t^ie datt^ la $econde 
moitié du A7A'e siec/e. I- oku 1S60 přistoupil 
dobrovolně ke Garibaldiově výpravě na Sicílií 
a vylíčil ji v Expédition des Deujc-SicHeil 
(1861) R. 1880 by i zvolen do akademie fran- 
courské Jeho spisovatelská činnost obsahuje 1 
mimodvé básnické sbírky Les chants modernet \ 
(1855) a Le$ convictions (1858) cestopisy Sou* 
vertirs et paysagcs d* Orient (1848^ E^rpieA 
Nubie, PaUsfine, Sýrie {1852); En Holiandě] 
(1859); Oricfit et Itálie (t868); romány a no* 
veliy Le livre posthume. mémoxret ďum w* 
clde [\%$i)x Les six aventures U%y})\ Vhomme 
au bracelet ďor (1862): Les buveurs de cendre 
(1866); Les forces perdues {iS67)i Une histoire ^ 
ífťntiour (1889'j; vzpomínky osobní, hisiorickél 
a literární Souventrs de lannée rS^S (1876);] 
Vattentat fiesclti (1877); Les convulsions d»t 
Paris (^1878-79, 4 sv.); Sou venirs litr érairešt 
(1882 — 83, 2 sv.): rOzné studie současné sptwj 
leČností .francouzské La ehnrifé privée á Airftj 
(1886); La vcífn en France (1887); Pa^is Hen* 
faisant (1888); Četné kritiky uměleckých výJ 
stav a j. Poslední jeho publikace Le crépuťX 
ciiie /T893') obsahuje jaksi jeho litcrárnft filo-| 
soBckou a politickou závéf. 

Dnoani^e fdykSni]: 1) D. Charles Du- 
fretr, e Sicur, fiíolog a historik franc. {* 16 10 



ÉBL 




Ducarla-Bonifas — Duccio di Buoninsegna. 



105 



v Amienau — f 1688 v Paříží). Vystudovav 
v Orleansu práva, stal se roku 163 1 v Paříži 
advokátem parlamentu, vénoval se vSak po- 
zdéjt výhradné studiím vědeckým. R. 1645 
zakoupil ai místo král. pokladníka v Amiensu, 
r. 1668 přestěhoval se do Paříže. V rodišti 
jeho postaven mu r. 1849 pomník. Hlavní dvě 
díla D-ova jsou: Glossarium ad scriptores 
mediae et infimae latinitatis (Paříž, 1678, 3 d. ; 
Benátky, 1733 — 36, 6 d.; nové vyd. od G. A. 
L. Henschla v Pařili, 1840—50, 7 d , nejnov. 
vyd. obstarává L. Favre, Niort, 1883 n. Do- 
p Aky k dílu podal Diefenbach , Frankfurt, 
1^57* výtah pak Adelung: Glossarium manuále 
md scriptores atd., Halle, 1772—84) a Glossa- 
rium ad scriptores mediae et infimae graecitatis 
(Lejda, 1688, 2 díly), z nichž zejména první 
publikace má důležitost epochální. D. byl též 
činným v oboru byzantských dějin a litera- 
tury. Sem spadají vydání Kinnama (1670), 
Paula Silentiaria (1670), Zonara (1686) a M- 
kéfora G*-egora (1702). Dále uvésti jest tato 
jeho histor díla: Histoire de Vempire de Cou- 
stantinople souš les empereurs franqais (Paříž, 
1657) a fíistoria by^antina (t, 1680). D. vy- 
dal též Villehardouinsovu Histoire de la con 
quéte de Constantinople (t., 1657) a Joinville- 
sovu Hist. de St. Louis (t , 1668). Dílo D-ovo 
Des principautés ďoutre-mer vydáno bylo te- 
prve roku 1869 Reyem pod názvem Familles 
ďoutremer, Srv. Hardouin, Essai sur la vie 
et sur les ouvrages de D. (Paříž, 1849); Feu- 
gére. Etudě sur D. (Journal de Tinstruction 
publ., 1852). Vý. 

2) D. VictorHenri Joseph Brahain, 
spisovatel franc. (* 1783 v Haagu — + 1833 
v Paříži). Připravil se o úřad v ministerstvě 
obchodu svými útoky na vládu ve svých ro- 
mánech a z téže příčiny, jakož i pro útoky 
na Akademii francouzskou ve svém časopise 
»Diable ro8e« (1822) a pro vytýkanou mu ne- 
roravnost jeho spisů byl častéji stíhán, ano 
i vězením pokutován. Z jeho divadelních her, 
z nichž některé se dosud hrávají, za nejzna 
menitějSf uznává se Trente ans ou lal^ie dun 
joueur (1827). Jeho romány líbily se napína- 
vým dějem, živým slohem a dávkou děsnosti, 
hlavně vSak politickými narážkami; uvádíme: 
Valentine ou le Pasteur ďU\es (1821, 3 sv.); 
Léonide ou laVieille de Suresnes '1823, 53 v.); 
La Luthérienne (1825, 6 sv); V artisté et le 
soldát (1827, 5 sv.); ^farc Loricot (1832, 6 sv.). 
DnoarUuSoniftUi M a r c e 1 1 i n, franc. fy- 
sik (* 1738 ve Vabrě — + 1816 ve Ville- 
neuvedu Tam). Nezastával úřadu, nýbrž pě- 
stoval exaktní vědy soukromě, jsa ve stálém 
spojení se Saussurem, d*Alembertem, Lalan- 
dem, Diderotem- Mimo pojednání uveřejněná 
v » Journal de physique« a »Jour. encyclop.c 
samostatné vydal Des grands mouvements de 
la matih-e (Catícs, 1775); Cbsmo/fo«ie (Geneva, 
1779 — 80, 3 sv.); Histoire naturelle du monde 
(t, 1782); Vues pour la géographie physique 
(Paříž, 1783, 4 sv.); Expression des nivellements 
i 1782); Du feu souterrain (t., 1783); Du feu 
complet (t., 178J). — Jeho přičiněním zave- 
deny vrstevnice čili isohypsy (v. t.) do 



mapování pozemského, a vydána r. 1791 první 
mapa Francie od Dupain-Triela podle tak zv. 
principu isografického, jehož se nyní 
tak hojně s úspěchem užívá. AR 

Dq Oasse |dykás| Pierre Emm. Al- 
bert, baron, vojen, spisovatel franc. (* 1813 
v Bourges — f 1893 v Paříži). Vyšed ze Školy 
saint-cyrské, konal službu vojenskou v Africe. 
R. 1849 přijal ho princ Jeroným Napoleon za 
pobočníka, roku 1854 jmenován D. velitelem 
eskadrony, súčastnil se tažení do Itálie a od 
r. 1864 — 88 zastával úřad referenčního rady 
při účetním dvoře. Jeho spisy probírají jednak 
válečná tažení vojsk franc. se stanoviska vo- 
jenské taktiky, jednak zabývají se organisací 
a výzbrojem vojska, jednak podávají osobní 
vzpomínky autorovy. Z těchto jsou: Du soir 
au matin (1852); Souvenirs ďun offlcier du 
2^\ouaves (1859); Lessuites ďune partie ďécarté 
(1863); Quator^e de dames (1864); Souvenirs 
de SainťCyr et de Vécole ďétaťmajor (1866); 
Souvenirs ďun aide de camp du roi Jeróme 
(1890); Les dessous du coup d*Etat (iSgi); La 
chutě des monarchies en France au XIXe siěcle 
1892); též vydal: Le général Vandamme et 
$a correspondance (1870) a Supplément a la 
correspondance de Napoleon ler (1887). 

Dnoatello [duka-], mince egyptská, zvi. 
alexandrijská = ',< piastru, 10 par, 2 V, kr. r. m. 
Dnoato del reg^o i di reg^no [duka- 
refto], říSský dukát, stříbrná mince býv. krá- 
lovství obou Sicílií, které se až do r. 1865 
užívalo jako citací a mincovní jednotky. Dě- 
lil se na 10 karlinů po 10 granech, a jeho 
hodnota stanovena nyní na 4',^ liry (asi 172 zl. 
r. m.). 

Dnoaton |dykat6h|, v lidovém nářečí oby- 
čejně Dicke Tunn (tlustá tuna), stříbrná mince 
býv. rak. Nizozemska, ražená poprvé r. 1598 
v hodnotě 2 60 zl. r. m. Od r. 1659 slula též 
Rijder, Rujter (jezdec) a razila se v hodnotě 
274 zl. r. m. hlavně pro obchod s Východní 
Indií. 

Duoatone [duka-], starší mince milánská 
a mantovská s hodnotou 2*69 zl. r. m. Be- 
nátský d., ražený až do r. 1797 a zvaný též 
g i ústi na, platil 2.39 zl. r. m. 

Dno aut dota , lat., pojmi za ch o ť 
nebo dej výbavu, jest zásada vzatá z cír- 
kevního práva, dle něhož ten, jenž panenství 
nevěsty porušil, zavázán byl ji buď za man- 
želku pojati nebo jí poskytnouti dostatečnou 
výbavu, aby jinak provdati nebo dítko své 
živiti mohla. Bvý, 

Dnoolo di Bnoninseg^a [dučo • seňa|. 
malíř ital ze Sieny, jenž náleží mezi první 
zakladatele nového malířství a o jehož životě 
není nic jiného známo, než že dle listinných 
zpráv již r. 1282 v Sieně byl mistrem a že 
v 1. 1308 -II pro tamější hlavní chrám velký 
oltář zhotovil, jenž se podnes zachoval. Na 
přední straně nalézá se Madonna s dítětem, 
kolem ní andělé, svatí a 4 patronové města; 
na zadní straně, která jest nyní rozříznutím 
dřevěné plotny obrazové od přední oddělena, 
zobrazeny jsou v 26 polích dějiny Kristova 
utrpení. D. nedosahuje svého staršího sou- 



106 



Duc ďAlben — Duclos 



ČasníkaFiarenčanaCímabue co do velkoleposti. 
.iv^ak předči jej 'emností a hloubkou citu. 
E. Braun vydal r.' 1850 toto veledílo v ryti- 
nách dle kreseb RoJenorých a Bartociníových. 
Akademie sienská chová je^té několik malých 
obrazů, jež se právem O-vi připisuji. 

Dne d*Alb«a z toho něm. DúckJMben . 
koly, zaražené ve přístavech, aby se na nich 
Icdi upevňovaly, nazvané tak dle vévodv 
z Alby. 

Iláe« mt mamgícmj lat., pod vůdcov- 
stvím a ochranou, bylo heslem členi fran- 
couzského řádu Ducha sv.. jejž král Ludvik 
Filip r. 1S31 zrušil. Brý 

Dtt C«are«aii 'dysersó viz .Androue:. 

]>licifl [dysis : 1) D. Benedikt. proslul> 
kontrapunktik ákoly nizozemské, stoupenec 
J Deprěsa * kol r. 14^0 v Bruggách — *- asi 
v pol. XVI. st,\ Životopisné zprávy o ném jsou 
veimi kusé a málo spolehlivý. B> 1 na začátku 
XVL stol. varhaníkem při chráme P. Marie 
v Antverpách, potom žil dle jednéch trvale 
•- An!2:lii, dle jiných v Německu. Napsal Četné 
■i^iiadby církevní na mě motetta a ialmy) a 
světské písně, cv5em polytonnim zpiscbem 
:ehde;íí doby pracované, takže vlastně rázem 
-vym od motett nevalně se li5í. Nejproslulejším 
■i' lim D-ovým jest sbírka řídrmnuiín ube^ 
j.;V O Jen dds Horaj fur j a. 4 Stimmen. St^: 

2) O. Jean Francois, dram. bisnikfracc. 
' i"3i ^c Versailiech — ■*• iS:6 t. . Pivodní 
jeho rrajsédie Ameiise itčS. í.VJrrt? c'iei AJ- 
mete 177S. Abwji" 1795, PieJor e: W.jJimir 
i:?oi by asi sotva stačily, zachrániti jeho 
jrrěro jd zapomenuti Mastní význam jeho 
Činnosti :e spracovaní něk:ery-cn dramat Sha- 
kespearových, jichž ani v originále neznal. 
v djchu a sentimentálním vkuse své doby. 
■sou :o : Hamlet 1760. Le re: Le^r 1753. Mjc- 
:v:'t 1753. Jejt sjn< te^^e r~Q:, 0:'idíy i-.iz. 
Nazývá -ii se ;eho sraha attcnt.item na Sha- 
x-sreara. nelze přece upř-.ti. že učinil aspoň 
"■^hj/cespeara před s."ul*asnvm obecenstvem 
roi"!; m. Jeho sloh ;í leckde íríviáln:. jinde 
7.ab-i:ři.ý, r-^jvlek'v a neJbaiý. Povahou byl 
-.ír.i.:r!ý podivír.. VyJar.i: '.\uv-e$ iiSij — ir. 
^ s v : Ócu vřes pc í : r .. »fx í < i i i - : Z.*::.* ' ť 5 i > - > 
*^rv. Carrpenon. Es^ai de rrér^-Mres <.:r '1 vie 
-: -* L-^euvres de D. :Si4 : O Leroy. Htude< 
5ur '-i personne et les écHts de D. 3. vyd. 

DttCk J. .A., ni..* holi čirrý v 1 rčjo— 50 
v Hiar*.emě. maiovil ve způsobu Pirk Halsa 
a A. FalarreJa. Čas:.- se výskytu c: jeho 
obrazy rřeisravu - větiinru výjevy společen 
ske n;bo ze :ivc:a vj-ír.i a vyrka : -erTrívm 
ko". -r:te.T avirtu -<-:"r' rcia--r- f<"-<;vjhli!ík: 
vidí'='-;<i ;ca.ere .v.-. L:;>:h:er:>:í:'A ma cry:: 
jer "crazy 

DAckař iykr : 1) D Ka:; G-stav. 
hrabě, gsneral V-iisky " :dr; v Liv.'-ťcr! — 
*- i-;i v- ^:'<h:"T:é Tfí^e! :t s!-jíb f-an- 
c-j-j-ivcr kť Kar.- XII . ZTr-m'. ho r.\ *. íech 
jeh : v -ravi:!-. z\-z}z:\ r. :-r z V: -1 rad 
S-<' T-.d Pii-iTtn. F" <!rrt: Kar. o- i r. :':4 
...... ^_ ... ,, iZA-r: "--ab-íc. • : a b>! ro?"?.:- 



2) O. ^Djukker) Eugen, malíř {."^ 1Í341 
I v .Arensberku na ostrově Ezelu v Livonaku,. 
I věnoval se na petrohradské malířské akademii 
I krajinářství a obdržev státní stipendium, stu- 
; doval dále v Diisseldorfě, Karlsruhe a Mni- 
i chove a navštívil pak jeitě Belgii a Holland- 
; sko. Od r. 1S72 je proťessorem dtLsseldorfské 
'■ akademie. Jeho krajiny představuji obyčejné 
roviny nebo břehy mořské a vynikají známe- 
! nitým uspořáJánim a osvětlením. V novější 
I době rr.aiuje často pohledy na klidné moře. 
Hlavní dila jeho jsou: LÍss u Dússeldor/u ; 
yflýn: Břeii nj Baltickém moři v drážďanské 
galerii: Pó Jesíi: Babina .majetek cara .Alex- 
andra III.^ : Bouře . v petrohr. akademii . 

Ilaekett William. spis. franc. původu 
irského y* 1S04 v Paříži - + 1S63 L). Utvořil 
p>:dle vzoru něm. konversačních lexik Dtction- 
juire Je la convenatian et Je la lecture 1^44 
až 1 55 1. 52 av.i s doplňkem u344 — 31, 16 sv... 
Druhé, ůpině přepracované vydání vydal Didot 
^iS73. ló sv.í. 

I DttckwtlX .Arnold, státník něm. ( * zSoz 
I v Brémách — I i5Si t. , byl kupcem, r. 1S41 
senátorem v rodném městě, staral se v létech 
; :54S — 49 ;ako řipský ministr obchodu o zří- 
/-ní válečného loďstva německého a napsal: 
r^v- ti. l iř-'tJ/í'iij Jer řfansestaJt Břemen ^um 
Je-tt. ZcUve-eín 1 Brémy. 1S37U Memorandum. 
J:e Zuli' unJ H^nJeisverfassián^ DtutschlanJs 
betre^enJ t.. 1S4S : Cbtr J. GrúnJung d, dei*t. 
Kr:eá:íma'':'ii Z.. 1S49): DertkmúrJigkeiten mts 
me:tem ófent Leten t., 1S77 . 

Duelalr dyklér', hlavní místo kantonu ve 
tranc depart. Scine-Inférieure,. arrond. rouen- 
ském, na pr bř Seiny a na Západní dráze 
.Barentin-Caudebec. má 1910 oby v. 1891), 
velmi za_*irravý starý chrám, vápenné peci, 
primysl cihiársky a mlynářský, značný ob- 
chod s djb>;kír:T a ovocem, přistav, celníci 
a námořní syndikát. 

Iliiel«ro «.'yklér' Charles Theodore 
Eu^ěr.e, státr.ik a pubíícista tranc. (* 1S12 
v Bacr.eres ■}.-: Bigorre - * 1 568 v jpařiži". 
bylr. :54'* ai unktem m a: ra pařížského a spra- 
v.^va". po r.ťko!:k neď^l ministerstvo financí: 
r. 157: rvolip. byl do cirodnho shromážděni. 
$:a; se r. :f'5 -eho místopředsedou. senátorem 
a :5-c rr:-st."i'*r Jsedou serálu. V 1. 1863-83 
sístav.l m:r:sters:vo a sám spravoval obor 
vře- .rahrarMrich Přispi vai Jo mnohých časo- 
r s -^ a v y J al 5 G ar r • er Pagé sem : Histoire Je 
.j rc.ir^ue _i^.itc'ě^e Je U F^^jnct depuis 
Hei'i r*'. v Pař*, i. ií4Č . 

Ihielos dykló Charles Pinot, íiranc. 
57:30 vaíel • T-^v-u v DinarM — + 1772 v Pa- 
ř •: . Pr.-eviv .rr.aíre -aJan: duševní, bvl od 
rr-atxy posia:- Jo Pařiie ra studia právnická, 
a í xš<e!a spolsČr.ost !:rírá:i. do níž se dostal. 
svedla ho se laZ-at? Jrahy První jeho plody 
ra!eiÍT:e v r.-jrjsf.Iych pi.- blikačích hraběte 
Jí Caylus. Ač^oM i i r 1730 byl jmenován 
čiírií-ř A^idírr-e -^ .i pisi. obrátil se teprve 
•* o r .' -:: -i r^ ec h .' rV <•• ' í ■ tř Je Ij. baron te Je £m^ 
: 'í: a t./< ^'•' : 'eis: :t* iu oowíe de *^* 
:'í:. .^7*yva o c'^ kiuck. r^i místy, balletu 
C'-.:j.->ťj j> .'.r .-.•.'.■tf !-43 a povídce .4 c*a»í.iM 



Du Commun — Ducrot. 



107 



et ^rpMlf (1744) k soustavné práci vážnější. 
Histoirt de Louis XL (1745). spis jinak cha- 
trný, ale Voltairem chválený, pomohl mu do 
Akad. franc, kde se stal záhy sekretářem. 
R. 1750 přejal po Voltairovi místo historiografa 
franc. Mimo svou účast na i. vyd. slovníku 
Akademie proslul hlavně knihou Considéra- 
tions sur les moettrs de ce siécU {ly^i)^ jež do- 
plňuje Mémoire pour servir a Vhistoire du 
XVJJIe siéde (1751), obě psané jasné, ač suSe. 
Pohrobní dílo Mémoires secrets sur le regne 
de Louis XIV, (1791) pozbylo významu vy- 
dáním memoirfi Saint-Simonových, z nichž 
často Čerpal. Dodáváme: Considérations sur 
r//a/f>, jakýsi cestopis (1791). Vydání: Oeuvres 
completes od Augera (1821, 9 sv.) a Villenava 
(3 8v.), výbor od Clémenta de Ris (1855). 

Dn Commun du Locle [dy kom^ dy 
lokl] Joseph Henri zvaný Daniel, francouz- 
ský sochař (• 1804 v Nantech — f 1884 v Re- 
thelu), zhotovil pro své rodné město monu- 
mentální kašnu s krásnými allegorickými so- 
chami (1865), pak Kleopatru (v museu nan- 
teském). Za pomník Raimbauda HI. hraběte 
Orangeského (pro OrangeVaucluse) obdržel 
v Salonu r. 1846 první cenu. 

Duoomet |dykorně| Louis Joseph C é- 
sar, malíř franc. (* 1806 v Lilie — + 1856 
v Paříži, ačkoliv se narodil bezruký, učil se 
přece na kreslířské Škole svého rodiště (1819) 
a od r. 1824 v Paříži malovati — nohama. 
Jeho obrazy, jež podepisoval César D., »'^' 
sans tras, vynikají mocným a bohatým kolo- 
ritem a komposicí dramatickou někdy až 
theatrální; hlavní jsou: Smrť sv, Magdaleny 
(1840); Sv, rodina na útěku do Egypta (1841); 
Sv, Diviš; Gloria in altissimis Deo (1850); 
Edith naléhá télo Háral dovo po bitvě u Ha- 
stingsu (1855); Loučeni Hektora s Androma 
chou a j. Také četné podobizny maloval. 

Daoos [dykd|: 1) D. Jean Fran9ois, 
státníky franc. (* 1765 v Bordeaux — \ 1793 
v Paříži). Zvolen byv do zákonodárného shro- 
máždění, přistoupil ke girondistfim i byl s tě- 
mito 31. října 1793 popraven. V noci před 
popravou oslovil své druhy delší řečí. — 2) D. 
Etienne Theodore, státník franc. (* 1801 
v Bordeaux — + 1855 v Paříži), synovec 
předešlého, zastupoval departement girondský 
1834—48 v komoře a v shromáždění zákono 
dámém, stal se r. 1851 ministrem námořnictví, 
1853 senátorem a ministrem vojenství. — 

3) D. Pierre Roger, hrabě a státník franc. 
(* 1747 v Dáxu — t 18 16 v Ulmu), hlasoval 
v konvente pro popravení Ludvíka XVI., před- 
sedal r. 1794 klubu jakobínskému, r. 1796 stal se 
Členem rady starců, r. 1799 členem direktoria 
a po převratu z t8 brum. b^l na krátkou dobu 
konsulem. Napoleon L vážil si jeho vloh, po- 
výšil ho na hraběte a 1815 na paira. Za re- 
staurace byl jako kralovrah vypovězen. — 

4) D. Ni co I as, generál francouzský (* 1756 
T Daxu — \ 1823 v St. Omeru), byl poboč- 
níkem Massenovým, r. 1802 brigádníkem a 
hájil statečné Antverp (18 13) a Lonsrvy (18 15). 

DnOonretidykurélHádžíAbd-ulHá- 
mid, franc. dobrodruh (* 1812 v Hiiningách 



v Elsasku — f 1867 v Káhiře). Dobrodružný 
život svflj trávil od r. 1832—47 na potulkách 
po Ponílí a v Habeši, dále přestoupiv k islámu 
po Arábii (mimo jiné putoval i do Mekky) 
I po Persii Sepsal Les mysteres du desert 
(1859) a V Arábie heureuse ři86o), jichž hodno- 
věrnost je více než pochyona. 

Dnopétianz [dykpetjój Edou ar d, ná- 
rodní hospodář a publicista belg. (* 1804 — 
f 1868). Stal se doktorem práv a byl advo- 
kátem, později věnoval se žurnalistice, byl 
redaktorem Časopisu »Courrier des Pays-Bas<, 
kde psal o věcech sociálních. Pro ostré články 
proti ministerstvu hollandskému odsouzen na 
rok do vězení. Účastnil se revoluce r. 1830, 
načež jmenován inspektorem vězení, jež za 
30 let své činnosti zorganisoval vzorným způ- 
sobem; staral se zvláště o upravení práce 
vězňů, vychování a vzdělání jejich, o vězně 
propuštěné a založil vychovatelny pro mla- 
distvé trestníky v Ruysseledě, Beernemu a 
Wynghene. R. 1858 hájil chudinskou politiku 
vlády spisem Im question de la charitě et des 
associations religieuses a obviňován proto libe- 
rály z odpadlictví; organisoval pak horlivě 
sjezdy katolické. Byl členem král. akademie 
belgické. Důležitější z jeho spisův o vězeň- 
ství, národohospodářských, statist. a polit, jsou: 
La question de la peine de mort (1827, 1865); 
Du progres et de Větat actuel de la reformě 
pénitentiaire (1837—38, 3 sv.); Des écoles de 
reformě (1848); Les colonies agricoles (1857); 
La colonisation pénale (1861); Reformě des prú 
sons í 1865) ; Des caisses ďépargne (183 1); De la 
condition des jeunes ouvriers (1843, 2 sv.); 
Mémoires rur le paupérisme des Flandres 
(1850); Mission de Vétat (1862); Děla morta- 
litě a Bruxelles (1844); La mortalitě des en- 
fants (1866). fís^. 

la Dnoq !dyk| Jan, malíř holi. (* 1636 — 
f 1695 v Haagu ?), byl žákem Potterovým a 
maloval v jeho způsobu krajiny a zvířata; 
obrazy jeho bývají vzácný. Znamenitý jsou 
jeho křídové kresby a leptané listy, z nichž 
zvláště vyniká řada 8 psů. 

Ihioreaz [dykré] Gabriel Marie, cirk. 
dějepisec (* 1743 v Orleansu — f 1790 t.), 
byl kaplanem potomního krále Ludvíka XVIIL, 
pak kanovníkem v Auxerre a později v Orle- 
ansu. Sepsal: Les siěcles chrětieuSf cirk. dějepis 
od Krista až po svou dobu (Paříž, 1775, 10 sv.) 
a Discours sur le i8e siěcle; vydal veškery 
spisy Fléchierovy, dále Poěsies anciennes et 
modernes (t., 1781) a Pensées et rěflexions ex- 
traites de Pascal sur la religion et la morale 
(t., 1785, 2 sv.). * Sa, 

Dnorot [dykró] Auguste Alexandre, 
generál franc. (* 1817 v Neversu — \ 1882 
ve Versaillech), bojoval v Alžírsku, u Solfe- 
rina a ve válce r. 1870 pod Mac Mahonem 
jako velitel první divise u Wbrthu. Po pora- 
nění Mac Mahonově u Sedanu převzal vrchní 
velení, i počínal si obratně a obezřele, tak že 
dle jeho nařízení mohla býti katastrofa se- 
danská odvrácena ústupem k Méziěresu nebo 
na půdu belgickou; ale generál VVimpffen, kte- 
rému musil vrchní velitelství odevzdati, na- 



lOB 



Ducrotay de BlsirnviUe - — Dučman. 



řízení jeho odvolal. PropuStén byv ic lajetí 
německého na čestné slovo* unikl do Paříže, 
odkud pokusil se bez úspéchu o výpad smé- 
rcm k Fírie a Champigny. Ve shromáidéní 
národním, do kterého byl iSji zvolen, přpojil 
se k výstřední straně monarchistické, a proto 
nebyl později již zvolen a byl ae svých úfadO 
sesazen. Napsal: La jouruét de S^dan (Pafíi, 
1S71 , a Ld defense de Paris (t » 1876— 7S, 4 sv,)' 

Dnorotay de Blalnvllle [dykroté de 
blfnvilj v. Blainville. 

X>tiotu0 (lat) svod, prfinik, průtok. 
1. D. arteriosusliotalii viz Srdce. 2. O. 
Bartholini v\z Slinné žlázy, 3. D. bi- 
liarii» svody il učné. viz Játra. 4, D, chyli- 
ferua viz Svod hrudní. 5. D. choledo 
chus viz Játra. 6. D. cyaticus viz Játra. 
7 D. ejacu latorius víz Chám. 8. D. he- 
/aiicus víz Játra, 9. D omphaloen- 
|ericui viz Plod lidský, 10, D. pancrea- 
Itcus viz Mikter. 11. D* Stcnonianus 
viz Slínné žlázy. la. O, thoracicus viz 
Svod hradní 13. D. vcnosuB Arantii viz 
Játra a Plod lidský, 14. D, Wharto* 
nianua viií Slinné žlázy. 15. D- Wirsun- 
gi anu5 viz Mi k ter, 

Dno Z Vařln, jméno vymřelého vlády- 
ckého rodu Čeíského; pocházel ze zaSlé ves- 
nice Vařin v okr. rokycanském záp. oí ves- 
nice Oseká Na Stíté jejich spatřovaly se dvě 
trubky, které pysky svými u zpodu fitítu 
k sobě obrácenými se dolýkaly, dýnka trubek 
b^la v pravém a levém hořejSfm koute Štítu, 
Již r, 1262 byl Beneda z V. svědkem jed- 
noho listu a po stu létech r. 1379 ^cděl Du- 
bec z v. na Vařinech. Oldřich D. 2 V. do- 
stal odúmrť v Týnci u Plzně r. 1385 a Jan 
D. 1 V. držel DýSinu r, 1386 Něpr D iV 
také někdy zkrátka D. z V- řečený byl roku 
1405 purkrabim arcibiskupským v Rokycanech, 
patronoval v Přfvětícich r. 1406 a držel hrad 
Březinu r. 1414. S Ondřejem ze Slatiny do- 
stal od krále Sigmunda zápis na hrad Nečtíny 
r. 1420, purkraboval na Svambprce r. 1422 a 
seděl na Ulicích r. 1427, odkud opět právo 
patronátní v Přívěticích vykonával. Po něm 
drželi Březinu bratří Harant a Otík roku 
1429. Harant měl syna Jana Haranta 2 V. 
na Březině roku 1456. Harant 2 V. a Jan 
Harant 2 V. a na Březině a Zavile 2 V. 
dali dobrou vQli na dva listy kláštera pla 
ského Janovi, opatu téhož kláštera r. 1475. 
JcStě r. 1486 držel Jan Harant z V. Březinu* 
naCež ji brzo prodal Zbyňkovi z Buchova, od 
něhož se trhem dostala r. 1499 Bohuslavovi 
ze Svinař. Poslední zprávu o Janu Harantovi 
z V, nalezli jsme v zápisech krále Vladislava, 
jenž mu potvrdil list od kláštera plaského na 
ves Darovou r. 1498. Jedna větev Vařinských 
záhy se odstěhovala na Boleslavsko, kde roku 
1439 Vaněk Paldra 2 V. v Klokočí se- 
děl. A7r. 

IhldlÓ N i č i f o r, archímandríta, spisovatel 
a vynikající vlastenec srbský. Nar. 21* list 
1833 v Lugu u Trebinje z rodu v kraji tom 
váženého. Stal se mnichem v klášteře Dužích. 
Jehož archíroandrítou byl strýc jeho Tcvsta 



.A£. 



I 



tije D.t studoval na bohosloveckém tsěítiSti a 
na vysoké ikole v Bělehradě, založil po avém 
návratu r. 1856 se soudruhem svým nynějším 
metropolitou mostarským, Serafimem Pero- 
vícem Školu v Dužích. ale brzo odešel učite- 
lovat v Mostaru, načež odmítnuv nabízené 
mu biskupství v Sarajevě, byl ředitelem no 
vého bohosloveckého učiliště v klášteře Žito- 
miSljiéi na Nerelvě (1858—60). Za hercegov 
ské revoluce Luky Vukaloviče stal se jeónim 
z včdcflv povstalcův. R. 1861 vyjednával spolu 
s jinými zástupci jejich v Mostaru s Omer 
paŘou a mezinárodní kommissí, při čemž vy- M 
mohl mostarské obci povolení míti zvony. Po ^ 
opětném vypuknutí boje nalézal se zase v tá- 
boře HercegovcŮv a Černohorcův u Trebinje, 
v Duze, u NikiiČŮv a na samé Černé Hoře. 
Účastenství v revoluci přinutilo ho k úplné 
emigraci z vlasti. Neobdržev amnestie od Porty* 
zůstal na Cetyni, kdeŽ jmenován archiman- 
dritou a kde pilně pečoval o Školství. Nepo- 
hodnuv se 8 vládou černohorskou, odebral se 
r. 1867 do Itálie a od r. 186S usadil se trvale 
v Bělehradě. R, 1869 podnikl s metropolitou 
Michailcm cestu na Rus. Za války roku 1S76 
velel 3 praporům dobrovolníků ve sboru ge* 
nerála Zacha, vyznamenat se v bojích u Nové 
Varoši a na Javoru a byl sám raněn. Rovněž ^ 
i za války r. 1S77-78 velel sboru dobrovol- H 
níků na Javoru a na řece Uvci. (Viz jeho spis 
Borba dobro vol jačkog korá ibarskc vojské atd. 
1876—78, Bělehrad, 1881) R, 1882 vykonal 
cestu do Cařihradu a na Athos. Jeden čas 
byl ředitelem srbské národní knihovny. Často 
nabízené důstojenství biskupské vždy odmítal; 
jen jednou dočasně spravoval biskupství ži- 
čanské. Jsa členem srbského učeného družstva 
od r. i86g, byl posledním jeho předsedou před 
spojením se srbskou akademií. Vyznamenán 
četnými řády černohorskými, srbskými a ru- 
skými. Od r. 1859 uveřejnil celé řady prací 
v časopisech a o sobě; jsou to monografie 
o srbských církevních a politických dějinách, 
popisy klášterů, studie z literární historie, 
práce archaeologické, vydání starých památek, 
popisy rukopísův. Známa je jeho Ona Gora 
(GÍasnik, 1S74. sv. 40.); z edicí vyniká Krm* 
éija moračka (Bělehrad, 1877, Glasnik 2. řady, 
av. 8,1. Od roku 1891 vycházejí jeho sebrané 
spisy \ Kfijtievni raďopi Ničifora DučiČa archi- 
mattJrita (posud 3 díly, bude 8). 

DučLeei Dubčíce, osada v Čechách 
u Přerubenic, hejt. Slané, okr. N. Strašecí 
(85 km sz,), fara Srfaeč, pš. Mšec; 8 d-, 55 ob. 
Č, (1890), kamenouhclné doly, 

Daěm&n: 1) D Handríj (Ondřej), 
spisovatel hornolužický (* 1836 v Bozan- 
kecích). Chodil do školy při budyšínském 
děkanství aachantska aula), studoval na ta 
méjSím gymnasiu (1849 — 5*^)» potom rok na 
učitelském semináři katol., tehdáž právě za- 
loženém (1S50), načež se odebral do Prahy 
na malostranské gymnasium (1851 — 1857); 
v Praze také studoval theologii. Pak odebral 
se do arcibiskupského semináře v Kolíně n. 
R. a odtud do vlasti (1861). Zde nejprve vy- 
učoval v katol semináři budyšínském až do 



« 



« 



n az do h 



D' Ud. — Duda. 



109 



svého vysvěceni na kněze. Potom pQsobil 
v úřade kněžském na lužickém venkově po 
2S let, a to nejprve jako kaplan v Radwofi 
11861 — 65), pak r. 1865 jako kaplan a admini- 
strátor ve Wotrowě, načež se zase vrátil do 
Radwoře, kdež kaplanoval do r. 1875; toho 
roku jmenován byl řaráfem v téže vesnici, 
kterýž úřad zastával do r. 1886. Od té doby 
žije v Lipsku, těSe se tu z lásky slovanské 
kolonie, zvláště ČechQv a PolákQ, jimž s lá- 
skou slouží v potřebách duchovních. — Na 
vnímavého ducha D-ova zajisté znamenitě 
pflsobili jeho učitelé srbského jazyka J. A. 
Smoleř (na gymn.) a J. Buk (na učitelském 
semináři); nemenší vliv na probuzení a utu- 
žení vlasteneckého smýšlení měla léta jeho 
studií v Praze, studium řeči a literatury če- 
ské, osobní styk s mnohými vlastenci českými 
atd. Již zde v kruhu svých rodáků, sdruže- 
ných ve spolku »Serbowce«, vzbuzoval D. nej- 
lepší naděje. V 1. 1858—60 byl hlavním starším 
»Serbowky€ a redaktorem rukopisného časo- 
pisu téhož spolku, v němž nacházíme hojné 
stepy jeho píle a nadšení. Tak mimo četné jiné 
věci je tu i vepsán jeho překlad Komenského 
•Labyrintu světac do lužické srbStiny. Naděje, 
kteréž D. budil íiž v těchto mladých létech, 
také dokonale splnil. Vstoupiv do veřejného 
života rozvinul tak mnohonásobnou a plod- 
nou činnost literární. Že náleží k nejzaslouži- 
lejším spisovatelům lužickým. S jeho jménem 
setkáváme se ve všech téměř časopisech lu- 
žických za posledních třicet let; i řada samo- 
statných jeho publikací jest značná. Největší 
důležitost pro národní probuzení a pro za- 
chování národnosti katol. Srbů mají D-ovy 
náboženské knihy pro lid, které svým 
množstvím a svou mnohostranností mají za- 
meziti šíření německé literatury náboženské 
mezi Lužičanv. Toho významu D-ových mo- 
dlitebních knížek, zpěvníčkův a j. nelze ani 
dosti oceniti. Jiný význam těchto spisů D-ových 
spočívá v jejich správnosti jazykové a v tom, 
že pomáhají Šířiti znalost nového, analogi- 
ckého pravopisu lužického. Spisy jeho, nále- 
žející do této skupiny, jsou: Ró\owe yiaj^bó^- 
itiieje knjefny ^ roxpominanjemi a modlitwami 
(Budyšín, 1869); Hwéida (modlitební knížka, 
1 87 1 a 1880); Duchowna Rófownja Swjateje 
Sfarije maéerje bofeje a přecy čisteje knje^njr 
(1872); Smjertnička (sbírka modliteb za ze- 
mřelé, 187^); Khwalée Knje\owo mjeno! (1862 
a 1882); Žiwjenja Swjatych (1864—73); Róčna 
Sipjatniea katholskoho křesčana (1883, modli- 
tební kniha). Mimo tyto obšírnější knihy vy- 
dal D. neméně než 24 náboženské spisky 
menší. K těmto samostatným spisům druží se 
přečetné články, uveřejňované v »Katholském 
Po8!e« (orgánu »Towařstva swjatcju Cyrilla a 
Methodija«) od r. 1863. Podobného významu 
jsou i D-ovy poučné i zábavné spisy pro 
lid, z nichž tuto uvádíme povídky původní: 
Dwójnikaj (1872); Othilia, abo slepá holČka 
(1873); Při madeřnym rowje (187$); přeložené 
z něm.: Snéhowka (1863); Drjewjanv A-r/f 
(1868); Muška swjatojamka (1869) Maiijít, 
wumo^ena khora (i874>. 1 jako básník a 



belle tri sta vůbec má D. v lužické litera- 
tuře čestné místo: Horníkův »MěsaČny Při- 
dawk« a »Lužičan« počítaly jej ke svým nej- 
pilnějším přispěvatelům; v nich uložil řadu 
původních i přeložených prací veršem i pro- 
sou; písně jeho vyznačují se pečlivou formou 
a některé z nich snesou i přísnější měřítko; 
ballady a romance psány jsou tónem prosto- 
národním a po většině na látky lidové. O sobě 
vydal překlad Schillerovy » Prsně o zvonu « 
(Péseň wo iwonu, 1859; otisk z Čas. Matice 
Srb.). Belletristické práce podepisoval oby- 
čejně pseudonymem H. Wólšinski. Jakožto 
literární historik obral si k badání litera- 
turu katol. Srbův, kterouž pečlivě spracoval 
bibliograficky a bioo:raficky v knize Pismow' 
stwo katholskich Serbow (Budyšín, 1869). První 
její díl jest otisk z Čas. Mač. Serb. Obšírné 
doplňky k ní vydal v témž čas r. 1873, 1874 
a 1889. Práce D-ova není pragmatickou a 
filosofickou literární historií, nýbrž spolehlivou 
a podrobnou snůSkou dat biblio<!rafických a 
životopisných. Nemalých zásluh dobyl si ko- 
nečné také ofolkloristiku lužickou. Četné 
národní písně, pohádky, pověsti a jiné drob- 
nosti, jež sebral v lužickém lidu, uloženy jsou 
v >Měsačném přidawkuc, »Lnžičanu< i v»čas. 
Mačicy Serbskejec. Podobiznu jeho přinesla 
»Zlatá Praha« r. 1891. 

2) D. Petr, dr. lékařství, bratr před. 
(* 1839 v Bozankecích), studoval v Praze v lé- 
tech 1852 1865, načež po dosažení doktorátu 
assistoval v pražské nemocnici a byl krátký 
čas i domácím lékařem hraběte Harracha. 
V Budyšíně usídlil se r. 1867 a od toho času 
působil až do r. 1875 ve výboru Matice lužicko- 
srbské. R. 1867 navštívil s J A. Smoleřem 
národopisnou výstavu v Moskvě, začež byl 
v novinách německých prudce napaden. D. 
působí i v literatuře lužické. V »Čas. Mač. 
Serb.« i o sobě vydal studii Xéšto ^ geologi- 
skeho twara wokohiosče BudyŠťna (1878); kromě 
toho napsal do >Lu7Íčana« řadu populárních 
statí z oboru přírodozpytu, lékařství a j. Čný-, 

D*I7d., zoologický skratek zz Udekem 
Jules de. 

Duda, hud. nástroj ruský, viz Dudka. 

Duda: 1) D. Antonín, spisovatel český 
(* 1820 v Blevicích u Velvar). Učiteloval na 
různých Školách, jmenovitě v Litoměřicích 
(1846). v Jaroměři, kde byl i ředitelem kůru, 
ve Vodňanech a posléze v Soběslavi na ústavě 
učitelském, načež žil na odpočinku v Jindř. 
Hradci, kdež si získal nemalých zásluh o spo- 
lek včelařský. R. 1886 přestěhoval se na Král. 
Vinohrady. V literatuře účastnil se hojnými 
příspěvky do čas. >&kola a živote (od r. 1857) 
a mnohými články o hospodářství a včelařství 
do odborných listů. Roku 1874 napsal Čteut 
o včelách IV »Knihovně mládeže*). 

2) D. Ladislav, syn před., zoolog český 
(* 1854 ve Vodňanech\ studoval na střed- 
ních Skohích ve Vodňanech a v Písku, pak 
na filosofické fakultě v Praze, učil vědám 
přírodním na akad. gymnasiu v Praze, na 
•rymnasiích v Písku a v Hradci Králové a 
působí nyní na I. česk. reál gymn. v Praze. 



110 



Dudacka — Dudik. 



Věnoval ae s úspéchem soustavným a fauni* 
stickym studiím hmyiu česktho, zejména 
polokřid lých, nashromáždil nevš dní dlou- 
holetou píU bohaté a vzorné sbírky, jci po* 
slouiily za materiál řade publikací, jichi vé* 
dccká hoíínuta ocenéna jmenováním autora 
dopisujícím Členem České akademie. Jmcnu- 
jf me z nich : Saii potápnici {v prog^r. gymn. 
v Pisku, iSSi); 5oj*s/arn_v přehled českého 
hmy^u potokřUilého (v progr. gymn. v Hradci 
Králuvct 1884); Beitrage \ur Kenntnis dur 
JJemipíeren- fauna Búhtnenx (ve Wiener En- 
tomoloř^ischc Ztř? < 1S85-S6); Ndvod ke ibi- 
ráni hmyi{U poíúkřidíého (v progr. L českého 
reál. gymn. v Praze, 1890); Anah-tický přehled 
Cftkjrch ploštic %'Qdíikk (ve výrořni z práv Č 
»KlubLi přírodovédeckého* v Praze, 1891)1 
řJm\ i polokHdly (Heteroptera, Cicadina, liyl* 
lidae) v Seznamu hmyzu českého {Cafalojftts 
i usec tor um faun je bohem icae) vydaného spo- 
lečností pro fysiokracii v Čechách (v Praze, 
1892), K tomu sluší jeSté připojiti: Klxc ana^ 
lytkkÝ k určení mékkyiit českých (v progr. 
akad, gymn. v Praze, i88o); české spracování 
IX. dílu Brehmova Živ o ta zvířat Jednajícího 
hlavné o hmyzu), pak řadu hlavné populárně- 
přírodoi*édcckých statí ve *Vesmíru«, *ákole 
a Živote*, »Kv6tech«t čítankách pro £koly 
obecné a méáfanské a j, R. 1878 dostato se 
mu ceny vypsané »Klubem přirodovédc- 
ckým« za práci anatomickou o ploštici P^t- 
rhocnrin apíerus L. 

Dudadka, starodávný tanec český taktu 
trojčt vrtního o dvou Staíttových vétách, za- 
niklý* 

Dudák, význačný a p£kný tanec český, 
při némi hrajtct na dudy dudák sám prostřed 
kola se otáčel od pravé strany k levé kroketu 
sousedské, co ostatní tanečníci tancovali okolo 
fiého do kola (A, Waldau, Bohm. National- 
tanze), -cp 

Dadan Vičko, chorvatský bohoslovec 
v XVni, stol, rodem ze Spljclu, byl členem 
řádu dominikánC a po dvakráte provínciálem 
téhoi řádu. V*ynikl jako znamenitý kazatel a 
skládal též písnč í O upučenju muke hukrttove). 
Mi OTO to napsal ^.ivot ti. Osa ne Kotorkitije a 
přeložil \eiijeljne popievke preko ive goďtuf, 

Du Deflánd víz du Deffand. 

0udek víz Dudkové. 

Daden Konrád Alex Friedrich, filo- 
log. nčm» (* 1829). ředitel gymnasia v Hers- 
feldu. Zjednal si zásluhu o upravení néme* 
ckého pravopisu řadou spisů, z nichž uvádíme : 
VoU^táfídiges orthopaphischei Wórterbuch der 
deulschen Sprachc (Lipsko, 1887, 3. vydání 1 
Vydal též Die neuhockdtutsche Etymohgie 
(Mnichov. i8c)3K 

Duderhcfské hory, vysočina v petro 
hríidtíLé gub., carsko selském új„ jiinč od 
Carského a jíhozáp. od Krásného Sela, pne 
«4c do 163 m n. m. u samé baltické železnice^ 
Na jedné částí jest carský dvorec s parkem 
Sčvcrné odtud rozsáhlé stanové leicní krasno- 
sctskrho vojska, 

Bttdorstadt, okr. město v prus. v), obv, 
Jiildcahcimskcm, kraji osterodském na říčce 



6rehme» má okr. soud, katol. (XIV. stol.) a 
prot. (Xin. stol.) kostel, starou radnicí, reál, 
progymna^íum, 3 nemocnice, výrobu Banetu, 
látek vlnéných a bavlnéných, rukaviček, dout- 
níků, péstování tabáku a chmele, trhy na 
obílí a na koné a 4809 ob. (iSgoi. Připomíná 
se ji£ n 929. _ 

Budevant [dydvan] Auroře vizSand 
George 

Dudlé Ondřej viz Dudíth. 

Dudik Běda, historiograf mor. ('*' 29, ted. 
1815 v Kojetíne — j ii. led, 1890 v Rajhrade). 
Studoval na gymn. v Kroměřiíi a na 61osoÍ. 
fakulté v Brné a vstoupit r. 1836 do bene- 
diktinského řádu na Rajhrade, kde rozhodl se 
pro studium klassícké filologie a všeobecného 
déjcpisu. Vysvěcen byv na knéze r. 1840 pře- 
vzal po Volnem stolici klass. íiiologie a roku 
1843 v.íeob. déjin na lyceu brněnském a pří* 
spival do Schmiedlových »Ostcrr. Biáttcr fíir 
Lit. und Kunst*. Za nepokojů r. 1848 odebral 
se na Rajhrad a vydal spisek: Máhrcns ge^en- 
iváríifíe Zustánde votn Standpunkte der Stati- 
stik, ve kterém přimyká se k nesprávným my* 
álénkám Dahimannovým a snaií se očistiti 
se z podepření, že náleží k výstřední straně 
české. Když téhož roku chtél klášter rajhrad* 
ský oslaviti Sooletou památku svého trvání, 
byl D, vyzván, aby napsat historii klášterní. 
D. přijal úkol mu svéřcný a čerpaje z arcib. 
archivu kroméřížského, vydal Geschichte def 
Benediktinerstifts Raigern (L sv. Brno, 1849, 
IL sv, Vídeň, 1868), ve kterém přihlížel zá- 
roveft k dějinám celé země. Po událostech 
r. 1848 vrátil se do Brna, stal se učitelem na 
nové zřízeném gymnasii, prohlédl a popsal ně- 
které dějinné prameny archivu zemského, vyn- 
dav r, 1S50: •/. P. Cer roníš fíandschri/tens^ímm' 
tung. R. 1S51 byl vyslán od zemského vý* 
boru moravského do Švédska, aby pátral po 
knihách r. 1642—48 od ávcdů ze země od* 
nesených. Na této cestě opsal 300 archa roz* 
ličných pramenů, sestavil seznam Škod, které 
Morava za vpádů Švédských na liter, a umě* 
leckých pokladech utrpěla, a vydal zprávu 
o své cestě: forýchungen in Schweden fůr 
Afdhrens Geschichte (Brno, 1852). Skvělý vý* 
sledek ten pohnul moravský výbor zemský, 
aby vyslal D a r, 1852 a 1853 do Itálie ku 
prozkoumání archivů v Monte Cassíně a ve 
Vatikáne. O nálezech svých podal zprávu 
v Iter romauum (Vídeň, 1855, 2 sv), zujíma* 
vém to díle zvláště pro regeata zemská. Kromě 
této práce vydal, vyzván zemským výborem 
mor., dobrozdání o státoprávním postavení vé* 
vodstvi ítlezského k Moravě a vzniku enkláv 
moravských ve spise: Dex Her\ogtums Troppau 
ehematige SteUung \tir Síarkgrafschaft Máhren 
(Vídeň, 1857K dílo to s velmi cenným mate> 
riálem historickým, ale nesprávnými dedukce* 
mi právnickými. Za to byl D. r, 1855 jme* 
nován stavovským historiografem moravsktřtn, 
a arcikniíc Maximilián povolal ho, aby sebral 
a uspořádal archiv řadu Německého, 0> pod- 
niknuv cesty do vSech míst, kde řád měl svá 
sídla, vykonal ve 4 létech svěřenou mu úlohu, 
vydal spisek o domnělém nalezení ostatků sv. 



Dudín — Dudkové. 



111 



Alžběty, uspofádal kabinet starožitností, mincí 
a pečetí řádových a vydal o mincích skvostné 
dílo: Des hohen deutschen Ordens Múnisamm- 
iung in Wien (Vídeň, 1858, 532 médi rytin), 
ve kterém podává mnoho doplňkfi a podstat- 
ných oprav k Voigtové dílu o řádu Německém. 
Maje přístup do archivu při c. k. ministerstvu 
vojenství ve Vídni, sbíral tu pilně doklady 
o ValdSteinovi a podal mnohé dosud neznámé 
a zajímavé zprávy, zvláStě o jednání dvora 
vídeňského v díle Waldstein, von seiner Enť 
hebung bis \ur abermaligen Obemahme des 
Armeeoberkommandos (Vídeň, 1858) a v díle 
Waldsteius Korrespondenx ít, 1865— 1866). Za 
tohoto pobytu svého ve Vídni habilitoval se 
jako docent pro studium pramenfi středově- 
kých na universitě vídeňské, ale dlouho ne- 
zůstal v této činnosti, nebof bvv od zemského 
výboru moravského vyzván, aby napsal dějiny 
Moravy, přesídlil se do Brna a podnikl r. 185Q 
studijní cestu do Německa a do Paříže. \ý- 
sledek badání jeho jest Máhrens allg, Geschichte 
(Brno, 1859—88, 12 sv., do r. 1350), dílo velmi 
cenné, sestavené na základě nejnovějších pra- 
menfi, ale založené na příliš širokém podkladě, 
bez vlasteneckého nadšení a jasného přehledu. 
Náhled svůj v prvním díle o Velehradě pro- 
nesený r. 1870 v předmluvě ke svým Ději- 
nám Moravy, přepracovaném to vydání díla 
německého, poctivě odvolal a za mylný pro- 
hlásil, ale stranil se úplně života národního a 
věnoval všecky síly své vědeckému badání a 
zvláště dějinám moravským. R. 1865 svěřena 
mu byla choulostivá úloha, aby vymohl na 
ruské vládě vrácení jmění náležejícího kra- 
kovským klášterům, a roku 1866 vyslán byl 
jako officiální zpravodaj k armádě italské. 
Zprávy jeho ve »Wiener Zeitung* uveřejňo- 
vané a později souborně pod názvem Eriiwe 
rungen aus dem Feld^uge 1S66 in Italien (Ví- 
deň, 1870) uveřejněné vynikají pěkným, prav- 
divým a správným líčením. Neblaze však D. 
proslul v archivech italských, zvi. v gener. 
archivu benátském, z nichž po příkazu vlády 
rakouské měl vybrati to, co bylo důležitého 
pro Rakousko (srv. Dandolo Girolamo). 
R. 1869 provázel nynějšího panujícího císaře 
rakouského na jeho cestě na Východ a k ote 
vření proplavu Suezského, popsal cestu tu ve 
spise Kaiserreise nach dem Orient I860 (Ví- 
deň, 1870^, cestoval za studiem archiválním 
do Francie, Belgie, Hollandska a r. 1883 po 
druhé do Říma, pečoval o důstojné zastou- 
pení Moravy na výstavě vídeňské r. 1873 a 
podal k tomu mnoho zpráv a pojednání, velmi 
cenných to příspěvků ku poznání ethnografie 
moravské. Největší zásluhu získal si tím, že 
r. 1S78 vymohl, aby ze Švédska byl vrácen 
51 Český rukopis a uložen v zemském archive 
Drnénském. Velikého díla svého nedokončil, 
pokročiv v dějinách moravských toliko do 
r. 1349. doby to markrabí z pobočné linie rodu 
lucemburského, neb raněn byv mrtvicí zemřel 
na Rajhradě. Kromě jmenovanvch spisúv a pří 
spěvkfi do >ósterr. Revue*, v Čas. Mat. mor € a 
do zpráv cis. akad. nauk ve Vídni vydal : Státu- 
ten des Er\bischofs Ernst von Pardubit\ (1860); 



Kleinodien des hohen Deutschen Ritterordens 
in Wien (skvostné dílo se 60 fotografiemi, 
Vídeň, 1866); Archive int Kónigreich Gali\ien 
u. Lodomerien (t., 1867;; Handschriften der 
fůrstl. Dietrichsteinschen Bibliothek in Sikols- 
burg (t., 1868); Bibliothek u. Archiv im fúrsť 
eribischófl, Schlosse ^u Kremsier (t., 1870); 
Preussen in Máhren iy42 (t., 1870); Karls 
von Žerotin bóhmische Bibliothek in Breslau 
(Praha, 1877); Geschichtliche Entwickelung der 
Buchdruckerkunst in Máhren 1486-1621 (Brno, 
1879); Schweden in Bóhmen u, Máhren 1640 
bis 16S0 (Vídeň, 1879), ve kterém díle vynesl 
mnoho věcí na jevo, ke kterým dříve nebylo 
přístupu. Bka. 

Dadln, ves v Čechách, hejt Něm. Brod, 
okr. Humpolec (11 km '],), fara Branišov, p6. 
Čes. Vyskytná; 70 d., 52a ob. č. (1890), itř. 
Šk., mlýn, sam. Buková. 

2>ndlth [Dudič] Ondřej (* 1533 v Bu- 
díne — t T^Sg)* i^^ Manutiův v Benátkách, 
stal se proboštem ve Felhéviz u Budína a 
po nových studiích v Itálii a Paříži biskupem 
v Tinninii 1560; jsa odpůrcem evang. refor- 
mace, zaujímal přes to jakési opposiční posta- 
vení zvláště jako vynikající poslanec na sněme 
tridentském 1562; zejména byl již dávno od- 
půrcem kněžského coelibátu. Přes to stal se 
za sněmování v Tridentě biskupem czanad- 
ským, později v Pětikostelí. Složiv úřad a vy- 
stoupiv z církve katolické, oženil se s polskou 
dvorní dámou Reginou Sašovou a usadil se 
v Čechách 1565; při tom zůstal císařským jed- 
natelem v Polsku; pozdéji 1579 bydlil ve Vrati- 
slavi. Sepsal: Demonstratio pro libertate con- 
jugii clericorum, vydal Reuter 1610. BM. 

Dudka (dudá) jest u ruského lidu píšfala 
skládající se ze dvou trubek různé velikosti, 
do nichž fouká se společným otvorem. Zho- 
tovuje se většinou z rákosí, na jaře též z kůry 
vrbových prutů. 

IhldkOTé (Upupidae). čeleď křikavců se 
zobákem dlouhým, tenkým, poněkud zahnu- 
tým, jazykem zakrslým. Nohy jsou kráČivé, 
silné; peří jest hebké, pěkné zbarvené, na 
hlavě pohyblivá chocholka. Všech 18 známých 
druhů žije na vých. polokouli a schází i zde úpl- 
ně v okrsku australském ; nejčetnější jsou v Afri- 
ce. Jediný náš druh dudek obecný (Upupa 
epops, vyobr. č. 1247.) ""'^ barvu rzirudou, 
na křídlech jest černé a žlutobíle příčně pru- 
hován, ocas má Černý, širokým bílým pruhem 
zdobený; pírka dvouřadé chocholky na konci 
íerná. Samice bývá menší a má nižší cho- 
cholku. Délka téla 29 cw, délka křídel 14, 
ocasu 10 cm. Objevuje se jednotlivě nebo po 
párech z jara, vyhledávaje pastviny nebo 
vlhké půdy lesem ohraničené. Kráčívá s cho- 
cholkou položenou, sbíraje kalovaly, pondravy, 
housenky, dešfovky a pod., které obratné ze 
země nebo trusu vybírá, vzhůru vyhazuje a 
do otevřeného zobáku chytá. Jest velmi bo- 
jíicný; před dravými ptáky chrání se při- 
tisknutím těla k zemi a rozestřením křídel 
a ocasu, tak že vypadá jako barevný hadřík; 
zobák při tom vztyČuje do výše. Byl-li jinak 
postrašen nebo překvapen, roztahuje chochol 



irj 



Dudley — Dudy, 



a vzlétá ná strom. Chocholkou provádí pů* 
vttbnou hru» zvlášté v taa páření, kdy samci 
mívaji me^i sebou kruté boje. Hnízdí se v du- 
tých stromech nebo štěrbinách skal a jest 
povéRten svou nečistotou a zápachem: sem 
SrtáAí samice 3—5 vajcci z nichž v 16 dnech 




č, r«47, Dfidek ob«cn^ iUpufá epoj^th 

h^hnou se mlatlí. Mláďata páchnou )e^t$ dlouho 
po tom, Ldy b\ la z hnízda vyvedena; v zajetí 
kratnou* Zápach pochází od moku odporné 
Čpavkové páchnoucího, jejž samice z obou žláz 
pod ocaf>cm vyluLUje. Z afrických druhft jest 
lrrí%or ciythrorchynchut v jižní i stfedn! Africe 
rojtSířen a živí se kobylkami. B$e, 

Undley 'dódtíL ^mf^l. mčsto ve worcester 
Kké enkJavc v hraostvi staflfordském* záp, od 
Birminiíhamu, na průplave Dudleyském, 
má 5 kústclň, museum, nemocnici, zříceniny 
hradu z Vlil. stoL» silný prQmysi felezáfský, 
xvláSté tavení železa, výrobu hfebíků a žclezn. 
náfadí, prOmysl skláfský, v okoh' bohatá lo- 
iiska kamenného uhlí a železné rudy, ka- 
nr.cimí" lomy s množstvím zkamenélin a 45.740 
oby v US91). 

'Dudley [dódli), žJechtický titul anglický, 
odvrizrnv od hradu D na Siraffordsku Ná 
Iclet píivodné rodině dc Someri*. pak přešel 
na rod dc Sutton (1322) a posléze na rodinu 
Wardó Ni-jdfllcIitéjSÍ členové tčchto rodů 
jsou: 1) Edmund D* 1* 14Ó2 — f 1510), zna- 
menitý právník a nejvySéí komoří Jindřicha VII 
1*10 vsfou ncvyčerpalclnost u vydírání berní 
byl u národa velmi ncnávidén, po Jindřichově 
smrti 'obžalován a na Tower Hillu v Londýne 
odpraven (1510% — 2) John Dm syn před. 
(♦ 1502 — \ '533)- Byl admirálem la manch 
Mkého lodstva a účastnil se válek s Francii a 
Skotskem Edward VL dosednuv na trůn jme- 
n'>v;il jej hrabíum z Warwicku a 1551 vc- 
vuiluií / Norlhumbrrlandu. D.t cíté se nyní 
ou chorobného krále, popichoval ho 
\\\u soupeřit vévodovi ze Somcrsetu, 
{ prosadiJ Jeho utracení (1552'. Nad to přimel 



"^ 




je] k tomu, že jmenoval jeho scatřcnící Jane 
Grcy dédíčkou Irúnu. Northumbcrland ryxhlc 
ji provdal za svého nejmladšího syna lorda 
Ciuiifcrda D e a když král zemřeL prohlásil ji 
královnou, byl v5ak od vojska Maric Tudorovny 
*at a popraven. Ze synů jeho padli dva v bo< 
jich proti Francii, třetí Robert stal ae earlcm of 
Leicesier (v. t), a čtvrtý* nejmladSí, Huilford 
byl se svou chotí popraven (1553). — 3) Sir 
Robert D.t nemanželský syn hrabete Leice<» 
sterského a lady Sheífieldové (* 1573 na Sur- 
rcysku — + 1639 ve Florencii). Po otcové 
íímrti zdědil hrad Kenilworth, vystehoval se 
v,^ak do Itálie. Zanášel se mnoho védami, 
zvtá^té stavitelstvím a silozpytem. Napsal také 
několik dél, z nichž nejznáméjSí ícsi Aroinfi 
Jťí maře (Flor., 1630 . Velkých zásluh získal 
si o Livorno, jemuž vymohl výsady svobod- 
ného přístavu a tím mnoho cizích, hlavné 
anglických obchodníků do mésta přilákaL 
Císař Ferdinand 11. propůjčil mu titul vé- 
vody. — 4) John William Ward, Earl 
of D., státník a učenec an»l, (* 1781 + 1833 
v Norwoodu). V parlamentě zasedal od 1802, 
kde záhy stal se vůdcem mírných toryů. Po 
otcové smrti 11823) zdědil titul vjscounta Du- 
dicyského. R, 1827 byl jmenován tajemníkem 
zahraničního ministerstva a r* z8zS na earla 
pnvý§en, T, r vzdal se svého úfadu a uchýlí! 
se do soukromí. D. slynul velkým vzděláním, 
í-lechctnou povahou, ale i výstředností, která 
posléze pfcSla v úplné rozruicnt ducha, V Bul* 
werové románu jest nakreslen jako lord Vin- 
cent, jeho korrcspondence í> biskupem blan* 
dafTským (Londýn, 1840) podává vérný obraz 
tehdejší doby. 

Dttdov/ves v Čccliách, hcjt. Milevsko, 
úkr. Bechyně (9*5 km v.1, fara a p:5 MalSice; 
21 d,. 122 ob č. (1890:1, 

Huda viz Blboun. 

nudweiler, obec v prus. vL obv. trevír- 
ském, kr. saarbriickenském na žel. trati saar- 
briicken ottwcilerské, má 2 kostely, doly na 
kamenné uhlí (přes půl milí* tun ročně) a na 
žel rudu a 12.236 ob (1S90): na blízku jest 
tak zvaný »hořicí vrch*, loiřisko uhelné již 
skoro 200 let hořící. 

l^Udy, kejdy, oblíbený někdy nástroj hu- 
dební, z nástrojů nejstarších, velmi rozSlřcný vd 
starověku, původu buď řeckého nebo chaldej* 
ského. Ve starém Řimé zříme d. pod názvem 
tibia utriciilarisi ve středověku putuji pod roz- 
manitými názvy (ital contamusa, řranc. mu- 
sette, něm. Sackpfeife k].) celou Evropou. VCe* 
chách pěstována hra na d* s nevfiední oblibou, 
i způsobem koncertním, tak že čeStí dudáci 
ve věku XVn. a XVIII. těžili se dobré pověsti. 
Dnes d. bezmála vymizely, objevujíce se ěasem 
tu a tam, jmenovitě na Slovensku, kdež velmi 
rozšířen byl nástroj dudám příbuzný, zvaný 
gajdy (v t.)* D. skládají se z měchu, vzdu- 
chem naplftovaného buď rourou, jež držena 
jedním koncem v ústech, nebo zvláštními 
ssacími mí5ky» regulovanými loktem pod paŽi. 
Z měchu vychází několik píSřal z nichž jedna, 
opatřena dírkami, urěcna jest pro melodii, 
kdeito ostatní 2 neb 3 nepřetržitě zaznívají 



4 
I 




Dudy — DueSas. 



113 



po zpflsobé prodlevy vintervallu kvinty, mezi- 
tím co dudák na pišťale sólové pfednáši mel- 
odii. Str 

D. lužické zachovaly se nyní již toliUo 
v severovýchodním cípu pruské Horní Lužice, 
v okolí mčsta Mužakova Jsou dvojího druhu: 
velké nazývají se kozo! (nebo wilki kozot), 
malým fiká se méchawa (nebo maty kozo), 
či kózlo). Hlavní rozdíl (mimo rozdíl ve veli- 
kosti) spočívá v tom, že >méchawa< má mčch 
lysý (z kůže telecí), kdežto mech ^kozla« jest 
kosmatý (z kožešiny kozlí); také má kozol 
v předu nad ústím >pfebčrawy< (viz níže), na- 
podobeninu kozlí hlavy, při níž jsou rohy za- 
stoupeny dvéma kančími zuby, a oči dvěma 
hřebíčky vypuklých hlaviček. Mčch, jejž dudák 
stiská levou paží, má 3 otvory: jeden nahoře 
v zadu (u levého ramene dudákova), druhý na- 
hoře v předu a třetí vedle tohoto níže k pravé 
ruce. Třetí otvor určen jest pro ústí malého 
míSku (duchawa), jímž se vhání vzduch Ido 
▼elkého měchu, a jejž dudák tiskne pod pravou 
paží; tento míSek (podoby zhruba trojúhelné, 
sestávající ze dvou desek, jež jsou po stranách 
koži spojeny) připevňuje se koženým pasem 
k tělu a řemínkem k pravé ruce. Do prvního 
a druhého otvoru ústí dvé píšfaly, z nichž 
přední a menší slově přeběrawa (dialekti- 
cky čeběrawa), zadní pak a větší bruma (Či 
prosté rura). První slouží k vyluzování mel- 
odie v F-dur, druhá provází hru »přebérawy« 
hlubokým F. »Přeběrawa< visí kolmo, »bruma< 
bud leží vodorovně přes levé rameno (u mč- 
chawy), nebo visí po zádech (u kozla). Obě 
končí >rohem« (rog) s rozšířeným ústím: slo- 
ženy jsou ze 4 částí (»rog« v to počítajíc) od 
sebe oddělitelných, jež jsou zrobeny ze dřeva 
bukového; rohy >roga< (duál) jsou potaženy 
kozí a ozdobeny mosazí, ostatním částem jsou 
ozdobou četné vysoustruhované nebo vyře- 
zané kroužky a mosazné pásky. Na pfeběravé 
nachází se celkem osm direk: šest v předu, 
jedna nahoře v zadu (pro palec levé ruky) a 
jedna na levé straně dole pro kolíček (k ó'l i k), 
jimž možno tón dud poněkud zvýšiti (povy- 
táhne-li se kolíček) nebo snížiti (zasune-li se 
hloub). Na této přední píšfale > hraje < pravá 
ruka dole, levá nahoře; má tedy při lužických 
dudách pravá paže dvojí úkol: loktem vhání 
vzduch z duchawy do měchu, prsty pak po- 
máhá vyluzovati melodii na měchavě. Zvuky 
dud tvoři se tam, kde ústí obě píSťaly do 
měchu. Tam totiž nachází se v obou píštalách 
jazýček, jenž se chvěje vzduchem, ženoucím 
se do nich z měchu. Jazýček v přebéravě jest 
menSí a jemnější, třtinový a nazývá se tresč 
(=rtresť); v bruroě jest jazýček hrubší a větší, 
vyřezaný ze dřeva vrbového, a má případné 
jméno bórčawa (dialekticky barcawa); 
rourka, k níž jest jazýček připevněn (při- 
vázán); jest v přeběravě z mosazi, v brumě 
z vrbového dřeva. Na měchawu dudá se k 9 ma- 
lým huslimc, na kózta k velkým houslím a ke 
Idarinetu. Čný. 

IHldy, nár. tanec hanácký (také na Slo- 
vensku známý) velmi půvabného vzezření, za- 
ložený na ftvarných a hbitých pokrocích, posu- 

OuAv Skmiik NauCoý. sv. VIII. 4Íir 1893. 



nech a podupech nohou t tleskotu rukou. 
(K. Sigmund Haberský, Národní tance mo> 
ravské 19—20.) -cp- 

Dadyoh Josef, kněz a spisovatel český 
(* 1819 v Holicích — f 1881 v Praze). Vy- 
svěcen byv na kněze r. 1844, kaplanoval v Za- 
hrádce, kdež založil školní knihovnu (1848) 
a staral se o vzdělání lidu. Na to byl farářem 
ve Fladnici Svatohippolytské v Dól. Kakou- 
sích a posléze v Pertolticích. V literatuře 
znám jest příspěvky do 9Časopisu katol. du- 
chovenstva* (Písmo a tradice) a překlady ro- 
mánů {Tajné manželství) a spisů pro mládež 
{Adolfa Ludoiska od Ed. z Ambachu, Jindř. 
Hradec, 1856; Ruský vy^véd^Č oá Sche\c van 
Buren, Čáslav, 1858), pak původním spisem 
Systém chronologickobiblický ^alofený na Mojží- 
šové staroiákonní tradici (Karlín, 1877), jehož 
II. díl vyšel pod názvem Chronologie starého 
veku pro dějepis (t, 1879). 

DudyikiB Stepán Semenovič, spiso- 
vatel ruský (' 1820 ve Vitebsku — + 1866 
v Petrohradě), ukončiv právnickou fakultu 
petrohradské university, byl nějakou dobu ve 
státní službě, ale seznámiv se záhy s Kra- 
jevským, věnoval se literatuře a stal se 1846 
spoluredaktorem a r. 1859 redaktorem časo- 
pisu ^Otěčestvennyja Zapiski*. Zde uveřej- 
ňoval skoro výhradné své stati z oboru lite- 
rární kritiky (Vlijanije Bélinskago na sovre- 
mennuju literaturu; Puškin, narodnyj poet; 
Senkovskij, diletant russkoj slovesnosti) a po- 
jednání o Fon-Vizinovi, Kantemiru,Nekrasovu, 
Turgeněvu, Tolstém, Ostrovském a j. On první 
ve své stati Učeničeskija tétradi Lermontova 
obrátil pozornost na školní denníky básní- 
kovy, ve kterých nalezeno množství materiálu 
k jeho básnické činnosti, a pořídil mimo to 
vzorné vydání jeho spisů, jež stalo se zákla- 
dem všech pozdějších. S Krajevským redigo- 
val též sbírku >Istoriki i publicisty nověj- 
šago vremeni«. D. nebyl kritikem směrodat- 
ným, ale vynikal vážným prohloubením svého 
úsudku a jasným vyložením své myšlénky. 
Jsa stoupencem mírného pokroku, nebyl ob- 
líben u ruských radikálů, ale proto podařilo 
se mu přece skupiti kolem sebe družinu před- 
ních spisovatelů a získati nemálo přátel. Snk, 

Dne, ital., dvě; d. volte, dvakrát; a d. 
vod |vočiJ, pro dva hlasy, dvojhlasý. 

Duel VIZ Souboj; duelanti sou boj nik; 
duelovatí, souboj míti. 

Dnellona viz Bel I ona. 

Dne Mig^lla [-milja], obec v ital prov. 
a kraji cremonském, takřka předměstí Cre- 
mony, na jejíž vých. straně leží, s 10.391 ob. 
(1881), proslulá překrásným kostelem sv. Sig- 
munda vystavěným 1465 od Bart. Gáza a vy- 
zdobeným vzácnými obrazy Giulia Campi, 
Boccaccina a j. 

Dueňa viz Dueň na. 

Duenaa, město ve špan. prov. a okresu 
palenckém, 16 km již. od Palencie, na pr. bř. 
Pisuergy, nad průplavem kastilským, má 
3780 oby v. (1888). lihovary, mlýny, stanici 
želez, a palác vévod z Medinaceli, slavný 
v historii králů kastilských. 

8 



114 



Duenna — Duetton 



Dueima, dueňa, ^pan., trlik co donna. 
snamená opatrovnici, dohiílitelku, společnici 
mladé dívky. 

Xluer [djúcr] John, právník americký 
(♦ 1782 v Aibanjs Nový York — f 185S na 
Staten Islande) Stráviv dvé léta ve vojště, 
oddal se právnictví a pfesídlil se aSao) do 
Nového Vurku, nabyl záhy jména bystKho 
advokáta. H, 1821 byl ívolcn do státního 
ústavního shromáidění. r. 1825 do kommissc 
pro opravu státních zAkonfl. R, 1849 stal se 
ílencm vrchního soudu v Nov. Yorku pro 
obvod tnéstský, a 1857 jeho předsedou. Hlavní 
jeho fipiísy jsou: Tlie Law 0/ Heprťsentations 
(1845): fli€ Imw and PiLicíke of Xfanue Insu- 
rance (1846; a Duers's Repúvts oj tht Dectsions 
0/ thť Superior Cottrt Í6 sv.)» 

van der Dúere Georgc (Georgius 
Aportanus), původce t, z v. reformace ve 
Vých, Frísech (* ve Zwolle — | 1526 v Em- 
děnu « studoval ve svém rodífiti^ stal se mi- 
strem svobodných uméní a byl pak vychovate- 
lem u Erharda hrabete frisského; chtéje vy- 
stoupiti kázáními proti církvi katohcké, přimel 
hrabete, it ho poslal za tím iičclcm do Em- 
děnu, avSak duchovenstvo tamní nepustilo ho 
do kostela; protož kázával napřed potí Sirým 
nebem, ai mu hrabe mocí vynutil přístup do 
kostela, kdež pak D* po 4 roky kázal, ve sporu 
jsa s katolíky i anabaptisty. Získal nékolik 
duchovních katoL pro novoty, a posily na no%** 
j^fibylých kazatelecb, kteří pak toho zmohli, 
'}c katoL duchovenstvo bylo r. 1524 vyhnáno 
z mdsta, jei nyní bylo středem nového učení, 
a vydán tu mcnSf a vétSÍ katechismus nového 
vyznání. So 

Dttema, archy ve foliu tištěné a sice dva 
íirchy du sebe vložené. 

DiiarO (portug. Douro, lat. Duriiis\ druhá 
řekři A pan. co do velikosti pofiíí (7,893,300/1*1) 

I L tu přítokft, třetícodo délky toku 1776 km), 
;.á v prov, Sorii na jižním svahu skupiny 

i rlijun i22$ům). Od prameniska teče na jih, 
pak tvoří vrliký oblouk vypjatý na vých», 
v n mx vnímá mnoho horských bystřin a řííek, 

II lil » vité a lev. břehu Teru fjrávé pod pa* 
liJiucm, kde stávala Numantia a Kituerto. 
U Gormázu otáčí se k sev.-záp ; spojujC se 
potom s Ucerem (a pr. sít,), Od m* Roje, kdež 
I ! i má Riazu (8 1. str.), tcíc celkem na jiho- 

I, "f, přibíraje s levé strany Duraton, Ceju, 
Ufcsmu a Trabancoa, na pr bř* Piaurgu, načež 
u Castraftuna dává se na sev -záp. ai po Tóro, 
r pm'« v té části toku a 1. str, Guareřiu. V mf- 
ii téch D*, jehož horní tok namnoze je 
[ I r. zúícn a řečiStff druhdy hluboce zaryto, 
■\\i\i.. \c teprve od mésta Aranda de D., po- 
íui.i tvořiti značné nánosy zvi. na pr. břehu 
a v prostřed řcčiSté ostrůvky, v čemž po- 
krmí uje í za Tnrem, kde atáČÍ se k západu. 
f fifímjije « pr. Valdcraducy, pod jehož ústím 
Iv ri obydleny ostrov Las Aceftas, a dále 
i \ níž s pr strany vnímá Ealu, Pod méstem 
/ . li irou D. opou.íti mékkou půdu terciérnf, 
' ' i ijc na kkáiy silurské, potom na prahory. 
Vjii j »e tu mezi břehy úzkými, hluboce za* 
r>'týcnif čine mnohé okliky, z nichl zvi. pa- 



matný je«t oblouk obrácený na sev. v pode 

písmene U {Ciin>a Jei D.). Od ústí Esly leře 
«mérem scverozáp. až ke hranícím portugal- 
ským, podél nichž obrací se k jih-iáp. ko- 
rytem uzounkým, mnohde ai 200 w hlubokým, 
strmým, plným skalisek, naprost<> nezpúso- 
bilým ku plavbě, V téch krajinách přibírá 
R L str. řeky Tormés» Yeltea i Aguedu, nfi 
jejímž ústi vstupuje obéma břehy na úzerrí 
portugalské, kdež řečiSté jeho se feíří. Spéje 
pak celkem smírem záp. k moři» vnímá a levé 
str, přítoky Cou. 'iávoru a Paivu, s pr. boku 
Sabor, Túu, Tamegu, Souzu a minuv Porto 
vlévá vody své do okeánu Atlantského, Při 
ústí nanáší písčiny plavbé tím obtížnČj*í» fe 
proud jeho i tam jeSlé vetmi silný neustále 
je míní. D. staven jest v poesii Spanélaké, 
jak národní, tak umélé, pro hojnost a čistotu 
vody své i pro bohatství ryb, Rozvodněn bývá 
jednak následkem počasí deštivého (od h'sto- 
padu do kvétna\ jednak účinkem tání snéhá 
horských (od března do kvétna). Střední stav 
vody jeho u Frcgenedy (nad ústím ř. Agucdyl 
počká se na 16— 20 m^ vody, protékajících 
ve vteřině; v září protéká tam vody ve vte- 
řině 15 m\ v listopadu 41*5 m*, v prcisíncí 
72*5 m\ V Portu samém D. roivodnén stoupá 
o 4 až 6 m, Splavný jest pouze po 230 km 
svého toku, ^ Kolt 

Ihietto (i ta!.) zove se v Kudbě skladba 
pro 2 hlasy sólové s průvodem. Starší forma 
d ta jest trojdílná forma písné, s opakci%'áním 
dílu prvého po střední vété; z nejsíí*rAích jsou 
pak církevní d, ve Viad a nových Duchovních 
koncertech (na zač. XVII, stolj i komorní d, 
ve 2. pol. téhož veku. Arci sluAÍ doložiti, íc 
po vkusu tehdejší doby vyšpei kovány oba 
party sólové hojné všelikými ozdobami. Velké, 
sv^ho času obdiv budící ^Stabat* Pergolcsiovo 
není než cyklus 10 duett pro soprán a alt 
s orchestrem* D* v novéjáí dobé nález! celo 
formé písňové, jsouc dvojhlasou písní, v níi 
na samostatný melodický vývoj obou hlasfiv 
obrácen zvhUtní zřetel. V nástrojové hudbé 
slovc obyčejné d. menái skladba, po vétSiné 
rázu instruktivního, pro dva stejné nástroje 
(toho druhu jest hojné duett houslových); 
skladba Síře založená, s hlaay druhdy kon- 
certně vypracovanými, zove se pravidlem 
dun. Jisté přesné vymezení hranic však v té 
příčině není. Str, 

D., dvojCfk, měděná mince v býv Toskán- 
sku a v Lucce, s hodnotou 2 soldů, 4 kr. r. m. 

Duet tou, hudební kovový nástroj dechový, 
r, 1887 Cechem Jos Šedivou v Odésse seata- 
vený, s kovovým nátrubkem, se a v podobě 
lyry zahnutými roztrubami konců přímých a 
s 5 záklopkami. Z roztrub ladéna jedna jako 
sopránový kornet do C nebo fí, druhá pak 
jako pozoun do C nebo B. Tímto nástrojem 
lze hráli buď v poloze kornetu C nebo B 
anebo v poloze pozounu C nebo B, tak ze 
z ného nátrubkem prostřední velkosti vyluEo- 
vati lze tóny kornetové anebo tóny pozou- 
nové. — Jiný druh d u má roztruby SirAÍ, 
z nichž laděna jedna jako tenor do C nebo B^ 
druhá pak jako bas do C nebo B, 



« 



JK. 



-i 



Duf. — ofDufiferin. 



115 



IhiíL, zoo), skratek, jímŽ označen Jean 
Marie Leon Dufour. 

Dnfan [dyfói Pierre Armand, publi- 
cista firanc. (* 1795 — - f 1877). Byl od 1815 
učitelem a v 1. 1840—55 ředitelem pařížského 
ústavu slepcQ. založil společnost ku podporo- 
vání slepcA, staral se horlivé o zlepšení po- 
mérQ jejich a vydal v té příčině některé spisy 
vedle knih národohospodářských a histori- 
ckých ceny prostředni. Flan de Vorganisation 
de Cinatúution des jeimes aveugles (1833); Des 
^veugles (1836, 2. vyd., 1850); Essai sur Tétat 
phrsiquft moral et intellectuel des aveugles nes 
i 1 836) ; Statistique comparée des aveugles ( x 854) ; 
Lfttres sur la charitě (1847). 

Xhlfavre (dyfórj Jules Arm Stanislas, 
státník firanc. ^* 1798 v Saujoně — f 1881 
v Bueilu). Usadiv se jako advokát v Bordeauxu, 
účastnil se horlivě veřejného a politického 
života nejprve r. 1834 jako člen komory, roku 
1836 ve státní radě a r. 1839 jako ministr 
veřejných prací. R. 1848 a násl. byl ministrem 
vnitra, ale po státním převrate r. 185 1. proti 
kterému protestoval, byl uvězněn, i ustoupil 
do života soukromého, až r. 1871 zvolen byl 
do národního shromáždění, ve kterém přidal 
se ke straně Thiersově. V jeho směru spra- 
voval i ministerstvo spravedlnosti, který úřad 
zastával také r. 1875 v kabinetě Bufletově. 
R. 1876 stal se vicepresidentem ministerské 
rady, ale masil pro své náhledy straně kleri- 
kální příznivé ustoupiti; avšak nabyv opět 
důvěry strany liberální r. 1877 znova stal se 
vicepresidentem. Ustoupil sice r. 1879, ale 
politické činnosti se nevzdal a zvláště prudce 
vystoupil v senátě proti Ferrymu a jeho škol- 
ním zákonAm. Srv. Picot, Etudes ďhistoire 
parlamentaire. M. D.^ sa vie et ses discours 
<Paříž, 1883). 

leníky, též du Fay [dyfé] Guillaume, 
přední repraesentant prvé Školy nizozemské, 
2 prvých kontrapuníctikčv epochálního vý- 
známu (* kol 1400 dle domnění v Chimay — 
t 1474 v Cambrai). Ze života D-ova známo, 
že byl kol r. 1430 zpěvákem papežské kaple 
v Římě, po té zpěvákem při dvoře vévody 
burgundského Ferdinanda Dobrotivého a po- 
sléze kanovníkem v Cambrai. Církevní skladby 
D-ovy chovají se v rukopisech ve knihovnách 
a archivech různých měst italských, fran- 
couzských a německých. Význam jejich arci 
jest pouze historický; avšak v dějinách hudby 
zůstane D. vždy zjevem obdivuhodným Str. 

Dnffídofl Alexander, evang. missionář, 
dr. bohosl. (* 1806 ve Skotsku — f 1878). žák 
prof. Chalmersa v St. Andrewsu, byv skotskou 
církví r. 1829 za prvního missionáře mezi po- 
hany zřízen, zdržoval se po třikráte v Kalkuttě, 
až do r. 1863; mezitím budil osobně zájem pro 
mis^ii ve Skotsku, Anglii, Sev. Americe a Jižní 
Africe, byl od r. 1863 až do smrti tajemníkem 
missijního odboru svobodné církve skotské, 
spolu profcssorem missijní vědy na universitě 
edinburské a literárně činným. Zásluhy jeho 
o missii, zvláště missijní vyšší školství, jehož 
byl zakladatelem a o Bengálsko jsou veliké. 
Školami (anglickými) Šíři! křesťanského ducha 



v mládeži pohanské, obrátil vynikající muže 
na víru křesťanskou, na př. sanskrtského 
učence Krišnu Mohana Banardžiho 11832), 
vládním úřadům byl rádcem, university spolu- 
správcem, materialismu a atheismu zbraňoval 
veřejnými přednáškami o křesťanství a filo- 
sofii. Žádný z missionářů nebyl již za života 
doma i v cizině slaven, jako D. Viz Burkhardt, 
Missionsbibliothek, 1860, III, i (Vorderindien) 
169 násl. Životopis od Dra. Smitha v Edin- 
burce, 1879. ^^' 

Duffek Mik. viz Rosen Julius. 

DtLíTel (sibérienné), látka z čisté vlněné 
tlustonité příze. Vyrábí se v nejrozmanitějších 
barvách a užívá se jí výhradně pro zimní 
mužské obleky, ano po většině užívá se tka- 
niny této na obleky vojenské, hlavně na 
kalhoty a pláště, pro její trvanlivost a za- 
hřívavost. Kalhoty rakouských četníků jsou 
většinou z této tkaniny a také pláště unifor- 
movaných státních a jiných úředníků zhoto- 
vují se z ní. Povrch její podobá se dobře 
valchovanému suknu, má krátký, přihlazený, 
ku předu přiléhající vlas, jest krátce přistřižen 
a lisováním na pěkný lesknoucí se povrch 
upraven. Rub látky se neappretuje, Ppp, 

of Dufferln [dófrín] Frederick Temple 
Blackwood, Éarl, diplomat angl. (* 1826 
ve Florencii z irského Šlechtického rodu\ 
žije v Paříži. Z Oxfordu, kde studoval, navští- 
vil v roce hladu (1846—1847) Irsko, o čemž 
vydal spis A Narrative of a Journey from 
Oxford to Skibbereen during the Year of the 
Irish Famine, R. 1850 byl jmenován peerem 
A r. 1855 provázel lorda Johna Russella do 
Vídně, kde konaly se porady o podmínkách 
míru na ukončení krimské války. ZnámějSíra 
stal se duchaplným popsáním své cesty na 
Island a Špicberky Letters from fíigh Lati- 
tudes (1857), jež v krátké době bylo několi- 
kráte vydáno. Rok na to odebral se do Sýrie, 
kde jako angl kommissař účastnil se vyjed- 
návání v příčině ochrany křesťanů libanon- 
ských. Nedlouho po tom stal se státním poď 
tajemníkem v ministerstvě pro Indii a r. 1868 
kancléřem vévodství Lancasterského. Na earla 
byl povýšen r. 1871 a po roce jmenován od 
Gladstona guvernérem v Kanadě. Nejplatněj- 
ších služeb prokázal Anglii jako vyslanec 
v Petrohradě (za Disraeliho oď roku 1879) a 
v Cařihradě ^^od r. iS8i\ kde svou rázností 
a vytrvalostí dobyl skvělého vítězství nad tu- 
reckou diplomacií. R. 1882 působil jako angl. 
splnomocněnec při nové organisaci egyptské 
správy. R. 1884 byl jmenován místokrálem 
indickým, kterýžto úřad zastával do r. 1888; 
v době té připojena Barma k panství brit- 
skému a D. obdržel titul Marquis D. of Ava. 
V 1. 1888—92 byl vyslancem v Římě, nyní 
jest velvyslancem v Paříži. Kromě jmenova- 
ných spisů vydal ještě : Tlie Irish People and 
the Irish Land (1867); Irish Fmigration and 
the Irish Tenure in Ireland ( jS6S) a Mr. MilPs 
Pian for the Pacification of Ireland (1868). Jeho 
choť napsala Our Vice-Regal Life in India (2 sv., , 
2. vyd. 1890). Srv. W. Leggos, The History 
of the Administration of Lord D. (1878). 



'J.ll- 



A^ttí%H¥ 



\ s 



./ «i?,.i: •« • .<■. . ■ .» ^•..' i .'->v .. ft 

• , . 'V.f,- ». *« ,i*L' ,».«^- :;#»:i; f.wíiii •-.i.v 

• ■'.ii.-fi-lf « ,',»^i..> /^ \..^kU i'- •? í:rlil "-íí.lr 

« ^' iii«- >• 1* -« , ;*•-»#.•• ii :: i!»í'-ij» "•» «/.;«' 
.,-... iiii;/.; ,'«••.■!.*.; « j. »•.#.', •> -► /,. •■►♦•' 
( . ««:4.../vr',^..* .1. ■/.. « , .c;' .'V. jfřii •■■ 
/..-^.lii. .ii, ,'', *^.*i> .■•• I •-■•./ "-•íír.ii ', i«i» 

:/ ' :. fc-. ••'- ;./«.. r -.» II :,«.••. ^rt ;• ^íVVf.' 

•■».. ' í«« r #..#.«.' '■'■'.. '•-■ti** ..^^r, li . .■ 

■ •. .' «.K * '*:/•■ '. , ; . ■ •• ■ .••■' 1 t^' '. <.». ^','.» : 
<-€.♦>- 4. ;.</»; -ř.' .* ^ • .■ ».#i» »■• /* .t -.:t- m.^ 

^, \ ^, » . I .. • : ' ■ .»•• !•:•«. * .-.-.^. 

f. . í-.;- • f /.v.; -. • .<■ ; -.^ 

.... /.. ' ',' ■ ,.\. / . ^.• .' ... A v:/-. .*. 'i. 

_,•,'; .«« ř.,-. '.I/., . f .'i. /. ;k «■■'.■./ *• 

• . / . ■ fi.. 4 v: ■./..: \ ••- 'i »; 4.- ' • •'. 

I t\'.i,'/ .»...' » 'C-f'-.' *■ ■*■.•' ř.4.' l-Ať 

X.,f ^%I4, '•» '. . ř', / I'- ''■..« » . .'..4 

,. ... '.'./.- » ^.' -.*'/ ' i.. . /■:, i ■ .'.;, •> 
/.'.'. y • ■'• .; • * w* . j ■'.',". *■■' ' '■■• '' ' .i.'^-^ 

i / f . .■./.•■..:-^. , . ■'•.»/ ř> , ■• .'».'. ' " ■. ■ r. 

. ,, ■ ' •.«'■ p". '.;«/,, /j ,/»'.r-. '.-',-.;.'', I ;'-4 !•..'. 
r I ■: .'I '•/' •'•;■:• '■ "•..■••-.-.•. ;.', ':.•.:.' tt 
r I •: ; / ^,', ' f ". : í V / i . r, . , c » * * .• 4* j 7 / ,*": .'i.'i 

• •■ '^j.'.,' '.:,'* I », IK . <''í.'. '•. A. íiT *:,'■. 'r 

.». ...',;j.''i, /*;..!.:.//. ,•1*'. 1,*/ .«;>';.■«, f'*- . 
i-V.t {-/'-»:;*. '14 . ří * /,,,'if ',^..,ii'. í *;.ř'.r-..'ijř''l'^r.:' 
r /,• .'»^. lr'/.r' .»:ř.'-.. . •:' \.* /ř. Wř> ^itři*: ' 
• >' ■.■.;/.»•'■ .* ' <• j,',''» íř /li', ř.j/ -liri l,y; f.*-, 

• .•*. 'f\. '.í .1,'^ í''.i/ /f [.'.l^-rri í>'*ř'#iir'* 

» ,ii. ^|'«:'' fij a » 'i' fi/ »/ {•'.^t.itf' ii«t f /''.^.^ 
I* li'. ,'/'!' 'I/. •'.' l,j .*•' j i^fii }«-íir# pfrfr.í ;i /<í 

• ;.ili«.'i j».^» '/íImii /«;»!// I'.(.'.í^iaííí k^ ltHi\,/ 
^•.■/.. i l(i n J- Ii4f" li /l'*. JX '.•!, /« ItfT/- 

fiflii>i ř ,.' ři •; j/i liisr' ! h .*ii4|.it«i I/fiiifttilt 
p..iti"i ff, m.turnlt: 'ř##ii*''ii. I''./.J. ^. V',/|.iii( 
»•>. IJ. ftťi.inťlt Ir frt <i ri firtr it^n tlr% tif>/ lilii 
tti„ii ,1 l.t § i-i hru iir ,lr.- nHthtn 'I , I^'.//í; ■*//• 
tiiitfi e s-ff Itti llUri Ir ilr4 i4ni irua rl tut trllf 
tlít Mi"i ťii ,ift0 (I |.-'.|ii,, Mrmin i,tí fftui /r« 
/«.<i'»««4t »/r fiiicii0 í ; vv'l . I. I^'*i| . f "lil \ 
#/#.' ttíiH-iur fi. v\i\ I , I'>, I); / |rlii. iiii/rint.i 
lii>ill »'\«l.in k|iiii ř..íiii;'i#/'»ír í/m .\iniJr$ {•iniil 
(?jf iil( lnili 1, iK/-,) f.ii- .'.riiii l'iii liiriix. I)»in 
|*>tit li Vfiii (H-iirml O. ( .! vvil>, l.iti'ikii, 
i'.':f.i. Ol ||.:i lilu III, (triifiiil D ( ', vyil., 
Iliiti, i>.:rii 

!l) |t < lili I li' o, I. li mail lil if, AvylUl^l. \ 
{* %''•';). |Mi'l iM-illii iiiiilil. \ 1% l\>iil.v v ( >i lir 

fl MiM);i>i it I iiii: :itiiii\ . |i| fliiiilill llAltiiltllil'' 
I. Iiiiiitlohirii '.V ^ I rti ul.-i, I \ '.rif iiiul trplii utli.t 
Íi.ín: i>.| lil.t.liiiv 11/11. il.il. ■i.'.il l.uiiilii':! /riiir 
liit ii|ii<i£rili \ lil.i.liii:^ |i 'Mm ii M-|i'.al N|i/C« 
fiit /(.- /"(•'/■•'ii .iť /.I I .1' i.WiiiM .^-1 (.'im.i.' 

\l*t'p, \í,l ú< .ll-,l/ i"t '•!*. .tS/íii. fsťt* ,llt Jtl 

^'.•i/.- ,/i. /%/i •■ii' \ii li lun I '••11^; / .• ř»i'n»''»' 

ifil I / liV.V/ lU' .'iT •'.li /iffi.!'!, (>^tl'M«l 



.'.■■ ;:;. ;*r?.*.r-r 

X 1 _ . 1 ■/ ^ 
r '.tli.: - ;■:*:: 



r.rtvj.iif.rtiTiiiíi I.?; 



rir :^ ^ ..' ř 



' 3^ Ti:fiií.i '..-'z^ Tin—r--r.i 



lit -v 


n-.i:* 


■» 














_=^^ 


*. 


c 


.-: t 


: - 


. TT.iliía: 


:r. 


. ... 


■;í1; 


i r.ttT^:r: 


r../ '. 


?"-^ 


rtu ■ 


-r 


.Tirx. 


'.r - 


a 


íí:.- 


'rr-. 


i-.: ciunar::! 


lU.t 


'^ ' ' 


: ;.«.. 


:: 


■-i.ii 


r.n 




:r-u 


..í 


:r:::c;i- :;j 


. iJkJ^^ 


.-.: 


arr-- 


•!:.r 


- c.» ' 


L :. 




■ ni: 


.i:: 


i^ic: T-^t-i.L 


JL,"A.'. 


ť.".} 


' Z..I 


•ill 


: i i 


:: 


u 


t. 


1 


rri-iííifír-iii 


• !»<-. 


r.ií 


7 


■.!«. 


•,HT. 


'■:.: 


ii: 


■: .. 


/ ■ 


-.A.Kl. 'Z-Z' 



Irí 



"I-*-! 



i: -í z ' ■■.- 3/ --j 
ři.... 1 .. ^.-.: v i.: 



' i 1 I 1 ' iii: 1 



''i*:- •':■.'* '. 

fttjr,í;i% d€ i'j-í ■ř5i-;jf. J -x ; : - :-.i li .'-íji 
'iítň-: éi::* ři<.... -: .. ^i-.'"- Vi.:. :*.••: >. - 
/': vari.3:i''t'i ií( /".'»i:'':i:.-. if j.:. n:.:. .• ii íj . 

.■^-■'. r ; 'wi.- í>: ?ii6;;jn«:-f s /iv jj-on:_'''-j,'af'. -.. 
» ^. ^, 7 . ; O^ r/ .' r iz wto-i a : etu Je de t -i^ecz c-':e 
alino:fhft i^u^ \ 'X»l). P'<^, 

Diift«BÍt '^*y- viz Kraurit. 

Dnf rénoy ri ^ ťr •: noá P i c r r e A r m a n -d 
y,*'.f.\'>V. •« rri.r.':ral.'.;/ :'ranc. ('■=* 1702 v Se vra r.-. 

* i-.';7 v I'a/í>ii, vz-i^Iai se r.a áku.c pclytechr.! ■ 
'.k': :i h-/riiir.k«?, k'!c7 Síistal pozdéi prcresscrem 
rfiiii^ral'.{^ir. pak ředitelem a zvelebil znarrr 
i.if/í trnto i:hí;ív. I5)l v\bírn\m ^cůlojícm a 
•sf.iv 'i^r f-.polř-íníkcm Kli<; de Mcaumonta. ko- 
iial ■: iiirii dU'U)iokt(f pfipravnč práce a vydai 
•i iiítn pf»d /í/rním lípichanta de Viiliers roku 
i>í.|i 7\\.i\\\r.u\\it\i ř:tí.l(»^'itkí)U mapu Francie 
{".\y I', 1 1 e d c r# c a 11 m o n t . Zabýval se též 
fiiiririiilof^ií a vyrial učebnici mineralogie 
Iiaiiť iiť m'nu'ialii\iie :'2. vyd., Paříž, iS5r3 ai 
ih',ii, 4 -sv. a (rxwt studíc o nových nero- 
•ilri h M. iH,|o /vnlťM 7'a Clena akademie v^d. 

DufVesne jdvlrřn Charles v. Ducangtr. 

Dufresny Idyhmí Charles sieur de la 
iCivinr, diiini. spis. fianc. (■' 1654 v Paří/ i, 
\ i7.:.| t 1. 1'i.ivnuk Jindřicha IV. a jeho mi 
lrtil.\ ďAnrI. /nánu* pod jménem »la belle 
htidinířif iki/iNná z.iitiadnicr -. Přes při/t-n 
l.udvikii .\IV.. |i-n/ pii»puiuv mu nadarmo 
nWiiú piivilr^Mu inc/i nimi právo, vydávati 

• Mru uir r.iiliiMt«. uúnil ho poslčze dozorcem 
•svM h £.iliiui), byl ustavičnO" bez peněz a ze- 
infrl v iiiMi/i, ui^ i vladař l''itip Orléanský ho 
/abi iii'V.il lim v D i>v v veselohry, chatrné stav- 
bi<it I 1 h.ii.iklritNtikou. Clou se dosud pro 
iiw, U-bk> sU'h, vtip A duchaplnost. Nejlep&í: 



Duft. — Dugong. 



117 



V esprit de conťradiction C1700); Le double veu- 
yage (1701); Lxl coquette du village (17 15); 
Le mariage fait et rompu (1721) a Chevalier 
jítueur ( 1697), pro néjž se rozhněval s příte- 
lem Regnardem. vině ho, že mu ukradl látku 
ku svému »Hráčic. Mimoto: Púésies diverses^ 
Souvelles historiques. Les amusements sérieux 
et comiques ďun Siamois přirovnávané k Mon- 
tesquieuovým Lettres persanes. Výbor jeho 
prací vydal Auger (1801). 

]>ilft. nebo Duftschm., zoo), skratek = 
Kašpar Duttschmid. 

Dvítsohmid Kašpar, zoolog ném. {* 1767 
T Gmundenu — \ 1821 v Linci), vystudovav 
Tc Vídni, stal se lékařem v Linci, vládním 
radou a protomedikem. Zabýval se studiem 
hmyzfl a nashromáždil bohaté sbírky. Vedle 
několika lékařských spisA vydal : Fauna Áustriae 
oder Beschreibung der ósterr, Jnsecten (Linec, 
1805 -26, 3 díly). 

Dug^., zool. skratek = Ant. Dugés. 

X>ilC^: 1) D., pr&smyk na Černé Hoře, viz 
černá Hora 603. 

2) D., Dugučka Luk a. Veliký ostrov, 
ital. Jsola grossa nebo lunga, ve staré době 
Jnsula magna, dalm. ostrov v Jaderském moři 
55 frm* veliký a 36 km jz. od Zadru ležící. 
Ostrov jest hornatý; nejvýše vystupuje brdo 
Luka čili Vela Straža í35omV K Jad. moři 
ostrov spadá příkrými stěnami až 80 m vy- 
sokými, na východ povlovně sklání se do 
pr&plavu. Te tu mnoho zátok, čímž ostrov 
jest pro rybářství velmi příhodný. Obyvatel- 
stvo živí se plavbou, rybářstvím, zejména lov 
na sardele bývá velmi vydatný. Na ostrově 
jsou šaliny. Na nejsevernějším mysu. Bílém 
Risu, V3*píná se od r. 1848 maják 42 m vys. 
Že byl ostrov již od Římanfi zalidněn, o tom 
svědčí starožitnosti a zbytky staveb tady na- 
lezené. 

]>ilS^atfdygá] G ústa v e, opientalistafranc. 
(♦ 1824 v Oranže), od r. 1872 prof. historie 
a geografie národů muslimských na Ecole 
des langues oríentales v Paříži. Hlavní prací 
jeho jest společně s Dozym, Krehlem a Wrigh- 
tem uspořádané vydání Makkarího : Histoire po- 
litique et littéraire des Arabes d^Espagne (Lejda, 
1855-61, 5 sv.). Z ostatní činnosti jeho jme- 
nujeme: Histoire des orientalistes de V Europe 
du KU au XIX siecle (1868 70, 2 sv.) a Hi- 
stoire des philosophes et des théologiens musul- 
mans de 632 a 12S8 (Paříž, 1878). Napsal 
i Grammaire arabe et frauqaise (arabsky pro 
domorodce alžírské ; Piécis historique et sta- 
tisTijjue des colouies agricoles établies en France 
et en Algérie (t., 1850), z části výsledek po- 
slání jeho do Alžírská r. 1845 za účelem zří- 
zení robotáren rolnických; Choix ďépisodes 
du román d*Antar (Journal Asiatique, 1848 až 
1850) Z arabštiny přeložil Galienovy Admini- 
strafione^ anatomicae. 

Da|^dale [dogdélj William sir, archaeo- 
Joga historik an^l. í* 2605 — f 1686). vstoupil 
do služeb rodiny Stuartfi, opustil r. 1648 Ano:lii, 
za restaurace se však vrátil a věnoval celý 
•vQj život badání topografickému a genealo- 
gickému. Hlavní jeho dílo jest: Monasticon 



Angličanům sivé Pandectae coenobiomm atd 
(Lond., 1655—73, 3 sv.): kromě toho napsal: 
The Antiquities of Warwickshire (1656) s illu- 
stracemi od V. HoUara; The Baronage of 
England (t , 1675—76 ; Origines Juridicales, 
or Historical Memoirs of the English Laws 
(t., 1666); Short View of the Latě Troubles 
in England {OxíoTÓj i68ij; The Ancient Usage 
in Bearing Arms (1682). 

Dag^ós [dyžé] Ant. Louis, zoolog a lékař 
franc. (* 1797 v Meziěr^^s — f 1838 v Mont- 
pellieru), stud. lékařství v Paříži, byl tam 
i prosektorem a učil později porodnictví a 
chirurgii na lék. fakultě v Montpellieru. Za- 
býval se také úspěšně zoologií, zejména ana- 
tomií živočišnou, a učinil cenné objevy hlavně 
v ústrojnosti pavoukovitých a obojživelníků, 
začež vyznamenán byl cenou akademie franc. 
Ze spisft jeho sluší uvésti: Recherches sur les 
maladies les plus importantes des nouveau-nés 
(Paříž, 1 82 i); Essai physiologicopathologique 
sur la nature de la fievre (t., 1823, 2 sv.); 
Manuel ďobstétrique (y vyd., t, 1840); Rech, 
sur Vosíéologie et la myologie des batraciens 
(t, 1834); Rech. sur Vordre des acariens (t., 
1834); Traité de physiologie comparée de 
Vhomme et des animaux (Montpellier, 1838, 
3 sv.^. Šc, 

Do^hetfdygé] Gaspard,zv. též Guaspre 
nebo Guaspre-Poussin, malíř ital. (* 16x3 
v Římě — t 1675 ^® Florencii). Pracoval ně- 
jakou dobu pod vedením svého Švakra Pous- 
siná, s nímž však, jakož ani s pozdějšími svý- 
mi mecenáši vévodou della Cornia a Fran- 
českem Ariti, pro svou vznětlivou povahu 
dlouho se nesnášel. Maloval některé fresky 
v paláci Pitti ve Florencii, zejména Krajinu, 
Bouři a Potopu, pak v chrámě San Martino 
a Monti v Římě fresky ze života Eliášova a 
Eliseova, dále jsou jeho obrazy v galeriích 
v Louvrů, v Madridě, v Petrohradě, v Drá- 
žďanech, ve Vídni a v některých soukr. sbír- 
kách ital. ŠlechticCi Práce D-ovy, většinou 
krajiny, často s bouřlivým pozadím, jsou sice 
velmi přesně provedeny, avšak nedostává se 
jim oduševnění: »mají sice dosti světla, ale 
žádného tepla*. Nad to trpí tím, že později 
ztemněly. — Jeho bratr Jan (1614—76) byl 
dovedným krajinářem a rytcem; ryl zejména 
dle Poussina. 

Dng^na, v bajesloví litev. říční víla. 

Dng^ong^ neboli moroň indic-ký i »moř- 
ská panna* řečený {Haltcore cetacea lllig. , 
jediný druh rodu téhož jména jenž náleží 
s nemnohými jinými příbuznými ssavci ky 
to ve i (řád Cetacea) v čeleď býložravých 
o ch echu li {Sirenia). Tělo dorůstá délky 
i 5 w a jest pokryto kozí nahoře hladkou, 
vezpnd svraskalou, s řídkou a krátkou srstí; 
jen na tlustém, uprostřed rozpoltěném pysku 
hořejším jsou tuhé kníry. Dolejší pysk jest 
také naduřelý; malé oči nemají víček, než 
jen klapku mrkavou a chlupy kolem nich jsou 
sestaveny v kruhy. Chřípě mají podobu ob- 
loukovité skuliny; boltce jsou pranepatrný. 
Nosová čásf lebky jest naduřelá a dolů za- 
křivena. Krk jest krátký, trup oblý, přední 



.'l;; ■.flií'^. — ^'LíJ-uí:.--!!!. 



u ,s *..., li *i,'. • . >• »/ ^»-:j ;i.'i!i— .■•i'^ :^:::.iu}iii isi isljj niionr diceí::' -i. irmo 

■1.- u i'..* . .'..iHATji. »'.'(j»i^riu Jif ui i« ir,«r;';n?:-T:;:«Ti iv.'*ni ic im :id:ji:iz iti- 
..,..■ j ..:./-' jí ':■' « ti»i.i;i': ■ II i:r..r. .iiiim jui ^ Ta irr«iih'' irruiui. "^ *kd TTjr.-.iiine 

• (j.'#» r; •,':.i»; /►».•• .'/.^ : • u.i.* •• .- -ji"!! S "ni x la inmv.«jichu rirrii:^ leř 
.i«. i.:4.; MiLif.' .u '^, 'j' í«.-.iWf 'Jir mu v. :.iam#risi:řt. :.t r« ia usmioii. vni e i -nni 

*.■.»./. ..i*- •«;* ..•• !.• »j • .u;**!! '..lUu jr'.:. 'jini i ir/tiicn -n t<'1i 2m:iaii úv-iitsr.. ub 

.:i.i f ./ I -Hiiii . tf.' ;i;«.< « iVíM.f «'. ..; 'M Tiť^rn iniiMrinii. ifutiu. ii-fr^Ti i!i^'"^ji iuk 

11...:.' «t<- (-. («:.'• ■ t:«uiii Uf.-;'; .Vji».-fa :>■ la r-:in :*mia la -emiLi::— i iam^*ai nu 

,1 ,,t... /...,.; .. ii^, ^ .i -!.■;.» • • ^'4i'.:«-<Aii. ■>..■ i?.i:.-í "••raiii • rinií ir5;:mir:ii;»::. 

./«<-' i* « .:< /.i^,!.' -4. f..i^ .:»ikr.r« (i.ift ''UlH.!!". ^S^ptfl^-TmtaK I**?*^ 'Z^ll^ 1 SH 2. ^'ú> 

^. , t... /.. -/tiii.i.; / t:iii>.i /..tf Itali i^i v: jfvlii Tii-.»-T!!ť rinr„ * iň-^ • iu 'ASkn.: — - ^n 

U. /■».{■. /«;■#.. < •/ : ■ ,i« v .-««» i utmsi'. í >i.*z. . >a" ;« -. :rín; "^ireiern 'rsíii:- 

.<«.■. *. a-.#.i • .».,* 4 i-».,ii..; .u*,!*. /.•i;i'4.'.i:rt <:*ír .11 - .i:i;:a r.:iii »'";n-:iiiii- ir':Kia"ú se j:íit» 

• fi ii •- •, »i » I, vif.'.i.^t rii;«:r4 ' '. tmiV r»; i ^z.iy ifasin'"ni ircK;* la i::aiT-"i 

'.H.t.... .■ ../ ...1.. »>i.' , 'íx.v.'? tí^*:!*.;-*.. telili I'.:!.? * ira* ic pcstncMcm uuěm iiine- 

1. »!..'. ; ..»..,'» .1 I v. .*:rt M i --í.-.-. '..i '' TI . » l.ríiír.VTl. 3 nůk.lilUa -naiyTll i::r*iJ'- 

....«.■. i" » .; »'.»:ii,'ii..« .^.ii' .:., ty.'.')-.. \'r.r,\. '.r.r.r rz: nK^ 1 an(;:ic:;=. r. :"»:- ir»ii::i 

/I ,.. ,..-.. .-.-. . ■♦■ .. :. ..•: .fr . • . •. i.v; :i'.;t : i.fťar": ": ó; .•capří:::*-"::! i j. -iití-i- 

t,'. *...., .'Í.1-...A I ■ ..■ . . <i. ■.;••.:.•..!. ". '.I- - ..*. !,•: ■.:-.. tr.ii"-. r. :•:: :ni:"nrTi i á.i: 

,-4.:a , .»■'■»;•'•. I • / •■• • *..«'■ * .^-rr. ; ,.•.•.!•. r.i. t ■.•ui.t za ncííiinvma zi:viž :''any:n* 

!.;..• . -..,•> •^ .,. . i. 4.:-'. : :. , .v.f .*" lit } " ;:./ .-m. .- :'i: ■/ SrrT-:i:zíirnnim rni:r: .i n:- 

,s ... .... ....... ,. . ..« ,• > v.i.ť .f.4 JI, I.. I/.-.'::, -rir.-. m í-í-.iííiná' 'i r.::r. .ir.aiínií :i:c;i':»í 

i ,,<.\ » .«, . '.f .;■■». I..:*". ,rt •.'» .'.r * ■■:i.-.i.. /..:•.... ZK-.x-tm yj. < ipcc:*- 'in a i*: "i- 

rf,"./ -..i / . .; ..».'. /;<■ .r!'!;. ;'•..•. . .'-. r.rtpřar-! jak ■/';;:, . :■■. za 'n r"*! 

fiMlfiW^UM ■.' A . : '• * :..■* r:,.*>'Afij} i-;:! ;.>.t,\t\r. :■: rav'a íiech::c:<-:ni:. Je:^ 

M ./v * ■;/.»/^: ••■ • . t. '. ■ / ííiVífii * l./^. M o f '■«;■;. ,«r-rŤ O do r. i*:f i':v«;-jl. -Ty-ia* 

I.. ř4.: t ;..•..*'-. ,..'•• .''i <^::.f-.'* •'.fir.i','ír 4 -:.-> r. i7>r, ři..(i..-i; Gciarť ďe Bea :c::aT:::* 

f .v4a.:.í.s (...k, «.' . • ti Ni-r^c 4 i-jyi r'«ii * >ř'4^i, i7i(j . V:4 La La.iiicile, Vie it D. 

i//t i i.. |.. -j.- «-:..! 4 ii-i 1., iit.rrv.rffiity r.«k i .:. '^yi. F.iř , i^^, a de Bona. HistJire ie 

■«•.. >«i :■!.'. ).A*/;if/ 1.' I :!•/ t.;i 'Iii. r.4 of|f#'j O 'r., iri^.i 

/'..r.Nif 4 Mil.' ^f^ .1.. 4'M... ť'.'Iť.i/.. iik r^rn D«ff«ékA liOlUl viz Duga. 

4> r. if K 4-/.I... ;. >..u l.ii/írlťri. hi«r'>ri': IHigvé '^y;;i^; F erdinan J, básník fninc. 

i„4.r I.I/....4 ÍJ /. /.•lííi.liiř.lr.,,. .ik.ii/ lutři/^.«. r* i.-ir2 v I'aři/i , uveřejnil sbírky: Hcr:-;')ns 

^f,t,i <•.,,., .'..,4 'if. 4.,.. j. iii:r .Ml li, I íi r-.řri4r»rř.lí dtt la pněiits íi^íj^j ; Le vol Jeí lieure'5 (iS^-i : 

4MI -,* .A.Ii.i... / i.r.jMi.,. ..>.^.' í, ij iř|ii«irí vlá«řr- /.íí títtutt^s Je ro^iře. sonnety < 1^413 : Le:x eciJtí 

!,.» i''.i. . Li. i.i 1* Vr.iikri, , f.ti\iřt:rií A'tibm ď^Tn; Sjtirei et poemes ď^-^o: Lds 

,1 ,\\ ,• I .1 11,.- //«■/. < 'i,-i/l. -1».l"r fif- fpJrfíi ITíI ) a /<^i rřSiO/4ir«irS (1SS61 obsahu- 

I- I i/iií^ iř.-. 1/^. . l.ii-ii.i íi-ío;.; .!(.i tjáiné piiiitickř; p** romány: La *emaine 

,1 H, .,><«■ .iř;*/. íT/i-fi /I. I 'Ir* i.iuuj, i; 1,4 ; ./í f\irnft i"»J5'; íjťo/Trov' ^fiiir/ (133S'. Cctné 

.1 ,,.■■ .-.■..íj Ir.,,. .*, |.,; /íf.,-! (i^-o-. kijřii-(!ir a dramata ve spolupracovnictvíAnicet- 

f ...'-4 !> t. /,. ii .;.. 'ř.i I h 1 :k . • it íi I. t / vijiim r.oiif tjruinr a Dcnncrvho. kron-.é toho dramata 

aL.í .. .<t,, i.,i, t,ii.ii> I, i-.iuaiií jri, , íj-/ -.i^f.in.m hintoríiiká " 0<.'.'.7,f ť: í>o« xS.*'^ ; 

|.4. I. .1 . . h^. |.i4. I..- .í'i \- I ti.luva jríi I í..ii'»i njií'; >j/i'J.'«J'' A''><J n^sx): .V. /f'!- 

|.r. |.4 l.i>..» ^. |. . ./.I I. h I .v^i ii li\U riii .;.•.!../ I i^s^ : /.*'f /rcriTc? iz Balzaca, iSčí> Lť* 

41)' 47 |..-.i.% .v lil. |. .lifi: . •.-. |.f-i« iiiil.i i.i;.v.iJi i- ./■•»■ iz l''čvala. xSpq : Tibere x^Sii: 

hUicii... c|..-: ., 4i<.i. t... l.t. .» ;,.ii, ^ i.i:tr,.r, k\ I ^ J "ti^i J.-i .'íjMj-í , I ^^^ « ; r7:ťVořjf»iď (x>.^-); 

lit. 1141 i lili 4f i.bv ^ I .1111 4 I, i>i k .i.iiiiuiiii k>in--.!ir: l>*nť»e i^t-w Souborné vydání 

fU;iii4iii » I ii.kf' lil. .;-,.. -I v I .inr.i íiiiři.i IřiAti- r.'!iiplet, do-suJ s "^v. 
4c ÍIC4Í4 I j. ti . ii 1...1I4 / • /i W .;•<. / 'ť ..I Dn|ll»solÍB J>t;ťskic(i BertranJ hrabé^ 

A*'f "■•■• /!•/... Wi.ii /<■.■! /.I.,:. ,l.»;i / l.iini;ur villc, ť.^rsríctdble fr.incn.zskv. 

aU« K.Mi.4ii4kv> '• ii. ii' iL^kiii i i 11.1 ir\i'.' ■»•! II £ n:-v\ tei?né--ii^h VvijeviJci ťranc. ve 

.u:*, I .1. I 4. ii.ii;i:4 / > ^„ i.,.!, m-Ii . í.ií!-. tířr!'v^k.i Nar :u i.imku Ker.ncs. byl po 



puť • 



• /.■ ..I'' ■/ iři! .4 1 1'- ■ ':«i': . tí-u t«-S.:.i/ LI A.íchíy o?vy:Mem vycnovan 



!■» *..■ Ol j'. ,:.í 1.1.1 í" .. i.v\.h |.fi :•-.'. :it;-ii!li' \^J.M.i:v. :ťP. v un^írv! ry:::'«kém. 

el .. . 4 :■- . i- .« . ■ i. .'•• i.i .. í . . ■'..".•.••í -t 1.' \ i . I -(.ť vék.: '«vjr'.'» bv i \ itřzcm r:'i se- 

...... ,V í , ., ;i ■ \s } \í^.^^.^^■.li. .\x•.^'. ■.'•.> ^/ \*ci \-.M*:t^í otcí 5\ťho jCast- 

I ■...■ j ,..-..,■ . .,■,.... i':. ■■■- 1'.: ^^ I : ../.i I- \ .- * i ^ .- k:.-ri v::'"..i:vj"a mízi Frarcii a 

I I- . , . j ■ .v . Í11..V i \ '.' ■ v '1 ■• <: i', a '.; :. aV ťJ.jard IH. h^.isii 

I . .1 \ . . ..■ .1. .■ . ,..;Mnvi j... %.- v ti .1.. • f!.- »-.:'xv,--j. D. sta! se posrra- 

u... .:?. , ..-■■■ \-^ . ■.'. /i ^.ji^^v. "vtsrř pr.-kázaJ 

Uw^^v'*^ • '■ * I - . :m -^i P-' b.:\í j l\';:'ír-i. v p.:i 

., ^. . . : . I . I » , ■ . ■ i i !l v ' Vi ■ : \- •■ \ x ■ -: I .1!. -ovyšťT^ esí za ^u- 

»,. . . I .. ... i . . . .• ^ :■*.* .• ..» .: •:^.' -^'^ ,-■.%.* v: .laur:', r. i}r^ 

». \ I .. .,, . . ,- : ■ i . K'. a V -.s— ..r. rs :rÍT. 

. .-..I . ■ \ !• i . .■ v'-.- •-■'.' J'.' :■ vví^-a : :::4. 
. . . . J : -.1 .... v--, '.-.■.-a Lv^^^c. ;a .-iiajčtc z L.^r --í- 



Duha. 



119 



▼íllu a maršála normandského, avSak jeSté 
téhož roku zajat ▼ bitvě u Auraye a propu- 
štěn, když za něho zaplaceno bylo loo.ooo 
livrA výkupného. Pomáhaje Jindřichovi z Tra- 
stamare proti Petrovi Ukrutnému, králi ka- 
stilskérou, znova jest poražen a zajat od Čer- 
ného prince. Když pak pomocí svých přátel ze 
zajetí byl vyproStén, pokračoval v boji a zvítězil 
tak rozhodně u Montiela, že Jindřich z Trasta- 
maře stal se králem. AvSak válka ve Francii 
vzala obrat nepříznivý a Karel V. povolal D a 
zpět, jmenoval ho r. 1370 connétablem fran- 
couzským. D. vedl válícu 8 takovým dArazem 
a štěstím, že v desíti létech odňal Anglii ve- 
škero její území, které měla ve Francií, až na 
Catais a několik jiných mést. Obléhaje Cha- 
teaunef de Randon f 13. čce 1380. Za zásluhy, 
které si získal o svou vlast, pochován jest 
v St. Denisu vedle hrobky krále Karla V. 
Viz Guyard de Berville, Histoire Bertrand D. 
(Tours, 1874. 2 sv.); Mazas, Vie des grands- 
capitains fran9ais (Paříž, 1875); Jamison, The 
life and times of Bertrand D. (Londýn, 
1864). . Kfk 

]>ll]lA jest známý optický úkaz, který se 
objevuje, když na jedné straně pozorovatele 
jest dešťová stěna, nebo vQbec vétší množství 
kapek vodních, jako při vodotryscích, na po- 
roseném trávníku, a na druhé straně svítí 
slunce. Na obloze jeví se jako kruhový oblouk, 
široký přes 2*, v němž se pozorují všecky 
barvy prismatické od Červené, která jest nej- 
výše, až do fialové, která tvoří zpodní lem. 
Vedle této hlavní duhy vyskytuje se zhusta 
druhá méně světlá d. vedlejší, široká as 4" 
ve výši as 8* nad prvou, ve které nejvýše se 
nachází barva fialová, nejníže červená. Pruh 
oblohy obsažený mezi oběma jest tmavší 
než ostatní obloha, tak že obě jsou na Čer- 
vených, k sobě obrácených krajích, ostře 
ohraničeny, kdežto za lemy fialovými jest 
obloha jasně šedavá, a jasnosti její znenáhla 
ubývá. 

D. vzniká lomem a odrazem světla v kap- 
kách vodních ; na odraz již poukazoval Ari- 
stoteles, na lom poprvé Détřich ze Freyberka 
r. 1310; Antonio de Dominis r. 161 1 snažil 
se pokusy povstání duhy vystihnouti, sleduje 
postup paprsků ve skleněné kouli. Descartes 
ve spise o meteorech stanovil poloměr a vý- 
šku duhy, nedovedl však vznik barev vysvě- 
tliti. Čech Marek (Marcus Marci) ve spise 
»Thaumantias, liber de areu coelesti< r. 1648 
přirovnával barvy duhové k prismatickym. 
Úplné vysvětlení ze zákonfl odrazu a lomu 
podal Newton ve své optice. Že při vzniku 
duhy světlo se v kapkách musilo odrazili, 
dokazuje okolnost, na kterou Bíot poprvé 
upozornil, že světlo obou duh jest polariso- 
vané. 

Dopadne-li na kapku paprslek světelný 
v bodě A (vyobr. č. 1248.), čásť se ho odrazí, 
část do vnitř vniká, láme se do bodu B, kde 
opět dílem se odráží, dílem ven vychází; od- 
ražený přichází do C a zde zase Částečně ven 
vychází, lámaje se; vycházející paprslek od 
původního jest odchýlen o úhel d. Tato od- 



chylka závisí nejprve na indexu lomu, který 
jest pro každou barvu jiný. Následkem toho 
světlo bílé rozkládá se na rozličné barvy, na 
způsob vějíře z paprsku vycházející. Přijde li 
z ní do oka světlo červené, jdou ostatní výše 
mimo oko; za to dostává toto ostatní barvy 
od kapek níže ležících. Poněvadž při každém 
odrazu a lomu světlo se rozděluje a seslabuje, 
proto, mají-li vycházející z kapky paprsky 
způsobiti v oku patrný dojem, jest nutno, aby 
do něho celý svazek rovnoběžných paprsků 
vnikl. Avšak odchylka paprsků závisí též na 
úhlu dopadu. U paprsku v 3/ (vyobr. č. 1248.) 




Č. 1348. Vznik duhy. 

dopadajícího, který středem kapky prochází, 
není odchylky žádné; čím výše nad M paprslek 
dopadá, tím větší stává se odchylka, tak že 
paprsky F sl F^ rovnoběžné vedle sebe od 
slunce do kapky přicházející z ní rozbíhavě 
vycházejí a tudíž nemohou žádného dojmu 
patrného v oku učiniti. Pro úhel dopadu 59* 
30' v bodě A jest, jak výpočet ukazuje, od- 
chylka největší, a u paprsků dále dopadajících 
opět se zmenšuje. Při tomto přechodu přes 
největší hodnotu jest změna v odchylce velmi 
malá, tak že paprsky blízko sebe rovnoběžně 
vnikající opět skoro rovnoběžně vycházejí 
a tudíž značný dojem v oku způsobují. Tyto 
nazývají se dle Newtona účinnými. Pro 
červené obnáší jejich odchylka 42'' 30', pro 
fialové 40" 30'. Šířka duhy byla by tedy 2", 
ale poněvadž zdánlivý průměr slunce obnáší 
půl stupně, tvoří každá barva takto Široký pás 
a jest tedy šířka duhy 2'//. Všecky kapky, pro 
které odchylka obnáší tyto hodnoty, vysílají 
do oka barvu červenou, po případě fialovou. 
Paprsky ty tvoří plášť kuželový, jehož vrchol 
jest v oku pozorovatelově a jehož osa jest 
přímka jdoucí okem a sluncem. Velikost vi- 
ditelného oblouku duhového závisí tedy na 
výšce slunce; je-li toto v obzoru, jest i střed 
duhy v obzoru, a d. se jeví jako polokruh, 
vystupuje-li toto nad obzor, klesá střed duhy 
pod obzor a tato tvoří oblouk tím menší, čím 
slunce výše stojí; dostoupí-li výše 42®, mizí 
d. S vyvýšeného nad obzorem volného hle- 
diska, jako se stožárů lodí, s temen hor lze 
viděti i více než půlkruh, ano i celý kruh. 
je-li dešťová stěna blízka. Takové duhy pozo- 
roval na př v Alpách Zsigmondi (Meteorol. 
Zeitschrift, 1888). 



IŽO 



Duha. 



D. TcdfcC; li TvsTétla-c se drojíin odnzco f 
17 2Ór. t, 124^ paprsků, které dopadán pod | 
hóseia 3i. V tcmso pfřpadft jest odchylka pa- 
fcskt á-fŤrtných pro srécio čerreoé as 50*. pro 
tal^Té asi 53 .,* ObeáSt tedy iiřka jcfí 3*',* 
a béře-^ se ořLed ca zdánlivý prtmér sloace. 




4.'. Vcdl^fá: d. jest mooheis cl;i?í. proteze 
píí ČToiaáaGČaéc c<irazn se svéLo více se- 
s.ab3:e. Pás cxezi cc-ír.a, S' lirsky. jest prcto 
td&TÍí než ostatní ccLcha. ie pdprs^^y do 

kapek r oém obsaieaých vnikr.uvi: nec::ohca 
Í3 cca přijíti, a toto dostávi '-^zi r.craímé 
sTétio ca předsi jejich piole ocraienc. Mílie 
téi castatx tfetí.£tTrtá atd. d. paprsky, které 
se CTQŽtř kapek třikrát, čtyfikra: a v;cekrá:e 
odraxilj, aviik ponévadi pfi kaidém cdraza 
se stMo seslabaje, jscl: tyto tak málojascy. 
že jen za rzácných okolacstí izc je pozoro- 
vati Třetí a čtvrtá jsoa mimo to ca strace 
flance re vzdálenosti 39' a 45* cd ného, čímž 
se jejích pozorováni pro velikca jasnost slánce 
jeité více zcesnadáaje. Pátá byla by ca téie 
strané jako první dvé. Mezi jinými Heiier- 
mann iZeitschr. t math. n. naturv. Unterr. 
ii'ii uvádí, že vidél trojnásobnoa duho. 

D. na poroseném trá^Xxíka cení kmhovi. 
r>brž hypcrbciícká, obráceni vypuklo a stra- 
r.o-j k pozorovateli, jakožto pni sek kožele 
svrcfaa ave děné ho s rovinou vcdorovnou. 
Theorií této duhy zabývali se Berne -^illy a 
Fhestiey. Též světlo mésični m&ie zpiscbiti 
duha, ač c:álo jasríou. tak že barvy rrisma- 
tícké 5ti ži jest rczezr.ati; b>vá jen bélava a 
ziutaviu Rcvnéž své:!? sluneční cd kliiré h.i 
d-ny vodní cťraicné způsobuje nékdy duhu 
hla-.-r.í i vedlejší. 

Nezři-i ka vczcrSý. se jeltí na dclnfm okra i 
hiavní nebo na hřmím v-dlej5i duhy barevnť 
= rá h y , c c >> e; né s t^. dav é červe cé p u rp urc v f 
a zelené. Úkaz ten slove duhypřespočercí 
nebo sekundární dle Grunerta, Lansrwith. 
■ enž je p':rrvé pop:su;e irzzK vidí: 3 tak:* ví 
s.-. ústavy barevnách cblruki. Verdet Leccns 
c: :p::^ue physique pozoroval 5 cb louku :v?h 
c:ch 5k:ro pzlckruhy. Vysvétl3%-any ry y spi?- 
4:é..3"St: kapek Venturi iSix-. Ycur.c iř-:: je 
vysvétiuje interferencí paprsk i stejr.;. :h rdchy- 
iek. kterě do kapek vn:<a-i pcd a nai body pa- 
prskl úiinných a uvn:t* kapek ne<te;né dráhy 
"•"vk-jr^áva;:. Airy i5^- . který Voun<ova iheo- 
rii zdik-r-ali!. a p: ním ze;mér:a Sírkís. Mas- 
cart, r* yin duby r-í?pcOetní. ae i primirn: 
vysTét. -.:' ako ukar irtenerencn". Fro kaiicr 
barvu vznikají střídavé pruhy ne^vé:^ a ce;- 



menší a<no>Btž, z nídiž pmtt zpAaobojí dohy 
primární. čaíSi pak ohiCcji i é vétii jasnost 
oblohy za ob Ujokc i éaSHaerýmt, za příznivých 
viak okolností dahj pfcspóčetiié. Tvto se dle 
Mascarta ifskiluj i pří dio b ném deiti a ka- 
pdc. jejichž prímér jest /^ ■"■ * obyčejné jeo 
pfi vrchota hlavních doh. kde jsoo kapky 
menii. zřídka t da£e;ii tísti při obzoru, jehkož 
se kapky pádem xiéttojí . Theorii to a vy- 
svétlcji se i odchylkr od loamžift dahy : kdežto 
theorie Descartescva Tviadnje pro hlavní duho 
koiea 43', poskytsje skatečcě méření, jaké 
provedli ca př. Bóc^ner. Eabicet. Mohn, Ňlas- 
cart, 33*5 — 42'. \IaKart Ann. de chimie et de 
physíque 1S92 ckázaLže na velikost poíomém 
dahy má tíív též vehkost kapek: polomér 42* 
přrsiutí ce;v^t$ím kapkám: zmeniají-ti le 
kapky, stává se potocnér duhy první n^enií, 
druhé vétlí a tmavý prostor mezi obéma le 
rozšiřuje. Ne.^ca-Ii kárky stejné velikosti, mém 
se polomér obloskft barevných s velikostí ka- 
pek, tak že růzce barvy cd kapek různých ve- 
kosti na sebe padají, čímž vzniká d biiá, 
která jen na okraji bývá červené lemována. 
\íohn pozoroval bilé dčhy o pr>[oméni 37* 38** 
Mascart o polrmérs 36 30'. Vyskytují se též 
na mlze. Mascart okázal iCcmpL rendn. iS^z), 
že vzniká bílá d. i při reicxi drobných kapkách* 
jichž prlmér cepřekračnje 50 • <= onoot nV 
V tomto případe podržají relativní inteosity 
jednotlivých barev drsti daleko stejné hodnoty 
a tyto padají tndii ca sebe. Bravais bílé dahy 
vysvétloval odrazy a lomy v bublinkách vod- 
ntch : avSak riistcacc téchto v mlze a mnckh 
jest úplné pravdé nepodobna. 

O. jest ckaz závislý ca pclcze pozorovatele 
hledíc ke slunci a mraka : pohybaie^U se pozo- 
rovatel, i d s nim méní místo: každý vidi srtm 
d-jhu kmhovoa. Pozorovatel B by touž daha 
mus:'. vide ti cUiptickoa. která pozorovateli A 
se -ev: kru hc ve a. Frrt? rréio se za to. že 
d. nerrtiře s-f ve voc-f zrcadliti: avSak obraz 
duhy v h!ai!ré vccn; byl nejednou pozorován 




'3JHtf- 



: r-satelen: :chc:^ -flinku .jen že obraz, který 
v: i: pozrrovatíi v rrcadirc: hladiné. náleží --né 
duze. rei ktercu vid: ra cblrze. Henri Dotour 
• oali. de ia S^^c. Vaud . :Sdo« Sur ia rěďezíon 
de Tarc en-v:ifl a ia surřace de Teau tranquillc' 
Tvsvé: ue ::* raitc': je*:l:ie do oka pozcro- 
"«ky z kapí^y -* •▼yf*br. 
. ie vidi duho^ mohoo 



-atílcva r*: 



zp^^' 



pa: 



Du Haldc — Duhamel Dumonceau« 



121 



TTiímíT to do ného pfíjfti j»apr«ky tele barvy 

r^y tí, ktrré na hladinu vodní v Cdopa* 

i zde %c odr/ižcjí* leží li bod C tak» že úhel 

A' ^ ATCff, Obraz duhy, kterou pozorovatel 

; •:r'if> vidf, ňcmňíe vidéti, neboť ta by 8C oď 

■ " ' ' 'v okem paprsiek nebyl 

^t který vidíme, není 

I k; i^ ti u.:e vtdéné. 

> se upííává, že duhu lze fotografo* 
.,.. , .,.;ik lo jest mVlka, neboř d, byla již 
nrjcdnpu fotografována, tak od professora H. 
Ki.^rrn tSK^i; LangtU obdržel fotografický 
3 duhou hlavni i vedlejší. Pi- 
:ohoto viděl rovnéž dvé fotografie 
krmimy, jei provedl P. Hloch v Čechách na 
Moravé« na nichž pékně a zřetelné oblouk 
hlavní duhy byl zobrazen ívyobn t, 1251.). 
Zajimavý jcat při tom kontrast oblohy nad 




í! Ilji, P. HlcKha fofofnfie duhy. 

cb;Ďukcm hUvní duhy a pod ním; nad ni jest 
tmavá, pod ní jasná, jak vyžaduje thcr»ric 
A«rTO%*a. Pka 

tHk Hftlda ff^y^l^] Jean Bapt., franc. 
mifistonáf a zemépisec (* 1674 v Paříži — 
♦ >745 **)• Od r, 1692 byl členem Tov. Jeií- 
fcova. Vydal po Lcgobienovi IX.— XXVI. sv. 
Lettrtí édiýantes obsahující roční zprávy čin- 
il: C 4. 't nússionářfi a napsal a pomocí téchto: 
: >n e;éographique^ hisi*, chronolog,, po^ 
.■' : V empire de ia Chině et de ta Tar- 
i^fit íiíiřitoffé^i735)» dosud z nejdůkladnějších 
■písó o čfnět překládaný hojné do cizích ja- 
ly li O 

Bňhamel fdyamě]|: 1) D. Jean BapL, 
" !: franc. (* 1624 ve Vire — 
sotva osmnáctiletý napsal 
íiyinffiutnicú ubi llieodosií Tripolitae 
'ttm Libri JI I cum universa triangu- 
• 'hittone řtc, demonsírantur (Pařřž. 
i I pak do kongre§<ic^<»ratoriánů. 
•m v Ncuviíly sur Marné, později 
oljc na Collěgc royale de France a 
^m a tajemníkem akademie věd v Pa- 
lat i»<l jejího laloicnf. Vydal: Ástronomia 



phy^ica seu de luce^ nátura et motthus co^pa 
nim a)eteitium ft,. 16601; De meteort^ et f^t* 
$tHbus íIm 1660); De corporum affectionibus (t,# 
16701: Phitosopia vetfts et t%úva in regia Bar* 
gundi pertraaa (t., 1678, 4 sv.; 1681 a 1700, 
6 SV-); Regiae scienliarum academxae hiftoria 
t., i6g8, rozmnož. 1701); Observ, iur un halo 
atttour du soíeit (Mém. Par,» sv. II.) a j. — 
2) D. Jean Marie Constant, mathematík 
franc. {^ 1797 v St, Málo — f 1872 v Pafíii), 
byl profcfsorcm na škole polytcchnické, kde 
střídavě zastával stolici vyiSí analyse a me- 
chaniky SL pak na fakultě věd v Paříži, kdež 
působil 20 let jako professor vyášt analyse, 
0» miloval v malhematicc hlavně užití její ve 
fysice. V theorii tepta, elasticity a v studiu 
chvění strun %'ytvofil práce prvního řádu. On 
ve studiu o áířent se tepla první nahradil 
stejnorodé těleso Fournicrcm uvažo* 
váné krystalitfm. jehož vodivost nenf 
tiiž ve vicch směrech. Pěkné pokusy 
Sěnarmontovy potvrdily výsledky vý» 
počtu. V studiu chvěni sítrun byl je&té 
Šfastněi^im a dovedl podati o před- 
měte tolikráte uvazovaném nové zá- 
sady. Pojednání D-ovo, jemuž obdi- 
voval se sám Cauchy, stalo se klasst- 
ckým. D. pokládal mathcmatické iheo- 
rie. nehledě ani k jejich užiti, přede- 
vžtm 2a užitečné cvičeni logické; dia- 
lektika zabírala v jeho pfednáškách 
valnou jejich Čásf. Zásadou jeho bylo, 
že nezáleží ani tak na rozStřování 
oboru studií, jako na přivyknutí myili 
pří.^né kázni. Miloval jasnost a přes- 
nost. Pojednávaje o největších ge- 
niích, přihlížel hlavně k jejích me- 
thodě. Rád poukazoval od Archimcda 
až po Lagrange k pokroku, přeměnám 
a častým shodám zásad. Mezi vicmí 
svými spisy a klassickými díly s nej* 
vétSím potěSením a péčí, jakož i s živým 
vědomím hodnoty práce své psal poslední svOj 
spis o methodách vyučování védě, a věru málo 
učenců tak vynikajících s takovým úsiJím věnO' 
válo tvůrčího ducha svého k zdokonaleníuměnf 
vyučovacího. O sobě vydal: Cours ď analyse dě 
V École polytechnique ( Paříž » 1840— 41, '2^ s v,, 
2. vyd. 1847^; Cours de Mécaniqtte de ť Écale 
polytechnique (t , 1845—46, 1 sv.; 2. vyd* 1853 
až 1854, něm. překlad od Eggcraa^ I^íp^ko 
1853, a 2. vyd. od Schlomilcha, t, 1861); Elé- 
ments de catcul inýnitésimal (L, 1856—1857, 
2 sv., 4. vyd. s poznámkami Bertrandovýmt, 
1886—1887, ^ sv,; něm. překl. od Wagnera, 
BrunSvik. 1855— 1856 1; Des méthodeí dans let 
Sciences de rnisonnement (t., 1S65 — 1873, 5 «v.; 
2, vyd. 1879—1885). AP, 

Ďiiliaiiiél]>imio&oeaix[dyaměl dymonsó] 
Henri Louis, přírod ozpytcc franc. (žil 1700 
až 1781), zabýval se studiem věd přírodních, 
byl členem akademie věd a delSí řadu let za- 
ostával úfad ftenerálníha inifpektora námof niho. 
Vydal mnnžstvi prací z oboru botaniky, fysio* 
logie živočišné a agrikultury. Byl téŽ techno- 
logem vzácné důkladnosti a všestrannosti. Ob- 
jevil natron jakožto zvláStní alk&li a navrhnul 



122 



Duhesipe — Duhovka. 



první, aby se soda strojená vyráběla ze soli ku- 
chyňské. Na základě svých zkušeností v raffi- 
neríích v Orleansu. Nantech, Marseitln a v La 
Rochelle sepsal dílo Vart de raffiner le sucre 
(Paříž, 1764). v němž velmi zevrubně slovem 
i obrazem pojednává o tehdejším stavu cukro- 
vamictví. Tento d&ležitý spis technologický 
sloužil za základní navedení též i cukrovarům 
německým XVIII. stol. DČ, 

Dnhesme [dyém] Guillaume Phili- 
bcrt, generál franc. ("^ 1760 v Bourgneufu — 
1 1815 v Jemappcs), byl již r. 1793 brigádní- 
kem, bojoval na Rýně. zvláště r. 1797 u Kehlu. 
kde byl raněn, r. 1798—1805 v Itálii, r. 1808 
re Spanělích, kde však pro přílišné vyděrač- 
ství musil se od vojska vzdáliti. R. 1S13 byl 
rehabilitován, jmenován hrabětem a r. 1815 
pairem. Zemřel v zajetí pruském, byv u Wa- 
terloo poraněn. Napsal: Essai historique sur 
rinfanterie lé^ére et son influeuce dans I a 
tactique (3. vyd. Paříž, 1864); Traité des pe- 
tites opérations de guerre (2. vyd. t., 1814). 

Důhon zvalo se ve starém českém právu 
opětné obeslání liknavé osoby před soud, aby 
vydala buď sama potřebné svědectví nebo 
svědka, který jí jakýmkoli zpfisobem byl pod- 
řízen, k soudu postavila. Ve zfiz, zem. z roku 
'549 S 7. ustanovuje se, že ti, kteří by po pCi- 
honu (po prvém obeslání) nesvědčili a svěd- 
čiti nechtěli, mají listem dfihonním od 
úřadu býti obesláni, aby svědčili. V prvé ob- 
silce (pohonu) vyzývána byla ta která osoba, 
aby v ustanovený den buď sama u soudu svě- 
dectví vydala, nebo k soudu své lidi postavila 
(byl-Ii totiž svědek poddaným, služebníkem 
nebo úředníkem osoby, které piihon svědčil). 
Pro nesplnění příkazu pohroženo bylo jistou 
pokutou, která však po bezvýsledném pQhonu 
hned nepropadala, nýbrž teprve po bezvýsledné 
obsílce nové čili d-u. Běželo li komu o česf a 
hrdlo, a pohnaný ku svědectví na prvou ob- 
sílku k soudu se nedostavil, pokud se týče 
svědka k soudu nepostavil, byl po d-u trestán 
(že v tak důležité věci dříve svědčiti nechtěl), 
i když s^'ědectví osobně vydal nebo svědky 
postavil. (Totéž zř. zem. S 7. a zř. zem. z roku 
1564 P 20.> Pokutou pohroženo bylo v pCihonu 
proto, že »mnohokráte svědek, nežli na při do- 
jde, umříti by mohl. a tak lidem by na jich 
prflvodích k ublížení jejich spravedlnosti schá- 
zeti mohlo*. Z téhož důvodu také mělo býti 
svědectví vydáno, pokud se týče lidé posta- 
veni, po dodání d-u nejdéle ve dvou ne- 
dělích pořád sběhlých. (Zř. zem. z r. 1540 
S 2.) — Slovesa dohnati užívá se několi- 
kráte také v knize Rožmberské <čl. 55.. 57., 
64.. 65., 68 , 106., 195 , 201 ) naproti výrazu 
pohnati nebo sehnati. Ve sporech, kde 
třeba bylo trojího půhonu, nebyl pohnaný po- 
vinen ani po prvém ani po druhém půhonu 
k soudu se dostaviti, nýbrž teprve po třetím 
půhonu. Pohnati nebo sehnati znamenalo tolik 
jako poprvé mebo i po druhé* k soudu obe- 
slati. Po uplynutí prvé la druhé) obsílky ří- 
kalo se pak místo »opětně pohnati* zkrátka 
• dohnati «. Obyčejně se užívá slova »dohnati« 
o půhonu posledním, pouze ve článku 195. 



kn. Rožmb. přichází výraz dohnati i o půhonu 
druhém. Substantivum d. v kn. Rožmberské 
však se nevyskytuje. -dle, 

Dnhové barvy viz Do ha. 

Dnhovlui ( iris . I. Anatomi e.D. jest v oku 
barevná blána, která jako diafragma, v jehož 
středu, něco málo excentricky dolů a dovnitř^ 
nalézá se kruhovitý otvor, zornice, napjata 
jest za rohovkou a dělí přední komoru od 
zadní. Na přední ploše d-ky vidíme již ma- 
kroskopicky jemnou kresbu ve způsobe dvou 
kroužků blíže okraje pupillárního i ciliárního 
se nalézajících; jmenujeme je kroužek duhov- 
kový větši a menší {annulus iridis major et 
mifior). Mimo to pozorujeme kresbu radiální^ 
kterou tvoří jemné řasy a sice z části struk- 
turní, z části funkcionální. Konečně tvoří se 
ještě rasy koncentrické při roztažení zornice. 
Barva d-ky jest různá; úplně bezbarvá jest 
u albínů, u kterých jak v stromatu tak i v ta- 
petu barvivo úplně schází, a tu zdá se d. 
býti červenou, poněvadž ji prokmitává červená 
barva cev krevních. Modrá barva d-ky ne- 
zakládá se na modrém barvivu, nýbrž jest to 
pouhý optický zjev, podobně jako se nám zdá 
obloha býti modrou, a jeví se, když jest ve 
stromatu barvivo skrovné a prokmitává pouze 
skrze stroma černé tapetům. Šedá nebo šedo- 
zelená d. má ve stromatu ve hvězdovitých 
buňkách více pigmentu; tmavohnědé d-ky 
děkují svoji barvu velké hojnosti temného 
barviva v buňkách stromatu. — Co do histo- 
logické skladby d-ky rozeznáváme na ní přede- 
vším dvě vrstvy, které zcela odpovídají em- 
bryonálnímu vývoji jejímu, totiž vrstvu cevnat- 
kovou (pars uvealis iridis) a vrstvu sítnicovou 
{pars retinalis iridis*, Čásť cevnatková skládá 
se opět ze tří vrstev: z epithelu, vrstvy bu- 
něčné a vrstvy cévnaté. Cásť sítnicová slo- 
žena z jemné vrstvy průhledné a z vrstvy 
velkých buněk s hojným barvivem. Svaly 
d-ky jsou hladké a to dvojí: síinkter a dila- 
tator; onen objímá zornici jako kroužek asi 
I mm široký, kdežto vlákna dilatatoru pro- 
bíhají radiálně a jsou zvlášť u člověka ne- 
snadno znatelná. — Co se cev d-ky týče. po- 
cházejí její tepny z větší části z obou dlouhých 
ciliárních tepen zadních, které za ciliárním 
okrajem jejím tvoří kroužek cev {circulus árie- 
riosus iridis major), do kterého se ještě vlévají 
tepenky scleru perforující, přicházející od před- 
ních tepen ciliárních. Vlastní tepenky duhov- 
kové probíhají radiálně a tvoří mezi 2. a 3 třeti- 
nou svého průběhu četné anastomosy, z čehož 
vzniká opět menší kroužek tepcnní (circulus 
artcr. iridis mittor), u pupillárního okraje se 
tepenky pak otáčejí a přecházejí přímo v žíly. 
Z oblouků těch vycházejí četné kapilláry, 
kdežto ostatní síť kapillární blíže přední a 
zadní plochy d-ky jest dosti řídká. Vény z d-ky 
vystupující vlévají se, četné anastomosy tvo- 
říce, hlavně do ven cevnatkových, a tak do 
vasa verticosa Stcnsoni. Nervy d-ky pocházejí 
od nervů ciliárních. které tvoří v krajině řa- 
sinkového tělesa pleteň zvanou annulární. 
z které jednotlivé svazečky nervové do d-ky 
centripetálně vnikají, pleteně tvoří a určeny 



Duhovka. 



123 



jsou hlavné pro oba svaly duhovXové, pak 
prostupuji četná vlákna vasomotorícká k cévám, 
i zdá se, že jemná pleteň pod epithelem skládá 
se z vláken sensitivních. Vlákna motorická 
pficházeji od nervu okohybného {nervus oculo- 
motarius) a innervujf sfinkter, jenž zornici 
zužuje; vlákna sympathická pficházeji od 
nervu sympathiku, innervuji dilatator, který 
zornici zvétSuje, a zásobují steny cev; vlákna 
sensitivní pocházejí od první větve nervu troj- 
klaného {rámus ophthalmicus nervi trigemhii). 

IL Fysiologie. Nejhlavnější funkce d-ky 
jest diatraf^matická, aby totiž zamezila pa- 
prskfim příliš periferním vniknutí do oka a 
tím odstranila sférickou a chromatickou aber- 
raci paprsku a umožnila tvoření se ostrých 
obraz A na sítnici; účinkuje tedy úplně tak, 
jako diafragmy v přístrojích optických. Druhá 
funkce d-ky jest fotometrická, v tom záleže- 
jící, že zúžením nebo rozšířením zornice do 
oka se dostává buď měně buď více paprsků 
dle okamžité potřeby; čím intenaivnější jest 
OMvétlení, tím více zužuje se zornice a na- 
opak. Dále jest funkce d-ky synergická s akkom- 
irodací a konvergencí. Při pohledu do ne- 
skonalé dálky jest zornice co nejvíce rozšířena. 
akkommodační sval neúčinkuje, osy oční jsou 
rovnoběžný a svaly přímé vnitřní pranic se 
nenamáhají. Avšak čím bližší předměty oko 
fizuie, tím více zornice se zužuje, tím více 
napíná se akkommodační sval, aby konvexitu 
čočky na tu kterou vzdálenost přizpůsobil, 
tím více napínají se oba vnitřní svaly, aby 
pro tu kterou vzdálenost docílily příslušné 
konvergence optických os. Mimo to d. pod- 
poruje poněkud i činnost akkommodačního sva- 
lu a snad i přispívá k sekreci komorní vody. 
Zornice jest velká ve věku dětském, při tma- 
vém osvětlení, při akkommodaci do dálky, při 
velkých bolestech, při psychických dojmech 
strachu, leknutí, zlosti, při myopické refrakci 
oka. Zúžena jest zornice u starců, při inten- 
sivním osvětlení, při akkommodaci na blízké 
distance, při hypermetropické refrakci, u pres- 
byopie. O pathologickém rozšíření nebo zúžení 
zornice bude je&tě pojednáno pod hesly M y- 
driasis aMyosis. Atropin a jemu příbuzné 
léky mydriatické zornici rozšiřují, naproti 
tomu eserín a příbuzné léky myotické zornici 
zužují. 

III. Pathologie. A) vady vrozené po- 
zorujeme následující: 

1. Nedostatek d-ky úplný viz Anirie. 

2. Rozeklanost d-ky {coloboma iriJis) 
jest částečný nedostatek dky, téměř bezvýji- 
mečně dolení její částky. Příčinou této vady 
jest nepravidelné chování se t. zv. foetální 
štěrbiny oční, která se ve vývoji oka velmi 
záhy tvoří, aby části mesodermu (budoucímu 
sklivci) umožnila vniknutí do poháru vidmého, 
a která se pak opět uzavírá a v pravidelných 
případech žádné stopy nezanechává. Roze- 
klanost d-ky má rčzné stupně, tak že někdy 
schází pouze nepatrná čásť na dolením okraji 
pupillárním, čímž zornice nabývá tvaru hru- 
škovitého, jindy schází čásť větší až k okraji 
cíliárnímu sáhající, jindy ještě značnější čásť. 



tak že zbývající d nabyla podoby podkovy, 
konečně může scházeti téměř celá (T, tak že 
z ní zbývá pouze lem na hořejší Části více 
méně půlměsíci podobný a tak blíží se již 
rozeklanost aniridii. V případech mírných roze- 
klanost dky zraku' nevadí, ve stupních vyš- 
ších dostavují se podobné subjektivní pří- 
znaky jako při anirii, zvláště heliofobie. Také 
tato vada mívá často komplikace a sice tytéž 
jako anirie. Lékařská Činnost obmezuje se při 
rozeklanosti d-ky na tytéž palliativní pro- 
středky jako u anirie, na ordinaci ochranných 
a stenopaeických brejlí. 

3. Nepravidelnost zornice (ctytcoria) 
jest vada, při níž zornice jest různě znetvo- 
řena. Šišatá, hruškovitá, trojlaločnáatd. Není-li 
jiných důležitějších komplikací, zvláště sro- 
stení okraje zornice se předním pouzdrem, 
dyskoria nevadí vidění. Vzniká buď jakousi 
překážkou vývoje d-ky, nebo jest následkem 
jakéhosi embryonálního processu zánětlivého. 
Lékařského působení při dyskorii pravidelné 
nebývá zapotřebí. 

4. Štěrbinovitá zornice (corestenosis) 
jest zvláštní typická forma dyskorie, při níž 
zornice jest štérbinovitá, jak jí z pravidla 
u šelem kočkovitých shledáváme. Nevadí vi- 
dění obyčejně pranic. Platí o ní vše, co jsme 
o dyskorii uvedli. 

5. Dirkovatostí (polycoriá) nazýváme 
vrozenou vadu d ky, když v ní nalézáme více 
než jeden otvor; mohou býti dva (diplocoria) 
nebo tři {triplocoria), neb i více [polycoriá). 
Vada tu bývá někdy komplikována s persi- 
stencí pupillární blány VVachendorffovy; oby- 
čejně však jest následkem zánětlivého pro- 
cessu embryonálního. Klinického významu 
nemívá; zřídka kdy vyžaduje iridektomie. 

6. Zornice mimoústřední {ectopia pn- 
pillae) jest vada, při níž zornice odpovídajíc 
fysíologické ekopii.pošinuta jest dolů a dovnitř. 
Klinického významu obyčejně nemá. 

7. Kůznobarevnost d-ky {heterochro- 
mia ividis) nazýváme vadu pouze kosmetickou, 
když některý více méně široký sektor d ky 
jest jinak zbarven než ostatní d. 

8. Pestrobarevnostd-ky (polychromia 
iridis) jest podobná vada, u které různé zbar- 
vení d-ky jest nepravidelné rozděleno. 

9. Kůznobarevnost očí (heterophthal 
mns) nazýváme vadu též pouze kosmetickou, 
při které dka každého oka jest nápadaě jinak 
zbarvena. U psů vadu tu shledáváme mnohem 
Častěji než u Člověka. 

10. Běláčnost d-ky {albinoismus indi<) 
jest nedostatek barviva, který se téměř nikdy 
neobmezuje pouze na d-ku, nýbrž jest po- 
všechny. Častěji objevuje se u zvířat nežli 
u lidí, zvláště u myší, krys, koček, králíků, 
zajíců, daňků, jelenů, slonů, vrabců, vlaštovek, 
kavek, koroptví a j., zřídka u ježků, netopýrů 
a j. Albinati jsou heliofobiČtí jako při anirii, 
a hodí se pro ně tytéž prostředky, které ani- 
ridickým dobře slouží. 

11. Černěnkou d-ky (nigrities iridis) jme- 
nujeme přebytek barviva, tak že d. jest úplně 
černá; nebývá ovšem jen na d-ku obmezcn, 



124 



Duhovka. 



nalézáme přebytek barviva též ve skléfe. která 
bvvá jako černé mramorovaná, nékdy i v sít- 
nici, také ve vrstvé Malphighiově kflze bývá 
nadbytek barviva. Vada ta jest velevzácná 
jak u lidí tak u zvířat. U lidí pozoroval jsem 
ji mezi 150.000 pacienty pouze třikráte a ze 
zvířat vidél jsem ji pouze u jednoho zajíce a 
u jedné koroptve. Klinického v^^znamu nemá 
žádného. 

12. Trvalost pupillární blány Wa- 
ch e n d o r f f o v y (persistentia membranae pu- 
pillaris Wachíndorffii) jest vada obj*čejně 
bezvýznamná, kde jednotlivé obliterované 
cévy téže blány se neresorbují a setrvají. Na- 
lézáme ji obyčejné pouze náhodou, když 
trn který pacient k vůli jiné chorobč nebo 
vadř oční, zvláště refrakční naší pomoci vy- 
hledává. 

B) Zánětlivé nemoci d-ky. 

1. Překrvení d-ky {hyperaemia tri dis) 
mAže nastati buď jako samostatný neduh po 
přílišném namáhání zraku, jmenovité při va- 
dách refrakce, u myopů, hyperopO a astijr- 
maiiků. když tyto vady nejsou správné korrigo- 
v.ány; neb jest symptomatické při vniknutí ci- 
zích téles do rohovky: též bývá následkem 
zánětů ústrojů vedlejších, nebo konečné jest to 
prodromální stadium budoucích irilid. Při hj'- 
pcraemii d-ky shledáváme pericorneální injekci, 
lehké zbarvení d-ky. úzkou a lenivé na světlo 
rea£:u;ici zornici, a mírné příznaky ciliárního 
riniřdéní (Čivová bolest, slzeni, své tloplac host 
a křeč víčck\ Při léčení hyperaemie d ky 
musíme předcvSim míti zřetel k acticlogickým 
momentům, a když po jejich odstraněni ješté 
nčco podniknouti chceme, stačí mírná anti- 
fio£:osa, studená sprcha, po případě nakápnutí 
sLihého roztoku atropinu. 

2. ZánétsyrováteČný {irith 5řrosj> jest 
onemocnění d ky obyčejně cbojstranné, které 
se re; častě ji dostav u-e u ženskVch při dospě- 
K^sii a odkvětu pohlavním. Řidčeji vyvíjí se 
na rákladě přiiice, tubeikulosy nebo rheuma- 
tisknu. nebo přidru7u;esekehluhok\m zánětům 
rohovky. Neobme7J'e se z pravidla na d k-j. 
nýbrž zachvacu-e rrimo hijny Descemetovy 
te? ostatní cevnaíku. skiivcc, ba i opticky 
nerv a sítnici, tak 7e bychv-^m ;i v jistých rH- 
paviech pokládati mohli zaserosni parioťihalmii. 
Příznaky zánětlivé byva-i mírné. Perikorreáln; 
iniekce jest široká, violová, nap; cti oka r vý- 
šené, r.a zadní stěně rohovky nalcr.lir.f prae- 
cipitáty iritických produktů nebo 1 autoch:»>'r.ni 
bjjeni endothelu: pfedni korrora je hluboki, 
d. dekolcrovár.a. r.orríce dosti ro7Í:řeria. ne 



hvbr.a. T^.č.r^.': sroste r. .-.uiré nebo 



!r, b.-^^es: 



rr.:rre. rri::šen- rraki: r-a^-ě. r:.'.bíh T^-r^wi 
syrova:ečr.er.o bwá .ikravx. kore^re v\<le^^iv\ 
pV ".ěčeni r?^.~.ířerrrr „-o*!: r ^bT-r: v\ r-e.V*:' 
hroíi r-Ťkal rrbo r-^sti'?;: c: Lbyt oka. 1 c-.Vr 
přirré ro::r.:.:T:e a:::r:-e7'. avias otav-? 
• tse-jstf.l-u ko-:--: -j •- ".::.-.-:r h- ť..-/k.-. tak 
re»nrbc-.:ia. Vr.::frě rřť .--:«:ví rre t. ^.•v.■.: e. 
káli /osfiT^m. r.ztr.Lzrr «.i r\l::-j~. r":.^"ií 
knm. r.*^ pMrazě rrrťrf .Itt-c, :?fba >. r-.^ 
^arare-trs- rfrir.; kr:r..rv rjbo tr: 



3- Tvořivý zánSt d-ky {irith plastíca^ 
může objeviti se d dčtí jefitč v Iflné matčině, 
rovněž jako u vetchých starcfi a Činí téměř 
dvě procenta neduhů oČnich, spočívaje ve 
valné většině připadá na povšechné pfíjíct; 
řidčeji vyskytuje se n lidí sešlých, tuberkn- 
losních nebo skrofulosnich a v rekovalescenci 
po akutních infekčních nemocech, zvláště ne- 
štovicích. Zánětlivé příznaky bávají u tvoři- 
vého zánětu velmi znaČny, penkomeálni in- 
jekce intensivní, rudá, nékdy i chemosa, tense 
oka obyčejné snížena, rohovka Čirá, přední 
komora něco zúžena, d. jevf saturovanoa 
dekoloraci a zaSlost kresby; zornice jest 
zúžena, na jejím okraji objevuji se zánětlivé 
produkty, které jej na přední pouzdro Čočkv 
připoutávají; reakce zornice velmi lenivá neb 
žádná; subjektivní příznaky ciliámflio drá- 
ždění značný, zvláště převládá Čivová bolest, 
u lidí citlivých přidružuje se vrhnutí i ho- 
rečka; porušení zraku nebývá značné. TvořÍA-ý 
zánět d-ky jest vždy onemocněni oka velmi 
závažné, vyléčí se však z pravidla a to tím 
iistěji, čím dříve chorý do rukou zkušeného 
lékaře se dostane promeškání jediného dne, 
ano i pouze několika hodin může se oku státi 
osudným) a není-li těžkých komplikaci, zvláště 
onemocnění řasnatého' tělesa, a je-Ii výživa 
pacienta slušná. Dostavili se úplné srosteni 
zadní s pouzdrem Čočky, jest oko ohroženoi 
a může zahynouti buď sekundárním ^lauko- 
mem. nebo postupujícím úbytem. — Léčení 
přímé započneme energickou atropinisací a 
předpisujeme mimo to resorbentia, t pří- 
padech luetických zavedeme ihned eneT;Hcké 
léčení protipřijičné: i když žádné příjice do- 
kázati nelze, ordinujeme v případech závaž- 
nějších káli jodatum. Při velikých bolestech 
Čivových upotřebuieme léků narkotických, 
7vláště podkožných injekcí morfia, pak pro 
okamžitou úlevu kokainu, při bolestech ne- 
snesitelných a dlouhotr\'a;íci bezsennosti uchý- 
líme se někdy i k piiavkám. Mimo to třeba 
předpisů dialektických; nemocný musí zacho- 
vávati klid v ne -lépe jest umístiti jej na lůžko 
v komnatě ponřkud zatemněné, dobře větrané) 
a vystříhati se vSech dráždidel, každého roz- 
čilení atvi. 

4 Zánět d-ky tvoři vosyrovátečný 

■♦-;.*ř.í sr-orljsticj'^ stojí, co se příznaků týče, 

'jpTostffi rr.eri rňr.ěiy právě popsanými a 

b.:.': se brro te, brro oné formě: platí o něm 

:f r.-ěř Víle. co uvedeno o ránětu sxTovátcčném. 

5. H r i s o v y- 7 á n ě t d-ky . iritis rurtiJevta 
řf r . rj '•{">' c ': ^ í v j : o s j p O 7 oru ; c m e nej Č a st ř; i po 
■.-.rare rlříve také po operacích nede^infiko- 
\.^.-'yrr.i r.-.síro : . pak druhotně jako následek 
■*r:sov\\-b rros^essů v rohovce nebo v hloubi 
.-Ka, korr^rč i jako r-ev metastatický. Zá- 
^í:l vf r? .-raky r^ rřrr jsou velmi hrozivé 
.-» v.vb; "řr:-' v.^i.ri r.-í^iitřená, rud. i, h^^rká; 
-r.- :\Ka b-.-b.iT-r.: c^r r^ftŤckí : korr^omí voda 
si..^á r.fbo :iiov::.-s: r?edn> komon*: d na- 
. . \'-.;, 7 .:avě rbí.nrr.í. rěkdy v ní pozo- 
:. r-*T r.-.TTř v~;v\ rrb i r-.alč v\ lex-y krevní: 
........ i-rk.*. r.-ívv- ri r'«:*i"i:k!yra střená 

, a rf^vbrrt. Tři.Tikx f.b-cktivní :«ou taktéž 



Duhovka. 



125 



▼elmi téžké, zrak značné porušen; často pří- 
znaky celkové: vrhnutí a horečka. Výjimečné 
probíhá nékdy bez značných příznaícÁ. ciliár- 
niho dráidénf, více liknavé. Zánét hnisový jest 
oneroocnéní velmi téžké, prognosa zlá, oko 
ve valné vétSiné případA hyne panofthalmit. 
Co se léčení týče, zkouší se obyčejné mimo 
klid a zdravý vzduch chinové praeparáty a 
víno; vlažné obklady, svérací obvaz, pijavky, 
náhlá merkuriolisace; hrozí-li oku již ztra- 
cenému panofthalmie, m&žeme oko vyklou- 
biti, abychom nemocného zbavili dlouhého 
utrpení. 

6. Hlivovýzánétd-ky {iritis gummosa) 
poskytuje podobný obraz jako zánét tvořivý 
nebo tvoři vosy rovátečný, jen že poblíže pu- 
pillárního okraje nalézáme malé žlutavé uzlíky 
hlivové. Jest vždy pAvodu příjičného a vy- 
žaduje téhož léčení jako tvořivý zánét téhož 
p&vodu. Podobné mohli bychom tak mluviti 
o tuberkulosním a leprosním zánétu dky, 
zmíníme se však o tom lépe při granulačních 
nádorech d-ky. 

7. Hostcovýzánétd-ky (iritis rheuma- 
tica) objevuje se hlavné u lidí hostcem trpí- 
cích a má velkou náchylnost k recidivám. 
V případech t.zv. klinických pozorujeme Často, 
že perikorneálnl injekce je velmi značná, vio- 
lové barvy a zasahuje dosti hluboko do skléry, 
a že intensita její není v žádném poměru k zá- 
nétu d-ky samé. Přímé léčení vyžaduje téhož, 
jako zánét tvořivý; vnitrné dáváme natrium 
salicylicum. 

8. Ka pávkovy zánét d-ky (iritis go- 
morrhoica) jest pouhá forma aetiolo^ická, jinak 
klinicky neliší se od zánétu tvořivosyrová- 
tečného; taktéž snadno recidivuje. 

9. Soucitný zánét d-ky (iritis sympa- 
thica) vyskytuje se jako soucitné onemocnění 
na oku druhém, buď co syrováteČný nebo tvo- 
řivý i tvoři vosyrovátečný zánét, a bude o ném 
obšírnéji pojednáno ve článku o soucitném 
oncmocnéní oka. 

10. Druhotný zánét d-ky (iritis secun- 
daria inducta) m&že zaveden býti buď z předu 
na zad následkem rfizných hlubokých zánětů 
rohovky, nebo ze zadu ku předu při různých 
onemocněních cevnatky, odchlípeni sítnice, 
při méchožilu a zhoubných nádorech očních. 
Probíhá obyčejné velmi chronicky, někdy beze 
všech zánétlivých příznakfl povstává jedna 
zadní synechie (přirostení d-ky) za druhou, 
nebojsou příznaky zánétlivé nepoměrně mírné. 
7jt předu zavedený druhotný zánét d-ky jest 
prognosticky důležitý při hlubokém zánětu 
rohovky: Čím dříve se dostaví, tím horší jest 
prognosa; ze zadu zavedené druhotné záněty 
jaou obyčejné bezvýznamný vzhledem k mno- 
hem t鎚ímu, oko ohrožujícímu neduhu, jenž 
je byl indukoval. 

11. Úplavičný zánét d-ky (iritis diabe- 
tka). Pod tfmto jménem popsal Leber zánět 
d-ky vyskytující se u lidí úplavicí stížených, 
při kterém hojné zánétlivé produkty do před- 
ní komory vnikají a talovitost téže komory 
tvofl. Pfes to prý zánét ten mívá příznivý 
průbéh. Nemohu o tom podati samostatný 



úsudek, nenaleznuv v praxi své podobného 
případu. 

C) Anomálie funkcí duhovkových. 

X. Nehybnost zornice (immobilitas pu* 
pillaris) jest stav d-ky, kde táž ztrácí buď 
z části, nebo zcela schopnost reagovati na 
různé vlivy. Rozeznáváme tři druhy nehyb- 
nosti: a) zornice nereaguje pouze na světlo; 
b) zornice nereaguje synergicky při akkommo- 
dači a c) zornice nejeví vůbec pražádné re- 
akce Příčinou této choroby bývají změny 
v mozku, které obyčejně dále vedou k vážným, 
desperátním chorobám, jako jsou tabes, pro- 
gressivní atrofie svalová a j. 

2. Rozšíření zornice (mydriasis, o my- 
driase fysiologické již dříve jsme se zmínili^ 
v tom se jeví, že zornice zůstává stále roz* 
šířena, oko nabývá zvláštního lesku nebo re- 
flexu z hloubi, jest heliofobické jako při aniridii 
a vidění na blízko jest porušeno, obzor zvětšen. 
Rozeznáváme různé formy mydriasy: a) my- 
driasa paralytická při ochrnutí nervu 
okohybného (ocuiomotoriiis), a sice je buďsamo- 
statná nebo jen částí totální obrnj' oculo- 
motoria; b) m. s pastička jest následek po- 
dráždění dilat.ttoru, který jest innervován ner- 
vem sympathickým, a vzniká buď při přín>ém 
podráždění krčního sympathiku, úrazy neb 
tlakem při aneurysmatu, strumatu atd., nebo 
reílektorné při dojmech sensiti vních neb psychi- 
ckých; c) m. hypertonická při zvýšení 
vnitrooČního tlaku, kde nastává tlak na čivy 
ciliární jako u glaukomu; d) m. symptoma- 
tická při některých těžkých onemocněních 
mozku a míchy, při amaurose, trichinose, hy- 
sterii atd.; e) m. toxická po upotřebení a 
otravě léků mydriatických : atropinu, hom- 
atropinu, duboisinu, hyoscinu, hyosciaminu, 
daturinu a j. a v otravách ptomainy, jedem 
h.adím, houbovým, ergotinem, curarem, nitro- 
benzolem, morfiem, chlorálem, alkoholem, 
strychninem. ~ Při léčení mydriasy musí se 
především hleděti k momentům aetiologickým; 
prostředky myotické poskytují obyčejně pouze 
pomoc dočasnou; mimo to radí se elektro- 
therapie, různá irritamenta a léčení ortho- 
paedické. 

3. Zúžení zornice (wirosi5, o fysiolo- 
gické myose také jsme se již dříve zmínili) 
jest stav stálého zmenšení zornice, jež často 
jest tak malá jako špendlíková hlavička, temné 
černá, při čemž vidění do dálky jest stíženo, 
obzor obmczený. Jsou také myosy různé: 
a) myosa paralytická, která bývá spolčena 
s ptosou a hypotonií oka při obrnách nervu 
sympathického následkem úrazu nebo i beze 
známých příčin u žen hysterických; b) myosa 
spastická vyskytuje se při dráždění nervu 
okohybného následkem zánčtu mozku nebo 
jeho blan, apoplexií a j.: c) myosa spinální 
následkem porušení nebo podráždění míchy 
při zhoubných neduzích jako při sclerosis 
multiplex, progressivní atrofii, úbytu a j.; 
d) myosa reflektorická povstává násled- 
kem rozličných podráždění, na př. u lidí, kteří 
zrak svůj příliš namáhají, při hyperaesthesii 
sítnice, při cizích tělesech vniklých do ro- 



1-6 Diihovka. 

hrv<7 nehc tiv^ srsi^-i-v-hr. rM rrc-.ríVír: i. Ep:ierc:c:i?T= d-kv .««$: Te!«Tiic=ir 

c:i_--,:;ch leki r:.5tr,cr. rix p?: rí::ri::$ íu?a:v. 1íí% v. :\tj\ rairres v- licsfi: ipeaS-- 

r:-!::ec:csa: e^ rryj-ta trsic'*! ^f: urcrfe- s.m e rlAVí^iy li hrách;;, sioiery 2 TT«tv 

ber.: =ebo 7*1 o:rivicb :í%y — yj: jiV^::. ííc eriiřrr:c:iiln:ch buz^k. Efičcn=cčicie taa 

J5CU csenn rryíosrírr:::- . rí.z-sirT:-., rzusiuL- se vyv:;:. ak Rothc^nd cbfeřil. kčyi pfi 'ixsza 

rr.. nikcrin iti — Ffí I; jer. rry?sy rr.-.is: se i>dér v=i iícn eričer=:cidila:ch bsrikirjiEka 

rr-.T.ři přeJeTi;:^: h'.řiér s. JlCT:--" jpcityz: no- seb-í c:'.ii vr.ikre do vciíra ckx. íX3 se iB- 

rTfr.:ln: léky niyirAticke r:a;i uíir.ck ;cn r"Arr;;e a virisri. Mile er:demcsd-r2T afr- 

ccíisry cer:^ riir.y: rik rai: se c>ka^:he- h^^u být: cdstranésv iriicktcs::, při velxýdL 

ririí. v r*:raiícr: iísperitr.ich r::iie se řeč- iAneJrir>ch býri ckc xtrxctso, 

ciirc'-:: ir.jektcEíie. 3. Ky$:y d-ky. ObŤcT-ji se FOtEéraé £»- 

j. K*eč d-ky trrr** .•-;.::« "ev: se ťs::. sté;: =e-.i eriicrmoicrray. NAléraji se ofcrw 

re d. bez v".: v i rívrrtch křřijv-.té se srahu e je.r* r.:ie c..:irr.:hc ckra;e, :scu rtxBé rA- 

a rwir-r.i. FM-.ra byvi certrilr:. Chrr.-bi ta kcst:. v.re ntTLé prisv-tny a při pohybech 

d.-^sraTTZje se po arcrlcji::. - lii: reurasrher:- jka -er: £jkr.:aci. Zraných thecrí: o je ych 

c<>ch a hys:er:ci\ch, v rekc^valíscer.c: po viriiz pravié nejrice se podoba Feaerovs. 

pi-ilyse cc-".."T:^:.-ra. ríiiy : rř. -byt-, ie kysty rr.a=:enaji poche nahrrEraáíct te- 

Líčer: zv.i^:-. r.r rívyraij •, rřestivi :ry- kře : ^ =:s2i dvjzia p i: ky d-ky cis^ečkea šnzs 

Ce ré ra néakr= i?'ru sarr* serju. rcbo korr.i$e c>d sebe cčlí=ií=ř=i Mea$í 

5. K -" i : 5 i r. : d • í y •- j ; - . - ; í í. : tí r^f ^í- k> sty ixe cpen?Tan iaste>!~os nebo T%.^ň'm 

J^-í sl-j;e řev. kiyi d. při kiicer:: rcr\b- erc:s:. v*rh ohrriu,: cko. a -e-U toto .Ťi osiepié 

se ctřisa r.ebo z příi- ri r^i a ^-pjiiré k> a ir.criyklitiii prcpailě, vriaiuji vyiciúc- 

■ Si Stivi se :c t — . kiyi d. rriv*-A .-es: be-: oka. 

p :ro2er.é $ve po-i-rr^.-. t:: i ;«:Oiy. rrbj 4,. K:striir.i ciiory d-ky. S' Mela- 

k:yi :a:3 rc-ipora rejr*:aj-: e. FiTi-rj e~e no=: jest r*aly vracry vro-ery nii,írek d kT, 

v při afaki* . sub ^\i c i 2 rO * y . ».-rat r «: . r r -. kt ?r> ;ako * írzi bradavka vypadá- Jesí 

Zrační ho vyirar:.: k.:r.:c»ir.v? kjl:sa:t: d i^y rer.:i:r.: a r.erri \yrr.ariu k.isickěío, == 

r.erra, \iak r-:t! ra ircteli. fe -sou zax=a=!eraTacT 

D Nr vet vary a cizcpasr.:.:: d ky. phpji-\. iie ve vys*:r= stáři z takcvycht.* 

I Grar uli^r.: raiory dky j:-jt í;> r.epatr :: > ch rr.elar jmi vy v. =uly se zbocbeé 

»:-r:.? i^^.t $x .1-2;: se 1- tka::^ grar.u.ačn:. rríar.-sariion-y. ř Sarkw-^s d-ky i*r-««a 

k-at}ch bur-ík. :it<y —tlib jr.é*r.e a r.eop'.a- :-:.::* ci er: r*ei: rhoubre. ckw" : iirct cšhci 

s:ic»;\ch csv. K r.-.-r. po 7ř"riit Třižrzzi se r-ijcry vr:trccvri a ;ev-. se b->í jako 'eac»^ 

r:5:či :=fřkoe: - i:rar.;:ort ď-ky ura- sarcoira r.eb o ak o tře lan csarccxa: bCé «M^ 

^-" vy A— ^■•\ -nj r-:-:í í fcr-í-r . ;* i pciors- k.-riy d-'s.y jsou hojr.é"?.. Jakr::!e se sar«?a 

; í r- e p .'» urai ec r. .": i\ 7 i p .^ v;, 'r.^ř; ec h d-ky. d ky i : s t: . . jest jei-T? \ 3 rcru ~rí > rz lečeašft 

a f. f rrocíss ravjívA pcji.a- 4:u tvjře-- se 00 ~jrrA rycr.'.ě vyk'.juber.:. jeI:koi pcchi 

s :a: y .c ~ i i j - o •. k ,- v ;. ; r : .- c r * - - ' r rr d - '< y «$r rpa; e o b> ie; r.* r.e dostač :. rebcť iostivn 

: -r er^ulosr.: ,-'-'»*■-'':- J' - í :í.v-."l.:- se r:-c:i:vy a ohroi- : fivjt chorehix 

í.-. jest chjr.ra trrr^-e reiivr.^ r-i=á. 5. C:rorasr.:c: d ky. Z ci-topasciki byi 

kiett? c^.v* jk? r.--.iirTA-: ry;^ ra re- ios-i 00 velevráoay řev pcicrorát: pcoze 

vZJt.Nrutc re : uber*.-! Jí-: :r.:e»c:. Frvr: Grade- — ícro::'. C^srzcí^c^s ci.:y':sJi . kterého ^í- 

r---" r. :>r5 k.--ítAt:vaI tjrerk.:.:*^ d ^y. r^::-. j.1 £v*'rs r. :í-i: pcrií;i b>'y jeitf á^m 

7:zii: se rrrarr.rvar: r.-v-. ch pf-.padi s:a.- p? paiy r:i:rrviry. Ozpcrui.: e se co De?- 

— -:::..'. a ta*e ra ra?: k::r:cí ror.v.vjL: *ez: r^Mr e í: jditraz;-: r oia lirovei s iridek- 

re íier* p"-.paj. Grar^rr-- d-<y rb evj-: $e torrv. 

>--■ při crriierr. lir.ítj: c-iv ser^sr r.c rerr £ Vrary d-ky. 

<ír-7 isr.c<i-:o * re — r.rra ve—- n-!;. — :. F-ra-ér: p::-:e rstryrt: Tii smyL 

■-•: >> -a c: 'jrr. — .*%ra: d-^y. b-dp:i ,-r-i- b--' ^^:"r7-t■ rer.- ?-rrjt-. ':*: se co do ne^ 

lí— r a<t cvih? ra-ít- č -^y svít*—: \:z..^y rerrej.r ^ - e rjr5^r!js:i tiry: • dle ^akoKi 

ra :; — : r.-.«tí, -eb." k.--:;jr.ě oř <-• itarr: ure". r.jstrj e. r;. ! . jstry rebo t-py. <:;sty sefao 

r-a>e v*.-.>.-<::. líCe-: est vy rrajrř rrera rrvr-.ary: .- i e pjrarír vťi ejí;rh us a oy é 

...-, v rr-.-icr r*íitc -r. a Je .. er : tž:r\ rv a>:í rrurira *jjky a ■a:s-a:eb.'' tí-«!a- Při 

■_: » rí >e r.^xjs t: o ;r..* ojstrarír J rek."- rř—.i— p.rarťr: d iy i:sta\a se cb>>řcj«é 

r-.:— • -.ií e<: .-v." rťace-: a — -s. ^rev i.- rřeir: <.- — ,Ty ^'p-t^rfcj. ByiS 

r ■■;%.,"■_ r ;"■■ j "■■ j '■■ ř. t" — .i re. ." vjra- r.i>trj"" *:5ty. a r.".ra reo) a rojs^r a. tz:;.Mre Sft" 

— C -.■■ 7- : 7 ■. ,•■.:■■-■ — - ■ .:>«rř.-:- íta:: i:*:: r- :b e r.*.^ er:. :rak tíriie se 3tT\>. 
: 7 1-': :«-a. 5-e : pr. I::!:? ::■ vvr?ít ď-y: e ■ prr-r.íro rassate tťcscw 

^ - ■• — ?j.. .■ v.-r.-. - j - - — 1 : -.- rce-- r-':í sifi.-at :r ircr.-r:o:da'r: rirét a p» 

>: .- j ■■.:.:•-..-: í : - ;-5i :-:a->í- r: rajé :':.:.' vjv. ;e>:.'- so.:c:tT:ou i drihé 

í 1-- j: í - ; ší N.--5..: a >•■ ;:s^^ .-k.-. j'e . 7:r:L-ťr.' p.-crdr-" ioíky. sLe«e 

" :* . vA •. c • Jí. 7 j ra í *? c'^"- r-.- trau7-.ar!c;A *a:a-Akra. pc prpadé sek;:siiartti 

:_.-- - j> j: - -^« ;::í - %;• -;:;. 7.- c i-<:~. .'e ra7a rra*ri iseviStér* a pc^ 

— í v>-a-> .-- c ^v— :-. ,- - i- 7- .-:jí-a.'7.-.5:íi- e obyře ts* ra-tc&aíasie. 
: ■ . .-- -:.•• .7 ť - í ?: ■■ e— : K.-.-y tAx • r •■•. raJ-*:. pokui sscirc, élkLad- 

i 7 ť _ j .. : — . ■ ^ : : : í •■ : ■ ■ :í j ^ . 7 r.:» y - í - 7 v j ?: £ - a-: sí pt:ck\ rr : rozro ky. atio- 

f- ; -; J7 -.: ; j' r c- j: :%- r r-. A7:.5ep:.j».;r7 evectuelcé srftrac-^ cV 



D-hrlsž- 127 

r^iciic. rrjvířřr rii-:* .T-ie*:: — :* es: re— :irr. 

ionnsi Tízccou ■• #-Trs cj^cit: r.z-í irri-^ .-ir-rr-ier : v =:Te irr4 is Wec%erí3 v rř:- 

j A:iLm tr«^:=x::c£^ isřyi se cí.a c rxii. iit .:-:- rreri:: rrc-ist; =í'ií. F*i 

Aiir; e-: >• :rLic i:a"ys:s. kiyr « žjs: _-:s:i jíí:- -cir-l:—* se c :r:ií£:r:=:u ŠJ- 

.:• r: iect3?ii rrj.i=iT:cA :c:i.:5 r;- Vtš%;rí ÍA.f -Tii-r-s rrírace ~i se rře- 

rTtipeni d-icy. iiyi ce.i d. ;«»; 7*:í:t.j,'.jl zi r::Taií -. r^iTcr- z r.zr. rrr rf—e reb«z- 

'"jum. ak že zíj. *e. re vlre-c »c~xc:. i :ir -í-i. rr: rr-frr-ar.- rk? -sc- i zi%xiÁrv. Jwa 

— TAÚ ^aka rr: azsít::. ^ :r:ie;:rr:i r*r- t:: :r íjí-.í.vj:*. :c:r*=-:: iijriy tf-ir cd 

4.:f* :Mi:l"rřni.r c«n.e d-iy =* rii r-f cr- *tx:- r-ír rirv::írr. iterr- xaT-s-i.: Scxrra 

che 3ečc liáCíj. rcii;;i « T rríT:.— rrra.jí i S:.- — :J:: :r:ir:r-re d ialvsis. crerace 

^"žrrasc.^ žri.':tnii.:.z'c*:i=:i.ď :r:č rrhí.i . 5 ?*íií4.j. íTrjíri í -jřm: t. d *y. rife-iíni 

•nmna^ca. *;i ?crL:air:LÍc;i:5 tra^=A: :í. IV-r-í^i-í-:: : r:ie:í:— . e iix.vsis^ z^zÁi 

romicitxj rdTill^ie ex rra-zriie jí^t r:- r± ir-init « vrři-,:~ 'i«:!kV d-iy. -ii cdpo- 

• i-acTs: -■ :rLÍ : "icm^sj. tri-— i:^;.— . -_::! A*<al:-'. : r: ií- :" í : *: s. vh^jerid-kT ij 

■náay Ta, iitrai rzri -irr — . — Jxvri:: í:^- ř • — = ri-v i : r: _:■. r-íri *:?r: -:TÍt* zcrůce. 

Ti-cKTS *:cri« r«:^:r-_«;-:e '■'.•*'T Artvri i: -ír^jr-f .iri :7«ín:í iav-j^tj. -d LA=£*=b«ka 

Ti-íriixj 4.:nT«.T7 r* riř-rí^itx . i: 4í';t:- r-rf-pr- i y»í«:-;rrj.: : rii::ss:$. r-;i:bri -rperace 

■•.-«ii*a:n:i:i . laOLi: :rČ4T. :rr:.L-T 7 :;Trit;; i . —:■:?--. r-: tr-irí se r rirj rp-sra.:^ tv- 

■snaanue--: r^ i-cr.fcCi i::': : íí. r::-:. "z^^ d. rrcvi^-í. tí;— i -íierrcizi. ae:ěa 

■rni":7 í-ky i jgcc^ydi př-.iiz. T7ij.i1.iii. ^j^ -rtfrjvjz-iiz.-:. z:zrž i ir^izia. jii ai- 

rutttrraiie- T:r:;:.M. J::-^--*:: i F iSínKííher: ccre- 

i^rr^r : :síiri-tf 7* -T- *-í^-ť:%y. irŤTi;-- ;* -■ jriri irSy. _.z 'iv-d- SrreArfíIi. Weber 

iinia«a37 ■ il-»';e a rrL*:c-.: icyií-í la-.í: I>ftkrÍB|^ E.rí- Sir!. =l:*r: x rirrc=£ 

cíi. -iZSTT- 46 4;f: "x re.rc -t-í i r:.i :.:ri ":ir- *r.í:-.i:í- r::— . " :?j£ v rer: 7í . Sr«- 

jen r:iicc.-:cp*cť— "ij. 7-;i-í i t-:*:;?.. : r: . i: il -? 5**: -í r-iTi, ií rni: r-x-.— :í i 

iŽTT^i a "znzízi^c z-íjl, x ^i.tt: :■ :-r-::- -ř :% —.■>: r?.?::- -r: :r::7::- ::-. 7-'~^. -t-:4 

Tine I7TJ 3ii:L-ric.t7 rr :--— >:-ít — V- ?:■- .s.ít Hir* .■:"i. *e r :*č.t -x ir rtrsi-.é 

iai:ecň •^ttCTsicrrj.-ir — :*:i7 d-;r « :;■-"- :<: ~*tí rr: ř :?:•:. x -ir.-i- - ziz^z-žifii-r, 

■.3řn X ž!':ti-*A erx ríjf U-:;-- zr.-i •• : zzti it :;.;í-"-rv v;^a. «í r :^ :i*!íÍ4e— ir=- 

~:i '4a*t «st : T«: =:-»:>x -z--;- :*: í-.j. ; :t.t: - í-i í :íí,-:i. Nít-íj! rx:- srísi, iteré 
i-sji:. Z T^c: 7a~-:«:. ie c:j :i t-fx v d-vji jvř:: : :rí-.--i-- ~ 1 "-vr.T-rťT: *!-: i-r-i 
■^•zatriri c:: aurř-o ry^ii. ;*: :-:*trA.-i.-:. i : vx. Ví - ::.:f: * -r.iTera . s: : 1 * :;A:ěr»— rr::-!::- 
IT. 3ze"x:e!:xd-'í^;í. ?-::.—. 1 i: -—?■::; štve ?:::: ~y-s::ckr-rr> 
^ I— :e-«r:— e. t-.— i-^: jiítít í-í;: - í-.-^í — í-i-yvie Hir — i--;vť: — -:br}.r!"x 
ř^ -rirr:iij^.ř:-± ^r rreri^: -x d t:í. n : -i - -r^-j-y 7- — ■ ,i «- ; i Fí itrriihrT: i k r-:-?;- 
:iiez:ríi' i;«;:t rcerxj- "x :ii ■: ."r-í ;. 7 -.'■'."::- ■:■ í— ^ J: — -;:•.- Z . = -: sr?l -Tif ~e: 
tauac. iiir. -í-ix.* X.-Í ir:i í "a* -:í I . t"— .*■.:-. j-í Z -. ři-c Her.-, iřčf • JTe- U >-r 
^CTn: ■=! Tirc^x- r. i*-*. /;* : ^j i ^ ■;■*« :;- zf I^t-í*: Vri-j.xT. :5r^ : A-::«^v»ď ■. Ír- 
án i 7i~»~: ♦ T'- »*e-:í.íT rr;v-: .-^: .^t :••.' jr" F'-. . ::7t:i 3er.:=. rfčn. j. "tí. 
"•'a r.z -y xdrré bríi-: : :c:: ;. ^I r : : % : -.:. í - : = : : : : - • : .C ■: -. 7í-:\; : -: ít ^. .'rí-w. P~ » : ■ r-Vr _' r- 

i^cnesniic::! x He-sr. .«.:■; ít : ~ ;: - : : 4. 5.í i j.- j. ; .- • . ■4-. r..- -z ■ ,• • ř- * w>."-j ' r..- •-: 4 i ' j- L ■ : í * :. 

'Jirrua. xí ti: ireíin: iec. Ir::*!.::-!- í 7:> :•-: :. t- : :r — ;:í- z ~í ii ť: 'z - :z 

•aoj le n rlsnyiř: ~^:íx-:. X t: : : Ir::? i- $: -1 ;-: . T-í- '■"r r*- ■ ■.'-?■' j^^i .-.- 

"i-n e t-:t:i4a. *ríri ~i i.l _:; ,-::- _■ . í: .r- .-•.: f • ::-- 1 j .- . j'" ;.-»- 

•na iacT-iK\L.Ti tiittí iístí :: t- rri :.i i .j '-*■'.; ■ -. : ?-ř .■ * .'-r r* >!i — -í- 

flC2 3řř 3ez:ť::i-i-.-7-- lerm.-.;": i^ts.*:" -.;í :•: ~ .' .'.jí^ r^f _ ■ "_:. í»- .'» "íi- 

"iinT"-*^. TT. izi.7-.- le-m. ■: ;-. jiii ;:- . 'j .•.'..--_•.-.' ; -. :. v a_- «'_-;. :??: : 

;ni;:;7 x 3r: irx-řf--: -iim. t ::~ :í ;:■ J~í I"*. •.■ : -. _- _'./ -i- : :**; : Níií 

^uiiar^. — I. Ir.iikr:^:e :~íriT;-".;ii. .■■•i-^-"'* "". . : Sr'f r _• . j .' ■ ? .-ť'- ■ - j. 

í:^3. -nsi ;a i-:-;:. ixi^ri- •:: jtij. :--;;;-. .•.-...: : . L :;»: :•:; H i"-: ť*; : 1 

-izn-Ti; 3f5íii27. Z'}JL rx-rM«í-x M A ■ ; ". " i." . I : * . : T ; : . ? t j. v - :*: í ."!.- t.~ :i. 

ineit •- :*75 X t: Tr le. ;-;— IJ »i ; 1 7 :- f :- ; ;-. Jj-í ; - — i ::?-.* -ir - -*-■:- 

■iiicii"n -esřiJEC.t, .iryř •*----.--::.- - i.. ::-;• ; :i . - - -. "ji:!— ?'-:■: :- - - 

ry.*s«n ^^zuc.m^ . rr*. ;.:a"*í' = ::•";. i :: ;; ; : ■ í :í i — í : -*- :; -._ .•."-■7 _•. 

ér--! le 1 í-iií ::-r- •i..- í.í -;: : -it - : ;- .: .* •:■ . e- - ::-: >.- - -..•...'.- 

JTsa incnc: ícč-tíT': raix. i. :.:':* r: :;; •':.•- _"_■ i : ■ -:• í i :r:- '< * ■ ■ .*-'- 

loesti: aen : -éa.i:'; :::::-:; ^:- .'_■ . _• ř..: ,: ■.'.••? :.-■ - '■^". 

Js Ir-. : :r :-c-. i- rr:?:* -^.j-.: 2 »;- ;. "■ : ::- v ■ .■/■.•: -.' .'-•. -..;..- 

jar a 7\l^'>i"n scerxii ""^ ;.; :a.5:~í. i- 7 ; - í .. - /■■. j. :»t.; 1 :?-. *i » -rs. 



ňě 



Duch — Du ChaiJiu, 



vysvétlením jeho dé! m iivoU jat Sa^ht, Le- 
Jfrfif uňd Feinde <KarIsruhc, i88a). Snr, V 
|chinger Hartman, D. uod Lainge (Iseii 
6) e I. Durdík, Dijíny íilosofic ncjoovtjsi 

HOell '*'^^- -rft^řttf. Jat spiritus. fr.r.r- 

erpnt, ci y pfibQzno s dcch« 

^duji atd.; , j . ,. iC nyní ve dvojím :í. 

"bud ftotoihuje »e se jménem duie {v* 1% 
nebo tak se \i^U že a duii se mluví, pokud 
oac v tčJc vními, myslí, cítí i projevuje se 
ase skrze télo« o du pak jakožto byto^li teta 
IprúRlé. ale »vých vniterných stavů si védomép 
IV obojím v*ak přípudé jest pamatovali, že tu 
inaiikytají se jen dvé slova jakožto označení 
féle substance jen dle rozdílných hledisek, 
iNauka o d-u (Či pneumatologie, jak nékdy 
pllývá v metafysikách zvána) má dosti zajímá* 
you (i»8toni. \V t^i..c.,>;; fecké setkáváme se — 
lliehlcdimelik ; n d-aad*ájiž vmytho- 

D^ických a nJL .^ ch soustavách obsaie- 

[nym — poprvé určité u Anaxa^ora (* 500 
fpř* Kr.) « naukou o d u (vmig) jakožto tvůrci 
SvéU« od hmoty zcela rozdílném, jednoduchém, 
vžemocném a vác vedoucím. U Platóna pojem 
ďa není odlišen jednak od pojmu boha, jednak 
od svétaduSc, Rozehnání <í*a od áukc rcdu- 
lituje se na Žáka jeho Aristotela, oti 

lůiíit i^i'XTJ), jakou přičítá všemu * ;u, 

v člitvéka klade jeité d-a (vnv^) jíiko rrn nut- 
nost mydlení; d. (naproti du§i) nevzniká ani 
iícz3n'L . in-^i^ú télcsntho nČjakého orgánu* 
fiám ajraíř//V), ale arci tím, že vchází 

do du , Llivcovy, zakouAí též zmén stavĎ 

duše. Aristotelův názor mctafysický přejal 
i v nauce o ďu, ale důmyslně jej prohloubil 
MV, TomáS Aquinský tak, že pfeklenul dua- 
litmus svita hmotného a nehmotného pravé 
naukou o tídské duli ; dle nčho jménem d. (spi- 
ritus) označuje se nehmotnost iimmaterialitas) 
^Italské substance, a odtud přikládá se i váem 
ubatancím nehmotným a nevidilelným. Na 
^rozhraní novovéké filosofie Descartes stanoví, 
ie veškera podstata ďa spočívá v myšlení. 
tak jako podstata hmoty v rozprostranéností. 
|Od dob pak Descartesa. Malebranche a j. 
^usialujc se vtce a více identifikováni názvů 
d« a du5e, leda s rozdílem svrchu vytčeným. 
Jen v monistických soustavách, idealistických 
a v tdentitní filosofii hlásán bývá jíž odchylný 
názor, který upomíná více na prvotní názor 
AnaxaKorflv, Tak na př. Heřjelovi jest d. sou- 
bor idec a přírody, u monístů d. (resp. duSe) 
9, tálo jsou dvé stránky téhož reálna, u kraj* 
ního idcaliMv Herkcleye jsou jen d*ové a ncj- 
vyAií d. (Hůh) v nich způsobuje představy 
O hmotném svélé atd. 

Ponívitdi d* jest právf to, co působí* že 
Človék žije a fo nejen télesné žije. nýbrž 
myslí, soudf, cítí a chce, Že tedy d. jest, jenž 
činí jíHro a základ človéka a jenž vtiskujc 
rvu určitý ráz. povahu, jtmiž se \\k\ od jiných 
lidí, pochopíme význam metaforických rčení, 
|Mko •-má d-a«, »jesl duchaplný* a pod Odtud 
Muvfvá se o d u néjakeho plodu duševního. 
knthy, výtvoru uměleckého atd.. čímž nazna- 
'liU ae chce bud základní idea dila nebo 



z vfiltní svérázný způsob tvorby jeTieh p^vodc^. 

^ pak tab; lečnost 

u >d.< ka ^ ostatní 

\ i. ■'■; o D i a s;i m \' ' ' e Odtud 

Hc vyví/í zncr. <né cel- 

k.r., shoda v 4.., . ^ .-i.-íicní oné 

nastt, která <I «ako by založena 

. -i v jediném ob.. _, d-u* mluvíváme 

obrazné o du té společnosti, du kastovmiB, 
d^u národa, ďu času atd. Ča* 

Ouob, Du Sek, Duch ek, DuchoA. Duch- 
ník, staroč. jména mužská a skratky jm^na 
Duch osla v, některá posud žijí v přííme* 
nich. SČk, 

Dn Cludllu [dy §ajy] Paul Betloni, ce- 
stovatel francouzský (♦ 1835 v Pafiži}, byl syn 
pařížského kupce a prožil mládí své t\a po> 
břeií i;abúnském, kde! uvykl podnebí t obe* 
známil se a jazykem i obyčeji domorodců, m 
podnikl r. 1851 za studiem ornithologjckým 
menSi cesty v poříčí Gabúnu, Mundy, Muni 
i do území Fanů. R 1S55 odebral se do Spoj,. 
Obcí severoamer, a dosáhl tam od •Academie 
of Natural Sciences* ve Filadelfii hojné pod- 
pory k nové výpravě* Prozkoumav tedy pobfcŽI 
^abúnské ai po mys Lopezův a zaliv Coris^ 
cký, plavil se z tohoto po řece Muni vzhůru 
a pronikl později po suché zemi územím Fanft 
až po Bunbakai v území Oáebů (10° 50' v. d,). 
R 1857 — 5S ubíral se skrze laguny řek O^ovc 
a Oremba po této řece vzhůru až do země 
A^irů a k řece Nguníe, kdež nejzazšího bodu 
dosáhl na 11*35* v ^- Touto cestou byla po- 
prvé objasněna říční síf ^abúnská* Výzkumy 
jeho uveřejněné v Ejcplarations and adven- 
tttres in Equatorial Africa i Londýn, 1861, po- 
zději obšírněji Voyagc dans VA/Hque équato-^ 
riile^ meurs et coutumes des habi(it*iis, chasses 
eic. Pař., 1863; ital, Milán, 1869; něm. Berlín, 
1862), vyvracejíce úplně dosavadní mínění 
o zeměpisných poměrech oněch krajin, vzbu- 
dily sice neobyčejnou pozornost, ale také 
mnoho nedůvěry a zvláště Gray v Anglii a 
Barth v Německu upírati zprávám jeho věro- 
hodnost. Nicméně pozdějšími cestami byla 
správnost údajů D-ových úplně dokázána. 
Odevzdav roku J859 ve Filadelfii své sbírky 
přírodovědecké, vrátil se D. do Afriky, pod* 
nikl r. 1864 menSÍ cestu po řece Ogove a 
r. 1865 vydal se na druhou cestu do vnitro* 
zemí. Z Olcndy prozkoumal Samba-Na^oáij* 
aké slapy řeky Neunič, obrátil se k vých do 
území Bo/ů, A§angů a Náaviů, kdež ve vsi 
Muau-Kombo ^12*33' v. d.i donucen obyva* 
telstvem k útěku. Jakkoli D přiiel tu o své 
sbírky přírodovědecké, přece výsledky jeho 
cesty byly znamenitý, zvjáítě v ohledu ni* 
rodopisném (objevení trpashčvho národa Obon* 
^ův) a orografickém (zjiliéno nenáhlc pravi- 
delné stoupání půdy směrem do vnitra země). 
O léto ccsté sepsal A joitmey to Ashattfeo* 
Land and further penetration i*ito Equatoriaí* 
Africa (Londýn, 1867), jež později vyJlo rox* 
iířeno pod názvem L'AfrÍtfue sauvagei wom- 
vcttef excursionf au pays des Ashangos íPař., 
1868); dále My Apinfti kingdom, wtth Ufc tn 
the great Sahara (Londýn, ií*7o) a The comh 



I 
I 
I 

I 

I 



Duchang^e — Duchcov. 



129 



try of the dwarfs (t., 1872). V 1. 1871- 1878 
cestoval po Švédsku, Laponsku a sev. Čuchon- 
sku a popsal cestu tu v The land of the 
midnight sun '.t., 1881, 2 sv.). Srv. Annales 
des voyages r. 186S; Nouvelles annales des 
voyages 1868; Journal of the American Geo- 
graphical and Statistical Society II. 1870; 
Fetermann*s Geogr. Mittheilungen, 1858^64, 
1872. p. 

Dnohans^e [dysanž] Gaspard, médirytec 
franc (* 1662 — \ 1757 ^ -Paříži), žák Audranův, 
jehož rytiny, včt.^inou biblické anebo mytho- 
logické výjevy a ženské postavy, jako Jupiter 
a íó. Leda, Danaé a j. dle Correggia, vynikají 
velikou jemností. 

DuoUtel [dyšatěl]: 1) D. Antoine, 
markýz, viz Crozat i). — 2) D Charles 
Marie Tannegui, hrabě, státník francouz- 
ský (* 1803 v Paříži — t 1867 t ), byl advo- 
kátem a v r. 1834 — 1^4^ zastával postupně 
úfad ministra obchodu, financí a vnitra. Vlivu 
jeho pfipisuje se odpor Ludvíka Filipa a jeho 
ministerstva proti žádaným opravám, a tudíž 
i příčina únorové revoluce, před kterou prchl 
do Anglie, odkud se v5ak brzo do Paříže na- 
vrátil. Napsal mimo jiné: Traité de la cha- 
ritě dans ses rapports avec V économie sociále 
Paříž, 1829, 2. vyd. 1836); Documents stati- 
stiques sur la France (t., 1834). Viz Vitet, Le 
comte D. (t., 1875). 

Da Oh&telet [dyšatlé], GabrielleEmi 
lie, markýzka Le Tonnelier de Brcteuil, 
učená žena franc. (♦ 1706 v Paříži — f 1749 
v Lunévillu). Nabyla velmi důkladného vzdě- 
lání a záhy naučila se latině, italštině, an^ii 
čine a španělštině a se zálibou pěstovala meta- 
fysiku a mathematiku; mimo to horlivě obí- 
rala se hudbou. Přes tato vážná studia nalé- 
zala potěšení také v radostech velmi světských 
Hylať ještě před svými vdavkami s markýzem 
du Chátelet maitressou, později r. 1733 jako 
vdaná paní proslula svým příliš dfivěrným přá- 
telstvím k Voltairovi, který velmi k ní přilnul, 
jehož však r. 1747 oklamala, žijíc nadále se 
Saint-Lambertem. Přes to, když D. zemřela 
v šestinedělí, Voltaire ještě ji oplakával a psal 
d*Argentalovi, že >ztratil polovic sebe, duši. 
která k němu byla stvořena*. D. napsala: lu- 
stitutions de physique (Paříž. 1740); Répome 
a la let f re de Xfairan sur la queation des forces 
vives (Bnissel, 1741); Dissertation sur la ná- 
tuře et la propagation du feu (Paříž, 1744); 
Doutes sur les religioits révélées adressés á Vol- 
taire (t., 1792): Opuscules philosophiques et 
littéraies (t., 1796), překlad Newtonových 
Príttcipii a De VExistence de Dieu (t., 1806), 
spisy, které svého času vzbudily jistou sen- 
zaci, nyní však již jsou zapomenuty. Z četné 
literatury o paní D. uvádíme jen spisy novější: 
Capeíígue, La Marquise D. et les amies des 
philosophes du XVllI siěcle (Pau, 1868); Des 
noiresterres, Voltaire á Cirey, Clarke, Voltaire 
and Mme D. (Nineteenth Century, 1878, X); 
E. Asse, Notice sur la marquise D., v čele 
jejích dopisfl (Paříž, 1878). 

IhMUtetot [dyšatlé I Parent Alex. Jean, 
lékař francouzský (* 1790 v Paříži — f 1836 t). 

Ottftv Slovník Nančný. sv. VIII. 811 1893. 



Zabýval se po výtce studiemi diétetickými, 
zvláště se zřetelem k pracovnímu lidu, a ze 
svých pozorování vytěžil spisy: Essai sur les 
maladies des égoutiers a Quelles sont les itť 
Jluences que le tabac peut avoir sur la santé 
des ouvriers occupés aux différentes préparations 
que Von fait subir á cette platttes. Nedůležitější 
je dílo o pařížské prostituci: De la prostitution 
dam la ville de Paris considérée souš le rap- 
port de la tnorale, de V hygieně publique et de 
r administration. 

BnohooT (něm. Dux), město v Čechách 
na Klášterním potoce, 214 m n. m., má dle 
sčítání r. 1890 ve 564 domech 2888 ob. č., 
7094 n., avšak ve skutečnosti je zde polovina 
CechA. D. leží celkem v rovině, jen na sever 
půda nevalně stoupá k lázním »Grtlnzi< zva- 
ným a na jihových. je malé zalesněné návrší 
zv. »Sibeniční vrch«, býv. popraviště. Na sa- 
mém obvodu města šíří se panský rybník sv. 
Barbory. D. má krásný děkanský kostel Zvěst. 
P. Marie s obrazem od V. Reinera; chrám 
ten jest původu velmi dávného, byl v XV. st. 
Husity sžehnut (1426) a teprve r. 1722 zcela ob- 
noven v nynější podobě; pod ním jest hraběcí 
Valdšteinská rodinná hrobka. Na záp. obvodu 
města je vkusný kostelík Obět. P. Marie roku 
17 16 Janem Jos. hr. ValdSteinem vystavěný 
a zvláštním duchovním opatřený; při kostele 
je špitál a sirotčinec pro 12 sirotků a 18 
starců a stařen ku práci neschopných z hrabě- 
čího panství s několika celami sester sv. Kříže 
•a lékárnou. Na východní straně města je ko- 
stel sv. Barbory a východně od nčho při staré 
kapličce Pomocné Matky Boží rozsáhlý obecní 
hřbitov. Z veřejných budov uvádíme; radnici 
s obecními úřady a okr soudem, budovu české 
školy, která již r. 1390 stála, něm. dívčí školu, 
obecní chlapeckou a méšf. školu, měst. spo- 
řitelnu, cholerovou nemocnici. Vedle soudu 
jest zde berní, poštovní a telegrafní úřad, fi- 
nanční stráž a četnická stanice. Školy má 
D. tyto: českou smíšenou vcř. 5tř. Šk. (v 7 tř. 
557 dětí), německou 5tř., něm. měšť. chlap., 
něm. průmyslovou, pokračovací a něm. hor- 
nickou Šk. ku vzdělání dozorců důlních, ma- 
tiční opatrovnu (150 dítek), něm. a utrakvist. 
opatrovnu duchcovsko-podmokelských dolC. 
D. provozuje čilý obchod a má velké průmy- 
slové závody, jako: akc. cukrovar na suro- 
vinu a raffinádu s plynárnou, která i městu 
plyn dodává, panský pivovar, parní mlýn, 
slévárnu na železo, továrnu na přístroje pro 
cukrovary a lihovary, výrobu hospodářských 
strojů a nářadí, 3 továrny na hliněné zboží 
(majoliku a terracottu), knihtiskárnu. Ústecko- 
teplická dráha má v D-ě veliké nádraží, Praž- 
sko-duchcovská a Plzeňsko-březenská nádraží 
D.-Ledvice, Duchcovsko-podmokelská nádraží 
v Lipticích: stanice Státní dráhy D.-Led- 
vice je asi 2 km odtud vzdálena a spojena je 
s nádražím Ústecko-tepljcké dráhy v městě. 
Mimo německé spolky je v D-ě 5 spolků če- 
ských: Česká a Řemeslnická beseda. Sokola 
odbory Ústř. Mat. školské a Nár. Jednoty 
severočeské, jež všechny v sobě soustřecfují 
českou intelligenci duchcovskou. V čele těchto 

9 



180 



Duchcovsko-podmokelská železnice. 



hpolkfi Itali od počátku inženýři, průmyslníci, 
ui'itelé horn{, Železniční a vrchnostenfiti úřed- 
níci, ale i uvédomélí dělníci, kteří ani sliby 
ani hrozbami, propuštěním z práce, vypoví- 
dáním z bytu od čeHké věci neupustili. Ano, 
právě dělníci svou houževnatostí zpfisobili, 
že soukromá matiční ftkola musila býti pře- 
vzata do správy obecní, a sice roku 1885 
otevřenu 4tř. Česká veřejná fikola s 329 dětmi. 
K. iHyg zřízena pro D , Most a Horní Litví- 
nov »Sp()jená bratrská pokladna*, jež r. 1892 
byla reorganísována. V D-ě i v okolí nalé- 
zají se ohromná ložiska hnědého uhlí, jež 
bucT vrchním odkrýváním, bucT hloubením 
Aiíchet nebo vrtáním Atol nedosti racionálně 
se těží. Jsa střediskem uhelné pánve ústecko- 
chomútovské, měl D. roku 1893 následující 
doly ; I. duchcovského spolku pro doby- 
vání hned. uhlí, 2 duchcovsko podmokelské 
dráhy, 3. mosteckého těžiřského spolku, 
4. Schonburkovy, 5. Jansenovy, 6. Kinds- 
koptový, 7. dědicA KeíTeenových, 8. spolku 
• Sylveatrovo pole«, q bratří Hohlerů. V celku 
pracovalo při zdejších dolech .^438 horníkův 
(i8i)3^ a vftechny doly spojeny jsou vlečnými 
drahami s hlavní žel. sítí. One 10. ún. 1870 
zatopen teplou vodou dftl Dollinperftv, při 
črmŽ 24 horníkA se utopilo a 900 přišlo o vý- 
živu. Následkem této katastrofy klesla zároveň 
i IřČivá voda v Tcplici. Dne 28. list. 18S7 
znova voda vyrazila na dolu Victorinově, ale 
otvor dttmyslně ucpán betonem. Katastrofou 
dolu Oollingerova poSkozeny takě duchcov- 
ské lázně v Grun7Í, do nichž voda přitékala 
z -Obrovského pramene*. Zder. 1S83 nalezrny 
Cctné památky přcdhistorické, které uscho- 
vány v zámku duchcovském. Z četných jiných 
nálť/v^ v okolí Huchcova vykopaných uloiena 
vi^tiina ve Taslově museu v Tcplici. Mimo 
ložiska hnédouhelná nachází se zde hv>jnost 
cihlářské hlíny, pisku a vápenného kamene. 
Kolnictvim zabývá sť pomérně málo obyvatel* 
vétSiiu íest zanu^stnána při uhelných dolech 
a v pivhnyslových ^ávoJťch, Svěřenské pan- 
ství D. s Horním l.itvinovcm u nesvěřenskym 
statkem /.áluJtm nimá toho času majitele. 
Toslcvhii majitel hr. Jiří Vald^tein, ienž bez- 
détek iS list. iíhk> Zemřel. Íil poslední léta ! 
se »\ým přibuíenstvrm v neviUi. a proto v zá- 
věti, pominuv nciblií^i příbuzenstvo, nástup- 
cem tideikomisu ustanovil Arnošta hr. VaM- 
^teina a alod, iměni oJkáz.il obci Vídeřískě. 
kteiᎠv^k odkazu nepři ala: /árv>vťft odk.i 
zal pěkterým uřevlnikOm le5:áty pCil irilliopu 
zlatých, 'i tv»h.» sivikl.i \clika souJri př?. 
ktei.t viosuJ nen: ulv.M*Oťr.i. Vvnu^ia panttvi 
obna^: o"* 40 51 M JI kat.itti. čis:v \vi*os ^o..S'*í 
2'.at\o;"'. K panství ííjieíi \c*>.\ siJťlni zatvck 
v O -> v iu^:v' í^a.o.-a se vei'n.v s.il p?cv'-vň 
s h:>it.*!Íc^vi!íi :?\i,>a: 




?rn-M:- a sť 44> '^'a! 



•>a!ív .i -iw !vt!r»a:"- :-( 
icr^^.wvh a nči*íevk\ch :*-í 
Oe: r^a -Ja. van P\c'^a a *. 
cka wkajue ''4v) v:sc* .''^la' 



i 



u:''oní.:'.v\ :ta wn . 
!v:v. r •:■>:• >!^\ * ••*i'C 
xr.iviě * \ Cl^e.^u ha a 



r;i-".;-.=>i;x.: 



::v: v" a :*■:■." 

a w^ Kubc^^a, 

^:o -vce ja:*'.' 

j\ a^rC* v^act^vř 



atd Mimo to je zde zvláštní sbírka kuáí slo- 
novinou a perletí vykládaných, jakož i vzácné 
sbírky přírodovědecké, historické, numismati- 
cké a umělecké. Knihovna obsahuje 24.000 
svazků, mezi tím mnohé vzácné rukopisy 
mnichO a čásť memoirfi dobrodruha Casanovy, 
který zde po iz let knihovnu spravoval. Na 
zámeckém dvoře spatřuje se kovový vodojem 
pořízený z dobytých Švédských děl. Kolem 
zámku, k němuž přiléhá pivovar. Síří se krásný 
park, jehož čásť bývala někdy oborou — Král 
Jiří Poděbradský vy- 
sadil městu D-u znak, 
totiž štít ve 3 čer\-e- 
ná a 2 černá pole kol- 
mo rozdělený, v němž 
stříbrný český lev s ko- 
runou (viz vyobr. č. 
1252.). — Dějiny. 
O založení D a nemá- 
me určitých zpráv. Ví- 
me jen, ze v X.- XIL 
stol. byl úplně český, 
jak písemné památky 
Č. laja. Znak mésta Ducbcova. dokazují, a teprve za- 
ložením kláštera ose- 
ckého počala se krajina okolo kláštera po- 
němčovati a tak se stalo i v D-ě. Ve středo- 
věku byl D. silně opevněn a příkopy obehnán. 
Hyl od pradávna majetkem pánQ z Oseká 
(z Riesenburka). Boreš st. na Oseku dal Osek 
i D. v zástavu Vilémovi markrabí míšeňskému. 
R. 1422 král Sigmund zastavil D. ještě s ji- 
nými městy Bedřichovi Saskému. Ve válkách 
husitských byl D. t d vojska Prokopa Holého 
úplně spálen a vypleněn, tak že město zů- 
stalo 5 let neobydleno. Po válkách husitských 
dostal se D pod ochranu pánů ze Sulevic, 
z nichž Jan Kaplíř ze Sulevic prodal D. s Ose- 
kem Jiřímu z Lobkovic. Rodina tohoto seděla 
na D-ě po meči do r 1639, kdy hr. Frant. 
z Lobkovic zemřel, zůstaviv po sobě vdovu 
Polyxenu, kteráž r. 1642 opět se provdala za 
Max. hr. Valdšteina. pána na Skále. Doubra- 
vici a Mnich. Hradišti. Tyž potvrHil D-u stará 
privilegia, zvláště výsadu na prodej soli, smůly, 
výčep piva a vina \z některých vinic u D-aÍ 
a hleděl seč byl povznésti' blahebyt města 
i války třicetileté tak zpustošeného' R. i66lí 
nastoupil Hanuš Fedř. hr. Valdštein, potomní 
aicibiskup pnížský. který v D-ě zcela zrušti 
robotu. Také ve válce 7Íeté D nebyl ušetřen 
válečných pohrom. Josei hr. Valdštein, pán 
velmi dv'»bro1^inný, milovnik věd a umění, do- 
stavěl zái?:ťk tak. íak ryní jest. založil v něm 
nrjseurt^ a krihv^vnu J. '•plnil. R. i>35 při vo 
ínskVch roloich cvičeních byli zde cí^^ař ra- 
N.^usxy, car lu^íký a kra! pruský, r iSjS po- 
•\iJány -j D-a ku pec té cara Mikuláše vojen- 
ské '-Mnevry 

BuckcoTsko-podaiioteliká l«l«SBÍe« 
<;v^ j-e roJvíoivílskou stařici Kak -uher. st. 
.'■ .i;* v přes Oseii s cS'rrít:tovskou stařici dráhy 
''.•.>:(:'h'aJske a l's:rc!tc»-:erlickě a pře* Ducři- 
vov < l's:ec!v.* í.-ric^oi: Jrah^^u a cé-í se na 
:: a: J jc>c.'>. ^ ^.^ Vvi^ ic^.^-^p^drrokeískou a na 
: : a : .**-v c !v o c v- ir u : . \ í^k .- u. z ni c hi vvcházi 



Duché — Duchek. 



131 



43 železnic nákladových, vétSím dílem k do- 
iOm na hnědé uhlí. Vznik pfipadá na r. 1865, 
v němž majetnici uhelných dolfi v pánvi 
duchcovské se radili zříditi druhou cestu k vý- 
vozu uhli do Sev. Německa, ana jim nestačila 
Ústecko- teplická dráha; r. 1866 obdržel princ 
Rohan zatímně povolení k trati z Lovosic pfes 
Duchcov do Khngenberka (Českosaská želez- 
nice rudohorská) a družstva uhelen »Saxonia< 
a bohosudovských k trati z Bohosudova do 
Podmokel; r. 1868 dostal předběžné povolení 
Strádal, Liebig a spol. ke trati z Duchcova do 
Podmokel, jež r. 1869 uděleno k stavbě i pro- 
vozování této trati i dráhy nákladové v Pod- 
moklech k Labi. Akciová společnost D.-pské 
ž. utvořila se téhož roku, ucházela se o pro- 
dloužení směrem k Chomutovu, jež roku 1871 
obdržela, pokračovala se stavbou tak, že na 
trati z Duchcova do Podmokel, dl.asi $okm, zsl- 
hájena vozba 2. října 1871; na trati z Podmo- 
kel k Labi, dl. i 5 /rm, 16. června 1872, na trati 
2 Oseká do Chomutova, as 3*6 km, 19. pros 
1872; k tomu přišla 16 srpna 1879 trať duch- 
covsko-Iedvická, dl. asi 2*5 frm, a 5. list. t. r 
spojeni 8 Ústecko-teplickou drahou v Duchcově, 
dl. 0*4 km. Následkem sváženin, jež stíhaly 
stavbu, zejména mezi Podmoklím a Malým 
Chvojnem, zdražilo se zřízení u přirovnání 
k rozpočtu a prostředky společnosti nestačily 
na stavbu, tím méně však na pořízení velkého 
množství vozidel, jichž vyžadoval rychlý roz 
voj vozby; nedostávajíce úroků, ustanovili 
majetnici priorit, obligací r. 1876 kurátora, 
který se snažil zameziti úpadek, v Čemž byl 
správou státní podporován. Z nesnází peně- 
žitých mélo vytrhnouti sloučení s Ústecko- 
teplickou železnicí, která i. led. 1877 se uvázala 
v provozování tohoto podniku, do jisté míry 
konkurrenčního, ale poněvadž říšská rada do 
bodnutí neschválila, vráceno provozování i. bř. 
t. r. opět D.-p ské žci. Ta sobě pak vypfljčila 
4'/, milí. marek od belgické »Société des che- 
mins de fer« na zaplacení hlavního věřitele a 
urovnala na to své záležitosti s pomocí drá- 
žďanské banky a bratří Sulzbachů ve Frank f. 
n. M., kteří vzali na se dluh spol. bel^^ické 
naproti prioritám ve zlatě. Tak se podařilo 
zachovati podnik, jenž byl na kraji úpadku a 
od r. 1879, kdež kurátor odvolán, více a více 
vynášel, v pros. 1883 uzavřena smlouva slu- 
kovací s drahou Pražsko-duchcovskou a do- 
hodnutí se správou státní, tak že i. led. 1884 
obě dráhy měly správu společnou; když pak 
se sloučení rozbilo, uzavřena smlouva nová, 
jež se brala k tomu, zakoupiti dráhu Pražsko- 
duchcovskou a docíleno také nového dohod- 
nutí se správou státní ve příčině sestátnění; 
I. čcem 1884 uvázalo se ředitelství c. k. stát- 
ních železnic rakouských v provozování pro- 
zatím a I. kv. 1886 trvale; i. led. 1892 užila 
státní správa sestátnění vyhrazeného r. 1884, 
třeba že t. d. nebylo shody o velikosti ná- 
hrady, a protokollem ze dne 25. Čce 1892, 
jejž akcionáři i. list. t. r. schválili, ujednala 
vypláceti D.-p-ské žci ročně 1,710000 zl. do 
3a čce 1962 t. zv. renty zákupní, kteráž jest 
l^rosta daní a ze kteréž má na dosavadní 



úpisy prioritní (koncem r. 1892 19,223.0002!.) 
připadati 650.000 zl., na akcie nebo později 
vydané priority 1,060.000 zl., jakož i výnos 
dolfi uhelných, jež zfistanou majetkem spo- 
lečnosti; naproti tomu zavázala se společnost 
zmenšiti kapitál akciový z 8,211.000 zlatých 
na 2,052.950 zl , odevzdati správě státní fond 
zařizovací 3,000.000 zl. a fond obnovovací 
605.363 zl.; tímto protokollem zmocněna spo- 
lečnost vydati za 26 milí. z!. 3V0 obligac', 
jež se umoří za 69 let Rentu zákupní kapita- 
lisuje společnost na 24,385.149 zl., uhelné doly 
(217 ha) mají cenu 1,625.508 zl. a čistý výnos 
celkový za r. 1892 jest 1,073.013 zl. ; t. r. se 
vytěžilo uhlí 242. 134 ř (r. 1891 však 441.468 0« 
což vyneslo 112.820 zl. Ve výkazech c. k 
státních železnic rakouských uvádí se D-p. 
ž společně s Pražsko-duchcovskou ve skupině 
západních drah státních. Pik, 

Buohé [dyšěl, franc, vévodství, pů- 
vodně území poddané vévodovi {duc), potom 
korunní léno, jemuž se toho titulu dostalo. 
Rozeznávalo se d. pairie [perij, s jehož držbou 
spojena byla hodnost paira, a d simple (sénplj, 
d. par simple brevet jakožto pouhý titul. 

Bnchek: 1) D.Vojtěch, proslulý klinik 
a spisovatel lékařský (* i. pros. 1824 v Praze, 
f 2 bř. 1882 ve Vídni). Vychován byv velmi 
pečlivě svým otcem, který byl hledaným lé- 
kařem v Praze, nabyl r. 1848 na základě thesy 
»o tuberkulose páteře« hodnosti doktora na 
pražské fakultě, a vstoupil jako sekundární 
lékař do ústavu choromyslných, jejž tehdy 
Riedel řídil. Plodem studií psychiatrických jest 
cenné pojednání: Ober die Gehimatrophie ah 
Ursache des paralytischen Blódsinnes, které 
pozornost Hamerníkovu vzbudilo, tak že ho 
zvolil za svého assistenta. Potom byl D assi- 
stentem při pathologicko-anatomické stolici 
prof. Engla, při stolici medicínské lučby prof. 
Lercha a posléze assistentem prof. Hally. V té 
době vydal mimo Četné menší práce povšechně 
známé pojednání: Cber das Verhaltcn des 
Alkohols im menschlicheu Kórper. Nejsa pev- 
ného zdraví, trpěl dlouhou dobu chrlením krve 
a churavě ještě jmenován byl r 1855 prof. 
medicínské kliniky na chirurgické škole ve 
Lvově. Po málo měsících povolán byl jako 
klinik na universitu heidelberskou V té době 
sfpsal pojednání o malarických nemocech na 
základě velké endemie, již byl ve Lvově sto- 
poval, a klassickou práci o skorbutu. R. 1859 
povolán byl za prof. lékařství na akad. Josefín- 
skou ve Vídni. Tehdy začal vydávati velké 
dílo o speciální patholopjii a therapii vnitřních 
nemocí, kterého bohužel nedokončil. To co vy- 
dal : Krankheiten des Her^ens, des Herjbeutels 
und der Arterien, pak Krankheiten des La- 
ryytx, der Trachea, und SchilddrUse (Erlanky, 
1S62) jsou klassická pojednání; psána naskrze 
z vlastního názoru, svědčí o dokonalé znalosti 
pathologické anatomie a starší literatury lé- 
kařské Do velkého díla chirurgického Pithy- 
Billrotha • Handbuch der all^-em u. speciellen 
Chirurgie* napsal r. 1876 velkou monografii 
o skorbutu, která do dnešního dne plnou má 
platnost a nikým překonána nebyla. Když 



132 



Duchenne — Duchesne. 



Škoda roku 187 1 učitelského úřadu se vzdal, 
byl D. nástupcem jeho jmenován, jsa navzdor 
své trvalé churavosti (trpČl chronickou tuber- 
kulosou) stále Činným ve svém úřadč do po- 
sledního okamžiku. Mimo uvedené včtší práce 
napsal D. ještě mnoho menších pojednání, 
jež uveřejnil v odborných časopisech, zejména 
v »Zeitschr. der k. k. Gesellsch. d. Arztec a ve 
• Wiener medic. Jahrb.*, které od r. 1861—70 
redigoval. Z menších těchto prací budiž zvláště 
vytknuto pozorování o některých anomálních 
formách tyfu a o nádorech mozkových. Jako 
klinik byl D. velmi exaktní, výklady jeho byly 
jasný a snadno srozumitelný, řeč lehká a 
plynná; jako diagnostik těšil se nevšední po- 
věsti, jako therapeut byl střízlivý, ale v ni- 
žádném ohledu nihilistou. Praxis jeho byla 
velmi rozšířena, již mimo zručnost diagnosti- 
ckou děkoval také velkému jemnocitu a lidu- 
milností své. -V/.r. 

2) D. František, úředník a dramatický 
spisovatel Čes. (♦ 1840 v Zákolanech). Studo- 
val v Litoměřicích a v Praze, načež stal se 
úředníkem, posléze inspektorem při České 
západ, dráze na Smíchově. Napsal několik 
dramat, po většině rázu Schillerovských her 
historických, jako Přemysly Blažej Grispek. 
(iustav Adolfa Valdstýn, Žele\nični velmoi a j , 
která po českém venkově s úspěchem provo 
zována a z nichž některá i tiskem vyšla 
(Bh^j Grispek 1880. Gustav Adolf 1889). 
K. 1880 sepsal a také v Praze vydal operu 
Ctibor Blanický, k níž složil text i hudbu. 
Směs z ní pro klavír vydal již r. 1877. 

Bnchenne |dyščn] GuillaumeBenja 
min A mand, známý pode jménem D. de 
H o u 1 o g n e [de bulóň], strůjce moderní elektro- 
diagnostiky a elektrotherapie (* 1806 v Bou- 
logne sur Mer — f 1875 v Paříži), Nabyv 
doktorátu na universitě pařížské, věnoval se 
nejprve praxi v rodném městě, po 7 létech 
vrátil se do Paříže, aby se výhradně oddal 
studiu o léčivých účincích a místním půso- 
bení elektřiny. Vyhýbaje se pečlivě každému 
veřejnému postavení, jen aby velký materiál 
pařížských nemocnic důkladně seznati a ku 
svým účelům využitkovati mohl, postřehl 
svým bystrým zrakem snadno hrubší i jem- 
nější rozdíly v příznacích jednotlivých miSních. 
zejména obrnou provázených chorob, a pílí a 
neúnavným pozorováním získal sobě záhy ne- 
obyčejné zkušenosti v diagnostice nervových 
nemocí a léčení jich elektrickým proudem. 
Přes to, že jako specialista daleko nad své 
vrstevníky vynikl, neměl za živa uznání, ano 
bylo mu snášeti mnoho příkoří; z kliniků paříž- 
ských jen Trousseau a Vulpian uznali jeho velké 
zásluhy, kdežto ostatní jemu popírali i nároky 
na prioritu chorobných typů jím objevených. 
Při svých studiích záhy poznal, že methody 
elektrisace, jež tou dobou běžný byly, jsou 
nedostatečný, a měl péči, aby je nahradil 
přiměřenějšími a pohodlnějšími a aby jimi 
účinek elektřiny na určité orgány (pokožku a 
svaly) obmeziti mohl {électrisation localisée). 
Svými pokusy dospěl k tomu, že smočenými 
elektrodami, které na vlhkou pokožku přiklá 



dány bývají, svaly i nervy snadno podrážděn jr 
býti mohou; proto, aby pokožku intensivněji 
podrážditi mohl, sestrojil faradický štětec. Vy- 
trvalým pozorováním stanovil pravidla elektro- 
muskulárnf dráždivosti (nervové 1 svalové drá- 
ždi vosti vzhledem k faradickému proudu), ne- 
méně i citlivosti kožní vůči stejnému druhu 
j elektřiny — slovem, podal základy k moderní 
' elektrodíagnostice a elektrotheiapii, která 
v Německu teprve později pěstována a upo- 
třebením galvanického proudu, proti kterému 
D. i francouzská škola odmítavě se chovali* 
zdokonalena byla Sotva lze dostatečně oce- 
niti velké zásluhy D-ovy o ťysiologii sválo 
vou; naznačil a vypěstoval methodu, kterou 
by každý jednotlivý sval o sobě elektřinou dráž- 
děn, jeho vlastni výkon neb výkon v soutěží 
8 jinými svaly za zvláštních okolností stano- 
ven býti mohl. Ozbrojen velkými zkušenostmi 
o pathologické fysiologii svalstva a nervů, vě- 
noval se D. později diagnostice a pathologické 
anatomii soustavy nervové a získal si i v tomto 
oboru trvalou paměť; ustanovil nebo lépe ob- 
jevil celou řadu chorobných typů, jejichž pří* 
znaky postřehl do nejmenších detailů a po- 
psal mistrně po stránce klinické i anatomické. 
Jmenovány burftcž: typická progressivníatrofie 
svalová (typus D.-Aran), progressivhí bulbárni 
paralysa (obrna D-ova), pseudohypertrofie sva- 
lová a dětská atrofie svalová. Jiné choroby 
po jejich podstatě málo objasněné, na př. 
úbytě míchy klinicky mistrným pérem vylíčil. 
Při poslední ukázal, že neběží o obrnu, nýbrž 
že příznaky zdánlivé obrny zakládají se na 
porušené koordinaci pohybů (ataxii); tím da . 
leko předstihl pozdější pozorovatele, kteřt 
názvem ataxie locomotrice svedeni, zásluh 
Dových sobě nevšimli. Práce jeho o yaralyúe 
generále spinale a paralysie generále spinale 
antérieure subatgué byla základem k dalším 
studiím o této mnohotvárné chorobě a dala 
podnět ku stanovení mnohých pod záhlaví to 
spadajících typů. — D-ova literární činnost 
byla úžasná a jeho vědecká pojednání lze čí- 
tati po stech. Práce jsou vesměs pojaty v jeho 
velkém díle De V électrisation localisée et de 
son applicafion á la y^thologie et a la théra- . 
peutique (1855, 3. v mí 1872); k fysiologii 
svalové vztahuje se pojednání nadepsané: , 
Physiologie des mouvements, démontrée á Caide 
de Cexpéiimentation électriquc et de Vobserva- 
tion clinique (1867). Posléze vzpomenuto budiž 
monografie zabývající se výhradně mimickými 
pohyby líce: Mécanisme de la phybiognomie 
humaine, s 72 fotogr. (Paříž. 1862). Mx, 

Baohesne [dyšén]: 1) D. Joseph, sei- 
jrneur de Violette, řečený Quercetanus- 
(* 1544 v Esture, dép. Armagnac — + 1609 
v Paříži). Od r. 1593 lékař Jindřicha IV. Ná- 
leží mezi první lékaře, kteří zaváděli užíváni 
léků z říše minerálně. Spisy jeho sebrány 
jsou v Quercetanus redivivus seu ars medico- 
hcrmetica (Frankfurt, 1648). Básoé jeho ne- 
mají ceny. 

2) D. André (lat. Chesnius). historik 
franc. (* 1584 v Isle Bouchardu — + 1640 
v Paříži), stal se za Kichelieua král. historio- 



Duchesnois — Duchoborci. 



13;^ 



grafem a napsal kromě hlavního na prame- 
nech listinných založeného spisu: Historiae 
i^rancorum scriptores etc. (Paříž, 1636—49, 
5 sv.), ve kterém od 3. sv. syn jeho Fran* 
9 o i s pokračoval, jeSté Historiae Normanorum 
scriptores 838 — /220 *t., i6ig); Histoire des 
roiSf ducs et comtes de Bouvgogne (t., 16 19 — 28, 
2 svazky ); Histoire des cardinaux franqais 
<t , 1616) a j. 

3} D. Louis Marie Olivier, historik 
franc. (* 1843 v Saint-Servanu), vyslán byl 
2a studiem na horu Athos a 1876 do Malé 
Asie; po návratu stal se prof. historie cír- 
kevní a 1888 členem akademie pro iinguistiku 
a archaeolo)?ii. Hlavní publikace jeho jsou: 
Liher pontificaiis (Paříž, 1885— 92 ;; Origine 
du culte chrétien 't., 1889); CrJalogues épisco- 
paux de \a province de Toiirs (t., 1890). 

Itaobeanols [dyšenoA] CatherineTos., 
vlastním jménem Rafuin, tragédka franc 
C* 1777 ^ Saint-Saulves — f i835 v Paříži). 
Byla Švadlenou ve Valenciennech, kde počala 
také svou dráhu divadelní. Ctižádostí jsouc 
puzena přišla do Paříže, kde se jí ujalo né- 
kolik protektora, mezi nimi Legouvé a herec 
Florence, jenž ji vyučoval. R. 1803 vystoupila 
v Comédie-Frang. v RacinovČ »Phedře< s úžas- 
ným úspěchem a již rok na to byla k za- 
kročení Josefiny Beauharnaisové jmenována 
členem, čímŽ byla pojištěna proti intrikám 
své krásnější sokyně. slečny Georgesové. 
R. 1832 odstoupila s jeviště. Vynikla skoro 
výhradně v tragédii klassické, v Legouvéově 
>Smrti Jindřicha IV.«, v Baour-Lormianově 
»Mahometu 11. c, v Lebrunově »UIyxuc a j. 
Dadiesse fdySés], fr , duchessa [dukej, 
ital , vévodkyné. 

XhiOhlAAa Sewer^na v. Pruszakowa. 
DnohlAskl Pranciszek Henry k, spis. 
polský (* 1817 — t ^893 v Paříži), probiv 
mládí na Ukrajině, podnikl cestu po Evropě, 
procestoval zejména Turecko a žil delší dobu 
v Turíně, později trvale v Paříži. Ve svých 
četných spisech a brošurách, psaných polsky. 
francouzsky a italsky, vystupuje jako vášnivý 
nepřítel Rus& a hájí s větší dfisledností než 
vědeckým podkladem vlastní učení, že Mo- 
skale, jak nazývá Velikorusy, jsou plémě pří- 
buzné středoasijským národflm, nemající du- 
ševního nadání, a zcela rozdílné od BělorusQv 
a Malorusfiy, kteří jsou prý jen větví Poláků. 
Hlavní z jeho spisfi jsou: Zásady d\iejów 
Polski i innych krajów siowianskich i Moskwy 
(Paříž, 1858—61, 3 části); Polacy w Turcyi 
(Londýn, 1858); Trešč lekcyj historyi polskiéj 
wykfadanych w Paryfu (Paříž, 1860); Polognc 
et Ruthénie. Origines slaves (t., 1861); Dcyel- 
nienie do triech c^^šci \asad diidów (t., 1863); 
Secessiti des reformes dans ťexposition de 
ťitistoire des peuples Aryds et Tourans (Paříž, 
1864); Peuples Aryds et Tourans y agricul- 
teurs et nomades (1864) a j. Roku 1886 slavil 
5oleté jubileum své činnosti spisovatelské za 
protestu části Poláků. Srv. Baudoin de Courte- 
nay, Z powodu jubile usza Dego (Krakov, 
1S86). >Ognisko Domowec přineslo o něm 
r. Z8Í85 obšírnou stať. 



Baolmovyó Aleksandr, uherský Rusín 
(* 1803 v Topoli, zemnenské stolice — f 1865). 
Absolvoval gymnasium v Košicích a duchovní 
seminář v Ungváru. R. 1833 stal se unitským 
farářem v Komploši a po roce v Biloveži. Tou 
dobou jal se sbírati národní písně rusínské. 
R. 1843 povýšil na kanovníka kapitoly v Pre- 
šově, icde se proslavil jako dobrodinec chu- 
dých žáků z Uherské a Haličské Rusi. Své 
literní práce uveřejňoval v různých sbornících, 
časopisech a kalendářích. První jeho prací 
byl Bukvar pro Školní děti, dočkavší se mnoha 
vydání; po něm následovaly modlitby Chlib 
duši, Korat kyj \emtepys, Žyturhyčeskyj katy- 
chyi, almanah Pó^dravlenije Rusynov na 18S1 
i t8S2 hoda, drama Dobroditel prevysšajet 
bohatstvo^ Pedagogija, Sokrašennaja hramatika 
russkaho jazyka a posléze několik kalendářů. 
Horlivě též přispíval do »Vistnyka€ a »Cer- 
kovné Hazety«. Všecky práce Dovy jsou 
tištěny v jazyce blízkém církevštině a veliko- 
ruštině, což arci zavinili spíše redaktoři. Řř. 

Dachoborci, ruská sekta racionalistická. 
Velmi se podobá pravdě, že uČení ducho- 
horské a vzrostlé z něho molokánství vzniklo 
podobně, jako novější ruské sekty racionali- 
stické, zejména štundismusa paškovština, pod 
vlivem německého protestantství. V stol. XVI. 
a XVII. vyskytovali se protestante mezi pravo- 
slavnými Rusy zřídka. Teprve od té doby, 
když Petr Velký, zaváděje na Rusi řády zá- 
padoevropské, počal zváti do Ruska cizí, ze- 
jména německé učence a řemeslníky, utvořily 
se tu ponenáhlu celé osady protestantské. Od 
té doby vyskytují se i mezi ruským lidem, ač 
jen sporadicky, přívrženci protestantismu. Do 
širších vrstev lidu vnikl však racionalismus 
západoevropský teprve od války sedmileté, kdy 
vojska ruská v Německu přicházela ve styk 
s tamním protestantským obyvatelstvem. 

Počátkem 2. pol. XVIII. stol. vyskytli se 
na různých místech jižního Ruska, a sice 
v gub. tambovské, charkovské a jekaterino- 
slavské hlasatelé nového, svobodomyslného 
učení, proti nimž tamní duchovní správa uznala 
za nutné vystoupiti. Největší pozornost obrátil 
k sobě kozák Siiujan Koiesnikov, jenž 
v osadě Nikolské v jekaterinosl. gub. zřídil 
celou náboženskou obec, držící se zásad Čistě 
racionalistických Jekaterinoslavský biskup 
Amvrosij, zkoumaje učení Kolesnikova, nazval 
je d uch ob orst ve ni, chtěje tím dáti na jevo, 
že přívrženci nového učení zápolí s duchem 
sv. (óopoTbcfl = zápoliti). Toť první zpráva 
o sekte dcův, kteří sami se nazývají du- 
chovními křesťany. Již za živobytí Ko- 
lesnikova rozšířilo se nové uČení do gubernie 
charkovské a tambovské; střediskem jeho zů- 
stávala však osada Nikolská za Kolesnikova. 
jenž se dožil vysokého stáři, i za synův jeho, 
kteří zdědili po něm náčelnictví v sektě. Po 
jejich smrti stal se autoritou v sektě ducho 
borské kupec II ar ion Pobirochin ve vsi 
Gorělé v tamb. gub. Byl člověk velmi sečtělý 
a výmluvný, tak že se mu podařilo získati 
sektě množství nových přívržencův. Jsa ví^ak 
I náchylným k mysticismu, došel přesvědčení, 



134 



Duchoborcí. 



že jest novým synem božím, jenž bude jednou 
souditi celý svét a po příklade evangelickém 
zvolil si z učedlníkfi svých 12 apoStolflv, jež 
nazval »archandély<, a mimo nč jiných 12, 
které nazval »smrtono8nými andélyc Jeho vý- 
střednosti a smčlá propaganda přiměly vládu 
k jeho odstranění, ^yl s celou rodinou svou 
poslán na Sibiř. Úřady světské i duchovní 
chovaly se k přívržencfim sekty duchoborské 
od samého jejího vzniku dosti přísně. Nvní 
se opatření jejich ještě zostřila, a za vlády 
cara Pavla I. byli d. pronásledováni nemilo- 
srdně: trestání pokutami peněžitými, odváděni 
k vojsku, Šiřitelé nového učení trestáni tělesně 
a posíláni na Sibiř. Po nastolení Alexandra I. 
nastal však obrat v názorech vlády na sektář- 
ství, a úkazem carským z r. 1803 nařízeno, 
2e přesvědčení náboženské nemá býti příčinou 
k pronásledování d cOv a jen tehdy, když pře- 
stoupí platné zákony státní, že smělí býti 
trestáni. Chtěje pak zničiti vliv duchooorství 
na pravoslavné, vykázal r. 1804 d-cfim zvláštní 
krajinu v poříčí řeky Moločné u moře Azov- 
ského, kde každý osadník obdržel i^ desjatin 
pAdv a mimo to byl na 5 let osvobozen od 
daní. Sem přestěhovali se za nedlouho nejen 
d. z gubernií evropských, nýbrž dovoleno 
i vypovězencAm ze Sibiře zde se usazovati. 
Do té doby spadá i činnost nejproslulej- 
šího náčelníka sekty duchoborské Savé lije 
Kap ústi na. Tento bývalý gardový poddů- 
stojník vynikal jak statnou, mužnou postavou, 
tak i neodolatelnou výmluvností, pozoruhod- 
nou paměti (znal(j;>rý celou bibli z paměti) 
a duchem organisatorským. Usadiv se mezi 
d., získal si vynikajícími vlastnostmi svými 
/.a nedlouho obecné úcty a vážnosti, tak že 
byl po dlouhou dobu duševní hlavou všech 
d-cfiv. Na řece MoloČné zavedl společenství 
majetku, rozděloval práce, zakládal zásobárny 
.1 průmyslové závody a povznesl osady na 
vysoký stupeň blahobytu. Když však na sklonku 
panování .Mexandrova a hlavně po nastoleni 
Mikuláše I. poměr vlády ruské k sektářům se 
«>pětně změnil, uznán i Kapustin za osobnost I 
nebezpečnou a uvězněn. Po nějaké době byl 
sice za výkupné propuštěn na svobodu, ale ' 
na veřejnost již nevystupoval Náčelnictvi ' 
v osadách se ujal zatím Vaši I Kalmykov. j 
člověk panovačný, mravQ nikoli bezúhonných. | 
za něhož nastala na řece Moločně pravá hrůzo- ' 
vláda. D. s ním se nesrovnávající prona- - 
sledováni, souzeni zvU.^tní tajnou radou 
a mučeni neihro/něišimi způsoby. Konečně 
učinila vlávia přítri jeho ř.ídění: d. však byli 
přinuceni buJ přiiati pravoslaví, nebo se vy- 
stčhovati na Kavkaz. VětAina zvolila Kavkaz 
kJe: počátkem let čtyřicitych založili osad.: 
Slav anku dosud vzkvttajici. Po různu vj*skv- 
taji se d. ve vínech jižních a vých. guber 
niich ruských, ač nikJe neJv^sahuM značného 
i^očtu. Příčinou toho ;es; příliš abstraktní 
■ .u -e ich včTvukx. n*..\.v^ přístupr.ě prostěrr-i: 
KusoM. Jeď.nNn" pramenem věrouky d-civ 
-est vnitřní rxvcr.: neboli osvícení Foha- 
S.ova, přcb\va':c:h*" v čuši č;ovčka. Plode ri"; 
tchoto 2 evcni est podán:, chované v ceiosti 



v paměti a v srdcích všech d cfiv dohro- 
mady a slově u nich knihou života. Jeho 
zevní formou jsou duchoborské žalmy, složené 
na zpfisob Žalmfi Davidových. Svatých písem 
křesťanských d. sice nezavrhují, ale nepoklá- 
dají je za neomylná. Nebylať psána samým 
Ježíšem, nýbrž po jeho smrti po paměti hdí, 
kteří se mohli mýliti. D. věří v jediného, vše- 
mohoucího Boha, stvořitele světa, vykupitele 
lidí, jenž kára hříšné a odměňuje spravedlivé. 
Po své bytosti jest duchem síly, moudrosti 
a vflle. Trojice božská jeví se jim pouze ve 
zvláštních vlastnostech jediného Boha: Otec 
jest světlo, Syn život, sv. Duch pokoj ; v člo- 
věku jeví se Bůh Otec pamětí. Syn rozumem, 
sv. Duch vQlí. D neuznávají ani zvláštní osob- 
nosti Boha; BOh jeví se jim pouze rfiznými 
silami všehomíra a schopnostmi člověka. Sy* 
nem božím jest jim »duch vtělené lásky a 
moudrosti, nevýslovné radosti a útěchy«. 
Tento duch rodí se znova v každém člověku 
skrze živé, vnitřní slovo, sloužící za nástroj 
osvícení. Duše lidská jest obrazem božím, 
vládnouc pamětí, rozumem a vůlí, čímž se 
podobá Trojici božské. Duše lidská byla už 
před stvořením světa hmotného a již tehda 
padla. Za svůj pád byla vyhnána do světa 
hmotného, jenž jest jejím žalářem. Pádem 
Adamovým znázorněn hmotně její pád du- 
ševní. Duše lidská padá po třetí i nyní, kdykoli 
dbá své vlastní slávy na místě slávy boží. 
Dědičného hříchu však není; každý hřeší jen 
sám osobné, jako mfiže býti spasen jen pro 
zásluhy své vlastní. Vykoupení není nic ji- 
ného, než vnitřní osvícení duše. Historického 
Krista d. nepopírají, ale mají ho jen za nej- 
lepšího z lidí spravedlivých; není však pří- 
činy, aby se mu nemohl vyrovnati i jiný Člověk. 
Na kříži trpěl jen proto, aby dal příklad, jak 
se má trpěti za pravdu. Z mrtvých vstání 
Krista také nepopírají, ale věří pouze ve vzkří- 
šení jeho ducha, jenž přebývá neviditelné 
v pokolení vyvolených. Život budoucí před- 
stavují si tak, že těla hmotná ovšem z mrtvých 
nevstanou, ale vzkřísí se padlá duše lidská. 
Svět nikdy nevezme za své, nýbrž bude trvati 
stále. Rozdíl mezi světem nynějším a budoucím 
jest ten. že potom nebude hříšných, a budou 
jen lidé spravedliví, kteří se budou roditi, 
žíti, pracovati a umírati, jako lidé nynější. 

Vycházejíce z těchto zásad, d. neuznávají, 
učeni církve katolické o samcspasitelnosti, 
hierarchii, církevních obřadech a svátostech. 
Církví isou jim všichni vyvolenci boží, af 
náležejí do svazku jakékoli viditelné církve. 
Sebe nazývají zivVmi chrámy božími. D-rec 
s,im iest si knězem, oltářem i oběti. Oltářem 
jest srdce, oběti v6le a knězem du^e Jedinou 
vrchní hlavou církve jest B3h. vtělující se 
v podobě Boha-Slova v duši každého vyvole- 
ného. Povinnosti tohoto jest, hlásati jiným živé 
slovo boží. UznávaMce pouze duchovni boho- 
siu7bu, zavrhu-i všeliké obřady i svátosti kře- 
sťanské, nckoř: se khži ani obrazům svatých, ne- 
cti -ejich ostaikiv a neviii nijakého prcspécho 
v přír.V;uvě svatých, pročež s< k nim nemodli. 
Křt:ti vodou -fst zbvtečno; křtem jest osvi- 



Důchod. 



135 



cení duSe; totéž soudí o biřmování; zpovědí 
jest skrouSenost srdce před Bohem, rozhřešiti 
člověka může pouze Bůh, a nikoli člověk: 
svátostí oltáfní jest vnitřní ospravedlnění skrze 
víru a lásku. Manželství nevyžaduje obřadu; 
postačí mu vzájemná láska snoubenců. Postem 
jest dcům všeliká zdrželivost. Ke společné 
modlitbě scházejí se ve svátek do obyčejné 
světnice, kde mužští sedí na pravé, ženy na 
levé straně a čtou nebo zpívají své žalmy. 
Učiteli jsou bezúhonní starci, kteří se těší 
neobmezené úctě vší obce. Úcta ke stáří jest 
mezi d. všeobecná. Mravouka d cův jest 
velmi přísná. Poněvadž svět jest jen žalářem 
duše, nutno radostí jeho se vzdalovati. Všeliké 
rozkoše tělesné, zábavy, hry jsou z osad du- 
choborských vyloučeny. Uznávajíce Boha za 
jediného pána vyvolených božích, nevidí po- 
tfeby nijaké vlády světské, ač z nezbytnosti 
uznávají moc cara, a v modlitbách 8V3'^ch ho 
vzpomínají. Přísahy však nepřijímají a zbraně 
se Štítí. Povinnost vojenskou vykonávají ve 
sborech zdravotních a jiných, nevyžadujících 
nošení zbraně. Soudy světské mají za omylné 
a rozepře své vyrovnávají sami irezi sebou. 
Nejvyšším trestem d ců jest vyloučení z obce 
Nejlepší spis o d-cích jest O. Novického Dcy, 
jich istorija i věroučenije (Kijev, 1882). Česky 
psal o nich Jar. Hrubý v knize Sektáři na 
Rusi řPraha, 1891). libý, 

IMohod. D-em jednotlivcovým vy- 
rozumívá jíž mluva obecná takové souhrny 
hmotných statků (peněz, naturalií). jež dochá- 
zejí do jeho majetku s jistou pravidelností 
tvoříce nejen zdroj pro ukojení potřeb jeho a 
jeho rodiny, nýbrž, vedeli si správně, obyčejně 
i vůbec hranici spotřeb jeho. Řečeným zna- 
kem pravidelnosti rozeznává se to, co na- 
zýváme d-em, od všelikých příjmů nahodilých, 
jako jsou výhr}', přechodní almužny, mimo- 
řádné odměny a t. p., kteréž právě již pro svou 
nahodilost nemohou z pravidla býti spolehli- 
vým základem jednotlivcova způsobu života 
a společenského postavení. Z toho pak zase 
vyplývá převeliký význam d-u jakožto jedné 
z nejdůležitějších skutečností společenských. 
Mocné rozpory rozrušující lidskou společnost 
v nynějším vzdělaném světě dotýkají se v první 
řadě otázek důchodových (srv. Dělnická 
otázka); výše d-ů průměrných v celých tří- 
dách společenských, určujíc množství a způsob 
jejich konsumcí, určuje tudíž i rozsah a 
směry výroby a tak zase působí zpět na utvá- 
ření d-ů; konečně pak nejzávažnější otázky 
daňové směřující ke stejnoměrnosti v rozdě- 
lení břemen veřejných dotýkají se nemalou 
měrou poměrů důchodových. Proto také véda 
národohospodářská vždy zabývala se horlivě 
jednak správným vytčením pojmových znaků 
du, jednak otázkami o vzniku dů, jejich dru- 
zích a způsobech i skutečnostech určujících 
jejich utváření. Ke sporným otázkám, pokud 
běží o vymezení pojmu samého, náležela v no- 
vější dobé zejména ta, mohou li též užitky 
plynoucí z užívání jistých hmotných statkil 
sloužících trvalejšímu. upotřebování (jako na 
př. obytných stavení) nebo bezplatná dispo- 



sice jistými osobními výkony třetích osob 
býti počítány k d-u. Pomíjejíce sporů tako- 
vých, definujeme d. jednotlivcův (indivi- 
duální) jakožto soubor hospodářských statků, 
kterých nabývá jistá osoba v určitých obdo- 
bích — na př, ročních — z pramenů jistou 
pravidelnost toho umožňujících, pokud mohou 
statky ty od ní býti spotřebovány, aniž se 
tím stane ujma jmění, kteréž dotčená osoba 
měla na počátku řečeného období. Pramenem 
umožňujícím pravidelnost nabývání nevyroz- 
umívá se trvalost naprosto zaručená, nýbrž 
obyčejná na hospodářské povaze toho 
priímene se zakládající možnost; bude tedy 
pramenem takovým na př. kapitál, ať již vlast- 
níkem samým přímo výrobně upotřebený či 
v cizích rukách »ulož«ný«, nebo práce ve 
vlastním podniku zužitkovaná či jinému pro- 
najatá. Zjevný jest dle toho již rozdíl mezi 
d-em a výnosem. Při du máme vždy na 
mysli jistý subjekt, totiž jednotlivce nebo ně- 
jakou pospolitost (spolek, obec atd.), jehož ty 
a ty statky ve smyslu výše naznačeném do- 
cházejí, kdežto, mluvíce o výnosu, máme 
na zřeteli předmět (pozemek, závod, práci), 
z něhož ty a ty příjmy pocházejí. Můžeme 
tedy při výnosu rozlišovati výnos hrubý (celý 
vůbec) a výnos čistý (zbývající po srážce ná- 
kladů), kdežto při d-u rozeznávání podobné 
nemá správné podstaty, a pokud se v nauce 
Školy Smithovské přece činilo, vedlo jen 
k bludům dosti osudným. Rozumí se [tedy 
i dále, že rovněž tak může se skládati d. jed- 
notlivé osoby z výnosů rozličných, jako na- 
opak čistý výnos jediné věci děliti se na d-y 
většího počtu. I lišení du od příjmu, v obec- 
ném životě ještě častěji nešetřené, jest dle 
výměru výše daného snadné. V příjmu obje- 
vují se nejen části výnosu, jež jsou Čistým 
výnosem, nýbrž i náhrady kapitálové atd. 

Tážeme-li se po vzniku d-ů, nemáme na 
zřeteli výrobní a trhová jednání, pomocí kte- 
rých vznikají a nabývají se ty statky, jež 
jednotlivcům v d. připadají, nýbrž spíše otázku, 
jak vznikají nároky jednotlivců nad., a ta 
otázka zase přirozeně dělí se na dvě: i. na 
jakých skutečnostech se za daných dob a po- 
měrů zakládají nároky jednotlivců na ten a 
ten druh d-u a na čem pak závisí výše jeho; 
2. je-li rozdělení d-ů, které takto vzniká, ho- 
spodářsky správno a ethicky odůvodněno. 
Odpověď na první otázku souvisí především 
s platným právním řádem, vedle něhož ovšem 
vždy větší menSí účinek mají mravy a oby- 
čeje panující. Aby se pochopil význam práv- 
ního řádu pro obor vytváření d-ů, potřebí jest 
jenom sobě povšimnouti rozdílu mezi zříze- 
ním antickým, pokud jest v něm právně uznána 
a obecně zavedena instituce otroctví, a ny- 
nějšími právními řády zbudovanými na zása- 
dách svobody osobní a s ní souvislé svo- 
body práce. Otrok, hlavní představitel vý- 
robního živlu pracovního ve starověku, sám 
jest předmětem vlastnictví pánova a náklad 
na jeho výživu má v nákladech výrobních 
podobné místo, jako náklad na výživu tažného 
zvířete. O d-u otroka nemožno se stanoviska 



136 



DuchocL 



právních fiat téch dob v6bec mluviti. Naproti 
tomu urtujt %e d. délníka svobodného amloo' 
vou, jíž právo chrání, ale í ta jest účinek 
právních předpítú rozličný dle toho, pone- 
chávající plnou volnost smlouvy mezi podni- 
katelem a délníkem, čí zatahují li do pod- 
mínek a obsahu té smlouvy obmezenímí neb 
ílonucenímí, íHrv. Déln. zákony ochranné. 
Déln. koalice.; Ano podstatná Čásť pro- 
tfrummů socialist, neznamená nic jiného, nežli 
dalekosáhlé změny právního řádu, pokud tento 
určuje a ovládá pravé poméry důchodové. 
Pro nvnéjtí tvoření ót jsou rozhodný tylo 
základy: a^. výroba převahou zřízena jest na 
základech feoukromopodnikatelských, jef před- 
f'Okládají uznání soukromého vlastnictví na 
firoutfedcích výrobních (pozemcích a jiných 
kapítál^^ch); podnikatel siává se vlastníkem 
výrobků vyrobených v závode jeho, sám zase 
jsa závislým v příčiné zpenéžení jejích na 
pomérech trhu, na némž se svobodnou smlou- 
vou H odbératelí smlouvá; b) podnikatel uží- 
vaje kromé vlastního kapitálu i cizího a kromě 
vlastní práce í cizí najaté, smlouvá se s témi, 
kdož mu propůjčují kapitál nebo prácí, o míru 
jejích odměny, kteráž, nakolik aspoft běží 
o pracovníkv. bývá jejich d-em jediným Mezi 
nimi a podnikatelem panuje tedy spor pro- 
spěchů, aviak vzájemná soutěž dělníků mezí 
sebou a kapítalístů mezí sebou vyvolává i mezi 
nimi spory prospěchů, jež nutí je požadavky 
své RníŽovatí, V těchto sporech prospěchů 
vzájemných a v nebezpečí, že výsledek jejich 
hustěií přikloní se na prospěch strany vlád- 
noucí hmotn^^mi prostředky výrobními, spo- 
Cívi choulostivá stránka nynějšího rozdělení 
dů, která tvoří hlavní podklad útoků t. zv. 
Hoci lihmu proti dotčeným základům platných 
právních řádů. 

StarAÍ učení národohoHpodářské, jež vy- 
vinulo se nejprve na zíípadě evropském na 
rozhraní XVIII. a XIX. věku, rozeznávalo 
tři t zv. činitele výrobní: půdu, kapitál (t. j 
vfteliký hmotný proHtředck výrobní zřízený 
pomocí práce u kíI přírodních) a práci; i před- 
pokládajíc, fc kaŽdén)u z těch činitelů výrob- 
ních odpovídá určitý diuh du, rozeznávalo jich 
tré: pozemkový, kapitálový a pracovní. 
Při tom pokládalo tu výši kaJIdého z nich za 
»přirozenou«. které se docílí na z<'^kladě svo- 
bodných smluv za panující noutčže. Avřak 
úkol nalézti »přírozený« podíl každého účast- 
níka výroby na výsledku jejím, jest bezvý- 
Hledným. Nejjednodufteji, ale přece také ne- 
správně, rozřefiil jej krajní socialismus, jenž - 
opíraje se o tvrzení, že jediná práce tvořiti 
dovede nové hodnoty — uznal jen jediný druh 
d Ů za správný, totiž d. z práce. Leč i pro 
socialismus zůstává ten úkol jednoduchým 
pouze potud, dokud on trvá při požadavku 
úplné rovnosti důchodové pio stejnou dobu 
vftciikého druhu prací. Zásluhu vSak přece 
nu"^la kritika sotialistická o poznání, že roz- 
dělení d-ů musí býti ovládáno mravními 
ná/ory a kulturními požadavky d(>by a že 
podstatná čásf úkolu toho náleží právnímu 
fádu. 



Pf i blížence ke způsobům tvoření d-fi pod 
vládou D3rDéjŠJch řádů právních a poncchá- 
j vajice strmnoo t. zv. d-y veřejné istátu, 
j obce atd.) , pro kteréž v písemníctTÍ platí 
, zvláštní rozdělení (srv. či. Finanční hospo- 
! dářství), rozeznáváme v oboru d-A sonkro- 
mých především d-y původní a d-y odvo- 
zené. Původními nazýváme d-y. které mají 
svůj původ bezprostředný v jisté hospo- 
dářské činnosti příjemcově: odvozené jsou 
d-y, jež bére někdo nikoliv za příčinou svého 
' účastenství na výrobě, nýbi ž na základe ji- 
ných důvodů (alímentace. d-y jako véno po 
skytované a t. p.) Pokud běží o d-y původní, 
doznalo dotčené již starší rozeznávání d u 
pozemečného, kapitálového a piacovního v po- 
zdějším písemnictví některé zméoy. Předem 
I již je patmo, že v nejednom směru rozdílný 
I jest d. kapitálový dle toho, spravuje-li kdo 
- svůj kapitál pří výrobě na vlastní účet nebo 
! přenechávali kapitál svůj jinému a totéž platí 
I v příčině práce. Tak ukázala se potřeba růz- 
j niti určitěji d. podnikatelův od smluve 
.nych d-ů z kapitálu úroků, nájemného) 
ji z práce (nr.zdy, služného); jef v podnikate- 
lově d-ě sloučen d. z vlastní práce a z vlast- 
ního kapitálu se zvláštní ještě součástí, — 
t. zv. podnikatelským ziskem — která mu při- 
padá specificky jako podnikateli (t j. strůjci 
a organisátoru výroby na vlastní vrubj a pro 
kterou on právě se podjímá úkolu podnikatel- 
ského. S druhé strany aspoA namnoze upu- 
štěno od rozeznávání t. zv. renty pozem- 
kové jakožto samostatného druhu du osobě, 
jakmile se obdoba zjevů pokládaných druhdy 
za charakteristickou zvláštnost t. zv. renty po- 
zemkové shledala též při ostatních tí-ech. 
Můžef kterýkoliv druh du v konkrétním pří- 
padě s větší menší trvalostí povznésti se nad 
průměrnou vySi sourodých d-ů téhož odvětví 
výrobního a to pro zvlá.^tní výhodnost toho kte- 
rého činitele při tom účinkujícího. Na př. nad 
průměr podnikatelského zisku téhož oboru 
podnikání může se povznésti zisk určitého 
podnikatele následkem jeho nadobyčejnébo 
talentu podnikatelského nebo následkem vý- 
hodné polohy závodu k trhu, monopolistické 
výhodnosti jistého pozemku, přirozené hybné 
síly. Podobné zjevy jsou možný však i pří pra- 
covních silách atd. I tak potkáváme se kromě 
staršího rozdělení, podrženého dosud namnoze 
na západě evropském, jednak s rozděleními pů- 
vodních d-ů, která kromě d-u pozemkového, 
kapitálového a pracovního rozeznávají jako 
zvláštní druh du t. zv. zisk podnikatelský, jed- 
nak (při prostém zařadění pozemků pod pojem 
kapitálu) s pouhým rozeznáváním d-u podnika- 
telova a smluvených d-ů z kapitálu a z práce; 
a každý z těch druhů d-u v kterémkoliv 
odvétví hospodářských činností může v jed- 
notlivých případech povznésti se nad průměr 
d O stejnorodých a pokud zvýšení taková 
(vrenty zvláštní, rentové zjevy*) zakládají 
se na osobní zásluze toho, jemuž připadají, 
jsou jakožto Činitel povzbuzující důležitou 
pružinou pokroku (t. zv. funkce rentová). 
Jiné rozdělení s příbuzného hlediska prová- 



Důchodkové právo trestní. 



137 



déné lisí d. z majetku, d. z práce a d. z obého 
smf&ený. Na délitkách jiných zakládají se 
ostatní rozdělení. Tak rfizníme d-y pcnéžnf 
od d-A naturálních, skládajících se z bez- 
prostředné poskytovaných statkfi spotřebních, 
Čehož zbytky jeSté v naSí dobé nalézáme 
na př. v t. zv. deputátech a v bytech služeb- 
ních. Rozlisujeme dále d. nominální, vyjá 
dřený určitou sumou peněz, od d-u reálního 
č. věcného, vyjádřeného těmi množstvími 
rozličných statků, jež za dotčené sumy peněžní 
lze 8Í opatřiti Pro posouzení skutečné výše 
d-fi vždy jest třeba přihlížeti i k tomuto mo- 
mentu, mohouf na rfizných místech a za roz- 
dílných poměrfl stejné d-y nominální býti 
velmi nestejnými d y reálnými. Sociálně nad 
mfni závažno jest rozeznávání té Části du, 
jež k ukojeni potřeb dle panujících obyčejů 
a názorů v té které společenské vrstvě piatí 
za nezbytnou (d. vázaný), od té, jež nad to 
přebývá a může sloužiti íc ušlechtilejším úko- 
jům, k ukojení přepychových a rozvoji kultur- 
ních potřeb, ke kapitalisaci a pod. (d. volný). 
Stáváť se právě důležitým požadavkem mrav- 
ního a intellektuálního povznesení nejširších 
vrstev společenských, >«by se možnost dů 
volných, jakožto podmínky takového povzne- 
sení, u nich šetřila a pěstila. Toho m. j. ze 
jména dbáti sluší a v novější dobé stále více 
se dbáti hledí v oboru daňovém (Srv. na př. 
odstavec daft de^ressivní ve či. Daň). O jed- 
notlivých druzích d ů srv. Mzda, Nájemné. 
Pachtovné, Úrok, Renta, zvláště Renta 
pozemková. 

Konečně třeba jest se dotknouti — na 
rozdíl od d-ů individuálních, dosud výhradně 
v úvahu vzatých — - i pojmu t. zv. d-u ná- 
rodního. Po.em ten souvisí hlavně s pojmem 
t. zv. čistého výnosu národní výroby i slovo 
»národ< zde ve smyslu politickém). Není však 
čistý výnos výroby národní totožný s čistým 
výnosem všech v národě trvajících podniků 
jsouf i mzdy, úroky pachtovné atd.. jež podni- 
katelé dělníkům a kapitalistfim platí, ač oni 
podnikatelé si je počítají soukromohospodář- 
sky do svých nákladů výrobních, v pravdě 
částmi čistého výnosu celé národní výroby, 
jenž vzniká společným působením podnikatelů 
a dělníků i kapitalistů výrobní prostředky pro- 
půjčujících, a o který oni vesměs se délí pro- 
středkem smluv mezdních, úrokových, ná- 
jemních na základě platného řádu právního. 
Aviak není přece ani d. národní totožnou veli- 
činou s čistým výnosem národní výroby, při- 
stupujíf k tomuto ještě Čisté výnosy z výroby 
od zdejších podnikatelů v cizině provozované, 
i z tržby zahraničně a zahraníčnych uložení 
kapitálu, kdežto z druhé strany odpadá z něho 
to, co se v podobě úroků, dividend atd. platí 
zahraniČným podnikatelům, kapitalistfim atd 
Vyplývá pak dále z toho, co pověděno o dech 
individuálních, že nenalézá d. národní přes 
ného výrazu v sumě všech individuálních 
důchodů v národě celém, jsouť mezi těmito 
i rozličné dy odvozené, jež plynou z původ- 
ních, a musily by tudíž zůstati mimo počet. 
Správné číselné zjištění du národního náleží 



ostatně podnes k nemožnostem a všeliké toho 
druhu pokusy jsou více méně fiktivní S užit- 
kem poměrně větším užívá se v novější době 
statistiky důchodové, k níž zejména pomůcky 
a výsledky daňové podávají jistý, ač ne vždy 
stejně cenný materiál, k tomu, aby se činily 
úsudky o změnách v poměrném rozdělení d-ů 
individuálních v jednotlivých národech a do- 
bách. V tom směru poskytly práce některých 
statistických úřadĎ a jednotlivých vynikajících 
badatelů statistických (Porter GifTen, Dudley- 
Kaxter, Goschen, Engel, Soetbeer a j. mnohá 
plodná objasnění. 

Literatura: Hlavně větší soustavné spisy 
o hosp. národním. Z monografií: Schmoller, 
Die Lehre von Einkommen (Ztschft. f. Staats- 
wissenschaft 1863); Bela Weiss, tamtéž pod 
stejným titulem (1877); Rob. Meyer, Das Wc- 
sen des Einkommens (1887^; Leroy-Beaulieu, 
Essai sur la répartition des richesses (1883). 
Ze sborníků zejména Schoenberg (Hdb. d. 
polit. Oek.). Bf. 

Bůohodkové právo trestní. Právo toto 
jest v objektivním slova smyslu souhrn zá- 
konných ustanovení o přestupcích důchod- 
kových a o trestech na ně vsazených. Nej- 
přednějším pramenem rakouského d-ho p-va 
t ho jes^ důchodkový zákon trestní, který 
posud má platnost ve všech zemích rakou- 
ských (vyjmouc Dalmácii, kde pro přestupky 
zvláštní ustanovení byla zavedena) a který 
jest nejzávažnější Částí rak. finančního 
práva trestního; máť totiž místo při pře- 
stupcích spáchaných nešetřením zákonův a 
předpisů vydaných v příčině daní nepřímých. 
Zákon sám byl patentem ze dne 11. čce 1835 
prohlášen a skládá se ze dvou Částí: první 
ijíji I.- 498 "i obsahuje materiální, druhá 
ííj^ 499. — 934.) formální právo trestní, a za 
integrující jeho další části sluší míti též: 
v Úřední ponaučení pro úřady k upotřebení 
dochodk. zák. tr. povolané* (se 205 či.), pak 
> Nařízení o upotřebení důchodk. zák. trest.< 
<^ 35 ^I') a konečně >Nařízení o upotřebení 
dftchodk. zák. trest, při přestupcích v příčině 
daně potravní* (s 29 Či ), které prohlášeny 
byly dekr. dv. komory ze dne 13. října 1835 
č. 6524, ze dne 3. bř. 1836 Č. 6gg6 a ze dne 
I. a 3. dub. 1836 č, 2234 a 2364. Přestupky, 
které dle tohoto zákona ma)í býti stíhány, 
třídí se: i. dle jednotlivých důchodků 
na pří stupky čelící k nařízením a) celním a 
kontrolním, b) »dani ze spotřeby*, c) o kolku 
a poplatcích, d) o mýtech,, e) o poštovném a 
/) loternim; 2. dle účinku a) na zkrácení 
důchodků a b) na jiné přestupky důchodkové 
a 3. dle jejich jakosti a důležitosti a) na 
podloudnictví, b) na těžké a c) na 1 e h k é 
přestupky důchodkové. Při neurčitosti povahy 
svědčí domněnka přestupku méně trestnému. 
Průkaz o zlém úmyslu zpravidla se nevy- 
žaduje; kde toho jest třeba, jest zákonem 
zřejmě vysloveno. Tak na př. v fcí§ 178. a 251. 
duch. z. tr. (při utvoření roty nebo společ- 
nosti podloudnické), v § 274. d. z. tr (při sro- 
cení se ku spáchání přestupku), v § 384 a po- 
dobně v pozdějších ustanoveních, jako v § 88, 



138 



Dúchodkové právo trestní. 



zák. ze dne 20. čna 1888 d. z. č. 95 (o dani 
z lihovin), § 50. zák. ze dne 20. čna 1888 d. z. 
Č 97 (o dani z cukru), v § 41. zák. ze dne x6. 
Čna 1877 ř. z. č. 60 (o dani z masa), v §§ 13. 
a 15. zák. ze dne 15. dub. 1881 ř. z. č. 43 
(o dani z karet hracích) atd. 

Pokus má býti trestný jako přestupek vy- 
konaný, když zákon tak zřejmě káže a povždy 
pouze tenkráte, když pachatel postižen byl 
při pokusu pozorností zřízenců finančních aneb 
jiných osob, jejichž působení také Čch' k za- 
mezování přestupků důchodkových. Výjimku 
činí pouze § 441. duch. z. tr., dle kterého má 
přestupek sázkou do loterie spáchaný i ten- 
kráte býti trestán, když za jinými příčinami ku 
hře nedošlo, a pak § 199 duch. z. tr., dle kte- 
rého v určitých případech, kde z prokázaných 
okolností nezvratné vysvítá, že zlého úmyslu 
nebylo, má za touto příčinou pokus, jinak co 
podloudnictví nebo těžký přestupek trestaný, 
stíhán býti pouze jako přestupek jednoduchý. 
Nepříčetnost lze připustiti pouze: i. při 
osobách, které trvale nebo v době, kdy pře- 
stupek spáchají, rozumu úplné jsou zbaveny. 

2. při osobách, které v dobé spácháni pře 
stupku beze své viny smyslů jsou zbaveny, 

3. při osobách které ku přestupku fysicky neb 
morálně byly donuceny a 4. děti, jež nepře- 
kročily stáři 10 let. — Co do objemu přičí 
tání přestupků jednotlivým vinníkům činí 
zákon rozdíl mezi původcem, bezpro- 
středním pachatelem, spoluvinníkem 
a účastníkem. Původce se tresce povždy 
přísněji nežli pachatel, tento přísněji než spolu- 
vinník, ten přísněji než účastník. Spolu vina 
a účastentví má býti vůbec trestem stíháno 
pouze při podloudnictví, při těžkých přestup- 
cích a při lehkých přestupcích naznačených 
v §.§ 398., 399. a 407. duch. z. tr. (nešetření 
předpisů o dani ze spotřeby při úředním kol- 
kování), v §§ 409.- 411. (přestupky kolkové) a 
v § 424. (zneužití osvobození od poštovného 
v dorozumění se zřízenci poštovními). Bez- 
výjimeČné má býti trestána spolu ví na a úča- 
stenství, když pachateli nelze přičísti přestu- 
pek proto, že nedosáhl stáří 10 let. 

Tresty na přestupky vsazené jsou: a) po- 
kuty peněžité, b) propadnutí zboží a 
jiných věcí ac) vězení. — Pokuta pe 
nežitá jest vyslovena buď v částkách urči- 
tých, nebo jest stanovena dle výměry dávky 
zkrácené, nebo dle hodnoty věci. Z pravidla 
jest pokuta tato vyřčena minimem a maximem 
a tyto meze nemá překračovati pokuta nále- 
zem vyslovená. K okolnostem přitěžo- 
vacím apolehčovacím má přihlíženo býti 
stejnou měrou, a vůbec má při vyměřováni 
trestu platiti zásada, že stihnouti má trest 
každého, kdo nešetře zákona, přestupek spá- 
chal, že však nemá stíhati se trestem citel- 
nějším, nežli jest potřebí, aby přestupky dú- 
chodkové byly odvarovány. Nejvyšší vý- 
měra pokuty peněžité pro jednu osobu 
obnáší 10.000 zl.; pokuta přes tuto částku vy- 
počtená budiž proměněna v suppletorní vé 
zení. Novější zákony činí od této zásady vý- 
jimky, tak na př § 96. zákona ze dne 20. čiía 



1888, § 2. č. 95 (o dani z lihovin) a § 58. zák. 
ze dne 20. čna 1888, ř. z. č. 97 (o dani z cukru), 
jež obmezení toto vylučují. — Propadnutí 
zboží má místo pouze při podloudnictví, a 
i zde jen při věcech, které mají býti vyrá- 
běny nebo přiváženy na základě zvláštního 
povolení, pak při těžkých přestupcích s týmiž 
věcmi spáchaných, kdež pravidelně podíoud- 
! nictví bývá spolu zakukleno. Propadnouti 
; mají se zbožím či předmětem přestupku i pro- 
středky, jež ku spáchání přestupku zvláště 
jsou upraveny a jichž se za tím účelem též 
užilo: losy. vkladní potvrzenky a pod. při lo- 
teriích nedovolených propadají i s eventuál- 
ními výhrami. — Vězení jest buďobyčejné, 
nebo tuhé; prvé má povždy místo, když zá- 
kon zřejmě nekáže uložiti vězení tuhé. Trest 
vězení jest dále buď samostatný, na jedno- 
tlivé přestupky zákonem vsazený (jmenovitě 
při jednotlivých druzích podloudnictví odvaž- 
livého a pod. §§ 223 , 225., 227.-229., 232., 
234, 235., 237.-239., 257.-260., 271.— 273 a 
456. duch. z. tr., anebo suppletorní, když 
buď nedobytná pokuta peněžitá nebo peně- 
žitá pokuta 10.000 zl. převyšující promění se 
ve vězení, při čemž sluší šetřiti pravidla, že 
místo pokuty až do 200 zl. má býti uloženo 
vězení na dobu i měsíce, místo 200— 600 zL 
až 3 měsíce, místo 600—1500 zl. 3 — 6 měs., 
místo 1500-3000 zl. 6 měsíců až i rok, mí- 
sto 3000—6000 zl. 1 — 2 léta a místo Částek 
6000 zl. převyšující nejvýše 3 roky. Nejdelší 
doba trvání vězení samostatného obnáší 
I rok a ve spojení s vězením suppletorním 
může tedy nejdelší doba trvání pro i osobu 
obnášeti 4 rok y. — Důchodkový zákon trestní 
připouští též při tu žení trestu, ale nikoliv 
pro okolnosti přitěžovací, které mají míti 
pouze vliv na vyřčení trestu pohybujícího se 
: mezi minimem a maximem zákonem vyslo- 
I veným, nýbrž pouze tenkrát, když zákon při- 
I tužení zřejmé káže; na př. při původci spolku 
; podloudnického. kde vzhledem na objem pře- 
stupků spáchaných, na způsobené škody, na 
nebezpečnost použitých prostředků a pod , 
trest samostatného vězeni 6^12 měs. má býti 
přiostřen.Přitužení samo jest buď vše obecné 
nebo zvláštní. Prvé jest spojeni dvou neb 
více druhů trestů, a druhé zahrnuje v sobě: 
a) pozbytí rozličných oprávnění, b) vyklizení 
z místa, okresu, jednotlivých neb veškerých 
zemí rak. (tento ovšem možno vydati pouze 
při cizincích) a c) uveřejnění jména odsouze- 
ného. Tyto způsoby přítužné mohou býti vy- 
konány jednotlivě nebo i v různém spojení. 
Dosti podrobná ustanovení obsahuje důchod- 
kový zák. tr. ve své části práva trestného 
o závazku jak osobním tak věcném a pak 
o prominutí trestu. 

K rozhodování o přestupcích důchodko> 
vých jsou co první stolice povolány správ- 
ní úřady finanční (okresní ředitelstva fi- 
nanční neb inspektoři finanční), když nejde 
o pokutu vyšší než 100 zl. pro jednu osobu; 
okresní soudy dúchodkové (skládající se 
I ze členů zemských, resp. krajských soudů a 
I členů správních' úřadů finančních^ když jde 



Důchodkové právo trestní. 



139 



o pokutu pfes too až do 3000 zl. a vrchní 
soud dflchodkový /skládaj{c{ se ze ČlenA 
vrchních soudfi zemských a členA zemských 
úfadft finanČnfch), když )de o v^§š{ pokutu 
3000 zl. pro i osobu (v Dalmácii rozhoduji 
jako I. stolice okresní hejtmanství |jdeli o clo, 
sfiU prach a určité jiné předměty |, okresní 
ředitelstva finanční [jdeli o tabák, poplatky 
a kolky] anebo místodržitelství [jdeli o lo- 
terii!). 

Řízení dle dfich. zák. tr. jest pisemné, 
inkvisitivni a není veřejné. PrCivodni 
řízení jakož i míra pCLvodA pro zjištěni po- 
vahy skutkové vyžadovaná jsou zákonem přesnč 
vyznačeny Řízení samo jest buď řádné nebo 
zkrácené. Toto má se díti pouze při mali 
chernéjštch přestupcích, které zákonem co ta- 
kové zvláště jsou poznamenány, a zakládá se 
v tom* Že obviněnému sdělí se okolnosti skut- 
kové jedna za druhou s vyzváním, aby z nich 
se zodpovídal, a s doložením, že jinak mlčení 
bude pokládáno za doznání a dle toho dále nalo 
ženo. Rozdílné od zkráceného řízení jest upu 
žténf od dalšího řízení trestního (nař. 
min. fin. ze dne 26. ún. 1851 § 3 č 52), ne- 
jdelí o přestupky, na které samostatné vsazen 
jest trest vězení a neprovází-li přestupek okol- 
nosti přitěŽovací, když vinník zapravf nejnižší 
pokutu na dotyčný přestupek vsazenou a vzdá 
se zároveň veškerých právních prostředků 
Tímto zp&sobem lze se vyhnouti rozsudku a 
jeho následkům Vynesený rozsudek čt ná- 
lez mfiže zníti na nevinu, na beztrest 
nost, na vinu neb na zrušení vyšetřo- 
vání pro nedostatek průkazů jak pro 
vinnfky a účastníky, tak pro osoby zavázané 
Z rozsudků, jejíchž důvody vydávají se k žá 
dosti stran, lze se odvolati jak v příčině 
otázky skutkové, tak v příčině otázky právní, 
a sice z lozsudků správních úřadů fi- 
nančních lze se odvolati k zemským úřadům 
finančním a dále ministeriu financí. Na roz 
bodnutí min. financí možno též podati stíž 
nost k správnímu dvoru soudnímu. Z rozsudků 
důchodkových soudů okresních lze se 
odvolati k vrchnímu a dále k nejvyššímu dů- 
chodkovénMi soudu (jenž skládá se ze Členil 
nejv. soudu a Členů min. financí) a rozhodo- 
val-li vrchní soud důchodkový co první 
stolice, jde odvolání k nejv. soudu důchodko- 
vému. Na rozhodnutí důchodkových soudů 
nelze podávati stížnost k soudu správnímu. 
Na rozhodnutí, jež nejsou rozsudky, možno 
podati stížnost nebo rekurs. K odvolání sta- 
novena lhůta 30 dnů a pro stížnosti a rekursy 
14 dnů. 

Zákon tento, kterým odstraněna byla celá 
dlouhá řada nejrůznějších ustanovení, byl pfi 
svém uveřejnění chválen a obdivováno se mu 
jako dílu velmi důkladnému, a jistě nemálo 
důvtipu náleželo k tomu. stanoviti zásady ve 
ikerým druhům daní nepřímých společné. Na 
stalé během doby změny v zásadách a správé 
politiky a techniky finanční, zdokonalování 
technických zařízení vůbec u některých druhů 
průmyslu, změněné názory o posledních účin 
cích trestu a jmenovitě názory novější doby 



o řízení trestním jsou příčinami, že zákon ten, 
při svém prohlášení u nás i v cizině velebený 
z převeliké Části jeví se býti dobou překonán. 
Nehledíc k tomu, že hmotná Čásf zákona jest 
až přespříliš kasuistická. musí za nejpodstat 
néjší vady jeho býti uvedeno, ie zákon ten 
při své snaze býti povždy přiměřeným a sluš- 
ným, připouští v přcspřílišné míře upouštění 
od řízení trestního za pokuty minimální, jen 
aby vyhnuto se bylo složitému řízení řádnému, 
čímž neposkytuje ani eráru ani řádnému po- 
platníku dostatečné záruky před vykořisťová- 
ním se strany poplatníků nesvC-domitých. Byloť 
dodatečnými nařízeními umožněno upouštěti 
od řízení trestního za částky sahající daleko 
pod minimum pokuty duch. zák. tr. vyslovené. 
Toto vysvětluje též zjev, že z průměrného 
ročního počtu asi 66.000 osob pro přestupky 
důchodkové stíhaných odsuzuje se rozsudkem 
nebo nálezem správních úřadů finančních asi 
7000, okr. soudů důchodkových asi 3000, dů- 
chodkovými soudy vrchními 1200 a zbytek, 
asi 55 000 případů, končí se upouštěním od 
řízení trestního za pokuty takřka nejmini- 
málnějŠf. 

Naproti tomu obsahuje tr. zákon důchod, 
mnohá ustanovení, která s pojmem trestní 
spravedlnosti doby novější nijak nedají se 
srovnati, na př. drakonické ustanovení § 636., 
dle kterého obviněný, když při řádném vý- 
slechu zpěčuje se odpovídati na otázky mu 
kladené, může býti držen ve vazbě potud, »až 
sám za výslech žádá a dá slib, že řádně bude 
odpovídati*. Další hlavní vadou jest. že, ač 
pro rozhodování o přestupcích závažnějších 
zřízeny jsou soudy důchodkové — veškero 
řízení vyšetřovací provádějí pouze a výhradně 
správní úřady finanční a že obviněnému možno 
vzíti si právního zástupce až po provedeném 
řízení trestním a v podstatě můžeme říci. 
teprve po vynesení rozsudku. Za vadu neméně 
závažnou sluší uváděti, že zde k plné plat- 
nosti přivedena jest theorie formálního prů- 
kazu a že řízení jest tajné a inkvisitorní, zá- 
sady to, které názorům o řízení trestním 
doby novější zcela odporují. Poukazovati na 
různé drsné stránky tohoto zákona, např. na 
ustanovení, že odsouzený, který na základě 
obnoveného řízení trestního za nevinna byl 
uznán a veškerého závazku byl sproštěn, ne- 
má míti žádného nároku na navrácení zapla- 
cené aneb jinak z jeho jmění vydobyté po- 
kuty peněžité, když a pokud tato dříve, nežli 
osvobozující nález byl vynesen, vydána byla 
osobám k odměně z pokuty oprávněným a p., 
vedlo by příliš daleko. — Jednotlivé nedostatky 
a protivy s duchem časovým l^ly různými 
změnami a dodatky zmírněny, ale nikoli oď 
straněny. Tak byla meritorní ustanovení duch. 
zák. tr. značně jednak změněna, jednak do- 
plněna: v příčině daně z piva nař. min. fin. 
ze dne 19. pros. 1852 §§ 11.- 13., ř. z. č. 264. 
a ze dne 26. pros. 1854 §§5.— 7. ,23., 25., 26.. 
42. ř. z. č. I. a 1855; zákonem ze dne 25. dubna 
1860 art V. a VII., ř. z. č. 49 ; nař. min. fin. ze 
dne 28. dub. 1869 č. 3., ř. z. č 54. a j.); v příčině 
daně z líhu (zák. ze dne 20 čna 1888 §§ 80 — g^-. 



140 



Důchodky — LHichoáavk daň. 



f . £. č. 95. : V jfitíré dan^ z cokra <zik, ze dne 
20 Cnsá ih^b íí 57.- 60 ř. z. d. 07. ; v pfíčin* 
dané z mau zák. xe dx>e s6, čna 2&77 f| 40.-44. 
ř. z. Č. 6a. : %* pfiCÍDé dar.é z vína 'zák. ze dne 
10, kv. 1S90 f 4.. ř. z. d, 78 ): T pHčiné dané 
z polovina a z vína umélého izák. ze dne 3a bf . 
ib&2 |í 19.- 22., ř. z. Č. 45J; v pfitiné dané 
z prodeje nápojů líha\'<ch zík. ze dne 23. Čna 
i^^i { 17 f. z. d. 62. í nař. min. ze dne 2. dce 
Jíifei í 6-. f. Z- č. 74- ; v pfíčÍDé dané z mi 
r.erálních olejfi zák. ze dne 26 kvétna 1&&2 
t; 2^—32, ř. z. d. 55 ; v pHdíné dané z ka 
ret hracích zák. ze dne 15. dub. iS&i §$13 
až 23., f. z. d 43. ; v pfidíné prodeje státních 
a jín<ch lost) zák. ze dne 30. dna 1873 f 5-. 
f. z. d. 90. 1 a v pf íéíné poplatků a kolků ťzák. 
ze dne 9. ún. 1S50 íť 79—91., z &. bř. 1&76 
íí 20.— 27,, ř. z. d. 26); v pfídiné v>'roéfo- 
vání pokut dle hodnoty- \'éci ícís. nař. ze dne 
18. led. 1852 f. z. d 21 a nař. min. fin. ze 
31. kv. jhbz f. z. d. 69 atd. 

Velmi žádoucno. ano naléhavou potřebou 
je«t. aby reforma trestního práva finančního 
vůbec a dfichodkového zvlá&té. kterou se n^.í- 
nisterium financí jíž del^í dobu zabývá, stala 
bc v brzku skutkem. Ovtem nepředstavujeme 
fcf/oé reformu ve smyslu a duchu různých no 
vejcích zákonů, jako na př. uvedených zákonů 
o dani z cukni, líhu a j., kde na přestupky 
důchodkové Ttazeny jsou tresty drakonické. 
kteié snížiti nebo prominouti zákonem jest 
zfejmé zakázáno, i kdyby okolnosti poleh^o- 
vact za to se přimlouvaly Podobá se. jako 
by se béhem doby přecházelo z jedné vý- 
střednosti do druhé. 

O přestupcích při daních přímých a poku- 
tách na né vsazených viz Finandni právo 
tre«tní 

Z literatury sluSí co nejznamenitéjSí a nej- 
zá^iužnéj^t práce u\'ésti: Dr. Fránzcl, Des 
óstcrr. Strafpesctzes iiber Gefallsijbertretun- 
řjen all^.Theil, oder die §5 i. — 184 und 5í 466. — 
4g8. (Vídeň. 1838 > Karl R. v. Paumgarten. 
Erklárung der Strafen iíber Gefallsíibertre- 
tungen (t., 1839—1841. 3 díly pojednávající 
pouze o 5§ I. —366): Dr. Edlauer. Erklárung 
des Strafges. liber GefálIsúbertrctunKen ít., 
1843, pojednává pouze o tS i.— 322. a Eylauer. 
Das osterr. Steuerstrafrecht ílnSpruk. 1S86, 
kde uvedena jest veSkera literatura až do 
r. x886). Mimo práce podobného druhu nalé 
záme dosti znadný počet monografii a pojed- 
náni k trestnímu zákonníku důchodkovému se 
táhnoucích; poslední byla uveřcjnéna hlavné 
v časopisech »Zeitschr. fur osterr. Rccht«íge- 
lehr8amkeit«,»Jurist'.*Jurist.Hlátter'.>0sterr 
ZcitKchr. fiír Verwa!tung«. Tř. 

Mohodky (ném. Gefálle). Tak lze na- 
zvati vůbec výnos jednotlivých pramenů pří- 
jmů a nezřídka naznačují se slovem tím jme- 
nované prameny samy, v kterémž smyslu pak 
í*e mluví o zákonech a předpisech důchodko- 
vých. V Kakouftku byla slovem d prvotné 
nazývána panovnická práva vrchnostenská, 
jejichž spravování náleželo komoře vladařové, 
odkudž pochází pozdéj^í název >d. kamerá]n:«, 
»Mřady kamerální* a j. Dle nynéjSího zákono 



dárství rakouského náleží k tf-kůic státní itH- 
;n:T, jaké poskytuji: .ci&, >'eikcrT dané po- 
iravni, monopoly, damé spotfebnii z hrmcicfa 
karet, kalendářů a rKn-in. platr za pimcďání 
, zlata a stříbra. taiLv za propůjdeni n&kicrých 
• vyznamenáni udéJcni fcltchtictTi. titulů a pui. 
práv nebo výsad fna př. prrrikji< a za oscho- 
vánt Téci u soudu neb úřado, poplatky ňfedni 
vůbec a sordní zvláSif. nechf jr«-i se býti po- 
j-^atk}' v pravém sJova smyslu nebo daaémi 
z obchodu, mýta a lodné a konedné loiteríe. 7r. 
DAehodáT4 4aA. D-vé d-é jaoii z dani 
: přímých ty. které se %-yméřiiji dle skutedné 
! v ý ie d ů cfa od n poplatníkova A tímto pravé 
momertem rozeznal an se od jiného, valné 
roziiřeného drobu daní přímých, totiž od daní 
výnosových. Rozdíl ten nejsnáze objasni při- 
klad : Rakous ká daŽ) gruntovní, domoi-ní i živno- 
stenská jsou danémi výnosovými: zákcnodárci 
nejde při nich o poznání skate dné výše 
d: chodu plynoucího poplatníkovi z pole, domu. 
živnosti, ano stát z pravidla vyietfuje pouze 
buďprůmérný distý výnos jejž předmét 
ten podle svých vlastností béhem deliích 
dob může pcskx-tnouti ma př. orditá rolepo- 

I dle své jakosti za průmémé úrody a za toho 
způsobu hospodaření, který v dotčeném okrese 
je obvyklý), nebo dokonce jen roztříďuje vše- 
liké přísluSné předméty daňové dle zevních 
známek či objektivních znaků výnos- 

; nos ti do jistého podtu tříd. stanoví pak pro 

I I aždou třídu urditou sazbu* tak že jen prů- 
■ mémé rozdíly výnosnosti zhruba v úvahu bére. 

nepoaStéie se i^Ábec do podrobného osobitého 
> vyšetřování výnosu každého předmétu zvlášť 
! příklady: na^ daři živnostenská a domovní 
třídní t. í v téch případech, kde výnos sám se 
u každého jednotlivého předmétu zjišf uje, jako 
na př. při domovní dani dinžovní, odráží se 
od zjišténiho výnosu nájemného jen pevné 
procento na správky, aniž se táže zákono- 
dárce, co dům ten skutedné svému vlast- 
níku nese (můžef na ném váznouti vetší menší 
[dluh, jehož úroky výnos pro vlastníka třeba 
dosti podstatné zmenšují \. Proto říkáme o da- 
ních výnosových, že jsou objektní d. před- 
metné, ježto se při nich nepřihlíží — a to 
zásadné — ke skutečnostem, které výnos mo- 
hou pro zdanénou osobu ztenčovati nebo též 
I zvyšovati. V prostších pomérech života hospo- 
.' c'ářského. při vétSí jednotvárnosti výrobních 
i způsobů a výdélkových pomérů a za men- 
: sího rozvoje úvérních pomérů tyto hrubší 
tvary daíSové byly dostatečný, tak že zákono- 
dárce necítil ani potřeby, aby do podrob* 
; néjSího vyšetřování nutil ; také nebylo celé 
! ústrojí správy veřejné ktomu dosti způsobilým, 
aniž poplatnictvo dosti vyškoleno pro inten- 
sivnéjší spolupůsobení své při dárcových zále- 
. žitostech. Avšak dané výnosové ukazují se býti 
i stále nespravedlivčjšími, Čím mnohotvárnéjSími 
; se stávají způsoby výroby, čím spletitéjšími po- 
I méry výdélkové vůbec a dím více se pracuje 
I ve všem oboru živností pomocí úvéru. Odtud 
pochází rostoucí obliba pro d vou d., která 
především — - předpokládajíc vyšetření dosaži- 
; telnou mérou správná — dopouští postihnouti 



Důchodová daň. 



141 



vSeliké poplatníky ji podrobené dle celkové 
skutečné vý$e jejich dfichodů pomérem stejno 
mérné spravedlivým. Zde tedy jest možno 
sáhnouti k sazbám progressivním <srv. Daň 
progressivní VI., str. 933), též, aspoň v ji- 
stých mezích, přihlížeti ke skutečnostem změn 
Sujícím zpfisobilost daňovou i pfi stejné zji* 
^téné výii dAchodu (srv. níže o d*vé d-i saské 
a pruské). Kdežto tedy soustava ryzích daní 
výnosových ponechává osobnost poplatníkovu 
úplné stranou, držíc se jen jistých předmětů 
poskytujících výnosy (rolí, domů, závodů a 
zdaňujíc ty jen dle jejich zevních, věcných, 
snadno zjistitelných znaků výnosností, obra- 
címe se v soustavě d-vé d-ě na určitého jedno- 
tlivce jakožto pfíjemce důchodu, třeba slože- 
ného z různých výnosů, snažíme se postihnouti 
celek jeho důchodu tak. jak následkem v^ech 
jeho osobních vlastností a zvláštních poměrů 
skutečně se utváří a na ten pak uvalujeme 
přísluSnou sazbu daňovou. K patrným výho- 
dám takovéto soustavy zdaňování přímého ná- 
leží zejména, že může rozdělení břemene da- 
ňového býti stejnoměrnější, že také daň ne- 
snadněji se přesouvá, t. j. s poplatníka proti 
záměru zákonodárce a proti vlastní povaze 
dané přímé na jiné svaluje, jak to v oboru daní 
výnosových bývá snadno (na př. s vlastníka 
domu na nájemce v nájemném nebo zase, když 
je přebytek domů, s kupce na prodavače domu 
přiměřenou srážkou ceny). Konečně má tento 
druh daně ze vSech jiných největší měrou 
vlastnost pružnosti, t. j. možnosti zvyšování 
a snižování sazeb dle potřeby státní, což jest 
u výnosových daní mnohem nesnadnější, jak 
z jejich vylíčené povahy pochopitelno. 

Obecná jest sice snaha v pokročilých stá- 
tech nové doby převésti platnou soustavu 
daní přímých jak možno na půdu d-vé d ě. 
Byla však míra, jakou v jednotlivých státech 
až do počátků takovýchto snah opravných 
výnosové daně se byly vyvinuly a utvrdily, 
velmi nestejná; úplné zrušení dosavadních 
výnosových a obecné nahrazení jich dvou d-í 
nebylo hlavné proto možno, že se nejčel- 
nější ze starší skupiny výnosových daní, ty 
totiž, jež postihují výnosy věcí nemovitých 
(reální daně), již zakořenily a dávno nabyly 
vlivu na cenu dotčených nemovitostí (byly 
přesunuty s kupců na prodavače), tak že by 
úlevy z odstranění jejich ani nebyly připadly 
těm, které stihly újmy vzešlé jim z dřívější 
úpravy. Odtud se vysvětluje, že na pevninč 
evropské více méně rozhodně nabyla d. d. 
povahy dané doplňující, tak totiž, že usku- 
tečnény byly zásady její buď jen vzhledem 
k těm druhům důchodů, které dosud výnoso- 
vou daní nebyly stiženy, nebo kromé toho za- 
hrnuty byly i výnosy stížené již daněmi výno- 
sovými, po více méně důsažné reformě těchto, 
ještě i d*vou d-í, při čemž ovšem zjii^ťují se 
dotčené výnosy dle pravidel d-vé d-ě jakožto 
Části důchodu té které osoby, kterýž pak ve 
svém celku podrobuje se předepsané sazbě. 
Dle toho můžeme d-vou d. přistupující k ně- 
jakým již trvajícím daním výnosovým zváti 
buď vfieobecnou, vztahuje-li se zároveň na 



důchody postižené již v soustavě daní výno- 
sových, aneb speciální neboli parciální, 
postihuje-li toliko důchody nedotknuté vůbec 
ještě trvajícími daněmi výnosovými. Rozdílem 
od d-vé d-ě doplňující mohli bychom pak zváti 
d-vou d., která úplně by stoupla na místo 
jiné soustavy daní přímých, tedy zejména 
soustavy daní výnosových, d-vou d í nahra- 
zující. V takovém plném rozsahu d. d. do- 
sud nikde není uskutečněna, i sama 
j anglická d. d.. o níž níže je řeč, nemá takové 
povahy úplné, neboť nehledíc ani k tomu, že 
i vedle ní udržely se některé zbytky starších 
výnosových daní — i ona sama má ve svých 
technických zařízeních mnohé živly daní vý- 
nosových. 

Technika d-véd-é zápasí s obtížemi 
spojenými s přesným zjištěním důchodů za 
příčinou menší zjevnosti mnohých druhů, např. 
důchodů plynoucíchz majetku movitého.Z toho 
již se vysvětluje, že nebude nikterak zavedení 
d vé d-ě dle určitého nějakého cizího vzoru 
míti v nějakém státě také stejný úspěch, ja- 
kým honositi se může snad vzor sám. Ze- 
jména však závisí úspěch d-vé dě na účin- 
ném spolupůsobení občanstva samého, a toto 
zase na jistém stupni vyškolenosti jeho při 
úkolech veřejné správy. Tak souvisí poměrný 
úspěch d-vé dě v Anglii nemálo s tvary samo- 
správy dávno tam zahoštěnými (sel/govenie- 
ment) nejen ve věcech politické správy a soud- 
nictví, nýbrž i v oboru daňovém. Rovněž však 
závisí úspéch d-vé d-ě na mravním stupni oby- 
vatelstva, který z pravidla jen s řečeným vy- 
školením se dostavuje jakožto následek pře- 
svědčení, že kdo si zatajením důchodu atd. 
zjedná úlevy, učiní to pouze na újmu ostatních, 
kteří buďjsou poctivější, anebo nemají ani mož- 
nosti zatajiti něco (služné veřejných úřadníků). 

Zjištění osob daní povinných děje se 
úřadněaza oporu mu slouží povinnost k osobní 
přihlášce, vztahující se i na osoby, jež na př. 
pro skrovnost svého důchodu mají nárok na 
osvobození od daně té; po případě stíhá po- 
vinnost přihlášky i majitele domu nebo hlavy 
rodiny. Zjištění předmětu, t. j. výše dů- 
chodu, předem předpokládá, aby zákon sám 
co nejpřesněji udal, co spadá v pojem důchodu 
podrobeného dani; nepostačuje tu pouhá de- 
finice, nýbrž musí býti předepsáno, které příjmy 
musí býti uvedeny a které položky smí se od- 
počítati ma př. úroky z vypůjčených kapitálů, 
suma placených daní výnosových 1 a které 
ne. Zjištíní samo děje se buď přímou úřad ní 
známostí {'služné veřejných úřadníků) nebo 
úřadním vyšetřením nebo povinným při- 
znáním ffassí, deklarací) poplatníka. Ale 
zrovna tak, jako úřadní • vyšetření předpo- 
kládá účastenství osob, u kterých podle po- 
volání, lokálních známostí atd. možno jest 
předpokládati potřebnou znalost, tak musí 
přiznání sama býti podrobena úsudku osob, 
které jsou způsobilé správnost jejich posou- 
diti, je opraviti nebo odepřená nahraditi. Tak 
stávají se naprosto nezbytným článkem v tech- 
nickém ústrojí d-vé d-ě kom miss e, v nichž 
větší měrou mají místo a hlas interessenti. 



Ii2r 



Důchodová daň. 



t Vf\\\ih poj.iafrvíctira Mfného, blízcí 90uncď 
%tvíru a pfy/tAintm. M tedy znaíí otob í po* 
méf 6* Jím pak zákon vyméfu;e určité pravo- 
m^/CÍ k poiirohntfMm vyšetřením, jako jest na- 
hládnouti <9o knih obchodních, naříditi pitď 
\f>ifiu\ Amldir a jiných líatín, vy^lechnootí po- 
pUfffika I jiné oftoby. Ano přirozený imér 
yý ♦/'»)« vede pfí č-vé ďí k požadavku veřej- 
r»'^%ti co rtc]iirii a k právu každého poplatníka 
Ontú námitky proti nesprávným přiznáním a 
v/tl^dkfim úřadních vyíetřcní. Ov*em í po- 
pUthíkti musí býti a bývá dána moi^nost há- 
}tu Hvť) zÁjem odvoláním. Že zjilténí dfichodu 
n-f základe úřadní známosti je obmezeno na 
skrovný obor případO« plyne z povahy věci; 
a I'* Mni Žádná z obou ostatních možných me* 
thod přímé vyAetření a kontrolované při- 
znání nebývá v platnosti výlučné. Praxe 
hwthcz ohledu na druh důchodu obé methody 
kombinuje (Sa^Uo pouze pro dfichody vyšší 
t(tíHt m. nafízuje přiznání, nejnovéji i Prusko 
pro dOchody nad 3000 marek), anebo pro ji- 
st^ druhy dftchodÓ bez ohledu na výki přeď 
pisujp bezprostřední vyšetření ^Anglie při ne- 
movítoAtrch , kdežto pro jiné stanoví povinné 
příxiiání. 

Přehled nvnéjAíth dvých dí ve stá- 
tech evropských. Velkooritská d. d., 
zvíiná pioperty and income tax^ v nynéjSí po- 
dol)/^ sví zavedena byla r. 1842 R. Peelem, 
byvAi již na počátku XIX. století dočasné 
v pJHtnostL Vedle ní trvají jako přímé dané 
jni xbytky staré laná tax v podstaté reální 
(lané výnosové, prohlí^Aené vftak již r. 1798 
XII nrxvýAitelné vyvazitclné reální břemeno — 
H n^ktrré Nprciální dané živnostenské, zejména 
z pivovarfl, hospod. Obory dOchodŮ podrobe- 
nýí h income tax zahrnuty jsou v seznamy 
{nťlii'tinlrn) v pčli oddélenííh. Schedule A za. 
Iiinujr rertíní majetek pozemkový a domový, 
jrjlrhž výnoN vyftetřujr se úfadnč u faktických 
dihtrlfl (pftcht>7n H nájemců) dle víceletého 
piOmřru X pravidla nu průkaz příslušných 
•mluv. OaA platí tento držitel a má právo 
sru/iti si ji X pttohtovnrlíO neb nájemného 
|)iacrného vlastníku, kterýž xaiie může si po- 
měrnou ČAsř sraxiti r ťuoků placených hypo- 
tečním svVm véřitelům (pluccní nepřímé). 
Schedule ii zahrnuje vVnony >ivnosti pachtýř- 
ské. PŮvodné přcdpokliUlalsr u pachtyře pro- 
atč výnt>s rovný polovici 1 ve Skotsku ' ,) pla- 
ceného nájemného; nyní může bádati, aby 
xdanén byl dle skuteiMu ho výnosu, po případe 
může. dovede li prokAxati. >e tento byl menSÍ. 
ne> /akon předpoklíUli^ Ž.uluti přimčřenou n.i- 
lurtdii. Soheiluie (.* /.ihinuic úroky z vcřej- 
n\'oh /ApŮitřek, X dividend jistých veřeiné účtu 
jiťtch podniků a pod. IMacení opét nepřímé. 
t» i přislu^nc pokladny daťS xapravuji a př» 
vVpIrtté ůioků neb dividend si.iíeii. Schedule 
h^ n^A fa pfedmél sluřně ířixcnciS u lUadniků 
stAtnich i HAmospi.uných a nčkterých k.Uo- 
fiorií souktomych. /fizfpcům st;ilnim stthue 
da^^ pokladna vypliice^íct vsiuřne: při ostatních 
jsou představeni i uřadnici s^mi pv^inni k tas* 
sim, KÍ se kommisviv^nálnč rkou^e*i. Sched. 
i> pak obMihuie videch ny v^stAtní důchody pod- 



robené daní, mezi nimi hfairné dfichody 
z podníkft prftmyslovýcli a triebnicb. pak 
z kapitálů uložených ve veřejných papírech 
zahraníčných i koloniálních. Kdo má celkem 
t. j. sečtením všelikých ovedených druhA dů- 
choda důchod menií než 150 lib. sterL (do roku 
1876 100 lib. sterl.), nepodléhá dani : kdo cel- 
kem ne více než 40a lib. sterl., může si 120 
lib. sterl. sraziti a platí jen z ostatku. Proká- 
zané úrokv z dluhů placené srazí se od dů- 
chodu, poklid není, jako pfi sched. A^ placení 
nepřímé. Celý úkol zdaňovací spočívá ve 
zvláštních hrabských kommissích. jejichž čle- 
nové jsou parlamentem jmenováni z osob 
v hrabství usazených a určitou míro dané pla- 
tících; oni však mají právo rozšířiti se kooptací 
a rozdéliti se v užší kommisse okrskové. K ruce 
mají své tajemníky a výbérčí obeznámené 
dobře 8 poméry. 

Ze států némeckých nejúplnéjší jest 
vítézství d-vé d-é v král. Saskem; zbylaf 
po reformách let 1874 a 1878 z nékdejších 
daní výnosových pouze zmírnéná daň grun- 
tovní a daň ze živností potulné provozovanýxh, 
vedle kterých na všecky důchody, tedy i po- 
zemkové, uvalena jest všeobecná d d., po- 
čínající již od důchodu 300 marek. Zdanéní 
déje se v třídách důchodových tak, že z dů- 
chodu 300—400 m. platí se 0*5 m. (=o'i7',., 
dolní hranice , z důchodu od 400—500 m. i m., 
500—600 m. 2 m., 600—700 m 3 m. atd.; při 
důchodu 4800 až 5400 m. Činí daň 136 m. 
(— 2'8''o dolní hranice), odtud přest.'vá pro- 
gresse a sazba v dalších třídách činí vždy 
3% dolní hranice (tak na př. 168 m. při dů- 
chodu 5400—6300 m., 900 m. při důchodu 
30 000 33 000 m. atd.). Zdanéní provádéjf 
kommisse, jimž předsedají berní úředníci, a 
to na základe přiznání, ku kterým úřad obecní 
přidržuje všecky. v}'jímaje ty, kdož očividné 
mají důchod nižší než 1600 m. Pro přiznání 
předepsány jsou podrobné návody. Předsedové 
kommissí mají právo žádati vysvétlení od 
úřadů obecních i soudních, nahlížeti v póru- 
Čcnské a pozůstalostní spisy a v obecní katastry 
daňové; kommisse též k ústnímu vyslýchání 
stran, znalcův i třetích osob zasvécených 
v poméry. Reklamační kommisse mají nad to 
právo žádati přísežný výslech stran a znalců 
u soudu a nahlížeti v listiny i obchodní 
knihy. Při důchodech do 3300 m. smí býti 
povinnost daňová snížena o jeden stupeň 
(při důchodu do 400 na polovici sazby), pro- 
k.-\že-li strana jisté momenty zmenšující její 
způsobilost daňovou (nemoci, četnou ro- 
dinu atd.K 

Pruská d. d. lest rovnéž všeobecná, vedle 
ni víiak zňst.ilv z výnosových daní v platnosti 
daň jjruntovni, domovní a živnostenská (Čí- 
tajíc v to i spcci.Uní dané živnostní z dolů a 
želcnicV Vyvinul.^ se z původní osobní dané 
tř«dni. /aveďenc r 1820 pro všecka místa, kde 
.Ne nepl.itila daň x porážek a meliva, a re* 
foimou X r 1S75. po xrušení téchto posléx 
řečených, všeobecné. Kdežto stará třídní daň 
;ař;uTovala vínečko obyvatelstvo dle levnich 
xnaků jejich společenského postaveni ve čtyři 



Duchovenská města — Duchovní lavice 



143 



hlavni tfídy (obzvlášté zámožní a bohatší oby- 
vatelé — zámožnější— menší méšřanstvo a rol 
nictvo — zcela malí gruntovníci a řemeslníci, 
nádennfci, čelecf) a v každé měla trojí, v nej- 
nižší Čtverý stupeA pevné sazby, do nichž 
každý poplatník se vceňoval, vstoupla na mí- 
sto její od r. 1873 dvojí daň, totiž daň třídní 
ve 12 stupních pro důchody od 420 m do 
3000 m. se sazbami od 3 m. do 72 m. a d ů- 
chodová pro vyšší důchody ve 30 třídách, 
do kterých jednotlivci úředně se vcefiovali, 
aniž bylo dovoleno příliš vnikati v poměry 
soukromé. Sazba této d-vé d-ě činila vždy 3% 
dolní hranice příslušné třídy (na př důchody 
od 3000—3600 m. sazba 90 m. atd.)- Zákonem 
z r. X883 byly důchody do 900 m. dané spro- 
stěny. Reformou z r 18^1 nastalo další sní- 
žení daně třídní; přesněji vytčeny součástky 
důchodu podrobené dani; pro všecky důchody 
převyŠujícÍ300om. předepsána povinnost dekla- 
race (přiznání); zmenšeny rozdíly v jednotlivých 
stupních sazbových (na př. místo prvotního stup- 
ně 3000 — 3600 m. se sazbou 90 m. nyní dva 3000 
až 3300 8 daní 66 m ,3300 -3600 m. sazba 78 m); 
daA je progressivní až do důchodu 100.000 m., 
odkudž zůstává na 4%; při zvláštních příčinách 
oslabujících způsobilost k dani dopuštěno dle sa- 
ského příkladu vřadění do nižšího stupně . velmi 
zdokonalena pravomoc vyšetřujících a kontrolu- 
jících orgánů f předložení knih atd.)« s druhé stra- 
ny však dosazen zvláštní správní soud daňo- 
vý {Steuei'gerichtshof)/}choi lze se dovolávati, 
byl-H jednáním orgánů těch zákon porušen. 

I Badensko má doplňovací dvou d. vše- 
obecnou, vedle daně pozemkové, domovní, 
živnostenské a úrokové, kteréž samy arcif 
mají podobu od pruské podstatně odchylnou 
<8rv. Badensko) Naproti tomu není doplňo 
vací d. d. v Bavoři ch a Virtembersku 
všeobecná, nýbrž jen parciální, neboť do- 
padá jen na důchody nestižené nějakou ze 
zavedených daní výnosových; tak v Bavořích 
spadají pod dvou d. jen důchody nestižené 
daní pozemkovou, domovní, živnostenskou a 
úrokovou, ve Virtembersku jen ty, jež nejsou 
Rtiženy daní pozemkovou, domovní a živno- 
stenskou. Spec. d. d. bavorská má 3 oddělení: 
do I. náležejí mzdy dělnické (4 stupně daně 
od 60 — 180 feniků), do 2. t. zv. liberální pro- 
fesse, pak hornictví a pachty (daň ponejvíce 
1*1^ z důchodu), do 3. služné s mírnou progressí 
(do 1020 m. VjVoi následujících 510 m. VjVo» 
ostatek iV,). 

Také italská d. d. jest parciální, stíháť 
jen důchody z majetku movitého {imposta sni 
redditi di riche^^a mobile); ona dopadá na 
úroky ze zápůjček hypotečních a z cenných 
papírů, na důchody, pense a dividendy pla- 
cené od státu a jin'*ch veřejných korporací 
i výdělkových společností, na důchody církev 
nich obročf, živností obchodních a průmyslo 
vých, na služné a mzdy. Kromě služného ve- 
řejných úřadníků a úroků veřejného dluhu 
všeliké jiné důchody podléhají povinnému při- 
znání, jež úřad místní přijímá a kommisse 
zkoumají ■ pravomocí dosti obsáhlou. Různí 
se 4 tfídy: A trvalé důchody z kapitálu, B dů- 



chody smíšené (z práce a kapitálu, zejména 
ze živností obchodních a průmyslových). Cdů- 
chody pocházející pouze z práce, vyjímajíc 
však D služné a pense státem placené. Dů- 
chody pod 400 lir v třídě B, C, D jsou osvo- 
bozeny ; ostatní zdaňují se — s dalšími úlevami 
při důchodech od 400 - 800 lir v třídě B di C — 
12V0 (s přirážkami skutečně o něco více), a 
sice takto: v třídě A podrobuje té sazbě dů- 
chod celý, v tř. B jen 75% jeho, v tř. Cjen 
62*5%, v tř. D jen 50%. Takto uskutečňuje 
se zásada, že sluší důchod ze jmění zdaňo- 
vati nejvýše, z práce nejméně. 

Za to francouzský impót persouuel et 
mobiVer, daň osobní ukládaná trojnásobnou 
sazbou daně mzdy dle místních poměrů mezi 
• , — I V, fr. ustanovené, spojená s daní z bytu 
není žádnou d-vou d-í. — O rakouské t. zv. 
dani »z příjmů* (pat. z 29 října 1849), kteráž 
jest od let šedesátých neustále a zas nejnovější- 
mi předlohami z r. 1892 předmětem opravných 
pokusů, bude pojednáno v souvislosti s po- 
drobnějším vylíčením naSí soustavy daňové. 

Literatura: Povšechné práce (kromě 
soustavných spisů o vědě finanční neb da- 
ních) zeiména: A. Held, Die Einkommen- 
steuer Í1872); Fr. J. Neumann, Die progres- 
sive Eink. Steuer im Staats- und Gemeinde- 
haiishalt Í1874), Ertragst. od. pers. St. vom 
Eink. Í1876); Scháffle, Principien d. Steuer- 
politik (1870); Denis, L'impót sur le revenu 
1881); Chailley, Impót sur le revenu (1884); 
L. Say, Les solutions démocratiques de la 
question des impóts '1886) Pro dějiny angl. 
Vocke, Gesch. der Steuern des brit. Keiches 
(1886), praktický výklad: Pratts, Income tax 
(5. vyd. od Warda, 1887). Pro nynější pru- 
skou: Krause Das preuss. Eink -Steuergesetz 
'1892). Dosti podrobné přehledy v »Hand- 
Nvórterbuch der Staatsw.«. Bf. 

Daohovenská města viz Čechy 514. 

Dachovenstvi odličuje podstatným rá- 
zem v církvi katolické od lidu věřícího ty, 
kdož zvoliv.^e býti sluhy duchovního poslání 
církve, zřizují se ku správě duchovní moci, 
v církvi Kristem uložené. Jest tedy d. děli- 
dlem a základem, na němž spočívá v církvi 
katolické podstatný rozdíl lidu věřícího a 
stavu duchovního, jenž, sestávaje z mužů, 
kteří Hospodina zvolili za životní úděl, los 
fřec. vA^ooc), též stavem klerikálním — klé- 
rem — slují. Obřadní zevnější odlíčení vyvo- 
lenců k duchovnímu stavu děje se postřižinami 
(tonsurou), jimiž z ustanovení církevního nabý- 
vá se účasti ve výsadách duchovenských a zjed- 
nává přístup k různým stupňům svěcení. Da. 

Duchovenstvo viz Clerus V. 458. a 
Čechy 484. 

Duchovni knížata viz Duchovní la- 
vice i Sněm říše Německé. 

Duchovni křesťané (;(yxoBHue xpn- 
OTÍflHc) jest název, jejž si sami přikládají pří- 
vrženci ruských racionalistických sekt, ze- 
jména duchoborci a molokáni. Hbý. 

Duchovni lavice nazývány jsou v kol- 
Icgiu knížat říšských {Reichsfůvstenrath) na 
sněmu býv. Německé říše duchovní knížata 



^t 



.r.i<^- 



iris^:". — ,-i'icr»iv/ni 



4 1 .. ^ ,t '■'',•■/ /*?/,■•«-.>''»■» . *.r%M .•■ a 'i •■:•*••, ; 

• •'r*'r .-'»•//!' *' V»*ř /»;''» »> <•'. P.f » > ', ^l^V.- 

/* <"^* \- / '-V -. 4 -^ * . í *, *■ A r. -, -, ^ - 
XřflAlNIrVIlrf p»lÉ«Íl / / P' ^ • .^ 
]>flAlMrri|rf ^iMiMAtftVf .^.^^ pj^^^i//. 

,: /y,-* ',"/,, y.' r^S^/^ f ^ % ,/5>.*.ní a pí ,^' 
■/i*',.-*i /ř'i ;• -,'"', /i' .' H'/'-\ V Ařa.-í ■■ 

''^j' I '^ v* ■■ ; /*«■-■ ',?/,',/ r'r/'. **,"''„ '/'/řf.-^ 
/«".'. ,*'.' ^f ^ '.'' r. /» a-;., i'.^ rr. . Tr. *!•'.* 
■ /ř,', ■/*<", f ■.'",•, )f '",/* :, a*'>.ri'» rr.ar, 
f-'.*'' ,/,! /.' ■: ■ •/, ,/!/y,7a'».-r.-. <v^*',ítri, 
;,ři, -; .•*^i*rr. ;• /-'lO r'.''-^i r^jíř :'.'/i /rrť/tr'-.'.'. 

^tft-.-.j/^j, ta ;i'f #/*• r.» '''y'7r»írfi ;.rá7i íp'. 
-''t '.i ;/■-•• řři'r7f,o f.r'»rř.iř,'.'i ^»ii 'ii :■; *r, 'í. Ií^t/i 

l"»ři '.K^;»f, ,:■/ »/»*, t,h\ft/\fy ri^-i/i./i-./i. /íi >■. 

Ii'lí ířfi/f(ijí' i' h j»'.'í |i;*/řři /jiŇí^/t/í-rfi ^i'/ot;i 

■7'h'il,'; 'i'J ř ířP '*• tj/ h7.'il« /.ýfíl rť-řl 'A^\tff(\ \t\.('. 

ři/iíi I' /I'il"fři;il'rí;ři ťří-t^^if,:;!'/ ji'»rři'.M' tfí i;i'l 
ťř-M , l'N|/ h řiii'I'ni /M' ři'»v/i" »ii. /;iv;i/riii •»• 

•iliři' >i( ř# h/i||i!ri», í:l'J» řt,fři '!'» fillí'''l /íilíOli 

rriflil fllK tiri</f,í||f| |r|r mi \t \ftt, }r Hyfí \Hť\ 
rrilnl"/ I' iiMhifiYh^fii i^||rl ';'■ vy/;i'iii|f H NK R 
rln|-*.tMi)'i<il kff >irtiri>il'». • hIiIpv. ''i^íluly, chii 
flnliy JI ;i(«:|ii^ii iin|i'l. (irirv/f);Mi( Mrhr qiitrirhn 

• i>iffi'-il rflmliiltiMl II ';lif/r trtitn cdkvi, U pfi 
jf'(l hiliiitn ri(|"v/i|iiiii <ir (ti,l,fitln) od Ú^tiiVii 
|iiM M' fii ilfltvn (;'ifi/^v;irii n pnilf/r frlioir 
(/|iriMnli 7iviilii' liinr vV<i|iivnA iMÍ ( Irkvr Mv;it< 
•II Ip <'ilinti lil li ii>i(Miri tf|iriiii D ř. lU/wf" *-r 
ilřll ;ji |i|iili /iir|'.i |i '.I iii/illl tnr/i f.íriv vu>'.irii 
mIiivi •iii\<:hi ;i lili /I 'iliiMiniWitiiiiini knni;!!* 

I 'M . mil K rr^itii v 1l^Jm 'ílnvil MllVílu (ni Jn 
tttff •• lit, lil i/ii '•(• fiiif/io. ir/r/riii) liM)i|tiNto sr 
\ \ '!nlii|i' mIii/i-iiI -dilti^ Mhn MM h, |r/ l(tn i.c 
li'''l Mil •liliu) iiMlnintiii liVi h, ■li.hnlunVrh v nl)\' 

II |M\'i li l(Hnp',ii'< <t> i« ti, íi* / U'il»im»vrMÍ riikví' 
•i< \U \«*MI plUnlMinMl n iu«M- in;Ml. I ;»K Dii pí. 
iu'iu'il ni nyiutini- i«il ffliťliiiltii '.c slil»v 
•li \\ iM ini ir<;| ni >rn n« i|i>\-i«|i no. :(ii- i nrpl'ilni). 
I,ili'l.« n»;in^i'!'.l\ i II lii«!nll.;i, Ktr I \ Mvl xA/iin 
■tiil«i n« pi«".l\ in. |i 'il n • nril»»v«»lrni\ alr pfr* r 
pl.ilMit )inr iti7ilrli Mi \.\y\\\ h".l «llr luViil. Irst 
■lit ii'iliM i^*rl ■-pi'li.*n\' \'*»-in i \iUWn. t.M»" 
i(oK>Mv.t)i«tl 1. 1 1 'trDn^kt .\ pi>«i\ 1^1 o\ .«ni \uli\ i;ti!;' 
rt *>i'^lt \ »0*t » . nuini'M«* ^ .»k MM K.»?»'\ ř í.i 
h'it«^ »^i'i'l -^M^tMi \ :, I k\ \'..»k i',\':\ \-K 
«bini«nt« pisl \\\ >.»,í\ Imu nv\ f ».í Jiu íu^x •' 
'» 1^*, '. 'm»'í i.' IV oV ^k.MU,--vp'.»t5\i\i^ rol* 
».lixi»i ,piW,»!»iu iv,' r» p* \!xMi«it« nrnu*^- 



z .-, .í^.-.r.rirr: ; ar.: z -i<-."i-.a:.3r',nrr.a. r-'-íírr niá 
nV '. -,r,/i;i - • < 7 í řťilAr. -4: v . Mat.-. u.i : }. z : . 

% 'ípf-ft v-itlí i2o;.: íc p'-.-! 5-'.ií:;ay — 

-.'.arr-'; rr-, <-. r..-, ".:•■■; —n:cr- . :■-:''■ .:r:«ch 



,:*<r 



<av. :.r 



i:r-» 



CíT yLfit.vnS' 



-»V,.x.- P 



* ^^ 1 



•,?^.* .- i. 









^ra. ^it IV. Pa- ei • i-*. . . .írii zjl 
r.i^'.tri'.'-ár.-. c-.«afc D*c;a i". p<:us:é 
.!««! ;i 'arri yj .e? 7.;v b>i. ZAA'a.:A-c en: /.- 
v',fa k.áířírr..ho :c%: sv. Aat-nir.. r ■::.}■ z r.o^' 
Tiího hf^y^:3í {*■ r. ^f^í v* -i-áři 105 :•:]. Po- 
/.uHTv.euTtú iiuií. ze ;iž za d.by sv. Antonfra 
fr/iy některé kiáíícry žers%'t. Jakmii- vc-cl 
/ivot klá^terrí, je.ž stafí životem andéiskym 
' '/í''íV ťť/yt-iivó:) zvaii. ve zná mři st virSí. nasel 
' ',uJ^f,/Mv\ niinledovniků hlavné m^zi biskupy. 
S\i\f\ zf\f: uvésti Ammonia, sv. Ma^aria r+ 390 , 
Hv Pachomia, zakladatele xiastr.iho spjlečcn- 
.M\fi života klášterního. Hilariona i*- 371 a 
[ sv, fia<iitia í*-379i. jenž napsal pravidlo života 
^ili re^^uli. jež Hloužila za základ všem po- 
tomním kl/ifitrrům na Východe. Na západe 
lozíiřovali život klášterní v Africe sv. Atha- 
naMÍiih. biskup alexandrijský (f 373:, v Itálii 
Mv. Amin o/, biskup milánský (f 397 , v Ga lii 
sv. Maitin. biskup tourský, na jehož pohfbu 
r. .pHj bylo přítomno přes 2000 řeholníků. sv. 
jíMoným M 420; a mnozí jiní. Ačkoliv byl život 
frholní tehda v počátcích, bylo již několik 
druhO lidí po dokonalosti křesťanské bažících. 
Hvli bucT poustevníky (eremité) žijíce jedno- 
Ilivř, nebo mnichy v pravém slova smyslu 
hydlíťe v klAMcřc (coenobité) V V. stol. vy. 
skvtujc .sť /vlúfttní druh poustevníků bydlí- 
riťh n;i sloupech - stylité. Známý jest Simeon 
stylita, který kolen) r. 430 u Antiochie v Sýrii 
po 30 let stál na sloupu 40 loket vysokém bez 
přÍKtřefti, nikdy nesrdřl ani neležel (f 459). Roz- 
unii se, >r tento zpAsob duchovního života 
ini^l 00 nejméně n.ipodobitelň Na západe ne- 
b\lo stvlit<): cosi podobného byli poustevníci, 
kteří obvvah chatu^ docela uzavřenou s jedi- 
n\ lu otv»Mcm. iím> pod.iv.ina neinutnéjii po- 
tiav.i. .1 iin>> mohlo se po případe s nimi mlu- 
viti ^i'.v/;..<i>. Velice ncpřkní^ liOi sv. Otcové 
S;u.ib;ut\. ktcii bydlíce po dvou nebo třech 
i»c: -.r^oi^ok^^liv přťdsMveněho, prosluli ne- 
.'!'.\alp^ O^^^tMr.i rí.rr.iocmi. marnivosti a ne- 
•••i;nm po::\,\ním 'uííí. O nic lerři r.ebyli 
;**- i: :\.;t' <\iovaj:u ktf?'. pobyvše 'en kra- 
;u'k\ ^.;n v k;,;i:cřf. to;:!a!- >e r^"* «vř:é per.ize 
\\o-.;4 ^o r?';''.";-er.o;';: "'..i-. :e ^'.iNterr.-.kv 
\ ,* "A ,í V ^:ol *:-\ : :::v.íř \řs\rr laikové. 
X ^ •: «,- ;*o;;;ř :r.*?o>r-:- ::\o:*. re v2a< 

ž ?. oi re- 

i. cř rahra- 

i!.. rr.-^-evt-é 

AT: r-5Jkr\ jh 



7.\ 



*«i 



*4 .'* 



S c:". .vso e :.' 



Duchovní řády. 



145 



Západe sv. Benedikt, který proto právem na- 
zývá se patiiarchou mnichO na Západe. Od 
ného má pfivod velmi proslulý klášter na Monte 
Cassinč založený r. 529, jemuž předepsal sv. 
Benedikt dflmyslnou řeholi (73 hlav obsahu- 
jíci), která sloužila za vzor vSem řeholím na 
Západě, jako Basiliova na Východe. Tím stal 
se sv. Benedikt zakladatelem nejstarSího řádu 
benediktinO, který časem se rozdélil na 
rAzná odvětví a mnohé proměny i reformy 
prodělal. Hlavně spadá sem reforma prove- 
dená ve stol. IX. působením Benedikta Anian- 
ského, založení přeslavného kláštera Clugny 
v Oallíi ve stol. X., založení přísného kláštera 
Camaldoli sv. Komualdem (f 1027) a ve Va- 
lombrose sv. Janem Gualbertem (f 1073). 
Kromě benediktinů má veliký význam v dé- 
jinách církevních řád cisterciácký s ře- 
holí sv. Benedikta, nazvaný tak od města 
Cistertia (Ctteaux) blíže Dijonu, jejž založil 
RobertusMoIesmenskýtOpat benediktinů vGal- 
lii (f 1 108). Řádu tomuto dodal zvláštního le- 
sku sv Bernard, opat v Clairvaux (f 1153)* 
V tuže asi dobu založil sv. Bruno, biskup 
reme&ský (f iiď v Karthusii blíže Grenoblů 
karthusiány. Ve XII. století vznikl slavný 
řád praemonstrátů, jejž založil sv. Nor- 
bert, dvorní kaplan Jindřicha V., pozdéji bi- 
skup magdeburský, kterýžto řád nazván dle 
místa založení (Praemonstratum vdiécési iaon- 
ské). Ve století XIII. setkáváme se s řádem 
trinitářů, již si obrali za účel vysvobozovati 
křesťany zajaté ve válkách křižáckých. Jejich 
zakladateli jsou Jan z Mathy, doktor pařížský, 
a Felix z Valois. R. 1218 založen sv. Raymun- 
dem de Pennaforte za pomoci sv. Petra Nolaska 
řád podobný trinitářům a Panně Marii zasvě- 
cený. Členové jeho zavázali se čtvrtým slibem, 
přidaným k obvyklým třem, vydati vše jmění 
i sama sebe za osvobození bratří ze zajetí. 
Z téhož století pochází řád servitů, jejž za- 
ložilo 7 bohatých kupců z Florencie k uctění 
bolestí P. Marie; řád tento velmi rozšířil sv. 
Filip Benitius (f 1285). Úpadek kázně kléru 
vůbec a klášterníků zvláště ve středověku na- 
stalý, když d. r. časem ohromných statků 
nabyly, dal konečně podnět k založení řádů 
žebravých. Spisovatelé tehdejší stěžují si, 
že klérus řeholní oddán jest přemnohým ne- 
řestem, mezi nimiž první místo zaujímala ne- 
zdrželivost duchovenstva, jež coelibátu málo 
dbalo. Rozumí se, že ihned povstali reformátoři, 
avšak ač právem za příčinu znemravnčlo.sti 
pokládali bohatství, upadli v druhou krajnost, 
kladouce radu evangelickou o chudobě za 
nutnou podmínku dojíti věčného spasení. Když 
pak k tomuto bludu přistoupily bludy čím dál 
horší, bylo nutno ukázati, že má církev ve 
%vém lůně věřící, kteří dovedou bohatství po 
strádati, od pravé nauky církevní se neuchylu- 
jíce. Mezi řády žebravými, jimiž církev svoji 
sílu mravní bludařům ukázala, počítají se kar- 
melité, augustiniáni, františkáni a dominikáni. 
Karmelité děkují původ svůj klenku Berthol- 
dovi z Kalabrie rodilému, jenž řád svůj zalo- 
mil na Karmelu r. 1156. Papež Honorius III. 
potvrdil řád r. 1224. Augustiniány shro- 

OttAv Slovnik Naučný, sv. VIII. 1311 1893. 



máždil z mnichů žijících po různu v Itálii papež 
Alexander IV. a dal jim roku 1256 řeholi sv. 
Augustina. Zakladatelem františkánů stal se 
sv, František z Assissi v Umbrii; řád tento 
r. 1209 založený došel církevního schváleni 
ústně od papeže Innocentia Ilí., od jeho ná- 
stupce Honoria III. písemně. Domin i kány 
založil sv. Dominik, rodilý Španěl, r. 1216 jako 
pevnou hradbu proti haeresi Albigenských 
za papeže Honoria III. Z řádů, jež po řádech 
žebravých právě jmenovaných byly založeny, 
velikou přísností vyniká řád paulánů, za- 
ložený sv. Františkem de Paula (-j- 1507) za 
papeže Sixta IV. Od paulánů lišiti dlužno 
pauliny čili poustevníky sv. Pavla, již 
povstali ve XIII. stol. v diccési pětikostelské. 
Ačkoliv církev vždy velmi si vážila řeholníků 
a řeholní život věřícím doporučovala, nena- 
stal přece nikdy takový rozkvět života klášter- 
ního jako ve stol. XVI. a násl., kdy buď staré 
řády byly reformovány nebo nové zakládány. 
Mezi reformované náležejí v prvé řadě kapu- 
cíni, jejichž otcem je Matouš de Bassi, který 
uvedl kapucíny k původní přísné řeholi sv. 
Františka z Assissi. Rád takto reformovaný 
schválil papež Klement VII. r. 1528. Velikých 
zásluh o vědu, hlavně o vydání spisů sv. Otců 
získali si reformovaní benediktini sv. 
Maura (Maurus, žák sv. Benedikta, jenž ře- 
holi benediktinskou do Gallie uvedl) přičině- 
ním Vavřince Bernardiho, opata v Paříži, 
s původní přísnou řeholí sv. Benedikta. Schvá- 
leni od papeže Řehoře XV. (1621— 1623). Ko- 
nečně zmínili se dlužno o reformaci cister- 
ciáků, již provedl Bouthilier de Rance, opat 
cisterciáků v La Trappe (odtud jméno tr ap- 
pistů\ předepsav soudruhům svým přísnou 
původní řeholi cisterciáckou Mezi nově za- 
ložené řády náležejí: theatini založení roku 
1524, zvaní tak dle zakladatele svého Jana 
Petra Caratfy, biskupa v Chieti (Theate), po- 
zdějšího papeže Pavla IV. Somaschi zvaní 
dle města Somaschum u Milána, založení pro 
výchovu sirotků sv. Jeronýmem Aemilianem 
(+ 1537) r. 1528 a papežem Piem roku 1568 
slavně potvrzení. Velikých zásluh o výchovu 
dítek a řízení seminářů ziskali si za tím úče- 
lem zřízení bar nabité, již veSli v život roku 
1532 za přispt-ní několika kněží milánských. 
Jméno své nuií od kostela sv. Barnaby. u něhož 
se usadili. Důležitý řád založil sv. Filipp Neri 
(f 1505^ nazvav členy jeho oratoriány, 
jelikož konali v oratoři sv. Jeronýma v ftímě 
duchovní cvičení pro lid. Piaristy založil 
sv. Josef Kalasanský pro vyučování ve Ško- 
lách v duchu křesťanském r. 1617 za papeže 
Pavla V. Zlatým písmem zaznamenáni budou 
na véUy milosrdní bratří, založení sv. Ja- 
nem de Deo v Granadě ve Španělsku. Aád, 
jehož účel vyznačen jest v pojmenování sa- 
mém, schválen byl teprve po smrti zakladatele 
(1550) papežem Piem V. roku 1572. Neméně 
platných služeb k ulevení bídy lidské vykonali 
lazaristé, zvaní tak od kostela sv. Lazara 
v Paříži jim náležejícího, jejichž původcem jest 
sv. Vincenc z Pauly řád uveden v život roku 
1632 za papeže Urbana VIII. Mezi mnichy, 

10 



146 



Duchovní statky. 



nyní v Rakousku velmi rozšířenými náleží 
dĎležité místo redemptoristům či liguo- 
riánfim, jež ku podpofe kněžstva světského 
v duchovní správě a ku konání missií založil 
sv. Alfons Maria di Liguori, biskup ve sv. 
Agathě v král. Neapolském, r. 1732 za Kle- 
menta XIL Konečné zmínky zasluhují passio- 
ni sté, založení sv. Pavlem de Cruce (f 1775) 
a Benediktem XIV. r. 1741 potvrzení, k ucténí 
utrpení Pána našeho Ježíše Krista. Mezi ře- 
holnicemí v době nové zaujímají dOIežité mí- 
sto vorSilky, založené sv. Angelou Merici 
v Itálii r. 1537, panny anglické, jež schvá- 
lil papež Klement XL r. 17031 salesřánky 
založené- rovněž jako předcházející dva řády 
k výchově dívek sv. Františkem Salesským, 
biskupem genevským (f 1622), za pomoci sv. 
Johanny Františky de Chantal (+ 1641) a pa- 
pežem Pavlem V. (1618) schválené, milo- 
srdné sestry, jež založil sv. Vincenc z Pauly 
a zbožná vdova Aloisia le Gras r. 1633, a 
konečně redemptoristky, jež vedou život 
rozjímavý a původ svůj děkují sv. Alfonsu de 
Liguori. Ze všech těchto řádů neprokázal 
žádný tolik služeb církvi jako jesuité, zalo- 
žení roku 1540 sv. Ignácem z Loyoly, rodem 
^panelem, za papeže Pavla 111., kterýžto je- 
suity roku 1543 po druhé schválil, což učinil 
i jeho nástupce Julius III. V době nejnovější 
setkáváme se v dějinách církevních s něko- 
lika kongregacemi, z nichŽ známější jest kon- 
gregace bratrů křesťanských škol {Schul 
britder), založená bl. Janem de la Salle, kanov- 
níkem remcšským (f 17 19), již potvrdil Bene- 
dikt XIII., a resurrektionisté, založení 
v Itálii r. 1863 papežem Piem IX. ku konání 
missií mezi Bulhary. Z novějších kongregací 
ženských připomenouti sluší chudé Školské 
sestry, založené biskupem řezenským Witt- 
mannem (f 1833), a milosrdné sestry sv. 
Karla Borrom. v Lotrinsku sice již 9. 1652 v ži- 
vot uvedené, ale teprve v nynějším století po 
Rakousku a Německu velmi rozšířené. Členové 
uvedených dch ř-ů po staletí zastávali nej- 
důležitější úřady, dali církvi vzory svatosti, 
spisovatele a učence nejznamenitější, kathedry 
učitelské byly téměř výhradně v jejich rukou, 
proti přívalu haeresí jediní v boji stáli ne- 
ohroženi, pochodeň pravé víry, nic nedbajíce 
obtíží nepřekonatelných, zanesli k nejnezná- 
mějším národům Asie, Afriky a Ameriky, du- 
chovní správu 8 příkladnou horlivostí vedli, 
ba i od samých panovníků za rádce (zvláště 
jesuité) byli vyvoleni. Tím jen lze vysvětliti 
množství velikých privilegií jim propůjčených, 
jimiž papežové aspoň Částečně odplatiti hle- 
děli ohromné práce vykonané pro rozšíření a 
zvelebení sv. církve. 

D. r. rytířské vznikly podnětem válek 
křižáckých za osvobození Palestiny. Účel 
jakož i vnitřní zřízení řádů těch jest stejný. 
Spojujíce život vojenský s životem řeholním 
braly na sebe všecky povinnosti, jichž vyža- 
dovalo blaho křesťanů do Palestiny putujících 
nebo tam usedlých; zvláště bylo povinností 
tčchto ryt. řádů zemi svatou hájiti proti mu- 
hammedánům, cesty Činiti bezpečnými před 



loupežníky, chrániti putující do svaté země 
před bezprávím, poskytovati jim pohostinství 
a zvláště v čas nemoct prokazovati jim skutky 
tělesného milosrdenství. Aby vyhověly těmto 
účelům, měly d. F rytířské zvláštní zřízeni 
vniterné. Obsahoval totiž každý fáď rytířský 
trojí lidí: rytíře, ktei4 bojovali proti muham- 
medánům, kněze, kteřf měli na starosti správu 
duchovní, a posléze laiky, kteří se starali 
o chudé a nemocné a vykonávali ostatní práce 
nižšího druhu. Nejstarší řád způsobu jmeno- 
vaného byli Johan ni té, později malta ni 
zvaní od ostrova Malty, jejž obdrželi od cis. 
Karla V., když byli od Turků z ostrova Rhodu 
r. 1522 vyhnáni. Jméno johannité pochází 
od domu pohostinského v Jerusalemě, urče- 
ného hlavně pro chudé a nemocné, který byl 
založen od kupců italských r. 1048 a zasvě- 
cen sv. Janu Křtiteli. Zakladatelem vlastním 
byl po Gerardovi, vznešeném Šlechtici, který 
oddělil dům onen od kláštca a zavázal sebe 
a soudruhy zvláštní řeholí, Raymund de Puy. 
Řád potvrdil r 1 130 papež InnocencII. i se změ- 
nou Raymundovou, že řád určený dotud k po- 
sluze nemocných a chudých přibráním vojínů 
a laiků proměněn byl v rytířský. Jiný řád, který 
v církevním dějepise velikou úlohu hrál hlavně 
za vlády krále franc. Filipa IV. Sličného, jest 
řád templářů, zvaný tak od jejich domu, 
který sousedil s chrámem (templům) Šalomou- 
novým. Zakladatel Hugo de Payens založil 
řád ten za přispění několika šlechticů fran- 
couzských r. 1 1 18 a od papeže Honoria II. 
dosáhl potvrzení nového řádu. Řád ten byl 
zrušen na konciliu všeobecném ve Vienně 
r. 131 X od Klementa V. za příčinou zjednání 
míru mezi Stolicí apoštolskou a králem fran- 
couzským. Třetí řád rytířský jest řád rytířů 
německých sv. Marie Jerusalemské; 
povstal za III. války křiž.ácké r. 1 190 přičině- 
ním biskupů a knížat německých a schválen 
od papeže Coelestina III (iigi— 1198). Rytíř- 
ský řád Mečových bratři viz Bratří me- 
čoví (IV. 593.). K řádům rytířským přináleží 
též řád křižovníků s červenou hvězdou, 
založený za krále Václava I. r. 1234 * potvrzený 
od papežů Řehoře IX. a Innocencia IV. Mimo 
to vznikly na způsob těchto řádů rytířskj^ch 
ve Španělsku a Portu^ialsku ve XII. stol. i jiné 
řády rytířské, totiž řád sv. JakubadeCom- 
postella, de Calatrava, de Alcantara, 
jejichž úlohou bylo bojovati proti Maurům, dk. 
Daohovnl statky jsou statky, které buď 
náležejí církvi neb aspoň, třeba byly ve vlast- 
nictví jiného subjektu, přece slouží účelům 
církevním. Dělíme je na věci svaté, které 
přímo slouží účelům bohoslužebným, jako 
na př. kostely, paramenty a pod., a na ď. S. 
v užším slova smyslu, které toliko nepřímo 
slouží církevním účelům tím, že skýtají dů- 
chody na uhrazení potřeb církevních. Dle 
toho pak, jde-li o uhrazení potřeb osobních 
nebo věcných, dělí se tyto opět na statky 
ob roční (boua men^ae) a na statky zádašnf 
{boita fabvicaé). D. 8. mohou této vlastnosti 
své pozbyti na základě výslovného přivolení 
příslušného orgánu církevního, jímž jest bi- 



Duchovní stav. 



147 



skup společné a kapitulou, k čemuž dle dneš- 
ního práva je5t6 přistoupiti musf svoleni pa- 
pežské. K takovému zcizeni jest v ohledu 
hmotného práva třeba spravedlivé příčiny, 
kterouž jest. buď nutnost nezbytná, patrný 
prospéch církve nebo konání skutkfi křesťan- 
ské lásky. Zákonodárství státní mimo to pra- 
videlné žádá kil zcizení d-ch s-kft schválení 
státní moci. Tak tomu jest i v Rakousku ; 
bližší o tom předpisy obsahují min. nař. ze 
dne 20. čna 1860 Č. 162. ř. z. a ze dne 1 1. čce 
1860 Č. 175 ř. z., kteráž sice byla vydána na 
základe konkordátu, avšak zachována v moci 
přes zrušení konkordátu výslovným ustano- 
vením § 51. zákona o upravení zevnějších 
pomérfi katolické církve ze dne 5. kv. 1874 
č. 5a ř. z. Ve smyslu těchto předpisfi netřeba 
zvláštního schválení státní správy ke zcizení 
d-ch s-kfi, jestliže cena nepřevyšuje 100 zl., 
k zavazení d-ch skfi do výše 1000 zl., pak 
k pronajmutí budov a pozemků na dobu 3 léta 
nepřevy&ující, nebylo-li nájemné na delší dobu 
než na rok napřed zaplaceno. Přes tyto meze 
jest vSak třeba zvláštního státního schválení, 
mají-li d. s. býti zcizen]^, nebo břemenem stí- 
žený, a sice mflže k zcizení statku do ceny 
8000 zl.« k zavazení jeho do výše 15.000 zl. a 
k uzavření smlouvy o nájem neb pacht na dobu 
15 let nepřevyšující svoliti zemská vláda 
tenkráte, když biskup, ku kterému prve žádost 
jest podati, za schválení aktu se přimlouvá. 
Není-li tomu tak, jakož i tehda, jde-li o zci- 
zení nebo zavazení ještě vyŠŠí neb o smlouvu 
nájemní na více než 15 let, dlužno věc před- 
ložiti ministerstvu kultu a vyučování 
k rozhodnutí a toto má povinnost, vyžádati si 
dokonce nejvyššího rozhodnutí tenkráte, 
když cena d-ch s-kQ, které se mají zciziti, 
převyšuje 20.000 zl., převyŠujeli břemeno, 
jež na statky ty se má uvaliti, 40.000 zl., nebo 
jde-li o smlouvu nájemní na dobu 30 let pře- 
vyšující. Co do schválení aktu papežem ne- 
mají příslušná ustanovení církevního práva 
dle § ^i. zák. ze dne 7. kv. 1874 pro obor 
státu již žádné platnosti. P^k, 

DnohOTlli stay (Clerus v. t.) jakožto 
sbor osob vykonávajících v církvi náboženskou 
vládu zaujímal ve staré společnosti místo 
velmi dtkležité. Vynikající postavení zabezpe- 
čeno mu bylo zvláštním jeho povoláním, dále 
povahou církve — máme na mysli Jen kte- 
sfanství, a tu především církev katolickou — 
jeho organisací a řády a u velké míře též 
vzděláním. D. s. čili hierarchii nazvati můžeme 
úřednictvem křesťanské církve a srovnati jej 
s úřednictvem světským ve státě. Čím despo- 
tičtěji vládne panovník, a čím méně samo- 
správy ponecháno jest poddaným, tím větší 
vliv má úřední apparát, který moc panovní- 
kem mu propůjčenou vykonává nejen ve pro- 
spěch panovníkův, nýbrž i ve svůj vlastní. 
To platí i o církevním byrokratismu čili dm 
* %'Q, jehož moc rostla a klesala v každém státě 
s povznesením a úpadkem moci papežské. 
Naproti světským stavům měl však d. 8. vždy- 
cky tu znamenitou přednost, že nebyl ovládán 
duchem kastovým a nestával se dědičným, 



v čemž mu bránil kněžský coelibát. Okolnost 
tato byla také příčinou, že duchovní vláda 
dostávala re do rukou pokud možno nej- 
schopnějších. O povýšení v dm s-u rozhodo- 
vala hlavně jen zásluha. Na rod nehledělo se; 
příslušníci všech stavů měli stejný přístup 
k církevním hodnostem a úřadům. Uváží-li se 
kromě všeho toho, že v rukou duchovenstva 
soustředěna byla v prvých dobách veškera 
vzdělanost, není divu, že d. s. domohl se 
v minulých stoletích v životě veřejném, ze- 
jména politickém, zvláštního privilegovaného 
postavení, k němuž mu dopomohla i slabost 
světské vlády. Poměry veřejné byly ve středo- 
věku vůbec ještě nevyvinuty. Působnost státu 
obmezovala se na nejnižší obor činnosti; 
stát nemohl se v dobách dřívějších starati 
o mnohé záležitosti, jež mezi úkoly moder- 
ního státu zaujímají důležité místo. Platí to 
zejména o soudnictví, jež bylo starým státem 
velmi zanedbáváno. 1 ím větší zásluhu o vzdě- 
lanost a tím větší moc získala si církev (a 
s ní i d. s.), převzavši do svých rukou na- 
mnoze správu soudnictví. Již v říši římské 
dostalo se duchovenstvu privilegovaného soud- 
nictví, zakládajícího se na zásadě, že duchovní 
může býti pohnán jen před duchovní soud. 
Soudnictví církevní rozšiřovalo se víc a více 
jednak na světské osoby, jednak na světské 
poměry, až ve mnohých státech ke konci 

XI. a během XII. století dosáhlo vrcholu. 
Soudnictví státnímu zbyla působnost jen ne- 
patrná. Když pak se poměry skutečné změ- 
nily a moc státní znenáhla rostla, šířila se 
současně i pravomoc státní na újmu soudni- 
ctví církevního Poměr se obracel. Církevní 
soudnictví umenSuje stále svou působnost, 
až ustoupiti musí téměř výhradně soudnictví 
světskému. 

V zemích českých nenabylo soudnictví cír- 
kevní a s ním i d. s. nikdy té váhy jako v ze- 
mích západních. Rozličné skutečnosti byly 
toho příčinou. U nás povznesl se d. S. ze- 
jména od času biskupa sv. Vojtěcha. Téměř 
všichni čeští knížata i členové.bohaté Šlechty 
podporovali církev a její hodnostáře udílením 
rozsáhlých pozemků a nadací. Jmění církve 
rostlo neobyčejnou mčrou, až do.sáhlo ke konci 

XII. stol. velikosti přímo obrovské. Důchody 
biskupské byly větší než soukromé jmění 
kteréhokoli panského rodu. Do řad ducho- 
venstva vstupovali č'enové nejvyšší šlechty, 
ba i členové rodiny knížecí (biskupové: sv. 
Vojtěch, Jaromír, syn Břetislavův, Vojtěch, 
syn Vladislava II., Jindřich Břetistav, syn Jin- 
dřicha, bratra krále Vladislava II., později Jan 
Sobčslav, syn Jana Jindřicha, bratra Karla IV. 
a j.). Jako světští knížata vydržovali si i bi- 
skupové veliký dvůr a četné komonstvo. Ne-li 
dříve, tedy již ve XII. stol. měli své dvorské 
úředníky jako panující knížata. Kromě bi- 
skupa obdařeny byly rozsáhlým jměním kapi- 
toly a kláštery, jež se staly semeništěm ve- 
škerého vzdělání. Bylyť při velkých kostelích 
zřízeny školy, kde se učilo latinskému jazyku 
a věcem duchovenstvu potřebným. V klášte- 
řích pak pěstovaly se vědy a umění. Poněvadž 



148 



Duchovní stav. 



mimo to starala se ctrkev předevSfm o spásu 
du^í, pečovala o chudé a nuzné, domohl se 
snadno vzdělaný a bohatý d. s. v zemi zvlášt- 
ního postavení odůvodněného skutečnými po- 
měry. Tuto skutečnou stavovskou pfednost 
hledělo duchovenstvo utvrditi formou právní. 
Ve snaze své podporováno bylo především du- 
chem sbírky pseudoisidorské, která někdy ke 
konci XII. stol. do Čech se dostala a tu Sířila 
náhled, že moc církevní jest na moci světské 
úplně nezávislá. Do konce XI. stoj. spadá též 
nová aera papežství. Nastoupením Řehoře VII. 
za papeže r. 1073 zahájen byl theokratický 
systém vládní, který získal papeži neobyčej- 
nou dotud moc nade všemi panovníky světa 
a mezi jiným vedl k uzavření wormského 
konkordátu r. 1122, kterým spor o investituru 
byl skončen ve prospěch církve. Již tyto okol- 
nosti přispěly ke značnému sesílení moci du- 
chovenstva a k uzavřenosti jeho naproti moci 
světské. Uzavřenost byla ještě více podporo- 
vána zvláštním (latinským) jazykem, jehož 
duchovenstvo užívalo. Mimo to spravovalo se 
duchovenstvo svým vlastním církevním prá- 
vem a subsidiárně i právem římským a hle- 
dělo si vymoci formální uznání a potvrzení 
tohoto práva od moci světské. Podobně jako 
němečtí osadníci, kteří do země panovníkem 
a šlechtou byli povoláváni, žádalo též ducho- 
venstvo zvláštního immunitního postavení, kte- 
rým mělo osvobozeno býti jak pro sebe tak i pro 
své poddané ode všech povinností k zemi a 
vyňato býti z práva zemského a z pravo- 
moci zemských úřadů. Biskupství pražské do- 
sáhlo první takové i m mu ní ty již asi za pr- 
vých let panování Vladislava II. Objem této 
immunity nám však blíže znám není. Nej- 
starší privilegium o immunité duchovenstva 
nám zachované dáno bylo okolo r. 1144 od 
Vladislava 11. biskupu olomúckému. Za kní- 
žete Bedřicha vymohl si biskup Jindřich Břeti- 
slav (bratranec knížete) roku 1186 na císaři 
Bedřichovi zvláštní majestát, jímž biskup praž- 
ský uznán byl za bezprostředního knížete Ně- 
mecké říše, který není povinen poslouchati 
knížete českéhď, nýbrž toliko krále. List tento 
však k utužení církevní, zejména biskupovy 
moci v Čechách na dobu delší valně nepřispěl. 
Již nástupce biskupa Jindřicha Břetislava ne- 
odvážil se na zmíněný majestát se odvolávati. 
Za Přemysla Otakara I., malého přítele církve, 
poměry značně se zhoršily v neprospěch du- 
chovenstva. Mezi biskupem Ondřejem a krá- 
lem vznikl dlouholetý spor o hranici práv 
církve a světské moci, který ukončen byl 
smlouvou z r. 1221 tím způsobem, že uznj^na 
byla mf>c biskupa k dosazování knéží, slíben 
mu desátek z celé země, poddaní jeho osvo- 
bozeni od zemských robot, a biskupu přiznána 
nad nimi jakož i nad kněžstvem v celé zemi 
soudní moc. Pvivilei^ium fori přiznáno bylo 
ostatně duchovenstvu již dříve, zejména za 
Jindřicha Břetislava t. zv. statuty Konráda 
Oty z r. ii8g Podobné svobody jako řeče- 
nou smlouvou uděleny byly — arci v menší 
míře — roku 1222 t. zv. velikým privilegiem 
ostatnímu duchovenstvu. Patrimoniální juris- 



dikce nebyla nicméně od Přemysla Otakara I. 
duchovenstvu povolena a popřána mu teprve 
v době pozdější. Ve XIII. stol. byl stav du- 
chovního soudnictví takovýto: Soudům du- 
chovním podřízeno bylo předevSfm duchoven- 
stvo, a to nejen ve věcech občanských, nýbrž 
i v trestních. Vj^jimka nastávala pouze v pří- 
padě, kdy šlo o svobodné zemské statky. Kromě 
toho rozsuzovaly duchovní soudy i spory laiků, 
když tito sami záležitostí své k rozsuzování 
jim předkládali, nebo když se jednalo o věci 
s náboženstvím souvislé, jako pře manželské 
a pod. 

V životě politickém zaujímal rovněž d. s. 
důležité postavení. Duchovenstvo účastnilo se 
zeiména sněmů zemských, na nichž přední 
místo a nejvážnější hlas po knížeti náležel 
biskupovi a po něm opatům a proboštům 
koUegiátních kostelů. Mezi úředníky dvor- 
skými bylo přední místo kancléře knížecího 
vyhrazeno duchovenstvu, jež mimo to zastá- 
valo i mnohé jiné přední dvorské úřady. Členů 
d ho s-u užíváno bylo též k různým po- 
selstvím a účelům diplomatickým, zejména 
k jednání se dvorem papežským nebo císař- 
ským atd. 

Ústavy církevní rozmnožovali opět nástup- 
cové Přemysla Otakara, zejména Václav IL 
S králi závodila v tomto směru i Šlechta, du- 
chovenstvo a městský stav. Jmění církve se 
ztenčilo sice poněkud za marnotratného krále 
Jana, který vedle korunních statků zcizoval 
a zastavoval i majetek církevní, avšak*za Karla 
zvelebila se církevní moc na novo, zejména 
když založeno bylo arcibiskupství pražské a 
nové biskupství litomyšlské jakož i universita, 
která měla ráz církevního ústavu. V době této 
počala však moc církevní znenáhla klesati. 
Příčiny toho vyšly ze středu samého ducho- 
venstva Od panování Václava I. až do na- 
stoupení Karla IV. zdvojnásobil se počet klá- 
šterů. Také počet světského duchovenstva ne- 
obyčejně vzrostl. Jmění duchovenstva bylo 
větší, než bylo potřebí. Tučná beneficia lákala 
mnoho nepovolaných lidí k d mu s-u. Cír- 
kevní hodnosti i úřady zadávány byly mnohdy 
i lidem nevysvěcenym. Z toho poSla veliká 
zkííza mravů spojená s leností a nedbalosti 
duchovenstva Ke všemu nastalo v samé hlavě 
církve rozdvojení (1378). Blížila se veliká doba 
reformace. Předchůdci jejími byli u nás V^ald- 
hauser. Milic, Matěj z Janova a Jan Hus. 
Hí^rlení jejich pro nápravu církve nic však 
nespomáhalo. Velice klesla moc duchovenstva 
za Václava IV., který vedl spor s arcibisku- 
pem Janem z JenŠteina o meze právní moct 
světské a duchovní. Arcibiskup v něm pod- 
lehl. Bouře husitské připravily duchovenstvo 
o poslední zbytek moci. Hmotný i právní jejf 
podklad byly zničeny Jmění rozchváceno bylo 
jednak od krále Sigmunda, jednak od Šlechty 
a měst. Ve právním směru pozbyl d. S. v Če- 
chách po válkách husitských naprosto práva 
účastniti se zemských sněmů; na Moravě po- 
držel sice toto právo, avšak v podřízené míře. 
Také jurisdikce církevní velmi se obmezíla. 
Ve zřízení zem. z r. 1530 č. 105. jest přede- 



Duchovní stav. 



U^ 



p»áno, ie v ziležitostech světských »kaidá 

loba duchovního fádu má odpovídati pfed 
kráicm JMtí a před soudem zemským A jcstliic 
b)^ sobe Íi!it zjednal, a v ném by svědčila kletba, 
I ofi by ie li Klem lim zastíral, iíe ho souditi 
^emi^i: ten list jemu nemá nic pláten býti, 
tici má odpovídati* Jen ve věcech dachov 
lích m«»hly duchovní - :^ konávatijuris 
íikci; 1 jiných i.íleíit ly před jciich 

forL-T""^ ' — •" '^fíory n mii!./.^.r>L. . úuidín AXLIV 
C Moc d ho su klesala zejména 

|a *4_ iLorů podobojí. Upadalf ve velkou 

r.ivioiloHt na panstvu a na městských obcích 
pfipravoval se léí o váinóst svou nekázní 
nevzdělaností. Pro nedostatek knězi přijat 
^yl la duchovního každý, kdo se přihlásil 
Cdyí se rox&iřilo v Cechách vyznání evange- 
lické, nastal úpadek jcSlé věl5(» Panstvo a 
Btvci nedbalo na konsistoř a osazovalo 
dle libosti své kněžimi ženatými a ne- 
Vnýmt. 

Nezřízené tyto poměry trvaly ai do roku 
., \f. r rj ho s-u byla obnovena Ze statků 
h vráceno bylo velmi mnoho 
L, církevním ústavQm a jesuitĎm. 
r»vska práva duchovenstva uznána opét po 
Otíka *tfech létech obnov. zříz. zemí^kým 
='eí ' Tz r. 1627. Ustanovenof (A XXlXí, 

l»b% ip praiský spolu s praeláty a se 

fvlím Li*4Í5>lvcm v dědičném království Ce 
ikém nejen za jeden (totiž zvláStní) stav téhn/ 
[l;rálov%tvf byl drián, nýbrž aby byl stavem 
*Tvnlm, Ke sněmům měli však býti povol;^ 
pí A d. s. repracscntovati tohko arcibiskup 
duchovní osoby* které buď dle privile^na 
«!arobylěho užívání měly právo nositi 
[tníuli nebo biskupskou čepici a vedle toho 
ly v Hrřrnf statků zapsaných do zemských 
%\ TV tyto duchovní osoby —právě 

ibískup — mtly při sněmích a při 
becnich zemských věcech místa svá 
EtFed vévody, knížaty i jinými pány. 
PAfTfbirfu po ví náltžel titul primas a byl z du- 
l^-Hovr^írh prvO Po něm» nebylo t§ žádného bí- 
"k S nilclelo nc)bliž5f místo 
lu řádu rytířQ maltánských 
' t>K('m* 

ik cibnoveným zříz. zem. moc 

,,,»•> --.f^^i* h^ »íi povznesena, přece 

iTi svém rozsahu. 

' _ iiiczovala čím dále 

9bno^t církve a duchovenstva. Abio* 

If vytvořil theoríi o vrchním právu 

^ tTKn^níkové ve věcech církcvnieh, jtf^ majt- 

\ '$ímtf(rfm chfš ^^tcra. Za Josefa II dosáhla 

ij v tomtosměru svého vrcholu 

ickv ve zrušení fádfi, v utvo* 

lidu, v upravrní farností, 

c zru§cní zákonodárství 

ho ve věcech manžel* 

lis). Po Josefu IL na 

...-tjSi. Církví poskvtnuta 

bofla a autonomie níž dříve. 

MÍ d ho s u v*ak přece po* 

rní vyrovnává vňbec vAechny 

nottivými stavy a zaváděje 

ravncist DbíanskoUf zrulil též privi- 



leje dho i-u. Privilegovaného soudnictví ne* 
domáhalo se jíž duchovenstvo ani v konknr- 
datu z r. iS55» podrobujíc se soodÓm stát- 
ním. V rukou státu nalézá se nyní též Skol 
stvi\ které dříve náleželo církvi. Církev spo- 
kojuje se tím, když se uznává její právo vy 
učovati náboženství i v ústavech světských. 
Jako zbytek někdejšího výsadného postavení 
duchovenstva možno uvésti zvláStní práva a 
tituly spojené s církevními hodnostmi. Tak 
zasedají v Rakousku arcibiskupové a biskupuvé 
na sněmích; někteří mají titul knížat (z arď 
biskupQ: vídeňský, pražský, solnohradský, olo- 
múckýt gorický a ostfthomský: z biskupA: 
lub1af)ský,sekovský, kercký, lavantský.trident- 
ský, brixenský a krakovský). Arcibiskupové 
JSOU též Členy panské sněmovny. 

Zvláštnost povolání a slavné sliby (jako 
slib bezženstvt, stálé chudoby, neobmezené 
poslufinosti a j,), jež konají pffsluSníci d ho 
S'U, mají za následek ob meze ní jistých práv 
duchovenstva. Duchovní, kteří obdrželi vy*Aí 
svěcení, a řeholníci. ktefi složili slavný slib 
bez/cnstvf, nemohou vstupovati v man* 
žclstvi (§ 63. ob, z, obě.). Řcholníci — ni- 
koli vSak světití kněii — jsou z pravidla 
vyloučeni z poručcnatví a opatrovni- 
ctví (5§ igz, a 281* ob. z. obě.). Výjimka 
nastává jen u členů Německého a pak Mal- 
tánskéhn řádu. Členové Německého řádu 
mohou totiž převzíti poručenství, udělili jim 
dispensaci velmistr (pat. ze z8. června 1840, 
č, 451, sb* z. s , § lu); u Mattánského fádu 
vyžaduje se svoleni ccltho řádu a položení 
kauce (pat. ze zq, čce 1768, odst 3.) Řchol- 
níci, kteří složili slavný slib chudoby, jsou 
dtc rak. práva nezpůsobilí nabývati jmění 
kromě t. zv. pcculia statutárního {pecn- 
ifttm quaii caitrense, pat. z 9 srpna 1S54. 
5 182,). Jmění, které osoba do řádu vstupu 
jící |ii má, neztrácí, pozbývajíc pouze práva 
nakládali tímto jměním. Disposice přechází 
tu pouze na kurátora, který se k tomu konci 
zvláště ustanoví. Slavných slibů neskládali a 
jsou tedy způsobilí nabýván jmění: a) čle« 
nové Německého a Maltánského řádu, 
vyjímajíc kněze, kteří vstupují v konvent {zák, 
ze 31. pros. 1866 Č. 4. ř. z, na r. 1867J. Platí 
to zejména též o pražském konventu knéží 
maltánských: dv. d ze zzJed. 181S, č, 1408,; 
b) jesuité, rede mptorist é; ncjv. rozli. ze 
30. dub. 1850 č- 670. sb. z. 8 a dv d z 9. led, 
1843; c) řcholnl^cr, kieřl ze síibá byli 
propuštěni, kteří zrušením fádu z ře- 
hole vystoupili, jakož i ti, kteří dle 
politických nařízení nepokládají se 
za příslušníky řeholního stavu, zastá* 
vajícc jisté církevní úřady, jako jsou 
biskupové, faráři a lokální kaplanové 
se sackulární pracbcndou (§ 573. ob. z. obě , 
dv. d ze 22 prosince 178S t, 939, sb. z. a,). 
Osoby posléze (sub Ut c) ímninvuné mohou 
činili poslední pořízení, kó ní řehni- 

níci (složivftc slavný slib -: 1 o jměnf 

svém na případ smrti pořizovati nemohou. 
To v&c neplatí o duchovenstvu světském, 
které může i jmění nabývati i o něm pofizo- 



150 



Duchovský — Duch svatý. 



váti. Výslovného oprávnění k tomu došlo již 
nejv. rozh. z x8. čcc 1778 a 8. kv. 1773. Ne- 
zanechal-li světský duchovní posledního po- 
řízení, pfipadá z pozfistalosti jedna třetina ko- 
stelu, při němž zesnulý naposledy byl posta- 
ven, druhá tř«tina chudým a zbývající třetina 
příbuzným zfistavitelovým (dv. d. ze 27. list. 
1807 Č. 828 sb. z. 8.). Členové duchovních 
řádů jsou z pravidla též nezpůsobilí ku těsta- 
mcntárntmu svědectví (§ 591. ob z. obč.). Vý- 
jimka nastává pouze v případě, že poslední 
pořízení činí se na moři nebo v místech, kde 
zuří mor nebo nakažlivé nemoci (§ 597. ob. 
z. obč ). Uvedená obmezení nesluší vztaho- 
vati na kongregace, jež nelze počítati k řeho- 
lím Členové jejich mohou tudíž nejen jmění 
nabývati, nýbrž i o něm pořizovati, -dle. 

ĎaohovMký Václav Prokop, český 
kněz a histor. spisovatel (* 1717 v Plzni — 
t 1773 v Praze). Studoval v Plzni a v Praze, 
kdež se stal, byv vysvěcen na kněze, sekre- 
tářem při arcibiskupské konsistoři a expedi* 
toraci »in causis ad haereticam pravitatem 
pertinentibus«. Obíraje se horlivé domácími 
dějinami, byl nadšeným ctitelem kronikáře 
Hájka, jejž vášnivě obhajoval proti kritice 
Dobnerově spisy Lucifer lucens et uon ureits, 
in quo Zigi, yiiigi, Siuchi, Zeucht. Zich i etc. 
repvimuntur^ Čechits vero restituitur (Praha, 
1765) a Apocrisis ad quaestioues propositas 
de Čecho (v lipských »Acta Societatis Jablo- 
nianaec, 177 iS za kteréž pojednání obdaro- 
ván od knížete Jablonského zlatým penízem. 
První spis po rázné odpovědi Dobnerově (v. t.) 
konfiskován pražským arcibiskupem Petrem 
Příchovským. jiné ještě práce historické zbyly 
po něm v rukopise. 

DnohovMlna, újezdné město smolenské 
gub. na potoce Chvostci, má 3636 ob. (1885, 
pivovar, koželužny, cihelny, obchod s obilím. 
Inem a konopím. — DuchovSčinský Újezd 
zaujímá v záp. části smolenské gub. 4042 /rm^ 
Sev. jeho území jest rovina, jižní pahorko- 
vina, protkaná četnými dolinami řek. Újezd 
má ložiska rudy železné a jest lesnatý (46%), 
z řek jsou nejdůležitější Dněpr a Vop, z jezer 
na severu Újezdu Sosninské a Šesno. Obyv. 
(90.881 r 1885) živí se rolnictvím a chovem 
dobytka; obilí bývá málo, len a konopí se 
vyváží. Po Vopu a Dněpru plaví se dříví a 
vyrábí se trochu smoly, dehtu a uhlí Fí, 

Daoh svatý, též D. Páně. D. pravdy, 
Utěšitel, jest třetí božská osoba, soupoď- 
statný s Otcem a Synem, osobě však jsoucí; 
jest tedy Háh jako Otec a Syn, maje s nimi 
jednu počtem přirozenost, není však jen moc 
a síla Otcova neb Synova neb obou, neboť 
jako sám o sobě působí, tak i sám o sobě jest. 
To tše víme jen ze zjevení; tak Písmo sv. a 
a všechna tradice katol. učí předně, že D. 
S. jest Hňh: sv. Petr praví, že Ananiáš a Sa- 
fira selhavše Duchu stému neselhali lidem, 
ale Bohu (Sk. ap. 5. 4); sv. Pavel praví, že 
člověk spravedlivý jest chrám boží, neboř D. 
S. přebývá v nčm (I. Kor. 3, 16); co Písmo 
na jednom místě jmenuje dílem božím, na 
druhém jmenuje dílem Da stého (Is. 6, 9 — 



Sk. ap. 28, 25); vlastnosti D-o s-tému připi- 
suje, jež Bohu toliko náležejí, vSudy přítomnost, 
vSemohoucnost, vševědoucnost a p. Za druhé 
Písmo D-a s-tého vždy rozeznává od Otce a 
Syna, pravíc, že z Otce pochází, že od Otce 
i od Syna jest poslán na svět, že apoSlolům 
vše připomene, cožkoli Syn jim mluvit, že 
těší apoštoly, vydává svědectví o Svna, ros- 
děluje dary dle své vůle atd., působí- li vSak 
o sobě, také jest o sobě, dle zásady: opera- 
tiones šunt suppositorum. — D. s. pochází 
z Otce a Syna jako z jednoho principu; že 
z Otce pochází, to praví Písmo tímto výra- 
zem; praví pakN že od Syna přijímá pravdu 
a vědomost (Jan 16, 13), že jest od Syna po- 
slán, jako od Otce, že jest D. Synův, což 
znamená, že ze Syna pochází; nebof v Bož- 
stvu pro naprostou jednoduchost není co ji- 
ného bytnost a co jiného vědomost pravdy, 
jak 8 v. Augustin praví, protož přijímali od 
Syna vědomost, přijímá od něho bytnost, 
nebof věděti jest jemu býti; poslánu býti před- 
pokládá nějaký poměr posílajícího k poslanému, 
buď dle moci nebo dle rozumu nebo původu; 
ale Syn není nad D-a s-tého ni mocí ni roz- 
umem, neboť všecky vlastnosti, jež nejsou 
osobní (rozeznávající jednu osobu od druhé) 
jsou třem osobám společný, a D. s. jest vše- 
mohoucí a nejvýš moudrý jako Syn; tudíž 
posílá-li Syn D a stého, děje se to proto, ie 
ze Syna pochází; z téhož důvodu slově D. 
Synův jako O. Otcův, t. j. D. Otcův jest 
proto, že z Otce pochází, protož jen z téliož 
důvodu může slouti D. Synův; nebof kde ne- 
vystupuje poměr původu u osob božských, jest 
vše společné třem osobám a nemohl by slouti 
D. Synův, kdyby ze Syna nepocházel. — Toto 
učení bylo od počátku v církvi, jež každou 
úchylku později vzniklou vždy zamítla, jak 
tvrzení Sabelliovo ve III. stol , že D. s není 
osoba, nýbrž jenom jiný název téhož Boha a 
téže osoby dle jiné činnosti, pokud totiž po- 
svěcuje člověka, tak i tvrzení Makedoniovo 
ve IV. stol., že D. s. jest tvor Synův a že 
z Otce nepochází; církev východní rozkolnická 
tvrdí, že D. s. pochází z Otce toliko, dovolá- 
vajíc se na Písmo, jež prý nepraví, že »zc 
Syna pochází«, a na výroky některých sv Otců 
východních; avšak tito proti Makedoniovi 
tvrd li, že D. s. pochází z Otce, ale nepravili^ 
že z Otce toliko pochází, aneb že ze Syna 
nepochází, ostatní však Otcové východní i zá- 
padní učí, že pochází z Otce i Syna; protož 
dle zásady »si ita credendum, cur non ita di- 
cendum«, přidáno jest »Filioque« do symbolu. 
Způsob původu jest vespolné dchnutí lásky, 
jíž Otec a Syn se milují; a že ve světě vi- 
ditelném nijaká věc tímto způsobem nevzniká, 
protož výrazy jak způsobu (spiratio) tak vý- 
mezu osoby D-a s-tého) nevyjadřují úplně 
věci, nýbrž jen poněkud a dle obdoby: nebof 
•dech, duch« znamená vání a pohyb vzduchu, 
jenž předmětem pohybuje, a svým směrem ho 
sklání; D. s. pochází na způsob vůle (Syn na 
způsob poznání) a tudíž lásky, láska pak vůbec 
sklání milujícího k milovanému; D s tudíž' 
pochází z vůle boží, jako by svatě dchnutý 



Duida — Dujardin. 



151 



(sancte spiratus), a ačkoli Otec i Syn jest duch 
a svatý, naznačujeme obojím názvem v jedno 
•pojeným (z nedostatku jiného) třetí osobu 
bdžskou; nikdy vSak Písmo třetí osobu ne- 
jmenuje Synem, zrozeným a jednorozeným 
Z toho pak plyne učení o činnosti Da s-tého, 
nebof, ačkoli dílo boží na venek (stvořeni, za- 
chovávání* řízení světa atd.) působí celá nejsv 
Trojice, přece Písmo i tradice některé skutky 
boží (a tudíž i vlastnosti, z nichž p&vod máji) 
připisuje jedné osobě spíSe než ostatním, Otci 
vSeraohoucnost^ Synu moudrost, D u s-tému 
lásku a případné pÓsobení : jest pfi vodce vSeho 
života, přirozeného i nadpřirozeného; při stvo- 
ření světa vzná§el se nad vodami, vkládaje 
(jak 8V Otcové vykládají) do jednotlivých čá 
stek hmoty princip života a plození, oživil 
prvního Člověka a (dle sv. OtcQv) i posvětil 
zároveň, těSí a povzbuzuje, dává dobrá vnuk- 
nutí* vede člověka po cestách pravých, na 
dchnul proroky a apoStoly, řídí církev Kri 
stovu, udílí svou milost, posvěcuje člověka. 
hlavně ve svátostech, a vcháeí pak se svými 
dary do duše jeho jako do chrámu vyzdobe- 
ného, na onom světě odhalí spravedlivým obra/ 
Boha věčného, t. j. Syna. v nčmžto i Otce 
i D-a s-tého v podstatě zříti a takto blaženi 
budou. — O D-u s-tém hlavně psal sv Basi- 
líus [De Spiritu 5.) a sv Augustin (De Trini- 
tate). .<o 

Duida, vrch žulový v Serranii Maraguaca 
v territoriu Alto Orinocojihoamer. republiky 
Venezuely, 2475 m vysoký, důležitý tím, že 
na patě jeho tvoří se památná bifurkace mezi 
Orinokem a maraAonským Kio cl Negro (viz 
Cassiquiari). 

Dviffopnigroar Oas páro, též poněmči- 
lým způsobem Tieffenbrucker zván, pro- 
slulý houslař (* kol 14S0 v ital. Tyrolsku — 
t kol. X350 v Lyoně). Působištěm jeho byla 
od r. 1 5 10 Bologna, od r 15 15 Paříž a po tť> 
Lyon. D. prvý hotovil housle, tvarem i zvu 
kem nástrojům dnešní doby se blížící. Ano, 
pokud týče se zvláště stránky zvukové, vy- 
značovaly se housle D-ovy neskonalou laho- 
dou a měkkým, zádumčivým tónem, jenž po 
něm stal se vzácným příznakem všech ná 
strojů, vyrobených ve světoznámé houslařské 
škole italské a podnes činí je nástroji neoby- 
čejné vzácnými a hledanými. V té příčině 
sluší tedy Ď-a zváti praotcem slaveného někdy 
houslařství italského. Str. 

Dnllliu, jméno starořímského rodu ple- 
bejskébo. I) Marcus D. byl r. 471 tribunem 
lidu, zasazoval se o zákon Publiliův a byl 
vůbec horlivým zastancem stavu plebcjského. 
R. 449, když decemvirové moci své zneužívá 
jíce plebeje utiskovali, navedl lid na kopci 
Aventinském shromážděný, aby se vystěhoval 
na Svatou horu {Mons sacer) — druhá to 
secessio plibís. Když pak decemvirát byl od 
straněn a moc tribunův obnovena, M. D., 
zvolen byv za tribuna, učinil návrh, aby zase 
voleni byli konsulové, a aby od nálezů jejich 
<lo odvolání k národu (provocatio). Zákony 
Valeriovými a Horatiovými ústava obnovena 
Dccemvtrové pohnáni před soud, avšak když 



Appius Claudius a Oppius skonali samovraž- 
dou M. D. navrhl, aby spoluvinníkům jejich 
udělena byla milost. — 2) GaiusD., konsul 
r. 260. Když "neschopný ko]lega jeho Gneus 
Cornelius Scipio Asina v přístave Liparském 
zajat byl od Karthaginců, G. Dv, dotud velitel 
vojska suchozemského v Sicílii, ujal se velitel- 
ství nad loďstvem, a připravil Kartha<(incům 
u Myl (nyn. Milazzo velikou porážku. Vítěz- 
ství toho neočekávaného í^ímané dosáhli tím, 
že na předku lodí zřídili padací můstky, které 
do korábu nepřátelského se zabodly a jej při- 
držely, načež loď od vojínův útokem vzata a 
bitva námořská tak jaksi proměněna v sucho- 
zemskou. G. D. poctěn pak triumfem a pa- 
mátným sloupem, ozdobeným zobany ukoři- 
stěných lodí {columua rostrata), šra, 

Dnino, něm. Tibetu, osada v Gradišce, 
v okrese monfalconském při vtoku řeky Ti- 
mavy do moře Adrijského a při dráze z Terstu 
do Nabreziny, má 491 ob. slovinských (i8go), 
«poštu a telegr. úřad; obyvatelé pěstují víno, 
olivy a provozují rybářství. Osada je památná 
starožitným zámkem knížat Hohenlohe. od- 
kudž jest krásná vyhlídka na záliv terstský. 
Zámek bývá pro tuto vyhlídku a pro své pa- 
mátnosti touristy valné navštěvován. 

Dniaburg^, kraj. město v prus. vl. ob v. 
diisscldorfském, při ústí Kuhry do Rýnu, na 
průplave Ruhrsko- rýnském a na žel. trati 
dortmund-duisburskc, sídlo kraj. soudu a iiřadu, 
hlav. berního úřadu, má 3 katol. a 4 evang. 
kostely, z nichž vyniká chrám Sv. Salvátora 
ve slohu gotickém z r. 14151 gymnasium 
z r. 1559. městské reál. gymnasium, vy.^iSí 
dívčí a pokračovací průmysl, školu, pomník 
Mercatorův, nemocnici, vodovod, veliký pří- 
stav, filiálku říšské banky, úvěrní a duisbursko- 
ruhrskou banku, obchodní komoru, továrny 
na ultramarín, berlínskou modř, anilin, stearin, 
mýdlo, cukr. Škrob, na mosazné, měděné a 
ocelové zboží, na žel. stroje, na drát a plech, 
žel. huti, vysoké peci, válcovny, slévárny, 
pivovarnictví, knihtiskařství, loděnice, mlýny, 
parní pily, cihelny, živý obchod se všemi vý- 
robky, s uhlím, vínem a koloniál zbožím a 
59.300 ob. (1890). D. jest původu římského, 
slul Castrum Deutonis, za doby francké />/• 
spargum; r. 1145 povýšen byl za svob. město 
říšské. 

Dult [dayt], něm. Peut, haléř, drobná 
mince hollandská, mčděná. ražená od XVII. st. 
do r. 1816: 8 d tů činilo i stúber, 160 j zlatý. 
Co do ceny rovnal se d. Vg krejcaru. Razil 
se také pro Vých. Indii a Kapsko. Obrazně 
znamená d. věc nepatrné ceny. 

Dnlveland [dayv-i jest vlastně v^ch. čásř 
ostrova SchouwcnU v nízwzem. prov. Zeelandu, 
oddělena od ostrova Dykwaterem; půda jest 
úrodná, obyvatelstvo obývá v 6 vesnicích a 
pěstuje hlavně mořenu. 

D. O. J., též U. j. d. skratek latinského 
doctor utriusque juris, doktor obojích 
práv, t. j. římského a kanonického práva. 

DnJ., zool skratek =^ Félíx Dujardin. 

Dujardin [dyžarděnl: 1) D. Karel, malíř 
a ryjec holi. i* 1635 v Amsterdame — •[ 1678 



152 



Dujardin-Beaumetz — Dukas. 



v Benátkách). Jsa žákem Berghemovým ná- 
ležel k oné Bkuptné maHffl holi. v XVII. st, 
již poutala více Itálie sama neŽ její uméní. 
D. vedl v Říme život velmi bujný, tak že byl 
nucen vrátiti se do vlasti a véřitelů zbyl se 
jen výhodným sAatkem. Ve vlasti však ne- 
vydržel dlouho a odejel za krátko do Itálie 
znova. Maloval nejvíce italské krajiny s do- 
bytčí staffáží, portraity a obrazy historické. 
Nejlepší obraz jeho, podobizny piti regentů 
antvcrpských (1665) je v Antverpách. Louvre 
má jeho šarlatány (koupené r. 1783 za 18.000 
írankĎ) a Kalvárii \ ostatek jsou jeho obrazy 
roztroušeny po všech vétších sbírkách evrop- 
ských. D. 8 počátku maloval tónem teplým, 
zlaceným a světlým, později po r. 1660 dával 
jim studený, stříbřitý nádech. Zanechal také 
asi 50 rytin. 

2) D. Felix, zoolog francouzský (* 1801 
v Toursu — t 1860 v Kennes), učil geometrii 
a chemii v Toursu, později geologii a mine- 
ralogii v Toulouse, od roku 1839 byl prof* 
zoologie a botaniky v Rennes. D. pracemi 
svými, jež vedly k správnému poznání těla 
nejjednodušších zvířat, prvokO, zjednal sobě 
v dějinách zoologie jméno veliké. Ukázal proti 
starším náhledům a hlavně proti d*Orbignymu, 
že tělo kořenonožců (název jejich Rhizopoda 
též od něho pochází) není složité jako u vyš- 
ších zvířat, nýbrž že tvořeno jest jednoduchou 
základní hmotou, již sarkodou {sarcodé) na- 
zval. Rovněž vystoupil proti učení Ehren- 
bergovu, jenž v nálevnícjch ústrojence značně 
složité viděl, ukázav na jednoduchost stavby 
těla jejich a tak pracemi svými o prvocích 
znamenitou měrou přispěl k ustálení správ- 
ného ponětí o buňce a plasmatu vůbec. 
Vedle prvoků zabýval se D. studiem i jiných 
skupin zvířecích, zvláště hub, láčkovců (vý- 
vojem medus z polypů trsovitých', Červů a 
ostnokožců, a všude bystrozrak jeho badatel- 
ský učiniv znamenité objevy, přispěl vydatné 
ke zdokonalení známostí zoologických. V prv- 
ních létech své činnosti uveřejnil D. též práce 
geologické a floristické (Floře ďludreet- Loiře, 
1833). Z hlavních jeho děl uvádíme: Observa- 
tiotis sur les Rhi\OFode$ (Comptes rendus, 1835) ; 
Histoire naturelle des Infusoires (Paříž, 1841); 
Hist, nátur des Helmiňthes (t , 1844); Manuel 
deVobservation au microscope řt., 1843 s atl.); 
Promenades ďun naturaliste (t., 1837); //ls^ 
nátur, des \oophytes échiuodermea (t., 1861, 
vydal Hupé). Šc. 

DnJardln-Beaumetz [dyžardéB bomes] 
Georges, lékař franc. (* 1833 v Barceloně), 
od r. 1870 lékař při nemocnicích sv. Antonína 
a Cochinově v Paříži, člen akademie lékařské 
a rady hj^gienické, napsal cenné, o pilných 
studiích starších farmaknlogických pramenů 
svědčící a therapii čelnějších nemocí věno- 
vané dílo Le^ns de cUnique thérapeutique (3 sv., 
6 vyd. 189 í), které pařížskou fakultou vy- 
inamenáno bylo cenou a jež doplnil r. 1886 
ipiskem o novějších léčivech (Les nouvcUes 
•^édicatiotis, 4. vyd. 1891). Mimo to napsal: 
'emploi du phosfhore en médecine; Recher- 
tes expérimentales sur la puissance toxique 



des alcools (1879) ^ Dietionnaire de théra- 
peuH^e (1883-88, 4 sv.). Mx. 

Da Joiir [dy žúrj, franc.^ ve vojenském 
názvosloví co se týče denní služby, na př. 
desátník, podmyslivec d. ]., pak officier d. ]. 
důstojník ode dne, v denní službě jest 
onen, který koná po 24 hodin službu u svého 
poddílu (setniny, batterie a pod.) a dohlíží, 
by byly plněny všecky rozkazy a předpisy, 
mužstvo v čas bylo hotovo, vytáhlo na cvičbu, 
na stráž atd., dozírá kmenáží, k nemocným 
atd. Capitaine d.]., setník denní služby v celé 
posádce. (Srv Den, Dež urny j. Dozor.) FM, 

Dnky Semnopithecus nemaeus Wagn., viz 
Lenoopi. • 

Dílka Ilja MichajloviČ baron, ruský 
generál jízdy, rodem Srb (f 1830), vstoupil 
do vojska r. 1776 a r. 1787 stal se adjutantem 
generála Ševiče, s nímž potom bojoval na 
Kavkaze a potom prcti Turkům při obležení 
Kilie. R. 1794 súČastnil se tažení proti pol- 
ským konfederatům a vyznamenal se zvláště 
při útoku na Pragu, zmocniv se nepřátelského 
praporu. R. 1796 jmenován rytmistrcm v tě- 
lesném gardovém jízdním pluku a r. 1799 
plukovníkem a velitelem maloruského pluku 
kyrysnického. S tímto bojoval proti Fran- 
couzům r. 1805, r. 1806 a 1807. Po bitvě 
u Slavkova obdržel Čestnou šavli s diamanty 
a jinou s nápisem za chrabrost. R. 1812 kom- 
mandoval jako generalmajor brigádu kyrysníků 
v bitvě u Smolenska a Borodina, i zmocnil 
se několika franc. děl u Jarutina, Malo-Jaro- 
slavce, Vjazmy a u Krásného, začež obdrže* 
řád Anny I. tř. a Vladimíra 2. tř. V bitvě 
u Drážďan, kde zachránil 8 setnin reservnfho 
dělostřclectva a 40 muničních vozů, jmenován 
generaladjutantem a velitelem 3. kyrysnické 
divise. U Lipska raněn do hlavy, ale za měsíc 
byl opět v čele své divise, s níž účastnil se 
bitev u Brienny a Barsur-.^ube, jakož i do- 
bytí Paříže. R. 1823 jmenován velitelem 2. zá- 
ložního sboru jízdy a r. 1826 při korunovaci 
Mikulášově generálem jízdy. JTk. 

Dukadtin, krajina v Albánii. Jméno po- 
chází ed rodiny středověkých albánských vel- 
možů, řečené Dukagin, v hen. listinách 
D u ch a y n, kteří 1393 město své LjeS (Alessio) 
u ústí Drimu postoupili Benátčanům, ale i po- 
tom drželi kraj v okolí. Někteří z posledních 
potomkův jejich se potnrČili (rodokmen viz 
u Hopfa, Chroniques grécorom 533). Za tur. 
dob jméno zůstalo krajině; sandžak D. obsa- 
hoval i Peč, Djakovo, horní Lim a hornatinu 
severní Albánie Nyní se nazývá D. horská 
krajina na jižní straně spojeného Drimu, skrze 
kterou vede silnice ze Skadru do Prizrenu, 
severně od území Mireditův. KJk. 

Dukas: 1) D., byzantská vynikající ro- 
dina vojvodská. Jméno pochází z lat. i u středo- 
věkých Řekův obvyklého titulu íovf, novo- 
řecky dovvctc:. První mužové jména D. uvá- 
dějí se v IX a X. stol. Není známo, v jaké 
souvislosti je s nimi rod D., který se od 
XI stol. jasně dá stopovati. Z něho se na trůn 
dostali Konstantin X. D. 1059— 67, Michael VII. 
D. 1071—78 a Konstantin D., který co dlté 



Dukát. 



153 



byl na krátkou dobu spolu vládcem Alexia I. 
Komnena. Tito Dukové. podobné jako Kom- 
neni, pocházeli z maloasijské Paflagonie a 
za Komnenfi zfistali jednou z prvních rodin 
fiie. Ve XIII. stol. Jan. D. Valaces. císař vlád 
noucf v Nikaii (1222 — 54), honosil se původem 
z té rodiny, a také císař Michail Palaeolog 
(1258 — 82) jméno D. přidával mezi své tituly 
I despotové epirStf v XIII. stol., vlastně An- 
l^elové, psávali se dle matky prvního z nich 
D Rodina zanikla v XV. stol. 

2) D. obecné se nazývá skladatel řeckého 
historického díla o dobé 1 341 — 1462, zachova- 
ného v jediném rkp. pařížském, jakkoli o jménč 
jeho není bližších zpráv. Praví sám o sobě, 
ie byl vnuk jednoho Mích. Duky ze XIV. st., 
a to je vše, co o jeho původu víme; byl se- 
kretářem janovského podesty ve Fokeji v Malé 
Asii a později se nalézal ve službě janov- 
ských knížat ostrova Lesbu z rodiny Gatti- 
lusio a konal i poselské jízdy k Turkům. Vy- 
pisuje události své doby z části jako očitý 
svědek i jeví se co pozorovatel pravdomluvný 
a vypravovatel svědomitý ; jazyk jeho je prostý, 
téméř novořecký, sloh živý, bez rhctoriky. 
Zachoval se starSÍ ital. překlad od nějakého 
benátského klerika ze XVI. stol., v němž dů- 
ležitá jest interpolace o bitvě Kosovské, se- 
psaná již pod vlivem srbských národních písní 
(vyd. viz v Bonnské sbírce Byzantincův). KJk. 

Diik4t (ital dticato ďoro, lat. aureus, zlatý), 
původ svůj vzal v Apulii za Rogera II., krále 
obou Sicilií, asi r. 1x40, a poněvadž vévodství 
Apulskému říkalo se skráceně »il ducato< 
(vévodství), přeneseno jméno to i na minci 
samu. Benátsky dóže Jan Dandolo II. (1280 
až 1290) zarazil podobnou zlatou minci, již 
opatřil Sestiměrnou legendou: »Sit Tibi Christe 
datns, quem Tu regis, iste ducatus*, t. j. 
budiž Tobě Kriste dáno v správu toto vé 
vodstvi, čímž tedy pojmenování »d.< do- 
stalo se na minci samu. A poněvadž město 
Zecca vybíjelo první takové d y, nazvány tyto 
též zacchiny. Dříve nežli Benátky, totiž v list. 
r. 1252, zarazila slavná Florencie zcela samo- 
statné podobnou zlatou minci, již nazvala 
»fioríno ďoroc, poněvadž na ní po jedné straně 
vylfCena »lilie«, jako znak města, kdežto na 
straně druhé byl obraz sv. Jana Křtitele, pa- 
trona města. Veškery tyto mince byly prý 
původně z ryzího zlata a vážily průměrem 
po osmině unce (= 72 gránů = 3 536^). Dle 
vzoru florenckého začal v celé střední Evropě 
(asi r. 1325) první vybíjeti zlatou minci čili 
d-y v Cechách král Jan Lucemburský 
(1310—46), totiž minci s lilií po jedné a s obra- 
zem 8v. Jana Křtitele po druhé straně; byla 
jakosti 23V,karatové = 0*986 a váhy 3*5 až 
3-69 ir- Vzácné tyto d-y mají kolem lilie opis: 
lONES R. BOHE (Joannes Rex Bohemiae , 
a kolem sv. Jana Křtitele: S. lOHANNES B. 
(Baptista), pak vedle jeho hlavy v pravém poli 
buď českého Iva, buď přílbu nebo orlíci. K a- 
rel IV. (1345—78) pozměnil líčení na českých 
d-ech tím, že po jedné straně umístil své po 
prsi jako císaře s opisem: KAROLVS DEI 
GRACIA a po straně druhé český štít s pokra- 



čováním titulu: ROMANORVM ET BOEMIE 
REX. Václava IV. (1378— 1419) dy jsou 
dvojí. Na líci jedněch jest poprsí sv. Václava, 
pod ním štít s orlicí, v levém poli písmě a 
a kolem opis: WENCEZLAVS— D. GRACIA, 
narubu pak pokračování kolem českého štítu: 
ROMANORVM ET BOEMIE REX. Na líci 
druhých nachází se unciálka W v šesti oblou- 
cích s opisem : roniceflaud bei gracia romanorum 
rej, a na rubu český štít ve věnci s pokračo* 
váním titulu: \tmp. auguf ft ^oemif reip. Krá- 
lové Sigmund (1419—1437) a Albrecht 
(1438—39) v Čechách vůbec mincí nerazili, 
ale ovšem v Uhrách, jak dále se uvádí. Rov* 
něž nejsou dosud známy české d-y ani Ladi- 
slava Pohrobka (1439— 57)» ani Jiřího 
z Poděbrad (1457 -71 , a podobá se pravdě, 
že žádných nerazili. Z dob krále Vladi- 
slava íl. (1471 — 1516) známy jsou dy dvojf. 
Na líci jedněch jest český štít pod korunova- 
ným W a kolem opis: WLADISLAI.D.G.R. 
BOEMIE 151 1, na rubu pak sv. Václav v celé 
postavě s praporem a štítem a kolem opis: 
S-WENCESLAVS-DVX-BOE. Na druhých 
nachází se po stranách Českého štítu R — B 
<Rex Bohemiae) a též jinak se rozlišují ve- 
spolek nechf skratkami v legendě, letopočtem 
nebo jsouce bez něho. Král Ludvík (1516 
až 1526) vybíjel d-y téhož líčení, vyměniv 
pouze na líci W za unciálku svého jména L, 
na rubu pak pod obrazem zemského patrona 
položeny buď »hrábě«, jakožto znaménko nej- 
vyššího tehda mincmistra Viléma Kostky 
z Postupic na Chlumci (f 1521). nebo štítek 
jeho nástupce Jana Staršího z Vartemberka; 
známy jsou některé varianty takových d-fl 
buď s letopočtem buď bez něho. Za Ferdi- 
nanda I. (1526—64) raženy d-y rovněž s če- 
ským štítem na líci a sv Václavem na rubu; 
tam byl opis FERDINANDVS PRIMVS D. G. 
REX BOEMIE a zde buď uvedené již min- 
covní znaménko Jana St. z Vartemberka vdo 
r. 1533). nebo jeho nástupce Albrechta z Guttn- 
šteina (tři parohy, od r. 1533—42). Líčení 
i opisy na Českých d ech vzaly trvalou pro- 
měnu za Maxi mil iána II. (1564—77), kdy na 
místě českého lva vyobrazen král v celé po- 
stavě se žezlem a državou, a místo sv. Vá- 
clava korunovaný Štít český a uherský s prsním 
štítkem českým. Opis na líci: MAXMIoDoG* 
R— O - IMPoSoA VoHoBoRo a na rubu : ARCH« 
DVoAV"DVoBV»MARoMo 1566. Toto přidání 
titulu císaře římského, krále uherského, arci- 
vévody rakouského a markrabí moravského 
k pAvodnímu prostému titulu krále Českého 
objevuje se na d ech všech následujících pa- 
novníků českých kromě d-fi Bedřicha Falckého 
z r. 1620, na nichž kolem poprsí jest nápis. 
FRIDEKICVS D G-BOEMIEREX-COM-PAL- 
RH a kolem českého lva s prsním štítkem 
bavorskofalckým: DVX-BAV-MARMO-DVX- 
SILE-MAR-VT-LV. Rudolf II. (1577-1612) 
a jeho nástupci — vyjmouc uvedeného zim- 
ního krále — vybíjeli vedle d ů též jejich 
násobné, totiž dokud se týče dvou-, tří-, pěti- 
a desíti d-y, počínajíce pak Leopoldem I. 
(1658—1706) též čtvrtd-y. Poslední české d y 



154 



Dukát. 



raxlU Marie Tereii« v Praie. — Pro Hí\ 
rakousko láherskou vybíjejí se dosud d y jako 
fa krnle Janu Lucemburského, lotií nyní ustá- 
Uné váhy 349/? a jakosti 23y,karatové» tak 
le RÍ dosud náležejí k nejlepším ]ciatým fnin- 
cim evropským* NynéjAÍ d. není minci béinou, 
rnýbri obchodní, která podléhá kursu; maje 
vnitřní hodnotu r, č. z1. 4*90 ve zlaté béfc se 
i t. iv záfl ÍS93) dle ktirsu za r. t. zl. 5-95 
ve stHbfe dili s ažiem zt\. 

Téže vážnosti jakn d. Český poííval od 
nejstarších dob d. uherský, rovnající se 
onomu i zrnem i stříží. První ahcrské d-y, 
o nékolik roků mladší českých, jsau jako tyto 
táiii florcnckého a pocházejí od krále Karla L 
Roberta (f 1342). jeho nástupce Ludvík I. 
♦ 1342 — 82 na rázu jejich (lilie a sv, Jan Kř,) 
v prvních létech avého panování ničehož nc- 
pozménil, nýbrž teprve bčhem času vyménil 
lítii za uherský H\i a $v. Jana Kř za zem 
ského patrona sv. Ladislava. Takovétéž líčení 
zfistalo na uher&kých ďech za krátovny Martě 
(1582—92), kdežto císař Sigmuad (1382 až 
1437) jako král český do čtvefeného itítu 
položil vedle břeven (řek) uherských Českého 
lva, ponechav na rubu obraz sv. Ladislava; 
d*y ty vyskytují se velmi hojné v nálezech 
mincí. Albrecht Rakouský (1437 — 1439). 
spolu král český, ponechal na dech týž Štít 
uherský a český, kdežto jeho nástupce Vlád i* 
slav I. Varnenský (1440 — 1444) připojil 
k uherským znakům (bfevnům a patriarchát' 
nlmu křížil í^tít polsko litevský. Podobné český 
král Ladislav Pohrobek (1452 - 57) položil 
oa d*y vedle uherských břeven Štít český, 
moravský a dolnorakouský; naproti tomu na- 
chází se na d-cch gubernátora Jana Huny a 
dýho (1446—521 pouze Slít uherský a sv, Ladi- 
slav. Rozmanité jest líčení na četných d ech 
MatiáSe Korvína (t458— cj^), majíc svou 
příčinu v tehdejších událostech déjinných* Na 
jednéch totiž spatřujeme čtvcřený Štít uher- 
ský a havrana prsten v zobáku držícího; na 
jiných k témto znakům přidán Český lev a 
jeité na jiných vedle českého lva slezská 
orlice a vůl lužický: pak razil d-y» na nichž 
matka boží adítétem; na rubu vSech nachází 
•e sv. Ladislav. Toto poslední líčení zůstalo na 
ďech nejen za Českých králů Vladislava 
a Ludvíka, nýbrž jeSt£ za Jana I. Zápolj- 
ského ^1526— 40), kdežto Jan ÍL ZApolJský 
(1540 — 71) na místé sv, Ladislava položil uher 
ský itit. Ferdinand L {1527 — 64) jako koru- 
na ' 1 uherský rnzil vedle obou protikrá I Ď 
/ I d y s matkou boří a sv. Ladi^ 
sU- 1-..-, t-M čemž to zůstalo jcáté v první ríobč 
panováni Rudolfa U** který teprv pozdéji — 
jako na dech Českých — opatřiti je dal 8%'ým 
obrazem v celé postave a uherským Stitem 
Cjt věřeným s opisem S. LADISLAVS atd. 
Král Matiáá II (160ÍJ — 1619) ponechal svůj 
obraz na líci a vyménil uherský Štít za matku 
boií 8 ditét^rn na rubu s příslušným opisem. 
Téhož rázu zůstaly dy až do krále Leo- 
polda I (1656-1705). který pouze na čtvrt- 
a Icstmé d u ponechal obraz matky boží. vy* 
méniv jej na celých d ech za fíiského orla 



s prsním itítkem uherským* Této promé 
pfidr/elt se tu a tam s odchylkami i jehu n 
štupci. Uherské ďy právě jako českc zůit^l' 
vždy při témic výborném zrnu a téŽe stříži 

V domácích listinách vyskytuje se pojmco 
vání d. poprvé r» I420 (> Bludní artrkulové* 
Častéji teprv za krále Jiřího, ana mince 
prvé i pozdéii nazývána obyčejné »zlatý< 
(peníz* auretii), lejmcna uherský d »čcrvcn; 
zlatý*. Ponévadž nebylo v Čechách zlat 
mény. nebyl počet pražských gro&Ú za či 
ský neb uherský z-latý ustálen; bylo ti stfíb 
v groSích lepSi, Slo jich méné, jinak ovSe 
více na zlatý č. d . který — jak již pfipomi 
nuto — zůstal vždy v téže hodnoté. Ta! 
na př. r. 1448 platil d. půl kopy groáů praž- 
ských* v L 1459—63 již 42 gic, r. 1463 a 
1464 až 48 a r, 1465 47* , gSc. A této neshodé 
neodpomáhala ani uRnesení zemských snémi 
na př, »aby se razily groSe takovébo zrní 
že jich po 25 má jíti na zlatý český nebo 
uherský d** tr. 1467% ponévadi se téhož rol 
plattto za d. 29 giů. Za krále Vladislava 
r. 1474 ^^^^^ ^yl ^' ^'^ ^^1 ^ 14^5 J^^ 29 gll 
a dle Kornelia V&ehrda (»Kmhy devatery 
stanovena jeho hodnota na půl kopy líiH, 
Rovnéž i v dobách následujících, kdy namístě 
pražských gro.^ů raženy tolary^ zlatníky a | 
jich dily, podržel d. v^dy svou zvláštní mé 

a má ji až dosud. Zmiňujíce se o í?sial 

nich zemích* méstech, hodnostářích círke 
ntch a P-, kteří vybíjeli dy, obmczímc 
pouze na dobu jich zaražení, v níž spi 
třujeme důležitý moment obchodního rozvoj 
Neboř cítila li kterákoli zemé, mento a poi 
skutečnou potfebu vybíjeti minci zlatou, stal 
se tak jediné z nutnosti obchodního spoje 
se zemémi sousedními, k vzpružení obchodí 
samého a zvýSení mincovního regále. A proto 
naopak můžeme nyní ze zlatých técb mmcí 
samých, třeba písemných dokladů k lomu ne- 
bylo, poznati počátek rozkvetu obchodního 
té neb oné zcmé, mésta a p. Sluší pozname- 
nati, že nejstarší celé, půl- a čtvrtd y dále 
uvedené raženy jsou vesméa dle vzor 
florencktho, jakož i — kromé zcnríí rý 
ských a nékterých némeckých mést a p., jé 
jichž d-y jsou pouze 15— t7karatové — Že se 
zrnem vyrovnají d-Ům Českým. Kazili tcd 
první d-ý; Ve Slezsku a sice v Lehni 
Václav, mladší bratr Karla IV., v L 1348—6. 

v Minsterberce buď vévoda Boleslav 
(1301-41) nebo Boleslav IIL (1358— i4oo>j 
ve Svídnici vév. Boleslav 11. (1326 — 68). 

V Rakousích vévoda Albrecht 11. Chrom' 
(1336—58). — V Gorici hrabe Albrechti 
(1327—74). — V Tyrolsku hr. Mcnhard Ul 
(1362—63). — V Lucemburku uvedený ui^ 
vév. Václav Přemyslovec (1353—1383). 

V Itálii (kromé Apulie, Benátek aPlorenci 
už zpředu připomenutých) v Montferrat 
markrabí Theodor L Palaeologus (1306 — 58)1 
v S a vojsku hr. Amadeus VL U343 - 1383I 
mésto Saona asi r. 1350. — Ve Franc" 
Jan Dobrý 1350—60); vAquttanii Eduard Ul 
anglický (1317—55); v Arlesu Stepán ť 
dc la Garde, arcibiskup (1351-^59); v Par 



1 



i^B^it^-i&a. 



jr 




Důkaz. 



155 



Robert hrabě (1352—55), vévoda (1355— 141 1); 
v Béarnu hrabě Gaston 111. Phoebus (1343 
až 1391); v Burgunde Odo (Eudes) IV. vév. 
11315—1350); v Dauphine Guigue VIII. 
(1319 33) a biskupství Carobray. — V Lo- 
trinkách Jan I. (1346-90); v Montéti- 
martu Gaucher Adhemar; v Provenci Jo- 
hanka (1343 — 52) též společné se svým man- 
želem Ludvíkem (od r. 1347. f 1382); vOrangi 
Raimund III. (1335— 1340): v Saint Paul- 
Trois-CJiátaux Jan I. vCosti), biskup (1349 
až 1361); ve Valentinois a Díois hrabe 
Aimar V. (1329—39); ve Venaissinu papež 
Jan XXIL (1316— 34^ — Ve Spané lích a 
■íce v Aragonii Petr IV. (1335--87). — 
V ftecku a sice v Achají kníže Robert II. 
(1346— 1364). — V Nizozemsku, zejména 

▼ Brabantu vév. Jan III '1312— 55); veFlan- 
dersku hrabe Ludvík I. de Crecy (1322—46); 

▼ Geldern buďReinoId 11.(1326—43) neholil. 
(1343—72); vHcnncgavskubuďhr.VilémlI. 
(1337—41) nebo III. (1356—89); v Hornu 
Dirk-Loef (1343—90); v Loosu hr. Dictrich 
(1336— 61), — Do říše Německé zavedl d-y 
teprve český král a císař Karel IV., po ném 
pak razil je v Cle ve hrabě Jan (1347—68); 
t jQllichu vévoda Vilém I. (1357 1361); 
v Hainsperku Gottfried III. (1361 — 1395); 
v Essen Alžběta, hraběnka nassavská, aba 
ly*c (1370— 1411); v Kolíně n. R. Vilém 
z Gennepu, arcibiskup (1349—62); v Tře viru 
Boeround II. ze SaarbrUcken, arcibiskup 
(1354 62); v Mohu či Gerlach, hr. nassavský, 
arcibiskup (1346—71); v Nassavsku hrabě 
Kuprecht ze Sonnenberku a Hadamaru ( 1355 
až 1390); v Eppsteině Eberhard I. (1342 
až 1390); v Rýnské Palci Ruprccht I (1353 
kž 1390); v Bamberce Leopold III. z Beben* 
burka, biskup (1353—63). O těchto prvních 
d-ech víz Numismatische Zeitschr., Wien, 
1880, 1885. Srn. 

HŮkaz (argumetttatiOt demonstratio) jest 
odvození pravdivosti nebo nepravdivosti ně- 
jaké výpovědí z uznané pravdivosti soudň ji- 
ných. Takové soudy zaručené, jejichž pomocí 
nabýváme jistoty o pravdě soudu daného, na- 
zývají se dfivod^ iargumenta) Věta, jejíž 
pravdivost dokazujeme, jest věta záhadná čili 
these. Že země jest kulatá, dokazujeme na př. 
těmito dAvody: Stín země při zatmění měsíce 
jest okrouhlý, okolo země lze vykonati cestu, 
atd. Odvození soudu nějakého ze soudů jiných 
děje se úsudkem a jest také každý platný d. 
zároveň správným úsudkem, ale správný úsu- 
dek nemusí býti vždy platným d em. Při 
úsudku nehledíme zatím na to, jsouli návčty 
pravdivý, při d-u jest vSak jistota návét nut- 
nou podmínkou. Úsudek jest formou d u, 
ačkoli se d-y v obyčejné řeči nepronášejt 
vždy jako rozvedené úsudky, nýbrž skráceně. 
Jdc-li vftak o d. přesný, musíme jej provésti 
úsudkem úplně provedeným. Tak to bývá 
obyčejem v geometrii, proto nazývají důkaz 
přesný také dem g:eometrickým. 

Na př.: stejnolehlé strany shodných troj- 
úhelníka jsou si rovny. Protéjftí strany rovno 
běžníku jsoa zároveA stejnolehlé strany shod- 



ných trojúhelníků, Tedy: pro tějií strany rovno- 
běžníku jsou si rovny. Dem převádí se tu 
pravdivost věty záhadné na pravdivost soudO 
jiných, důvodů dříve uznaných. Důvodem ts^ 
kovým může býti každá věta, o jejíž pravdi- 
vosti jsme přesvědčeni. Bývají to dílem po- 
učky jinde dokázané, dílem zásady, soudy 
samozřejmé, kterých není třeba dokazovati a 
kterých ani dokázati nelze. Nemůžeme-li zná- 
most pouček předpokládati, musíme je také 
dokázati, a d. rozvádí se postupně potud, až 
přijdeme k zásadám. Takový až k zásadám 
ukazující d. jest důkaz rozvedený, skládá 
se z celé osnovy úsudků vespolek souvislých. 
Všecky důvody nebývají stejně závažný. I když 
d. skládá se z celého řetézu úsudků, lze oby- 
čejně v celém postupu vytknouti jednu my- 
šlénku, která jest nejdůležitější a celý postup 
ovládá, ta jest jádrem d-u [uervus probandi), 
Dlejádrad-u hlavně určuje se jeho přesvěd- 
čivost a věrojatnost, t. j. síla, jakou pů- 
sobí na naše přesvědčení. 

Postu pujeli d způsobem naznačeným od 
důvodů k záhadě, jest to d. progressivní 
(synthetický). Východiskem může však býti 
také záhadná věta a dem dovozujeme, že věta 
vede k uznaným soudům. Můžeme ukázati 
rozborem, že na př. poučka Pythagorova plyne 
ze známé zásady mathematické: Rovné k rov- 
nému přičteno dá zase rovné. To jest d. re- 
gressivní (analytický). Rozdíl mezi oběma 
druhy d-u plyne z povahy daných vět a není 
pouze formální. Progressivně postupujeme, 
chceme-li sestavováním známých vět ob- 
jeviti poučky nové. Takovým způsobem vyvi- 
nují se formule goniometrické ze známých 
vlastnosti trojúhelníka. Regressivně postupo- 
vati lze jen tehdy, jeli dána věta záhadná. 
My ji tušíme, anebo jsme indukcí nalezli její 
pravděpodobnost. Nemajíce přesvědčení o její 
pravdivosti, snažíme se vysvětliti ji jako ná- 
sledek některé věty uznané. Tím vzniká d. 
rsgressivní, při němž dána jest záhadná věta 
a hledáme k ní důvodů. V obou případech 
uvedených dokazujeme platnost záhadné věty 
ze souvislosti její s uznanými důvody. D. ta- 
kový jest přímý. Pravdivost záhadné věty 
lze dovoditi také důkazem nepřímým 
(apagogickým), ukážemeli. že protimluv (cou- 
tradictio) jcsi nemožný. Postup d-u nepřímého 
jest tento: Kdyby nebyla pravdivá věta zá- 
hadná, platil by její protimluv. Z tohoto od- 
vozujeme důsledky potud, až nalezneme jeden 
očividně nemožný. Z nemožnosti jeho plyne 
nepravdivost předpokládaného protimluvu a 
z té následuje pravdivost věty záhadné. Na př. 
přímka na konci poloměru kolmo vztyčená 
má s kruhem jediný bod společný Čili jest 
tečna. — Kdyby to nebylo pravda, měla by 
přímka více společných bodů s kruhem, mimo 
konec poloméru A i bod B. Spojíme-li bod B 
se středem kruhu O, vznikne trojúhelník pravo- 
úhelný AOB, v ném jest OB podponou a tedy 
delší než poloměr kruhu OA. Není možno, 
aby body s kruhem společné měly různé 
vzdálenosti od středu, není tedy více bodů 
společných. Z toho následuje, že jest pouze 



156 



Důkaz, 



Jediný bod společný přímce a kruhu. — D 
nepřímý jest zrovna tak přesný jako přímý, ale 
nepoznáváme jím vřeného důvodu, z kterého 
plyne veta zAhadná, D. ten dovozuje jen, ie 
jest záhadná veta pravdivá, neukazuje v£ak» 
proč jest pravdivá, neukazuje, ze které my- 
šlénky pravdivíist plyne jako následek, čímž 
by byla nejen dokázána, nýbrž i vysvětlena. 
Vetu vysvětliti jest udati vČcný dĎvod, z nČ- 
hoá^ plyne jako násiedek. Při stejné přesnosti 
má přímý d. včtSí hodnotu védeckou než ne- 
přímý, protože záhadnou vetu nejen dokazuje, 
nybri i vysvéthije. Du nepřímého užívá ae jen 
tehdy, neznámeií žádného d-u přímého. 

Platntíst d*u závisí i na pravdivosti užitých 
návét i na správnosti formy úsudkové. Aby- 
chom d. zvrátili, musíme ukázati buď formální 
ncsprávnoívt, nebo nejistotu dcivodů. Zvrácením 
ďu není jeité zvrácena záhadná veta. neboť 
jest možno, že nékdo chybné dokazuje pravdu. 
Kant vyvrátil d y o jsoucnosti Bolí, a přece 
sám byl o jsoucnosti té přesvédčen nezvratné. 
Ukážemeli však nemožnost these, jsou tím 
vSccky její úy zvráceny, nemflže býti zajisté 
správným d. dovozující patrnou nepravdu. 
Nesprávné d-y povstávají buď bezděčným po- 
chybením (omyly, paralogi»my), buď vymýšlí 
nčkdo chybné d-y úmyslně záludy, sofismata). 
Chyby jsou pří dc rozmanitý. Z poklesků for* 
málních Často uvádí se čtveročlení [qua- 
(erttio terminorum). Není li pojem střední to 
tožný v návété hořcjSí i dolejSí^ obsahuje ka- 
tegorický úsudek Čtyři pojmy místo tří a 
k platnému závěru vésti nemůže. Slovo bývá 
jedno, ale ve dvou rOzných významech. Pří- 
kladem je známý žert: Liika žere kapouny. 
"Tajus jest liška — Tedy: Cajus lere kapouny. 
EtveroČlení klamati mfiře tťhdy, kladeli se 
pojem střední jednou ve smyslu obecném a 
podruhé ve smyslu relativním. D. kruhem 
{chculut i» iiemoHSttattíio) povstane, když dft- 
vody thesi buď předpokládají, anebo dokonce 
i obsahují. Poněvadž se má věta záhadná te- 
prve dokázati, jest patrno, že nemOže býti 
uznaným důvodem. D. kruhem jest pouhý 
stejnomluv ftautotoj;ic), pronášíli důvod 
totéž jako these. Na př. Spisovatel jest véro- 
hodný, protože výroky jeho víry jsou hodný. 
Rovnomluv (dtalleta) uvádí za dd vod totéž, 
co jest záhadou, ale jinými slovy. Na př. 
Spisovatel jest věrohodný, protože jest ze 
spisů jeho patrná jeho pravdomluvnost, — 
Snaha vycházeti od důvodů zvučných a vfie 
obecných je příčinou, že důvody nemají ceny, 
neplatí li v celém rozsahu ale thesi bylo by 
líožno dokázali důvody omezenějšími. Tak 
iokazují nedovolcnost sebevraždy chybně dů- 
irodcm že člověk nemá práva bráii si to, 
čehož si sám nedal Pak by si nesměl ani 
nehtů a vlasů střihati, nebof si jich také sám 
nedal Závěr úsudku má býti totožný « do* 
kazovanou větou, pak jest d. přiměřený. Proti 
lomu chybuje se lím^ že někdo více dokazuje, 
než these obsahuje, nebo méně, nebo i něco 
docela jiného Jest to neznalost záhady 
{tffttoratto f/ťtc/í/u Dokáieme-li méně,d- nemá 
ceny; dokáicme-Ii více, vzniká podezření, ze 



jest d. nesprávný, nebof jest patrno, že ne 
známe záhadné věty (Qui nimium probat, 
nihii probat). Dokazujeme li něco docela ji- 
ného, nemá d, žádného významu, i když je 
správný, Stane-Ii se to úmyslné, abychtim za- 
kryli jasnou pravdu, nazývá se taková změna 
záhady překrouccním iiubveptio). 

Mimo d, přesný, kterým se dovozuje ji- 
stota výpovědi, jsou i d-y pravděpodobnosti, 
jejichž formou jest indukce a analogie 
{v. t,). Pravděpodobnost blíží se někdy jistotě 
tak velice, že jí prakticky od jistoty ani ne- 
rozeznáváme. Mnohé přírodní zákony jsou 
dosud vlastně jen pravdě podobny, ale ult- 
vámc jich jako jistých (na př. g^raviiace). 
Kdyby bylo více důvodů rovnomocných. může 
se pravděpodobnost stanoviti i číselné počtem 
pravděpodobnosti, V logice bývají v5ak jed- 
notlivé důvody nejen různé váhy, ale i docela 
nesouměřitelný, kvahta jejich rozhoduje a 
nikoli kvantita — Vývod má mnohdy formu 
d u, ale užívá důvodů jen subjektivních; to 
neni pak žádný d., nýbrž pouhé přemlou- 
vání (ar^umenfatio ad Homittcm), ftečnikovi 
nejedná se o d. pravdy, nýbrž o souhlas urči- 
tých osob a toho dosáhne jístfji působením 
na subjektivní city, předsudky a slabosti, než 
vědecky přesným d-em. Tak přemluvil Mene- 
nius Agrippa ptebejské emigranty vypravo- 
váním bajky o ialudku a údech. Pro. 

D. v řízeni típorném jest souhrn dů- 
vodů, jimiž soud nabývá přesvědčení o pravdě 
ve sporu tvrzených, av^ak odpůrcem popře- 
ných okolností skutkových. Právo zákonné 
v zemi platné soud zná; není třeba ledy d*u 
o právu, leč o cizím a obyčejovém Oprávnění 
i sproStění se povinnosti vzniká podle pfed- 
pisů právních z určitých skutečností, jež ve 
sporu ten uvésti má, kdož oněch se dovolává. 
Popře li je cdpůrce. musí soud vyčkati d u, 
nebof stejnou víru dáti sluSí oběma stranám. 
Předmětem d-u jsou tudíž skutky a události, 
pak poměry a vlastnosti osob i věcí ve sporu 
tvrzené, odpůrcem popřené, jsou li rozhod- 
nými, t. j základem nároků i obran do sporu 
uvedených, af již ve směru předmětném neb 
podmětném, af s hlediska hmotného aneb 
formálního práva. Zevně nezřejmé příběhy 
duševní (vědomost, bezelstnost, bázeŮ atd.) 
dokázati lze dolíčením zevně zřejmých vý« 
sledků těchto smysly nedostižných příčin. 
Lhostejno jest, třeba lí dokázati bytí či nebytí 
rozhodné okolnosti. Pochybnými nejsou okol- 
ností, kterým nasvědčuje zákonní domněnka, 
j<z usnadněn d. potud, ze po dolíčení okol- 
nosti, snadněji prokazatelné, za doHČenoy platí 
jmá přímo nepfokazatelná, jelikož dle zásad 
zkušenosti zákonem uznaných z oné vyplývá. 
Poněvadž ve sporu jde o nároky í obrany, 
jichž vzdáti se lze třeba nepřímo, totiž nedo- 
líCentm podkladu skutkového, k němuž zákon 
je pojí, náleží 'íoudu, aby v rozepří ohledné 
příběhu sporného hledal pravdu jen potud, 
pokud strany sobě toho přejí, a pokud samy 
naznačily a přístupnými jemu učinily zdroje, 
z nichž přesvědčeni o pravdě tvrzení čerpati 
lze. Nesmí tudíž soud sporné okolnosti skut- 



1 
4 



* 



Důkaz. 



157 



kove z úřední povinnosti vyhledávati a po 
prostředcích k dolíčeni jich pátrati nebo strany 
vybízeti, aby je podaly. Co výslovné nepo- 
přeno, platí v tom právě sporu za pravdivé, 
byť i pravdou nebylo (§ 107. sd. ř.). Výhradné 
stranám zůstaveno jest předkládati příhodné 
prostředky d O kázní čili pr Avody, t. j. po- 
mficky, jež soudu přesvédČení o sporných okol- 
nostech podati mohou. Není-li ani osob ani vécí 
přezvédných. stačí k doh'Čení přísežné potvr 
zení příběhu stranou, která ve sporu jej uvedla, 
aČ-li k tomu prve vyzvaný odpůrce neod- 
hodlal se, přísežně jej popříti. Kterak a pokud 
!«trany o svých nárocích i povinnostech po- 
řizovati mohou samy, tak i potud disponují 
tuto o podpůrném doličování pravdy. Rovnost 
jctran ve sporu panující vede k tomu, že jakmile 
strana dokazující přináší důkazní prostředky 
k dolíčeni popřených tvrzení svých do sporu, 
odpůrci přísluší brániti se proti tomu výtkou 
nepřípustnosti du, jelikož okolnost do- 
kazovaná není rozhodnou, nebo vytýkáním 
nepřfhodnosti důkazního prostředku, 
poněvadž k d-u o sporném tvrzení se ne- 
hodí, dále namítáním nedostatků důkaz- 
ního prostředku, které ruší nebo seslabují 
jeho důkazní moc, nebo konečné odvodem 
Čili protidůkazem (v. t.). Soud nesmí sobě 
vSímati vad důkazního prostředku, jež shledal, 
nepoukázal-li k nim odpůrce; zdali zřídlo dů- 
kazní nedostatkem vytýkaným trpí čili nic, 
bude opět předmětem d-u, na př. nepravost li- 
stiny. Povinnost zákonem stranám uložená, aby 
pečovaly o to, by soudce náležitým způsobem 
přesvědčení potřebného nabyl, slově břeme- 
nem důkazním (v. t.). 

Tresť zásad právních o důkazních prostřed- 
cích a jejich moci slově theorií důkazní. 
Určuje-H zákon přesně podle objektivních od- 
znaků, zdali lze kterousi spornou okolnost za 
prokázanou pokládati, stanovením podmínek 
toho tím způsobem, Že označuje vSechny zdroje 
přesvědčení soudcova co do druhu, jakosti a 
sily průvodní, vládne zákonná theorie dů- 
kazní. (O historickém vývoji této viz: Ott 
v Právníku XVI. str. 78.) V rakouském pro- 
cesRu ona ovládá soudní řád a stručné řízení. 
jakož i mimořádná řízení, jimž toto bylo vzo- 
rem, ačkoli někdy místa se dopřává volnému 
uváženi soudcovu co do posouzení moci riiV 
kazní. Uznávat za prostředky důkazní (vedle 
omylně sem počítaného doznání soudního, jez 
d. zbytečným činí) doznání mimosoudní, li 
stinv, svědky a znalce i přísahy (rozhodovací. 
doplňovací, oceňovací). Protivou zákonné the- 
orie důkazní jest volná; ne vize soudce po 
drobnými pravidly ve směru výSe naznačeném. 
nýbrž zůstavuje soudu, aby uvážil a ocenil 
ve*kery momenty důkazní podle zvláštních 
okolností toho kterého určitého případu, řídč 
se při tom zásadami zkušenosti a pořádaje 
důvody přesvědčující podle pravidel logiky. 
Za vlády posléz dotčené theorie nevzniká pře 
svědčení soudcovo z toho, že dovršena byla 
•ložením a spočtením výsledků důkazních 
míra přesvědčení zákonem typicky stanovená 
nýbrž z toho, Že různé přesvědčovací dojmy 



logicky v jediný celek byvše seřadény splý- 
vají v dojem úhrnný, přesvědčení soudcovo 
rozhodně určující. S toho hlediska vychází 
řízení ve věcech- nepatrných a četné novéjSí 
předpisy processní, ačkoli ono při listinách 
podle soudního řádu plnou víru zasluhujících 
zákonem stanovenou míru důkazní moci za- 
chovává !§ 36. bag. ř.). 

D. poskytuje soudu plnou bezpečnost, že 
pravdivými jsou faktické okolnosti, prvé po- 
přením v pochybnost uvedené, z nichž vy- 
plývají nároky nebo obrany. Oproti tomu 
osvědčení záleží pouze v přivádění někte- 
rých důvodů nasvědčujících faktickým okol- 
nostem, jež jsou základem vyhledávané vý- 
hody processní, ačkoli podle toho jen pravdi- 
vými býti se zdají. D-em přímým dotvrzuje 
se soudu právě ta okolnost, o které přesvěd- 
čiti se má; nepřímým však nějaká jiná, z níž 
nutné vyplývá rozhodná. Vzchází li přesvěd- 
čení soudcovo ze zřídla důkazního jediného, 
nazývá se d. jednoduchým; složitým 
však tehdy, dojdeli k přesvědčení soudcovu 
sloučením výtěžků několika průvodních pro- 
středků, z nichž nižádný o sobě k dolíčeni 
pravdy by nepostačoval. D-u potřebí teprve 
ve sporu, opatrnost však káže starati se o za- 
bezpečení d-u pro budoucí potřebu. Nechf 
tedy oprávněný o nároku platném, byť i dosud 
neúčinném, listinu sobě opatří, jakož naopak 
zavázaný o základu námitky (§ 176.. 17S. sd. ř.). 
Podobně postarejž se o d. pro věčnou pa- 
měť před sporem nebo vedle něho ten, kdož 
důvodně obává se ztráty svědka způsobilého 
k dolíčeni okolností ať nárok ať obranu za- 
kládajících, anebo ten, kdo chová obavu, že 
se změní tvářnost věci, již jen znalci seznati 
mohou (§ 179., 188. sd. ř.). 

Dokazováním jest všeliká činnost stran 
podporovaná soudcem směřující ve sporu 
k tomu, aby soud příhodnými prostředky po- 
třebného